Milada Sárová a Petr Kolisko 2. díl: Člověk jako jediný tvor umí vědomě ovládat dech i psychiku

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová.

O Karlovarské vodě bychom čekali, že už víme všechno. Umíme analyzovat sole, minerály, změřit teplotu i tlak.

Docent Petr Kolísko v předchozí části ale upozornil, že se voda z pohledu současné kvantové fyziky chová jinak, než bychom předpokládali. V těle prý dělá věci, které věda umí změřit, ale neumí vysvětlit. Vodíkové ionty podle něj procházejí i tam, kudy by podle učebnic projít neměly.

Lékařka Milada Sárová dodává, že nejsilnější je živá voda přímo u pramene.

A tady nám vzniká paradox. Lék, který nás obklopuje, máme ho v naší zemi a nic nestojí, zůstává opomíjený a pro většinu lidí jakoby zdánlivě nevystydlý.

Milí posluchači, i dnes je mým hostem významná česká lékařka, která zasvětila svůj profesní život balneologii a lázeňské medicíně. Je to lékařka, která je členkou mezinárodní společnosti Medical Hydrology and Climatology. Balneoložka, která přednášela Karlovarskou léčbu po celém světě. Patří k nejrespektovanějším odborníkům svého oboru na světě.

Mila Dusárová, jsem ráda, že jste tady.

>> Děkuji za krásné přivítání. Dobrý den.

>> A já jsem řekla, jste tady, protože tady nejsi sama. Je tady s námi docent, doktor, vysokoškolský pedagog Petr Kolísko, který se už desítky let zabývá problematikou výzkumů vztahů mezi tělem a psychikou a od roku 1990 se zabývá výzkumem a praktickou aplikací vlivu pohybu, relaxace, dýchání a přírodních léčebných prostředků na organismus člověka.

Petře, jsem ráda, že tě tady také mám.

>> Děkuji za přivítání, Martino. Jsem velmi potěšen, že se mohu podělit s vašimi posluchači o svoje v podstatě celoživotní zkušenosti s dodržováním jakýchsi pravidel životního stylu, kterými můžeme upravit svoji kvalitu zdraví velmi výrazně a hlavně finančně velmi levně.

>> Potěšení je na mé straně. Jdeme na to.

Protože vlastně ta naše populace má díky tomu blahobytu, který zažíváme, se změnily stravovací návyky, změnila se přirozená pohybová aktivita toho člověka, změnila se, jak jsem hovořil, ta zvýšená psychoemocionální zátěž. Takže to jsou faktory, které my můžeme ovlivnit svým vlastním chováním. Jenomže často lidé nechtějí sebe sami změnit.

Já jsem začátkem 90. let prožil takové závažné trauma, když vlastně jsem šel na lékařskou prohlídku nic netuše a oznámili, že mám nádor v oblasti hrudníku. Zřejmě to bylo po ozáření Černobylu následek. To já jsem v té době hodně sportoval, hodně jsem se hýbal a subjektivně jsem se necítil dobře.

Oni mi řekli: „Ano, musí se to operovat, bude to těžká operace a počítejte s tím, že půjdete velmi pravděpodobně do nějakého invalidního důchodu."

No, ale já jsem se s tím nesmířil a protože tenkrát už jsem znal různé dechové techniky, mentální techniky, tak jsem už v době, když jsem byl po operaci, začal aplikovat na sobě tyhle věci a po propuštění z té nemocnice vlastně ten proces té regenerace. Když jsem pokračoval a zapřidával jsem k tomu pohyb, byl tak fantastický, že mě to vlastně dovedlo k tomu, že to lidské tělo má úplně jiné dimenze regenerace, než si uvědomujeme. Že my máme obrovský vnitřní potenciál, který ale nedovedeme — většina lidí ho nedovede nedovede využívat.

A já potom jsem měl výjimečné životní štěstí, že jsem vlastně se dostal — když jsem v 90. letech nastoupil na Fakultu tělesné kultury — dostal vlastně k té možnosti sledovat přes tu spektrální analýzu variability srdeční frekvence ty psychosomatické efekty na organismus člověka.

Já jsem tenkrát byl pozvaný do severního Velsu, kde jsem pracoval v takovém terapeutickém centru, kde jsem měl možnost sledovat ty lidi, kteří ty psychosomatické techniky excelentně ovládali.

