NAPRAVO s Kateřinou Dostálovou | Bez reklam i na www.verox.cz

Hezký večer.

Srdečně vás vítám u pravidelného pátečního vysílání pořadu Napravo.

Pravidelní diváci ví, že se jmenuju Kateřina Dostálová a také ví, že vždy vysíláme živě na platformě, aby bylo jasno, a také na Veroxu.

Včera umřel pan profesor Milan Knižák.

Pro mě to byl zásadní muž, člověk, který mě oslovil už na začátku 80. let.

Když jsem poprvé viděla jeho práce, tak to bylo jako blesk z čistého nebe. Mně bylo 16, 17 let a viděla jsem německý katalog, který byl plný barev. Byly tam pánské spáceírky. Viděla jsem barevný nábytek. V té šedivé době komunistické totality vidět barevný nábytek bizarních tvarů – když jste znali jenom takové stěny a tu unifikaci toho našeho života, tak to prostě bylo jako zjevení.

Samozřejmě, že jsme se pak viděli na Sovinci a dneska mě napadlo – nevíte proč všechny umělce zavírali do vazby v narozeninách? Vzpomínám si, že za svoje grafiky byl vězněn ve vazbě Oldřich Kulánny, který u mě vystavoval. Milan Knižák byl stíhaný snad 60krát a vždy skončil ve vazbě v narozeninách, také jako Jindřích Štyrský za své fotografie.

A já jsem přemýšlela o tom, jak vám říct ve zkratce, v krátké ukázce, to, jaké jsem měla pocity po panu profesorovi, proč byl pro mě tím zásadním a důležitým člověkem.

Našla jsem vám krátkou ukázku z filmu, který jsem od něj dostala minulé Vánoce jako dárek v krásné krabičce s hořícím srdcem. Našla jsem ukázku, která bude nejvýstižnější.

>> To tetování jsem udělal někdy v polovině 60. let, protože mě pořád sbírali a když vás seberou, tak vám taky všechno seberou. Nic vám u sebe osobního nenechají. Tak jsem si tam ten nápis vytetoval proto, aby mě ho nemohli sebrat, aby měl pořád něco s sebou, co je jenom moje.

To je přesně ono. Něco, co je jenom moje, něco, co vám nemůžou sebrat. To byl ten strašně důležitý pocit – že my jsme pořád museli žít v nějakém dobru. My jsme museli povinně plnit nějaké dobro, něco, co se nám příčilo. Oni nám lezli do soukromí, oni nás zbavovali osobní integrity, individuality. A mít něco jenom svého, co vám neseberou – to byl ten strašně důležitý pocit.

To byl přesně ten pocit, který já jsem získala v tom roce 98, když jsem vstoupila do politiky. A Marie, paní Marie v tom filmu říká: "S námi se přestali na začátku normalizace v roce 72 bavit lidi, přecházeli na druhý chodník." No a mě přestali chodit do galerie v roce 98 lidi.

Takže to je takový ten strašně důležitý pocit. A to je moje pouto – neváhat se říct, když se vám něco nelíbí, a říkáte to přesto, že prostě vidíte, že s tím vaše okolí nesouhlasí.

Když vyšel poprvé časopis jednoho našeho společného přítele, tak jsem panu profesorovi přivezla první číslo časopisu To. On pro něj nahrál vzkaz, kde se ho zeptali, co nám zbylo z listopadu 89. A on říká: "Byla nám svoboda říkat svobodně aspoň zatím, co chceme."

Tak já si tady s vámi dnes budu povídat svobodně o tom, že nám vládnou ne ti, které si volíme, ale vládnou nám ti za oponou.

Tři témata.

První jsem pojmenovala podle sociologa Petra Saka, který nám v krátké ukázce řekne, co je to kryptokracie. Ale také bych se chtěla dotknout Severoatlantické aliance NATO, protože mám připravenou skvělou ukázku s Jackem Metlockem, velvyslancem Spojených států v Sovětském svazu v době, kdy Ronald Reagan ukončil studenou válku.

Podíváme se právě díky té ukázce s Petrem Sakem také na ty představitele těch kryptokratů, kterým se tleská, na jejich loutky, na jejich ikony a modly, kterých máme vzhlížet a chovat se přesně tak jako oni.

