🎙️ Pasáci v Mošnově dojí stádo a Němec šéfuje NATO. Rusko má řadu výhod | Petr Hájek

V posledních dnech a týdnech předvádí západ válečnickou hystérii, která už není politikou, ale přímo psychiatrickou diagnózou.

Vypadá to, že se naprostá většina veřejně činných osob prostě zbláznila.

Osoby, nikoli osobnosti, ty už naopak téměř nejsou.

Západ se zmítá v krizích, které tyto osoby dosazené do vlivných postavení způsobily.

Avšak místo toho, aby se pokoušeli zachránit, co ještě lze, volají po válce s Ruskem, po napadení největší země světa s mohutnou armádou, s ocelenou a vycvičenou několika roky zástupné války s NATO, státu s patrně největším a nejmodernějším jaderným arsenálem na světě.

Západ nejprve připravil, financoval a vyvolal krvavý státní převrat na Ukrajině, při němž dosadil k moci jediný reálně existující režim v Evropě, který se nezakrytě hlásí k německým nacistickým tradicím.

Ukázalo se, že vítězství rudé armády a amerických spojenců v druhé světové válce rozdrtilo Hitlerův pokus o světovládu jen zdánlivě.

Zrůdná ideologie se pouze stáhla a zapouzdřila jako rakovinný nádor, jenž sedm desetiletí skrytě přežíval.

Čekal na vhodné podmínky.

A když se dostavily, pozornost otupěla a pamětníci válečných hrůz odešli na věčnost, začal nenápadně metastázovat.

Nyní smrtící choroba znovu propukla naplno, protože zapomínáme.

Dnes při zpětném pohledu už víme, že velká válka vyvolaná v minulém století Německem a jeho, mimochodem nejen kontinentálními spojenci, ve skutečnosti dodnes neskončila.

Dobít Rusko, poté Sovětský svaz a nakonec opět Rusko je fatální utkvělou představou Německa a anglosasů, jakkoli se v určité chvíli z taktických důvodů stali na čas ruskými spojenci.

Po krátké pauze dvacetileté, po první porážce, Německo na největší zemi světa opět zaútočilo.

To už v jeho čele nestál císař Wilhelm II pruský, ale Adolf Hitler.

A protivníkem nebyl Romanovec car Mikuláš II, ale Josef Visarionovič Dugašvili s přídomkem muž z ocele — Stalin.

Ale po strašlivém průběhu s desítkami milionů mrtvých to nakonec dopadlo stejně.

Pro Německo ostatně ještě hůř.

Válka tím však neskončila.

Pouze ochladla.

Zrádný Churchill naštěstí marně přesvědčoval Roosevelta, aby západ před pádem Berlína spolu se zbytky německých armád zaútočil na svého spojence z nutnosti oslabení Sovětského svazu.

Tentokrát už bez Hitlera, který se západu vymykl.

Válka se tedy změnila pouze na studenou a přítomnost jaderných zbraní na obou stranách ji v této podobě na čtyři desetiletí zakonzervovala.

Pokračovala však jinými metodami.

Vnitřní zradou Gorbačov a Jelcina pak málem západ dosáhl svého cíle bez boje.

Jenže na poslední chvíli se v téměř kolonizovaném Rusku opět objevila silná osobnost — Vladimír Putin.

Západu však tou dobou už osobnosti došly.

Přesvědčen, že nyní má skrze určující velmoc na západě Atlantiku světovládu na dosah i bez Hitlera, ztratil motivaci a neprodukoval je.

Přesněji řečeno ti, kteří ve skrytu rozhodují, je už nepotřebovali.

Mechanismus předstírající demokracii a výběr pomocí takzvaně svobodných voleb je tam prostě nepustil.

Stačili symboličtí panáci.

Typický Černoch Barack Obama.

A právě za jeho panování — to bylo v letech 2009 až 2017, po úspěšném divadelním převratu z 11. září 2001 a v něm pramení, ačkoli neúspěšné invazi do arabského světa, což by byl první krok ke světovládě — byl západ donucen ke změně taktiky.

