Nepřípustný obraz konce války | Jan Procházka 🇨🇿 Filmy pod lampou (13 DÍL)

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] Vítáme vás u dalšího filmového večera tady pod lampou a jsem moc rád, že s Vítě Č tichým. Ahoj, Víťo. >> Ahoj. >> Můžeme představit další příběh osobnosti? >> Ano. >> Jan Procházka. >> Ano. Jan Procházka je dodnes tak trošičku kontroverzní osobnost taky pro mnohé lidi i přesto, že vlastně napsal asi nejlepší scénáře k českým filmům. Ale začněme od začátku. Jan Procházka byl po válce jako mladý člověk velice nadčený. Mám dojem, že patřil k nějaké svazácké skupině. Pocházel tady z vesnice na Moravě. odešel do pohraničí budovat nějaký státní statek tam mládežek, jak se v té době tyhle věci prováděly, že jo, tak tam odešel, zažil tam zažil tam jako takové ty krušné chvíle první po osídlování po hraničí, kde vlastně ničeho ničeho nebylo, neměli zkušenosti, nic nevěděli, nic se jim nedařilo. později to částečně e zpracoval ve své novele Zelené obzory, která také byla zfilmována později, ale o tom až potom. No, Jan Procházka se snažil vždycky psát, publikoval v různých časopisech už od mládí. No a v 50. letech napsal scénáře ke dvoum filmům, které uvedu jenom jenom proto, že nějak, abysme teda si udělali obrázek. Eh, ten první se jmenoval Hořká láska. Byl to v podstatě taková jakoby eh dá se říct trochu jemnější agitka o družstvech, o vstupu do druž. Bylo to o soukromě hospodařící rodině, ale nebylo to už takové to nenávistné, jak se točily filmy třeba přicházejí ze tmy nebo podobné nebo úsměvavá země na začátku 50. let. Tam je, tam je zajímavost, že tam hrál tehdy neuvěřitelně populární Josef Beck, který už měl za sebou strašnou spoustu rolí a celý ten film odehrál v Sádrovém krunýři, protože na začátku ho přejel Valňák, když sklízeli nějaké seno a on zkrátka byl v sádře vypadá jak ten golem, když se pohne. A [smích] lidi si ten film překřtili. On se teda jmenoval Hořká láska a oni mu říkali prej kulak v gpsu, což mně přišlo velice výstižné a vtipné tenhleten název. Takže to byl první jeho film. Druhý film byl taková úsměvná komedie z prostředí armády, naprosto nezávazná, která se jmenovala Zatoulané dělo. Začínal tam mladý Miroslav Zounar a někteří známí herci. Tam se o politiku nějak nejednalo, ale bylo to o vojákách, kteří zkrátka měli vést dělo na nějakou opravu a někde pomohli při nějakejch událostech. Mám dojem, že tam šlo i o nějakej porod a a tohle a byl to takovej docela lidskej příběh, ale samozřejmě to ukazovalo především zkrátka v dobrém světle tu naši lidovou armádu, jak pomáhá lidem, že >> všechno muselo sloužit. Ano, ano, ale jako Jan Procházka v té době určitě byl zcela přesvědčený člověk a bral to, bral to velmi poctivy. On se nepohodl se svojí rodinou vlastně proto ořešel z domu do toho pohraničí. A já jsem o tom měl možnost mluvit s jeho dcerou, která u mě byla na jeho festivalu. No, na festivalu o něm, paní Lenkou. >> Lenka procház spisovatelka, že? >> Ano. Ano. Tu na knih. Tak eh jako potom v 60. roce tady máš plakát lidé jako ty. To je zas takovej příběh o takové všední příběhy všedních lidí z továrny. Někde mám dojem, že v Praze, teď nevím, která to byla. No nebo to je jedno, odkud? zkrátka pár lidí z továrny a takové jejich příběhy všedního dne. Taky film, který nebyl nikterak nikterak jako bych řekl až tak moc závadný, ale samozřejmě tak jako všechny musel trochu sloužit režimu tím, že ukazoval to tu příjemnější stránku doby. No, eh, natočil potom ještě jeden film, který je z celé série sportovních