Našla jsem jednu českou. Myslím si, že by vás to mohlo zaujmout, ale pobavení to určitě není.

To druhé téma – tady jsem si vypůjčila název textu pana profesora Knižáka, který napsal v dubnu tohoto roku. Ten text se jmenuje Bát se svého prezidenta. Je až mrazivé, když si to čtu. Psal to v dubnu a vlastně když se dnes díváme na Petra Pavla, vidíme, že on v dubnu říkal to, co my dnes prakticky sledujeme.

Bude určitě zajímavé se podívat také z úhlu pohledu Erika Besta – Kdo je náš deep state?

A to poslední téma – když jsem byla v červnu u pana profesora naposledy, bavili jsme se o umělcích a on mluvil o tom, že jim v dnešním světě politického aktivismu chybí vnitřní kultivovanost. Tak to jsem si pro vás připravila.

Na závěr pár jeho slov a taky krátkou ukázku.

Pojďme na začátek. Myslím si, že když jsem uvedla téma kryptokracie, bude nejlepší, když si právě teď pustíme sociologa Petra Saka.

>> Co si myslíte o tom, že posloucháme dítě, které na nás křičí? Že my jsme ti, kvůli kterým shoří a všichni se tváří vážně, sedí ve svých vládách a neví, jak přizpůsobit své chování tomu, aby se zavděčili.

>> To mě přivádí k mému pojmu kryptokracie. Domnívám se, že světu vládne ne ta moc, kterou vidíme – ty vlády a tak dále – ale že světu vládne moc, která je za oponou. Ta moc také vyplývá z toho, že my na ní nemůžeme útočit, nemůžeme ji kritizovat. Ona nepředkládá žádné programy, čili nemůže nic nesplnit.

Ta kryptokracie má své nástroje, kterými ovládá ten svět. A Gréta Thunbergová se právě hodila, protože kdyby se nehodila, tak by nefungovala ani den. Jakmile začala kritizovat Izrael, tak okamžitě zmizela.

Gréta fungovala jako postrach toho, že uhoříme, naše děti uhoří, ty elity tleskaly. Ale my máme jinou Grétu a my ji máme – ale na úplně jiné téma.

Chci vám ukázat obrázek a tady uvidíte Grétu Foltýnovou. Mě to naprosto fascinovalo. Ten člověk vystoupil asi před 14 dny na DVTV a říká nám: "Ukrajina je aktuálně nejsilnější, neefektivnější, vojenský, nejvýkonnější a nejzkušenější armáda v Evropě o několik koních délek před jakýmkoliv jiným."

Zaprvé, já jsem určitě nevěděla, že Ukrajina je armáda. Ukrajina je země, ale to souvisí s tou Grétou. Když jsme viděli, že na nás křičí, tak jsme snad ani nemohli myslet to, co to, co říká vážně.

Když jsem si tady tento text četla a už jsem slyšela Petra Saka, napsala jsem si k tomu poznámku a chci být přesná, proto vám ji přečtu:

"Neumím pochopit dvě věci. Jak jim Češi uvěřili, že milují Ukrajince a nenávidí Rusy. Jak mohli bez protestu přijmout agresivitu vojenského psychopata do svých životů a vůbec se nepodivit. Prostě se přizpůsobili a je jim to jedno. My jsme prakticky ztratili paměť."

A já jsem k tomu potom napsala ještě takovou poznámku, kterou jsem si všimla, že retweetovala paní profesorka na sociální síti X, kterou jsem poznala na semináři IVK Radka Jonová, a ona k tomu napsala krásné doplnění k té mé poznámce o NATO.

Pojďme se podívat na ten obrázek. Já jsem napsala: "Vstup do NATO byl motivován naší zkušeností s komunisty. 23 let jsme museli žít se Sověty na našem území. Dnes jich tu máme víc než tehdy a ruština je všude."

A ona tady píše, že v roce 89 a to je strašně zajímavé, to schválně poslouchejte, v roce 89 bylo v Československu, bavíme se o Československu, 73 500 sovětských vojáků a necelých 40 000 rodinných příslušníků.

