Na ☕️ s Vojtěchem 22. 08. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné sobotní odpoledne, vážení přátelé, vážení chcemiří, vyzdvižení vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme nad tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, denní dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Než začnu, tak dnes v 7:00 ráno spustil Tomáš Lukavec na Zákoniech bohatství – takhle se to jmenuje – ten jeho profil zde na YouTube. Někteří z vás to určitě sledujete. Takže dvouhodinové video, které jsme natočili 21. srpna, takže včera. A já vám děkuji za reakce, ať pozitivní či negativní. Snažil jsem se dopoledne odpovídat, ale je tam těch zpráv tolik, že to samozřejmě není možné, abych odpověděl všem. Ale chci vám za to poděkovat, protože je důležité, abychom diskutovali.

A toto téma, které mám na dnes, tak jsem měl původně úplně jiné téma. Chtěl jsem volnější, bohužel to není možné, protože dneska vyšel článek. To jsem úplně zaskočen, ale takže mě to vlastně ještě překvapuje. Já vám to přečtu.

„Mýtus o dávkách padá. Cizinci už tvoří více než pětinu české pracovní síly," napsala redaktorka Nela Cézarová.

Když se na slečnu redaktorku podívám, tak odhadem jí může být tak 25 let, což je jako v pohodě. Zřejmě má vystudovanou filozofickou fakultu, jak už to tak bývá tady u těch redaktorů a redaktorek. A ten článek je tak zavádějící a tak špatně napsaný, že jsem se k tomu prostě musel vyjádřit.

Takže na Facebooku jsem dával takový krátký úvodník, ale tady si to rozebereme poctivě, přátelé. A budu se snažit být skutečně neutrální, když mi to jde velmi těžce, protože samozřejmě jedna věc je pracovat s čísly. Jenomže když ta čísla už sama o sobě jsou lživá, tak vám z toho samozřejmě nemůže vyjít nic jiného, než také lživý výsledek ze statistiky, která je víceméně vylhaná.

Mýtus o dávkách padá. Cizinci už tvoří více než pětinu české pracovní síly. Je to zhruba 22 %.

Když jsem ho dočetl, řekl jsem si: Dobře, tak si dnes nebudeme povídat o tom, zda máme cizince rádi nebo je nemáme rádi. Nebudeme dělat politiku, nebudeme nikoho strašit a už vůbec nebudeme tvrdit, že každý cizinec pobírá dávky, protože to by samozřejmě byla hloupost a nebyla by to pravda.

Uděláme něco mnohem jednoduššího. Otevřeme účetnictví. Protože když mi někdo řekne, že určitá skupina obyvatel je pro stát ekonomicky mimořádně výhodná, potom mě nezajímá slogan, ale zajímá mě příjem a výdaj. Je to naprosto jasné. Má dáti, dal.

A právě tady podle mě začíná problém tohoto článku.

Zaprvé – první věc. Číslo 22 % skutečně není lež. Začneme féru. Česká národní banka skutečně zveřejnila 18. srpna 2024 analýzu zahraničních zaměstnanců a podle ní pracovalo na konci roku 2025 v České republice přibližně 935 000 zahraničních zaměstnanců. Samozřejmě zde nejsou zahrnuti zaměstnanci na černo z té či oné skupiny.

To, že podstatnou část toho tvoří dělníci z Ukrajiny, není otázkou posledních pěti let. Prosím pěkně, to je otázka posledních 30 let minimálně. Jo, takže tak.

Vezměte si, že před 10 lety jich bylo maximálně 323 000. To znamená, ten nárůst je trojnásobní. Jejich orientační podíl na zaměstnancích vzrostl přibližně z 8 % na 22 %. Takže když někdo řekne, že přibližně je každý pátý zaměstnanec evidovaný v této statistice cizinec, tak to není samo o sobě žádný výmysl.

