NEZAČALO TO COVIDEM. Wolfgang Wodarg

V České republice a jedete do Prahy. O tom se změníme.

Tak přátelé, právě jste tu s námi. Děkuju, že jste s náma, protože dnešek je výjimečný. Pro mě osobně je to velmi, velmi výjimečná chvíle, protože s hostem, kterého tu vidíte, budeme mluvit o tématech, která jsou dnes velmi důležitá a vždycky byla. Jenže byly doby, kdy tato témata podléhala cenzuře.

Mým dnešním hostem je muž, který strávil desítky let na pomezí medicíny, politiky a veřejného zdraví. Doktor Wolfgang Wodarg je lékař, bývalý poslanec německého Bundestagu. Doufám, že to vyslovuji správně, pokud ne, omlouvám se. Bývalý předseda zdravotního podvýboru parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Dlouho před Covidem 19 zpochybnil způsob řešení pandemie H1N1 a vyzval k prošetření vlivu farmaceutického průmyslu na globální zdravotní politiku. Pak přišel rok 2020 a doktor Wodarg znovu zpochybnil převládající názor. O šest let později si konečně můžeme položit otázky, na kterých záleží. V čem měl pravdu? V čem se mýlil a co bychom si měli odnést, než přijde další krize?

Děkuji všem, kteří jsou s námi, kritikům i divákům. Děkuji, že rozhovor sdílíte a píšete do komentářů své názory, ať souhlasíte nebo ne. Podívejte se také na všechny odkazy, protože doktor Wolfgang Wodarg napsal velmi úspěšnou knihu. Nejen jednu, ale právě tato vyšla i česky, takže si ji můžete hned objednat. Odkaz najdete dole. Díky moc, že sdílíte. A hlavně Wolfgangu děkuji, že jste dnes přišel.

Tomáši, děkuji za váš zájem i za tento rozhovor.

>> Rád bych vám tedy položil první otázku. Nejste první vědec, který měl problémy s vládami, médii a vůbec cenzurou. Takže Wolfgangu, mění se to teď? Dá se už mluvit o věcech, které byly před třemi, čtyřmi lety cenzurované, nebo je to v Německu či obecně v Evropě stále nebezpečné? Jakou s tím máte zkušenost?

Ano, zjistil jsem, že se v roce 2020 mediální svět náhle rozdělil. Existoval starý mediální svět a v něm jsem často vystupoval. Jako člena vedení Transparency International se mě ptali na korupci, ale také na zdravotnictví, zdravotní systémy a podobně. Velmi často jsem vystupoval v německé televizi i rozhlase. Byla to běžná práce politika a lékaře v oblasti veřejného zdraví. Hodně jsem publikoval a šlo to snadno. Má práce zaujala média a byl jsem docela úspěšný.

Jenže když jsem v roce 2020 řekl, že s touhle takzvanou pandemií není něco v pořádku, všechno jsem důkladně prozkoumal. Mohl jsem ukázat, v čem je problém a měl jsem už všechna čísla. V únoru 2020 jsem v jedněch německých novinách publikoval článek na celou stránku. Podařilo se mi ho uveřejnit v severoněmeckých novinách, které mé články běžně otiskovaly. Tentokrát ho ale dali na stranu 29. Obvyklej jsem býval na druhé straně. Slušně ho sice otiskli, ale trochu ho schovali. Ale 28. února 2020 jsem na celé stránce napsal, že toto je falešná pandemie.

A to, co pozorujeme – aktivitu testování, ne? Virus, který se šíří a zabíjí lidi nebo jim způsobuje nemoc. Pozorujeme jen testování a potom pozorujeme něco dalšího, co začalo v dubnu. Začali lidi zabíjet nesprávnou léčbou. Staré osmdesátileté lidi s pozitivním testem na covid napojovali na ventilátory. Je děsivé, co lidem dělali, a to jen v některých nemocnicích. V Bergamu, New Yorku a Madridu a v některých nemocnicích v Anglii a Alsasku.

