Mrkev za rohem, dovoz ze zahraničí

Představte si nemocnici a pár kilometrů od ní českého zelináře. Má brambory, mrkev, cibuli, čerstvé. Nemusí je vést přes půl Evropy. Peníze zůstanou doma. Zdravý rozum říká: "Kupte je od něj," jenže potom přijde byrokratický šiml. Podmínky, formuláře, veřejná zakázka, objemy, termíny, papírování. Velký dodavatel na to má lidi. Malý farmář má pole, traktor a ruce od hlíny.

A tak může vzniknout absurdní situace. Mrkev roste za rohem, ale do jídelny přijede kamionem ze zahraničí. A pozor, na Brusel se tentokrát nevymlouvejme. Zákon už dnes umožňuje veřejným institucím požadovat místní nebo regionální potraviny z krátkého dodavatelského řetězce. Takže ono to jde. Jen jsme dokázali udělat složitou vědu i z nákupu pytle brambor.

A teď vláda přichází s řešením. Do konce roku 2028 má nejméně 65 procent peněz na potraviny směřovat na domácí a regionální produkci. Výborně. Ale proč až teď? Máme české zemědělce, máme české potraviny a máme školy, nemocnice a další instituce, které musí každý den nakrmit statisíce lidí. Jedni potřebují zákazníky, druzí potřebují jídlo a mezi ně jsme postavili horu papíru.