neKONEČNÁ živě!

Tak já vás moc zdravím dneska dřív z auta.

Doufám, že se slyšíme a vidíme.

Moc se omlouvám za změnu toho času, ale prostě to tak je. Nemůže to být jinak, protože dneska večer letím do Bruselu a mám tam zítra nějaké výbory. Myslím, že tam jsou všechny výbory, ve kterých jsem, a ve čtvrtek taky.

A zítra večer se na vás budu těšit v první poprázdninové debatě na Primě, tak nebo na CNN Prima News. Mám tam své favority jako paní Danuši Narudovou a další, tak se určitě nezapomeňte dívat, protože to bude bezpochyby s touto mladou a krásnou velmi intelektuálně zajímavé.

Tak vás moc zdravím. Doufám, že se slyšíme, vidíme. Zatím nikdo nic nepíše, tak snad je to všechno OK.

A co jiného bych si mohla připravit dneska pro vás na začátek školního roku, než právě zhodnocení toho školního roku. Tentokrát ne z pohledu prvňáčků nebo prvňáků na střední nebo těch, co jdou do školy, ale spíš z pohledu nás rodičů, protože ty výdaje za školu jsou obrovské, jsou čím dál větší a nemluví se o tom.

Je to takové to podpraové, však to je přece samozřejmé, ale mě potom strašně štve, když ti politici říkají a vykřikují, jak vlastně vzdělání je bezplatné a jak je všechno v pohodě a jak to musí všechno, jak vlastně je to úplně v klidu mít prvňáčka nebo vůbec mít chlapečka nebo holčičku, kteří jdou do školy.

A já jsem si teda nachystala několik čísel, protože jsou jako masakrální, zvlášť ve chvíli, kdy si uvidíte, když si uvědomíte, že milion lidí vlastně žije na hranici chudoby.

19 % českých domácností si nemůže dovolit zaplatit neočekávaný výdaj 16 800 Kč.

A vy naráz se dostanete do toho, že títo prvňáčci vás stojí jako rodiče od těch nejméně 3 000, což je nějaký úplně ten nejnižší strop, když fakt seženete všechno v akci a sháníte to několik týdnů dopředu, až třeba po 10 000, zvlášť když se jedná o prvňáčka, který potřebuje tu první aktovku, první pouzdro, první přezuvky, první pytlík na tělocvik a podobně.

A jenom tak pro info, podle aktuálního rozpočtu zveřejněného novinkami, se celkové náklady spojené se začátkem školního roku pohybují od 5 do 15 000 Kč.

U středoškoláků to potom začíná někde na 10 000 Kč a do těchto částek jsou tedy zahrnuty i ty výdaje na obědy, družinu, kroužky, školní poplatky.

Tam potom třeba u těch středních škol to ještě brutálně se navyšuje ve chvíli, kdy máte dítě třeba z vesnice a denně vám do té školy dojíždí. To taky nejsou žádné jako desítky nebo stovky Kč. To jsou tisíce, které za ten měsíc to dítě projede.

Zvlášť pokud chce chodit třeba na střední školu v okresním městě a má to nevím, 30, 20 km, tak to už je potom masakr. Máte dvě děti na střední škole, tak to novinky nezapočítali. Oni počítali s nějakým základem.

A u žáků prvního stupně vycházejí podle stejného propočtu pomůcky na 1 500 až 2 500 Kč, přezuvky a tělocvik na 1 500 až 3 000, kroužky a školní poplatky na 2 až 6 000, měsíční záloha na oběd potom 1 000 až 1 800 a družina či školní klub 500 až 2 000.

Základní školní výbava prvňáka potom vychází asi na 3 500. U dražší varianty je to 6 000. Jsou to odhady nákupních center, ve kterých se to dá asi koupit relativně nejlevněji a která to vždycky tak nějak spočítají s tím, že i přezuvky zdražily a spousta věcí zdražila.

Proč to říkám?

Protože mě strašně vytáčí, když se podíváte do státního rozpočtu, i toho, který připravila teď nově Alena Schillerová, a tam vidíte 14 miliard na F35. 14 miliard na F35 každý rok. A teď si podržte. To jsem našla. To je reálná částka.