Šlo tedy jen o ohniska, kde lidi léčili nesprávně a kde byla vyšší nadměrná úmrtnost, kterou stálo za to prozkoumat. Prozkoumal jsem to a zjistil, že to souviselo s tím, co vláda nařídila tamním lékařům dělat. Zavedli nové směrnice. Podle nich měli pacientům dávat hydroxychlorochin ve velmi vysoké toxické dávce nebo je napojit na ventilátor a předtím jim podat midazolam. Tím lidi utlumíte, abyste je mohli intubovat a pak je napojíte na ventilátor. K tomu potřebujete lek. V Anglii jejich spotřeba prudce vzrostla. V květnu a dubnu se jich v Anglii spotřebovalo hodně, stejně jako v dalších zemích. A tomu odpovídal i počet případů, kdy se ty léky použily a lidé zemřeli.

Trvalo to jen měsíc. V době, kdy nás chtěli vyděsit a zavedli lockdown, ukazovali nám lidi v nemocnicích na ventilátorech. A to bylo – jak tomu říkáme – byla to operace pod falešnou vlajkou. A kvůli té operaci pod falešnou vlajkou zabíjeli lidi, aby nás vyděsili. A žádná pandemie – víte – žádný virus nezabíjí jen v Bergamu, ale ne v Římě, nebo v New Yorku, ale ne v San Francisku. Taková epidemie neexistuje. Šlo jen o ohniska a ta ohniska byla tam, odkud nám kamery ukazovaly záběry.

Takže to šlo snadno zjistit. Dřív jsem sledoval všechny existující monitorovací systémy akutních respiračních onemocnění. Takových monitorovacích nástrojů je v Německu, Anglii a USA opravdu mnoho. V zimě vždy vidíte mírný nárůst. Přijdou chřipkové vlny a na zápaly plic a podobně zemře víc lidí než v létě. Znovu jsem to sledoval v roce 2020 a nic se nedělo. Byla to téměř stejná vlna.

Všiml jsem si, že od poloviny března už nikdo nechodil k lékaři. V ordinacích najednou nebyli pacienti, protože byl lockdown a lidé k lékaři prostě nechodili. I v nemocnicích se léčilo méně lidí než obvykle. Takhle pandemie, kdy lidé těžce onemocní a nemocnice jsou přeplněné, nevypadá. Vůbec to neodpovídalo tomu, co nám říkali. To, co bylo vidět a co ukazovala tvrdá data, nemělo nic společného s tím, co nám říkali.

Takže myslím, že ano. Zveřejnil jsem to a oni mě umlčeli. Cenzurovali mě. Jednou jsem to zveřejnil na ZDF ve velkém pořadu Frontal 21. Je to významný investigativní pořad a 10. března jsem tam řekl, co si myslím. Novinářka, která mě pozvala, mě zvala už dřív. Nebyl jsem tam poprvé. Pozvala mě znovu, protože chtěla kritický hlas. Řekl jsem, co jsem vypozoroval a ona pak měla velké problémy.

Byla to náhoda. Její šéfové nevěděli, že mě pozvala a že se něco takového chystá. Měl jsem velkou šanci promluvit 10. března ve velkém německém pořadu, protože vedení to nesledovalo a nestihlo mi včas zabránit. Ale tehdy jsem naposledy dostal příležitost vystoupit v běžné televizi. Potom už jsem chodil jen na kanály jako ten váš a jiné. Je jich hodně. Poskytl jsem spoustu rozhovorů a mám opravdu rozsáhlý web. Na Twitteru mám skoro 150 000 sledujících. Takže můžu hodně publikovat sám.

Napsal jsem knihu. Stala se bestsellerem. Byla první v žebříčku bestsellerů z Eaglu. To bylo skvělé. Vyšla v Polsku. Přeložili ji do angličtiny a také do češtiny. Mám velkou radost, protože mám k České republice blízko. Tuhle zemi mám moc rád.

Takže ano, a tak jsem cestoval, snažil se potkat co nejvíc lidí, přednášet a publikovat svou práci. Pořád se učím něco nového. Pak je tu ebola, opičí neštovice, debaty o variantách, hunterech a všechno, čím se nás snaží vyděsit. A vždycky jsem zkoumal, co je za tím, a zjistil jsem zajímavé detaily, co za tím stojí.

A nejdůležitější je, že když se blíží pandemie či jiná hrozba a tvrdí nám, že se musíme chránit vakcínou, musíte se podívat na burzu. Tam zjistíte, co se děje.

Vidíte, jak rostou akcie firem vyrábějících vakcíny. Oni nám tvrdí, že nám pomohou.