A já jsem byl hrozně překvapený, že oni jsou přes psychiku — ti lidé byli přes psychiku schopni ovlivnit vlastně ty tělesné funkce. To znamená, my jsme to sledovali přes tu variabilitu srdeční frekvence, že jo, a tam se to výrazně měnilo, i když oni seděli v klidu, naprosto uvolně v relaxovaném stavu.

A totéž prokázala vlastně skupina, která tehdy byla o něco dříve — v těch koncem 80. let — Akademie věd pod vedením docenta doktora Stibora Dostálka. To byl jeden z mých vážených učitelů, kdy vlastně v Indii v Lonavlé měřili přes mozkovou aktivitu, přes elektroencefalograf, jogíny v hluboké meditaci.

V hluboké meditaci a zjistili vlastně, že ten mozek se chová úplně absurdně. To dělala tehdy doktorka Lepičovská, že tam nastávají vlastně absurdní vlny mozkové, které jsou velmi podobné epileptickým záchvatům.

>> Epileptickým záchvatům, ale ti lidé byli v naprosté pohodě, v klidu a usebrání.

A to je vlastně zřejmě ten kvantový efekt, který v tom organismu může nastávat.

>> Máte vysvětlení, oba dva doktore, proč navzdory tomu, že jsi teď zmínil, že máme i ten, na základě evidence, prostřednictvím encefalografu, že západní medicína stále funguje dvoukolejně. Buď budeme léčit psychiku, dáme vám nějaký primalexarin a pak budeme léčit tělo.

>> To je vlastně ten analytický přístup. Přístup, který se liší výrazně od toho celostního pojetí. Celostní pojetí medicíny je řada vlivů, které ovlivňují toho člověka z různých stran.

Její problém je samozřejmě v tom, že to není tak efektivní, rychlé, jako když podáte nějaká farmaka, která vám zaberou hned, ale ten efekt se projevuje postupně. Ale má daleko trvalejší potom efekt, pokud v tom člověk pokračuje, naučí se to, než když vlastně ty farmaka sice mají ten efekt, ale skončí to.

My proto léky neužíváme. Zatím se nám podařilo žít bez těch léků. Vždycky vyčkáváme, jestli přece jenom ta nemoc nepoleví nějakou tou sprchou, koupáním v teple. Podle toho, jak si myslíme, že to bude nejlepší. Fytoterapie, ale samozřejmě dýchání, ten pohyb a všechno, jak Petr říká, je komplex záležitostí. A nakonec se člověk uzdraví, to tělo se uzdraví.

Na to je právě v těch lázních čas. Na to jsou specialisté, aby člověku poradili, aby ho vyvedli.

Teď myslím je hodně nespavosti u lidí, kteří jsou třeba podnikatelé, mají na starost finance pro své zaměstnance, starosti nad hlavu. Takže při zdražování těch produktů, jako je energie, voda, strava a tak dále — myslím, se to týká každého z nás — je důležité se naučit trošku na sobě jakoby šetřit, ale přitom se vzdělávat tak, abych si začal více věřit. A vlastně v tom stáří s každou hloupostí neutíkal k doktorovi, ale uměl si i sám pomoct.

>> Uvěřit svému tělu.

Vy dva jste ano.

>> Martino, můžu ještě k tomu.

My neodmítáme — naopak — protože ta medicína je v některých případech velmi efektivní a především v tom akutním stádiu onemocnění. Ale většina těch lidí má chronické onemocnění.

A bohužel u řady těch chronických onemocnění si vznik toho onemocnění přivodili svým způsobem života, dlouhodobým způsobem života.

A vlastně ta holistická medicína se snaží edukovat toho člověka, aby změnil svůj životní způsob.

Lázně jsou taková křižovatka.

Člověk tam přichází s nějakou svou subjektivní starostí a vlastně dostává informace, co by se dalo udělat.

A on si může vyzkoušet, jestli na něj působí třeba inhalace, kloktání, bahno, teplé procedury, studené procedury.

Tam je hrozně důležitý třeba ve varech prameny jsou. Já říkám, jak vinotéka, protože oni se liší - je to jedna kvalita vody, různá - ale teplota, různý oxidoredukční potenciál. A to je to, že některý pramen vám víc pomůže. Je to váš pramen na vaši nemoc.

A v tom je důležitá právě zkušenost toho balneologa.