filmů o Spartakiádě, ale z těch filmů, které byly natočeny, je jich opravdu hodně. V podstatě o každém tom ročníku od 55. roku byl nějaký film natočen a a i předtím, i když často se jednalo i dokum o dokumenty, tady se jednalo o hraný film, který se jmenoval Valčík pro milion. Byl barevný, širokouhlý. Mělo to příběh. Ta spartakiára je tam jenom na pozadí. Je to o dvou mladých lidech, kteří se sešli, nějaké zimědělci nebo děvčata z nějaké drubežárny na Moravě nebo odkud přijeli cvičit na spartakiádu. Byla to jedna z prvních velkých rolí mladičké Karly Chaimové, manželky na třísky později. A mužskou roli tam vytvořil Josef Adamovič. vynikající a taky dnes už zcela zapomenutý a nežjící slovenský herec, který měl také dost i pohnutý osud, jsem bych řekl. A mimochodem byl to manžel po celý život Boží dary Turzonovové, slavné nebo významné slovenské umělkyně ještě žijící. No, on on hrál nějakého hocha z nějaké studentské kapely, z nějaké snad traktorové stanice někde asi v jižních Čechách, že jo. A potkali se na té spartakiádě a je tam zachycená atmosféra, atmosféra té rozjásané Prahy a není to opravdu taková prvoplánová věc, jak se o těhletěch událostech točilo. Takže i když samozřejmě film ze 60. To bylo ale postavené na příběhu a ne jenom na té čisté propaganě. No. No, takže no on no je to docela slušnej film, ale samozřejmě ty léta už jsou na něm vidět. No, Procházka potom se zaměřil, protoé on měl dvě, teď si nejsem jistý, jestli ne dokonce tři dcery potom, ale dvě určitě. Jedna z nich byla ta Lenka a druhá je Iva Procházková. To byla manželka televizního režiséra Ivana. No, já si vzpomenu. >> No, zkrátka dvě dcery, které byly na konci 60. let, kdy už vlastně byla téměř u konce procházková činnost, mladá mladé dívky, asi 17 leteté v té době, takže jim bylo 10, 12 let na počátku 60. let. a on začal psát romány nebo příběhy a velice dobře té ženské problematice nebo dívčí problematice rozuměl. Takže e napsal napsal několik několik příběhů pro film a tehdy se spojil s významným režisérem. Jo, tady máme ještě zatoulané dělo, nějaké fotografie. Tehdy se spojil s významným režisérem s Karlem Kachiňou. ukazoval ilustračně. Takže >> fotografie z filmu Zatoulané dělo. >> Ano, zatoulané dělo. >> Ivan Pokorný. >> Ano, Ivan Pokorný. A tady je valčík pro milion. >> Mhm. Jak se jeho kariéra teda ubírala? Jako protože >> nejdřív film, potom psaní románů. on s tím tak ono to nějak souviselo a některé ty romány vznikaly až podle těch filmů. On jako chtěl psát pro film. No a e snad první eh opravdu významný film natočil v roce 1961 a ten film se jmenoval Trápení a je to o lásce mladé dívky asi 13 14 letech bílému hřebci. >> No zase originální plakát. Nádhernej lyrickej příběh. Tenkrát běžel v našich kinech slavný francouzský film Bílá říva, který k tomu byl přirovnáván. Ten film získal nepřeberné množství cen po celém světě. No, já myslím, že to je stejný, no. >> To je stejné >> asi. Jo. No a opravdu, opravdu byl úžasný. A dodnes bych řekl, že patří ke skvělým filmům. Hrála ta mladička Jorga Kotrbová, Hička pozdější. A no a je to je to vlastně o o tom o tom, jak tam chovali na statku koně nezacházeli s ním pěkně. No a ona zkrátka si ho zamilovala, dokázala, že ten kůň není tak špatnej, jak oni z něj dělali a chtěli ho dát někam na jatka, že >> hm. No, v tomhle roce ještě natočil s Kachyňou takový poslední film, který se nedá považovat za jednoznačný úspěch a ten se jmenoval Pouta. Hrála tam Blanka Bohdanová a Radovan Lukavský hlavní roli. A ty pouta mají být o tom, že