NAPRAVO s Kateřinou Dostálovou | Bez reklam i na www.verox.cz

Hezký večer.

Srdečně vás vítám u pravidelného pondělního vysílání pořadu Napravo.

Jmenuji se Kateřina Dostálová a vy mě právě sledujete živě na platformě Aby bylo jasno, ale také na Veroxu bez reklam.

Pod povrchem, morální nadřazenost a pod povrchem dva.

Tak jsem si pracovně pojmenovala tři okruhy témat a informací, o kterých bych se s vámi chtěla bavit. Informace, o které se s vámi chci podělit.

Pod povrchem proto, že bych se chtěla dotknout sumitu a toho, co se děje kolem nás a odehrál nejen na sumitu, ale co se odehrává v Evropě jako takové, především v Německu jinak, než běžně čtete v mainstreamu.

Chtěla bych se podívat do Německa.

Chtěla bych se podívat také na koalici ochotných, koalici proti balistickým střelám, a chtěla bych se dotknout s docentem Petrem Robejškem jeho obav, které já sdílím.

Takže to bude v té první části pod povrchem, ne?

To, co vidíme každý den, na čem kloužeme – domácí násilí, dopravní nehody a témata, která nám někdo především určuje.

Morální nadřazenost.

Vy víte, že je mým zvykem, že se poměrně často už tři roky otáčím zpátky, protože ta doba od sametové revoluce od roku 1989 není zase tak dlouhá, abysme v té naší minulosti, v té naší paměti nenašli něco, co je důležité, abysme pochopili, co se děje dnes.

A teď mám na mysli něco, co jsem ještě nepřipomínala, a to je rozdělení Československa.

Uslyšíte rozhovor Václava Klause s Vladimírem Mečiarem – ukázku, kde se budou bavit o jedné osobě, která dnes najednou náhodou opět vytanula a opanovala mainstream. Ale nebude sám, budou tři.

Myslím si, že to bude zajímavé.

Morální nadřazenost – a to poslední téma.

Já jsem původně pro vás měla nachystané takové aktuální střípky, ale když jsem v noci slyšela na Echo Prime Cyrila Svobodu, jak mluvil o předběžném opatření Ústavního soudu, tak musím říct, že mě až zamrazilo v jednom momentu.

On totiž vzpomenul situaci, událost, které já jsem se osobně účastnila v československé sněmovně, a bylo to dramatické překročení pravomocí Václava Havla.

A co se tehdy dělo, to si dáme na závěr, protože si myslím, že to bude pro vás zajímavé i úhlem pohledu dnešního článku z Finančního světa od Erika Kpesty.

Tak jsem vám řekla přibližně, co vás dneska za tu hodinu se mnou čeká.

A pojďme hned rovnou na začátek.

Dnes to nebude video, ale bude to obrázek.

Vzpomněla jsem si na Karla Kryla a vzpomněla jsem si také na to, jak nás demoblok – údajně jediní demokraté – neustále utvrzovali ještě před volbami v roce, že jsou jediní demokraté.

A mně se líbil tento výrok Karla Kryla:

"Nejdál k demokracii má ten, co jí má plnou hubu."

A já si myslím, že to v souvislosti s dnešními opozičními stranami a tím, co nám předváděli, tak to o to více vzpomeneme všichni, jak jsme kroutili hlavou a zírali, jak je možné ještě před volbami, přece ty strany procházejí stejným principem toho, jak se vlastně demokraticky strana volí do poslanecké sněmovny, a jakože všechny jsou zvoleny za stejného systému režimu a jenom ty jediné jsou demokratické.

A já vám teďka přečtu – v té souvislosti jsem objevila citát Karla Kryla, který dělal v rozhlasu, a on tady říká:

"Politika rozhlasu začala být dost jednostranně prohradní a slova na kritiku nezbývalo, takže jsem se posléze rozcházel, řekněme vysílací linií svých nadřízených."

A když říká prohradní – no, já si myslím, že ty mé výlety do minulosti jsou opravdu myslím si důležité.

