NALEVO s Petrem Drulákem

Volby skončily. Starostové slaví: "Babišovo ano počítá ztráty". A politická alternativa, ta znovu narazila. Kdo ve skutečnosti získává moc nad Českem? Ve Frankfurtu zaznělo varování před fašismem a autoritářstvím. Jenže když se literatura mění v politiku, přichází další otázka. Kdo vlastně manipuluje veřejností? Tři roky po tragickém 7 říjnu zůstávají zásadní otázky. Co izraelská vláda věděla před útokem Hamásu? Proč se stále vedou spory o nezávislé vyšetřování a jakou cenu za válku platí civilisté? Trump přitvrzuje proti Rusku a v zápětí oznamuje dohodu s Putinem o dodávkách ruské nafty. Mírová jednání váznou a nad Kyjevem se objevuje hrozba další eskalace. Kdo teď skutečně určuje pravidla hry? Politika, která se skrývá za velkými slovy, moc, která se rozhoduje v zákulisí a otázky, které nesmějí zůstat bez odpovědi. >> Dobrý den, vítejte nalevo. Začneme posledním výlevem pražské kavárny na účet motoristického nešťastníka v čele ministerstva kultury. V úterý večer proběhl zahajovací večer frankfurtského knižního veletrhu. Úvodní projev přednesla Radka Denemarková, která aktuálně patří k nejprodávanějším českým autorům a autorkám. Spisovatelka ve své řeči varovala před sílícími autoritářskými a fašistickými tendencemi v Evropě a zdůraznila, že literaturu nelze oddělovat od politiky. Kritický tón projevu se předem očekával. Projev spisovatelky Denemarkové byl označován našimi hlavními médii za odvážný. Byla zdůrazňována kritičnost jejího projevu. To nás vede k zamyšlení, co v dnešní Evropě platí za odvážný projev. Když byla ve Frankfurtu, tak co by bylo odvážného, co by tam mohla říct? Mohla by třeba mluvit o tom, jak Frankfurt trpí pod masovou migrací. Třetina obyvatel Frankfurtu je neevropského původu. Mohla by také mluvit o tom, jak si Evropská komise uzurpuje stále nové a nové pravomoci. Mohla by také mluvit o tom, jak Evropa financuje ztracenou válku na Ukrajině. Mohla by také mluvit o genocidě Palestinců. To jsou všechno odvážné věci. Kdyby tohle řekla ve Frankfurtu, potom by to byl určitě odvážný politický projev. Nemyslím si nutně, že by spisovatelé měli pronášet politické projevy. Většinou to literatuře škodí, ale když teda nějaký spisovatel už se chce angažovat a nechává se oslavovat jako kritický a odvážný, tak je určitě řada témat, za které dostane pořádně za uši. To jsou odvážná témata. No, jak si ale spisovatelka Denemarková představuje tu odvahu a propojení tedy politiky a literatury? Poslechněme si výňatek z jejího projevu. >> Jak mám oddělovat politiku a literaturu v době, kdy celá Evropa hnědne? V době, kdy všude stačí neukojené choutky jednoho jediného člověka moci, aby celý stát propadl chaosu. V době, kdy v české vládě sedí dva bývalí spolupracovníci komunistické státní bezpečnosti v době, kdy jsme demokracii zredukovali na byznys a ekonomický pragmatismus. Takže ta odvaha paní Denemarkové spočívá v tom, že řekne, že vláda, která jí zaplatila teda ten výlet do Frankfurtu, která financovala českou účast ve Frankfurtu, tak ta vláda je špinavá, protože v ní sedí dva STBáci. Je to jistě principiální postoj, který by mohl být snad i respektován, kdyby ta spytosovatelka dodala a na hradě máme komunistického rozvědčíka. Nesouhlasil bych úplně s touto pozicí. Nemyslím si, že má smysl lidi tímto způsobem stigmatizovat, ale když už teda vyčítá Andreji Babišovi stiky z STB, když už tedy to vyčítá ministru kultury Klempířovi, jak je možné, že zapomene na Petra Pavla? No, ono to zapomnění možná je něčím