vlastně ten Lukavský vystudoval veterinu, veterinářskou školu a byl jako nejlepší student uznanej na tý fakultě a a oni mu nabídli nějaký místo na nevím, jestli přímo ministerstvu, ale zkrátka nějakém úřadě státním, kde ta jeho přítelkyně, kterou tam hraje paní Bohdanová, měla kontakty a rodiče Č. No a a on se vlastně rozhoduje pouta ho táhnou spíš k té práci s těma zvířatama, než nějaké té úřidničně. Je to takové trošku schématické, ale jako já bych nespil, ten film je úplně špatný, ale byl to byl to film, který se trochu vymykal. Ve ve 62. roce natočil s Ivo Novákem film Zelené obzory podle té své knihy, o které jsem mluvil, kde vlastně popisuje ty počátky na tom statku >> fotografie. >> Ano, jednu. A ten film je velmi zajímavý. Mimo jiné se tam sešel Petr Kostka jako v jediném filmu se svým otcem na plátně s Jiřím Kostkou. To byl také herec poměrně významný, ale ne tolik ve filmech jako jako Petr. No, eh následoval další film o mládeži, o mladém děvčeti, které na které teda opravdu měl prioritu. s Evou Šoucovou natočil širokouhlý film Závrať, který byl zase o mladém zamilovaném děvčiti do staršího Montéra a ale není to vůbec nějak banální. Ten ten film je velice zajímavý a taky získal spousty spousty cen, takže ono. No, v 63. roce už natočil jeden ze svých nejlepších filmů a a první takový film, který trošičku už měl narazil na určité problémy, protože už neukazoval tu společnost socialistickou tak jak si ten režim představoval, i když to bylo eh nebyla no byla to do určité míry kritika společnosti. Byl to film o dvou outsiderech společenských. Bylo to o alkoholikovi, kterého tam hrál Rudolf Hruštinský a prostituce, tedy lidech na okraji společnosti v 63. roce, kde ta společnost naše tvrdila, že nic takového tady neexistuje a on velmi citlivě tam ukazuje jejich příběh a excelovali tam Hana Hana Hegerová a Rudolf Rušinský v tom filmu a >> Hegerová Rud >> patří to mezi nejvýznamnější díla první poloviny 60. let >> určitě. No, pak byl jeden z posledních filmů, které se věnoval té dívčí problematice. Ten film se jmenoval Vysoká zeď a mám dojem, že tu dívčí postavu tam hrála Radka Dulíková. Nechci, ale hrál tam být Olmer, jednu ze svých velkých rolí. Zase je to takové dívčí lásce ke staršímu muži, který byl postižen. Ona ho učila chodit, že jo. No a byla pak hrozně zklamaná, když viděla, že on má svoji milenku nebo přítelkyni a a tohle. Ale je to velice citlivě natočený film zase o té křehké dívčí duši. A já vím, že jsem ho viděl už jako kluk. I když jak říká můj přítel Víťa, já nejsem normální, tak se mi už tenkrát líbil ten film. No, takže to je vysoká zeď. No a potom a potom Jan Procházka už se začal věnovat eh více politické problematice. Ještě ještě napsal námět a scénář eh k takovému polodokumentárnímu filmu Anděl blažené smrti. nebo on byl teda hraný, ale byl to vlastně příběh takovej špionážní, ale ten ještě nepatří mezi ty významná díla. No, ale v roce '65 natočil jeden z prvních opravdu významných filmů 60. let, které patří k té absolutní špičce, které vyšlo i knižně ten námět a G je republika a ten vlastně ukazuje osvobození tady malé vesničky na Moravě, na Brněnsku někde a to jsou s ilustracema Jiřího Trnky. Trlnky. No, je to nádherná knížečka, která k tomu byla udělaná jako propagace. A no a je to je to opravdu určitá deziluze v tom filmu, protože ukazuje to osvobození tak, jak on ho viděný očima asi 12letýho kluka Olína, kterýho tam hrál tenhleten chlapec. A no a ten on si přitom vytrpěl svoje a jsem měl možnost potom s ním být na besedě