Na burze vytvářejí vlny, na kterých se vezou a vydělávají na koupených akcích, protože předem vědí, co se stane, jelikož to sami všechno zinscenují – všechny ty děsivé věci.

No a protože vědí, co přijde, mohou nakoupit akcie farmaceutických firem dřív než ostatní. Pak nás vystraší, hodnota akcií vzroste a oni na tom vydělají miliardy, aniž by vyrobili jediný lék. Jen proto, že předem vědí, co se na burze stane.

Je to naprosto průhledný. Snadno se to analyzuje.

>> Wolfgangu, moc vám děkuji za úvod do tohoto tématu. Postupně probereme hlavní věci, které jste zmínil. A vy, kdo nás sledujete, napište, jakou máte zkušenost z doby covidu. Co jste se dozvěděli o společnosti, politice nebo sami o sobě? Napište nám to a podělte se s ostatními.

Děkuji také za sdílení tohoto rozhovoru a má otázka na vás, Wolfgangu, zní: Hosté, které jsem slyšel v rozhovoru, teď často mluví o Německu a tamní situaci. Mohli bychom probrat spoustu věcí, ale zaměřme se na vaše téma.

Změnilo se tam něco? Jak se dnes vláda a politici zpětně dívají na svá rozhodnutí?

V Hamburku jsem byl v roce 2023 nebo 2024. Viděl jsem tam policistu s tyčí dlouhou metr až jeden a půl. Policisté dokonce jezdili na lodích a kontrolovali u dětí, jestli mají obličej dostatečně zakrytý, přitom byli venku.

Když jsem tohle v Německu viděl, upřímně jsem raději utekl do Prahy.

Jak se na svá tehdejší rozhodnutí dívají dnes? Omluvili se nějak lidem, jako jste vy, vědcům a těm, kdo demonstrovali? Nebo už se dnes v Německu můžete k těmto věcem svobodně vyjadřovat? Je nebezpečné veřejně říkat to, co vy?

Ano, v Německu vystupuji často, ale občas se něco stane. Jednou, když jsem přicházel do sálu, kde jsem měl mluvit, stáli tam lidé s reproduktory a pouštěli hudbu. Chtěli protestovat proti mé přednášce a myslím, že za to dostali zaplaceno.

Zdvořile jsem jim zamával a řekl: „Mockrát děkuji. Ještě nikdy mě nevítali hudbou. Poprvé slyším při svém příchodu hudbu, takže moc děkuji."

Nic jsem si z toho nedělal, jen jsem se jim smál. Přesto to byla skvělá akce.

Když vystupuji v Německu, je vidět, že společnost je rozdělená. Jsou tu dvě skupiny, možná tři, nevím. Asi třetina společnosti je naštvaná – opravdu naštvaná. Hodně trpí. Jasně vidí, co se stalo a cítí se zrazená. A jsou opravdu naštvaní.

V téhle části společnosti mám hodně příznivců, a na druhé straně mám nepřátele. Jsou tam všichni tihle lidé, většinou akademici, a právě akademici všechnu tu paniku šířili. Ti byli nejhorší, protože v sázce byla celá jejich kariéra.

Lékaři, právníci, soudci i úředníci – ti všichni měli svá místa a kdyby nešli s hlavním proudem, přišli by o práci. Novináři přicházeli o práci, když kriticky zpochybňovali převládající názor. Prostě je vyhodili.

V nemocnicích platilo, že když někdo řekl: „Tu geneticky modifikující injekci nechci," vyhodili ho. A tolik lidí je zradilo. Tvrdili, že dostali razítko do pasu, ale injekci si nevzali. Přesto se podřídili a neprotestovali, protože nechtěli přijít o práci.

Takže na ně byl vyvíjen velkej tlak. Ten vždy přichází zeshora – od politiků, od vládních stran – a bylo to dobře připravené.

Velmi mě překvapilo, že neexistovala skutečná opozice. Já býval v sociální demokracii. Jsem sociální demokrat. Byl jsem jí celý život. A patřil jsem k levému křídlu sociální demokracie.

Dnes je to s levicí a pravicí těžké, v politice je to dělení složité. Ty dva pojmy už nemá smysl používat. Ale dřív mi říkali levičák, takže ano.

