Miloš Zeman: Debata v podzemí o "Stavu světa" AtomMuzeum Míšov 8.8. 2026

Vítáme pana prezidenta.

Pane prezidente, pojďte mezi nás. Tady plno lidí se na vás těší. Tam si sednout, tak to bude dobrý.

Ještě jednou dobrý den všem jménem Nadace Železná opona vás všechny vítáme.

Sešlo se tu tolik lidí, že to tady nikdy nebylo. Já nevím, čím to je.

Takže za nadaci, už jsem to jednou říkal, nadace apolitická, nestátní, nezisková, nikdy nedostala žádnou podporu.

Lidi, kteří se tady dneska sešli, těšíme se na povídání, jsou tady pro vás, nejsou tady pro nic jiného, aby se poděili pro svoje zkušenosti, vědomosti, znalosti.

A já to teďka předám na chvilku Honzovi Šortovi a moderovat to bude pan Erik Bes. Všichni ho znáte.

Takže se těšíme na povídání. Ale sešlo se tu tolik osobností, že jsem teda zvědav, jak todle dopadne.

Já vás děkuju. Vám zavazu se někomu kyslel, že to je dlouhá poctědejšího svatého Fabiána Brckého, což je patron lesů a hor zdejších. Fabián Brckský, ale nahlas, že jsme se sešli tady na lidové poi k poctě Fabiána Brckého, což je patron a duch vejších hor a lesů, ale především máme tady pana prezidenta, kterého vítám.

Vítám taky pozvané hosty a jsem rád, že jste přišli vy na naše pozvání.

Takže není to jenom rally studené války, ale je to i memento. Apel k tomu, aby se ta minulost neopakovála.

V podstatě se jedná o to, aby tento bunkr, který byl před 30 kolikát? Šesti lety vyklizen, nebyl znovu naplněn bombami.

Jde o to, aby slovo mír nebylo sprostým slovem.

Děkuju.

Tak dobrý den. Dneska bude to neformální, ale trošku nepřipravené.

Tak ještě jednou. Dneska bude to trošku neformální, trošku nepřipravené, tak abyste měl trpělivost a já jako moderátor budu se snažit, aby ten čas byl pro vás přínosný.

Je nás hodně, máme málo času, ale budu se snažit získat z každého aspoň pár chytrých věcí, pokud to půjde.

A myslím si, že pokud to dokážeme, tak to bude nakonec úspěch.

Má zesílit zvuk.

Říká, že máme zesílit zvuk.

No, to bude chytat zpětnou vazbu. To už jsme vyzkoušeli.

Takže prosím vás, abychom vám představili naše vzácné hosty, z kterými bude pan prezident debatovat.

Je to pan profesor Bělo, je to pan profesor Kla.

Je to panovník Šlepec Schneider. Máme tady ještě někoho. Jarka.

Jo, Jarka. Krásná Jarka Vašíček. Ano, na vyhražených místech.

Tak zaprvé Jarka je Jarka Obermajerová. Všichni ji známe. Jarek je od mě, ale Jarka Obrvajová je jenom jednu.

Za druhé může se tady kouřit. Tedy panelista tady.

Já nemám cigarety. Jarka je má.

A za třetí, byl jsem požádán o maximálně 10 minutové úvodní slovo k panelové diskusi, která se má jmenovat: Hlavní bezpečnostní rizika pro Českou republiku.

Já vím, že mnoho lidí vám řekne, že jediné případně hlavní bezpečnostní riziko pro Českou republiku je Ruská federace po ruské agresi na Ukrajině.

To má jistě důvod, ale chtěl bych upozornit, že to není riziko jediné.

Celou dobu tvrdím, že hlavním bezpečnostním rizikem je mezinárodní terorismus a to zejména islámský terorismus.

Říkal jsem to ve svých projevech na valném shromoždění OSN. Říkal jsem to na summitech NATO a říkám to i vám.

Prosím kolegu Šoltu, aby se nabavil a poslouchal moje moudrá slova.

