Návrat sociální demokracie? Špidla o politické situaci u nás

# Kam zmizela tradiční česká levice?

>> Piráty, ne?

Tam jsou liberálové.

>> Zcela jednoznačně na levici, na té extrémní části.

>> Když se podívám na program Pirátů, >> vyslal jasný signál.

Nakonec jste nevybledli.

Nakonec jste možná trošku zrudli.

>> Finále nebylo, nebylo hodně rudé.

My jsme se dali do konzervativně nacionalistického subjektu.

>> Spíše doleva, bych to tak já definoval.

>> Já bych řekl, že spíš doprava.

Ten je nácek, ten je fašoun, ten je zase pravdoláskář.

>> Sociální demokracie tak je svým způsobem osvětová.

Měli jsme družstevní práci, >> konflikt vlády a prezidenta.

>> Řekněte mi, koho máme kvalifikovanějšího na špičce státu než prezidenta Pavla.

Prezidenta s sebou vzal, >> vzal na vodítko, nastavil mu jasné hranice.

>> Co se tady děje, je pro zemi poškozující, potenciálním puči.

Přátelé, já vás opět vítám u nejlepšího podcastu.

Děkuju vám všem, kteří nás podporujete na www.voxtv.cz. No a pokud jste si všimli, tak je nás tady 100 000 odběratelů.

Já vám všem hluboce děkuji a jako takové malé poděkování jsme si pro vás připravili letní akci, kdy celé léto můžete vyzkoušet členství ve Vox klubu na sedm dní úplně zadarmo.

Žádné ochutnávky, dostanete celý archiv.

Na všechny pořady se můžete podívat a to vše úplně zadarmo celé léto.

Já vám moc děkuju a teď už půjdeme na náš rozhovor, protože mým dnešním velmi vzácným hostem je bývalý eurokomisař, bývalý premiér České republiky pan Vladimír Špidla.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Já vás tady moc vítám.

Ehm, my jsme se vlastně o tom bavili na začátku ještě před natáčením a řekneme to i divákům.

Já jsem ehm vlastně říkal, oni to vědí, já jsem bytostný kovaný pravičák a jakožto bytostný kovaný pravičák si myslím, že potřebujeme v Česku tradiční silnou levici, aby to bylo vyvážené.

A to je první téma, o kterém bych se s vámi chtěl z této pozice pobavit a sice, kam zmizela tradiční česká levice.

>> To je otázka, na kterou úplně jednoduše neumím odpovědět, ale v podstatě ona určitým způsobem jakoby sublimovala, prostě zmizela, ztratila schopnost ovlivňovat dění a >> Mhm.

>> takže zmizela prostě všemi různými směry a myslím si, že teprve hledá nějakou novou pozici.

>> Mhm.

Koho vy byste dneska definoval jako levicové subjekty na české politické scéně, jakožto bývalý premiér?

>> Hm.

Je obtížné jednoduše definovat českou politickou scénu, protože ona je značně nevyhraněná.

Ale máte prostě ehm mnoho skupin menších, jako já nevím levice, která se jmenuje Solidarita a podobně, prostě řada takovýchto menších skupin.

Řekl bych, že jisté levicové křídlo má i strana zelených, jo, i když to je obtížné.

A stejně tak bych řekl, že jisté slabé náznaky levicového myšlení jsou občas i u pirátů, ale ehm dohromady myslím si, že ani ti zelení, tak nejspíš bych je řadil blízko levice, zatímco piráty ne, tam to jsou liberálové s některými levicovými prvky.

Myslíte, a tak většina, nebo řekněme pravicová část společnosti, ta by naopak zelené a piráty viděla zcela jednoznačně na levici a ještě by je viděla na té extrémní části, minimálně tak polovinou té základny.

No, to je otázka, čím to definuje. Definujete jako extrémní levici.