A teď vám ukážu ještě jeden obrázek, který si beru jako takový leitmotiv dnešního večera, protože já naprosto souhlasím s Petrem Acinkou, předsedou Motoru, protože to, co sledujeme prakticky od prvního dne po volbách, tak se dá zhmotnit do tohoto jeho výroku:

"Petr Pavel je jednoduše řečeno symbolem všeho, proti čemu byla revoluce roku 1989."

A když jsem řekla první den po volbách minulého roku, tak já mám na mysli to, co se začalo odehrávat v tom kolektivním hradě – začala kampaň, začala okamžitě den po volbách, a my jsme toho napětí a pnutí svědky.

Takže jdeme na to.

Slíbila jsem vám, že se podíváme na ten summit v Ankaře jiným úhlem pohledu – ne těmi detaily těch intrig a tím, kdo kde spal, kdo byl jak na večeři a podobně, ale úhlem pohledu člověka, který se těch samitů účastnil, a je to zajímavý úhel pohledu, protože všichni víme, že ten summit vlastně byl už dopředu předjednaný.

Pojďme si poslechnout pana prezidenta Václava Klause.

>> V každém případě už je to minulost, a já myslím, že je škoda, aby nás to zatěžovalo do té míry, že nebudeme řešit věci vážné a věci potřebné, protože víme, že nepředpřipravené věci tam řešeny nebyly.

No a okamžitě, jak to skončilo, tak najednou byla svolána koalice ochotných a domluvila pro mě něco neuvěřitelného tento týden – koalici v boji proti balistickým střelám.

To se mi zdá světový unikát, protože zatím vždycky se koalice dělala proti někomu, proti nějakému subjektu. Ne, nemůže být koalice proti střelám. To je pseudořeč a nesmysl.

A divím se, že to nikdo nediskutuje. Velmi posměšně, jak vím, mají zkušenost, že velmi často ta koalice ochotných předznamenává věci budoucí.

Takže v tom, že hlavními hvězdami sumitu byl německý kancléř Merz, anglický – už téměř neexistující – předseda vlády Starmer nebo ještě pořád je asi předsedou vlády – no a koneckonců prezident Ukrajiny – tak ani Velká Británie, ani Ukrajina není v Evropské unii a tak dále, tak je to zvláštní prostě.

Já to považuji za obrovské neštěstí.

>> Já to považuji taky za obrovské neštěstí.

To, co se děje v Německu a u kancléře Merze, bysme v každém případě měli sledovat, protože to zbrojení, to, co se děje v Německu, ta okamžitě svolená koalice ochotných – ve světle toho, že se z NATO všichni rozjížděli s tím, že všechno bylo schváleno, podpora Ukrajiny, dál potečou peníze, bude se zbrojit a tak dále, ale všichni se rozcházeli jaksi v pohodě.

Ta koalice proti balistickým střelám.

Mně teda přijde bizarní ta koalice ochotných, protože já bych řekla, že když chcete někoho podpořit, takže to bude koalice bojovníků, ale ochotných – no, tak my vám ochotně pomůžeme.

Ale pan prezident nás tady chtěl upozornit především na to, že bysme si měli všímat toho, co se děje v Evropě.

A já si myslím, že je to pro nás strašně důležité. A když mluvím o Mercovi, tak mluvíme o tom, že je to dneska kancléř s historicky nejnižší podporou, snad od druhé světové války, jakou německý kancléř měl.

AfD je strana stále zavrhovaná, kolem ní je ten kordon sanitaire, a je to strana, která je dneska na vítězné páse.

Já vím, že pan prezident byl kritizovaný za to, že navštěvuje a dlouhá léta navštěvoval konference AfD.

Ale já vám teďka chci říct, proč.

Zaprvé ta strana vznikla na první řadě – ji postavili ekonomové, úzká skupina vysoce ryze odborně fundovaných lidí, ekonomů.

Ale my máme, proč má AfD takovou sílu východním Německu, v té bývalé NDR vám řeknu v jedné krátké pasáži z projevu, který měl pan prezident na té konferenci, kterou já už jsem tady zmiňovala. A mě mrzí, jak říkám, to, co nebylo v mainstreamu. No, ten jeho projev nikde v mainstreamu nebyl.

