Na ☕️ s Vojtěchem 09. 09. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné odpoledne, vážení přátelé, vážení chcimíři, vyznamenavaní vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme na tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, denní dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Dnešní téma je, myslím si, velmi zajímavé. Bude patřit mezi ty delší témata, protože až jsem se snažil to zkrátit co nejvíce, tak stejně si myslím, že to bude zhruba 25 minut a muselo to také dozrát.

To znamená, přátelé, bude se to týkat Tomase Pauknera. Já jsem tady už jedno video měl, to vás velmi zaujalo, někdy, já nevím, před měsícem nebo před dvěma měsíci, a má to nějaký určitý vývoj.

Thomas Paukner teď opět vystoupil a teď nemyslím tu tragikomedii kolem ministra zahraničních věcí. Si myslím, že vůbec nemá smysl se o něčem takovém ani zmiňovat a té partě dělat reklamu.

Ale myslím tím jeden pořad na YouTube. Zrovna včera jsem to poslouchal, musím říci, že to je velmi komplikované poslouchat hlas, který je změněn, a ještě jak je to samozřejmě částečně dělané přes umělou inteligenci, tak tam vypadávají slova. Takže jsem koukal na ten text. Tedy hlavně, i když ten taky nebyl teda úplně nějak dvakrát ideální.

A celé to na mě působí opravdu prazváštně.

Ale co mě na tom baví nejvíce, tak rádoby investigativní média. Protože samozřejmě zničení Tomase Pauknera, zrušení účtu, to mám teď já na Facebooku, jsem úplně, úplně zaražen. Takže mám tam poslední výstrahu, jak jsem to tady říkal, za úplnou blbost, která s politikou nemá nic společného paradoxně.

A v podstatě má Péia – to jsou ty stránky – a pak má ještě asi Hera, Hera.

Otázka: jak dlouho mu to vydrží? Protože jak známo, tak ti majitelé fandí trošku jiné straně.

No a my se na to koukneme, přátelé.

Takže kdo je Tomas Paukner? Anonym, investigativa, PR projekt nebo člověk, který šlápl někomu na kuří oko?

Dnešní téma jsem úmyslně několik týdnů nechal být. Ne proto, že by mě to nezajímalo, právě naopak. Kolem jména Thomas Paukner se začalo dít tolik věcí, že jsem nechtěl natočit video ve chvíli, kdy máme dvě indície, 10 spekulací a každý už má hned jasno.

Dnes se tedy pokusíme udělat něco trochu jiného. Nebudeme Tomase Pauknera ani obhajovat, ani odsuzovat. Budeme se ptát: kdo je Thomas Paukner? A možná ještě důležitější otázka: je vůbec správně položena otázka, kdo je Paukner?

Protože Thomas Paukner prokazatelně není občanské jméno, pod kterým by tento autor normálně vystupoval. Samotný projekt svou anonymitu nijak zásadně neskrýval.

Na síti X vznikl účet pod tímto jménem už v prosinci roku 2024. Postupně začaly vycházet stovky textů – myslím, že jich bylo 477 – a Paukner se začal zabývat veřejnými zakázkami, dotacemi, financováním politických stran, ministerstvy, zbrojním průmyslem, no a především politikou.

A jeho dosah logicky začal růst. Jeho texty začaly přebírat a sdílet politici, a v tu chvíli nastává něco, co je pro celý příběh zásadní. Najednou už není zajímavé pouze, co Paukner zjistil. Začíná být mnohem zajímavější, kdo je Paukner.

První stopa – PR agentura. Jedna z prvních konkrétních stop, přátelé, vedla ke společnosti Salt and Pepper. Server Neovlivní v černu napsal, že Seznam spojil účet Thomas Paukner na platformě Médium právě s touto komunikační agenturou.

Podstatné ale je, že samotné spojení účtu s agenturou ještě nedokazuje, že agentura objednávala nebo psala jeho politický obsah. Neovlivní tehdy zároveň uvedlo, že nedohledalo její vazbu na politické PR či konkrétní stranu.