Takže já bych myslela, že vyzkoušet si, aby se člověk zklidnil, aby si věřil, aby s každou jako hloupostí se třeba večer netrápil a špatně pak spal. On se musí naučit žít i s těmi chronickými nemocemi.

Ostatně ty chronické nemoci vlastně jsou nejlevnější na léčbu.

A vlastně si pak rozumí, zklidní se a zjistí, že může žít i s touto nemocí, která bohužel třeba je geneticky taky.

Víte, mně hodně vadí právě v té preventivní medicíně a v té celostní medicíně takoví ti odborníci, takzvaní odborníci, kteří vám vykládají, jak máte změnit svůj životní způsob, ale sami to nedodrží.

Jo, ty mě vždycky irituje diabetolog, který radí, jak člověk má zhubnout, a sám má nadváhu nebo obezitu.

Jo, takže to jsou takové rozpory.

Já si, já se domnívám a je to moje filozofie, že jestliže člověk chce někoho edukovat a někoho učit něco, tak ten člověk napřed musí vidět, že ten člověk skutečně ty věci umí a dodržuje je - a má je sám na sobě - a má je sám na sobě vyzkoušené, odzkoušené.

Nutno přiznat, že vy dva jste chodícími reklamami na to, co říkáte, protože pevně věřím, že se vás to nedotkne.

Když posluchačům prozradím, že tito dva entuziasté, kteří stále pracují na několik směn a ještě se snaží předávat své poznatky - takže jednomu bude za dva roky 80 a druhému za čtyři roky - skoro za tři.

A přijeli tady za mnou do Prahy, aby nám mohli své zkušenosti a svou životní filozofii předat.

Pokud se vám, milí posluchači, zdá, že tady propagují lázeňství, tak máte naprostou pravdu.

Ale abychom byli spravedliví, protože já vím, že ty nejsi sobecká Miladosárová, co se týká lázní - tak přestože máš slabost pro Karlovy Vary a sama sis je vybrala pro Karlovarskou vodu - tak řekni mi, jaké další zázraky můžeme v naší zemi najít?

No, řekla bych, že každá voda, která se znovu objeví a je chutná a dokáže se, že tedy není závadná - tak je zázrak. Je zázrak.

Nedávno jsme byli u Opavy, kde vlastně dva bratři lažanští chtějí regenerovat lázně Janské koupele. Nádherná příroda, úžasný genius.

Takže držíme nesmírně palce, aby se jim to podařilo, protože jakékoliv místo, které je kdekoliv v naší České republice - já bych právě chtěla říct, že my vůbec si neuvědomujeme, jakej kout světa obýváme.

Je nás jen 10 milionů. Máme spoustu hor, spoustu lesů, spoustu potoků, řek a jezer.

Nedávno jsme navštívili jezero Most, jezero Milada, která vznikají vlastně na heluštích.

To je všechno rekultiva, něco úžasného - na bývalých uhelných dolech.

Ano, nádherně se to umí upravit.

Jsou parky dělané v místech, kdy člověk by vůbec netušil, že mezi panelákama se na nějakém takovém dvorečku objeví voda s vodotryskem regenerace. Jak je tam voda, je to vždycky něco živého a krásného.

Takže lázní máme 35. Každé lázně jsou zázrak.

Nemá to nikdo na světě - na tak malém úseku Země - aby existovalo tolik různorodých pramenů, které opravdu dlouho zkoumáme.

Balneologie vznikla vlastně tady v srdci Evropy v Čechách.

A myslím si, že je důležité, aby s naší generací neskončila, aby pokračovali lékaři a uvědomovali si, že v přírodě vždycky velmi rychle najdete energii.

Ať jsou to Mariánské Lázně, které mají prvenství v tom, kolik nejrůznějších pramenů se nachází na tak malém místě. Jsou to prameny chladné, tedy močopudné - léčí především urologický trakt - ale samozřejmě voda se může ohřívat, pak je důležitá pro metabolismus a zažívací trakt.

Vedle Františkovy Lázně. Ty, které společně s Karlovými Vary patří už pět let do UNESCO. Ty mají zase fantastický plyny, mají bahení zábaly, vaginální tampony.

Tady se léčí vlastně neplodnost - 70 % úspěšnosti i 100 let.

To jsou věci, které nikdo nemá vyzkoušený tak dlouho, jako právě v Čechách.

