Na prezidenta Petra Pavla se před rozhlasem 21.8.2026 pískalo

Já jsem řekl, kde mají největšího kolaboranta. To je všechno.

Prosím vás, vy jste úplně mimo mou představivost. Úplně... co ti dal? Ale já nemám zvání. Vůbec já nevím, já jsem nepochopil ten smysl toho. Která vám řeknu, jestli nadšeně... Chválej první vládu, která dá víc jak dva procenta HDP na obranu. První... oni to zachrějou. Podívejte na...

No, jste to už za mnou zasloužil jako sedmnáct let. Přišel za mnou Flor, že oni určují, co se bude říkat. Jo, jo, já jsem mu řekl, já jsem mu řekl, že jsem úplně mimo mou rozlišovací schopnost, jsem měl být... a těch tady bude... řekli, abych zachoval dekorom, a já říkám, kde mají... to je všechno. Kvůli čemu tady jsou tyhle ty... Jo, že jsou jako pamětníci, nebo oni to ani z vyprávění neznají, ne? Oni jsou skvěle se seznámí. Oni jsou naprosto pitomí. Jak takoví lidi mají vymletou hlavu? Jak takoví lidi můžou chodit po svobodě? Můžete mi to vysvětlit? Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Pane, můžu se vám zeptat na něco?

No...

Vy jste přišel dneska vzdát holu vojskům Varšavské smlouvy, který schvaloval... Petšek mi to říkal, že o tom běžně a vy úplně všechno jste zvládl... Vy jste nebyl ani v komunistické straně, že jo? Pamatujte si na mě. Já jsem vás potkal ve Studánce a já let a už jsem vám to řekl, jak jste převlékl kabát, a jak jste odešel, jak jste zradil... Necháte mě mluvit slovem českou republiku. Já už jsem si taky vyslal tras přežil.

Dobrý den. Dobrý den. Přijel.

Vážení slavní přítomní, každý rok si dvacátého prvního srpna připomínáme události roku 1968 před budovou Českého, tehdy Československého rozhlasu, abychom uctili památku těch, kteří během nich přišli o život. I když od invaze vojsk Varšavské smlouvy do našich zemí běhlo už padesát osm let, trauma ze zrady a také ponížení ze strany našich tehdejších spojenců je v naší společnosti stále hluboce zakořeněné. Jejich tanky tehdy rozbyly naději na uvolnění poměrů a na svobodu si naše země musela počkat dalších dvacet jeden let. V důsledku tohoto traumatu bychom ale jako národ mohli a měli být vnímavější a citlivější k agresivním a rozpínavým tendencím dnešního Ruska a snad i odolnější vůči jeho propagandě. Bohužel se stále najde mnoho lidí, kteří pro Vladimíra Putina a ruský režim hledají pochopení a ospravedlnění za jeho akce. Tito lidé jsou obvykle obětí manipulací, které podobně jako v případě události dvacátého prvního srpna překrucují realitu. Redaktoři Československého rozhlasu do poslední možné chvíle vysílali pravdu a asi nejlepším způsobem, jak uctíte jejich práci a odvahu, je to, že i teď pravdivě pojmenujeme současnou realitu. Je to kolaborantství. Jo, ještě se nepozvávám vůbec, ale aspoň někdo dál. Jo, na to, jak říkám, je to pěkný, ale až pa... a žije... a žije, pa, až pa žije Pavel a žije Pavel, mě Akorád nějaký transparent.

Já si to pamatuju právě. Proto mně to vadí.

Já už jsem mu to řekl, když vstoupil do NATO. Toto je za převlékače kabátu. Přesně tím komunistou zůstat, že jo.

To by bylo lepší, kdyby zůstal tím komunistou, protože mně to vadí, že tady stojí takovýhle člověk, kterej to schvaloval by... kterej to schvaloval tady. Jak se běžte svát někam jinam?

Ne, proč tady on řve? Nebudu u něj. Ne, od něj ho neberu. Já to od něj neberu. On si to odpracoval.