Stát podle vyhlášky poskytuje žákům prvních ročníků základní školy potřeby v hodnotě 500 Kč na dítě na celý školní rok. A to se bavím o prvňáčkách. To už potom vůbec neřeším druhý stupeň, kdy paní učitelky dostanou pár stovek, aby si nekoupily gumy, tužky, papíry, a zbytek je na tom, aby si to donesly děti z domu.

Takže za prvňáčka stát utratí 500 Kč za celý školní rok, ale nevadí mu utratit 14 miliard za nesmyslné F35, které nebudeme s největší pravděpodobností potřebovat. Zatím mi nikdo nevysvětlil, na co. Někdy za 10 let, kdy tady možná přistanou, které v tuhle chvíli byly jenom kšeftem fialové vlády bez nějakého zásahu do bezpečnosti a do zvýšení bezpečnosti občanů České republiky.

Tak na to ty prachy jsou a nejsou pro ty prvňáčky. A to je něco, co mě fakt zvedá každý rok ze židle.

Já jsem taky máma. Samozřejmě jsem máma, která tak úplně nemusí počítat, přiznávám to. Ale taky jsem byla včera koupit temperky, tužky, pera, týden předtím nějaké takové ty kufříky a podobně. A bylo to v řádu 100 Kč, možná 1 000 Kč, které jsem prostě utratila.

A teď si vezměte, že všechny výdaje spojené se začátkem školního roku bez problémů může pokrýt, protože se dělal průzkum, pouze tři ze 137 samoživitelek, kde je to jako totál extrém, když jste na to ještě úplně sami.

A je to o tom, že opravdu milion lidí v tuhle chvíli žije na hranici chudoby v České republice. To znamená ty mimořádné výdaje spojené jenom s tím, že dítě jde absolvovat povinnou školní docházku, tak jsou pro ty rodiny zcela fatální a můžou být fatální na několik měsíců dopředu.

Ty maminky si neumí našetřit 5–7 000 na to, že jim dítě jde do první třídy, protože prostě nemají z čeho šetřit, protože už dneska jsou rády, že zaplatí byt, elektřinu, že zaplatí nějaké jídlo a že to prostě nějakým způsobem dávají do kupy.

A místo toho, aby stát dejme tomu aspoň těmhle maminkám, samoživitelkám, těm opravdu nízkopříjmovým pomohl, tak místo toho vyhazuje peníze do kanálu Američanům v rámci splátek na nákup stíhaček, které nás fakt neochrání a které navíc možná tahle republika dostane za několik let.

A to mi přijde prostě v rámci prvního školního dne vždycky úplně šílené, protože mi to přijde brutálně nefér a bohužel ani tahle vláda, ani tahle vláda tohle nezměnila, přestože mohla.

Tahle vláda slibovala, všechny ty strany, respektive minimálně ANO a SPD, slibovali, že se na tu smlouvu znovu podívají a že se budou snažit jí vypovědět. Vykašlali se na to.

Takže opět nám jde 14 miliard Kč na nesmyslné stíhačky, ale tisíce maminek dneska řeší, z čeho mají dětem koupit přezuvky.

Když vidí ten brutální seznam, který dostanete do výtvarky, tak se orosí, protože to znám, taky jsem ho dostala. A když vidí to všechno, co to s tím má spojené, to je tam kroužek 100, tam sešity 200 stovek, tam učebnice 8 stovek, tak bezplatnému vzdělání v České republice se můžou akorát tak vysmát jako trapnému a blbému vtipu.

Pojďme se zamyslet nad tím, abychom investovali víc peněz do našich dětí a míň peněz do šrotu, který ovládají Američané a bez jejich povolení ani nezvládneme.

Myslím, že by to bylo fakt záhodno a že pokud si tahle vláda na tomhle programu vlastně zvítězila v těch volbách, tak by měla začít tyhle sliby plnit.

A nezajímají mě kecy o tom, že ty strany jsou malé, že nemají v té koalici takový vliv. Tohle je zásadní věc.

Tak chceme děti, které se nebudou cítit od první třídy v podstatě vyčleněné, protože prostě nebudou mít ani na ten základ.