A najednou jsem ve své straně viděl fašistické tendence. Ty do socialistické levicové strany vůbec nepatří. Panovala tam cenzura, nediskutovalo se a vědeckému dialogu nebyli otevření.

Normálně se při odlišném názoru přete a ptáte: Jaký máš argument a jaký mám já? A zjistíme, kdo má pravdu. Jak ale zjistíme, kdo ji má? Co potřebujeme? Jaké informace potřebujeme, abychom určili, kdo z nás má pravdu? A to je normální, ale tady to bylo vypnuto. Přestalo to fungovat.

V Německu jsem měl mnoho přátel a kolegů, se kterými jsem v Transparenci International bojoval proti korupci. A najednou se mnou přestali mluvit.

Také lékařská komora mě zvala, abych mluvil proti korupci ve zdravotnictví. Zvali mě často. Znal jsem prezidenta lékařské komory. Pak už to tak nebylo. Najednou se mnou nechtěli mít nic společného. Báli se kontaktu se mnou a tím se mnohé změnilo.

Ano.

>> Eh, rozumím. Eh, podobné příběhy znám od některých vědců z Česka i dalších evropských zemí, takže mě to nepřekvapuje. Ještě se k tomu dostaneme.

A jakou zkušenost máte vy ostatní, když jdete ke svým lékařům? Ti vás tehdy očkovali. Co se děje, když jim řeknete, co dnes víte, ale tehdy jste nevěděli? Jak reagují? Máte nějakou zkušenost? Podělte se s námi. Opravdu mě to zajímá.

A teď k vám, Wolfgangu, vraťme se trochu do roku 2020. Postavil jste se téměř celému zdravotnickému a politickému establishmentu. O šest let později – v čem jste měl prokazatelně pravdu? Co se potvrdilo? A v čem jste se mýlil? Zjistil jste to během těch šesti let?

Ano, zjistil jsem, co se dělo v zákulisí. Viděl jsem, co se dělo v médiích a co nám říkali. Viděl jsem čísla ve vědeckých publikacích. Co ale bylo zatím? Co zatím stálo? Jaké síly? Proč k tomu všemu došlo?

Co se stalo ve WHO, co se stalo v Davosu, co se stalo v New Yorku, Washingtonu, Číně nebo Rusku? A všechno už bylo připravené díky dohodám, které se v předchozích letech uzavíraly v zákulisí.

Zjišťoval jsem toho stále víc a zjistil jsem, že dnešní svět utvářejí dlouhodobé zájmy a takzvaná pandemie měla jen otevřít příležitost a navodit stav, kdy všechny naše dosavadní hodnoty přestaly platit, protože nastal nouzový stav.

A v nouzi můžete pro jejich záchranu zacházet s lidmi tak, jak to dřív nešlo. A oni ten nouzový stav zneužili, aby změnili náš svět.

A postupně jsem odhaloval, jak to dělají a jaké používají triky.

Já těm lidem říkám paraziti. Mnozí jim říkají elita – boháči, víte, miliardáři a jim podobní. A pak jsou tu lidé v pozadí: Rockefellerové, Rothchildové, Elon Musk a Bill Gates – ty všichni známe a nazývají je elitou.

Říkám jim paraziti, protože chtějí žít a přivlastnit si svět. Mají své soukromé zájmy a chtějí je uspořádat do dlouhodobého systému, aby mohli dál žít z práce druhých a z našich daní. Vysávají naše daně na zbraně, vysávají naše daně na nebezpečné léky. Berou lidem všechny peníze z daní.

Zdravotní pojištění stále zdražuje, ale lidem je čím dál hůř. Je jim hůř, jsou čím dál nemocnější a ty geneticky modifikující injekce jim navíc škodí. Máme turbakovinu, máme oslabený imunitní systém a lékaři mohou hodně vydělat na všech těch nových nemocech způsobených špatnou léčbou – léčbou, která nás dělá nemocnými.

Tak si vyrábějí pacienty. Je to medicína, která sama sebe naplňuje, podporuje nebo posiluje. A se zdravím to nemá nic společného. Je to jen byznys.

A chtějí znát naše data, protože nás chtějí chránit.

Potřebují naše data.

Všude potřebujeme digitální identitu.

Potřebujeme digitální peníze.

Chtějí vidět, jak utrácíme peníze.

Chtějí vědět všechno.