Najdete ho na stránkách IVK, ale já vám přečtu kratičkou pasáž, abyste pochopili, proč vám potom pustím Alici Wejdl.

Pan prezident na té konferenci v Berlíně řekl: "My, nebo alespoň někteří z nás ve střední a východní Evropě, společně s podobně smýšlejícími kolegy z bývalé NDR vidíme dnešní vývoj ostřeji a kritičtěji než západoevropané, kteří s komunismem nemají vlastní zkušenost.

Lidé jako já zažili podstatu debaty o svobodě a nesvobodě, o svobodné či kontrolované společnosti na vlastní kůži. Nejen o tom četli, jako západoevropané, dodávám já.

A víte, AfD je velice silná ve východním Německu. A já bych byla strašně ráda, aby – protože nám tady vyrostla nová mladá generace, která tu totalitu s náma nezažila – aby jsme se teďka zaposlouchali pozorně.

Já jsem vám vybrala krátkou pasáž z projevu předsedkyně AfD Alice Wejdl. Ten projev je z 11. června tohoto roku.

Pojďme na to.

>> Na náklady na migraci, rozvojovou pomoc, energetickou transformaci a šílenství kolem ochrany klimatu ročně vyvracel stovky miliard. Ošetření a škrtech tu nemůže být řeč. Spackaná energetická transformace už spolkla 500 miliard a bude nás stát desetinásobek – přes 5 bilionů eur. Svévolně a úmyslně jste zničili energetickou infrastrukturu spolkové republiky Německo. Miliardy za miliardami posíláte na Ukrajinu a financujete tím prodlužování války, která už dávno měla skončit.

Dodnes nežádáte Kyjev o vysvětlení ohledně výbuchu plynovodu Nordstream. Přitom byla zničena životně důležitá infrastruktura pro naši ekonomiku a vznikly obrovské škody.

Místo toho záměrně vyhledáváte konfrontaci s Ruskem, jadernou mocností, abyste odvedli pozornost od vlastního selhání. Mluvíte o válce. Stále mluvíte jen o válce. Mluvíte o válce a chcete tuto válku podporovat a zatáhnout Německo do této války.

Přitom mír je přesně to, co tento kontinent potřebuje, a Ukrajina také. Mluvme konečně o míru místo o válce.

Jsme připraveni převzít odpovědnost, protože si to Německo zaslouží, protože my Němci si zasloužíme, aby nám bylo dobře vládnuto. Děkuji vám. << Alice Wejdl.

My Němci, kteří jsme zažili totalitu, my Němci umíme otevřeně mluvit, umíme to pojmenovat.

Může mi někdo vysvětlit, proč tento projev nemáme v mainstreamu? Proč si ho nečteme? No, asi víme proč.

Protože stejně jako Merz je válečný kancléř, chce udržovat válku, tak my máme válečného prezidenta. Já to tady říkám s plnou váhou toho, že to nebude chtít slyšet velká část naší veřejnosti.

Všichni byli ujišťováni tím, že když si volí generála NATO na post prezidenta na českém Hradě v jeho podání, že je to prezident, ne generál. Ne, my máme válečného prezidenta.

Já bych chtěla – protože ten projev Alice Wejdl trval 12 minut – tak ona tam říká: německé hospodářství ztratilo v prvním čtvrtletí tohoto roku oproti loňskému roku půl milionu pracovních míst.

Exodus průmyslu do zahraničí hraničí s hromadným útěkem. Spolu s podniky a pracovními místy odcházejí i lidé.

Během prvního roku vašeho působení, pane kancléři Merzi, emigrovalo tolik německých občanů jako nikdy předtím.

Také velice mluví o masové migraci.

A já to tady říkám proto, že kdo mluví o migraci a kdo se proti ní stavil už v roce 2015, je Andrej Babiš, náš premiér.

A říkám to aktuálně teď, proto, že jsem vydělala tiskovou konferenci po jednání vlády.

A víte, když to nesledují mainstreamová média, to, co slyšíme nejenom v Německu, ale slyšíme otevřeně třeba Le Pen ve Francii, ale my se to nedočteme – my musíme jít do zahraničního tisku – tak sledujete, aby bylo jasno: sledujete XTV a sledujete třeba Final Word Erika Besta a také jeho rozhovory.