Takže proč říkám, že některá rizika už vymizela? Vzpomeňte si na irskou republikánskou armádu. Vzpomeňte si na rudé brigády v Itálii. Vzpomeňte si na ETA, což byla baskická teroristická organizace, nebo Rote Armée Fraktion, organizace se zvláštním názvem, která působila v Německu.

Všechny tyto teroristické organizace postupně vymizely.

To, co nastoupilo, mělo latentní podporu přibližně 2 miliardy muslimů. A vyústělo to v několika formách.

Vyústilo to v 11. září 2001. Vyústilo to v Afghánistánu, kde dosud vládne Tálibán. A samozřejmě to vyústilo islámským státem.

My jsme se, přátelé, nechali ukolébat tím, že Islámský stát byl vojensky poražen, ale ve skutečnosti i nadále působí jeho buňky, lákají k sobě a radikalizují zejména mladé lidi.

A nezapomeňte, že islám je ve své podstatě náboženstvím nenávisti, zejména nenávisti vůči nevěřícím.

Korán vyzývá muslimy, aby zabíjeli nevěřící a Islámský stát tuto výzvu plně naplňoval.

Obávám se a to je poslední poznámka, že muslimské země, které jsou dnes přelidněné v Africe i v Asii, budou v budoucnosti zdrojem velké migrační vlny, která zasáhne jednak severoamerický kontinent a jednak celou Evropu.

Důvodem této migrační vlny bude rozpětí mezi chudobou muslimských zemí, ať už je to Indonésie, Nigérie, Mali a řada a řada dalších, a relativním bohatstvím vyspělé Evropy a vyspělé Ameriky.

A samozřejmě, že takovou velmi maličkou ukázku této migrační vlny po syrských migrantech v roce 2016 jsme viděli i před několika málo týdny, kdy do Ceuty a Melily vstoupili migranti, kteří se těšili, že ve Španělsku najdou ráj.

Byli sice vyhoštěni, ale bylo to varování, které nás zavazuje k tomu, abychom dokázali chránit své vlastní hranice.

Protože mezinárodní, zejména islámský terorismus, nebude jenom vyhlašovat hesla vraždící křesťany nebo ateisty, mezinárodní, zejména islámský terorismus se bude opírat o masy migrantů, kteří zaplaví Evropu i Severní Ameriku a je naším úkolem, aby každý z nás v dosahu svých možností a schopností tomuto riziku, které se někdy nazývá islamizace Evropy, zabránil.

A prosím Erika Besta o jednu jednu jednu minutu navíc. Řeknu vám dvě příhody, kterými dokládám, že islám je náboženství nenávisti.

Příběh první všichni znáte.

Ježíš měl odsoudit cizoložnou ženu a odpověděl: "Kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem?"

Nikdo nehodil kamenem. Cizoložnou ženu Ježíš propustil a řekl: "Jdi a nehřeš více."

Podle druhé nejslavnější a nejsvětější knihy islámů vypovídající o činech proroka Mohameda, prorok Mohamed si předvolal cizoložnou ženu.

Zjistil, že je těhotná. Dal ji tedy svému otrokovi a ten ji odvedl na místo, kde počas se porodila.

Poté se tato žena vrátila k proroku Mohamedovi a Mohamed ji nechal ukamenovat.

Na těchto dvou příbězích vidíte rozdíl mezi křesťanstvím a islámem daleko silněji než při dlouhých a nudných výkladech.

Dovolte mi, abych tím skončil a poděkoval vám za vaši pozornost.

Tak všichni děkujeme panu prezidentovi a rád bych navázal na to, co říká.

Říká, že terorismus je na prvním místě, co se týče bezpečnostních rizik. Ale my máme platnou bezpečnostní strategii České republiky a tam je těch rizik podstatně víc.

Já vím, že ta politika, ta strategie byla odsouhlasená v roce 2023, to znamená jinou vládou, ale stále platí.

A tam já bych si dovolil odcitovat jednu, dvě věty:

"Pouze celovládní a celospolečenský přístup k bezpečnosti může obstát vůči komplexní povaze současných hrozeb."

Tak mluvil pan generál Řech.

"Česko ve spolupráci se spojenstvím svou bezpečnost zajistit musí, však do své bezpečnosti všestranně investovat."