A tady bych poprvé zabrzdil, protože tohle je přesně okamžik, kdy z faktu může během pěti minut vzniknout příběh. Takže dáme si fakt: účet byl spojen s agenturou. Hypotéza: agentura stojí za politickou operací. To druhé musíte dokázat. Nestačí, že to dobře vypadá či zní.

No a potom přichází jakýsi David Melín. Ten se teďkon vyjadřuje velmi často. Naposledy jsem od něj četl komentář dneska ráno. Bylo to samozřejmě na newsroom nebo reportéry nebo na něco takového.

Deník N následně zveřejnil další informaci a spojil vznik Pauknerova účtu s mužem jménem David Melín. A tady už jsou indicie podstatně konkrétnější.

Podle deníku N jde o bývalého obchodního zástupce z Prahy. Deník později uvedl, že Melín čelí 11 exekucím přesahujícím dohromady 700 000 Kč. O tom jsme se tady bavili. Má trvalé bydliště evidované na úřadě a účet byl později převeden na společnost spojenou s jeho známou.

A přesně tenhle příspěvek, přátelé, máme teď všichni před očima.

Ale pozor, protože tady bych odmítl dva extrémy. První: má exekuce, takže všechno, co napsal, je lež. O tom jsem tady už hovořil. To je naprostý nesmysl. A druhý: píše proti lidem, které nemám rád, takže mě vůbec nezajímá, kdo ho financuje. To je totiž úplně stejný nesmysl.

Já obecně vůbec jako nemám rád tenhleten způsob. Mně to vadí. Já to říkám úplně otevřeně. Já do skůží na trh také to plně odnáším.

A některé ty záležitosti, které pan Paukner vytahuje, tak ty já jsem tady v průběhu třech let vytáhl prakticky všechny. On si dal akorát tu práci a to si řekneme potom na konci pořadu. Protože samozřejmě je tam určitá indicie, že pracuje s umělou inteligencí, což není vůbec nic špatného. To není žádná negativní kritika, to je konstatování.

Ale samozřejmě, že pročítání těch tisíce stránek, to prostě jeden člověk nemůže zvládnout. Tomu nevěřím ani náhodou.

Pokud někdo vstoupí do veřejného prostora, publikuje investigativně působící materiály, ovlivňuje politickou debatu a následně začne svůj obsah monetizovat, jeho ekonomické a personální pozadí je naprosto legitimním tématem.

Ale 11 exekucí samo o sobě nevyvrací jedinou faktickou větu v jediném článku. A to je velmi důležité rozlišovat.

Je tedy Thomas Paukner David Melín? Podle současných zjištění bych to formuloval trošku přesněji. Existují poměrně silné důkazy, že David Melín stál u vzniku projektu Thomas Paukner.

Dokonce i další analýza, která není textem deníku N, dospěla porovnáním starších publikovaných článků k závěru, že Melín pod pseudonymem publikoval. Současně upozorňuje, že z veřejných informací nelze spolehlivě určit, kdo spravuje všechny dnešní kanály projektu.

A to je rozdíl.

Otázka číslo jedna: Kdo účet založil? Máme poměrně silnou odpověď. Byl to David Melín.

Otázka číslo dvě: Kdo účet vlastní nebo administrativně provozuje dnes? Tam už vstupuje do hry firma a další osoby.

A otázka číslo tři: Kdo napsal každý jednotlivý článek? Tam bych byl také stejně opatrný.

Veřejné rejstříky vám totiž řeknou, komu patří firma a kdo za ní jedná – jednatel samozřejmě. Neřeknou vám, kdo seděl v 11 večer u počítače a napsal konkrétní investigativní text.

Přesně na tuto hranici upozorňuje i nezávislá analýza veřejných rejstříků projektu.

Potom přišel rozhovor ve Vox TV. O tom jsem zde také hovořil. Tohle celý příběh ještě okořenilo.