Já bych vám teďka chtěla ukázat jednu ukázku s Erikem Bestem, který vlastně reaguje na to, když se ho Alena Minářová ptá, jak je možné, že prezident Pavel na festivalu Pohoda a následně to zopakoval, mluví o tom, že naši partneři v NATO jsou znepokojeni, že by Česká republika opouštěla vlastně tyto struktury jako NATO, Evropskou unii a tak dále.

Pojďme si poslechnout vysvětlení amerického novináře, který žije s námi od roku 90 v České republice, Erika Besta.

Mně to představitelé těch států říkali.

>> No, ale já si myslím – nikde to nezaělo od nich z jejich úst. No, já si myslím, že je to spojeno taky svým způsobem s tím, co se děje v Německu.

Já sleduji každý den německé zprávy, státní nebo veřejnoprávní, a poprvé za posledních sedm let tam byla jedna zpráva o AfD, která nebyla negativní. Poprvé, což pro mě je nějaký náznak, že se něco pomalu mění. A je to podobné.

Určitě někteří diplomaté nebo politici na západě mají ten pocit a chtějí kritizovat, nebo by si přáli mít možnost kritizovat Českou republiku.

Ale když máme nový svět, nové uspořádání, nové věci se dějí, a najednou ta nová část Evropy – jak říká pan Babiš – nejlepší Evropská unie, možná ho špatně cituji, ale Evropská unie je tady ve střední Evropě. A někteří další politici to chápou, že situace ve Španělsku, ve Francii, v Německu není dobrá.

No tak když je lepší situace tady a oni nás za to budou kritizovat, no, tak oni ztrácejí taky tu popularitu. <<

Erik Best pod povrchem.

A jakými tématy nás zaměstnávají, co slyšíme na opozičním festivalu Pohoda nebo teď na Colors of Ostrava?

Já mám přítele, kterého znám osobně. Poznali jsme se na Facebooku – právníka doktora Tomáše Tyra – a myslím si, že ten to trefil celkem přesně.

Pojďme se podívat na obrázek. On okomentoval velmi hezky to, co říkal Petr Pavel na festivalu v Ostravě.

Domácí spory podle něj zastěnily podstatná bezpečnostní témata. Pavel na samitu chtěl být – podle svých vlastních slov – provést, že z dosavadních jednání nenabyl dojmu, že by se vláda v těchto otázkách úplně orientovala, aby šla správným směrem.

A tady k tomu Tomáš dává komentář:

On chce prostě řídit vládu a celou zemi. Je to autokrat. A pokud by tady měl někdo trpět, tak jedině on, protože se pokouší o uchvácení moci.

Takže vláda se v těchto otázkách příliš neorientuje, nám říká prezident Petr Pavel.

Tak já jsem si nevolila prezidenta jako generála a válečného prezidenta, aby mi říkal, jak se mám orientovat nebo aby se orientovala naše společnost v otázkách bezpečnosti. Na to jsme si přece zvolili vládu.

A čím nás taky zaměstnával prezident Pavel a vlastně Kolektivní hrad a vůbec celá opozice před tím summitem – tak jsme se pořád bavili a vláda Andreje Babiše byla jaksi na hanbě za to – přitom za přestupky Fialové vlády, která ještě neplní ty 2 % našeho závazku vůči NATO.

Pustíme si druhou a poslední ukázku s Erikem Bestem, který nám řekne, co se stalo a co se zase nedozvíme, co je pod povrchem.

Můj velvyslanec pan Nichol Merek tvrdil několikrát, že musíme, musíme splnit, že přece partner je jenom partner, když splňuje své povinnosti a najednou nám to projde.

Málokdo ví, že oficiálně jsme oznámili, že nehodláme do roku 2030 pracovat na to, aby to bylo 3,5 nebo 5 %.

To je pro mě zázrak.

A pro mě to znamená a myslím si, že pan prezident to pochopil. On pochopil, že on vlastně prohrál v Ankeře, protože o tom nikdo nemluvil. Pan prezident, pan Babeš přijel zpátky. Je klid. Nikdo o tom nemluví.