Já když se podívám na program pirátů, no tak tam v zásadě výrazně levicového není nic, že jo. Jsou typičtí středoví liberálové a jak říkám, mezi nimi, protože každá pořádná strana nemůže být prostě železná jednotka ehm a jednotka hřbitova, že jo. To se to nejde.

Tam musí být vždycky nějakej konflikt a nějaké vnitřní napětí.

Tak to tam je, to se tam vyskytuje.

Já myslím, že levicové křídlo by člověk našel i u ODS, ale musel by dobře pátrat.

>> No, já myslím, že tolik nemusel.

Po posledních volbách, jak by řekl pan předseda Fiala, bývalý, tedy vyslal jasný signál, že je to poměrně vlevo. Pane Lipavským, nicméně pojďme k sociální demokracii.

Ona poměrně zmizela v propadlišti dějin aktuálně.

Jak si to vysvětlujete? Co se stalo?

>> Hele, to má ehm celou řadu důvodů po mém soudu.

Jeden z těch základních důvodů je, že sociální demokracie, které jsem byl i členem, teď nejsem, že jo. Teď jsem jeden ze zakladatelů nové sociální demokracie, kde doufám, že budeme skutečnou levicí.

Tak prostě ehm v první řadě jsme nedokázali dostatečně odhodlaně zápasit za ty nejzákladnější záležitosti levicové politiky, jo.

Druhá věc je, že sociální demokracie, která od začátku byla prostě ehm progresivní proud, jasně nenacionalistická a jasně kulturně pokroková, tak prostě ehm postupně směřovala čím dál víc doprava, čím dál víc do oblasti konzervativismu a nacionalismu a čím dál víc opouštěla ta nejdůležitější témata.

Velmi málo se zabývaly právy pracujících, jo, velmi málo jsme se zabývali otázkami těch, kteří jsou sociálně na tom nejhůř a sociálně vyloučení, jo.

Přijímali jsme v podstatě tu rétoriku a ten základní pohled té pravicové hegemonie, takže jsme postupně vybledávali až jsme byli tak bledí, že nás už nikdo nerozeznal, jo.

>> Pardon, já bych to trošku možná poupravil.

Nakonec jste nevybledli.

Nakonec jste možná trošku zrudli.

>> Á, nevím.

Hele, >> no finále bylo hodně rudé.

Ař >> finále nebylo, nebylo hodně rudé, protože kdyby jsme... >> a třešničky tam, taková třešnička na dortu by se... >> víte, ten problém nebyl. Ta politika postupně prostě ztratila obsah.

To byla jedna věc.

Druhá věc, když už se budu zabývat takovýma téměř technicko-věcmi, tak prostě další problém byl, že ta strana byla tak dlouho ve vládě, až se úplně spotřebovala, jo, protože nebyla schopna obměňovat kádry, jednotlivé lidi postupně se tomu říká vyhoření.

A druhá věc je, politika je vlastně konfliktní agenda, jo.

A málokdy jsou řešení, která byla jednoduchá a všichni řekli: "Jo, to mě to nenapadlo hned, jo."

A většinu věcí dokážete ehm interpretovat přátelsky i nepřátelsky.

A když ty lidi jsou hodně dlouho na předu, no, tak pochopitelně slíznou různé rány, mají, jejich vesta není úplně čistá, i když můžou být dokonale poctivý.

A ta šedavá vesta se dá vykládat jako černá a tak dále a postupně ztratí, když není schopnost je stáhnout a nasadit tam někoho jiného, tak postupně celá ta struktura ztrácí věrohodnost.

>> Mhm.

>> To je další věc.

No a řekl bych, že ta poslední byla, že v okamžiku té bezbřehosti a určité prázdnoty, která se postupně rozvíjela, tak se začala rodit taková politika, bych řekl, gamblerství politického.

To znamená, vsadím na támhle to a určitě to vyjde.

A vsadím na támhle to a určitě to vyjde.

A jako zásady už byly pryč, že jo?