podmíněno. Denemarková získala v roce 2024 medaili za zásluhy právě od prezidenta Pavla. Spisovatelka, která má tak jasný principiální postoj k minulému režimu, přece by tole nikdy neměla přijmout. Ona měla říct, já od bývalýho komunistickýho rozvědčíka žádnou medaili nechci. Ale tak to nebylo. Ona se nechala odměnit a dneska velmi selektivně kádruje lidi z té politické síly, která se jí nelíbí. To znamená, to je první problém, když se někdo jako Denemarková pouští do politiky. Ona se skutečně pouští do politiky způsobem, který je ryze politický, jako kdyby tam byla, jako kdyby tam nebyla jako spisovatelka, jako mluvčí nějaké vyšší umělecké síly či morální autority, ale jako kdyby tam přijela jako představitelka třeba stanu. No a pak se samozřejmě dopustila v tom projevu další snůžky nesmyslů. Poslechněme si něco z toho. >> Síla literatury spočívá také v tom, že se nebojí pojmenovat to, co ostatní vidět nechtějí. Kdo čte, není tak snadno zmanipulovatelný. Konzervativní a autoritářští populisté, kteří se dostanou k moci, chtějí potlačit nezávislou literaturu. Nezávislé věty se často svíjely bolestí v plamenech. Centrum vzdělanosti starověku, alejská knihovna shořelo za jedinou noc. Císař Dioklecián přikázal v Cařihradě spálit křesťanské knihy. Komise, která dohlížela na radikální změny po francouzské revoluci, se te postarala o Bilbiotek Nation. >> Takže síla literatury podle Denemarkové spočívá v tom, že pojmenovává to, co ostatní nechtějí vidět. Nechtějí vidět STBáky, nechtějí vidět spolupracovníky státní bezpečnosti na vládních místech. No a co ona ona nechce vidět STBáka na hradě. Ale víte, já si myslím, že síla literatury nemá spočívat v tom, aby pojmenovávala, co ostatní nechtějí vidět. To je síla investigativní žurnalistiky. Kdyby tady byla nějaká investigativní žurnalistika, tak by toto dělala. Síla literatury většinou spočívá v tom, že odhaluje v konkrétních historických osudech konkrétních lidí určitě určité načasové pravdy, že román, který je napsán o poměrech ve 13. století, v 16. století nebo na čínském venkově ve 20. století promlouvá k lidem, kteří s tou historickou epochou a s tím regionem nemá jí nic společného. Oslovuje určité základní lidské hodnoty. To není pojmenovávání toho, co nechtějí vidět, ale to je samozřejmě něco, že ten spisovatel dokáže vystihnout podstatu toho, čemu se říká lidský osud. No, pak tam říká ta paní, že kdo čte, není zmanipulovatelný. Víte, ono to platí do určité míry. Ono totiž závisí na tom, co čtete. Pokud budete číst paní Denemarkovou, tak asi vás to před nějakou zmanipulovatelností neochrání. Ale skutečně byli spisovatelé, kteří měli za sebou průpravu vzdělání. znali Vergilia, Danta, Petra Ark, Cervantese, měli přečteného Balzaka, znali Dickense. A samozřejmě člověk s touto průpravou, tak určitě je mnohem méně zmanipulovatelný, než někdo, kdo si čte paní Denemarkovou. Někdy je v té sečtelosti problém, že když si čtete něco, co produkují lidé jako Denemarková, tak potom naopak jste snadněji zmanipulovatelní. To potom je lepší nečíst vůbec nic a držet se svého vlastního zdravého rozumu. No a pak se pouští do nějakých historických úvah, které jí očividně nepří nepřísluší. Eh, dozvídáme se tedy, že Dioklecián údajně v Cařihradě nechal spálit křesťanské knihy. Je to zajímavé, protože Dioklecián se vzdal trůnu. Císař Dioklecián se vzdal trůnu v roce 305, zemřel v roce 312 ařihrad, čili Konstantinopol, byly založeny, byl založen v roce 330, to znamená nějak 15 let po jeho smrti. Dioklecián určitě potlačoval