Nebo chceme děti, které přijdou do školy šťastné, tam dostanou nějaký ten základ.

Ty maminky nebudou muset být ve stresu. Nebudou na sebe ukazovat, kdo má na tužky, kdo na ně nemá, kdo má tužky, které jsou po bráchovi nebo po séře, a kdo má zase každý rok nové.

Ale prostě moc bych si, moc bych si přála, aby to tak bylo.

A to se nebavím třeba o tom, co máte dneska v mojí hlasovačce na Facebooku.

Tak když jsem zjistila, že tahle vláda nakonec přidala na hrad – to řekl prezident Petr Pavel – tak jsem byla ještě dvojnásobně vytočená, protože jako těch peněz evidentně mají dost, ale mohli by je tedy investovat do něčeho smyslného, což podle mě jsou prostě naše děti.

Takže to jsem jenom dneska chtěla říct, protože mě to prostě nadzvedlo. Když jsem se podívala na ty data, na ta čísla, tak já je samozřejmě znám jako maminka, ale z druhé strany, když to potom vidíte v té statistice. Protože já jsem ten typ člověka, který nakupuje tak nějak průběžně – když má zrovna čas jít do obchodu, tak do něho jde a vzpomene si, co bychom asi mohli potřebovat do té školy. Nemám úplně čas na ten systematický nákup.

Koneckonců dneska v první školní den letím do Bruselu a doma se do konce týdne neukážu.

Ale z druhé strany je to mazec a myslím si, že bychom se nad tím všichni měli zamyslet, ale především by se nad tím měla zamyslet tahle vláda.

To je to, co jsem chtěla k tomu začátku školního roku.

Jinak moc přeju všem dětem, ať se jim ve škole líbí, ať mají paní učitelky, na které budou vzpomínat s láskou, které budou bavit, ať mají spolužáky, kteří budou přáteli a kamarády možná na celý život, a ať si to prostě užijou. Byť je to někdy o průser – já to doma taky poslouchám – tak myslím, že to vlastně stojí za to, protože na ty školní léta nakonec vzpomínáme všichni.

Já jsem včera hledala nějaké fotky a narazila jsem na fotky ze základky a hrozně jsem se pobavila. Musím říct, že do dneška s většinou těch spolužáků jsem v nějakém kontaktu a je moc fajn, když se jednou za čas potkáme. Takže jim přeju, aby to měly stejné.

Tak vrhnu se na vaše dotazy.

Dneska to bude opravdu jenom na 25 minut to vysílání, protože já musím odjet na to letiště a odletět do Bruselu.

Takže dneska jsme trošku limitováni časem. Každopádně, abychom na vás nezapomínali.

Tak Jan Ámusek.

Paní Kateřino, plánujete přijet do Havířova nebo Karviné?

Plánuju. Plánuju dokonce přijet i do Orlové.

A teď jsem si to na vás dneska vzala svůj trapný papírový diář. Já mám totiž papírový diář, protože jak furt někde přejíždím, tak já potřebuju prostě vědět, kde zrovna, kdy budu.

V Orlové budu na kontaktní kampani 23. září a v Havířově potom v 16 hodin s vedoucí naší kandidátky – koaliční, kterou tam máme – a stačí nebo zahrnuje i kandidáty za hnutí SPD, za Kázčem a za další strany.

Tak s Verčou a s Milátkou Halíkovou v 16 hodin v Havířově a tuším, že je to v nějakém městském kulturním středisku, jestli se nepletu, ale to vám určitě najdete na mém Facebooku.

Takže pane Ámosku, jestli chcete – Orlová 23., odpoledne, 24. v 16 hodin potom v Havířově. Moc se na vás budu těšit.

Ten týden bude vůbec výživný, protože je to takzvaný zelený týden v Evropském parlamentu. To znamená, máme právě čas na to se potkávat s vámi.

Takže 21. v pondělí se můžem potkat v Chomutově a 22. mě ještě můžete potkat v Kolíně.

Takže celý ten týden budu mezi váma. Moc se na to těším.

A všude tam jsou kandidáti a kandidátky do Senátu nebo do zastupitelstva a bude to určitě úplně super. Nemůžu se dočkat.