a ten film jako z hlediska toho natáčení asi byl dost krutý to otec zatýral a a měl problémy. No a hlavně on chodil >> jako ten dětský hrdin tam dětský hrdina. No tak sice to nebylo, že by ho úplně týrali, no ale třeba tam bylo natočený, jak se vymlátil na kole a poměrně dost drsně se rozbil a samozřejmě to nešlo udělat úplně nerealisticky některý tyhle věci. No, ale e on vlastně vidí vidí svojejma očima eh ten konec války, všechno, co se děje, zbaběl těch lidí, těch sedláků, kteří teď mají přijít Rusové. Oni oni mají strach je pustit, že jo. Kolů je plno eh různejch drbů, ať už oprávněnejch nebo neoprávněnejch. Píšou si na vrata týfus, aby se jim ty vojáci vyhýbali. No na druhou stranu tam utíká spousty Němců z různejch usedlostí, kde oni choděj v noci loupit jejich majetek a a tohleto, že jo, a snažejí se nějak, že jo, jedinej člověk, kterej se takhle nechová, tak vlastně v závěru filmu ho ukamenujou jako kolaboranta. Ježišmarja. Pom. >> No a je to, je to. No a mimo jiné je tam, >> vzpomínám si na příběh Přemysla Petra, na jeho >> a je to je to vlastně příběh jeho vesnice, kde on žil. Ten otec s ním kvůli tomu se nemohl smířit do konce života, že on to takhle ostře viděl, protože zas to byly žijící předlohy ty lidi. >> A je to teda velmi nelichitivý obraz e českého člověka v tom 45. roce a je tam zachyceno i to osvobození a míchá se tam takové to nadšení z konce války a a ten >> jo, myslím si, že to je velmi důležité si tenle film pustit. No to je to je beze sporu jeden z nejvýznamnějších filmů >> charakter vědomí našeho národa. >> No, takže tímhletím filmem velice už narazil jen procházka, že to jako už bylo otevřeně proti establishmentu tehdejšímu. No a tam se stala jedna zvláštní věc. On jako eh přesvědčený komunista, ale on to bral všechno vážně. On jenom chtěl říkat pravdu. Tak tehdejší prezident Antonín Novotný požádal, jestli by ho seznámili s tím procházkou, který píše a došlo tam komilu, protože oni mu představili tohodle toho Jana Procházku a on myslel jiného. To byl pozdější scénárista, pravděpodobně eh majora Zemana, Jiří Procházka a podobných jiných věcí. No nicméně ten Novotný si ho zamiloval, protože on nebyl servilní a vlastně dával mu takový obraz skutečnosti, který on neměl, ten novotný a stali se z nich docela přátelé a ten Procházka toho využíval k tomu, že opravdu pomáhal filmařům, že prosadil spousty filmů nové vlny, které by jinak nikdy nevznikly. >> A kterj z těch procházků, pardon, v tom případě Jan Procházka. Dobře, dobře, dobře. >> Ten Jiříš zase >> vlastně osudem se s ním seznámil a >> náhodně se takhle seznámili. Stali se stali se přátelé. On dokonce byl na křtu jeho dcery Novotný. Mám k tomu taky záznamy. I ta Lenka mi o tom vykládala. Mám to všechno zaznamenané. Žestnej příběh. >> No a jako no a teď teď se tam stalo, že on se opravdu dostal jakoby na úplně druhou stranu proti tomu režimu a v 66. roce natočil další skvost s režisérem Kachyňou, který se jmenuje Kočár do Vídně. >> To je vyšlo to také i knižně. To je neskutečný příběh, který opravdu chce teda člověka, který se chce věnovat tomu ději filmu. Musí se to sledovat hodně, protože je to dost náročný, náročná podívaná. Černobílý, širokouhlý film. Celý se odehrává vlastně na cestě nějakého vojáčka rakouského, kterého tam hraje úplně mladičký Jaromír Hanzlík, pro kterého psal hlavní role ten Procházka už od začátku jeho. A on on vlastně ještě s jedným Němcem, kterého tam hrál Munzar, ten byl nějak raněn, přijde na statek, kde je vdova v Černém, tam najdou