P. DRULÁK: Německu hrozí občanský konflikt. Merz situaci nezvládá!| bez reklam na www.verox.cz

Česká diplomacie se otřásá v základech.

Ministr Macinka vyhlásil válku politickému aktivismu v českých centrech.

Je to skutečný úklid nebo jen výměna jedné mocenské skupiny za druhou?

Brusel chce, aby Češi pracovali do 67 a zatímco Evropa žádá další peníze na Green Deal a zbraně, 100 000 lidí v Česku zůstává bez sociální pomoci.

Pak přichází Ceuta, desítky tisíc migrantů, zavřené hranice.

Otázky, zda má být Španělsko odstřiženo od Schengenu.

A jen o několik dní dříve selhal stát v Berlíně.

Odsouzený islamista zůstal na svobodě a zaútočil.

Mezitím se rozpadá polská pravice, hodnoty proti technokracii, ideály proti boji o moc.

Kdo Evropu skutečně řídí, kdo zaplatí její chyby a začíná se stejný konflikt rodit také v Česku?

Dobrý den, vítejte nalevo.

Začneme zemětřesením na ministerstvu zahraničí.

Ministr Macinka se rozhodl zásadně reformovat Česká centra, což je organizace, která má na starosti naši kulturní diplomacii.

Poprosím o snímek.

Ještě před měsícem mluvil ministr zahraničí Petr Macinka o tom, že Česká centra mohou kvůli problémům kolem expa v Osace skončit v tak hluboké ztrátě, že bude nutné některé pobočky zavřít.

V pátek ale představil úplně jinou vizi.

Z některých těch českých center se postupem času začaly stávat takové státní neziskovky. Lidé, kteří je vedli, buď nepochopili svoji roli, nebo se instituci rozhodli zneužít jako prostor pro politický aktivismus.

To určitě musí skončit, uvedl na tiskové konferenci Macinka.

Ministr Macinka má pravdu.

Česká centra ovládla aktivistická mafie.

Je to mafie, která je rozšířena po všech sektorech české kultury.

Jsou to lidé, kteří rozhodují o tom, kdo se bude vystavovat, kdo se nebude vystavovat, kdo bude dostávat dobré role, kdo nebude dostávat dobré role, jaká knížka dostane podporu od ministerstva kultury, jaká nedostane podporu od ministerstva kultury.

Ať se podíváte na jakýkoliv sektor našich kulturních aktivit, tak je tam prostě určitá partička lidí, která to má tak říkajíc ošéfováno, kteří jsou vyznavači té správné pravdoláskařské havlovské ideologie a každého, kdo je mimo, se snaží likvidovat.

A samozřejmě jedna z odnoží nebo jedno z chapadel této mafie ovládlo i příspěvkovou organizaci ministerstva zahraničí Česká centra.

To už platí řadu let a žádný z ministrů neměl moc chuť do tohodle sahat.

Zdá se, že ministr Macinka nezůstává jen u slov.

Poprosím o pokračování.

Macinka doprovodil tvrdá slova i personální změnou.

Odvolal generální ředitelku Jitku Pánek Jurkovou, které ale zároveň poděkoval.

Od srpna ji vystřídá dosavadní český velvyslanec v Egyptě a dlouholetý ředitel Check Trade Ivan Jukl.

Reorganizaci nemůže dělat nikdo ze současného vedení.

Od pana Jukla si slibuji novou koncepci fungování, zefektivnění rozpočtu a návrat k původnímu propojení diplomacie, kultury a byznysu, řekl ministr.

Řekl bych, že je to volba, která dává smysl.

Jukl je zkušený diplomat, už vedl jinou státní příspěvkovou organizaci Check Trade, ale samozřejmě klíčové bude, jaký si postaví tým.

Pokud na to bude sám, dopadne špatně.

Ale z hlediska ministra Macinky je tohle rozhodnutí poměrně racionální.

S Macinkou je to trochu složité, protože když se podíváme, co někdy dokáže dělat venku, jakým způsobem podlézá Izraeli nebo Washingtonu, tak je to docela ostuda.

Naopak věci, které dělá doma, ať už je to boj s prezidentem, ať už jsou to zásahy do ministerské organizace, to jsou věci, které mají smysl.

