Na ☕️ s Vojtěchem 28. 07. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné odpoledne, vážení přátelé.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Pevně věřím, že máte čas si všichni udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme nad tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, denní dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Já jsem dnešní téma avizoval v ranních zprávách. Akorát jsem nevěděl, jestli to stihnu zpracovat ještě dnes, tak se to podařilo, takže pevně věřím, že se vám to bude líbit a že k tomu napíšete váš názor, protože todle mě opravdu zajímá.

Nebude to poprvé ani naposledy, co se tady bavíme o Thomasu Pauknerovi.

Thomas Paukner, ať je to kdokoliv, tak velice chytře přináší informace a ještě je štve ten mainstream tím, že to má odzdrojované z veřejných zdrojů. On, prosím pěkně, neříká nic, co se nedá najít. Akorát tedy já tady říkám dlouhodobě, že mám trošičku pochybnosti o tom, že na tom pracuje sám, že si osobně myslím, že jde o několik bývalých důstojníků BIS. Je to můj osobní názor, nikomu to nevnucuji. Můžete si myslet, co chcete, ale to není podstatné.

A přesně o tom totiž bude dnešní káva, když se místo argumentů začne hledat špína.

Přátelé, dneska si dáme rozbor, nebo respektive nedáme si rozbor války ani ekonomiky výjimečně. Dnes si dáme něco, co je možná ještě nebezpečnější. Budeme se bavit o tom, co se stane, když se přestane debatovat o obsahu a začne se debatovat o člověku, který ten obsah dává.

Protože přesně to dnes sledujeme.

O Thomasu Pauknerovi je všude plno – Nova, Prima. ČT nesleduji, takže mně tak někdo napište, jestli tam už o něm také hovořili, ale na primě a na nově je v každé debatě prakticky, protože ho někdo zmíní. Buď to redaktor či redaktorka, nebo političtí představitelé té či oné strany.

Někdo zveřejní informace. Ty informace se nám nemusí líbit. Dokonce s nimi nemusíme ani souhlasit. A já jsem tady říkal, že nesouhlasím třeba s jeho postoji vůči Izraeli a Ukrajině, protože on má nekompromisní postoj vůči Ruské federaci například. Já to vidím jinak. Můžeme je vyvracet jednu po druhé, jenže místo toho se začne řešit něco jiného.

Kdo to je, kolik dluží? Kolik má nebo nemá, nebo měl exekucí, s kým se zná, s kým se stýká a tak dále. A najednou samotné informace jdou úplně stranou.

To je klasická argumentační chyba, nebo chcete-li argumentační faul. Říká se jí ad hominem. Místo argumentů útočíte na toho člověka či domnělou osobu nebo skupinu. Je úplně jedno, jestli ten člověk je milionář nebo dlužník. To bych tady chtěl jasně říci a dvakrát potrhnout. To se může stát prostě každému.

Stejně jako se vám může zadařit a můžete zbohatnout, můžete vyhrát ve sportce, nebo si to vydřete, nebo něco podědíte, nebo jako já dobře investujete v době, kdy vám všichni říkají, že investice do zlata je blbost. Jo, tak to jsou tyhle příklady. To vždycky všichni se divěj, jako kde ten chudák Vojta, který se tady plahočil a měl firmy a chodil do práce 24/7 a kde najednou prostě ty peníze získal a tak dále.

No, jednoduše, protože jsem prostě dobře dlouhodobě investoval. To se prostě může stát. Ale stejně tak jsem zažil dobu, kdy jsem spal v autě a sprchoval se na záchrance a byl jsem šťastnej, že jsem se mohl natáhnout na postel při službě. Jo, to je prostě holý fakt.

Je to úplně jedno. Když někdo napíše, že 2 + 2 jsou čtyři, nebude výsledek jiný jen proto, že měl 10 nebo 11 exekucí. Stejně tak nebude správný jen proto, že je miliardář. Pravdivost tvrzení nestojí na majetku autora.

Já velmi často slyším, že Seznam je skvělý a nezávislý, protože Lukačevič je milionář nebo miliardář. No jo, ale daní v České republice ten člověk opravdu? Nebo je na Kypru? Přátelé, do komentářů.

Pokud někdo vybírá peníze od veřejnosti, je naprosto legitimní ptát se, kdo za projektem stojí, jak je financovaný, jestli je transparentní a jestli jsou informace pravdivé. To je prostě legitimní.

Takhle bych já začal tou kritikou, neboli hodnocením, zhodnocením. Kritika neznamená, že někoho peskuji. Kritika je buďto pozitivní, nebo negativní. To znamená, buďto je kladná a já toho člověka chválím, nebo je záporná, negativní a já říkám, že ten člověk dělá něco špatně, takhle to nemá být a tak dále. Ale to je celé. Důležité pro mě je, jestli jsou ty informace pravdivé. To všechno je fér, ale pořád to neříká nic o tom, jestli konkrétní zveřejněný dokument nebo informace jsou pravdivé.