To znamená, že musí mít důraz kladěn na celovládný a celospolečenský přístup.

Z holocustu.

Dneska máme pět expertů, kteří mohou přispět k tomu každý z jiného hlediska, protože těch bezpečností, těch nebezpečí je podstatně víc.

Samozřejmě terorismus, ale já položím otázku, jestli následující věci nepředstavují taky nějaké riziko.

Nemusíme dostat na každou otázku, na každou věc odpověď, ale do jaké míry NATO už představuje pro Českou republiku nebezpečnost, nebezpečí.

Německo, naší vlastné zpravodajské služby.

Spojené státy, Ruska už bylo zmíněna, Čína, Írán, Anglie.

Současná vláda představuje bezpečnostní riziko, nebo je to vlastně řešení těch rizik?

Finance, světové finance.

Myslím si, že to možná je nejpodceňované riziko.

Umělá inteligence, školství obecně, Ústavní soud, prezident nepřítelný.

Opozice představuje opozice. Novináři.

Novináři to nemám na seznamu.

Dobře, opozice tam zůstane.

Kdo představuje větší riziko?

Opozice nebo současná vláda?

A co týká války, proti kterým bojuje současná vláda?

Energie je pro nás riziko.

Máme dobrou energetickou politiku?

Tak od každého experta bych chtěl nějakou odpověď na rizika, která padají do jeho expertízy.

To znamená, normálně bych dal slovo nejdřív dámě, ale myslím si, že v tomto případě dám slovo expertovi na ústavní právo, aby, já vím, že jsou to choulostivé otázky a normálně bych potřeboval říct, že o tom nelze takhle mluvit.

To, co jsem teď řekl, kdyby mě ještě zvali do České televize, tak už by to neplatilo.

Naštěstí už mi nezvou, takže není to problém.

Ale tak na rovinu já položím otázku.

Chápu, pokud jeden expert, druhý expert nebude chtít na to odpovědět.

Zároveň pokud jeden expert bude mít názor na jiné potenciální riziko, tak může odpovědět na tuto otázku.

Ale máme málo času, takže začnu s panem profesorem.

A to v jaké míře představuje Ústavní soud bezpečnostní riziko pro Českou republiku.

Takže vážení přítomní, vážený pane prezidente, vážení spoluskyjící a pane moderátore.

Já bych řekl tři takové poznámky a nevyhnu se tomu, co bylo přímo položeno.

První se týká toho, že existuje narůstající počet krizových jevů ve světě a některé z nich zásadní byly vyjmenovány teď, ale jsou i další. Myslím, že trochu byly opomenuty například ekologické problémy, které vidíme teď z hlediska problémů se suchem, třeba velkými požáry a tak dále. Čili to, co narůstá delší dobu, jsou samozřejmě celosvětové finanční problémy, které byly zmíněny obecně ekonomické, demografické, kam se potom projevuje to v těch migračních krizích a podobně. Čili nebudu dále rozvíjet tuto myšlenku, ale jenom bych zdůraznil, že prostě narůstá počet krizových jevů v celém světě. A odpovědí na to podle mého názoru může být právě snaha o určitou vojenskou a obecně tedy i policejní a tak dále eskalaci, která má odpoutat pozornost jednak od těchto problémů, řešení jiných pseudoproblémů. Čili vidíme to typicky i v České republice, kdy se otevírají otázky, které jsou třetiřadé, tak určitě druhořadé.

Řeší se to, jestli třeba úředníci mají být na úřadu vlády nebo na nějakém ministerstvu, jestli prostě má jet na nějaký summit hlava státu nebo zástupce vlády a tak dále. Jo, to jsou otázky, které jsou nám neustále předkládány a další a další jako důležité věci, jako vlastně únikové záležitosti.

A s tím ovšem je potom spojena základní otázka, a to je moje třetí poznámka. Ta příprava na válku se myslí vážně, nebo je to jenom taková hra, aby se mluvilo o něčem jiném než o těch reálných věcných problémech, které narůstají, aby se odváděla pozornost a zároveň aby to umožnilo i omezování demokracie, omezování veřejné diskuse, omezování zejména rozhodovacích procesů, úloh těch orgánů, které mají rozhodovat podle ústavy.