Takže pokud bych to měl shrnout, máme takové dva Macinky.

Zahraniční Macinka, ten je občas na pár facek.

Domácí Macinka na pochvalu.

Kdo jsou dnes největší nepřátelé sociálně nejzranitelnějších občanů?

Mají dvě jména.

Je to Uršula z Bruselu a Jenda z Prahy.

Začneme tou Uršulou.

Zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech má vláda v programu a prosadit ho chce.

Míní premiér Andrej Babiš.

Evropská komise přitom nedávno českou vládu vyzvala, aby zachovala reformu schválenou kabinetem Petra Fiali, která počítá s postupným zvýšením věku odchodu do důchodu až na 67 let.

Pokud by se věk odchodu do důchodu vrátil na 65 let, důchodový systém by v dlouhodobém horizontu vyžadoval mnohem vyšší výdaje.

Zrušení reformy by podle Evropské komise v dlouhodobém horizontu zvýšilo každoroční veřejné výdaje na důchody přibližně o 2 % body HDP, uvedla dříve komise.

Takže Evropské komisi v čele s paní Lajenovou se nelíbí to, že premiér Babiš chce dát zpátky fialovy reformy, které posunuly věk odchodu do důchodu o dva roky z 65 na 67.

Babiš to chce posunout a lidé od Lajenové mu říkají, že by to dělat neměl.

Prý nás to bude stát hodně peněz, bude nás to stát 2 % HDP.

2 % HDP není málo, ale srovnejme to s tím, co vydáváme na Green Deal nesmysly.

Podle Evropské komise jsou to ročně 3 % HDP.

Srovnejme to s tím, co máme podle NATO vydávat na obranu.

Podle oficiálních údajů NATO to má být až 5 % HDP.

Takže 3 % HDP na Green Deal nevadí, 5 % na obranu, na zbraně, většinou americké zbraně, a pokud ne americké, tak evropské.

Málokdy naše, to taky nevadí.

Ale 2 % HDP, která by se měla dostat k českým důchodcům, to se zdá, že je nějaký nepřekonatelný problém.

Ale pak je tu vlastně otázka, co je Bruselu vůbec do toho?

Ono možná je legitimní debata, jestli chodit do důchodu v 65 nebo 67, ale tohle není debata, kterou bychom snad měli vést s Bruselem.

Poprosím o pokračování.

Podle Babiše se Evropská komise nyní více než v minulosti zapojuje do hodnocení rozpočtové politiky členských států.

Pro mě je to samozřejmě novinka.

Když jsem byl ministr financí, tak mi do toho nikdo nekecal, prohlásil Babiš.

Současně upozornil, že řada zemí Evropské unie hospodaří s výrazně vyššími strukturálními schodky než Česká republika.

Je to zajímavý postřeh a je pravdivý.

Ministr Andrej Babiš byl ministrem financí do roku 2017 a upozorňuje, že v té době Brusel zdaleka tolik nezasahoval do národní rozpočtové politiky.

Víte, tam je znepokojivá jedna věc, protože v tom období od roku 2017 do roku 2026, dokonce v období od roku 2010 do roku 2026 nedošlo k žádné změně kompetencí Evropské komise.

Evropská komise nedostala, jinými slovy, novou kompetenci, která by jí umožňovala zasahovat do rozpočtů národních států.

Tedy to, co dělá Evropská komise, je mimo kompetence, které svěřily členské státy.

To už je samo o sobě skandální a myslím si, že sebevědomá vláda by měla Evropské komisi vzkázat: do tohodle vám nic není.

Máte široké kompetence, věnujte se jim.

Většinou to děláte špatně, ale dobře, ty kompetence máte přisouzeny.

Toto není vaše kompetence.

Mlčte.

To, že Babiš sází na hospodářský růst, už je samozřejmě ekonomický argument, ale Brusel to vlastně nemá co zajít.

Tolik asi k Uršule, ale Uršula není jediným škůdcem našich sociálně potřebných.

Tím druhým je Jenda.

Co nebo lépe řečeno, co je to Jenda?