Takže na další rok jsme v klidu. Už oznámil, že to bude jenom 2 % příští rok.

A já se ptám, odkud má tu protekci pan předseda vlády? Má evidentně nějakou protekci.

A když jsem viděla pak, jak podával ruce s panem Trumpem, tak otázka musí být: jsme my, kteří nahrazujeme ty Maďary, protože Maďaři předtím byli ty největší spojenci Bílého domu, než odešel pan Orbán? A jestli nejsme my, kteří je nahradili a díky tomu máme nějaké lepší postavení. To já nevím, jaká je správná odpověď, ale tu protekci tam cítím.

Já, protože jsem si čítala americkou bezpečnostní doktrinu, kde je kladen důraz na spolupráci s Národními státy v Evropě. Když posloucháte Erika Besta, který říká: ano, my v podstatě navazujeme na toho Orbána, tak pak se nemůžete divit, jaká vypukla po tom summitu hysterie v rozhovorech přátel kolektivního hradu. Já bych to mohla pojmenovat.

Tak nejdřív vystoupil poradce, ústavní právník Kysela, potom vystoupil Petr Kolář, potom vystoupil Petr Pavel v dramatickém obrovském třístránkovém rozhovoru na iDnes. A pak se nám začali rojit do Rádia Plus ke Světlaně Vitovské.

Ale toto si všechno ještě ještě ukážeme. Takže toto je nesmírně důležité si uvědomit.

Ano, Donald Trump se teď soustředí – mluvila o tom také paní velvyslankyně Filipiny – na geopolitiku a chce spolupracovat s národními státy. To si musíme uvědomit.

Ale já bych se teďka chtěla vrátit k té koalici. Jak řekl správně pan prezident, mně to přijde taky bizarní – koalice proti balistickým střelám. Já vždycky zpozornila, když se jednalo o muniční iniciativu, která selhala. Nevím, jaké páky museli použít na tuto vládu a Andreje Babiše, že se v ní pokračovalo, byť jsme tam nedávali peníze. A o tom pozadí už trošku něco víme.

Ale já si myslím, že pro nás je nebezpečná i ta koalice proti těm balistickým střelám. A pochopila jsem to správně, když jsem si ve slovenském domě poslechla plukovníka Jaroslava Števce. Pojďte na to se mnou.

Ukázka:

>> Musíme si uvědomit, že se nás tady někdo snaží nahnat do konkrétního válečného konfliktu, který nemůžeme prohrát, nemůžeme vyhrát. A je tady ještě jeden aspekt.

Všimněte si toho, jak vznikla takzvaná balistická iniciativa – ochrana proti balistickým raketám. Česká republika v tom není. Pan premiér prohlásil, že možná bychom se k tomu přidali, ale má to jeden zásadní problém.

Jedná se o výrobu a montáž těchto raket na území východních zemí. Německo bude mít licenci, Ukrajina ji dostane a montáž by měla probíhat na území zemí, které jsou formálně členy NATO, ale nejsou členy té koalice balistické a vlastně tím pádem nevytvářejí – oni nechtějí vytvářet cíle pro potenciální jaderné údery na svém území. Vytváří to na území států, které nesouvisí s jejich územím.

A to je problém, který by nás měl zajímat a měl by zajímat i naši vládu. A já si myslím, že toto je takový motiv, kterého bychom se měli držet.

Ano, jedná se opět o tu periferii a já si myslím, že ono to má jeden společný jmenovatel s tou muniční iniciativou. Oni ty státy na západ od nás mají ty peníze, ale nechtěli porušovat pravidla hry, nechtěli porušovat zákony a proto ta periferie – no tak co si kdo vezme na České republice. Ale že z nás udělali cíl a terč útoku Ruska a že už se blížíme opravdu červené hranici, tak to je fakt.

A toto je další věc. A já pevně věřím, že si to tato vláda, které jsme dali důvěru a má silnou podporu v poslanecké sněmovně, že si to uvědomuje.