Luhačovice má milovaná Morava. Jeseník - prameny chladné za Pryznicem - a vlastně pryznicová léčba, která předchází Knippovi, světoznámému farářovi, který taky holisticky zapojuje ještě k tomu dietoterapii, psychiku.

To jsou historii. Když se podíváme všude ochranné známky, které by lidi měli vyzkoušet.

Jestli jim to pomůže, tak o tom budou vědět a možná dojdou do našeho věku. Místo aby někde utíkali po světě, tak si vzpomenou na toto povídání a navštíví některý koutek naší republiky a zjistí, jak je tam krásně, jak jsou tam milí lidé, jak jsou tam spoustu odborníků.

Jenom včera jsem přijímala Američanky, děvčata. Některé přišly z Kazachstánu, některé z Moskvy. Před 30 lety emigrovali - vlastně chtěli jít někde do Nového Zélandu - ale protože byli chytrý lékařky, tak se řekli o doktory do New Yorku a najednou se objevili v Americe.

Poslouchala jsem jejich životní příběh, protože se potřebovaly vypovídat, a ptala jsem se: Chtěli byste se vrátit zpátky?

Žádná se nechtěla vrátit do Ruska.

A co říkáte na tu Ameriku?

Nebyli spokojeny.

Chtěli tenkrát do toho Novéhoo Zélandu.

Bylo vidět, že by byli radši v té přírodě.

Říkali: Amerika je pro nás strašně rychlá, strašně uchvácená.

Proto si myslím, že člověk, když má svojí vlast, která je takto mimořádná, jako je ta naše kvetoucí zahrádka, by si toho měl vážit a všechno poznat.

Když se dívám na vaši spolupráci, tak vy jste dokázali ku prospěchu celého oboru propojit své odbornosti.

Petře, ty jsi už v roce 2005 napsal disertační práci: Vliv jógových cvičení a nefarmakologických prostředků podpory zdraví na autonomní nervový systém.

Jóga je taková specifický druh pohybu, specifický druh filozofie, ale jóga je také a možná především dech.

Je to právě on, kdo má tak důležitý dopad na náš autonomní nervový systém.

Protože jestli jsem si něčeho všimla, tak výrazem toho, jak žijeme, je, že všichni máme takzvaný přídech. Rychlý, plytký, povrchní, a možná naše mozkové buňky úpí, protože neoxygenujeme.

Je to opravdu tak důležité?

Ono to s dýcháním zdánlivě je jednoduché, ale ten problém je daleko, daleko složitější.

Ale kdybychom to úplně zjednodušili, tak jednak člověk dýchá zcela přirozeně, protože udržuje nějakou acidobazickou rovnováhu v organismu.

Jmenuje se to acidobazická rovnováha krve. To je spontánní dýchání, které si člověk reguluje podvědomě.

Ale kromě toho vlastně je to vědomé dýchání. A to je vlastně základ té filozofie jógy, která vlastně mimo jiné tvrdila, že člověk žije tak dlouho, jak rychle dýchá.

A to dýchání je totiž cesta, jak se nejjednodušeji můžete dostat k tomu, k té kontrole toho psychoemocionálního stavu, protože tím prohloubeným dýcháním, změnou dechového rytmu – to jsou různé dechové techniky a dechové školy – se dostanete vlastně k tomu navození té prohloubené relaxační odezvy daleko jednodušeji než přes různé psychologické techniky, protože ti lidé často se psychicky nejsou schopni vědomě uvolnit, ale přes to dýchání je to daleko jednodušší.

Já mám spoustu klientů, kteří vlastně při tom mém vyšetření, při změně toho dýchání se najednou dostali do takového jakési lehkého stavu hypnózy, autohypnózy a úplně se uvolnili a uklidnili.

Jo.

A v tom stavu vlastně máte daleko větší možnost potom změnit tu psychiku těch lidí.

To znamená, to dýchání je úžasná věc, kterou, protože člověk je jediný tvor na této planetě, který ovládá tu vědomou kontrolu dýchání. To znamená, může měnit dechový rytmus, může měnit dechovou hloubku, dechový objem, může měnit rychlost nádechu a výdechu. A to jsou vlastně desítky jogových technik dýchání.

A my to dnes objevujeme a propagujeme z toho pohledu současného dýchání.