Jenže pozor – Česká národní banka používá dokonce sama slovo orientační podíl. Orientační podíl, jo, což vůbec v tom článku není. A její analýza má poměrně jasné zadání. Sleduje zahraniční zaměstnance podle státní příslušnosti a podle odvětví. A to je, prosím pěkně, studie pracovního trhu. Není to kompletní studie fiskálního dopadu migrace.

Není to účet, na jehož levé straně máte veškeré daně a pojistné a na pravé straně veškeré náklady na zdravotnictví, školství, bydlení, policii, hasiče, infrastrukturu, sociální služby, státní správu a všechno ostatní.

A přesto už první věty článku znějí takřka jako rozsudek:

Bez cizinců by zkolaboval pracovní trh. Bez cizinců by zkolabovaly důchody. Mýtus o dávkách padá.

No tak moment. Které z těchto tvrzení skutečně vypočítala Česká národní banka? To je první otázka, kterou bych chtěl autorce položit. Takže pokud to uvidíte, to video, tak bych byl rád, abyste se k tomu vyjádřila.

935 000 zaměstnanců není totéž jako milion cizinců. Druhá věc, kterou musíme rozlišovat: počet cizinců žijících v České republice není totéž jako počet zahraničních zaměstnanců. Máme mezi nimi zaměstnance, máme podnikatele, máme děti, máme studenty, máme také agenturní pracovníky, máme nepracující partnery, máme důchodce, máme držitele různých druhů pobytových oprávnění. Máme tady občany Evropské unie, bratry a sestry ze Slovenska, máme tady také občany třetích zemí – to je naprosto jasné. Máme uprchlíky s dočasnou ochranou a tyto skupiny mají úplně odlišná práva a povinnosti, odvody i nároky.

Proto je velice problematické udělat z jednoho souboru dat jednoduchý příběh: Cizinci pracují a tím je ekonomická otázka vyřešena.

No samozřejmě, že není. Pracovní aktivita je samozřejmě nesmírně důležitá. Já ji vítám. Člověk, který přijede do České republiky, pracuje, platí daně, zdravotní a sociální pojištění, živí rodinu a dodržuje zákony, je pro ekonomiku samozřejmě úplně jiný případ, než člověk dlouhodobě ekonomicky neaktivní, nebo člověk, který si sem jezdí jen prodejky a bydlí v jiné zemi. Ale pořád to ještě není kompletní účet.

Co vlastně znamená ekonomický rezident?

Článek dále pracuje s datem, že téměř 86 % cizinců jsou ekonomičtí rezidenti. Co si z toho čtenář může odnést? Výborně, 86 % cizinců zde pracuje.

Jenže termín rezident v systému národních účtů není totéž, co zaměstnanec. Ekonomická rezidence je statistická a účetní kategorie. Vyjadřuje centrum ekonomického zájmu a vazbu člověka či jednotky na danou ekonomiku země.

Neměli bychom tedy automaticky směšovat tři různé věci: cizinec, rezident, zaměstnanec. To nejsou synonyma, jak je to použito v článku.

A právě u tak citlivého tématu by podle mě měl novinář tyto rozdíly vysvětlit, nikoliv je sploštit do věty, kterou si čtenář přeloží jako: Skoro všichni cizinci pracují a platí nám důchody.

Cizinci nám zachraňují důchody. To je fáma, mantra a něco, co když všude někde čtu, tak úplně šílím.

Tady se dostáváme k tvrzení, které mě vždy zaujme nejvíce.

V článku zazní, že díky cizincům se údajně vůbec daří držet český důchodový systém a že oni odvádějí peníze, ale na důchod později buď nedosáhnou nebo dostanou naprosté minimum.

Tak moment. Důchodové pojištění není dobrovolný příspěvek do kasičky České republiky, za který člověk nic nedostane. Existují pravidla koordinace sociálního zabezpečení v Evropské unii a existují také mezinárodní smlouvy.