A já bych v té souvislosti chtěla říci ještě jednou: já jsem vám tady pana Jaroslava Števce pustila minulý týden s tím, že on vlastně říkal, že hlavním cílem Petra Pavla, když jel na ten summit, bylo to, aby ukázal dvoukolejnost naší politiky a že by se mohlo jednat o pokus v rámci toho, jak je ta politika nestabilní. Ti vůdcové těch silných států mají vratké nohy – jak ve Francii, tak v Anglii, ale nejsou členy Evropské unie, ale především v Německu.

No a na něco podobného vlastně v podobném duchu přemýšlí a mluví pan docent Petr Robejšek, kterého já mám moc ráda a ráda ho poslouchám jako Erika Besta. A on upozorňuje právě taky na ty volby, které čekají Francii. To bude příští rok na jaře. Upozorňuje na ty volby, které budou na podzim v Německu.

A já jsem si tady vypsala, abych to nespletla, že půjde o tři spolkové země: Sasko, Anhalt, Berlín a Mecklenburg.

A já musím říci, že v tom Sasku to vypadá tak, že tam má AfD dokonce 40 % a to, že všichni se díváme na to s obavami, co se tam bude dít, protože ta snaha Merkelové a všech těch elit, co se tak dlouho drželi u moci, nechtít opustit tu pozici, tak je velice silná a samozřejmě, že to souvisí s námi.

Takže já bych vám teďka pustila ukázku s Petrem Robejškem. Pojďme si to poslechnout.

>> Že důležité bude, jak, za jakých okolností proběhnou ty volby, jak ta současná etablovaná strana čelí očekávanému výsledku. A jestli nedojde k tomu, k čeho se v tichosti a tajně obávám, pak už to přestává být optimistické. Mám dojem, že vlastně víceméně všechny vládnoucí strany v těch důležitých evropských zemích jakoby dokonce i snad záměrně, nebo minimálně lehkomyslně, ale možná i z části záměrně provokují cosi jako možnost vyvolat výjimečný stav.

A v tu chvíli, když se toto stane, tak jsou kostky jinak vrženy. Pak se dají dělat věci, které by se jinak dělat nedaly, které by se neslučovaly s demokratickým uspořádáním.

V tom všem hraje velkou roli i to, kdo chce eventuálně vyprovokovat válku s Ruskem. Uvědomí si toho, co všechno to přinese, ale i s úvahou: to by byl nejlepší způsob, jak si obstarat výjimečný stav.

>> Přesně.

V podstatě to navazuje na to, co jsem vám tady pustila minulý týden, ale je to ještě více umocněné. A všichni si všímáme toho, jak evropští lídři – my dneska víme, že oni posílají už vojáky, zbraně. To jsou specialisté, kteří přímo z území Ukrajiny míří na to Rusko.

A můžeme se ptát, kdo má zájem na tom, aby se Rusko bránilo, aby zaútočilo na nějakou fabriku, jestli to bude v Düsseldorfu nebo jestli to bude někde na jižní Moravě u nás.

Taky máte pocit, že ty lidi za tu snahu, za tu cenu udržet se u moci za každou cenu, přestože vidí ty nevolení, ty protesty těch lidí, vidí ty předvolební průzkumy, tak já se ptám: mají ty lidi ještě vůbec nějaký morální kompas?

Morální kompas, to říká Benjamin Kuras o liberální demokracii. Liberální demokracie – to slovo znamená pojem svobodný, ale liberální demokracie jako taková – to slovo „liberální" (svobodný) bylo nahrazeno slovem „svévolí".

A já se teď dostanu k morální nadřazenosti a já vám to musím uvést. Já jsem o tom přemýšlela, protože vám chci ukázat kousek videa z rozhovoru o klempíři s Čestmírem Strakatým.

Ale ne, nebojte se, já tady nebudu vykládat o tom, jak je otřesné, že Čestmír Strakatý se choval jako u výslechu o klempíři, aby se zavděčil svým liberálním přátelům. Že si náhodou klempíř (ministr kultury v Karlových Varech) udělal takovéhle selfíčko a strhla se strašná mela.

Já se ani nechci bavit o tom, jak byla velká snaha se omluvit svým liberálním přátelům, protože já jsem si v tu chvíli uvědomila: „Kruci, my jsme v těch 80. vůbec neměli sítě, ale pamatujeme si na to, jak takové ty hvězdičky toho showbyznysu, které si zadaly s těma komunistama a chtěly být za dobře za oběma stranama – jak pak, když přišel ten převrat, jak to bylo pro ně strašně těžký. My jsme se snažili nad nimi mít nádhled, jako jo, ale ne všichni."