A ten poslední pokus, hele, já samozřejmě, že jsem s tím zásadně nesouhlasil, jo, z mnoha důvodů. Ale řekl bych komentář: kdyby to byli aspoň komunisti, jo, kdyby to byla aspoň levice. Ale to, do čeho jsme se spojili, to byl prostě spletenec, kde jste měl komunisty, který už dávno nejsou levice. Představuju něco na způsob nacionalistické konzervativní pravice.

Pak jste tam měl řadu lidí, kterých je opravdu těžko říct, co představují, ale moc hezký to není. A pak jste tam měl další lidi, o kterých jste – když byste o nich důmal – že se u nich projevují nějaké koncepce, fašistické koncepce – no tak byste to byl schopen hájit, jo. I když neříkám s jakou pevností. Čili my jsme se nedali do nějakého rudého extrémně levicového subjektu. My jsme se dali do konzervativně nacionalistického subjektu, kde jste našel prostě z jednoho konce na druhej všechno.

No tak to není sociální demokracie. Čili tím jsme skočili. Se jich jenom ještě ať tam se nezaseknem. Ale jak byste to vnímal? Protože dneska je populární slovo puč. Pan ministr zahraničí to nedávno pronesl a vy jste v jednom rozhovoru řekl, že to byl vlastně skoro takový vnitrostranický puč. Že ta strana úplně nesouznila s vedením, když se rozhodli k tomuto kroku.

To ne. To je to tak doopravdy, jo. Zatímco když jsme vlezli do druhé Babišovy vlády – což byla hrubá chyba, ale to je jedno – tak se to odehrálo v rámci stranického referenda. Vyšlo to těsně. Jo, to bylo to, já nevím, teď to číslo neřeknu přesně, ale tak v paměti mám nějakých 55 a proti tomu 45 nebo 50 a půl a 49,5 – těžko říct, jo. Ale bylo to těsně. Byla to chyba, ale proces, který k tomu vedl, tak ten byl v pořádku.

No a tady vlastně od začátku velmi malá skupina. Nemyslím si, že přímo jakoby organizovala puč v takovém nějakém jednoduchém smyslu, ale asi sama nevěděla, co prostě gamblerovala a slibovala všechno možné. A ten rozhodující moment byl, že se rozhodlo, že půjdeme sami. Jo. V ten okamžik bylo vidět, že na to celkem strana čekala – sociální demokracie – protože poměrně hbitě vznikly kandidátky. A ten, kdo to ví, jak to vypadá ve straně, tak by se opravdu divil, že během tří dní bez nějakého křiku prostě vznikly kandidátky. Čili lidi to chtěli.

A když jsme šli na ten rozhodující ústřední výbor, tak já jsem předpokládal, že budeme teda schvalovat ty kandidátky, že tam budou nějaké debaty – tak jak to bývá – a nakonec to bude vyřízené. Najednou se rozhodlo o tom, že nebude... že půjdeme se Stačilem.

Čili ta strana rozhodně jako taková tu myšlenku neměla zvnitřněnou. Prostě žádná debata nebyla. Čili v tomto smyslu to byl stranický puč. I když, jak říkám, nepříliš hluboce promyšlený, jo. Oni prostě nevěděli, co dělají, a najednou je napadlo támhle to nebo támhle, že to bude bezva. No a protože moc velké zásady neměli, no, tak šli kam až mohli.

No, to už byl vlastně důsledek. Ale řekl byste, že nejvíc jako sociální demokracii zlomila vás právě vláda s Andrejem Babišem? Protože tam došlo jako k poměrně... tam vlastně do určité míry vyrostl Andrej Babiš a z určitého úhlu pohledu spolknul sociální demokracii.

Hele, můžete takovouto hypotézu předložit a můžete ji docela dobře hájit. Jo. Ale když to vezmete kolem a kolem, tak ten sestupný pohyb – ten trend byl prostě daleko delší, jo. Protože když byla první Babišova vláda, kde jsme měli většinu, no, tak už jsme neměli 30 % hlasů – jako to bývávalo – ale podstatně míň, jo.