Kdo má data, má moc.

Mají stroje na velká data a zkoumají, jak nás ovládat.

Normálně bychom řekli: ne, jste blázni.

Co o sobě vím, to vám musím říct.

Všechny své údaje vám musím sdělit.

Jenže za posledních 10 let vytvořili systémy, které získávají všechna naše data.

Údaje o zdraví, o tom, co kupujete a kde utrácíte, jsou nejdůležitější, pokud chcete ovládat lidi. A toho dosáhli a právě to teďka dělají.

A to všechno v pozadí nemá vůbec nic společného s vírou ani s medicínou.

Stále víc jsem odhaloval všechny triky, jimiž ti paraziti získávali stále větší sílu.

Moc vám děkuji za odpověď, Wolfgangu.

>> Co si o tom myslíte? Řekněte nám. Souhlasíte nebo ne? Napište to, prosím.

Děkujeme za sdílení.

Teď otázka Wolfgangu.

Mluvíme o období šest let, což je docela dlouhá doba. Kdybyste měl všechny dnešní znalosti a mohl se vrátit do ledna 2022, co byste poradil evropským vládám? Řekl byste třeba: udělejte okamžitě tohle a tohle nikdy nedělejte. Co by to bylo?

Především bych zakázal ty technologie mRNA.

Lidé se nesmějí geneticky modifikovat, ale přesně to dělají.

Miliardy lidí geneticky modifikují injekcemi nukleových kyselin v nanočásticích. Ty nutí naše tělo vyrábět léčiva, farmaceutické látky.

Naše buňky nikdy nic takového nevyráběly.

Nikdy nebyly zvenčí naprogramované, aby něco dělaly.

Teď máme zvláštní buňky, které do našeho těla nepatří a dělají věci, které naše tělo běžně nedělá.

A náš imunitní systém bojuje proti geneticky modifikovaným buňkám.

To způsobuje všechny ty nemoci.

Způsobuje to trombózu, způsobuje to myokarditidu.

Postihuje to mozek v oblasti drobných kapilár, takže lidé mají závratě a ztrácejí duševní schopnosti, ochrnou a trpí mnoha dalšími problémy.

Teď je mnohem víc infekcí, hlavně plicních, než bývalo, protože ty injekce oslabují imunitní systém.

Já bych jednoznačně řekl: tahle technologie genetické modifikace lidí musí okamžitě skončit a být zakázána. Ale dál proti tomu vystupuji, protože se v tom pokračuje.

I běžné očkování dětí proti dětským nemocem už je třeba vnímat kriticky.

Všechna tato očkování se snaží převést na technologie s modifikovanou RNA.

K očkování proti dětským nemocem používají technologie genetické modifikace, což je naprosto děsivé.

Býval jsem ředitelem zdravotnické instituce, konkrétně Ústavu veřejného zdraví.

A odpovídal jsem za očkovací programy ve školách a školkách.

Měl jsem na to lékaře a byl jsem jeho šéf.

Pochybnosti jsem míval jen u očkování dětí proti hepatitidě.

To jsem nechtěl, ale dnes bych řekl: už své děti očkovat nenechávejte.

Tomuto průmyslu už nemůžeme věřit.

To je hlavní důvod.

A nemůžeme věřit ani institucím, které mají průmysl hlídat a říct ne, když dělá něco nebezpečného.

Byly umlčeny ty instituce, které nás mají chránit – vládní instituce, všechny ty německé instituty Roberta Kocha, Paula Ehrlicha a podobně. Prostě mlčely, tolerovaly, co se lidem dělo, a nezastavily to.

Takže už jim nemůžeme věřit.

Před farmaceutickým průmyslem nejsme chráněni.

Farmaceutický průmysl pracuje pro akcionáře, ne pro pacienty. Pro peníze, ne pro zdraví.

To je jeho hlavní cíl.

Jeho prvořadým zájmem je vydělávat peníze akcionářům. A šéf farmaceutické firmy, který nebude hájit tento prvořadý zájem akcionářů, bude vyhozen.

Když řekne: „Ne, nemůžeme to prodávat, mohlo by to lidem ublížit." Akcionáři pak řeknou: „Ale ne, to není tak důležité. Důležitější je, abychom na tom hodně vydělali."

A co se na burze děje – je to nemocný trh.

