Na ☕️ s Vojtěchem 16. 09. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné střední odpoledne, vážení přátelé, vážení Českomořáci, výrazí Slováci i Vastaňci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas a chuť udělat si dobrou kávu a že se společně zamyslíme na témata, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, den co den a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Dnes mám velmi zajímavé téma, na které mě přivedl komentář u Tomáše Okamury a právě těmito okolnostmi je ta paní, co ho napsala, mou věrnou sledovatelkou.

Takže jsme si tam chvilku dopisovali s tím, že o tom mluvila i paní Bobošíková, aby bylo jasno.

A jde o 23 milionů.

Ono to není 23 milionů, je to milion euro.

Mně se vždycky líbí, že když ta vláda nebo nějaká politická strana někde se něco vytáhne, tak když se to hodí, zaokrouhluje se to nahoru a když ne, tak dolů.

Takže nejde o 23 milionů, jde skutečně o téměř 25 milionů, což je rozdíl asi 1,7 milionu Kč, což je hodně peněz.

Na tom se asi shodneme.

Takže já tady sice říkám 23 milionů, ale není to 23 milionů, je to milion euro.

O co jde, přátelé?

23 milionů pro Moldávii.

Co tam my daňoví poplatníci máme vlastně platit?

Vezměte si kávu, přátelé.

Dnes mám téma, na které mě upozornila jedna z vás v komentářích a přiznávám, že když jsem si to začal dohledávat, řekl jsem si: dobře, tohle si opravdu zaslouží samostatnou kávu.

Nebude tak dlouhá, nebudete mít 25 minut.

Dokonce si troufám tvrdit, že se asi vejdu do 10 minut.

Takže jdeme na to.

Podíváme se do Moldávie.

Teď se moderně říká Moldavsko, jako se říká Česko a tak dále.

Já tady to moc rád nemám, takže používám pro někoho možná archaismy, ale pro mě je to Moldávie.

Ale budeme se bavit o našich česko-moravsko-slezských penězích, přátelé.

Konkrétně o částce přibližně 23 milionů Kč.

Je to skoro 25.

Ale hned na začátku udělám jednu důležitou věc.

Nebudu vám tvrdit, že Česká republika poslala 23 milionů Kč na nějakou politickou volební kampaň, protože by to nebylo přesné.

To znamená, já se tady odchýlím od toho, co říkala paní Ingrida Bobošíková, protože jedna věc je vyvolat senzaci a nechat jádro pravdivé a potom kolem toho nabalit omáčku.

Já neříkám, že se mi to nestává, stává se mi to taky, ale jsem rád, když se dobereme pravdy, i když se to zrovna nemusí hodit té či oné straně.

O co vlastně jde?

Těch přibližně 23 milionů představuje rozpočet širšího českého projektu v Moldávii.

A právě proto mě zajímá něco mnohem podstatnějšího.

Za co přesně ty peníze utrácejí?

A má vůbec česko-moravsko-slezský daňový poplatník právo se ptát?

Podle mě na to má nejen právo, ale je to dokonce naše povinnost.

Přátelé, nejdříve, co to je restart?

Moldávie patří dlouhodobě mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce a projekt, o kterém dnes mluvíme, souvisí s moldavskou reformou sociálního systému označovanou jako restart.

České ministerstvo zahraničí o projektu informovalo v roce 2025.

Bylo to počátkem roku, takže je to otázka minulé vlády.

Česká republika měla prostřednictvím České rozvojové agentury podpořit moldavskou reformu sociální péče částkou dokonce přesahující 1 milion euro.

Při tehdejším kurzu jsme tedy někde kolem 25 milionů Kč.

Projekt má následně běžet několik let.

Jeho deklarovaným cílem není volební kampaň.

Má pomoci Moldávii reformovat systém sociální ochrany, zlepšit kvalifikaci lidí pracujících v sociálních službách a předat české zkušenosti.

A tady říkám: dobře, můžeme diskutovat, jestli má Česká republika financovat sociální reformu Moldávie.

Někdo řekne: ano, protože stabilní Moldávie je v českém evropském zájmu.

Jiný řekne – a to jsem já – máme dost problémů doma.

Obě stanoviska jsou ovšem legitimní.

Jenže potom se dostáváme k detailům.

Školení, logistika a komunikace.

Podle veřejně diskutovaných faktů, na které upozornila mimo jiné inženýrka Jana Bobošíková, jsou v rámci realizace projektu peníze určeny také na organizaci školení, jejich logistiku a komunikační aktivity.

Mluví se například o 44 třídenních školeních a částce přibližně 8,5 milionu Kč na jejich logistické zabezpečení.

A já bych chtěl vědět, co to přesně znamená to logistické zabezpečení.

Jsou to pronájmy, jsou to hotely, je to doprava, stravování, tlumočníci, technika.

Kolik lidí se vlastně toho školení účastní?