Neboť pojištění se za určitých podmínek sčítají a jednotlivé státy potom vyplácejí odpovídající části důchodu.

Takže představa cizince z 10, 15 nebo 20 let, který platí sociální pojištění v České republice, odjede a český stát si všechno nechá, je naprosto lživé a nepravdivé tvrzení. Je jako obecné tvrzení přinejmenším velmi zavádějící.

Samozřejmě může existovat člověk, který podmínky nároku nesplní, nebo také může umřít. To tak je, ale nelze z toho stavět základní ekonomický model.

A hlavně příspěvek dnešních pracujících cizinců může skutečně krátkodobě zlepšovat cashflow průběžného důchodového systému, neboli tok peněz. To je pravda, ale to není totéž jako tvrdit, že migrace vyřešila jeho dlouhodobou udržitelnost. To je prostě naprostá blbost, protože pokud se zahraniční pracovník usadí, zestárne a získá nárok na důchod, stává se postupně také příjemcem toho systému.

Migrace může demograficky problém oddálit či zmírnit, ale neplatí, že ho automaticky odstraňuje.

Zdravotní pojištění – příjem, ano, ale existuje i výdaj.

Další argument článku říká: „Migranti jsou mladí, takže zdravotnictví téměř nevyužívají." Opět ta část logiky by byla správná. Mladší populace má v průměru výrazně nižší zdravotní náklady než populace seniorní.

Jenomže u té části, o které se bavíme a jsou to naši přátelé z východu, tam je tak zanedbaná pediatrická péče, že se tady řeší věci, o kterých se nikomu ani nezdálo. To je prostě holý fakt.

Dvacetičtyřletý zdravý zaměstnanec bývá pro zdravotní pojišťovnu podstatně levnější než osmdesátiletý polymorbidní pacient.

Jinak výraz polymorbidní, který často slyšíte, to jsou nemoci – soubor nemocí, z nichž každá z nich může spět ke smrti. Jo, to je polymorbidní pacient.

Takže jdeme na to. To je z hlediska veřejného zdravotnictví naprosto logické, ale výraz „téměř nevyužívají" je už něco naprosto jiného.

Cizinci chodí k praktickým lékařům. Rodí děti. Kde je rodí doma? Asi ne, že jo. Děti chodí k pediatrům, předpokládám, tady u nás. Existuje také urgentní péče. Ta je extrémně přetížená. Já jsem v tom pracoval 17 let, z toho 15 let u zdravotnické záchranné služby. Takže ať mě tady nikdo nevykládá, že je to jinak.

Nemocniční péče, preventivní péče, léky, hlavně zubní péče, psychiatrie – ta je úplně, ta je vyřízená – rehabilitace, o tom se nemá smysl ani bavit, pracovní úrazy, infekční onemocnění – to bych tady dvakrát potrhl.

Takže jestli chceme spočítat fiskální bilanci, musí existovat na jedné straně zdravotní pojistné a na druhé straně skutečně spotřebovaná zdravotní péče. A potom můžeme říci, zda je bilance plusová, nulová nebo záporná. Bez toho máme jen doměnku založenou na věkové struktuře.

Školství.

Slyšeli jste někde nějaký erudovaný výklad o školství? Vícemě pár poslanců – že o tom občas mluví Jindřích Rajichl nebo pan docent Ševčík a tak dále. Já jsem to neslyšel.

Podívejme se na školství. To není výčitka vůči dětem. To prostě je holý fakt.

Každé dítě, které v České republice legálně žije a má právo na vzdělání, má chodit do školy. Školní docházka na základní škole je povinná. Tečka.

Ale když děláme ekonomickou bilanci, nemůžeme dělat, že škola nic nestojí. Mateřské školy, základní školy, střední školy, asistenti, výuka češtiny, pedagogové, pomůcky, kapacity škol, nové třídy, budovy, obce, kraje. To všechno přece někdo platí.