ženu, kterou hraje Iva Janžurová ve vážné roli, naprostom nezvyklé do tý doby. Tak ona to byla taky její první velká role a jí předtím Němci zabili manžela a oni tam přijdou a jako násilím víceméně nebo donutěj jí k tomu, aby zapřáhla koně do bričky a odvezla je na rakouskou hranici, aby odsudekli. No a ona to bere jako možnost k pomstě, jako že jí Bůh dal příležitost se pomstí za toho muže, kterýho krátce se předtím pochovala a tak s nima jede. No a teď je to je to příběh jak eh tako jak jak když třeba natočil Kurosava sedm samurajů nebo tohleto. Vlastně oni se oni se celou dobu ten umírá potom i umře ten voják. Ten Hanzlík je úplně mladej vyjevenej kluk, kterej eh vlastně za tu válku za nic nemůže, že jo. A no a ona je rozhodnutá, že ho zabije. >> Aha. To možná bysme nemuseli prozrazovat, ať si to lidi pustí to pustěj, no, >> protože ať neřeknem celej děj a ještě konec do toho. >> Ale co jakj byl následek po natočí? Celej ten film a následek byl v tom, že na konci je přepadnou partyzáni. No a jí označej za a a jak to asi všechno dopadne, si dovedeš představit. Takže jako v 66. roce naprosto nepřípustný obraz konce války, >> že? A ten film byl uveden v Karlových Varech. E, Novotný prej byl zelenej z Teky, že řekl:„Tohle vám národ neveme." Vlastně tam ukázaný Němce v lepším světle, než ty naše mstitele a tohleto. No a a no, ale díky těm liberálním 60. letům jako film zakázanej nebyl a >> nebyl >> nebyl. Hrál se v té době. No a patří >> velmi svobodná léta. Já to znova musím zopakovat. Od roku 1964 až do roku 8. Do ještě dev >> nejsvobodnější roky vlastně v historii Československa a České republiky. No to bohužel se musíme přiznat. Spousta knih, který vyšlo potom, tak vyšlo v těch letech, tak pak už třeba ani nevyšlo a nebo dokonce třeba upravených, cenzurovaných a >> ano. Hned hned v 67. roce vznikl další film, který je mně osobně velice blízký. Jmenuje se Noc nevěsty. >> Jo, tady je ten kočár do Vídně. >> Kočár do Vídně. Aha, to je důležité ukázat. >> No, >> to si asi pusťme. Aťže je republika a kočá a že je republika. To jsou stěžejní díla. Noc nevěsty je další další věc, který vlastně hovoří o dvou >> fanatických společnostech, dá se říct, nebo skupinách obyvatel. Jednoho tam představuje eh zavilý komunista, předseda tam toho obecního úřadu nebo městskýho, já nevím, to byla malá obec a z rozpuštěného kláštera se vrací mladička ješka Jana Brejchová, ji hraje a ta vlastně zas je fanatická představitelka církve, se dá říct. No a teď se dostanou proti sobě. No a samozřejmě to nemůže dopad. Bylo dobře. No a eh je to podle procházkový novely Svatá noc a je teda úžasně ukázané to prostředí vesnické. Eh je tam ukázané znázor znárod znárodnění nebo tak družstevnění, kde její otec se zastřelí, když mu vemou dobytek nebo má odvíst. A je to je to velmi věrný obraz té doby. A opět tak samozřejmě, že s tímhle procházka jenom díky tomu, že to byly ty liberální a už téměř konec 60. let, tak to vůbec mohlo někam jít. Ale to jsou naprosto stěžejní filmy naší kinematografie. Bylo po roce 8 potom a >> a ten politický příběh. >> Ano. Tady máš ještě noc nevěsty. Hned se k tomu dostanem. Poté u těch filmů budem až už u koncert. Těch už tolik nebylo. >> No tady >> ještě další fotografie z toho filmu, o kterém jsi teď mluvil. Jakým znárodňujou ty koně. Aha. No, pak s jinými režiséry, jako všechny jeho nejvýznamnější filmy vznikly ze spolupráci s Karadlem Kachiňhou, velmi významným českým režisérem. A eh několik několik filmů natočili i ostatní režiséři, ale ty neměli ten význam