Ale já se na tuhletu situaci chci podívat jiným úhlem pohledu.

Ale nejdřív vám pusťu kousíček.

>> Se přece vždycky smějeme.

>> To nevím, ale zároveň – zabarvení bylo trochu jiné a já vlastně přemýšlím, proč právě tuhle fotku, která nebyla fotka – proč jí tam dával.

>> Přišla mi hezká. Hezky se tam smějeme. Je vidět, že jsme kamarádi a my jsme kamarádi.

>> Pozor, to jako nesmíš to směřovat. Můžeš, ale nesměřuj to tam, kde to není. My jsme kamarádi. Jsme dlouhá léta kamarádi. Když se potkáme, smějeme se na sebe. Byl jsem ti jako oddávající na svatbě, tak mi přišlo přirozené, že když nám to tam jako sluší takhle mocně, dám to ven. Kdybych věděl, co to způsobí, nedám to tam.

>> To jako promiň, to nemohl nikdo vědět. Tahle fotka není fotka. Já jsem nevěděl, že ji bereš. Já se nesměju jako na fotku. Já se směju situaci.

Já bych, být na místě klempíře, tak na tomto minovém poli – zaprvé bych se asi nevydala do Karlových Varů. Ale já si myslím, že on musí mít zkušenosti ze showbyznysu, protože byl dlouho v muzice a tyhle lidi zná. Já jsem je poznala taky, protože vy víte, že jsem dělala v modelingu a dělala jsem s různýma tanečníkama, skupinou Jirky Korné a dalšíma lidma. Já znám ten svět, je strašně falešný a povrchní a uděláte všechno, abyste se dostali na to pódium.

Ale mě tam zaujala absolutně jiná věc. Já jsem totiž viděla Čestmíra Strakatého ještě v jeho rozhovorech, které dělá pravidelně s Danielou Písařovicovou a možná Brzozobohatou dneska – já už nevím, jak se jmenuje. A on jí tam líčil, jak se málem zhroutil z útoku svých liberálních přátel. Co si to vůbec dovolil s tím nenáviděným motoristou, klempířem, Estebákem – já nevím, jak ho tam všechno nazývali – že se z toho zhroutil, když to četl, a že jeho malá dcera to od něho převzala, tu emoci, a že z toho byl úplně nešťastný, protože viděl, že to přenáší na své dítě.

Tak vážení, tahle mě nadzvedlo. Tahle mě nadzvedlo, protože Čestmír Strakatý je liberál. On ve svých rozhovorech je na té své správné straně. Já s ním ve spoustě věcí nesouhlasím. Nicméně já si ho platím. Proto jsem viděla tu Písařovicovou, protože mě na něm baví to, že on je tak zábavný, že dokáže z těch svých spovídaných hostů dostat v druhé části za Paywallem takové pitomosti – jako že vám třeba Petr Fiala řekne, že „pravda je noční a pravda je denní". Přizná se vám tam i Petr Kolář nebo Jan Dobrovský a to fakt teda koukáte.

Takže já na něho dívám se jako na profíka. Nemám ráda jeho přátele, ale teď vás napadá jedna věc. On podporuje tu válku, on podporuje Ukrajinu, on podporuje liberální demokracii do morku kosti – až tak, že já jsem se zastavila nad tím. Ale on má děti. Uvědomuj si, tihleti lidé čistými, Strakatí – jsme se viděli, když se předávaly ty ceny. Díky vám jsme získali cenu za podcast roku. Minulý rok jsem tam byla s Janem Steinerem na občanské plovárně. To je chlap jak hora. To je chlap, kterej vypadá jako na první pohled Filip Turek.

A teď si přemýšlíte o tom, jak tento člověk se zhroutí podíhou SMSek, má rodinu, má mladou ženu, má děti a podporuje válku. Tak já se ptám: jestli, když jsem si zavzpomínala na ta 80. léta, jak jsme viděli tu paniku těch hvězd toho showbyznysu, jak přemýšlejí a neví, kam se přidají – dopadne jako oni tehdy?