Jenda je aplikace ministerstva práce a sociálních věcí pro žadatele o dávky.

Je to nová věc.

Je to opět něco, co připravila Fialova vláda.

No a za těch několik měsíců se toho letosnění spustilo.

Jsou s tím docela slušné problémy.

Poprosím o snímek.

Přechodné období reformy sociálních dávek skončilo.

Původní systém čtyř samostatných dávek, tedy přídavku na dítě, příspěvku na bydlení, příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, definitivně nahradila jediná dávka státní sociální pomoci, superdávka.

Zhruba 100 000 lidí, původních příjemců rušených dávek, zůstává od srpna bez finanční pomoci státu.

Poslední peníze jim byly vyplaceny v červenci.

Ukázala to aktuální statistika úřadu práce, který superdávku schvaluje a vyplácí.

Odborníci, kteří pracují s nízkopříjmovými skupinami, několik měsíců upozorňovali na to, že podmínky nové dávky jsou nevýhodné především pro seniory, kteří žijí sami a také pro samoživitelky.

Řada z nich nadávku nedosáhla, i když jejich finanční situace není dobrá.

No, všimněme si toho jazyka.

Fialova vláda zrušila čtyři dávky a zavedla superdávku.

No, když se řekne superdávka, tak si většina z nás představí něco hodně štědrého.

To je víc než dávka, jo?

Jsou dávky a pak je superdávka.

Když se podíváme blíže na to, co tato superdávka obnáší, tak zjišťujeme dvě věci.

Řada lidí, která dříve dávky dostávala, už je dostávat nebude a ti, kteří je dostávají, budou dostávat méně.

Takže tohle je ta superdávka.

To je asi tak jako když někdo říká, že chce pomáhat Ukrajině tím, že tam bude posílat zbraně a díky této pomoci bude vybíjeno čím dál tím více Ukrajinců.

To znamená pomoc Ukrajině, která znamená destrukci země.

Tohle je zase pomoc sociálně potřebným, která znamená, že sociálně potřební budou odříznutí.

Poprosím o pokračování.

Na úřad práce bylo podáno celkem 333 000 žádostí od příjemců rušených dávek, tedy starožadatelů.

Přibližně 238 000 z nich bylo přiznáno a těmto žadatelům vznikl nárok za měsíc červenec.

Výplatu této nově přiznané dávky dostanou klienti poprvé v srpnu letošního roku, říká Marek Maleňák, ředitel odboru nepojistných sociálních dávek.

Zbylým žadatelům, tedy zhruba třetině starožadatelů, dávka přiznána nebyla, ale ani mezi úspěšnými starožadateli, kteří nakonec na superdávku dosáhli, nemusí panovat spokojenost.

Většině stát přiznal menší částky, než jaké pobírala v případě starých dávek.

57 procent domácností si finančně pohoršilo.

Stát jim vyplatí méně než v minulosti.

Takže taková je ta superdávka.

Třetina lidí, kteří dosud pobírali dávky, nedostanou nic.

No a zbývající dvě třetiny dostanou skoro všichni méně.

Víte, tam je zásadní problém, protože beze sporu ne všichni, kteří dostávají dávky, by je dostávat měli.

Kolem dávek je spousta podvodů.

No když se stačí jenom podívat, jaký kšeft si s dávkami udělaly některé ukrajinské skupiny.

Koneckonců už i mainstreamová česká média o tom píší.

Jaký kšeft s dávkami si udělali některé romské klany?

A zdůrazňuju některé, protože je řada poctivých Romů, kteří prostě se ocitnou v těžké situaci a samozřejmě pak mají nárok na dávku a mají jí dostat.

O těch nemluvím.

Mluvím o romských klanech, kteří si z toho udělali živnost.

Zrovna tak nemluvím o poctivých Ukrajincích.

Většina z nich žádnou dávku nepotřebuje.

Ale dobře, někteří z nich na dávku dosáhnou, ať ji dostanou.

Mluvím o těch, co si z toho udělali kšeft.

Tohle superdávka neřeší.

Tohle je plošné opatření.

Tohle plošné opatření, jehož obětí jsou z velké části běžní čeští občané, kteří ty dávky potřebují.