V červenci vystoupil člověk prezentovaný jako Thomas Paukner v více než hodinovém rozhovoru pro Vox TV. Tvář skrytá, identita neodhalena. Vystupoval jako podnikatel a nepraktikující, pardon, Žid a vysvětloval, proč se věnuje korupci, zakázkám, stanu, ministerstvům a dalším spojeným kauzám.

Jenže rozhovor nevyřešil základní otázku: Kdo ten člověk je? A především: je člověk před kamerou totožný s člověkem, který založil účet, je totožný s autorem všech textů? To z toho není samozřejmě vůbec znát. Nebo je Tomáš Paukner dnes už značka, pod níž může pracovat více lidí? To poslední je hypotéza, nikoliv prokázaný fakt. A přesně tak bych to divákům řekl.

A teď přichází podle mě nejzajímavější část. V určitém okamžiku se totiž mediální příběh rozdělil na dva paralelní příběhy. Příběh A: Co Paukner zveřejňuje. Příběh B: Kdo je Thomas Paukner? A začala válka o to, který z těchto dvou příběhů je důležitější.

Kritici deníku N říkají: proč řešíte jeho občanské jméno, bydliště, exekuce, prověřte dokumenty, které zveřejňuje? To například říkám já. Jo, tak mě neustále někdo volá, já se omlouvám. Tak takhle argumentoval například poslanec Jiří Mašek.

Deník N odpovídá v zásadě opačně. Pokud anonymní projekt zasahuje do politiky, jeho materiály přebírají politici a projekt vybírá peníze, veřejnost má legitimní zájem vědět, kdo za ním stojí a jaké má ekonomické či jiné vazby.

A víte co? Obě otázky jsou legitimní. Novinář má právo zkoumat, kdo stojí za vlivným anonymním médiem, ale úplně stejně má povinnost zkoumat, zda dokumenty, které toto médium zveřejňuje, jsou autentické a zda jeho závěry odpovídají realitě. Jedno totiž nevylučuje druhé.

477 textů, jak jsem tady říkal. A tady máme další zajímavou věc. Vznikla analýza 477 Pauknerových textů. Autor analýzy se snažil zjistit, zda lze z množství textů, stylu a tématických změn odvodit, jak projekt funguje. Dochází mimo jiné k závěru, že obsah vykazuje vysokou míru stylistické jednotnosti, tedy že představa jednoho dominantního autora není vůbec absurdní.

A právě množství publikovaného materiálu původně vyvolávalo otázku: Dokáže tohle dělat jeden člověk? Možná ano. S dnešními databázemi, registry a samozřejmě s umělou inteligencí dokáže jeden velmi pracovitý člověk zpracovat množství materiálu, na které by před 10 lety potřeboval malou redakci. Tož jsem třeba já, přátelé, jo? To znamená, já to tady říkám celou dobu, pracuji s ní 13 měsíců a ohromně mi v tomhletom ulehčuje práci, protože to je neskutečné, co člověk toho musí denně přečíst. Ale pořád nevíme, zda je tomu právě u Pauknera.

No a teď ty peníze. Tady se dostáváme k bodu, který je podle mě podstatnější než Melínovy osobní dluhy. Projekt začal nabízet placený obsah. V tu chvíli už nejde pouze o anonymního člověka, který večer sedí doma a píše si blog. Vzniká z toho totiž ekonomický model a legitimní otázky tedy znějí: Komu peníze skutečně chodí? Kdo projekt financoval předtím? Je financován pouze čtenáři? Existuje objednavatel, existuje politická strana nebo podnikatelská skupina, která za obsah platí?

A tady musím říct něco, co je pro naši kávu zásadní. Ve veřejně dostupných materiálech, které jsem prošel, jsem nenašel důkaz, že by Pauknera platila konkrétní politická strana. To dvakrát potrhuji. Podezření totiž není důkaz. Spojení s PR agenturou není automatický důkaz. To, že jeho texty vyhovují některým politikům a ti je sdílejí, také není důkaz financování. Pokud někdo takový důkaz má, jsem s ním. Do té doby, pardon, tomu říkejme otevřená otázka.