>> Konec moralizování.

Já na to moc nejsem, ale teď se chci podívat na to, co jsem vám řekla hned v úvodu. Když se dívám na tu naši rozdělenou společnost, tak si říkám: jaký nápor na tu společnost vlastně muselo být hned po tom převratu, když jsme dělili Československo.

A já vám chci teďka pustit krátkou ukázku z rozhovoru Václava Klause s Vladimírem Mečérem, protože všichni známe ty památné fotografie pod tím stromem. Vzpomeňte si na ten obrovský kíč, jak podobnou fotografii napodoboval Petr Pavel se exz Zuzanou Čaputovou, exz prezidentkou, později. Ale proč to sem dávám? Protože vlastně Václav Klaus v tom rozhovoru říká, že si uvědomil, že ta snaha, ta touha Slováků mít ten vlastní stát – že si to uvědomil taky v jednom momentu. Když se měnil náš název (Československá socialistická federativní republika), tak tomu nevěnoval pozornost, prostě pracoval a myslel si, že se vypustí to slovo „socialistická". A teprve tehdy vlastně nastal ten bod toho strašidelného střetu o tu pomlčku. Tehdy začala ta pomlčková válka a tady všechno tohle.

A já si myslím, že nás opravdu může obdivovat celý svět za to, jakým kultivovaným způsobem jsme se rozešli. Ale ten rozchod byl strašně těžký. A pojďte si poslechnout krátkou ukázku.

>> Delegáci s nami a my jsme byli vedoucí těch delegácií a musím říci, že mezi mojou skupinou a skupinou pána Stavy byla provokace, kovci silnější, a všinou ti naši vstupovali do toho dost negativně a někdy se nevedeli dohodnout. Ve skupinách museli zmrknout sami dva. Skupinám závěry, aby schválili...

Já si myslím, že ta – že pan předseda naráží na to, že v České republice třeba jedna skupina lidí kolem pana Kalvody v ÚSL se na to dívala trošku jinak. Ale tehdy měla ta ODS mojí mou dominantní pozici, že na ta jednání nikdo z ODS nebyl delegován, nejezdil a tak dále. Takže v tomto v tomto smyslu bych řekl, že při tom jednání ta česká delegace byla do značné míry homogenní, do značné míry jednotná.

>> A už jsme zase u toho. Tady vidíte první ukázku toho, že oni nerespektují vůli voličů. Pan prezident tady zmínil Jana Kalvodu.

To byla nejmenší poslanecká strana tehdejší vládní koalice. Odycky to, co jako přes Kopírák vidíme celých těch 35 let, ať už je to byla ODA, pak Unie svobody, TOP 09, teďka to přechází na STANovce.

A vlastně Jan Kalvoda byl spolutvůrce té ústavy z pozice vicepremiéra tehdejší vlády.

Pan předseda Klaus, tehdy předseda Klaus, byl předsedou té pracovní skupiny, on byl vicepremiér té pracovní skupiny a Cyril Svoboda tam byl jako tajemník té pracovní skupiny, oba dva právníci.

Ale teď se pojďme podívat, když jsem řekla morální nadřazenost, na ty morální majáky.

Já totiž celých těch 35 let, co sleduji naši politiku a asi nejvíc od roku 96, když jsem dokonce utekla, odjela, sbalila rodinu o tři dny dřív, abychom jeli volit.

Od roku 96 to sleduju, tak si vždycky všímám, kdy tito lidé, kteří jeli na té vlně toho severoatlantického spojení, té vazby s těmi americkými demokraty, když začnou najednou se objevovat v mediálním prostoru.

Tak a stalo se to. Pojďme si pustit ukázku.

Že jsme svědky útoku na liberální demokracii, který zaprvé vždycky útočí na omezení moci. Každý autokrat, k čemuž tato parta bezpochyby směřuje a má své učitele, rozvolňuje pravidla, omezení své moci.

Za druhé vždycky pak zaútočí na takové měkké podbřiše demokracie, což jsou ústavní zvyklosti a slušnost.