Znám případ, tragický případ paní Hanky z Jindřichova Hradce, samoživitelka, která se stará o syna schizofrennika.

No a když začali tu superdávku připravovat, tak samozřejmě součástí těch příprav bylo podstatné zpřísnění klasifikace postižených, kteří tyto dávky dostávají.

Takže oni toho syna papírově uzdravili, i když on není schopný se sám o sebe postarat.

A paní Hanka je dnes před neřešitelným dilematem.

Má syna dát do nějakého ústavu, kde ho uspí chemickými léky a nebude vést žádný život, nebo se o něho má starat?

Ale jak se o něho má starat, když na to nebude mít peníze?

Tohle jsou důsledky té jejich superdávky.

Pokud dneska na ministerstvu práce a sociálních věcí slibují, že si to nějak rozmyslí, tak jim radím, aby jednali rychle, protože pro některé lidi už může být pozdě.

Pojďme na otázky.

Tak první otázka: po obvinění bývalého ministra Blaška v takzvané bitcoinové kauze se ukazuje, co vše si bývalá vláda dovolila.

Jak je možné, že to její voliči nevidí?

Eh, milý diváku, já si kladu velmi podobnou otázku jako vy.

Myslím si ovšem, že je dobře, že tahleta kauza, tahleta skandální kauza bude dotažena do konce, že ti vyšetřovatelé skutečně to dotahují do konce a ta obvinění, která vznesli, jsou velmi vážná.

Ty tresty, které žádají, jsou velmi vážné.

Myslím si, že pro ministra Blaška, pro bývalého ministra Pavla Blaška je to šest let.

Pro toho hlavního obviněného Jiříkovského je to dokonce 20 let.

Tak uvidíme, co všechno mu třeba ten obviněný ještě prozradí, aby si ten trest trochu snížil a dovíme se vlastně z pozadí celé téhle velmi, velmi neslavné kauzy.

No, já doufám, že tahle věc se bude v hlavních médiích propírat, aby si lidé uvědomili, koho to vlastně podporovali, když tady podporovali Fialovu koalici.

Uvědomme si, že Pavel Blažek nebyl běžný člen Fialovy koalice.

To byl člověk, který tu koalici dával dohromady.

Samozřejmě, že Petr Fiala není schopný udělat dohodu tak různých stran a uzavřít všechny možné politické obchody, které dohody tohoto typu doprovází.

To dělal Pavel Blažek.

No, takže když dneska je Pavel Blažek před soudem, tak je před soudem celá Fialova koalice, je před soudem celá progresivistickoliberální část české politiky.

Takže doufejme, že ten soud bude dotažen do konce.

Tak největším paradoxem současné doby je fakt, ještě se k odkazu Václava Havla hlásí bývalý komunistický aparátčík, který až do roku 1989 věrně sloužil totalitnímu režimu.

Vidíte to podobně?

Víte, samozřejmě je to určitý paradox, ale ne zas tak velký.

Když se podíváte na Václava Havla a jakým způsobem jednal po roce 1990, tak ono to není úplně překvapivé.

Vezměte si, komu prodal Václav Havel Lucernu.

Tu prodal bývalému agentovi státní bezpečnosti Junkovi, který tehdy byl v čele jedné z největších ekonomických skupin v tehdejší České republice, Chemapu.

To znamená, on udělal kšeft s Estébákem, aby mohl vykasírovat to, co dostal v restituci.

Tohle byl Václav Havel.

Eh, podívejme se na jeho kšefty se Zdeňkem Bakalou.

Ten, kdo se stává po roce 2000 takovým hlavním sponzorem odkazu Václava Havla, je Zdeněk Bakala.

Bakala, který sice nemá temnou komunistickou minulost, aspoň ne tu, o níž bysme něco věděli, ale má tu temnou kapitalistickou minulost, způsob, jakým obral nájemníky OKD o jejich byty.

To mluví za všechno.

Takže Václav Havel spoléhal na tyhle lidi a pro mě vlastně přijde celkem spravedlivé.

Mně to přijde celkem spravedlivé, že dnešním politickým nositelem odkazu Václava Havla je bývalý rozvědčík, přeučený naťák Petr Pavel.