Kolik tedy vlastně stojí jedno to školení?

Protože když utrácíte svoje peníze, je to vaše věc.

Ovšem když utrácíte peníze z daňových poplatníků, musíte být schopni vysvětlit každou jednotlivou korunu, kdyby byly haléře, tak do posledního haléře.

No a potom tu máme tu mediální část.

Podle zveřejněné kritiky mají být součástí projektu také komunikační a mediální aktivity.

A právě tady bych zbystřil, protože sociální pracovník, kterého naučíte nějakou novou metodiku, to je jedna věc.

Ovšem propagace reformy je věc druhá.

Kdy končí informování a začíná politika?

Řečnická otázka.

A teď se dostáváme k nejzajímavější otázce dnešní kávy.

Moldávie není politicky neutrální laboratoř.

Je to země, ve které probíhá mimořádně ostrý geopolitický zápas.

Na jedné straně stojí pro evropské směřování země.

Je to zhruba 50 na 50.

Na druhé straně politické síly, které chtějí lepší vztahy s Ruskou federací.

A do toho máme Podněstří.

Podněstří je úplně na zvlášť, to bych měl udělat úplně zvlášť kávu.

Pak tam také máme Gagausko, otázku vstupu do Evropské unie.

Případný ruský vliv, evropský vliv a velmi tvrdý domácí politický boj.

Proto je podle mě potřeba být při financování jakýchkoliv mediálních aktivit ze zahraničních veřejných peněz mimořádně opatrný.

Mimořádně opatrný.

Já to třeba považuji za vměšování, jo, to řeknu na rovinu, jak to je.

Samotná skutečnost, že stát financuje informační kampaň o sociální reformě, samozřejmě ještě nemusí znamenat financování politické kampaně.

To chci zdůraznit.

Ale hranice může být velmi tenká.

Pohybujeme se na velmi tenkém ledě.

Pokud řeknete, od příštího měsíce máte nárok na novou sociální dávku a požádáte o ní zde, tak je to veřejná informace.

Pokud ale komunikace začne veřejnosti vysvětlovat, jak je konkrétní vládní reforma skvělá, jak současná vláda zlepšuje život občanů a proč je její politický kurz ten jediný správný, dostáváme se někam úplně jinam.

A tady máme jádro pudla.

Proto bych chtěl vidět konkrétní obsah té komunikace, ne nějakou nálepku, obsah.

Kdo platí, český daňový poplatník.

A právě proto mě trochu dráždí argument: no, ale vždyť je to jen milion euro.

Jen milion.

Milion euro, to jsou zatraceně velké peníze.

8 milionů jsou ještě větší peníze.

No a 23 milionů na přepočet korun jsou také peníze.

Stát totiž žádné vlastní peníze nemá.

To jsou peníze nás daňových poplatníků.

Má pouze peníze, které vybere od občanů a firem, případně peníze, které si půjčí a jednou je budou stejně splácet.

Budeme je splácet.

Hlavně občané té země, v tomto případě České republiky, a současně ze všech stran jsme ostřelováni, že musíme šetřit.

Tak není dost peněz na zdravotnictví, není peněz na zbytek na vlastní sociální služby, na infrastrukturu si půjčujeme, na školy, na bezpečnost.

Příští rok to bude víc než miliarda denně navíc, kterou nemáme. Víc než miliarda.

Tak a proto je naprosto legitimní položit si jednoduchou otázku: Proč financujeme sociální reformu jiné země než vlastní?

Možná na ní existuje dobrá odpověď. Stabilizace Moldávie, omezení chudoby, přiblížení země evropským standardům, omezení prostoru pro ruský vliv. Dobře, to může být argument.

Tak nám ale tuto odpověď stát musí dát a hlavně musí vysvětlit, co za těch 23 milionů skutečně dostáváme.

A teď jedna věc, která je politicky velmi zajímavá.

Projekt nezačal včera. Jeho kořeny jsou spojené s obdobím předchozí vlády Petra Fialenky a dnes pokračuje. To je důležité říct. Proto bych z toho nedělal jednoduchou pohádku: Fiala je špatný, nová vláda je jenom dobrá. Ta vláda v tom pokračuje. To je další hřebíček do rakve, aspoň v mých očích.

Protože pokud nový ministr převezme projekt, pokračuje v něm a jeho ministerstvo uzavírá dokonce další smlouvy, přebírá za jeho pokračování také plnou politickou odpovědnost. Dvakrát potrhuji: Nemůžeme donekonečna říkat „to oni". Po určité době jste to vy.

A právě tady přichází jméno Aleš Jelínek.

Pokud resort práce a sociálních věcí pod jeho vedením v projektu pokračuje, je naprosto legitimní se vás, pane ministře, ptát. Slyšel jsem, že mě sledujete, tak bych byl rád, kdybyste mi na to odpověděl.