Takže sovětská komunita v Československu měla přes 112 000 osob a podle údajů z roku 25, které zveřejnily v tomto roce, žilo v České republice legálně v roce 2025 953 Ukrajinců a 37 524 Rusů.

Takže Sověti tady mají dnes na našem území přes 650 000 lidí.

A já jsem řekla, že to neumím pochopit, protože to, proč my jsme v roce 99 vstoupili do NATO a já jsem to vítala, my jsme necítili žádné ohrožení. My jsme se v podstatě bránili tomu komunismu, protože ty Sověty si sem pozvali komunisti. My jsme už nikdy nechtěli opakovat to, aby na našem území žily postsovětské státy, protože jsme měli tu dlouhou 23letou zkušenost.

A co se nám stalo? Nám se stalo to, že jich tady máme prakticky šestkrát tolik na našem malém území.

Prostě já jsem právě proto vybrala ukázku. Je to z rozhovoru s Jackem Metlockem, jak jsem vám uvedla, velvyslancem Spojených států v Sovětském svazu, v době, kdy končila vlastně padala železná opona, končila studená válka a ta ukázka je z rozhovoru z 16. července tohoto roku a on to tam přesně popisuje.

On popisuje, co byla Brežněvova doktrína a co byla Bushova doktrína, druhá Bushova doktrína.

Takže když začíná větu, tak mluví o Spojených státech.

My jsme přijali něco špatně.

Pojďme si to poslechnout spolu.

>> Tato země oficiálně přijala specifickou zahraniční politiku, která mi svou podstatou i ideologicky připadala velmi podobná tehdejší sovětské politice, takzvané Brežněvově doktríně. To v praxi v podstatě znamenalo, že pokud se nějaká země jednou stala zemí socialistickou, a to slovo dávám záměrně do velkých uvozovek, protože šlo především o země ovládané komunistickou stranou, pak bylo naprosto nezbytné tento socialismus za každou cenu bránit, pokud by byl socialismus ohrožen.

A to znamenalo například, že Sovětský svaz vojensky zasáhl v Československu v roce 1968 a v jiných státech východního bloku. Nejprve v Maďarsku a poté v Československu údajně proto, aby zachoval socialismus, zatímco my jsme mluvili o šíření demokracie. Zaprvé jsme ale demokracii nijak pečlivě nedefinovali.

Ale představa, že vnější mocnost, zvláště když použije ekonomické sankce nebo naši vojenskou sílu, může vytvořit demokracii v jiné zemi, je prostě absurdní. To se prostě nemůže stát.

Zásahy zvenčí do vnitřní politiky jsou téměř všude dříve či později odmítány a proto se mi zdá, že to byla chybná doktrína a nazývali jsme to liberálním světovým řádem, který byl spojen s vojenskou doktrínou. Ta říkala, že musíme všemu dominovat. Dominance v plném spektru byla součástí vojenské doktríny, která byla vyhlášena během druhé Bushovy administrativy.

Myslíte si, že se k tomu ostatní země připojí?

Mám pocit, že zapomínáme na všechny ty základní, jak morální, tak filozofické lekce, které nám měla historie i náboženství předat. Myslím, že většina náboženství a filozofických tradic má nějakou obdobu pravidla. Jednej s ostatními tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou.

Víte, a toto je něco, co já jsem nechápala. Jak jsme mohli přijmout, aniž bysme věděli, kdo je ta údajná Gréta Foltýnová? My jsme nevěděli, za koho on mluví, který nám říkal naprosté nesmysly. Dokonce to docházelo takových absurdit, že nám Danuše Narudová říkala, že nás osvobodili Američané a my jsme to přece 23 let žili. My jsme věděli, proč jsme chtěli vstoupit do NATO. Byla ta obrana právě před těmi komunisty. Jack Metlock to popisuje velmi dobře.

A kdo řídil tu údajnou Grétu Foltýnovou? Jak jsme mohli uvěřit? My jsme to přece žili. My jsme nerozlišovali mezi Ukrajinci, mezi Rusy. My jsme nerozlišovali mezi Uzbeki, ale my jsme je prakticky neviděli. Ale dnes tu s námi žijí. My žijeme prakticky v jejich světě. My neustále kolem sebe slyšíme ruštinu. Tehdy to nebylo tak markantní a přesto začali jsme se bát.