křesťany a jistě nechal spálit nějaké křesťanské spisy, ale rozhodně ne v Cařiadě. Potom mluví o francouzské národní knihovně. Jakým způsobem se francouzská národní knihovna dostala do rukou cenzorů? Za cenzory považuje konzervativce. Nicméně po francouzské rezoluci konzervativci rozhodně necenzurovali. Cenzurovali progresivci, protože oni progresivci i konzervativci cenzurují, když k tomu mají příležitost. A většinou jsou na jejich straně poplatní spisovatelé, kteří tu cenzuru obhajují, kteří říkají„Ano, moje knihy vydávejte, ty ostatní nevydávejte. Postoj, který je koneckonců blízký i této české spisovatelce. Česká účast na knižním festivalu ve Frankfurtu a na knižním veletrhu ve Frankfurtu stála nějakých 240 milionů Kč. 200 milionů Kč šlo ze státního rozpočtu, z veřejných prostředků. 40 milionů od sponzorů. Rozhodla o tom už fialova vláda, ale samozřejmě tato vláda na těch částkách nic nezměnila. Předala je dál. A je otázka, jestli tohle je skutečně rozumný způsob, jak hospodařit s veřejnými prostředky. posílat do Frankfurtu desítky spisovatelů, kteří žijí z grantů ministerstva kultury a kteří tam vykládají za a nesmysly, za b si vedou nějaké své politické boje. Eh, možná, že ministr Klempíř by se přece jenom mohl trochu pochlapit po tom všem, co na něj nakydali, tak by si mohl říct, možná jsem př k nim příliš štědrý. On jim otevřenou rukou dává a oni do něj pouze kopou. Myslím si, že tohle není úplně politicky prozíravé a není to dobře ani pro naši společnost, když nedoukové typu Denemarkové promlouvají na frankfurtském knižním festivalu, knižním veletrhu o věcech, který nerozumí a hrají si, ohřívají si tam svojí politickou polívčičku. Čtvrt miliardy nás stáhla tahle ostuda. O víkendu proběhly obecní a senátní volby. Kdo vyhrál, kdo prohrál? Politickou scénu můžeme rozdělit do takových tří hrubých kategorií. V první kategorii jsou škůdci. To jsou představitelé bývalé vládní koalice. V druhé kategorii je menší zlom Andrej Babiš. A třetí, třetí kategorie je alternativa. Když se podíváme z tohoto pohledu, tímto pohledem na výsledky víkendových voleb, tak můžeme říct celkem jednoznačně. Rakušanovi škůdci slavili, Babišovo menší zlo nevyhrálo a alternativa zažila další katastrofu. Nejspokojenější je Rakušanův stan. Poslechněme si příspěvek. Jsme nejsilnější opoziční stranou, to říkají výsledky. Usmíval se předseda starostů V Rakušan v sobotu v podvečer ve volebním štábu na Malostranském náměstí. V tu chvíli už bylo jasné, že stan uspěl jak v senátních, tak komunálních volbách. Na rozdíl od ODS druhé opoziční strany, s níž poslední měsíce vedou souboj o opozičního lídra. Voliči v sobotu potvrdili to, co už několik měsíců ukazovali průzkumy veřejného mínění. Aktuálně mají navrh starostové. Opozice roztříštěná do pěti sněmovních subjektů vsadila na budování vlastních značek. Ta nejsilnější pak zřejmě bude diktovat, jak by mohlo vypadat možné společné působení, které půjde do nadcházejících sněmovních voleb v roce 2029. Tak Vítrakušan, šéf stanu, už se očividně těší na premiérské křeslo. Když se podíváte na tu jejich kampaň, tak celá Česká republika byla pokryta billboardy s úsměvavými lídry a růžovými nápisy. E opět jako v parlamentních volbách Stan se stydí za svůj název. Nikde tam neuvidíte stan. Všude se psalo starostové, což je samozřejmě zneužití, protože ne každý starosta chce být spojován s touto velmi pochybnou značkou, ale jejich kampaň byla ryze nepolitická. Pohodáři, kteří si hrají, slibují hezké věci. Za jejich nepolitickou fasádou