Ministerstvo vnitra už před několika lety samo upozorňovalo na výrazný růst počtu dětí cizinců právě v českém školství. Ve školním roce 2023/24 bylo například jen v mateřských školkách přes 19 000 dětí cizinců. Pamatuji si, že byl obrovský problém tu školku sehnat.

Zatímco o 10 let dříve jich bylo něco přes 6 000, čili se bavíme minimálně o trojnásobku, a to je legitimní veřejný výdaj. Nemusíme ji nějakým způsobem démonizovat, ale jestli děláme účet, tak na tom účtu musí být – a ne, že to vynecháme.

Bydlení.

No, tak to je další obrovská kapitola.

Článek správně připomíná, že zahraniční pracovníci v České republice také peníze utrácejí. Samozřejmě platí nájem, kupují potraviny, tankují, kupují oblečení, platí telefon, platí DPH, spotřební daně. To jsou relevantní příjmy veřejných rozpočtů a ekonomická aktivita.

Jenže migrace zároveň zvyšuje počet lidí, kteří potřebují bydlet. A pokud nabídka bytů prakticky nereaguje, co se stane? Roste poptávka.

Jenom v Praze se bavíme minimálně – co jsem teda hodně při zemi – o 50 000 bytech a tlak na ceny a nájemné může růst. To se tady také děje.

Kolik z dnešních extrémních cen bydlení způsobila migrace? To se bez seriózní studie říci nedá. Bylo by nesmyslné hodit českou bytovou krizi čistě jenom na cizince. Je to jeden z těch faktorů. Jo.

Příčiny jsou mnohem širší. Pomalá výstavba, územní plánování, stavební řízení, které trvá 11 let, investiční poptávka, ceny pozemků, sazby, koncentrace pracovních míst ve velkých městech a tak dále.

Ale stejně nesmyslné je tvrdit, že příchod statisíců dalších obyvatel nemá na trh s bydlením vůbec žádný vliv. No samozřejmě, že má. Otázka je pouze, jak velký.

A přesně to by měla kvalitní ekonomická analýza měřit.

Policie, soudy a státní správa.

Totéž bezpečnost a administrativa. Prosím pěkně, já netvrdím, že každý cizinec je zločinec, jo, aby bylo jasno. Takovou pitomost ode mě asi těžko uslyšíte, ale milion cizinců znamená také administrativu.

Pobytová agenda, celní policie, ministerstvo vnitra, výzová agenda, kontroly zaměstnávání, tlumočení, soudní agenda, integrační programy, azylová a migrační administrativa.

Co se týče integračních programů, já sám jsem se jednoho zúčastnil, kdy jsem byl požádán z ministerstva, když jsem byl na blacklistu. Asi na to kryt nepřišel v té době. To já myslím, že jsem vám to tady vyprávěl, ale pokud ne, tak vám to jednou budu vyprávět.

Pracovníci úřadu, informační systémy a někde také zvýšené náklady samospráv.

Část těchto věcí je placena poplatky, část státním rozpočtem, část evropskými fondy, část obcemi a kraji.

A znovu opakuji: to není argument proti migraci, to je argument proti neúplnému účetnictví.

Jako ekonom – i když jsem makroekonom a ne mikroekonom – tak přece jenom tomu účetnictví malinko, alespoň malinko rozumím. To znamená, není prostě možné dělat účet a nepsat tam tyhlety věci.

Tak teď udělám něco, co podle mě v dnešní veřejné debatě zoufale chybí. Opravím i argument, který by se hodil mně.

U bilance lidí s dočasnou ochranou z Ukrajiny MPSV výslovně uvádí, že do zveřejňovaných výdajů zahrnuje mimo jiné také zdravotnictví a školství. Takže kdybych vám řekl, že ministerstvo zdravotnictví a školství se vůbec nepočítá, tak bych vám neříkal pravdu. Počítá, alespoň podle své zveřejněné metodiky této konkrétní bilance.