A máte pravdu, že do určité míry sociální demokracie umožnila Andreji Babišovi, aby formuloval nějaký – byť velmi neurčitý – obsah svého politického hnutí a politické strany, kterou nakonec ano, je. Jo. A já si dost dobře pamatuju moment, kdy se hlasovalo o valorizaci důchodů. Andrej Babiš byl tehdy strašlivě proti, ale byl přehlasován tou většinou, kterou tvořila sociální demokracie a lidovci. A v okamžiku, kdy se tak stalo, tak on začal říkat – protože byl ministr financí – našel jsem peníze na důchody. Jo. Čili se mi zdá, že v ten okamžik on pochopil, že některé prvky – některé prvky – takový bych řekl z konzervativní části sociálně demokratické politiky, jsou velmi dobře použitelné pro jeho hnutí.

A pak v určitém momentu – to už je dál, jo – mi začalo prostě docházet nebo respektive se mi vytvářel obraz, který přibližoval Andreje Babiše ke slovenskému Sméru.

A když jsem si tuto myšlenku začal rozvíjet, tak ta mě opravdu jako sociálního demokrata dost vyděsila. Protože jaký byl důsledek existence Směru? Totální zánik sociální demokracie na Slovensku. Jo. Čili v ten okamžik jsem začínal chápat – nebo si myslet – že to může s náma dopadnout blbě.

No a proto jsem už nechtěl, abysme šli do druhé Babišovy vlády. Protože jsem si říkal, že v okamžiku, kdy tam budeme jako juniorní partner, tak to už juniorní partneři mají vždycky problémy, jo.

A tam je ještě zajímavé, co už si lidi moc nepamatují, ale tam vlastně došlo během toho období k jeho obrovskému veletoči. Protože Andrej Babiš a ANO začínalo jako pravicová strana zaměřená na podnikatele. To si málokdo pamatuje. Pak se stočili a to angažmá hodně doleva. Vlastně vzali podstatnou část vašich voličů a teď jsou tak jako catch-all party zaměřená spíše doleva, bych to tak já definoval.

Hmm. Já bych řekl, že spíš doprava. Pak by se vešlo.

Ale hele, to je ten úhel pohledu. Já tam teda pravici vidím.

Ale hele, ale to bych řekl, že spíš doprava. Protože jasně jdou prostě na ruku velkokapitálu, jo, a těm...

Ne, ne, ne. Jasně jdou důchodcům, sociálním dávkám a tak dál. Teď si je každý budeme samozřejmě přehazovat jako horký brambor. Nikdo je nepamřejmě. Oni samozřejmě důchodce vidí jako voličskou základnu takovou spolehlivou, takže o tom není pochyb, jo. Ale v základních principech prostě jdou stavební zákon, ty útoky na životní prostředí a podobně. To jsou všechny vědomí oslabování státu a jeho struktur. To jsou všechno prostě prvky, který jdou na ruku oligarchům.

Tak tam jsem chtěl navrhnout, že přeskočíme tu pravici a on přeskočil dál na oligarchizaci. Tam bych určité prvky toho, co se děje – nebo respektive dělalo historicky – tam bych viděl.

A pak je tam ta levicová část samozřejmě. Jistě, že jo. Vše. Protože jak zaprvé žádné hnutí, které je schopné ve volbách získat moc, tak není prostě krystalicky čisté, jo. Vždycky jsou tam prvky z různých politických směrů, který jsou samozřejmě – když to pak jako zvážíte – tak vám to vyjde víc nalevo, víc napravo nebo všelijak.

To jo, to je jiná věc, ale vydestilovaná pravice nemá šanci ve všeobecných demokratických volbách získat rozhodující moc.

Dobře.