Já bych řekl, že to je určitá historická spravedlnost.

Tak co máme dál?

Tak snad i Babiš uznává, že se EU změnila.

Tak proč ji pořád obhajuje?

No víte, s Babišem je to vždycky složitý, protože Babiš občas pronese nějakou rozumnou větu a pak to nechá plavat a Karel Havlíček udělá něco opačného.

Nebo Babiš pronese rozumnou větu a druhý den pronese větu úplně opačnou, aby uspokojil druhou stranu.

Takže tomu, co říká Andrej Babiš, tomu bych velkou pozornost úplně nevěnoval, ale zaplať Pánbu za to, že aspoň nemáme nějakého přesvědčeného propagandistu, který by prostě za Brusel tady dýchal, tak jako byli exponenti té fialové koalice.

Tak další dotaz, ještě máme prostor, tak jen pro dva.

Prosím vás, neberte mladým iluzi, že nebudou věčně mladí.

Veď začnou hromadně vykonávat samovraždy a my starší to nějak dovršáme k hrobům.

No, tak to není otázka, to je spíš takový povzdech.

Tak já si myslím, že mladí asi nebudou hromadně páchat sebevraždy, ale je tu jiný problém. A trochu to s tím souvisí. A to je určitá demografická sebevražda, která se netýká jenom České republiky, ale týká se to vlastně celého takzvaného vyspělého světa.

Říkám „takzvaně vyspělý svět" — a to jak Evropy, tak i Asie, a dokonce i části Latinské Ameriky — že ty bohaté, vyspělé země, v těch bohatých vyspělých zemích se přestává být únosné mít děti.

To si myslím, že je vlastně určitý druh demografické sebevraždy.

Takže to je trend, který je závažný.

Tak poslední otázka.

To je zajímavé.

Pro důchodce je to moc peněz, ale na Ukrajinu a pro Ukrajince zde v České republice to moc peněz není.

Jsou to sprostěáci.

Jsem moc rád, že jsem tuto současnou ani minulou vládu, ani toho Kašpara nevolil.

No, máte pravdu, že v tom je dvojí metr a slouží Babišovi, vládě — že se tohle aspoň nějakým způsobem snaží zachránit. Ale jinak máte pravdu, že od nich nic moc čekat nelze.

Na druhou stranu, když člověk nevolí ani Fialu, ani Babiše, tak je potřeba volit dobře, aby tam byla nějaká alternativa.

To se bohužel u těch minulých voleb moc nepovedlo.

Děkuji za tuto první část dotazů a podívejme se do světa.

Španělsko zažilo další migrantskou invazi z Maroka.

Postihla Ceutu — španělskou enklávu na severu Afriky.

Poprosím o snímek.

Španělské úřady odhadují, že do Ceuty za poslední den přišlo z Maroka na 49 000 migrantů.

Pozemní hraniční přechod z Maroka do této španělské enklávy byl již uzavřen, ale migranti do Ceuty dál vcelku nerušeně pronikali přes moře, hlásila v pátek španělská média.

Během krátkého rozmezí — několika hodin od čtvrtečního poledne do 4 hodin odpoledne — se město Ceuta radikálně změnilo.

Tiché ulice se zaplnily bosou mládeží.

Z parků se stalo místo hromadné sjezdu a pláž, kdysi plná slunečníků a bikin, je zaplněná migranty.

Během jediného dne tisíce migrantů, kteří přešli z Maroka — ať už přeplavali po otevřeném moři nebo přelezli vlnolam, který označuje hranici se Španělskem — obrátili celé město vzhůru nohama.

Víte, není to poprvé, kdy z Ceuty pronikají do Španělska nebo z Maroka pronikají do Ceuty nelegální migranti, ale je to poprvé v takovém rozsahu.

Naposledy jsme to zažili v roce 2022, to znamená před čtyřmi lety.

Tehdy se o tom hodně mluvilo a v té době přišlo živelně do Ceuty 2000 migrantů.

Dnes je to 50 000, 25krát tolik.

To je mimořádně závažné.

Je to mimořádně závažná věc a je to velké selhání španělských úřadů.