MPSV v roce 2024 uvádělo, že se příjmy spojené s uprchlíky z Ukrajiny dostaly nad výdaje a bilance skončila v plusu a v roce 2025 ministerstvo uvádělo další zlepšování. To je třeba říci.

No jo, ale to bych nebyl já, abych vám neřekl ale.

Tady teď přichází zásadní ale. MPSV totiž samo používá formulaci – cituji – „modelované příjmy". Tak toleto dvakrát podtrhuji a dávám tomu vykřičníky!

Co to znamená?

To znamená, že část příjmové stránky není prosté účetní tlačítko, kde si otevřete bankovní účet a řeknete: tady máme přesně tolik.

Příjmy z práce, DPH, spotřební daně a další položky jsou do určité míry takzvaně modelovány.

A proto mě zajímá metodika – jaký je ten předpoklad té spotřeby, co se do toho počítalo, byla tam ta policie, hasiči a tak dále. Jaká průměrná mzda, jaký rozsah zaměstnání, jak se zachází se zaměstnanci versus OSVČ, osobami samostatně výdělečně činnými? Jaké výdaje jsou přímé? Jaké výdaje jsou nepřímé? Jak jsou započítány obce a kraje? Jak jsou řešeny kapitálové výdaje na infrastrukturu?

Tato čísla se týkají specifické skupiny ukrajinských uprchlíků. Nelze vzít bilanci jedné skupiny a prohlásit: tím jsme dokázali ekonomickou bilanci všech cizinců v České republice. To je prostě naprostá blbost.

Ukrajinec není Slovák, Filipínec nebo Vietnamec.

A přesně tady se dostáváme k dalšímu obrovskému problému. Když řekneme cizinci, mluvíme o neuvěřitelně různorodé populaci. Slovák pracující jako lékař, Ukrajinec ve výrobě, Vietnamka provozující obchod, Polák ve stavebnictví, Filipínc v gastronomii, indický IT specialista, Moldavan přes pracovní agenturu, student ze zahraničí, dítě, senior, podnikatel, uprchlík. Tohle všechno hodíme do jednoho pytlíku a nadepíšeme: cizinci.

Ekonomické bilance těchto skupin mohou být dramaticky, ale opravdu dramaticky rozdílné. Člověk s příjmem 100 000 Kč měsíčně a bez dětí bude mít úplně jinou fiskální bilanci než pětičlenná rodina s jedním nízkopříjmovým pracovníkem. Oba přece odvádějí daně, sociální a zdravotní.

A já bych mohl dát jasný příklad. Vezměte si Slováka, který tady vystuduje lékařskou fakultu v Praze. Nastoupí, po pěti letech udělá první atestaci. Je tady deset let. Jeho plat je rozhodně nad 100 000 Kč. Je sám, protože není prostě schopen se ani s nikým seznámit. V podstatě vím, o čem mluvím. Koukáte na mě, lékařů, lékařky, takže mi to potvrdíte. Vy si nezakládáte rodiny v pětadvaceti letech většinou, že jo. Ani to není možné.

To samé platí pro specializované zdravotní sestry. Vím, o čem mluvím. A ta zátěž je minimální. Ty odvody jsou brutální a ještě jsme vlastně trestáni za to, že jsme bezdětní, což pro mě teď neplatí, jo, ale bavím se o téhleté skupině.

Takže a platí to úplně stejně pro českou domácnost. Ekonomiku nezajímá nějaký pas. Ekonomiku zajímá věk, příjem, zaměstnanost, počet dětí, spotřeba služeb státu, kvalifikace a délka pobytu.

Proto je slogan „cizinci jsou pro rozpočet plus" skoro stejně nepřesný jako slogan „cizinci jsou pro rozpočet mínus". Obojí je špatně. Potřebujeme vědět: kteří cizinci, v jakém období a hlavně za jakých podmínek.