se však skrývá politika. A to naprosto konkrétní ve velké politice. Co je to za témata, které se skrývají za touhle fasádou? Válka na Ukrajině, migrace, Green Deal. Tohle se skrývá za těmi růžovými nápisy a rozesmátými tvářemi. A v městské politice v té, o níž v těchto volbách šlo, no, nejrůznější kšefty, kšefty a kšefty. To je podstata stanu. Takhle tahle strana vznikla. Žije jenom z pochybných kšeftů. Jeden z nich byl rozkryt, ale bohužel voliči z toho nevyvoděli důsledky. Takže dozimetr, nedozimetr, vítr Rakušan jde nahoru. A pak samozřejmě taková konkrétní témata, jako je třeba zdražování městské dopravy v Praze. Myslím si, že voliči stanu si ještě budou moct vidět, co vlastně volili. Jak si vedlo Babišovo menší zlo? Poprosím o sním. >> Předseda ANO a premiér Andrej Babiš výsledek svého hnutí v komunálních volbách prezentuje jako úspěch. Občané podle něj opět dokázali, že ano je nejsilnější politickou silou v Česku. Částečně má pravdu. Ve volbách do obecních zastupitelstev získalo hnutí nejvíce hlasů a zároveň má nejsilnější zastoupení v druhém kole voleb do Senátu. Ale ano, oslabilo ve všech krajských městech s výjimkou Plzně, kde získalo více než 31,5% hlasů. >> Výsledek ano se dá slovy klasika označit jako nevýhra. Ano, získali hodně zastupitelů, mají více zastup zastupitelů než kdokoliv jiný, ale týká se to především menších měst, menších měst, kde ta velká politika opravdu moc nerozhoduje. Znamená to, že ano, tam asi našlo lidi, kteří mají důvěru svých spoluobčanů, kteří vlastně v těch městských volbách, místních volbách volí, nevolí podle politické nálepky, ale podle toho, jak toho člověk, jak daného člověka znají. V těch větších městech, jako je jako jsou krajská města, Praha nebo Brno, to byla jednoznačná prohra. Politicky ano, prohrálo. No a jasné, to nikde to není tak vidět jako právě v Praze. Prosím o snímek. >> Premiér Andrej Babiš přiznal, že pro jeho vládní hnutí Ano, dopadly víkendové komunální volby v Praze zle. Označil to za totální propadák, nad kterým by se ano mělo zamyslet. Za špatný považují volební výsledek v metropoli také předseda vládních motoristů sobě Petr Macinka i předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Ten poblahopřál vítězným starostům a jejich lídrovi Petru Hlaváčkovi, který zřejmě získá post primátora. Podobně to dopadlo i v Brně. V Praze a v Brně ano nebude hrát podstatnější roli v městské politice. Víte, tam je jedna zajímavá věc, že podobně jako stan i ano sází na nepolitickou fasádu. To není ryze politické hnutí, vymezuje se vůči politice. A vždycky Andrej Babiš mluvil o odbornících, kteří makají. To je jeho slogan. No a starostové, ty také nemluví o politice, ty akorát říkají o starostech. Ty mluví o starostech, kteří se starají. Pomeňme, pomiňme teď to, že se starají sami o sebe, ale na voliče to očividně zabírá. Jak dopadla ta alternativa, ta část politického spektra, která je vlastenecká, vlastenci zprava, zleva. Naprostá katastrofa. Výsledek SPD je na zlomku toho, nač SPD byla zvyklá. Když budeme, když se podíváme nalevo, tak tam je to snad ještě horší. Máme tam několik roztříštěných značek. Máme tam KSČM, SOCDM, stačilo a v podstatě nedosáhli vůbec ničeho. Nejenže nedosáhli vůbec ničeho, ale ztratili. Ztratili téměř všechno. Co to znamená? Jak ta pravá část vlasteneckého spektra, tak levá část vlasteneckého spektra musí se sebou začít něco dělat. je na místě, aby zde vznikly nové politické síly. Nejeno, ne, že se tyto pseudostrany, neúspěšné projekty budou nějak spojovat, vytvářet