Tak teď ještě nebudeme zabíhat do této politologické debaty o pravici a levici, ale já se od ní odpíchnu a půjdeme vlastně do budoucnosti, protože vy tady používáte pojmy, které jsou tradiční a já si pamatuju, že jsem je slýchával velmi často v nedělních debatách, jako tradiční pravice, levice, nacionalisté a tak dále. Ale dneska by vám piráti řekli, že nic takového už dávno neexistuje, že není pravice a levice.

Jak vy byste na to reagoval?

No, dostanu se k další otázce, kterou nemusíte vidět – to jako ne všichni lidi vidí – ale když se podíváte, když se opustíte spekulativní uvažování a začnete se zabývat sociologicky a ekonomicky reálnou situací, no tak vidíte, že ta společnost, která se u nás vyvinula od revoluce, je klasická třídní společnost se vším, co k tomu patří.

Jenom pod tím pravicovým deklem, pod tou pravicovou hegemonií, se některé ty konflikty, které mají reálné socioekonomické důvody, transformují do něčeho jiného, nebo vůbec nejsou uvědomělé.

Čili to uvědomění je v řadě případů naprosto nezformované. Ale to, že existují sociální a radikální rozdíly, že existuje velké množství lidí, které nemůže docílit sociálního vzestupu, je fakt.

Stejně tak existuje přibližně 1 % lidí, kteří vlastní nějakých 36 % současného majetku, což je jedna z největších majetkových koncentrací vůbec na světě.

Mám dojem, že ani Spojené státy nejsou na tom takhle, aspoň podle studie, kterou dělal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

Čili reálně je ta společnost strukturovaná a na to samozřejmě existují levicové nebo pravicové přístupy.

A důležité je si uvědomit, že když řeknete slovo „strana", tak to znamená, že něčemu straníte, že nejste bez pozice a že nejste neutrální, že máte určitý pohled na svět, kterej chcete zformulovat.

Mně se to líbí a já s tím v principu souhlasím, protože to jsou rozdělení, která vymysleli velmi inteligentní lidé a ty pojmy se cizelovaly desítky let. Já to čtu tak, že proč se někteří říkají, že neexistuje pravice a levice?

Protože je to výhodné politicky.

Samozřejmě, když nejste ani levicová, ani pravicová, můžete dělat to, co se zrovna někomu hodí, jak jsme viděli donedávna.

Ale od toho se odvíjí má druhá otázka, která směřuje k nové sociální demokracii, protože ta doba – a v tom, co vy říkáte – je něco, co jsem slýchával, ale ta doba se posunula. Ty termíny už dneska neslyšíte.

Máte pocit, že je vůbec prostor pro novou sociální demokracii? Jinými slovy, neujel už vlak?

Ne, protože levici doufám pevně, že se nám podaří, aby nová sociální demokracie se stala krystalizačním jádrem levicového myšlenkového a politického proudu v Česku.

To je takový vzdálený cíl.

Bude to vyžadovat množství zápasů, to je jasné, konfliktů a úsilí a tak dále a nebude to hned, ale o to podle mě jde.

Jinak proč? Protože věci nebo proudy, které nemají nějaký důvod existence – jak říkají Francouzi – důvod – prostě přestávají existovat.

To znamená, kdyby tato společnost nebyla tak, jak jsem vám ji popsal, tak by nebyl důvod.

Ale když si vezete, že tato společnost přechází radikální změnou ekonomickou, kulturní a sociální a podobnou či hlubší, jako byla v 19. století.

A když se ta změna v 19. století odehrávala, tisíce a miliony lidí uvrhla do naprosto strašlivých poměrů.

A ten zápas o jejich důstojnost, aby ta změna byla lidská, aby se v každém okamžiku dalo normálně žít, tak ten neskončil.

Ten neskončil a ten se nedá vyřešit jedním univerzálním přístupem.