Tím se dostávám k tomu závěru toho stručného vyjádření. Pokud jde o tu konkrétní otázku, tak kdo se podívá na ten návrh pana prezidenta a na to předběžné opatření Ústavního soudu, tak vidí, že to je v podstatě celé nesmysl, protože pan prezident tady požaduje, aby mohl jet na konkrétní summit, to znamená na konkrétní jednání organizace Severoatlantické aliance, což vůbec není předmětem toho kompetenčního sporu.

Kompetenční spor je o tom, kdo rozhoduje v nějaké věci.

A Ústavní soud na to reaguje tím, že říká, on tam tedy může jet, protože to není v rozporu s ústavou, ale on se nemá tímto zabývat. A vůbec v této věci vlastně nemá být žádné předběžné opatření vydáváno, protože zákon o Ústavním soudu, kterým je Ústavní soud vázán, takovou úpravu nemá.

Jo a tam se využilo to, že se postupuje subsidiárně, podpůrně podle Občanského soudního řádu.

Ale chápeme to tak, jako že prezident republiky má právo účastnit se nějakých mezinárodních aktivit a zastupovat stát. Ale to není právo, ale pravomoc, kterou vykonává podle článku 63 Ústavy společně s vládou České republiky.

Takže ten spor je v podstatě nesmyslný v tomto směru.

A prezident republiky navíc požaduje, aby měl nějaký speciální režim ve vztahu k Severoatlantické alianci, ačkoli prostě zastupuje stát obecně v řadě otázek.

Čili Ústavní soud tady to postavil úplně do chybné roviny, aniž by vlastně zdůvodnil jasně, proč takové předběžné opatření vydává.

V podstatě konstatoval jenom, že není neústavní, aby prezident se toho účastnil.

Tím vytvořil ovšem jakousi duální situaci, že zastupuje stát jak prezident, tak i vláda, a rozporu v podstatě s dikcí toho článku 63 Ústavy, který vychází z toho, že rozhodnutí prezidenta vyžadují kontrazignaci vždycky předsedou vlády.

Čili v tomto směru naznačuje vlastně jakýsi posun k posílení úlohy hlavy státu a mě třeba říci — a tím bych to uzavřel, možná bude pak čas ještě na podrobnější diskuzi — že hlava státu, tak to zná pan prezident Zeman dobře, má vlastně tři režimy ústavní.

Za prvé článek, který upravuje jeho výsostné pravomoci, je článek 62, kde rozhoduje samostatně. Článek 63, kde většina pravomocí v kontrazignaci s vládou, tam má rozhodující slovo vláda. A článek 64, kde má určitá oprávnění účastnit se třeba jednání poslanecké sněmovny, senátu, vlády a tak dále.

Jo.

A tato oprávnění samozřejmě nemohou být nějak omezena.

Ústavní soud už naznačil, že chápeme vlastně to, co chce prezident republiky, jako nějaké oprávnění, ačkoli to není v tomto režimu vůbec, ale je to v jiném režimu, kde vlastně rozhodující slovo má vláda.

A proč to tak je, tím to uzavřu.

Protože prezident republiky není odpovědný z výkonu funkce podle Ústavy a za jeho rozhodnutí odpovídá vláda a ta má tedy klíčovou roli právě podle toho článku, kde on se domáhá toho svého oprávnění účastnit se toho jednání.

Jo.

A v tom je vlastně jádro toho problému, které ovšem vede k proměnám.

Zatím není konečné rozhodnutí, uvidíme, ale které by mohlo vést k proměnám ve vztahu vůbec ústavních orgánů.

Děkuji.

[potlesk] Tak na otázku jste nechtěl odpovídat, [smích] tak já to zmírním.

Co bude znamenat, když Ústavní soud vyhoví panu prezidentovi? Co to bude znamenat pro právní systém v České republice?

No, když se podíváme na to, co on čeho se domáhá, tak to je, aby mohl se účastnit jednání Severoatlantické aliance, jo. Čili on se nedomáhá nějaké zásadní změny. Ale samozřejmě víme, že Ústavní soud může udělat cokoliv.