František Lukáš, kde to bude v Brně? Moc ráda bych vás viděl naživo.

Františku, moc se omlouvám. Já jsem byla včera odpoledne v Brně zahajovat kampaň hnutí Restart pro Brno. Taky skvělá kandidátka složená ze svých lidí: Martina Říha, Petka Rejchrtová, prostě řada dalších.

A určitě to stálo za to. Moc jsem se na to, moc jsem si to užila, ale bylo to tedy včera. Už to bylo.

Já už se teď aktuálně do Brna úplně nechystám, ale neříkám, že se tam do konce roku nepotkáme, ale teď zrovna už budu jezdit dál. Takže moc se na vás budu těšit a snad to vyjde příště.

Ale Brňáci, kteří už přestal bavit bílý prášek paní primátorky a různé kšeftíky z bytů a peníze, které se dávají kamarádům a ne lidem, tak máte jedinečnou možnost volby.

Těch Rejchrtová, Martin Říha jako jednička a dvojka kandidátky Restartu pro Brno, složené z lidí, kterým jde o Brňáky, o Brno, o to, aby se tam dobře žilo, a kteří ale i v té své politické kariéře mnohokrát dokázali, že neselžou a že se nenechají koupit ani uplalit ani za žádné posty předsedů sněmovny, výboru nebo něčeho podobného, tak jak to vidíme jinde.

Teď globální optikou. Zajímalo by mě, co děláte v EP pro Palestinu a proti čistkám na západním břehu.

Tak musím říct, že to je velké téma. Snažíme se upozorňovat na ty problémy. Scházím se s lidmi i s palestinskou komunitou.

Je to průser, protože prostě v Palestině se odehrává za bílého dne genocida a Evropská unie na to úplně kašle.

Takže máme velmi často různá slyšení s komisaři, kteří jsou za to zodpovědní, a myslím si, že se snažím dělat to, co jako poslankyni dělat můžu. To znamená upozorňovat, tlačit, křičet.

Protože jestli si neuvědomíme, že to, co se v Palestině odehrává, tak je prostě reálnou genocidou, kterou v podstatě i my tím, že nebo mí kolegové tím, že mlčí, tak podporují, tak nás to může taky brzo dohnat.

Takže snažím se o to, ale není to tak úspěšné, jak bych si představovala, protože genocida v Palestině bohužel pokračuje.

Každodenní útoky a každodenní dětské oběti jsou toho jasným důkazem.

Prostě není normální bombardovat nemocnice a zakazovat dětem si hrát s draky a nebo prostě střílet po humanitárních pracovnících. To fakt není normální a mezinárodní právo, ale celý svět by se k tomu měl postavit čelem.

Tak Hanka Švecová a tahle vláda přidala hradu další peníze na další rok. To je asi reakce na to školství.

Jo, Hanko, souhlasím. To je ještě další část a to jsme ještě nerozklichovali celý ten rozpočet.

Uvidíme, co tam nakonec najdem. Ale tohle mě jako naštvalo.

To musím říct, že myslím, že Pepa má na cestovku dost a jeho kampáni taky na různé asistentské a poradenské platy úplně nevidím smysl v tom, aby jim bylo přidávat peníze, aby možná jel navíc.

To mi přijde jako brutální masakr.

Co říkáte na to, že EU určitě chce šáhnout na peníze občanů EU, které mají u bank?

Masakr.

Já se teď vracím do Bruselu. Budem se tomu určitě velmi intenzivně věnovat.

V žádném případě. Tak jak jsem byla jedna z těch, která odmítala digitální euro, odmítám vstup České republiky do eurozóny a placení eurem.

Vždycky udělám všechno pro to, aby tahle prasárna nikdy neprošla, aby tu kompetenci a možnost neměla. Co jí do toho, co máme na účtech. I když ona si myslí, že může ovládat všechno, tak ať se stará o svoji SMS konverzaci.

Doufám, že si ji dobře vymazala s šéfem Pfizeru, za kterou jsme zaplatili my všichni těma nesmyslnýma smlouvama za vakcíny a místo toho, aby se stavěla nebo starala o – pardon – naše účty, tam jako nevidím vůbec.

