NEČEKANÉ ZVRATY VE SVĚTOVÉ POLITICE - Ve Středu #1

Dobrý den, vážení posluchači. Jmenuji se Antonín Komers a vítám vás u pořadu Ve Středu, kdy se spolu každou středu podíváme do středu geopolitických střetů a událostí spolu s předsedou spolku Svatopluk profesorem Petrem Drulakem. Ahoj, Petře. >> Ahoj, Dondo. >> Tak my dnes máme opět nabito, protože nás čeká takový menší volební speciál. Nejdřív se podíváme do Srbska. Řekneme si něco k tamním proběhlým parlamentním volbám, eh, kde kde eh se po dlouhé době něco stalo, protože tam končí dosavadní dosavadní prezident Alexandr Vučič. Následně nahlédneme do Brazílie a nakonec otevřeme velké téma proběhlých izraelských prezidentských voleb a patovou situaci, která tam nyní nastala. Takže pojďme rovnou k tomu Srbsku a Petře, řekni mi, proč se tam ty volby vůbec nyní teďka takto předčasně konaly. >> Tak bylo to rozhodnutí tehdejšího ještě prezidenta Vučiče, protože Vučič je takový zkušený harcovník srbské politiky. On už sloužil jako premiér, pak byl pak měl za sebou dvě prezidentská období a v letos se vlastně končil k z blížil k závěru svého druhého prezidentského období a usoudil, že optimální chvíle pro svolání voleb je na podzim. Mohl to myslí mohl ještě pár měsíců počkat, ale asi si to nějak vyhodnotil, že je ten správný okamžik. ustoupil z prezidentství a teda odstoupil z prezidentství a pustil se do volební kampaně, aby se znovu stal premiérem, protože prezidentem už být nemohl a chtěl dále řídit osudy své země. Ten jeho kalkul mu očividně nevyšel, jo, protože ty volby prohrál a zdá se, že je prohrál čestně, že tam nedošlo k nějakému [povzdech] velkému volebnímu zasahování z vnějšku, což samozřejmě v případě Vučiče by se možná dalo i očekávat. Vučič patřil k těm národně konzervativním politikům, kteří často byli trnem v oku Bruselu, ale v těch posledních letech to docela dovedně hrál na obě strany. Mě by právě zajímalo, když ty říkáš, že že měl tu proonárodní politiku, která byla Bruselů Trnem v oku, jestli to byla opravdu proonárodní politika, protože například, když se podíváme na ty na ty jeho ekonomické kroky, tak byly poměrně neoliberální a a on se vlastně zaštitťoval tou vlasteneckou až nacionální rétorikou, ale ale lákal tam vlastně západní investory stále na dotace a ty obyčejní lidé tam pak museli pracovat za minimálně mzdy. Tak jestli je jestli je to vlastenecké vlastně tady to >> No, je to právě otázka, jak se to vlastenectví vždycky přeloží do té ekonomické politiky, jo? To znamená Srbsko je menší, trochu řeklněme méně rozvinutá země a pokud někdo chce tudle tuto zemi rozvíjet, tak v té současné Evropě to těžko bude dělat ze svých vlastních zdrojů. A vlastně on tam lákal kdekoho, nejenom západ, ale i Číňany. Rusové také tam měli určitý podíl v srbské ekonomice a bohužel, když je někdo v takové situaci, jako je to Srbsko, tak jako není tím, kdo předepisuje ty podmínky těm investorům. Není to jako když chce někdo jít do Číny, kde skutečně ta Čína stanovuje podmínky. To znamená, když je někdo v čele menšího, méně rozvinutého západobalkánského státu, tak prostě musí přijmout to, co mu ty eh investoři předepíší. V takovéhle byl situaci. A byli lidé vlastně, byli lidé vlastně s takovým jeho počínáním spokojeni, protože vlastně zajímavé je, že u těchto voleb byla nejvyšší účast, skoro 70 % od rozpadu Jugoslávie a nechtěli se lidé toho Vůčiče zbavit? Nebyl třeba tady to jeden z těch důvodů, který jim vadil? >> Tak evidentně to tak bylo >> a je to, ono je to podobné jako u toho Orbána, že jo. Prostě Vučič skutečně byl u Vesla ještě déle než Orbán. To znamená, on byl posledních 20 let srbské politiky si prostě bezčiče vlastně nelze představit. A samozřejmě >> byl to diktátor, >> to bych rozhodně neřekl. Ne, to nebyl diktátor, byl to člověk, který v podstatě dokonale zvládnul ten systém, uměl [frknutí] v tom chodit, ale kdyby byl diktátor, tak prostě ty volby