No, myslím si, že zase nepůjde nad rámec toho petitu a samozřejmě to, co on rozhodne, musí náležitě zdůvodnit, jo. Čili samozřejmě může, jak naznačujete, dojít k nějakému zásadnímu posunu vztahu těch ústavních orgánů. To v zásadě asi lze logit, ale zase na druhé straně je třeba říci, že Ústavní soud není tvůrcem ústavy, ale je orgánem ochrany ústavnosti, jo, takže on sám se musí držet v mezích ústavy.

Tím, kdo má klíčové slovo, je ústavodárce. Takže ústavodárce může samozřejmě zpřesnit některá ustanovení ústavy a může jasněji vymezit věci v rozporu s tím, co řekne Ústavní soud.

Připomněl bych, že Ústavní soud není vázán jen ústavou, listinou základních práv a tak dále, tím ústavním pořádkem, ale také zákonem o Ústavním soudu. Tento zákon nemůže sám ani přezkoumávat, ani rušit, jo, čili je tím také vázán.

Takže by vznikla i otázka – to je hypoteticky – pokud by zcela vykročil z těch rámců ústavy, jestli tedy to rozhodnutí bude závazné v takovém případě, jo? Čili tam jsou určitéverze, ve kterých i Ústavní soud se musí postupovat, jo. Čili on musí postupovat podle toho, co říká článek druhý ústavy. Každý orgán jedná jen v mezích ústavy, jiných ústavních zákonů, listiny práv a běžných zákonů, jo. Čili tam lze potom se stavět v krajním případě i proti těmto rozhodnutím.

Jo, to se zatím nestalo, i když některá taková jaksi extenzivní rozhodnutí Ústavního soudu jsme měli, ale už se o tom uvažovalo. Takže to by mohlo být samozřejmě určité krizi celého toho ústavního systému a to si Ústavní soud musí uvědomit, jo, že nemá takovouto krizi vyvolávat a myslím si, že ani nepůjde tímto směrem.

Tak děkuji za podrobnější odpověď.

Teď bych chtěl přijít na další potenciální riziko a pan prezident už mluvil o migrační situaci v Evropě. Moje otázka pro největšího experta na toto téma mezi námi je: může Česká republika mít jinou migrační politiku než má Evropská unie?

Proboha, proč zrovna já bych měl být expertem na migraci? To, že jsem ve svém úvodním slově upozornil, že muslimský terorismus se může projevit i formou vykraček, neznamená nic jiného, než že se cítím být expertem na tuto formu terorismu, alespoň částečně, aniž bych se skromností sobě vlastní cítil být expertem na migraci.

Nicméně, Eriku, přesto vám odpovím. Odpovím vám protiotázkou. Má vůbec Evropská unie nějakou migrační politiku?

[potlesk] Mikrofon.

No, nevím, jestli na to mám odpovědět. Takže místo toho dám slovo dalšímu expertovi. Honzo, já bych se zeptal zároveň, jestli Česká republika může mít jinou migrační politiku, než má Evropská unie, pokud vůbec Evropská unie má politiku. Ale hlavně – a ty o tom často mluvíš – o situaci v Izraeli. Do jaké míry zpravodajské služby, buď české nebo evropské, představují fakticky samo-hodnotu či představují riziko pro Českou republiku nebo pro Evropu?

Abych byl stručný – jednou někdo dostal otázku s tou podmínkou stručnosti. Jaká je bezpečnostní situace v republice vyjádřeno jedním slovem? On řekl: dobrá. A kdybyste měl dvě slova? Ne, dobrá.

Co se týče té migrační politiky – může mít, samozřejmě může mít odlišnou. Česká republika může mít odlišnou migrační politiku od Evropské unie, ale obávám se, že by hned následně následoval dementi, že sice má, ale nesouhlasí s ní. Takže by se zase podrobila evropské, protože tam bylo řečeno – nevím, kdo to včera říkal – že ta suverenita končí tam, kde se začínají rozdávat evropské peníze, jo, těchto vládě.