A přichází další zvrat. Koncem srpna Paukner přišel o svůj facebookový profil a následně podle dostupných informací také o záložní profil. Meta měla jako důvod uvést porušení pravidel týkajících se nenávistného obsahu. Paukner tvrdil, že šlo o nahlašování jeho účtu a spojoval to s kritikou podle deníku N, ale proto obvinění nepředložil důkaz a tím se dostáváme prakticky až k dnešním dním.

Co tedy dnes, přátelé, skutečně víme? Za jménem Tomáš Paukner není veřejně doložená osoba tohoto jména, nýbrž je to pseudonym. Silná dokumentární stopa vede k Davidu Melínovi jako zakladateli projektu. Projekt byl následně spojen s komunikační agenturou a jeho právní či administrativní struktura se změnila. Melín má podle zjištění deníku N závažné osobní finanční problémy. Projekt začal monetizovat obsah, ale není veřejně prokázáno, že jej financuje konkrétní politická strana nebo že všechny texty píše tým placený nějakým politickým zadavatelem.

A rovněž není fér říct: Melín má exekuce, takže Pauknerovy kauzy jsou podvod. Takto důkazní logika nefunguje.

Tak přátelé, mě na celé věci, když to nějak uzavřeme, nakonec nepřipadá nejzajímavější ani David Melín. Mně připadá fascinující něco naprosto jiného. Internet umožnil vytvořit člověka, který možná vůbec neexistuje. Dal mu jméno Thomas Paukner, dal mu profilovou identitu, začal publikovat. Nikdo neví, jak vypadá. Nikdo přesně neví, kdo mu platí provoz. A během relativně krátké doby jeho texty čtou desítky tisíc lidí a sdílejí je poslanci a ministři.

To bych potrhl. Sdílejí je poslanci a ministři a klasická média najednou stojí před úplně novým problémem. Mají prověřovat jeho kauzy, mají zjišťovat, kdo za tím stojí. Ale nejlepší odpovědí na anonymní investigativu není diskreditace autora. Nejlepší odpovědí je kontrola jeho práce. Opět dvakrát potrhuji.

Když Paukner napíše, že zakázka stála určitou částku, otevřeme registr SMOV. Když tvrdí, že peníze skončily u konkrétní společnosti, otevřeme obchodní rejstřík. Když ukáže dokument, ověříme dokument. A když lže, tak ukažme přesně: tady je tvrzení, tady je dokument a tady Paukner zkrátka nemá pravdu.

Mimochodem už existuje konkrétní případ, kdy Paukner zveřejnil tvrzení o vrtulníku. O tom jsem tady hovořil. Údajně určený pro Putina, které následně odstranil. Ukrajinská vojenská rozvědka podle deníku N potvrdila, že vrtulník na Ukrajinu skutečně dorazil. Tohle je podle mě správný způsob kritiky. Není to: má exekuce, ale: tady je jeho tvrzení a tady jsou fakta. Tam byla záměna těch čísel na vrtulníku. Měl jsem tady na to zvlášť vysílání, protože nakonec je vlastně úplně jedno, jestli se člověk jmenuje Thomas Paukner, David Melín nebo Pepa Novák.

Buď jeho dokumenty obstojí proti realitě, nebo neobstojí. A právě proto bych příběh Tomase Pauknera ještě neuzavíral, protože otázku, kdo projekt založil, už dnes umíme zodpovědět docela dobře. Ale otázku, co přesně Tomáš Paukner je, kdo jej dnes řídí, kdo píše jeho obsah, odkud pochází jeho financování, ta podle mě definitivně zodpovězná ještě není a možná je nakonec ještě zajímavější než jeho občanské jméno.

Takže kdo to je vlastně ten Thomas Paukner? Používá umělou inteligenci? Při přípravě tohoto tématu mě napadla ještě jedna docela zásadní otázka. Je vůbec možné, aby takové množství materiálů produkoval jeden člověk a nepomáhá mu náhodou umělá inteligence?