Nejlepší obrana je vyvrátit fakta. Tak ať vyvrátí Zbíša fakta.

Tady se říká, já to nemám potvrzené a proto to nebudu vydávat za faktum, že Zbíša dostává informace z BIS. Proto se mu říká Zbíša. To je teď ve veřejném prostoru. Neříkám to jenom já, říká to pan Vávra – nikoli finančník, ale ten, co má nebo měl to studio, ten chytrý pán, ne? Tak asi na to možná třeba něco bude. Třeba taky ne.

Když někdo zveřejní smlouvu, ukaž, že je falešná. Když zveřejní účetnictví, ukaž chybu. Když zveřejní fotografii, tak dokaž tu manipulaci. To je totiž normální veřejná debata a tu já nevidím.

Jenže místo toho často slyšíme: on má exekuce, on dluží, on bydlí na úřadě. Dobře. A co přesně z toho vyvrací zveřejněné informace? No, já si myslím, že vůbec nic.

Tohle není novinka. Historie je toho plná. Novináři, bývalí zaměstnanci, úředníci. A tady bych řekl, mohl pokračovat. Ti všichni byli často nejdřív označeni za podivíny, zrádce nebo nedůvěryhodné osoby. A teprve po letech se ukázalo, že část jejich tvrzení byla pravdivá.

S tím teda konkrétně já mám bohaté zkušenosti. Já tady něco řeknu před dvěma, třemi lety. Ono se následně ukáže, že to byla pravda. No a už nikdo nepřijde a neřekne: „Hele, on to ale říkal, že to takhle bylo. Vy jste ho tady špinili. Psali jste tady o něm články nechutné a tak dále."

Takhle to je, přátelé. Dehonestovat toho člověka za každou cenu, na něj něco najít. Přece není možné, aby on to dělal se všemi těmito riziky jenom tak, ne?

A teprve po letech se ukázalo, že část jejich tvrzení byla pravdivá. To samozřejmě neznamená, že pravdu má každý anonym. Znamená to jen, že samotná minulost člověka nestačí k posouzení pravdivosti jeho tvrzení.

Druhá strana mince. Stejně důležité je ale říci i druhou věc. Anonymita není automatická záruka pravdy. Naopak, když někdo vystupuje anonymě, veřejnost má právo být opatrná.

Já si třeba neumím představit, že bych takto vystupoval. Já mám taky rodinu, jako on říká, že má rodinu. Mě také vyhrožují. A to, co se děje teď v posledním měsíci a půl, například kolem mě a Vaška, no tak to už je vyloženě vo hubu. Ale s tím jsem do toho šel, nebo s tím jsme do toho šli. Ta rizika jsou vždycky.

Můžu sedět doma, nedělat nic, mlčet, psát si tady někam do notýsku, s nikým se o tom nebavit, nebo to vydat knižně pod nějakým pseudonymem. Ano, to všechno samozřejmě můžu, ale to by potom postrádalo absolutní smysl toho, proč to dělám.

Takže máme právo chtít důkazy, máme právo chtít ověřitelné zdroje, máme právo pochybovat. To je naprosto v pořádku.

Co mě osobně mrzí, připadá mi, že společnost začíná být rozdělená tak, že už nikoho nezajímá obsah. Jen tím, když je náš, věříme mu. Když není náš, tak ho zničíme. A přesně o to tady jde. A přesně to vede k tomu, že místo argumentů se vede kulturní válka.

Jak bych k tomu přistoupil já osobně? Kdyby někdo zveřejnil informace o politikovi, které podporuji, tak první otázka by nebyla, kdo to napsal, ale je to pravda? Pokud ano, pak je jedno, kdo to zveřejnil. A pokud ne, ukažme proč. Tak by měla fungovat veřejná debata.

Já dám jednoduchý příklad. Jistě si vzpomínáte, je to totiž nejsledovanější, asi druhý nebo třetí nejsledovanější video, které jsem kdy natočil, a bylo to první týden v lednu tohoto roku. Bylo to pozdě večer, myslím, že to bylo výjimečně ne v neděli, ale v sobotu, a bylo to s Jindrou a byla tady ta obrovská aféra. Víte s čím? Já to tady nemůžu říct, protože ten YouTube to automaticky upozadňuje, a teď teda ty věci dostávají opět na frak, ale to je v těch vlnách.