Čili levice má mnoho důvodů, protože existuje nespravedlivost, existuje určité mocenské zneužívání, existuje útlak, existuje spousta dalších věcí, které jsou důvodem pro existenci levice.

A v tom já se všem, i jako pravičák, s vámi shodnu. Ale tam je problém v tom, že vy říkáte komplexní myšlenky a ta dnešní doba je nastavená na to, že kdo křičí jednoduchá hesla, ten má pozornost.

Vy dám příklad: když jsme se bavili o pirátech, tak piráti začnou chodit pozpátku po sněmovně. Myšlenka nula, ale zásah obrovský.

A my žijeme dneska v téhle době.

Proto se znovu ptám, jestli tam je reálný prostor, jak vy se chcete do toho vmísit.

Nekřičíte, ale křičíte potom tím, že doopravdy zápasíte.

To je jádro toho problému.

Jádro problému není forma, i když je důležitá.

Jádro problému je o co jde doopravdy.

A teprve tehdy, když jste schopen zformulovat ten konflikt a ten zápas, do kterého jdete, a jdete do něj důsledně, nekoukáte nalevo, napravo, prostě hlava na nehlavu, tak v ten okamžik vzniká nějaká věrohodnost.

A když se podíváte – byť je to odtažité – na Francii v roce 1940, tak se rozsypala politická kasta v podstatě, ale vynořil se de Gaulle.

To znamená všechny opravdické zápasy si nakonec najdou lidi a nakonec si najdou techniku a metodu, jak se prosadit.

Ale není to jednoduché a máte pravdu, že forma komunikace se změnila, že je třeba pracovat se sociálními sítěmi, s umělou inteligencí a podobně, což jsou jasné věci, které vyžadují určitou míru profesionality.

To jo, ale jádro pořád je ten skutečný konflikt, ne nějaký ornament.

Vy jste zmínil umělou inteligenci a my jsme to neměli v okruhu, ale to mě zajímá jen váš postoj, protože tam si myslím, že by pro sociální demokracii mohlo být velmi silné místo. Protože přesně jak jste říkal, ty analogie, tak teď dochází k další průmyslové revoluci.

A spousta lidí přijde o práci.

Samozřejmě, že jo.

A teď tam máte ten základní problém, že ještě ke všemu jsou to místa nebo pracovní pozice, které jsou nejvíc zasažené umělou inteligencí, jsou ty, které obsahují velké množství kvalifikované rutiny.

Velké množství kvalifikované rutiny.

A to mají lidi nejradši, protože to vám dává jistotu, že něco ovládáte. Prostě dokážete na té hrazdě udělat výmyk nebo přemet.

A ještě ke všemu tato místa nejsou většinou čistě jenom rutinní, ale obsahují určitou míru tvořivosti. A když vám to jde, tak tam uděláte nějaké zlepšení nebo něco takovéhoa dává vám to radost.

A všechno toto jsou věci, které se dají nejsnáze algoritmizovat.

Špatně se algoritmizují práce, které jsou úplně nekvalifikované. Protože když potřebujete, já nevím, eh zametání na nádvorní partě nebo úklid na ulicích, tak samozřejmě, že to můžete hodně zlepšit, ale pořád je ten základ, že to musí být kombinace intelektuální a fyzické rutiny.

A to začíná být problém, protože jednak je to složitý to zvládnout a jednak to je drahý, jo.

A pořád je pro vás snažší mít prostě čtyři eh chlapíky a paní, kterým se kouknem řeknete, uklidíte tudle ulici, a oni tam přijdou, kouknou se, rozvrhnou si to a jdou z jednoho konce na druhý a vyřídí to.

A zatímco na dalším konci jsou ty enormě tvořivé práce, ale to je strašně malý množství lidí, jo.

Takže ten problém je opravdu vážný a ty lidi, kteří jsou se vlastně cítí, mají status a teď o něj přicházej, dostávají se do situace statusové inkonzistence. Tak to je moment, kdy jsou ochotni přistupovat k nejrůznějším extrémistickým řešením a podobně, protože jsou prostě zoufalí a nevědí, co a jak.