Já pevně věřím, že tomu proti tomuhle se postavíme všichni napříč, protože to už je opravdu Orwell 2.0 a to fakt jako ne, to bychom neměli nikdy připustit.

Tak já mám pro vás ještě jedno téma dneska nachystané, protože jsem říkala, že to dneska musí být trochu kratší a to je téma evropského automobilového průmyslu. Protože se vracím do Bruselu, asi všichni sledujete krizi ve Volkswagenu, kterou al všem zaplatí 50 000 zaměstnanců.

Nezaplatí ti manažeři, kteří udělali ty chybná rozhodnutí. Neplatí ti politici, kteří podporovali nesmyslný Green Deal, zákazy spalováků a různé Euro 6 a půl, sedmičky a prostě blbosti, který ty automobilky položily. Neplatí ti politici, kteří tady tleskali zastavení levných zdrojů a levných možností energií, kteří tady tleskali tomu, že se vyhodil Nord Stream do vzduchu a podobně.

Ti ten účet za Volkswagen nezaplatí.

Má to zaplatit 50 000 zaměstnanců, protože Volkswagen stojí před jednou ze svých největších restrukturalizací ve své historii a právě jeho management zvažuje zrušení až 50 000 pracovních míst a možné zavírání továren až ve čtyřech městech.

Sami říkají, že čtyři německé závody dneska podle finančního ředitele Volkswagenu nemají ekonomicky životoschopný plán výroby po skončení současných modelů.

A ukazuje se na Volkswagenu vlastně jedna věc. To, co my někteří říkáme otevřeně už velmi dlouho a někteří to slyšet nechtěli a tvrdili nám, jak je to nesmysl, tak se ukazuje, že evropský automobilový průmysl má opravdu skutečný problém. Protože ty drahé energie, čínská konkurence, slabší poptávka, ale i všechny ty obchodní války, regulace, nesmysly, dlouhodobě chybějící evropská průmyslová strategie – prostě každá tahle věc dává nebo zabíjí ten hřebíček do té rakve evropského automobilového průmyslu, který byl tahounem celého průmyslu v Evropské unii.

A místo toho, aby se hledalo řešení v tom, že ty nesmyslné regulace a nesmyslné zákazy spalovacích motorů a vůbec toho, jak mají ty auta vypadat, tak začneme okamžitě rušit, tak místo toho šmahem Volkswagen řekl, že zruší 50 000 pracovních míst a zavře továrny a těm, kteří zůstanou, možná prodlouží pracovní dobu. Protože je tam i návrh, že by německý premiér navrhl a v rámci tohoto plánu současně debatovat i o prodloužení pracovního týdne ve Volkswagenu z 35 na 40 hodin, což je taky velká věc.

Takže je to prostě pořád dokola.

Evropa roky přehlížela ty problémy toho průmyslu, naopak je vytvářela Evropská komise a řada i českých europoslanců, kteří pro ty nesmysly hlasovali.

A teď má účet přijít zaměstnancům – 50 000 lidí bez práce, pro ostatní další pracovní týden.

A tak hele, já si záchranu evropského průmyslu fakt nepředstavuju a budu doufat, že se ještě podaří co nejvíc ten nesmyslný Green Deal, zvlášť ve vztahu k tomu automobilovému průmyslu osekat, co nejvíc automobilkám uvolnit ruce. Protože pokud tak neučiníme, tak si o evropském automobilovém průmyslu budou číst naše děti v knihách dějepisu, že tady byl, ale taky už není a možná se na něho budou chodit dívat do muzea a to bude obrovský průšvih. Protože nejenom, že to drželo ekonomiku, ale samozřejmě to dávalo i nějakou záchrannou síť a opravdu netuším, co ty statisíce lidí, kteří jsou v něm dnes zaměstnaní – nejedná se jenom o automobilky, jedná se o jejich subdodavatele a další – tak budou vůbec mít šanci dělat.

Takže i tomu se bezpochyby budeme na půdě Evropského parlamentu věnovat.