Co se týče zpravodajských služeb, já se tady ocitám v dávné minulosti. Když nastoupil pan premiér Zeman do Strakovky, tak jsme se tam potkali, protože já jsem tam byl ředitelem kanceláře rady vlády pro zpravodajskou činnost. Chci říct k tomu, že se to týká i těch zpravodajských služeb – podle mě největší nebezpečí je chybný proces analýzy, jaké nám hrozí nebezpečí.

Když si to budete pamatovat, my jsme tenkrát jednou za rok dělali vyhodnocení bezpečnostních rizik z pohledu zpravodajských služeb. Ten proces byl velmi náročný a řekl bych, že byl velmi kvalitní na tu dobu, protože jsme se tam právě učili formulovat hrozby a jaká rizika to vlastně znamená.

Některé hrozby znamenají velké riziko. Některé hrozby zůstávají jen vůči. Na některé hrozby je dobře se připravit. Na některé hrozby je potřeba se odhodlat, že vydržíme. Některým hrozbám prostě není možno čelit.

Paní profesorka Greenhillová napsala knihu Migrace jako zbraň – hromadná migrace jako zbraň, abych řekl, dokonce jako zbraň hromadného ničení. Myslím si, že to v této době právě je velmi aktuální, protože ta migrace může být v podstatě ze tří důvodů. Přirozené – to znamená sucho a ti migrující mají za zády smrt a nic se nezastaví. Za druhé – euroatlantická civilizace ve svém dokonalém moudrovství roztříská ty země, kde oni jsou, a pak se vydají na pochod. Já už v tom vidím trošku úmysl, že z velké dálky se rozstříská ten Blízký východ a pak trpí tím Evropa. Nemyslím si, že to je úplná náhoda.

A pak může být třetí varianta, že je ta migrační vlna úmyslně vyvolána. A to si myslím, že Ceuta teďka, že to je skutečně jako velmi humánní, tedy zbraň.

Jo.

Co se týče těch zpravodajských služeb, tam si právě myslím, že mohou být velkým nebezpečím v případě, že nevykonávají tu svoji povinnost.

Vzpomenu si na názor diplomatické a zpravodajské komunity Miroslava Paulajicha, který říkal, že zpravodajská služba je jediná instituce ve státě, která je povinná říkat pravdu svému tomu, kdo jí platí, jo.

Připomínám, že příslušníci zpravodajské služby podepisují přísahu. Já si vzpomínám, že jsem se potil až hluboko na zádech, když jsem to podepisoval, protože já když něco podepišuju, tak si to nejdřív pořádně přečtu. A tam je napsáno, že nasadí i vlastní život. To znamená, že ten ředitel zpravodajské služby musí nasadit i kariéru svoji a musí jít za premiérem prostě a říct mu, že ty věci jsou tak a tak.

Od toho je zpravodajská služba. Že dobrá zpravodajská služba nosí špatné zprávy. Ty dobré si každej umí objednat sám. Takže toto ano může být velký problém.

A ještě jednu poznámku si dovolím v současné situaci, kdy mluvíme o zvyšování fanatismu. Luboš Zahorák – to včera jsem to slyšel v tom podcastu – kdy říkal, že mu nějaký německý generál řekl, že se bojí toho německého militarismu víc než Luboš, protože si je z rodinné anamnézy vědom toho, co to znamená. Jeho otec byl nacista, takže ta hnůza je velká.

Druhá světová válka vznikla se spojením nadkritického množství fanatismu a chamtivosti.

E, tomu fanatismu můžeme čelit vzděláváním, ale to je na dlouhé lokty.

Ten fanatismus a chamtivost se projevila tím, že západ vyzbrojil, zafinancoval vyzbrojení toho Vermachtu a pak nastala ta druhá světová válka.

Celou druhou světovou válku šly dividendy investorům přes basilejskou banku, která se shodou okolností taky jmenuje BIS, ale je to Bank for International Settlements, jo, čili takový velice neutrální název má a převáděla prostě ty krvavé dividendy svým investorům.

Já si myslím, že tomu vlastně Evropa čelí způsobem, který sama vlastně ani nechce. Ale neumí se tomu věnovat.

Protože Henry Laent těsně po válce říkal, že z Německa by měla být agrární země bez průmyslu. David nedávno říkal, že Evropa začínala tím spolkem uhlí a ocelí, spolkem bez uhlí a bez ocelí.