>> Já bych na to řekla velmi důležitou věc, že si myslím, že opravdu lék číslo jedna je kyslík a vzduch, protože pokud 4 minuty nedýcháme, tak zemřeme. To znamená, ten dech je tak důležitý a my děláme už mnoho let kontrolu saturace kyslíků v krvi u klienta.

A když někdo přijde a bojí se a má třeba jenom 74, 73 procent kyslíku, tak já ho chvíli nechám a říkám: „Teď zkuste dýchat a v podstatě nádech, výdech, jak mě to Petr naučil."

A on vidí po třech, čtyřech dechách už je 97, 98. Říkám: vidíte, jste v pořádku, jenom jste ustrašený.

A je pravda to, že začínáme si povídat, vyšetřují ho a měří mu tlak třeba půl hodiny poté, co přišel s vysokým tlakem a ten tlak je normální. A vlastně ta psychika především ovlivněná tím dechem se tak rychle mění, že je těžké potom toho člověka přesvědčit, nebo my ho přesvědčíme, že nemusí ještě brát léky, protože on opravdu tím zklidněním se dostal do normy.

A ještě bych řekla, v tomto mám ráda náboženství a tu víru, protože vlastně všechny modlitby jsou dechové cvičení.

>> Takže člověk, který večer se umí pomodlit – ať je to modlitba, kterou si vymyslel, aby moji přátelé, děti a já nevím kdo, všichni byli šťastní, zdraví, aby byl ten mír a všechno, co má ve svém srdci – a přitom si to pěkně říká do rytmu. „Otče náš" a tyto básně vlastně se tak krásně recitují, tak se vlastně zklidní jeho dechová frekvence a on se uvolní a usne.

>> To je ta psychoemocionální psychosomatická technika.

Mimo jiné.

Vy se snažíte, aby lidé nejen dlouho žili, ale aby ten život měl nějakou kvalitu a smysl, což je také velmi důležitá součást toho. Když cítíme, že náš život má stále smysl.

Jenom když nás teď někdo poslouchá a je mu 70 let a už je trošku utkaný z těch chronických potíží a pokaždé se dozví, že vysoký tlak a arytmie a vysoký cholesterol – když si řekne: „No, jim se to mluví. Paní Milada Sárová už má náskok, protože tu vodu pije asi 40 let. Petr Kolísko, protřelý jogín, který se věnuje svému tělu, duchu, sympatiku, parasympatiku léta. Ale co já? Co když už jen pozdě začít?"

>> Nikdy není pozdě začít.

A já vždycky říkám, pokud máte partnera i v tomto větším věku – já nevím, kdo řekne, možná se říká 60, že už je hodně – já myslím, že nikdy není hodně. Je tolik, kolik chcete, aby bylo.

A my milujeme třeba tanec a hudba, muzikoterapie a jakékoliv jemné hýbání se. Je velice pozitivní, že i v kuchyni nebo kdekoliv, když si pustíte hezkou muziku, kde hraje někdo, kdo hraje pro vás – jako bohužel teď třeba zemřel Václav Hipš, náš přítel, který opravdu miloval ten život až do konce, protože věděl, že tou hudbou rozdává radost a těší lidi.

To je potom naplněný život.

Pusťte si hudbu, kterou máte rádi a vlastně ten taneční pohyb nebo jakýkoliv – to je už trochu jóga, trochu cvičení – a přitom nemusíte nikde lítat a uvidíte, jak je vám za chvíli pěkně.

>> Martino, já bych to trochu upřesnil. Já bych to neviděl, že jsem protřelý jogín. Já bych to viděl tak, že vlastně jsem měl možnost se učit a sledovat různé pohybové techniky, ať už alternativní nebo klasické, ať už fitness nebo alternativní pohybové techniky.

A vlastně to je důležité, aby si člověk ve svém životě našel to, co cítí, že jemu pomáhá. To je ta jeho vlastní cesta, která může být různá. Někdo miluje to fitness, ale v průběhu stárnutí musí respektovat to, že ten organismus stárne a musí vlastně respektovat svoje fyzické a psychické limity.

To znamená, to je velmi individuální a vnucovat někomu člověku to, že mně to pomáhá, tak tobě to pomůže také – to je právě takové dosti chestné. My musíme najít to, co tomu člověku individuálně pomáhá a co on akceptuje, co chce dělat.

>> Hm, co ho baví.