Mělo to dopady. Ano. Spousta z nás se bála. Kdyby řekla, že to je nesmysl, nezbláznili by se. No tak by dopadli tak jako paní učitelka Martina Bednářová.

A jaká byla ta taktika? Ta taktika byla taktika vydírání. Taktika lítosti. Taktika: přece na tom vyděláváme. Je to pro nás výhodné. Museli jsme se takto doširoka otevřít a přijímat všechny uprchlíky a všechno pod taktikou té druhé Bushovy doktríny v podstatě, kterou to řekl Jack Metlock. Nejdřív jsme žili pod tou Brežněvovou, pod tím socialismem, prakticky řízeným komunismem a najednou pod tím severoatlantickým paktem.

A já si myslím, že si teď ukážeme tu ukázku, tu první, když elity tleskají tomu vydíracímu aktu, kdy my vlastně prakticky nevíme, kdo nám dotáhl toho chudáka vojáka, vydírat nás soucitem a tvrdit nám, že je to naše válka.

Pojďme se podívat na první ukázku.

>> Arteme, můžeš tam, prosím?

Eh, tisíce ukrajinských vojáků padly. Deset tisíc, možná statisíce jsou zraněny. Pojď, pojď, prosím za mnou.

>> Já nevím, jestli Artem dostane někdy vyznamenání Hrdina Ukrajiny. Já mu sám žádné vyznamenání nemůžu dát. Dám mu něco, co je podle mě lepší. Já nevím, čím se dali Ukrajině. Já mu nemůžu dát písmo, ale já dám jemu srdce.

>> Eh, můj syn pro ně vyrobil srdce, protože Artem a spousta dalších Ukrajinců dali svoje ruce. Tak my máme dávat naše srdce.

Viděli jste, jak tleskají elity?

Já doufám, že bylo aspoň pár senátorů, kteří se tady tomuhle postavili, bránili nebo aspoň tomu nebyli přítomni.

Vždyť přece my jsme svojí demokracií 36 let budovali a my jsme věděli, jaké jsou ty státy, jaký je ten postsovětský svět. My jsme žili 23 let s tím světem. Nerozlišovali jsme Ukrajinu, Rusko a my jsme si chtěli chránit ten náš svět, na kterém jsme pracovali celá 90. léta s takovým nadšením. A oni nás do toho vrhli zpátky.

Ale víte, co je na tom nejstrašnější? Že ten samý člověk, ta údajná Gréta Foltýnová nám teďka říká pro tu druhou skupinu z nás. Ta jedna je do té lítosti, posílá peníze na zbraně a defiluje u toho Petr Kolář s loučí na Vítkově a vybírají na tohoto chudáka Artěma, kterého je nám všem líto, ale je to cizí válka, tak to je ta jedna skupina, ale teďka budou cílit na tu druhou, aby správně měly ty ovce všechny v jednom stádu.

Takže se podíváme na druhou odkázku, abysme viděli, že na tom vyděláme.

Sakra, na tom vyděláme.

>> Na podpoře, kterou vyplácíme těm, kteří nemohou pracovat, myslím uprchlíkům, tak vyděláváme ve skutečnosti taky, protože uprchlíci, kteří pracovat mohou, odvádějí daleko víc, než kolik vyplácíme těm, kteří pracovat nemohou.

Takže i na tom vyděláváme. Vyděláváme mimochodem i na té muniční iniciativě, z které se platily daně tady a jenom to samo o sobě bylo víc peněz, než které do toho přispěla Česká republika ze svého.

Takže i na tom jsme vydělali a vyděláváme na tom, co tady vyrábí zbrojaři.

My si fakticky stavíme znovu zbrojní průmysl za peníze Ukrajinců, Dánů, Němců, Holanďanů nebo Seveřanů.

A i na tom vyděláváme v každém segmentu samostatně a ve všech dohromady. Na tom Česká republika miliardy vydělává.

Je naprostý nesmysl, že nějaké české matky samoživitelky doplácejí na pomoc Ukrajině. Je to přesně obráceně.