Ale tam je zásadní otázka, jaký vy byste měl na to recept. Nebo vůbec recept je složitý, ale aspoň směr, protože teď se tam vede debata o univerzálním příjmu, kterou já jsem ještě před rokem považoval za úplně absurdní výmysl.

Čím víc se pohybuju v oblasti AI a vidím, kam to směřuje, tak vlastně mám mírné obavy, že něco takového bude muset přijít.

Protože jinak to nevidím realisticky. V okamžiku, kdy AI je schopná nahradit nadpoloviční většinu velmi rychle, si myslím, v okamžiku, kdy přijdou opravdu roboti a robotizace všeho, eh, tak jako nadpoloviční většinu trhu pracovního, jaké vy byste tam měl jako směr? Protože pokud byste získal moc, vy to budete řešit.

Hele, eh ten problém mimo jiný pak se můžeme dostat k dalším důsledkům, jo, ale eh, ten problém má několik aspektů.

První aspekt je, co je vlastně práce, jo. Protože v našem >> skoro k Marxovi, teda opatrně >> no.

No, helem, když jste mluvil o těch nadanejch lidech, tak Marx mezi ně patřil.

Jo >> jo.

No, tak tam bychom se měli dostat a měl nadání určité.

Jo, to, že potom eh některý, eh některý prostě Herder taky byl velkej filozof a vlastně od něj si odvozuje u některý nejhorší nacionalistický přístupy, jo.

Takže >> ale dobře, víte co?

Dneska je doba remakeu, tak pojďme teda remake Kapitálu, tedy jednotka práce.

>> No ne, co to je?

Jo.

A uvědomte si, že práce má prostě dvojí charakter, jo. Jednak je to eh komodita, je to něco, co se prodává na trhu, a jednak je to užitečná činnost, která je důležitá pro zachování lidského života.

Jo.

A abych to uvedl jednoduše, takže já už jsem starší člověk, tak se starám o svoje vnuky.

Jo.

Když se o mé vnuky stará učitelka v mateřské škole, tak je to práce. Když se o ně starám já, tak to práce není.

I když ten výsledek je v zásadě stejný.

Mm.

>> Tak je to lepší, jestli vás mají radši než paní učitel.

To by byla >> a tato práce nemizí, ta práce jako vztah.

Mizí práce jako komodita.

>> Mhm.

>> Čili ten přístup, ke kterému já přistupuju, je něco jako bych, co bych nazval dekomodifikací práce.

To znamená, eh rozšiřovat pojem práce i na ty činnosti, které nejsou komoditou.

Jo.

A když se když tu myšlenku zase dotáhneme, nebo odskočím ještě do dějin, no, tak prostě v raném středověku v podstatě z našeho hlediska nikdo nepracoval, protože přes trh nešlo skoro nic.

Jo, ale všichni pracovali v tom smyslu užitečné činnosti, že se živili prostě na tom svým poli, jak Robinson na ostrově, a i když na svatého Havla šli na trh, že jo.

Takže jde o to akceptovat, e, že některé, říkám tomu rozšíření pojmu práce. A když se použil ten pojem, eh nepodmíněný, nepodmíněný, eh příjem, tak já eh pracuji s pojmem >> univerzální podmíněný příjem.

Jo.

>> Čím by byl podmíněný?

No právě tím, že vykonáváte nějakou činnost, která je uznávána jako činnost, která má smysl pro lidskou společnost jako takovou.

Jo, tak abych to zase popsal jednoduše, tak si eh představte, že se bude předpokládat, že se musí lidi rekvalifikovat.

Jo, to asi jo.

Je to jenom dílčí věc, ale ano.

A teď si představte, že se musí rekvalifikovat někdo, komu je víc než 40. Tak pokud jde o kapacitu, tak to má, ale je zavěšený do rodinných vztahů.