Dělají práce, kterou Češi, Moravané a Slezané dělat nechtějí. To je nejčastější mantra těchto pisálků. Velmi oblíbená věta: cizinci dělají práci, kterou Češi, Moravané a Slezané nechtějí. Částečně ano, ale položme si nepříjemnější otázku. Za jakou mzdu ji Češi, Moravané a Slezané nechtějí dělat? Protože ekonomika funguje také prostřednictvím ceny práce.

Když zaměstnavatel nemůže najít pracovníka za 25 000 Kč hrubého, existují různé možnosti. Buď to zvýší mzdu, nebo investuje do automatizace, nebo zvýší produktivitu, změní pracovní podmínky, nebo doveze pracovníka, který je ochoten pracovat za nabízenou mzdu. To není morální odsudek zaměstnavatele ani cizince. Je to ekonomický mechanismus.

Jenže potom nelze jednoduše říci: Čech tu práci nechce. Možná ji nechce za tuto mzdu a za těchto podmínek. A to je přece zásadní rozdíl.

Šestnáctihodinová směna. To má být jako výhoda. A tady mě v článku zarazila jedna pasáž. Opravdu jeden z citovaných expertů vysvětluje údajnou flexibilitu zahraničních pracovníků příkladem, že když potřebujete, aby zaměstnanec zůstal na šestnáctihodinovou směnu, cizinec na to kývne, protože má rodinu daleko a chce si co nejvíc vydělat.

Jako promiňte, ale pokud je konkurenční výhodou pracovní síly to, že je ochotná nebo nucená pracovat extrémně dlouho, pak bych se neptal, proč to nechce dělat Čech, Moravan nebo Slezan. Ale ptal bych se úplně jinak. Je toto pracovní trh, který tady chceme budovat?

Ekonomika České republiky nemůže dlouhodobě stát na principu: najdeme ještě chudší zemi, odkud přivezeme člověka ochotného pracovat déle a levněji. To není cesta k německým platům, to je cesta k zakonzervování levné otrocké ekonomiky.

Přitom článek sám popisuje vykořisťování. Jo, tak vidíte, že oni si to podporují. Mně to fakt přijde, že jim to píše umělá inteligence a oni si to nekontrolují. Já si to neumím vysvětlit, jak jsem říkal u Tomáše dneska ráno.

Jo, takže paradoxně článek sám na jiném místě přiznává, že u agenturního zaměstnávání, o kterém tady velmi často hovořím, dochází k velmi tvrdým praktikám. Nezaplacené mzdy jsou tam úplně normální. Já jsem to zažil v rodině, takže vím, o čem mluvím. Nižší mzdy než slíbené. Jo, a takhle bych tady mohl pokračovat. Jo, existenční tlaky, výhrůžky a tak dále – takže tam se není o čem bavit.

No a hlavně: kde ti cizinci jsou vlastně nepostradatelní, v jakém odvětví? Já vám to řeknu naprosto přesně. Je to gastronomie a je to z pětapadesáti procent. Jsou to fabriky na druhém místě a na prvním místě je to gastronomie. Proto o tom hovoří pan Polreich. A já bych vám, pane Polichu, chtěl říci jednu věc. Já vás mám rád. Ale tak ty lidi plaťte, ne? Bokem.

Jsme zase u toho. Jo.

Takže teď bych tady mohl vyjmenovávat dalších milion věcí. Ale co je ještě důležitý, tak je bod, který vám na první dobrou nic neřekne. Jmenuje se to remitence a znamená to peníze odeslané do zahraničí.

Jo, tak za rok 2025 mělo například podle citovaných zdrojů odejít jen na Ukrajinu 17,1 miliardy Kč vydělané v České republice. A článek argumentuje, že celkové remitence jsou proti dividendám nadnárodních společností zanedbatelné. Ale proč se proboha srovnávají dvě naprosto odlišné věci?