Souvisí to ovšem také s geopolitickou situací Španělska, protože je to i určité selhání marocký úřadů.

Tu hranici mají hlídat jak španělské úřady, tak marocké úřady.

A zdá se, že marocké úřady tu hranici nehídaly s takovou bdělostí, jak by se očekávalo.

S čím to souvisí?

Souvisí to s tím, že Maroko má jednoho velkého nepřítele.

Není to Rusko, není to Čína, nejsou to Spojené státy americké, není to nikdo v Evropě, ale je to jeho — víceméně nemůžu říct jediný soused, ale řekněme — největší, nejvýznamnější soused.

Je to Alžírsko.

Maroko s Alžírskem má dlouhodobý spor o západní Afriku — o tom, komu toto území má nebo nemá patřit — a nerozumí si s ním v řadě jiných věcí.

A ta situace je taková, že pokud nějaký stát začne navazovat dobré vztahy s Alžírskem a prohlubovat je, naštve si Maroko. A pokud něco takového udělá s Marokem, ohrožuje vztahy s Alžírskem.

No a když se podíváme na to, co Španělsko dělalo v posledních týdnech, tak uvidíme, že španělský premiér Sanchez navštívil v červenci Alžírsko.

Nevím, co všechno si na té návštěvě dohodli, ale asi toho bylo dost na to, aby se Maročáni rozhodli Sanchéze tímto způsobem potrestat.

Kamarádi s našimi nepřátely, tak tu máš hordu migrantů.

Poprosím o pokračování.

Migrační krize ve španělské exklávě Ceuta vyvolala reakce politiků napříč Evropou i mimo ni.

Italská premiérka Meloniová uvedla, že nekontrolovaná nelegální migrace představuje podle ní bezpečnostní problém pro evropské státy.

V souvislosti s krizí se začalo mluvit také o možném omezení účasti Španělska v Schengenské zóně.

Italský velvyslanec v Madridu musel na španělském ministerstvu zahraničí vysvětlovat výzvy italské premiérky Meloniové a dalších vládních představitelů k obnovení hraničních kontrol se Španělskem.

No, Španělé se cítí dotčeni.

Španělé si stěžují, jak je možné, že je v Evropě za tohle kritizují.

Jak je možné, že někdo říká, že by se měly omezit Schengenský provoz se Španělskem?

Myslím si, že na tohle Španělé nemají nárok.

Můžeme chápat, že si rozházeli vztahy s Marokem, ale to není náš problém, to je jejich problém.

Ochrana hranic je problém Španělska.

Španělsko patří k nejstarším evropským státům.

U každého svéprávného státu platí základní věc.

Pokud chce existovat, musí si umět chránit hranice.

Stát, který si neumí chránit hranice, nemá nárok na existenci.

Takže pokud dneska Španělé se dojímají nad tím, že v Evropě je kritizují, tak pláčou na špatném hrobě.

Měli by se podívat především do zrcadla.

Souvisí to také s ideologickou orientací španělské vlády.

Španělská vláda leží leckomu v žaludku.

Španělský premiér Sanchez je progresivista, je to vítač.

Je to také kritik Trumpa a je to kritik Izraele.

Lidé nejsou jednobarevní.

Některé věci dělá Sanchez dobře, některé věci dělá Sanchez špatně.

A na ty, co dělá špatně, je potřeba reagovat tak, jak to dělá italská premiérka Meloniová, protože sama italská premiérka Meloniová dokázala omezit migraci do Itálie.

Není to tak, že by to nešlo, není to tak, že kvůli Bruselu to nejde.

Je to obtížné, mimořádně obtížné.

Ale pokud je premiérem někdo, kdo si ví rady, kdo je dostatečně rozhodný a kdo se nebojí, jako je Meloniová v Itálii, tak určité alespoň skromné výsledky může předložit.

Tedy italská premiérka reaguje správně, když říká, že Španělsko by nemělo být v Schengenském systému.

Jak reaguje premiér Babiš?

Poprosím o snímek.

Schengenský prostor je podle premiéra Babiše pro Španělsko třeba okamžitě uzavřít.

Situaci po proniknutí desítek tisíc migrantů do španělského města Ceuty na severu Afriky považuje za skandál způsobený španělskou vládou.