Řekněte mi, čím to je, že navzdory tomu, jak tady popisujete bohatství, které nám tryská ze země a nic nás nestojí – navzdory tomu obecně bych řekla se lázně netěší u nás až tak velké vážnosti a sami lékaři říkají – říkám to z vlastní zkušenosti, protože mám také jisté neduhy a chtěla jsem, aby mi napsali lázně a opakovaně jsem dostala radši: jděte na pět dní do wellnessú. Stejně byste to s vaším naturelem nevydržela.

Čím to je, že vlastně sami lékaři nejsou schopni – ne všichni, ale mnozí nejsou schopni docenit a ocenit léčebnou kůru, kterou mohou lázně ve své komplexnosti nabídnout?

Já myslím, Martinko, že už jsme jednou o tom vykládali, že vlastně to tkví také v tom, že teď se nabízí v medicíně tolik oborů, které samozřejmě jsou daleko lukrativnější a mladý lékař samozřejmě by chtěl v něčem vyniknout. Ale myslím si, že ty lázně se znovu objeví, protože doba, kterou jsme zažili, ten covid, nás strašně všechny poučil, že vlastně chybí kontakt, když jsme někde zavřeni, když ty kontakty mezi lidmi.

A to všechno je možné v tom zdravotnickém prostředí provést tak jednoduše a vlastně můžete tam být i svým odborníkem. Můžete být odborníkem na chirurgii, gastroenterologii, urologii, to je jedno. Pokud si uděláte vlastně rehabilitaci ještě k doléčení těch svých klientů v lázňovém prostředí, tak zjistíte, jak velmi rychle se vám ti lidé vyléčí.

Skončila s covidem bohužel taková jedna velká škála lékařů, která začínala po 45. roce v České republice – to naše slavné české lázeňství, kdy jsme jezdili do lázní zadarmo, všechno to bylo na křížek organizované, každé město mělo své přírozené indikace.

Myslím si, toto se už nikdy nevrátí.

Lidé musí pochopit, že všechno něco stojí a že úroveň, v jaké teďka my žijeme, je tak vysoká, že každý si přeje být v čistém prostředí, být s vynikající stravou a všechny ty komponenty, které zvažuje, aby vlastně během toho týdenního pobytu měl – tak si přeje, aby on mohl vyzkoušet wellness pobyty.

To je pro mě taková malá, úplně opravdu jenom jedna, jedna ta ehm, nožička celého toho komplexu, kterej kázňství patří, protože tam nejsou ti odborníci, ti lékaři.

Ehm, tam je přijedete, vítá vás krásný pokoj, kde je třeba někdy připravená už prosecco nebo nějaká ehm radostná událost, že jo, že vás vítají, starají se o vás vzorně, je to všechno v pořádku, ale chybí k tomu edukace. A vlastně pokud jste pod vedením specialistů, kteří vám umí vysvětlit – já mám teďka zkušenosti s několika neuvěřitelnými osobnostmi našeho kulturního života. Ehm, jak za kratičkou dobu jsme s nimi vlastně tím, že jsme je vedli, že jsme se s nimi denně stýkali, že oni se ptali, proč je teď to tak, ať je to inzulínu, diabetu nebo jakákoliv nemoc, polyneuropatie – a ukážete jim cestu, řekneme: „Zkusíš tuto proceduru, tuto proceduru," a když cítí, že to pomáhá, tak jí přidáme, že jo, individuálně se jí věnujeme a vlastně ji naladíme tak, aby ona věděla: „Ano, ono mi to opravdu, opravdu pomohlo." Ale tam je ideální, že ji máte v těch lázních na očích, že jí můžete říct: „Jdíte toho moc, dívejte, vezměte si toho méně," a takto vlastně ji připravíte. Až za těch pět dnů jede domů, tak ona už ví: „Buď budu zase jíst víc, zase budu mít ten cukr vysoký, nastanou tyto komplikace."

A proto si myslím, že jestli máme rádi především své rodiče a tak dále a chceme, aby prožili ve stáří krásné stáří, zdravé stáří, pak bylo dobře, aby vznikla nová generace ehm balneologů, která podle mě by – my jsme byli napojeni vždycky na rehabilitaci – profesor Janda, Benda. To byli vynikající pedagogové. Bohužel všichni tito odborníci zemřeli.