Podíval jsem se na způsob, jakým Paukner publikuje stovky textů – vysoká frekvence a především obrovský tématický záběr. Jednou čeština, potom zrobní průmysl, veřejné zakázky, politika – Ukrajina, Spojené státy, evropská politika. Znova opakuji, toto není negativní kritika, to je prostě jenom konstatování.

A přesto mají jeho články často velmi podobnou konstrukci. Silný titulek, krátké uvedení problému, potom čísla smlouvy, veřejné databáze, propojení jednotlivých osob, firem a nakonec poměrně razantní závěr.

A tady musím říct jednu věc. Používá Paukner ChatGPT nebo jinou umělou inteligenci? Nevíme. A z hotového textu to spolehlivě prokázat neumíme.

Podle mě je docela pravděpodobné, že nějaký nástroj umělé inteligence při práci využívá. A vlastně bych se tomu vůbec nedivil. Já to dělám také. Přitom množství textů to prostě není možné jinak dělat. A proč si to tímto způsobem neulehčit? To by byl člověk blázen.

Ale musí to kontrolovat. Samozřejmě nemůže tomu věřit. Pozor, to jsou dvě rozdílné věci.

Představte si, že máte před sebou stostránkovou výroční zprávu, několik smluv, obchodní rejstříky, zadávací dokumentaci, veřejné zakázky. Dříve jste nad tím mohli sedět celý den. Dnes můžete dokumenty dát umělé inteligenci a říct: najdi mi všechny částky, najdi všechny změněné společnosti, porovnej tyto dvě smlouvy a tak dále a tak dále.

Potom ovšem přichází to nejdůležitější. Člověk to musí nakonec zkontrolovat, protože umělá inteligence dokáže nejen fantasticky pomáhat, dokáže také fantasticky sebevědomě lhát a kecat. Říkám to naprosto na rovinu.

A právě u investigativní práce je to obrovské nebezpečí. Umělá inteligence dokáže zjistit napojení na firmy A, B – ano, vy si teďkon je pospojete podobně – ale jenže mezi například A a D ve skutečnosti nemusí existovat vůbec žádný relevantní vztah. Na to opravdu velký pozor. Upozorňuji na to dvakrát.

Takže proto bych vůbec Paukera negativně nekritizoval za to, pokud používá umělou inteligenci. Byl by blázen, kdyby ji nepoužíval. Já ji používám také. Používají novináři, vědci, firmy, studenti. Je to zkrátka nástroj.

Mnohem důležitější otázka zní: ověřuje Paukner všechno, co publikuje? A tady jsem právě nechtěl ho nachytat. Jenom jsem upozornil na to, že nemůžeme přebírat všechny texty absolutně bez toho, abychom si to ověřovali.

A stejně tak lidé dělají chyby, jako dělám já chyby. A říkám to. Spletu se. No, aby jsem se nesplet, když mám těch informací tolik – jako třeba minule – 5 a 7 procent. Prostě se spletu.

Samozřejmě to je úplně normální, logické a lidské.

Takže tak, přátelé, dalo by se o tom ještě hovořit velmi dlouho. Já jsem se pokusil se dostat do 20 minut, protože původně ten text, když jsem to připravoval, to bylo 35 minut. Každopádně vy mi napište do komentářů, co si o tom myslíte, jaký na to máte názor, a já vám všem přeji krásný zbytek dne, ať se vám daří, a u večerních zpráv na viděnou. Přeji vám všem krásný den, vážení přátelé.

Čas utekl jako voda a máme tady opět konzultace. To znamená, pokud potřebujete konzultaci, finanční účetnictví není žádný problém. Napište na tento email, Barunka to s vámi domluví, a buďto se uvidíme osobně v kanceláři v Českém Krumlově, nebo se uvidíme například videohovorem přes WhatsApp – vždycky jednu hodinu.

Takže budu se těšit. Září se pomalu a jistě plní a brzy na viděnou.