Babiš také kritizuje rozhodnutí španělské levicové vlády umožnit legální pobyt migrantům, kteří trvale pobývali ve Španělsku před 1. lednem letošního roku a měli čistý trestní rejstřík. Žádost bylo možné podat do konce června. Podalo ji bezmála 1,2 milionu lidí. Zhruba dvě třetiny žadatelů pocházejí ze zemí střední a Jižní Ameriky.

Takže pokud premiér Babiš má pochybnosti o tom, že mělo být v Schengenu, má pravdu, ale připomíná možná jednu ještě důležitější věc. Víte, ono se může každému stát, že čas od času se prostě vymkne situace v kontrole, že prostě přes ty hranice se přežene nějaká horda a ten stát prostě to nemusí zvládnout, ale musí se z toho poučit.

No a co udělali Španělé letos v lednu? Jak se poučili z těch předchozích nezvládnutých migrací? No, poučili se tak, že vyhlásili amnestii na všechny nelegální migranty. Řekli: „Pokud už tady jste, pokud jste nespáchli žádný zločin, tak se přihlašte a my vás zlegalizujeme." To znamená ti, kteří přijeli na těch člunech, kteří při těch předchozích invazích přes Ceutu porušili španělské zákony, protože už to, že se dostali nelegálně, je porušením španělských zákonů, tak ti mají být zlegalizováni.

No a jak říká zpráva, do konce června se jich přihlásilo milion 200 000. To znamená, že ve Španělsku v té době začátkem tohoto roku bylo milion 200 000 nelegálních migrantů. Přihlásili se. No a většina z nich bude patrně legalizována.

Samozřejmě situace španělská je specifická v tom, že většina z nich nejsou muslimové ze severní Afriky nebo Blízkého východu. Nejsou to Maročani, nejsou to Maleičani, nejsou to Syřané, ale jsou to lidé z Latinské Ameriky. A samozřejmě, když je tam Paraguajec, Argentinec, tak ta integrace je nekonečně snazší, než když je to Arab ještě navíc muslimského vyznání.

Takže to je něco, co zase trochu vysvětluje tu španělskou situaci, proč k tomu přistoupili. Ale zase těch Latinoameričanů – zdá se, že jsou dvě třetiny – ale třetina jsou muslimové, které Španělé neumí integrovat.

Co to znamená jedna třetina? No, když zpráva říká milion 200 000, tak jedna třetina z toho je, pokud dobře počítám, 400 000. To znamená, tím rozhodnutím se rozhodli legalizovat 400 000 muslimů, kteří přišli nelegálně do Španělska.

Proč je to takový problém? Proč je to problém pro Evropu? Tady nejde o stigmatizaci muslimů. Myslím si, že muslimové, kteří žijí v muslimských zemích Afriky, Asie, Latinské Ameriky – kdekoliv v Latinské Americe jich moc není, ale řekněme Afriky, Asie – mají nárok na veškerý respekt ve svých zemích, ať si žijí podle svých pravidel.

Problém je, že když se masově začnou přesouvat do Evropy, tak to ta Evropa nezvládá. A to, jak to Evropa nezvládá, ukázal nedávný atentát v Berlíně.

Dvacetiparcetý islamista a německý občan s libanskými kořeny Abdul Balaut, který byl letos v květnu odsouzen za pokus připojit se k teroristické organizaci Islámský stát, po vynesení rozsudku neputoval do vězení. Přestože dostal trest 22 měsíců odnětí svobody, soud mu umožnil zůstat na svobodě. O necelé dva a půl měsíce později spáchal smrtící útok dodávkou v Berlíně, když najel do davu a následně napadal lidi zřejmě mačetou.

No, takže je to zajímavé. Toto je jako vystřiženo z francouzských velkoměst. Kluk, který už se narodil v Německu. To není někdo, kdo přijel na lodi, ani někdo, kdo by legálně imigroval. To je německý občan. Narodil se v Německu libanskými rodiči. Ti tam patrně přišli za lepším životem a patrně si i Německa vážili. Nicméně on už vyrůstá v zemi, které si neváží. Radikalizuje se, stává se z něj islamista. První odsouzení má už v 16 letech. V 16 letech už je odsouzen za hloupež. No a v té dráze pokračuje do svých nějakých 22 a letos, když stál před soudem za pokus připojit se k islámskému státu – to znamená k teroristické skupině – tak co udělal Berlínský soud?