Na burze si můžete koupit akcie zbrojního a farmaceutického průmyslu a za dvě hodiny je zase prodáte a žádnou odpovědnost nenesete.

Vůbec žádnou.

Myslím, že žijeme ve velmi nemocném světě.

A právě o těchto tricích to celé je.

O tom, jak nás ti paraziti činí nemocnými a ničí náš svět.

Je to velmi rafinované a neprůhledné.

Všude vládne korupce a politici, kteří tvoří zákony, se snaží silně ovlivňovat.

Existuje obrovská, nesmírně mocná loby, která ovlivňuje naše politiky a předkládá jim návrhy, jaké zákony přijmout a jak je formulovat, aby z nich měla prospěch.

Ten vliv je tedy obrovský a politika je všude prolezlá korupcí.

V Evropské unii je to nejhorší.

Čím je to dál, čím je to vzdálenější, tím méně je to průhledné.

Nikdo neví, co Evropská komise dělá a co se tam děje. Ale lobisté v Bruselu vědí, mohou chodit dovnitř i ven, navštěvovat je a mluvit s nimi.

Ale lidé, které mají ti politici zastupovat, nikdy nic nevědí.

Ani poslanci národních parlamentů nevědí, co se v Evropské komisi děje.

V německém parlamentu jsem odpovídal za vše, co přicházelo z Bruselu v oblasti zdravotnictví, a bylo to opravdu hodně práce.

Měl jsem dva asistenty, kteří jen pročítali všechna ta usnesení, nařízení a zákony přicházející z Bruselu.

Hledali jsme v nich skryté triky, zjišťovali, v čím zájmu byl nový předpis předložen a kdo z něj těžil.

Museli jsme to zjistit.

Odhalili jsme toho hodně a snažili jsme se zabránit dalším škodám, ale je toho moc.

Jsou příliš mocní a neprůhlední.

Čím dál od nás se rozhoduje – třeba v Bruselu, Ženevě, ve VTO nebo v patentových systémech – tím méně lidí ví, jak to funguje.

A patentový systém má dnes ve farmacii zásadní význam.

Vytváří všechny ty pobídky.

S patentem si můžete účtovat velmi vysoké ceny.

A kdo patent uděluje? Jaké instituce to jsou a kdo tam je, kdo o tom rozhoduje.

Je to tak neprůhledné a vzdálené našim demokratickým institucím, že jsme jen oběťmi těch neprůhledných struktur, které nám dnes vládnou.

>> Wolfgangu, moc vám děkuji za vysvětlení situace. Vaše varování jsme všichni slyšeli.

Váš výzkum tedy ukazuje, že to už nemáme podstupovat.

Vím, že je to stále velmi kontroverzní téma. Někteří lékaři a vědci říkají, že je to bezpečné a v pořádku. Jiní, jako vy, a není vás málo, to kritizují.

Ale něco vám řeknu, přátelé.

I jsme na YouTube a chci, abyste tenhle rozhovor mohli dál vidět a slyšet.

Všímám si, že někdy, když něco řeknu, vypadáte trochu vystrašeně.

>> Ne, nebojím se.

Ale řeknu jednu důležitou věc, přátelé.

Tohle je rozhovor s doktorem Wolfgangem Vodargem.

Jde o jeho výzkum a jeho varování.

Svou situaci konzultujte i s dalšími lidmi a víc si o tom zjistěte.

Pátrají sami a neberte tento rozhovor jako konkrétní lékařskou konzultaci vašich potíží.

Ano, jde o názory mých hostů.

Je důležité, abyste to slyšeli, protože chci, abyste se na to mohli podívat.

Ano, to je v pořádku, pane doktore.

Z YouTubu mám dlouholeté zkušenosti, proto to říkám. Ale moc vám děkuji, že jste se s námi podělil o svůj výzkum a názor.

Velmi si toho vážím.

A teď otázka.

Vraťme se trochu k vakcínám.

Co podle vás, Wolfgangu, veřejnost o vakcínách proti covidu stále neví nebo zásadně nechápe?

A jaký je proto nejsilnější vědecký důkaz?

To je velmi důležité.

Jaký je nejsilnější vědecký důkaz?

U nás v Česku se teď někteří lidé snaží vakcíny zkoumat. Z Dánska víme, že existovalo několik druhů, řekněme typů vakcíny Pfizer. Některé byly nebezpečné, jiné v pořádku.