i k těm lepším patří ty zelené obzory a tady to je třeba z poměrně známé komedie Slasti otce Vlasti. opět sanzlíkem a Kolářovou hlavní roli. Taky námět Jana Procházky. Je to o mladých letech a láskách Karla IV. A jako ten námět jako by byl hezký ten příběh, ale ten Steklý to natočil dost těžkopádně na komedii, aspoň pro mě. A i když ten film jako byl a celkem oblíben, tak by ho rozhodně nepovažoval za nějak až tak významný. V roce dokončil Kachyňa po zemřelém Janu Valáškovi film Naše bláznivá rodina. Taky námět Jana Procházky. Je to znárodňování >> fotografie. No a pak vznikl další celkem velmi zajímavý film Směčný pán. s vynikajícím Vladimírem Šmeralem hlavní roli je to o člověku smrtelně nemocném, kterému operují srdce nebo nevím, transplantace ještě asi v té době nebyly, ale zkrátka prodělá vážnou operaci srdce a proto, že si nějak uvědomuje, že teda mu hrozí konec života a tohle všechno, tak on vidí vidí kolem sebe věci, který ty ostatní nevidí, jako všímá si různých maličkostí A a no a a promítal se mu jeho život, kde prodělal eh tábor PTP a nějaké útisk v 50. letech a všechno možné, to se tam v retrospektivách vrací. Pak se z něj teda stane uznávaný člověk. No a nakonec on díky té své všímavosti si všimne, že tam někde byly holuby, který každý den na střeše chodila nějaká mladá dáma krmit a najednou se tam nejsou. A on teda se tam vydá a zjistí, že opravdu ona spáchala sebevraždu, ale je to za cenu jeho života, kdy on si jeho to napadlo, že se tam něco takovýho špatnýho stalo a nikdo, všichni se na něj dívali trochu jak na blázna, takže to byl takový směšný pán. Nádhernej film. >> A jak jsi říkal název? >> Směšný pán. >> Směšný pán. Tole článek. To je článek filmu. >> To je článek. Ano, já nem mám film, ale nemám ho. On nevyšel ani na originální kazetě, takže ho nemám s obrázkem a to bych >> Ale film máš. >> Film mám. J. >> Já bych se divil. >> Tak to takový bez stěžení věci nejde nemít. >> Je mi to jasný. >> No. No a pak už vznikl asi nejznámější a svým způsobem nejslavnější film Ucho. Mm. >> Kachyňa Procházka, opět původně psaný pro film Bohdalova s brzobohatým fantastické role. Předpokládám, žees ho viděl. >> No, je to nějaká doba. >> No. No, to nevadí. No, já mám ten film je samozřejmě výborný, na svojí dobu neuvěřitelný. No, on byl ještě potom natočený v Rakousku jeho remakej Pavlem Kohoutem, když tam byl v emigraci, ale protože neměl podklady a je to, dá se říci asi ne zcela prořadými herci, tak ona ho jednou naše televize dala a tenkrát mě nenapadlo ho nahrát a od tý doby už jsem se k němu nikdy nedostal. Ale vím, že jako je to odvarle ucha, ale i tak bych ho měl rád, kdyby ho někdo měl, tak se hlásím. Dejte vědět, jestli remake ucha. Jo, >> takže to je, no, já bych ku uchu řekl tolik, že eh ucho i přes velkou úctu k tomu filmu chovám, si myslím, že ten příběh už je několikrát překonaný a že už by si zasloužil opravdu natočit podle novějších linek vlastně. >> Hm. >> To je to, co se dělo tady to v těch 50. letech je samozřejmě hrozné. A bohužel mám pocit někdy, že dneska už je to naprosto běžná věc od poslouchávání lidí všech všichni. A nedá se říct, že by to bylo úplně z jiných důvodů, než to bylo v tom filmu. Zrovna teď se tvoří úplně nová legislativa k přístupu k našim datům a telefonům a >> No. No. >> Takže to už >> takže to jako si neodpustím tuhletu poznámku. No, tím v podstatě skončila trochu taková ta éra, protože Jan Procházka eh tím, jak se velice angažoval, on se angažoval v pražském jaru, vystupoval na všech možných těch, že