koalice. Jediná možnost je vytvořit nový subjekt. nový subjekt na zelené luce pod novou značkou, který veme ty lidi, nasaje ty lidi z těch stran, protože v těchto straničkách a projektech je řada schopných lidí, ale pod těmi značkami, co jsou ve strukturách, který jsou, nedosáhnou nikdy ničeho a bude to potom skutečně pouze boj mezi menším zlem a skutečnými škůdci. Jak to dopadlo v senátu? Poprosím. >> Česko už zná pětici nových nebo staronových senátorů. Jan Grolich, KDU ČSL, Tomáš Fiala, Naše Česko, Jan Sobotka, Stan, Jan Grulich, TOP 09 a Zbiněk Linhard, Stan Plus SLK. Totiž uzmuli vítězství hned v prvním kole, jelikož získali nad 50 % hlasů. Do boje o třetinu senátních křesel tak postupuje dalších 49 adeptů. Takže přímo z prvního kola máme pět senátorů, kteří dokázali získat víc než 50 %. Ani jeden z nich není spojen ani se stranou Ano, tedy s menším zlem, ani se skutečnou alternativou. Buď jsou přímo z té koalice, z té Fialovy koalice, nebo jsou z něčeho, co je tomu velmi podobné. Ovšem senátní volby nejsou uzavřeny. Ve většině okrsků bude druhé kolo. To bude teďkon vo víkendu. A tam vlastně platí, že ve většině těch kláních druhého kola má svého zástupce i strana. Ano. Teď je otázka, jak volit. Tady jsou dvě vlastně naprosto legitimní možnosti. Jedna možnost je podpořit kandidáta ano ve smyslu menší zlo proti škůdci. To dává smysl. Ale zrovna tak dává smysl dát tomu arogantnímu ano facku, protože ano odmítalo koordinaci před senátními volbami s ostatními. Říkalo:„Podívejte se, my máme svoje kandidáty, nebudeme se s váma bavit. Možná, že teď je také na místě, aby ti ostatní řekli:„No a teď se zase nebavíme my s vámi." Ale závisí na okolnostech. Závisí na okolnostech, jaký je ten konkrétní kandidát. Ano. Zda je to člověk, který si třeba neuzavřel cestu k alternativě. Pokud si ji uzavřel, ať se propadne do pekla. Pokud ji neuzavřel, je na místě zvážit jeho podporu. Eh, mě napadá například situace v Plzni. Situace v Plzni, kde kandiduje náměstkyně primátora Kantorová za AO proti generálů Řechkovi. Nevím toho příliš o náměstkyni Kantorové, ale vím toho dost o generálu Řechkovi, někdejšímu náčelníku generálního štábu za Jany Černochové a jedné z hlavních tváří válečné propagandy v České republice. Vím toho tedy o něm dost na to, abych si řekl, bylo by dobře, aby se do toho senátu nedostal. Pokud si náměstkyně Kantorová neuzavřela cestu k alternativě, jistě zaslouží podpořit. No a pak jsou zde takové dvojice, kde si skutečně řeknete, je to boj, je to boj tarantule se škorpionem. Můžete se na to dívat, nemusíte se na to dívat a je to vlastně jedno, jak to dopadne. Obojí je špatně. To jsou souboje v pražských obvodech. Myslím si, že ve všech pražských obvodech mají tento tyátní souboje tento charakter. nemá cenu se těmto volbám věnovat. Naopak je lepší k těm volbám nejít, aby bylo zřejmé, jak malou legitimitu mají ti senátní kandidáti, ti senátoři, kteří vyhrávají s těmi 7 %, 5 % hlasů a tak dále. Ale dokonce i jeden mimopražský obvod, konkrétně Žďár nad Sázavou, kde proti sobě stojí Michal Šmarda. Ano, to je ten člověk, kterého možná znáte ze sociální demokracie, hrobař sociální demokracie, progresivista, který sociální demokracii dorazil proti Josefu Klementovi z KDU ČSL, který byl dosud e předsedou eh předsedou frakce lidovců senátu. Tak Klement je jeden z mála lidovců, kteří podpořili v senátu istanbulskou úmluvu. Těžko může tento člověk dostat od rozumného od rozumného voliče hlas. Šmarda dneska kandiduje s podporou hejmana Netolického, známého