Má tam být další revize EUKY, má tam být další revize několika těchto věcí, takže se budeme snažit co nejvíc ty nesmysly zrušit, osekat, co nejrychleji je zastavit. Protože čím dřív to přijde, tím menší následky to může mít.

Uvidíme, jak se to bude dařit, protože já mám pořád pocit, že někteří ještě nepochopili, že někteří se tváří, že je všecko úplně super a že je to úplně v pohodě. Tak se budeme snažit kolegy přesvědčovat a pevně věřím, že to nějakým způsobem půjde. Protože to už není ani pět minut po dvanácti, to je možná minutu po dvanácti, ale ještě pořád, když s těma automobilkama mluvíte, tak by nějaká šance mohla být.

A pokud ale i my politici nezvedneme zadek a nezačneme s tím konečně něco dělat, tak ta šance také nemusí být vůbec žádná.

Takže to jsem jenom chtěla k Evropě.

Já vás samozřejmě budu informovat o tom, co se děje v Evropském parlamentu, protože se po letní pauze vracíme všichni – i komise, i my, i rada. Už tenhle týden to začíná natvrdo.

Jak jsem říkala, já sama mám výbor pro veřejné zdraví, výbor pro vnitřní trh, výbor pro životní prostředí i další různé sloučené výbory. Takže je tam toho opravdu hodně a samozřejmě vás budu informovat.

Kdo z vás mě chce vidět po dlouhé době v televizi, tak si jeden Prima News zítra v osm hodin večer s takovými esy, jako je Saša Vondra a Danuše Nerudová, tak mi držte pěsti, ať mi vydrží nervy a ať se mi nezatočí moc oči. Protože já vlastně občas nestíhám nic jiného nebo nedělám nic jiného, než kroutím očima, když mluvíte ty svoje moudrosti. Ale nejsem mladá, krásná, možná to prostě jenom nechápu.

Mějte.

Tak ještě se podívám poslední dotaz.

Chystáš v Pardubicích nebo v Chrudimi nějakou besedu třeba i s paní Obermajerovou?

V tuhle chvíli ne.

Já vám ještě projedu ty besedy, kde se můžeme potkat. Můžeme se potkat 5. září na Malostranském náměstí v Praze. Tam je velká demonstrace proti prezidentovi Milionu chvilek a všem těm, kteří mají pocit, že nám teď budou vládnout.

Budou tam super lidi, tam bude předseda komunistické strany Roman Roone, předseda Socdem, budu tam já samozřejmě a bude tam řada dalších skvělých řečníků. Takže určitě doražte vy, kteří jste z Prahy a okolí.

Pak se můžeme potkat 8. září na besedě v Brakovníku. Pak budu v 11. září v Moravské Třebové a pak už chystáme něco i v Plzni.

Pak, jak jsem říkala, Chomutov, Kolín, Orlová, Havířov, v Nimburku, v Ostravě chystáme.

Je úžasný večer – když jste se ptali na paní Obermajerovou. 29. září v Praze má paní Obermajerová takovou svoji akci v 19:00 hod.

Já ještě nevím, jestli to stihnu, tak to nechci slibovat, ale moc ráda bych se tam přišla jenom jako poslechnout jako do publika.

Ale pozvánku vám dám tady pod tohle vysílání, ať ti z vás, kteří chcete vidět paní Obermajerovou naživo a její povídání. Ona je skvělá, jarka, má neskutečné příběhy a je to takové srdíčko. Takže určitě můžete.

Takže 29. září bude Jarka mít svůj večer v Praze. Zvala mě na něho, takže vám tu pozvánku určitě dám taky tady do komentářů.

Tak to je pro dnešek všechno.

Já fakt fičím na to letiště a mějte se krásně.

Dětem ještě jednou krásný první školní den, rodičům, nám – ať to všechno zvládnem a vydržíme.

Eh, nevím, jestli jste si zajuchali, já jo už dneska. Jak jsem zla, že je dítě do školy? Protože už to bylo dlouhý a už myslím, že ten režim ty děti potřebujou a ty kamarády. On tak pravda nadšený nebyl, ale já jako správný rodič jsem byla nadšená velmi.

Tak ať nám to nadšení rodičů ještě chvíli vydrží.

Mějte se krásně.