jo. A to si můžem potom pustit nějaké ukázky té z dokumentů různý, kde on vystupoval na těch srazech mládeže. Hovory s mládeží se organizovaly v 60. letech, kde opravdu otevřeně se mluvilo o problémech a a on tam jásal. Hurá, přátelé, cenzura skončila. Ona taky skutečně nebyla. Byla, ona nebyla. To určitě >> byla mnohem větší svoboda než nyní dokonce na světě jediné období. No, >> takže eh samozřejmě mu to spočítal režim a navíc jak to tak chodí, tak jako eh svému člověku mu to dávali za vinu ještě daleko víc, než neby to byl někdo druhej. >> Hm. Takže ho v podstatě uhnali, že on dostal, měl nádorové onemocnění zkrátka a on se utrápil, byl v nemocnici a poslední ránu, kterou, že jo, už tady okupace byla pro něj obrovská rána, Rusové po něm šli a poslední taková rána, která byla, když přišel na Vánoce už krátce před svojí smrtí domů a přišel na navštívit ten Karel Kachyňa a v podstatě mu jakoby skoro oznámil nebo on ho o tom jakoby informoval, že teda po něm po něm chtějí, aby se ho zřekl aby se zřekl těch filmů, které spolu natočili a hodil to v podstatě jakoby na něj a on >> aby ses řekl, že tam bude >> no spolupráce, ty filmy byly samozřejmě zakázané hned po 68, no, ale když by se o nich někde mluvilo, tak zkrátka to byla věc na procházky a ne kak kyni. >> Ty jo, takhle, že tam nebude napsanej. Byl to jenom procházka a já se oni nikde, no, oni nikde nebyli, že jo. On to on mu to přímo takhle neřekl. On v podstatě jakoby se ho ptal nebo ale tak něco mezi otázkou a eh oznámením a v podstatě mu dal najevo teda, že je asi rozhodnutej, že eh to udělá, protože chce dál pracovat. No a tím ho zlomil. Mě to ta Lenka vykládala, že to byl zlom, kdy on zkrátka přestal bojovat o ten svůj život a že to byla opravdu poslední rána. Říkala, že to tomu Karlu Kachyňovi dlouho nemohla odpustit, že už mu to odpustila, ale že to teda hodně dlouho trvalo, že se k tomu takhle postavil a vykoupil s tím vlastně další svojí. >> Bylo úžasný navázat na tole naše povídání i rozhovorem s paní Lenkou Procházkovou. >> Ten rozhovor jsme vedli nedávno mimo kamery, ale >> no. Takže já jsem ještě ještě tady mám několik filmů, které už vznikly bez zpříčinění procházky. Tady to je z filmu Na Kometě, který byl scénář Karel Zeman. Mám dojem, že ještě Procházka bylu v Titulcích, ale on už potom nesměl být ani uváděn v titulcích, takže byl vždycky nějakým pokryt. A natočilo se několik filmů, >> třeba už zase skáču přes Kalu, že slavný film byl jeho scénář, kde už nebyl uveden. Mám dojem, že Otafovano tam. Takže tady už taky nebyl uveden. >> Já si nejsem jistej u tohodle. To bych se musel podívat. To je film mám. Ano. Magda Vašáriová >> Magda. >> No. >> Takže to je na Kometě. To je slavnej film Karla Zemana. To >> se systémem dneska se systémem. >> No to taky >> jak se vlastně ty charaktery nikdy nezměnily. >> No a no a třeba i jeho jeho film byl scénář filmu Páni kluci Věryplívové Šinkové. jeden z velmi oblíbených filmů, kde už nesměl být uveden. To už je z 75 film a pokryl ho Vítoler, který se podepsal jako scénárista, ale po revoluci, ono se to asi vědělo, po revoluci snad ten honorář těm pozůstalým vyplatil nebo eh jako veřejně se k tomu přiznal, že o to, že tenkrát to jinak nemohlo bejt, takže to pokryl, aby ten film vůbec mohl vzniknout >> a vzal na sebe ten procházku scénář. No, takže takže to je >> to byly věci. Tole by mě nenapadlo, že až takhle se vím, že se mazali lidi z titulku a tak, ale že se až takhle vyměňovali jména ze jména, že to rozesílalo vlastně zlo mezi kolegy a >> někdo se nechal zlomit, někdo ne. Jo. >> No, >> hrdinové vlastně upadli úplně v zapomnění, dá se říct. Takřka, >> no, byli, byli vymazáni naprosto totál. který kolaborovali s jakýmkoliv systém nebo kolaborovali, no, tak prostě spolupracovali trošku měk číslo, >> tak ty jsou pro nás hrdinové do dneška. Je to zajímavý. Je to prostě čeká nás hodně práce to narovnávat. >> Proto vlastně i ty filmové večery tady pod lampou. Ale ukážu tuhle knihu. >> Ano. >> Politika pro každého. >> To vyšlo někdy v 66. roce a je to eh přečtěte si, je to je to o to zájem. Neč jsem to, ale je to skvělá kniha. Poto je pan Procházka opravdu mu věřím, že byl naprosto autentický upřímný. A bohužel, bohužel tím, že byl hlavně teda v počátcích e jako velmi silně eh stranický, je, tak jako i ta filmařská obec ho takhle brala, přestože jim hodně pomáhal, tak jako pro ně to byl pořád ten komunista. A po po 90. roce se o něm dlouho dlouho nemluvilo. Aha. >> A já třeba u mě zároveň s tou Lenkou Procházkovou byl režisér Jan Schmidt, kde se spolu sešli a bavili se a on říkal:„No jo, tak pro nás to byl přítel Novotnýho a člověk, kterej, že jo, tohle." Ale oni věděli, že jim pomáhá, ale nevěřili mu. To je vlastně osobní setkání, který ty jsi absolvoval a >> No. No a já díky panu docentu Jachninovi, což je taky úžasná osobnost, tak jsem dostal kontakt na paní Lenku Procházkovou, která v té době dělala >> eh kniha. Jo. >> No, to je jedna z jeho knih slavných, která se jmenuje >> Přestřelka. No, >> no. a on jich nevydal zas tolik a často vznikaly podle filmu. Tahle ne teda, ale to byly knihy samozřejmě celé jeho dílo okamžitě zakázané po 69. No a já, proto, že jsem o Janu Procházkovi věděl, ty filmy jsem miloval, protože jsem je měl možnost vidět po 90. roce. Předtím jsem je neznal s výjimkou těch dívčích filmů, které jsem znal, ale taky se nesměly hrát. Nic. Zkrátka, kde byl Jan Procházka podepsán, nesmělo být, ani mluvit se o tom nesmělo. >> A rovnaly se vůbec ty jména do dneška, ty ty filmy, že by se >> Já myslím, že u těhletěch filmů, no tak ono jsou to 60 let starý filmy. Sem tam se něco hraje. Nedá se říct, že by se nehráli, ale tak jako všeobecně spíš se hrajou veselo hry než tyhlety vážné věci. >> Ty jsi říkal po roce 90 se o něm dlouho dlouho nevidělo. Já jsem tě možná malinko přerušil. Dlouho se o něm nemluvilo. Já jsem jako chtěl udělat e vo něm pořad jako scénáristovi, protože jsem věděl, jaká to byla osobnost. A navíc mě byl i velmi blízký eh těmi svými politickými názory z konce. let, kdy na mě působil jako jeden z mála. Proto já jsem byl taky mladík a eh nikdy těžko se dá odhadovat, jak co kdo myslí, ale on opravdu působil vě velmi věrohodně ve svých projevech a věřím tomu, že i takový byl. A proto proti němu byla tak šílená nenávist. A ta šla dokonce tak daleko, co se stalo potom kolem Palacha později, že ho nechtěli pořbít, že ho odmítali pořbít a lenkami vykládat celou historii toho, jak mu sháněli místo na pouřeb, jak zakázali, aby byl kdekoliv pořbenej. jako neskutečný věci, neskutečný věci, co bylo bylo vůbec možné. Ona tenkrát dělala Ataše kulturních v Bratislavě, to bylo v roce 2005. Já jsem jí tam napsal dopis s doporučením toho pana Jachnina, ale myslím si, že by ani to doporučení nebylo třeba, protože ona byla velice střícná. napsala mi, že moc ráda se zúčastní jako toho festivalu věnovaného jejímu otci a ptala se, co tam budeme hrát a několikrát jsme si telefonovali a skutečně přijela a bylo, bylo to byl to krásný ročník. Moc se mi to líbilo. >> Úžasný. Ty záběry