Já si myslím, že díl k tomu přispívá [potlesk] a že ta Evropa vlastně nevědomky se deindustrializuje, protože my si tady přejeme, aby Evropa byla úspěšná.

Jenomže bude-li Evropa fanatická a úspěšná, tak se té válce nevyhneme.

Takže teďka máme dvě možnosti. Buď to bude chudá a přežije, nebo bude úspěšná a bude pracovat plným plynem proti zdi.

Je to provokativní řeč. Já nejsem příznivec Greenu, ale tady uznávám, že tadleta myšlenka možná má něco do sebe.

Takže to byly ty moje dvě slova krátké.

[potlesk] [potlesk]

Tak Honzo, ty jsi mluvil o Bank for International Settlements, abych to řekl českým přízvukem. Ale co ta druhá, ta naše? Příští rok má skončit, jak se jmenuje?

[smích]

Víš, jak se jmenoval vyšetřovatel skupiny Plastic People, vyšetřovatel státní bezpečnosti se jménem Koudelka?

[smích] Každej nějak začíná.

Tak moje otázka je: když skončí pan Koudelka, jo? Kdo bude diktován, kdo bude jeho nástupce? Jaký vliv jsou české zpravodajské služby?

Tady se ukáže, jsme suverénní stát, nebo nejsme.

Já bych měl jeden velmi dobrý typ na ředitele. Člověk, který sloužil víc, již není tam, nasbíral v průběhu života mnoho zkušeností.

Pan premiér Babiš zná jeho jméno a to bude můj lakmusovej papír, jak se rozhodne.

Jinak se říká, že Koudelka se velice snaží tam protlačit nějakou svojí náměstkyni.

Takže uvidíme, jak to bude. V tom případě by se v podstatě nezměnilo nic a ČTK by zůstala tím propagandistickým vehiklem, kterým je.

V tom druhým případě by se ČTK opět zanořila do mediálního nebytí. Přestala by být o ní slyšet a myslím si, že by mohla začít pracovat.

Myslím si, že na úseku boje proti teroru a ochraně významných ekonomických zájmů tam stále jsou velice dobří pracovníci, ale musela by být ta služba prostě těžce odideologizována.

Já tomu říkám dekolonizována.

[potlesk]

Jenom jednu větu. Já si myslím, že největší riziko, co je, je hostilnost občanů.

Tak Honzo, jestli jsem to pochopil správně: pokud to nebude paní Princová, tak bude nějaká naději, že budeme suverénní?

Tam nešlo o paní Princovou, tam šlo ještě o někoho jiného, ale prostě nebudeli to koudelkův typ, může se to zlepšit.

Bude-li to koudelkův typ, tak jedeme ve stejných kolejích a ještě se zvýšenou rychlostí.

Tak vojensquestké výdaje jak jdou.

Pokud o tom nechceš mluvit, tak můžeš mluvit o tom, o čem jsi chtěl mluvit. Ale moje otázka je: jaký je to z těch pěti procent?

Máme nějaký závazek? Hodlá Česká republika ten závazek uznat? A pokud ano, jak je to možné?

Jak je možný podobná otázka jako z migrace? Může Česká republika mít jinou vojenskou politiku, než vyžaduje Evropská unie, NATO, Spojené státy?

Samozřejmě, samozřejmě může.

Problém je v tom, že Česká republika vlastně vůči Severoatlantické alianci nemá žádné závazky, finanční ani jiné. Má finanční závazek, že přispívá do společného rozpočtu Severoatlantické aliance, ale nikdo po nás nemůže chtít a tlačit, abychom vydávali pět procent na zbrojení, zejména v situaci, kdy nemáme definovanou obrannou doktrínu.

V České republice neexistuje obranná doktrína. Existuje pouze něco, čemu se říká strategie.

Jenže ta strategie by měla být o tom, jak reagujeme na skutečné hrozby kolem nás. Skutečné hrozby nejsou definovány. Ta strategie je nepojímá.