Já to chápu, protože se bavím o nepohodlných tématech. Kdyby jsme se tady bavili o nesmrtelnosti Chrousta, tak by to nikomu nevadilo, ale zase koho by to zajímalo, ne? Na druhou stranu to vidělo snad už 152 nebo 153 tisíc lidí, protože jsem se ptal. To není o servilitě, to je prostě o tom ptát se a nebát se toho tématu. Ano, bylo to trochu nadnesené i nisty vtipnou formou, ale vy jako diváci jste to velmi dobře pochopili, protože jste chytří, protože nejste žádní pitomci.

A takhle by ta debata měla být, ne? Nezametá se pod koberec a neřekne se, že se to nestalo, ale normálně nechat toho člověka argumentovat. A to je to, že já si občas pustím nějakou starou debatu, a shodou okolností včera večer, nevím proč, ale já vím, jsem si pustil debatu z roku 1996 mezi Miroslavem Sládkem a panem doktorem a mezi panem profesorem Knížákem. Bylo to z nostalgie. Pan Knížák teď v 86 letech zesnul. Já jsem s ním nemusel souhlasit v mnoha věcech, ale rozhodně to byla osobnost, která měla co říci, a tyto osobnosti nám tady chybí jak prase drápání. To si řekněme otevřeně. A to byla tak nádherná debata.

Dva redaktoři nechali domluvit. Já jsem slyšel argumenty obou dvou pánů. Toho, s kterým jsem souhlasil, doktora Sládka, i s tím, s kterým jsem nesouhlasil, profesora Knížáka. A takhle by to mělo vypadat. Podívejte se, kam se ta kultura za 30 let dostala. Šílenost naprostá. To je jako tady přijde bývalá ministryně spravedlnosti, která má velmi pochybné vzdělání. Vezme si koště a jde s ním do debaty. To nevím, jak se to jako přiletěla nebo co to jako má, co to jako je toto? Chápete to, přátelé? Kam se to posunulo? To je opravdu jako šílené.

Takže na závěr, přátelé, nemusíme se shodnout na tom, kdo má pravdu. To je úplně v pohodě. Ale měli bychom se shodnout alespoň na jedné věci. Ve chvíli, kdy přestaneme vyvracet fakta a začneme místo toho řešit minulost autora, vzdáváme se věcné diskuse. A to není problém jen jedné politické strany nebo jednoho anonymního účtu. To je problém celé společnosti.

Takže přátelé, co je pro vás důležitější? Kdo informaci přinesl, nebo jestli je to pravda? To mi napište do komentářů. Taková otázka podle mě vede k věcnější debatě, než okamžité přisazování motivů nebo závěrů, které zatím nejsou doložené. Takže takhle to nechám otevřené, přátelé. Vy mi napište, co si o tom myslíte, jaký na to máte názor. Já se budu moc těšit.

Poprosím vás hlavně o sdílení, lajkování a pokud půjde zviditelnit, protože teď zase týden, některá videa vůbec nejdou zviditelňovat, tak vás poprosím, protože to posouvá to video a tím se dostane mezi co nejširší publikum. A to je ten důvod, proč točím. Mějte se krásně, přátelé. Krásný den, vážení přátelé.

A teďka jenom v rychlosti se pověnujeme tomu, co to je český dům. Vy tady vidíte velmi často transparentní účet regionálního rozvojového fondu 33388992/5500, což je transparentní účet regionálního rozvojového fondu, kde pomáháme znevýhodněným osobám, samoživitelkám, lidem, co se ocitnou v akutní sociální nouzi a tak dále. A protože budeme slavit s Vaškem pětileté výročí, my jsme to zakládali za tvrdého covidismu, tak jsme se rozhodli, že potřebujeme mít nějakou budovu, aby jsme se mohli setkávat a aby jsme mohli více pomáhat.

A na rozdíl od některých neziskovek, které tady nebudu jmenovat, tak když se podíváte do našich výročních zpráv, my darujeme 85 procent a 15 procent jde na provoz. My to s Vaškem děláme zdarma. Nemáme žádné výplaty, nic. Nepotřebujeme, aby nám někdo posílal peníze pro nás na provoz, ale rozhodli jsme se, že také by fond měl něco vlastnit, aby jsme nemuseli platit nájem, protože ty nájmy jdou pořád nahoru, a aby jsme se mohli setkávat.

Tak proto je tady nahoře vždycky to číslo. Pokud nechcete být vědět, tak to číslo je 333889010/5500, což je ze zákona povinný provozní účet. A mnozí lidé nechcete být vědět, takže my to samozřejmě respektujeme a chceme vám za to s Vaškem moc poděkovat, protože když se podíváte na transparentní účet, tak se opravdu daří pomáhat lidem. Takže děkuji vám, přátelé. Kdo bude chtít, může přispět. My potom chceme udělat takovou desku, kde budou ti největší přispěvovatelé vytesáni do kamene. Děkujeme. Na shledanou. M.