I ty matky samoživitelky na tom vydělávají, protože ty peníze přitékají do českého rozpočtu a jsme v plusu.

Pro mě je to absolutně nechutné, dehumanizační, odporné. A já nechápu, jak jsme to vůbec mohli připustit. Bojíme se to říct nahlas. Co to vůbec ty lidi dělají?

To je dehumanizace lidí, dehumanizace českého národa.

A víte, Otakar Foltýn se taky zapojil do skupiny Strong Europe, kterou vede Martin Kroupa.

A když jsem vám na začátku řekla o tom roce 97, 98, že mě to vyburcovalo i do politiky, tak to, čeho jsme dneska svědky, to jsou pořád ti stejní lidé. Daniel Kroupá, Jan Kalvoda, Michal Žantovský, ta ODA, která stála u toho pádu na začátku, tak teď je najednou vidíme v našich veřejnoprávních médiích.

A co je Strong? Strong Europe bude vozit tady tyto veterány z té války, až to skončí, nebo možná už je vozí, protože o tom, že se prodávají běžně nelegální zbraně z té ukrajinské války, o tom už víme z internetu.

Ale pojďme se podívat na obrázek. Tyto vojáky oni přiváží.

Toto je voják, který sem přijel na dovolenou, a co nám říká? Naučit se zabíjet Rusy zvládne každý. Ukrajinský veterán popsal, čeho se vojáci bojí.

Tak já vám něco řeknu. Já se vás chci zeptat: Není toto trestné? Naučit se zabíjet Rusy?

Já si myslím, že tohle je trestné a vůbec nepatří do našich životů, na stránkách novin, aby se něco takového vyslovilo, protože ten člověk neříká „Bojuji proti nepříteli, bojuji za svou vlast, bojuji proti Rusu."

A to bysme si měli uvědomit. Mě tady tohle opravdu těší. Ne, nepochopila jsem to.

Dodneska jsem to nepochopila, jak můžeme mlčet. Jak tohle přijímáme? Tu druhou doktrínu, která je stejně tak hrozná jako ta doktrína Brežněvova, kterou jsme žili, tak jsme se přesunuli do druhé a jsme v útočných válkách, ne v obranném paktu.

A víte, když pátráme potom, říkáme kryptokracie. Tak jako – kdo nám vládne? Vládnou nám ti, které si volíme. Volili jsme si ty, volili jsme si Otakara Foltína, který pro nás dělá strategickou komunikaci.

Víme, kdo nařídil, že Otakar Foltín z vojenské kanceláře hradu. A já říkám: ano, páce prezidenta Petra Pavla.

Kdo ho posadil do Strakovy akademie? Kdo ho přijmul? Víme, že to nebyla vláda, která by ho vítala.

Tak si pojďme poslechnout krátkou ukázku.

Foltín je především voják. Je to velmi přímočarý člověk a nikdy si nebral příliš servítky, pokud chtěl sdělit něco, o čem je přesvědčen. Věřím, že mnozí na to nejsou připraveni a že jeho výroky budou budit kontroverze, ale na druhou stranu je to prostor pro diskuzi. Právě možná názory, které jsou nekonformní, můžou vést k něčemu, co nás nakonec dovede ke správné strategické komunikaci. Chceme diskutovat s člověkem, který nám řekne, že jsme svině? Tu správnou diskuzi začne, tu správnou komunikaci. On je nekonformní člověk.

Jak něco takového může říct prezident České republiky?

Asi může, když porušuje veškerý řád vojenský – ve smyslu, že je lepší poslat mimo veškerá pravidla drony Nemesis na Ukrajinu s tím, že to spěchá, ale pošlapou se pravidla.

A já bych vám chtěla ukázat obrázek, protože to mě zaujalo. Údajně prezident Petr Pavel dostává výhrožné dopisy a tady se píše, že prezidentovi přišly na hrad výhrožné dopisy. Policie už má podezřelého. Jeden podezřelého má.

A víte, kolik může ten podezřelý za výhrožky dostat? Může dostat až tři roky.

Já mám pocit, že taková sazba za hanobení hlavy státu ani nebyla. Myslím, že jsem se zmínila, že ten paragraf hanobení hlavy státu byl zrušen takovým úředním postupem. Nebyl to Václav Havel, bylo to v roce 97.