A mně se zdá, že mé kongresy, které jsem nejradši přednášela, byly kongresy vázané na geologii, hydrogeologii. A my zase díky těm všem našim zdrojům českým bylo báječný, kdyby se udělala nová společnost balnologicko-geologická, kde vlastně ten lékař pochopí, že síla je ze země. Síla je opravdu z těch přírodních léčivých zdrojů a já jsem ten, který jsem je uchopil a můžu je používat jako lék. Samozřejmě k tomu znám tu západní medicínu a je to nadstavba, a proto si myslím, že balneologie nezhyne.

>> Petře, já bych se trošičku vrátil ještě k tomu počátku, kdy jsme hovořili o chronobiologii. Totiž ehm, všechno je dodržování určitých rytmů v tom těle. Ty rytmy v tom těle se střídají, a jakmile je narušíme svým životním způsobem života, no tak samozřejmě se to po delší době projeví na našem organismu, buďto na těle, nebo na psychice, nebo na obojím. To je vlastně problematika psychosomatiky. A podstata té lázeňské léčby mimo jiné je naučit člověka dodržování určitých biorytmů. To znamená, to nejsou jenom ty lázeňské procedury, protože člověk přijede domů a nemá možnost často ty lázeňské procedury, ale je to ta úprava výživy, to je ta edukace, že jo, že se člověk ehm naučí, co tedy je dobré jíst, že se naučí, jak se má hýbat a dýchat – a pít.

Pít vodu. To je ten pitný režim, že jo. A naučí se vlastně tím, že tam má pravidelný režim spánku nebo pravidelnější režim spánku a nedělá excesy nějaké, že ten biorytmus svůj ovlivní směrem k tomu přirozenému biorytmu. No a samozřejmě při těch tříčtyřdenních pobytech...

>> To jsou velmi krátké.

>> To se pod kůži nedostane.

Hmm. Proto ta lázeňská léčba byla založena na těch třítýdenních biorytmech, že jo.

>> Tam se opakuje 21 cirkadián rytmus jednodenní, třikrát sedmidenní rytmus týdenní a dvakrát sedmidenní rytmus.

Samozřejmě k tomu jsou rytmy minutový a měsíční, a já nevím jak dále, ale tady ty cirkadián rytmy, ty by si každý měl osvojit.

>> Ano.

>> My jsme vlastně v 90. letech, když jsem pracoval, spolupracoval s přírodními léčebnými lázněmi, tak tam jsme dělali poměrně velký výzkum. Já jsem – to byla moje první disertační práce – u pacientů kardiaku při adaptaci na tělesnou zátěž a na zlepšení různých těch biochemických parametrů. A vlastně tam jsme zjistili, že během toho prvního týdne se v tom organismu téměř nic nezměnilo, spíš naopak. A teprve na konci druhého a v tom třetím týdnu teprve začala ta adaptace, ty adaptační regenerační procesy. To znamená, to potvrzuje, že opravdu ta chronobiologie, ten čas hraje v těch léčebných procesech výraznou roli. No a když ho narušujeme svým chováním, že jo, no tak potom se nedivme, že je řada lidí, kteří vlastně mají závažné problémy. A současná medicína je dovede udržet farmakologicky do vysokého věku, ale to není dobrý. My si představujeme spokojitě strávit co nejdelší dobu života v kvalitě života, abych se hýbal, abych dovedl se o sebe postarat a abych měl také ehm myšlení, aby ta rozumová složka byla optimální.

Miladо Sárová, Petře Kolísku, já děkuji za posluchače, za to, kolik jste poskytli cenných rad, a zároveň jste nás všechny tak trochu pohnali k zodpovědnosti se sebou samými. A také vám děkuji za to, že svým příkladem a svojí prací ehm naplňujete to, že existuje jednota slov a činu. Oběma vám moc děkuji.

>> Děkuji. Děkujeme za pozvání, Martine.

>> Celý rozhovor s lékařkou Miladou Sárovou a docentem Petrem Kolískem o tom, jak voda, dech a pohyb dokážou léčit tělo i duši, si můžete poslechnout na platformě Herohero. Oba díly najdete také na našem webu, rádiu Univerzum, na Facebooku i YouTube. Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 10349 16/2700, upřímně děkujeme a děkujeme, že vám věci kolem nejsou jedno. Martina Kociánová se na vás těší zase příště. Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.