Těch hrozeb je velké množství těch, kterých se má zúčastňovat armáda, protože existují okamžiky, kdy armáda by teoreticky – protože prakticky to nejde – Česká republika nemá armádu.

To je to zásadní.

Teoreticky by armáda mohla být v daném momentu pouhou jediné silou schopnou nějakým způsobem řešit organizovaně konkrétní problémy, které se objeví – bezpečnostní hrozby, které se promítnou do života společnosti.

Počínaje jaderným výbuchem nebo jadernou válkou, což je takový ten nejhorší scénář přes různé katastrofy, jako jsou záplavy, sucho, epidemie a podobně.

A ta armáda by v tomto případě měla být schopna reagovat.

Česká armáda na to schopna reagovat není, protože ačkoliv se deklarativně vyjadřuje vedení armády, vedení ministerstva, že disponujeme zhruba několika dvaceti třemi až čtyřiadvaceti tisíci vojáky a že ten počet bude zvyšován, není to pravda.

Je to naprosto otevřená a tvrdá lež, protože armáda České republiky nedisponuje více než pět tisíc bojeschopnými lidmi, čili lidmi schopnými zasahovat a pomáhat v případě reálného problému.

A to je něco, co zásadním způsobem ovlivňuje i peníze, které jsou na tu armádu vynakládány, protože my vynakládáme už dnes prakticky dva procenta HDP, několik procent HDP, což jsme už taky několikrát slyšeli přímo od politiků.

Dva procenta HDP a ta dva procenta vlastně ani nevíme, na co dáváme, protože my nakupujeme věci, které pro obranu České republiky nejsou prakticky vůbec potřeba.

Pokud totiž si nedefinujeme způsob, jakým budeme reagovat na hrozby, které jsou kolem nás – což je konkrétně ať už je to skutečně nějaká válečná hrozba, ať to je migrace, ať je to nějaká vystoupení těch islamistických bojovníků, ve které tady máme, kdy v určitém momentě skutečně ta armáda může být potřebná, protože policie nezvládne některé věci – nikdo není schopen definovat, kolik na to dlouho je potřeba peněz, jak by měla vypadat armáda, která na to bude schopna reagovat, jak by měla vypadat armáda v nové době.

Objevil se fenomén dronů a vlastně jak těch dronů, které působí přímo na bojišti, tak dronů působících na velké vzdálenosti.

To absolutně mění formu budoucích válek.

Česká armáda se připravuje na válku z roku 1945. Bohužel.

A vyhazujeme jako stát na to peníze neuvěřitelným způsobem a jsme tlačeni opozicí současnou. Minulá vláda se snažila, stiskla, aby ty peníze skutečně se vyhodily na toto.

Jsme do toho tlačeni neskutečným způsobem, abychom ty peníze skutečně vyhazovali, protože to jsou peníze, které jsou směrované do těch správných kapes, což je zásadním účelem současné armády – deklarovat možnost vynakládat peníze na armádu.

Jenže nikdo neřekne, co ta armáda má vlastně dělat.

To říká zákon. Zákon o ozbrojených silách v paragrafu 9, odstavec 1, jestli to říkám správně.

Jasně říká, že armáda České republiky se připravuje na obranu České republiky před vnějším napadením.

Nikdo tedy nedefinuje, co si představovat pod vnějším napadením, ale je to i imigrace. Je to i ta migrace a armáda České republiky se na nic takového nepřipravuje.

Teď se právě chystáme prodat obrněné transportéry Pandury, které armáda sice tvrdí, že už jsou v polovině své životnosti a že je největší čas je vyhodit.

Pamatuju si pana ministra – teď mě to jméno vypadlo – Bartáka. Pana ministra Bartáka, který prohlásil, že konečně čeští vojáci budou jezdit v Mercedesech.

No a teď to chtějí prodat s tím, že to k ničemu není a že by bylo dobré s tím něco udělat.

Jasně. Jsou to vozidla operačního charakteru, to je pravda z hlediska mě jako vojáka, ale jsou to vozidla, která za jistých okolností mohou fungovat jako prostředek pro zajištění hranic.

Znamená to – omlouvám se – znamená to, že se nic nezměnilo.

Máme novou vládu a stejnou situaci.