Pane ministře, považujete tyto výdaje za účelné? Já je vidím jako účelové. Tak proto se ptám, jestli jsou účelné. Pokud ano, vysvětlete nám, prosím, proč. Ukažte výsledky.

To není útok na vás ani na ANO. Úplně stejně bych se na to ptal Jurečku a teď paní inženýrky Bobošíkové, protože právě ona téma výrazně otevřela.

A tady ji dávám za pravdu v jedné zásadní věci: Veřejné peníze musí být kontrolovatelné. Ale zároveň bych opravil zkratku, která se kolem tématu šíří. Není přesné říkat: Česká republika zaplatila 23 milionů za politickou kampaň v Moldávii. Ne. Přibližně 23 milionů je rozpočet celého projektu a to je ten zásadní rozdíl. Je třeba to rozlišovat.

A jestli chceme někoho negativně kritizovat, dělejme to na základě skutečných čísel, protože když přeženete jednu věc, druhá strana vás chytí právě za ní a zbytek problémů zamete pod koberec.

Mně vadí něco jiného. Mně vadí ten princip.

Česká republika hospodaří s obrovským schodkovým rozpočtem. Máme vlastní sociální systém, který jde pomalu a jistě do krachu. Máme vlastní sociální pracovníky, kteří nedostávají dostatek peněz. Máme domovy seniorů, které praskají ve švech a bude to čím dál tím horší. Máme zdravotně postižené, o které se ne všechny dokážeme dobře postarat. Máme rodiny, které potřebují pomoc, a stát potom musí velmi dobře vysvětlit občanům, proč je v českém národním zájmu utratit desítky milionů korun za reformu sociálního systému někde v Moldávii.

Třeba odpověď existuje, ale chci ji slyšet od vás, pane ministře, a nestačí mi, že evropská integrace. Na to vám kašlu. Chci vědět, co konkrétně Česká republika získá.

A ještě jeden rozměr. Moldávie je kandidátskou zemí Evropské unie. Je tedy logické, že evropské země pomáhají s reformami, které mají tamní instituce přibližovat evropským standardům. Proč to samé neděláme v Srbsku? Není Srbsko delší dobu kandidátskou zemí?

Jenže právě proto bych chtěl vědět: Proč konkrétní účet má platit Česká republika, proč to není financováno přímo z evropských fondů, jakou část nákladů nesou ostatní země, kolik přispívá samotná Moldávie a existuje měřitelný výsledek? Protože zahraniční pomoc nemůže fungovat stylem: Pošleme peníze, uděláme několik seminářů, vyfotíme se před rollupem, napíšeme závěrečnou zprávu a tím je hotovo.

Jak to často bývá u některých evropských záležitostí: pokud dáme 23 milionů, tak já chci za dva roky vědět — tady bylo vyškoleno tolik a tolik lidí, tady vzniklo tolik služeb, tady se zkrátila doba vyřízení, tady se zvýšila dostupnost péče a tady je výsledek. Jinak se z rozvojové pomoci stává průtokový ohřívač peněz.

A úplně na závěr: Já dnes nechci tvrdit, že těch 23 milionů bylo ukradeno. Neříkám ani, že Česká republika zaplatila Moldávii nebo moldavské vládě konkrétně volební kampaň. To nechci úplně tvrdit. Nemám na to dostatečné důkazy. Říkám něco jiného.

Máme projekt financovaný českými veřejnými prostředky za více než milion euro. Jeho součástí jsou školení, logistika a komunikace. Probíhá v politické, geopolitické mimořádně citlivé zemi. Za měsíc to tam může být všechno jinak. K čemu to pak bylo?

Proto má veřejnost právo znát odpověď na čtyři jednoduché otázky: Kdo peníze dostal? Za co přesně? Co za ně vzniklo a proč je to v zájmu zrovna České republiky?

A pokud na tyto čtyři otázky stát dokáže srozumitelně odpovědět, výborně. Pokud nedokáže, máme problém.

A ještě jedna poznámka pro současnou vládu. Když převezmete ministerstvo, nepřebíráte pouze kancelář, auto a funkci. Přebíráte také odpovědnost za to, co váš rezort dál financuje od předchozí vlády. Takže argument „to rozdělala minulá vláda, my nic, my muzikanti" může té vysvětlovat, jak projekt vznikl. Nemůže donekonečna omlouvat jeho pokračování.

A teď si dejte druhý lok kávy a napište mi: Má Česká republika financovat podobné projekty v zahraničí, pokud sama hospodaří s obrovským schodkovým rozpočtem? A pokud ano, kde podle vás leží hranice mezi legitimní rozvojovou pomocí a financování věcí, které už bychom měli nechat na samotné Moldávii? Protože právě o této hranici je podle mě celá dnešní káva.

Přátelé, já vám děkuji za pozornost. Pište mi do komentářů. Budu se moc těšit u večerních zpráv. Na viděnu.