To, že z České republiky odcházejí vysoké dividendy zahraničním vlastníkům firem, je naprosto samostatná ekonomická otázka. Nijak to nemění skutečnost, že část mzdy – někdy velmi významná – těch zahraničních pracovníků se zkrátka nespotřebuje v České republice, přemění se na dolary či na euro a pošle se na Ukrajinu. Z makroekonomického pohledu je relevantní znát obojí. Dividendy i remitence.

Argument „remitence nevadí, protože dividendy jsou větší" – no to je prostě. Já se vám to pokusím ještě vysvětlit jinak. To je stejné jako „nevadí, že mi teče střechou, protože sousedovi zrovna hoří stodola", jo? To je úplně stejná argumentace. Jedno samozřejmě nevylučuje druhé, jo.

Takže ještě bych tady mohl pokračovat s tím, jak by vlastně měla skutečně vypadat poctivá bilance, přátelé. Vidíte, to je jedna z nejdelších kafetin, ale toleto je opravdu hrozně důležité a já budu rád, když budete diskutovat a hlavně když to budete sdílet, jo, protože Shadow Band, který mám u kávy, je teďkon mínus 10 000.

Nemyslím peněz, ale myslím sledujících na jeden díl.

Ano, tak obrovský je tam propad.

Jo, tak já bych chtěl jednu tabulku. Na levé straně daň z příjmu, sociální pojistné, zdravotní pojistné, DPH, spotřební daně, daně firem založených cizinci, místní poplatky, další příjmy veřejných rozpočtů a proti tomu bych chtěl sociální dávky, zdravotní péče, školství, příspěvky na bydlení a humanitární bydlení, kde existují integrace, státní administrativa, cizinecká policie, pobytová agenda, tlumočení, sociální služby, výdaje obcí a krajů, relevantní bezpečnostní a justiční výdaje. A pokud chceme být opravdu důslední, také dlouhodobé závazky, to znamená budoucí důchody, stárnutí populace, investice do infrastruktury a vedle toho širší ekonomické efekty.

To znamená — pardon — HDP, produktivita, mzdy, nájmy, spotřeba, investice, podnikání, nedostatek pracovních sil.

Teprve potom bych byl ochoten říci: toto je celková ekonomická bilance.

Jo, takže tak.

Protože bilance migranta ve věku 25 let může být dnes krásně kladná. Ve 40 může být jiná a v 65 naprosto rozdílná, stejně jako u Čecha nebo u kohokoliv jiného. Ekonomická bilance člověka je takzvaný životní cyklus. Dítě stojí veřejné rozpočty peníze, produktivní dospělý člověk obvykle přispívá. Senior opět více čerpá, invalidní důchodce a tak dále.

Výhodou pracovní migrace pro hostitelskou zemi je právě to, že často dostane člověka, jehož dětství a vzdělání zaplatila jiná země a on přijede v produktivním věku. To je skutečná ekonomická výhoda migranta. Ale pokud tu zůstane 30 nebo 40 let, zestárne zde a potom se ta rovnice naprosto změní.

Takže přátelé, co nám z toho vyšlo? Těch 22 % není vymyšlených. Česká republika má skutečně mimořádně vysoký počet zahraničních pracovníků a v některých oborech se bez nich dnes velmi, velmi těžko obejde.

Ta gastronomie je 51 %, tam se prostě není o čem bavit. Ano, obrovská část zahraničních pracovníků pracuje, odvádí daně, pojistné a vytváří takzvané hodnoty. Ano, u ukrajinských uprchlíků jsou zveřejněna čísla, podle kterých se jejich přímá rozpočtová bilance v posledních letech dostala do plusu a ministerstvo tvrdí, že na výdajové straně započítává mimo jiné zdravotnictví a školství.

To je všechno potřeba říci, ale zároveň z analýzy pracovního trhu nelze udělat kompletní fiskální studii migrace. Prostě to takhle nejde dělat.