sociálně demokratického podrazáka a pseudo strany Volt. Pseudostrana Volt je strana, která se v posledním době v po loňském roce zviditelnila hlavně tím, že podala nějak několika setkové setstrankové udání na to, že stačilo je koalice a měla by mít měla by mít vyšší prachh. To to udání bylo sepsáno velmi kvalifikovaně, odborně. Očividně za stranou Wall jsou peníze, které nejsou tak úplně vidět, když se podíváte na tu hrstku jejich členů. No, tak s tím s tím dneska s podporou tědleh e kandiduje Šmarda. Odpovídá to jeho dostavadní politické dráze, ať se tam dostane jeden nebo onen, obojí je špatně. Ale přesto přinesli víkendové volby alespoň jednu dobrou zprávu. Prosím o snímek. >> Lidé v Česku zatím příliš nechtějí, aby v jejich obcích vítr roztočil vrtule elektráren. Z 21 referend, která se konala souběžně s komunálními volbami, 20 obcí větrníky odmítlo. Jediná proti nim nic nenamítá. Její Dětřichov na Svitavsku. Výsledky hlasování jsou v nich závazné. Tak já myslím, že když v 95% případů lidé řeknou ne, tak to není, že mají, že nejsou, že nejsou téměř přesvědčeni nebo že zatím větrníky příliš nechtějí. Oni je vůbec nechtějí. Lidé v Česku nechtějí větrníky. Myslím si, že razantnějším a jednoznačnějším způsobem se to ani nedalo říct. A ty výsledky těch místních referend ukazují, že za a lidé mají zdravý rozum a za určitých okolností funguje i přímá demokracie. Pojďme k otázkám. Co si myslíte nebo víte o mladé straně jménem Levice? Myslím si, že to je strana progresivistická. Je to strana, která bude mít velmi blízko k pirátům a tam by asi patřila. Nemyslím si, že to je autentická vlastenecká levice. Nemůže být důvodem, proč spousta lidí nepřišla k volbám, že se vláda zatím ani nepokusila splnit základní body ze svého programového prohlášení. Eh, já si nejsem jist, že ta volební účast byla o tolik nižší, než je zvykem. V komunálních volbách, v senátních volbách je vždycky podstatně nižší nižší účast. A víte, ten neúspěch té, když se podíváme na ten neúspěch, tak ano, sice nezažilo, nezažilo, nezaznamenalo vítězství, bylo to nevítězství, ale stále ještě může tvrdit, že nedopadlo tak špatně, že má stále dost těch zastupitelů. To znamená, to je ta strana, která odpovídá za plnění nějakého vládního prohlášení. Ale kdo skutečně byl byt velmi tvrdě, jsou motoristé, SPD a pak samozřejmě ta neparlamentní levicová opozice. A tam už to s tím plněním vládního prohlášení moc co dočinění nemá. Jo, to znamená, řekl bych, že tohle asi ten hlavní důvod nebude. Spíše je to důvod, že český volič zatím v podstatě není přesvědčen o tom, že je potřeba hledat nějaké radikální radikální změny a že je v podstatě spokojen s tím, jak věci jsou. Není tady poptávka po podstatné změně. Jo, takže to myslím, že že je ten hlavní hlavní hlavní to je hlavní poselství komunálních i senátních vol. Mezi Babišem a Okomorou to začíná vzkřit. SPD navrhla předsedovi vlády, aby najednání Evropské rady požadoval obnovení kontaktů mezi EU a Ruskem, což Babit odmítl. Co může tento spor znamenat? Víte, já si nejsem jist, že to je reálný spor. Já myslím, že se jen tak předvádějí. Prostě SPD se snaží zachránit. SPD se snaží ukázat, že je přece jenom něco trochu jiného, radikálnějšího. Eh, odpověď Babiše byla naprosto předvídatelná. prostě říká, do tohle, do tohodle vám nic není. Já jsem premiér. O zahraniční politice se budu bavit třeba s ministrem zahraničí, i když to by asi ani Babiš neřek, protože ten se s ministrem zahraničí o zahraniční politice moc nebaví. Ten se ten si do