Ale já musím říct, že v každém případě odsuzuji jakékoliv výhrožné dopisy. A já jich mám několik krabic od Boženěny a dechala jsem je na půdě na chalupě. Jsou tam šibenice, je tam absolutně všechno z období televizní krize, ale rozhodně by mě nenapadlo – a to nemám ochranku – že bych chodila za policií s dopisy, aby se vyšetřovali.

Ale já vám ukážu ještě jeden obrázek, abysme si ujasnili, možná proč někdo píše dopisy, které já neschvaluji. Ale toto je demonstrace, kterou organizoval Milion chvilek.

A toto jsou Ukrajinci, o kterých jsem vám řekla, že jich tady máme snad šestkrát víc než za doby hluboké totality, nebo někdy v tom roce 89.

Andrej i Dida – moj, my jsme si demokraticky zvolili vládu, proti které se staví prezident Pavel, a na tu demonstraci posílá svou ženu Evu Pavlovou. Jistě. Kvalitně, cool, otevřeně. Na tuto demonstraci oblečená.

Mně už to přijde hloupé a já vím, že by Milan Knížák řekl: „Tohle už bylo naprosto zbytečné." Ale tak vás to vždycky napadne.

Takže když toto vidíte a když vidíte, jak se prezident staví proti demokraticky zvolené vládě, když si poslechnete Petra Kolláře ze čtrnáct dní starého rozhovoru, jak říká, že v podstatě Andrej Babiš může být rád, že ho prezident Pavel jmenoval, tak vám nad tím zůstává rozum stát a říkáte si, že ty dopisy, které znovu opakuji – já je neschvaluji – když jsou to dopisy sprosté, urážlivé, tak je dnes neschvaluji. Ale nemyslíte si, že je to zrcadlo?

Zrcadlo pro kryptokrata.

Je text, článek „Bát se svého prezidenta", který najdete na stránkách pana profesora. On prezidentu Pavlovi v poslední době napsal několik článků a dokonce v jednom z posledních se omlouvá, že už o něm napsal hodně, ale že ho to trápí a že je to něco, co jsme tady opravdu od toho roku 89, kdy ještě cítíme ty zbytky té svobody, že můžeme otevřeně mluvit, co nám zbylo. Tak něco takového jsme ještě nezažili jako to, co prožíváme teď.

A proto já vám teďka pustím ten text a poslouchejte pozorně, jestli tam najdete ty momenty, které teď prožíváme.

S Petrem Pavlem.

„Vždy jsem si myslel, že diskuze je způsob, jak hledat společná řešení, ale dnes je to jinak. Diskutující nemají zájem najít řešení, jen urážejí, hledají způsob, jak protivníka ponížit bez zájmu o jakoukoliv dohodu.

Takovýto způsob veřejného života mě uráží, nehledě na to, že to přerůstá i do osobních vztahů.

Bohužel se potvrzuje, že prezident České republiky Petr Pavel, tvářící se jako Masaryk, se chová jako agent neznámé, možná známé mocnosti, která chce ovládnout Českou republiku.

Jeho chování mě připadalo vlastizrádné již tehdy, když ujížděl na tajuplné výlety a to uprostřed politických jednání. Jako jezdil žalovat a na poradu.

Jeho okázalé rozdělování společnosti, veřejná podpora opozice a neustálé rozpory s vládou ukazují, že mu jde o to nakumulovat co nejvíce pravomocí, aby mohl on či ti, co za ním stojí, ovládat republiku prezidentským systémem, což je v rozporu s naším právním řádem, na který jsme byli pyšní."

Snaha o rozpuštění naší republiky ve Spojené státy evropské je nestoudná.

Prezident, který má přes všechny názorové rozdíly stavět mosty mezi různými částmi společnosti, se chová jako agent cizí mocnosti.

Obávám se, že připravuje prezidentský puč.

Místo aby naši zemi chránil, chce jí dát v šanci.

Je to smutné, když musím vyzývat spoluobčany, aby si dali na svého prezidenta pozor.

A já vám ukážu hned s prvním obrázkem, že pan profesor měl pravdu.