Hitler to taky odpracoval nebo kdo? To... taky neschvaluje.

Co?

On už to neschvaluje.

A všichni, kteří to neschvalují vraždu, když někdo neschválí, potom, tak je to dobře.

Já myslím, že jo.

Jo, jasně. V pohodě.

Zabiju. Řeknu já. Připadá mi... připadá mně horší, že Babiš jede furt v tom, že jo. Ale ano, asi ani neměl konjunkturní politicistou. Konjunkturně, ale tohle byl rozšíř. Prostě svině. No, to byl rozvraćík tohle... ten bude přísít tomu komukoliv, jo? Komukoliv bude přísít.

Nechci být, nechci emoce, ale opravdu si myslím, že to není pravda. Mi nabití z něj dvanáct českých. Tady to musím vyjádřit, to nejhorší možný, co se týče. Děkuju.

Vážené dámy a pánové, scházíme se dnes na pietním aktu před budovou Českého rozhlasu u příležitosti výročí událostí roku 1968 na místě, které se dvacátého prvního srpna 1968 stalo jedním ze symbolů odvahy a odporu proti násilí. Československý rozhlas nebyl jen budovou, byl hlasem země, která se odmítla smířit s okupací. Československý rozhlas vysílal necenzurované informace o invazi vojsk státu Varšavské smlouvy a vyzýval lid k rozvaze a k tichému odporu proti okupantům, protože se hlasatelé a redaktoři snažili zabránit prvnímu prolití krve. Rozhlas se stal jedním z prvních cílů okupačních vojsk. Před budovou rozhlasu, kdy umírali lidé, kteří nepřišli bojovat se zbraní v ruce, přišli bránit pravdu, svobodu slova a právo národa rozhodovat o své budoucnosti. Mnozí zaplatili nejvyšší cenu. Po více než půl století si připomínáme nejen heroiku, ale také odvahu obyčejných lidí.

Jejich příběhy nám připomínají, že svoboda není samozřejmostí, že může být ztracena během jediné... k Pavlovi něco. Víte co? Dáme si kulturní vložku. Petr Pavel v zajímavém rozhovoru. Dejme ho tam.

V, ale v roce osmdesát sedm jste v ručně psaném životopise napsal toto. Kromě jiného velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel, eh, mě v názoru tenkrát pouze utvrdil. Tak by mě zajímalo, jestli když jste to v roce osmdesát sedm psal, tak jste tomu opravdu věřil. To je k tomuto výkladu ruské invaze.

A vy v tom vidíte... v tomto jsem napsal nějaký výklad?

No tak já tady čtu jasně, že vy jste napsal, že pro vás bylo účinnější po konzultaci s otcem a vašimi přáteli ze Sovětského svazu porozumět té invazi nějakým jiným způsobem, než tomu, jakým se vyjadřovali vaši spolužáci, kteří se vám tedy kvůli tomu smáli. Tak se ptám, jestli vy jste tehdy v roce osmdesát sedm věřil tomu, co píšete, nebo jestli vám to přišlo, že to tak je dobré pro vaši kariéru.

E to, co tam čtete, nehovoří ani o výkladu... e invaze jedním nebo druhým čí...

Tak věřil nebo nevěřil? Psal jste to účelově nebo protože jste tomu věřil?

Já jsem tam vůbec invazi nehodnotil a opravdu se o tom nebudu bavit, protože to k dnešku nemá naprosto žádný vztah.

H, já myslím, že má. Tak u toho zůstaneme. Eh, proč by mělo Česko potřebovat... Dobře. Tak věřil nebo nevěřil?

Řekl jsem, že u toho zůstaneme.

U čeho?

U toho, co je tam napsáno, že to pořád platí.

Já tak... já tady mám i ten rukopis, totiž.

To je v pořádku. Já vám ho... já vám ho klidně podepíšu.

Možná bude mít jednou cenu. Takže zůstaneme u toho. Neodpovíte mi. Dobře.