K jakému závěru jste při výzkumu vakcín proti covidu došel?

V Evropské unii tehdy padla velmi důležitá rozhodnutí. Existovala směrnice Evropské unie, která definovala genovou terapii a stanovila, že genová terapie je velmi riskantní. Než ji použijeme, musíme předem zjistit všechna rizika. Musí proběhnout mnoho klinických studií, pokusů na zvířatech a dalších testů, aby se prokázalo, že při genové terapii, kdy geneticky měníme lidi, nedochází k vylučování ani nebezpečným vedlejším účinkům.

Vznikla proto směrnice 2009/120. V ní byla všechna preventivní opatření a princip předběžné opatrnosti popsány opravdu velice důkladně. Na konci té směrnice však byla jedna věta: Vakcíny proti infekčním nemocem nejsou genovou terapií. Byla to jediná věta. Takže když všechny ty nebezpečné věci děláte jako prevenci infekčních nemocí, je to dovoleno, protože to není genová terapie.

V Německu se zároveň změnila definice vakcíny. Původně vakcína znamenala podání antigenu, proti kterému si očkovaný vytvoří protilátky. To je očkování. Jenže nově stanovili, že lze podat antigen nebo rekombinované nukleové kyseliny, což je genová terapie. Tím otevřely dveře nové technologii geneticky měnit lidi a tak je imunizovat proti infekčním nemocem.

V roce 2009 ji nikdo nepoužil. Nikdo to nechápal. Udělali to v době, kdy v Německu probíhala volební kampaň. Všichni jsme mluvili o prasečí chřipce a nikdo si nevšímal, co připravují po právní stránce. Ale ta možnost geneticky upravit lidi, aby si vytvářeli vlastní antigeny, tedy bílkoviny, a využívali antigeny, které si sami vytvoří. Nevstřikují se bílkoviny, ale genetická informace a člověk si pak v těle vyrábí vlastní vakcínu.

Po těch injekcích tedy máme v těle továrny na antigeny. A v Evropě se to poprvé použilo u injekcí proti covidu. Obsahovaly nanočástice s RNA s modifikovanou RNA. A tato RNA proniká do našich buněk. V každé injekci bylo deset miliard takových nanočástic. Deset miliard. Vpravili nám je do paží. Prý zůstanou jen tam. Některé buňky se pozmění a vytvoří nám vakcínu. Vytvoří antigén. To skutečně platilo. Jenže těch deset miliard nanočástic se rozšířilo do celého těla, do každého orgánu.

Ty nanočástice byly tak maličké, že pronikly úplně všude. Pronikly dokonce do mozku, pronikly všude a tak je po několika dnech najdeme po celém těle. A pokud proniknou do buněk našeho těla v drobných cévách, v kapilárách, kde krev proudí pomalu, mohou snadno proniknout do cévních stěn. A když se tam dostanou do buňky, RNA jí jakoby přikáže: Buňko, teď vyrob tento protein. Plán pro něj je uložen v RNA. A buňka začne tento protein vyrábět podle genetického programu, který nanočástice roznesly po celém těle. A buňky začnou produkovat spike proteiny, které se běžně nacházejí na vnějším povrchu viru a vyrábíme je sami.

A víte, my jsme tak dokonalé bytosti. V těle máme policii, která hlídá, aby se nedělo nic, co se dít nemá. To je imunitní systém. Kolují v krvi, všechno sledují a dávají pozor. A když uvidí buňku, která dělá něco, co nemá, zabijí ji. Zničí ji a zničení buňky vyvolá zánět. Něco je poškozené, něco není v pořádku. A pokud se to stane v cévě, může začít krvácet nebo vznikne trombóza. Ta céva se ucpe a tak po celém těle vzniká mnoho nejrůznějších komplikací.

Není to tak, že po injekci přijde konkrétní příznak. Pořád stejné příznaky, ne? Příznaky jsou různé podle toho, kde došlo k poškození. A právě to se stalo.

V následujících letech jsme po mnoha vyšetřeních zjistili, že ne všechny injekce obsahovaly nebezpečné látky vyvolávající záněty a genetické změny. Některé ale obsahovaly jen slanou vodu, některé jen fyziologický roztok. Nic nebezpečného v nich nebylo. Kdyby každá injekce lidem takto ublížila, všimli bychom si toho? Takže museli škody rozředit a byl to obrovský experiment.