Z 39 000 zaměstnanců nelze bez dalšího odvodit ekonomickou bilanci více než milionu cizinců. Z dnešních odvodů nelze bez dalšího odvodit dlouhodobou bilanci důchodového systému. Z nízkého průměrného věku nelze říci, že zdravotnictví skoro nic nestojí. To je blbost, prostě.

A už vůbec nelze smí ze stolu náklady školství, bydlení, infrastruktury, veřejné správy a integrace jen proto, že se obtížně vyčíslují. To je ten problém. Tady někdo líný, někomu se prostě nechce — jo. Ten článek je zavádějící. Jsou tam uvedeny polopravdy, dokonce jsou tam i lži.

Jo, je to velmi jednostranně vystavěný příběh kolem několika pravdivých statistik. A právě to je někdy nebezpečnější než obyčejná nepravda, protože nejlepší propaganda nemusí používat vymyšlená čísla. Stačí vybrat ta správná čísla, která se nám hodí. Nehodící se škrtněte, postavíte je vedle sebe, některé otázky položíte a některé vůbec nepoložíte a čtenář dojde přesně k závěru, ke kterému ho chceme dovést.

Proto se ty články takto píší.

Já bych byl radši, kdybychom se přestali přetahovat o dva nesmyslné extrémy. Na jedné straně každý cizinec příživník — to je prostě nesmysl a není to pravda. A na druhé straně každý další migrant je automaticky čistý ekonomický zisk. To je ještě větší blbost.

Jo, je třeba dělat to účetnictví pořádně, přátelé.

No vidíte, to je třicet přes třicet minut. Tak to je ta nejdelší káva, co jsem točil. Nedá se svítit, přátelé. To jinak není možné. To se nedalo zkrátit. A to jsem to zkrátil, co nejvíc to šlo. Třikrát jsem ten článek předělával.

Takže tak. Pište mi do komentářů. Hlavně, přátelé, sdílejte, sdílejte mezi své známé přátele, ale i nepřátele, protože jinak to nepůjde. Pokud nebudeme edukovat a nebudeme se vzdělávat a nebudeme se navzájem obohacovat, tak bohužel tady nic nezměníme, protože to se jinak prostě změnit nedá. A jedině, že byste si vzali flintu do ruky. Na to tedy doufám, že nebude potřeba, i když se obávám, že někdy to potřeba také je.

Takže tak. Mějte se krásně, přátelé. Krásný den, vážení přátelé.

A jistě si vzpomenete, kdy jsme tady před rokem, rokem a půl měli sbírku na regionální rozvojový fond, zapsaný spolek, na skutečného disident pana Popelku. A tehdy se podařilo vybrat — tuším, že to bylo 188 000. Byly zaplaceny poplatky soudní, které byly potřeba. Jeho synovi se velmi pomohlo. Peníze se poslaly jeho bratrovi, protože pan Popelka měl zablokovaný účet a tak dále.

Tak bohužel se stala věc, že onemocněl rakovinou. Je to prostě holý fakt. Takže my jsme byli osloveni redaktorem z parlamentních listů a byli jsme osloveni ještě jedním jeho blízkým přítelem, jestli bychom nemohli podruhé pomoci. My s tím problém s Vaškem nemáme, takže zasedla rada. Tato jednomyslně schválila.

Takže pokud budete chtít pomoci panu Popelkovi, tak takto to bude možné. Transparentní účet regionálního rozvojového fondu: 333 889 002/5500. Pokud nebudete chtít vidět, tak prosím pěkně provozní účet, který je ze zákona daný: 333 899 010/5500.

A nejde o sbírku ve smyslu zákona, jde o příspěvek a my posléze ty peníze předáme.

Takže přátelé, bohužel neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Nedá se nic dělat, ale my se nevzdáme. Je třeba pomoci.

Děkuji vám. Mějte se krásně a na viděnou.