Má má má, eh hypotéky a podobné věci.

No a teď si vezměme, že ta rekvalifikace bude vyžadovat, má být pořádná, že bude vyžadovat dva tři roky. A v tomto okamžiku on si to nemůže dovolit.

Čili jaká je odpověď?

Rozšiřuju pojem práce na rekvalifikaci a ten člověk bude brát po tu dobu, co se bude rekvalifikovat, víceméně průměrný příjem, co měl předtím, řekněme samozřejmě bez dovolených, ale a takovéhle věci, ale to už je jiná věc.

No a můžu pokračovat dál, jo?

Eh, musíte pečovat o osobu blízkou?

No, musíte.

V tomto okamžiku to můžete akceptovat.

A to znamená, že v případě takovéto činnosti, eh dostanete odpovídající příjem, který bude odpovídat víceméně nějaké normální mzdě.

A takhle můžete jít krok za krokem, jo?

Mm.

>> A ta věc má ten charakter, že eh naše společnost je vlastně založená do značné míry na etice práce.

To znamená, všechno, co můžete s dobrým svědomím jako práci akceptovat, tak to má vysoký status.

A to umožňuje, abyste samozřejmě odůvodnil, že tam převádíte nějaké prostředky. Protože když byste šel čistě eh tou mou metodou, tak nedostanete peníze za gambling, jo?

>> Mhm.

>> To to prostě nedostanete, ale dostanete je a tak dále.

A teď můžu pokračovat dál.

Takže >> tam je tam je takový za mě dost problematická část, a tady opět mluví ze mě pravice, a to je, když vám, eh, když bude stát univerzální podmíněný příjem, tak vám ho taky může nedat.

Když byste třeba řekl něco ošklivého proti tomu státu, co se mu nebude líbit, tak řekne: „No, no, no, Vladimíre, vy jste o nás mluvil ošklivě.

My vám tady trošku přistřihneme."

To se dá spojit s digitálním eurem.

Krásně.

Ono se vám to jenom vypne, viděli jsme to v Kanadě a tak dále.

Eh, nevidíte v tomhle trošku problém?

Tak přátelé, tady bohužel naše YouTube část končí, ale vy tentokrát nemusíte vůbec zoufat, protože rovnou můžete kliknout na odkaz a jít spolu s námi na web, protože máte sedm dní zdarma. Takže můžete si pustit, co uznáte za vhodné, třeba tento rozhovor nebo všechny ostatní a máte to na sedm dní zdarma.

Je nás tady 100 000.

Moc děkujeme.

A cože tam uvidíte?

No třeba toto, pardon, ale to by znamenalo zánik České republiky.

>> Ale neznamenalo by to zánik, ale tehdy prostě, ale ano, ano.

>> Evropská unie je dost jiná, než do které jsme vstupovali.

>> Není jiná.

>> Se posunula poměrně dost v tezi o evropském superstátu.

>> Vnímám to jako logickou věc.

>> Ten trh vede k prosperitě, naopak centralizace nikoliv.

>> Ne, žádný trh k prosperitě nevede.

A k čemu jim to bylo?

Nedokázali se sjednotit. >> Ne.

Záleží, kterou dobu si vyberete.

>> Ani Spojené státy nejsou schopné.

Civilizace momentálně vyžaduje vyšší míru integrace. Green Deal a omezování vašeho oblíbeného trhu.

My musíme tu integraci prohodit.

Dokážou si vyjednat tvrdší a lepší podmínky.

Ale houby, naše pozice pro nás nejvýhodnější je být součástí integrací.

Tak jednoznačně dominuje oproti západní Evropě.

Ale není to pravda.

Zase to není pravda.

A to je spolek na to přesně navržený, není to tak?

Ten rozdíl mezi Polskem a Německem, že uvidí každý po příjezdu.

Ne, to ne.

Je něco, co byste jako premiér zpětně udělal jinak?