Berlínský soud mu řekl: „To bys neměl dělat, ale do vězení tě posílat nebudeme. My ti dáme šanci, aby ses deradikalizoval. Aby se z tebe stal zase slušný německý občan, který půjde v Berlíně na klobásu a kterému ho ani nenapadne, aby někoho zabíjel."

No a za dva měsíce najel dodávkou do akce na účastníky akce LGBT, což jsou mimochodem lidé, kteří většinou podporují i tu migraci. Z té dodávky vystoupil a mačetou je začal sekat.

Takže asi takhle. Co to znamená? Že ty německé úřady vůbec nevědí, čemu čelí. Podobně jako francouzské úřady. A co já vím, možná kdyby ten německý soud rozhodl tvrdě, tak by byl ten soudce sám vystaven nějaké perzekuci. Možná že takhle už to dneska v Německu funguje.

To znamená, my na jedné straně máme mladé muslimy, kteří se nedokáží ztotožnit s evropskými státy, v nichž vyrůstají. A na druhou stranu máme úřady těchto států, kteří nejsou schopné si s tímhle vůbec poradit. Evropské státy si s migrací poradit prostě neumí.

Polská národně konzervativní strana Jaroslava Kačinského se dostala do vážné krize. Ta ohrožuje její naději na vítězství v parlamentních volbách příští rok.

Rozkol mezi Moravěckým a Kačinským rozdělil nejsilnější opoziční stranu v Polsku. Moravěcký působil jako premiér během vlády PiS v letech 2017 až 2023. Koncem července definitivně opustil stranu a s velkou pravděpodobností s sebou odláká i část jejich voličů.

Ještě před několika dny měla strana 186 křesel, avšak po 24. červnu odešlo ze strany vedené Moravěckým 40 poslanců, tři europoslanci a jeden senátor – celkem 44 členů strany. Nezůstali však bez stranické příslušnosti. Stali se zakládajícími členy poslaneckého klubu Rozvoj plus.

Začínající rozkol byl součástí sporu mezi Moravěckým a Kačinským. Takže otec zakladatel Jaroslav Kačinský se dostal do sporu se spíše technokratickým, ale velmi schopným politikem Moravěckým, kterému řadu let sloužil jako premiér.

Jestli si vzpomínáte, tak sám Kačinský premiér nebyl. On řídil stát vlastně ze svého varšavského bytu a Moravěcký patřil k těm převodovým páka skrze něž řídil Polsko. Byl to takový ten oddaný služebník, oddaný technokrat, který dělal, co si Kačinský přál.

V posledních měsících se neshodli a to do té míry, že Moravěcký odchází ze strany Prawo i Sprawiedliwość a s ním odchází více než pětina poslanců. A nejen že odchází, ale zakládají novou stranu, která bude Kačinskému ve volbách příští rok konkurovat.

Oč v tom rozkolu vlastně jde?

Moravěcký chtěl, aby byla strana PiS v sociálních otázkách liberálnější, více orientovaná na trh a zaměřená na mladé voliče. Předseda strany však chtěl kormidlo jemně natočit ještě více doprava, což v březnu potvrdil tím, že za kandidáta na budoucího premiéra jmenoval Přemyslava Čarneka, představitele radikálního křídla strany.

Čarnek v čele kandidátky měl zastavit odliv voličů k radikálnějším stranám, jako jsou konfederace a Konfederace Polské Koruny.

K rozpadu došlo kvůli vnitřním sporům v rámci strany PiS.

Moravěcký předložil Kačinskému ultimátum.

Buď se stane Kačinského politickým nástupcem a prvním místopředsedou strany, nebo se vydá jinou cestou.

Kačinský tento požadavek odmítl.

Takže když se na to podíváme analyticky, tak vlastně vidíme dvě roviny sporu mezi Kačinským a Moravěckým.

Jednak je to spor ideový.