Další výlet. Ten první byl po dramatické tiskové konferenci z SMS, a teď vidíme prezidenta opět ve svém živlu. Pavel vyrazil fotit Velkou cenu Formule 1 v Maďarsku.

Já teď nebudu mluvit o pokrytectví, protože Petr Pavel podporuje elektromobilitu, obnovitelné zdroje, jede se podívat na Formuli 1. Ale on se v tom Maďarsku na tom Hungaroringu setkal s Péterem Maďarem a doporučuji vám, poslechněte si dnešní rozhovor na rádiu Plus – osobnost plus s Péterem Palou, což je hungarista.

To, co se odehrává v Maďarsku, je něco neuvěřitelného.

Tam prakticky podle toho, s čím přichází Péter Maďar, tak poslanci Viktora Orbána s tou retroaktivitou, kterou chce zavést na zkrácení mandátu, prakticky končí. Prakticky končí polovina poslanců, které má. Je to neuvěřitelné.

Dokonce ten hungarista Peter Balo říká, že ten systém, to, s čím přišel Peter Maďar, nikde v Evropě nemá obdobu. Pouze něco takového najdeme ve třech zemích na celé zeměkouli.

Setkal se s agentem na jaký jel výlet. Byl to čistě jen za účelem focení.

Ale já vám chci ukázat ještě pokrytectví a o tom, o čem Milan Knižák mluví v tom svém článku – Bátce svého prezidenta.

Pojďte se podívat na dva obrázky. Jako když jsme slyšeli herečku Báru Štěpánovou, že se diktátoři fotí s dětmi. No, tak tady máme Petra Pavla s dětmi. Už jsme viděli hodně propagandistických filmů a fotek s dětmi, se studenty. Ale mě asi nejvíc zaujalo to, jak přijímal naše wimbledonské tenistky.

Kšiltovka na Pešánovi. Já říkám kšiltovka na Pešánovi, terorismus na obzoru. Ale to pokrytectví z toho prostě přímo stříkalo, protože Petr Pavel tam mluvil o Češkách – jak vítá ty Češky, jak je na ně pyšní a vzpomínal, jak jsme byli pyšní jako Češi na Daňo.

A na druhou stranu, všimli jste si, jak pak říká, něco poví a pak řekne: "Ale na druhou stranu, ale na druhou stranu zastává zbavení nás práva veta, rozpuštění ve Spojených státech evropských, zrušení koruny, zavedení eura a všechno to, co jde prostě přesně proti nám?" A on podporuje tu liberální demokracii ve všech jejich ideologiích – ať je to multikulturalismus, klimatismus, genderismus.

U toho multikulturalismu bych se zastavila, protože víte, já jsem zachytila takovou ukázku a přiznám se, že mě to šokovalo. Je to půl roku zpátky a já jsem si ji schovala a říkala jsem si – ano, přijde čas. Přijde čas, tak jako přišel čas na ten text Milána Knižáka, který je taky starší.

Pojďme se podívat, co nám říká Petr Pavel před půl rokem na setkání s občany v Praze.

Dovedli jsme si kdokoli z nás představit, že imigační a celní úřad ICE zastřelí dva, a tady se omlouvám za nekorektnost, ale bílé Američany na ulici, aniž by k tomu měla nějaký reálný podnět? A že to vlastně prezidentovi největší demokracie prochází a že nikdo z jeho spojenců nevznese nějaké námitky, údiv, rozhořčení?

>> Já si myslím, že zazněly, ale rozhodně ne tak, jak by měli.

Já jsem se díval na oba ty případy mnohokrát, na mnoho videí z různých úhlů pohledu, a i když už dlouho nejsem v ozbrojené složce, tak si troufnu tvrdit, že oba dva případy byly vraždou.

Jen tak od pasu podle videa, podle toho, co ze svých zkušeností ví, i když už není u ozbrojených složek.

A já jsem si na to vzpomněla, když jsem ho viděla v tom Zlatém křesle na Pražském hradě, kde říká, že Filip Turek a on viděli to video, tak prakticky ho soudil. On ho soudil samozřejmě potom tak, jak je jeho zvykem, potom dodal tu povinnou větu, že tedy počkáme na vyšetření policie. A to si začnete přemýšlet a přemýšlíte.