neprohraje. Jo, to je podobné jak u toho u toho Orbána. Respektoval demokratický výsledek voleb, ty volby nechal proběhnout. Ono jsou to v podstatě automatické věci, ale vzhledem k tomu, co se právě o těchto výrazných národně konzervativních politicích říká, tak je potřeba říci to, že to skutečně nejsou diktátoři a že ty volby vyhrávají poctivě na rozdíl třeba od současného rumunského prezidenta, který je skutečně nevyhrál poctivě. Ten je vyhrál jenom proto, že mu zlikvidovali ty jeho hlavní oponenty. Takže byl to demokrat, postupoval demokraticky a demokraticky prohrál a tu prohru přijal. Jo, takže to a to, že po 20 letech lidé chtěli nějakou změnu, tomu se asi není možné úplně divit. Samozřejmě 20 let vládnutí také znamená spoustu korupce. V těch posledních letech, že jo, byla bylo v Srbsku silné protikorupční hnutí, protože to bylo spojeno s tím skandálem, kdy na jednom v tom na jednom z důležitých srbských nádraží spadla střecha, zabilo to lidi, ukázalo se, že ta zakázka byla velmi nějaká pochybná a od té doby tam vlastně demonstrují. Ale co je potřeb co je potřeba taky říct, není to tak, že ti, kdo by vyhráli, by automaticky byli protiruští a pro bruselští. To by mě taky zajímalo, když se vrátíme k těm volbám, kdo tam vlastně vůbec vyhrál a co je jeho vize a jestli se to třeba bude promítat i do nějaké mezinárodní politiky srbska, která nás určitě jako člena Evropské unie zajímá. Tak ono se jim někdy říká studenti té opozici, protože ono to skutečně začalo jako studentské hnutí, ale samozřejmě po dvou letech protestů nedá se říct, že by to byly studentské protesty. Byly to samozřejmě jsou to dneska už jsou to političtí profesionálové, i když samozřejmě nemají nějaké velké zkušenosti s vládnutím. >> [vzdechy] >> Jsou to lidé, kteří prostě říkají, že chtějí prostě kde kteří trochu chtějí vyčistit Augiáš Augiášův chlév, který tam zůstává po té korupci. Uvidíme, jak se jim vůbec bude dařit [frknutí] takové země jako Srbsko vládnout bez korupce. Já myslím, že ve většině evropských zemích se nedá vládnout bez korupce včetně České republiky, ale v některých zemích ta korupce je větší, v některých menší. Hm, >> ty jsi říkal, že se od nich eh, že že to nejsou vyloženě takový ty tradiční liberální proevropští, eh, že to není taková tradiční liberální proevropská strana, tak jestli se od nich dá očekávat, že budou třeba pokračovat v té politice všech azimutů, o kterou se částečně ten Vučič eh musíme přiznat, se snažil. Já si myslím, že to Srbsko má určitou tradici, která vlastně souvisí s těmi nespravedlnostmi, které se staly v 90. letech. Ta situ, ta historie je samozřejmě složitá, protože Srbsko v některých těch válkách skutečně působilo jako agresor. Srbové se dopustili určitých válečných zločinů. Na druhou stranu Srbové byli také obětí řady válečních zločinů v 90. letech a ten západ jim neměřil stejným metrem. To znamená, když něco provedli Srbové, tak se to přísně trestalo. Když to udělal někdo jiný, Chorvati nebo Albánci, my jsme máme na mysli kosovské Albánce, tak se to pomíjelo a to se samozřejmě do toho národa promítlo a nemyslím si, že by tedy nějaký srbský politik mohl zastávat prostě eh pozici, která by byla srovnatelná třeba s našimi piráty nebo slovenskými progresivisty. Jo, takže z tohodle hlediska si myslím, že tam bude určitá srbská linie a to, že mají zájem dále spolupracovat s Ruskem a že nechtějí podpořit sankce, to už některé hlasy těch vítězů řekly. Tak uvidíme, až zasednou do těch křesel a až na ně zaklekne Brusel, co z toho uhájí a co z toho neuhájí. >> Dobré, a pojďme se přesunout pomalu k druhému tématu. >> Zaujal vás pořád? Další díly nabízíme na webu [hudba] tv1.cz. Předplatné vám otevře nejen plné verze pořadu, ale také komentáře, analýzy a rozhovory, [hudba] které jinde nenajdete. A to nejpodstatnější, dáváte nám možnost růst. Děkujeme, že při [hudba] nás stojíte, protože svobodná média mají smysl.