těhle věcí nenechá od nikoho nic říkat. Myslím si, že SPD chce akorát ukázat ještě tu jsme, máme nějaká řešení, která jsou radikálnější, než všechno jsme to nevzdali. Je to jenom, je to jenom divadlo, divadlo pro voliče. Tímhle si SPD svoji kůži opravdu nezachrání. Děkuji. Jsem obvodť nad Sázavou volit ve druhém kol kole nejdu. Eh, myslím si, že to je asi jediné racionální řešení ve vašem případě. A co prosím zásadně levicově smýšlející občané v ČR? Už se ztratili či vymírají nebo jsou v úplné skepci a pocitu marnosti. Děkuji za váš názor. No, já si myslím, že část levicově uvažujících lidí stále ještě vidí proroka v Andreji Babišovi. Jo, myslím si, že dost těchto lidí tam bude. No a dokud budou teda věřit, že Babiš je tu proto, aby hájil levicovou politiku, no tak tak tady žádná levicová strana nevznikne, levicová síla. Ale je pravda, že je problém i na straně těch, kteří se angažují, přímo politicky angažují v levé části politického spektra. Za poslední rok teda neodvedli, neodvedli dobrou práci a sklízejí sklízejí, řekněme sklízejí sklízejí ovoce svého ledáctví. Stan překvapil všechny, kdo je volil. No tak já myslím, víte, uvědomme si, že většina občanů České republiky jsou je spíše nepolitická. Politika je zas tak moc nezajímá. Takže když nějaká politická síla chytře a dovedně eh provede tu nepolitickou volební kampaň, jako to dělali starostové, to jsou ty růž ty růžové nápisy, ta pohoda, e, takovej ten vlastně jakoby eh evokuje jak jakýsi takový neproblémový obraz života. Ti lidé, kteří jsou na těch billboardech, jsou v pohodě. To znamená, ten volič si říká, ty jsou fajn, to se mi líbí. vůbec neuvažuje politicky. No a hodí jim to. Podobně. Ale fungovalo vždycky i ano také nepolitické. To znamená experti, politici jsou špatní. Dejte dejte svojí dejte svoji důvěru expertům. Také nepoliticky. Takže v České republice skutečně tady ta nepolitická kampaň docela zabírá. Musí se udělat šikovně. Andrej Babiš dělal fenomenálně poslední léta, ale Vítrakušan se od ně dost naučil. Všechny lidi, co v Praze znám a do par do parlamentu volili SPD, stačilo ano, k volbám nešli. Jsou zklamanni ze současného vývoje, kdy ano ASPD neplní předvolební sliby. Určitě je tady určitě je tu fenomén zklamaných voličů. Ano, SPD. Tento fenomén je objektivní. Nepřek nepřekvapil by mě a máte pravdu. Jo, ten je tu určitě hraje to tu hraje to tu roli, ale není to jediná věc, jo. Je tu pak i další věc je ta politická práce těch ostatních. Necítíte někdy skepsi, když se podíváme na náš národ do historie, na rozhodování Čechů v krizových situacích, tak mám obavy, že v naši, že naši zemi nečeká mnoho dobrého. No tak zase člověk by neměl bejt úplně defetistický, úplně poraženecký. Já se rád hlásím k takovému heslu pesimismus intelektu, optimismus vůle. To znamená, když se na to na ty věci díváte čistě racionálně, tak si říkáte, nemá to smysl. Tady není v podstatě žádné východisko. Optimismus vůle říká, jednou tady na tom světě jsme, máme tu vyhrazený nějaký čas, tak v tom v tom čase se pokusme o něco dobrého a užitečného. I když třeba se i když nám třeba rozum říká, že to zatím nemá šanci. Ale samozřejmě, pokud budete, pokud skutečně se na to bude člověk dívat čistě racionálně, tak si může racionálně rozložit, že nic nemá smysl. Ale takhle člověk není jenom ten rozum. Člověk i člověk je i ten cit a vůle. Stan v kampaně evokoval neproblémový svět, jak vidíme v reklamách, na prací prášky. Ano, přesně. To je to, co jsem chtěl říct a vy jste to vystihli přesně. Tak máme ještě prostor