Ano, Filip Turek, nejsilnější tvář motoristů, získal i díky němu nejvíc hlasů, je permanentně na pranýři.

A mě tady tato ukázka šokovala, protože prezident Pavel to bude vědět určitě, ale my v České republice nevíme, že ty volby na podzim, jak čekají Donalda Trumpa a Ameriku – čekají podzimní volby Midterms – nevypadají tak tragicky.

A víte proč? Protože Donald Trump zasáhl proti té nelegální migraci, kterou tak odsoudil. A dokonce ho obvinil z tak hrozného činu jen podle toho, co viděl na videu. Právě díky té migraci, která tak strašně ulevila Americe díky vládě Donalda Trumpa a jeho administrativě.

A já se ještě chci vrátit k tomu Filipu Turkovi.

Já si, stejně jako můj kolega Jan Schneider, myslím, že Filip Turek neměl vzdávat post vládního vyslance pro Greeneal, protože teď se dějí věci a on na tom pracoval. My jsme ho slyšeli v poslanecké sněmovně. Ale já rozumím Andreji Babišovi, že ustoupil tomu tlaku veřejnosti. Ale nic by nezměnil na tom vyšetřování policie a mohl by spolu s panem Hinkem Beranem, který nás o tom informuje, víc informovat o těch akceleračních zónách.

Já jsem nenavštívila tiskovou konferenci vlády, a ano, této vládě se daří snížit to množství těch akceleračních zón. Filip Turek tam byl platný.

Ale proč o tom mluvím takhle široce?

Já o tom mluvím proto, že motoristi jsou pod obrovským mediálním tlakem těch, kteří chtějí předčasné volby. Těch, kteří říkají tak jako prezident Petr Pavel – jak je Donald Trump strašný, jak jsou to vraždy, jak se vymezuje proti němu. Dokonce řekne, že je horší než Putin, že je to odpudivá lidská bytost.

A já vám chci říct, čemu se postavil Donald Trump. Připravila jsem si pro vás ukázku jen pro připomenutí. Jiřího Brockého, prvního náměstka ministra zahraničí Petra Macinky, který teď byl s Tomiem Okamurem v Číně.

Já vám chci v krátkosti připomenout, co je pro nás důležité.

Pojďme si to poslechnout.

>> On nebyl iniciátorem té změny – toho, jak se svět mění. A já bych možná navázal na vás všechny a řekl něco k té národní strategii americké. Ona totiž je podstatná a má být čtená, a máme ji vnímat, máme velmi čít pozorně tu kapitolu o Evropě.

Tam bych úplně nebyl tak takovým pesimistou jako pan profesor Drulák, protože je tam docela podstatná kapitola o Evropě. A jsou tam docela pozitivní věty o střední Evropě, na které bychom se měli umět opřít a měli toho umět využít zejména v bilaterální relaci vůči Spojeným státům.

My si budeme teď připomínat vlastně jedno výročí – a to bude výročí Putinova projevu na mnichovské bezpečnostní konferenci.

Si vzomeňte, tehdy pojmenoval z mého pohledu velmi přesně bolesti Evropy. A někteří na západ od nás a někteří i u nás to nepochopili. Někteří to považovali za peskování, někteří – např. ředitel té oné bezpečnostní konference – na závěr plakali.

No a Trump chce, aby ta Evropa neplakala. Trump chce, aby ta Evropa neplakala, aby přebírala zodpovědnost za svou bezpečnost.

On neříká, že si z ní chce dělat nepřátele, ale on pojmenovává její bolesti, kterým on sám čelil předvolebně, protože ty bolesti Evropy jsou přeci to, že se Evropa jakoby přestoupila na cestu na takovou sebedestrukční trajektorii – migrace, která bude technokraticky řízená "zeleného údělu" a tak dále.

A Trump říká: "Pozor, tohle vám ubližuje. Tím ztrácíte to, čím jste vždycky byli. A já vám říkám z americké zkušenosti, že je to špatně."

Já si myslím, ano, je to starší video, ale bylo důležité si to připomenout v kontextu toho, co vám říkám o motoristech, co vám říkám o Filipu Turkovi a co vám chci říct.