U každého, kdo dostal injekci, znají číslo šarže. Každá injekce měla své číslo a oni ho znají. A v pase máte číslo své injekce. A pokud máte digitální zdravotní záznam, je to číslo i ve vaší digitální kartě. Když vědí, kdo dostal které číslo a kterou injekci, mohou zjistit, co se s ním potom dělo a zda měl komplikace. Byl to tedy opravdu obrovský experiment a teď mohou zjistit, jak to fungovalo.

Na lidech se to nikdy předtím nezkoušelo. My jsme byli pokusné krysy. Byli jsme to, jak se to řekne, pokusné subjekty. Morčata. Byli jsme pokusnými králíky v tom jejich obrovském experimentu. A teď ho zkoušejí vylepšit novými injekcemi a vyvolávají strach z viru RSV. Chtějí píchat injekce dětem. Tvrdí, máme nové vakcíny proti rakovině.

A Pfanson, který to oznámil v USA, říká: Teď máme umělou inteligenci. Vezmeme vzorek krve, jedinou kapku, a pomocí PCR testu v ní najdeme rakovinné buňky, protože naše umělá inteligence zná statisíce různých rakovinných buněk. Naučila se, jak všechny vypadají. Uděláme test, najdeme je ve vaší krvi a pak vám připravíme injekci na míru, RNA na míru, díky níž vaše tělo vytvoří antigeny a protilátky proti té rakovině, proti vašim vlastním rakovinným buňkám. Geniální, že?

Problém je, že rakovinné buňky vznikají každou sekundu. Každý den jich vytváříme tisíce. Je to normální. A náš imunitní systém je rozpozná a zneškodní. Žijeme osmdesát let. Přestože máme rakovinné buňky, denně vytváříme biliony buněk a vždycky se něco pokazí. A náš imunitní systém to pozná. Tenhle systém mají nejen lidé, ale i zvířata. Vyvinul se evolucí a umožňuje nám přežít.

A teď nás děsí, najdou pár rakovinných buněk a pak nám dají injekce. Jenže ty injekce jsou nebezpečnější než naše rakovinné buňky. A snaží se tenhle průmysl udržet v chodu a snaží se dál vydělávat tím, že nás děsí.

Ano, Wolfgangu, děkuji, že jste nám to vysvětlil. Promiňte, že vám skáču do řeči, ale pořád tu máme jednu otázku. V médiích jsme teď slyšeli, že existuje nová vakcína, která má pomáhat předcházet rakovině. Mluvilo se o tom ve zprávách. Nevím, jestli je z Ruska nebo odsud. Prý uvažují, že ji budou lidem poskytovat zdarma. Nevím, jestli jste tuto informaci zkoumal nebo měl dost času si ji ověřit, ale co si o tom myslíte? Je to také součást hry? Je nebezpečná? Jaký je váš názor?

Proti rakovině žádná vakcína není. Víte, rakovinné buňky mohou mít tisíce různých podob. A máte je, prostě máte. Je to normální. V kůži máte rakovinné buňky, máte je ve střevech, plicích, to je všude.

V jediném krychlovém milimetru krve máte pět milionů červených krvinek. Pět milionů. A v jediné kapce krve je těch červených krvinek sto milionů. V těle máte pět litrů, takže je to neuvěřitelné množství. A žijí jen sto dvacet dní. Za těch sto dvacet dní tedy naše tělo musí vyrobit biliony. Každou sekundu tedy vytváříte miliony červených krvinek. A při takové produkci v kostech se to vždy stává. Vždycky se něco pokazí.

Nějaké záření nebo toxická látka naruší nově vznikající buňky.

Náš imunitní systém je ale rozpozná, hlídá a odstraňuje.

Rakovinné buňky jsou tu vždycky a když je hledáte, najdete je a můžete lidi vyděsit a můžete říct: "Ano, naočkuju vás."

To je nesmysl.

Rozumím.

Teď už lépe chápu, co říkáte.

Doufám, že vy taky.

Díky doktorovu vysvětlení.

Ale pane doktore, co způsobí skutečnou rakovinu? Když je máme v krvi a v buňkách?