možná na poslední otázku, jestli tu jestli nějaká je. Pokud ne, pokud není, tak ještě tu je. Tedy jak tak sledují chování evropských politiků, tak jsou naprosto neschopní řešit zásadní problémy obyvatelských zemí. Tak si říkám, že to nemůže být náhoda a tyto politiky si někdo platí. Co myslíte? Víte, já bych zas jako nepřeháněl, nepřeceňoval to, že je tu někdo, kdo si je všechny platí. Ono přece jenom v té demokracii ten občan má hlas. A to, že prostě tady třetina, třetina toho našeho národa skáče na lep fialovsko, rakušanovskoukovským šjdířům. To není úplně dáno tím, že jsou zaplaceni nějakým tajným loutkářem. Samozřejmě oni mají peníze od oligarchie. Todlec je zrovna koalice, kterou platí ti různí křetinští a další. No a pak třetina národa věří Andreju Babišovi a to taky není, že by tu byl loutkář, který toho Babiše Babiše prostě vodí. Je to určitá naivita těch voličů. Pak tu máme tu poslední třetinu a tam jsou ty strany beznadějně roztříštěné, eh, dost nepřehledné a pro voliče nesrozumitelné. Takže je to také o tom, jakým způsobem volič se e informuje a staví staví se k těm staví se staví se k tomu politickému životu. Pojďme k Izraeli. Za 14 dní čekají Izrael parlamentní volby. Premiér Netanyahu chce pokračovat a není bez šance. V této atmosféře si Izrael dnes v minulý týden připomněl smutné výročí útoku 7 října 2023 útoku Hamasu. Ale dodnes nevíme, co se vlastně tehdy stalo. Víme čísla. Jaká jsou ta čísla? >> Útoky. Při nichž ozbrojenci zabili 1200 lidí a dalších 251 unesli do pásma gazy, byli nejkrvavější v historii státu Izrael. Následné izraelské bombardování a pozemní operace v pásmu Gazy podle tamního ministerstva zdravotnictví kontrolovaného vládou Hamásu zabili přes 74 000 lidí, včetně nejméně 1400 od uzavření příměří loni v říjnu. >> Eh, ta čísla jsou jasná a jsou děsivá, ale potrhuji především čísla na palestinské straně. Izrael vykazuje 1200 obětí v tom jednom dnu. Samozřejmě ti lidé, většina z těch lidí, kteří padli, byli nevinní lidé, kteří s tím neměli moc společného. Byli to buď izraelští civilisté, nebo to byli dokonce lidé, kteří přišli do Izraele na návštěvu. Nevíme, kolik z těch dv kolik z těch 1200 lidí zabili sami Izraelci. Izraelci mají totiž Hannibalovou doktrínu, která říká, že vojáci nesmějí připustit, aby se někdo dostal do zajetí. Takže když si ty když si útočníci někoho někoho zajmou a jedou s ním do zajetí, tak Izraelci zlikvidujou jak útočníky, tak toho zajadce. Ne, že by cíleně, ne, že by cíleně likvidovali zajatce, ale prostě nechtějí. Ale tím, jak likvidují ty útočníky, ty, kteří ho zajali, tak zlikvidují všechny. Ale je tu 74 000 mrtvých Palestinců. 74 000 mrtvých jsou mrtví, kteří jsou mrtví přímo v důsledku vojenských akcí Izraela. nejsou do toho započítáni lidi, kteří umřeli hladem, zimou, nedostatkem léků a dalších a v důsledku dalších útrab způsobených izraelskými operacemi. Pokud bychom je započítali, tak mluvíme už o mnoha setisících, ne několika set tisících, ale mnoha set tisících mrtvých Palestinců. Proto výrazné hlasy mezinárodního společenství mluví o izraelské genocídi. Už >> útoky při nichž >> už přes rok je příměří. Už přes rok platí příměří a během toho příměří, během toho příměří Izraelci zabili 1400 Palestinců. To znamená, v době, kdy se střílet nemá, tak Izraelci zabili 1400 Palestinců, což je o 200 víc než počet Izraelců, kteří byli zabiti před třemi roky onoho 7. října. Izraelci mají ohledně Palestinců jasno. Zdá se, že v Izraeli se o tom nějak moc ani nediskutuje. Tam většina vět