Můj vzkaz všem lepševikům

Nestačím se divit. Nestačím se divit a kroutím tady hlavou nad tou kolosální vlnou hysterických reakcí, která se rozjela jednu vteřinu poté, kdy bylo oznámeno, že Mezinárodní sportovní soud rozhodl o návratu ruské reprezentace na světový šampionát hokej. Za mě se jedná o rozhodnutí zcela správné. Politika do sportu nepatří. Kolektivní vina je zlo a sport má sloužit k přemování, ke zbližování národů, nikoliv k hloubení příkopů a vytváření další nenávisti. To je, myslím, každému racionálně uvažujícímu člověku zcela jasné. Nicméně rád bych touto cestou vyslal jeden poměrně příkrý vzkaz všem těm emocionálně rozhořčeným jedincům, kteří se aktuálně vyjadřují na sociálních sítích proti tomuto rozhodnutí, které se jich evidentně dotklo. Přátelé, vy si vážně nevidíte do huby. Kde jste byli, když Spojené státy americké napadly Írák a zemřelo tam milion lidí bez jakékoliv příčiny? To jste také plédovali za to, aby byly reprezentace USA vyloučeny ze všech sportovních událostí? A co třeba ukázat prstem sami na sebe? Byla to Česká republika, která se v roce 1999 podílela na protiprávní agresi vůči Srbsku, kdy přes naše území létala letadla, která tam shazovala bomby s ochuzeným uranem. To jste také chtěli, aby naše reprezentace nestartovala na mistrovství světa, že si na to nevzpomínám. Ale to úplně nejhorší, přátelé. Před pár měsíci, kdy tady Ústavní soud vydal to nesmyslné předběžné opatření, na jehož základě umožnil Petrovi Pavlovi, aby vyrazil na ten svůj vysněný výlet do Ankari. Tak jste tady všichni křičeli, jak musíme respektovat rozhodnutí nezávislého soudu, jak se s ním musíme smířit a nesmíme zpochybňovat jeho nezávislost. No, ale tohle je také rozhodnutí soudu velmi vysoce postaveného nejvyššího sportovního soudu. Ale když se vám nehodí do krámu, tak je s respektemen, že? Jste pokrytci a farizejové. Nic víc, nic míň. Aha, já pevně doufám, že to většina lidí v této zemi velmi brzy odhalí. Mějte se krásně, užijte si víkend a buďte [odkašlání] pro. M.