Náhradní rozhodnutí znělo: "Nejprve je třeba dobít Rusko podle známé McKinderovy světovládné anglosaské teorie Srdce světa."

V tu dobu bylo Rusko obklíčeno ze severu a z východu bývalými spojenci, nyní již navzdory slibům a zárukám při sjednocení Německa členy NATO.

Zbýval ovšem rozhodující jižní měkký podbřišek — Ukrajina.

Plán počítal s tím, že po této přípravě a umístění amerických raket, včetně jaderných, na Ukrajinu by Rusko ztratilo všechen svůj technologický náskok v jaderných nosičích.

A prakticky by bylo donuceno bez boje kapitulovat.

Prostě chtěli ohřát tu vychladlou polévku po Gorbačovi a Jelcinovi jinou cestou.

Tam směřoval převrat na Majdanu z roku 2014.

Americká administrativa tehdy ještě plně kooperovala s podřízeným Bruselem, jenž plně kooperoval s podřízenými guberniemi, těmi takzvanými členskými státy EU.

Společně připravili převrat plným vědomím, že se k moci dostane jediná připravená skupina na západní Ukrajině, onen dosud dřímající a jediný autenticky zapouzdřený rakovinný vřed hitleroriáleho nacismu v Evropě — banderovská rusofobní elita.

A ta neklamnala.

Její útok a etnické vraždy ruskojazyčného obyvatelstva ve východních provinciích, jež buď odmítlo, byly prvními skutečnými výstřely obnovené čtvrté fáze té hrozné války.

Dělo se tak ovšem už za zásadní změny proti její druhé fázi, takzvané druhé světové válce, protože převážná část Evropy byla postupem kroků již plně kolonizována Německem v podobě Evropské unie bez jediného výstřelu.

Telecí věk se začal.

Jediný rozdíl proti Hitlerovi při evropské integraci spočíval v tom, že ke slovu tentokrát přišel mírnější model Mussoliniho fašistický korporátní stát.

Zprvu za udržování některých formálních znaků demokracie.

A bratrský nacismus s tím nadčlověčenstvím přenechali kyjevským Banderovcům, soudruhům ve zbrani a v chamtivosti.

Již pátým rokem probíhá tato fáze neskončené velké války, jež aktuálně opět balancuje na hraně propasti války celosvětové, jaderné.

Jsem přesvědčen, že tuto na pohled notoricky známou sekvenci kroků vedoucích k současnému napětému stavu je nutno stále znovu a znovu připomínat.

Hlavní mantrou západní propagandy je totiž úporná snaha zaměnit příčinu za důsledek.

Západ válku vyvolal a nadále do ní vrhá prakticky všechny zbraně, všechny peníze, všechny zpravodajské informace.

Už dlouho nejen na pozemní frontě, kde zjevně prohrává, ale navádí kyjevské střely hluboko do ruského území a dováží na bojiště stále více svých letadel a dalekonosných raket krok za krokem v tupé naději, že zvolna takzvaně ohřívá ruskou žábu, která si všimne, že umírá až když bude pozdě.

Jenže to se fatálně mýlí.

Nekvalitní loutky, kteří dnes stojí či sedí na rozhodujících místech, mají proti sobě nejen mimořádnou osobnost v podobě prezidenta Vladimíra Putina, ale především celé vzdělané a zkušené vedení země s nejlepšími analytiky a diplomaty, o jakých se západu ani nemůže snít.

Sergej Lavrov tu školu symbolizuje a reprezentuje.

Jenže oni spíš ten svůj omyl pouze předstírají.

Vědí, jaká je situace, jaké je rozvržení sil.

Ale svou propagandistickou blábolskou strategií, lhaním o údajných ruských hybridních útocích a absurdně přestřeleným zbrojením chtějí pouze ohřát do válečné hysterie veřejnost, nebo alespoň tu její vystrašenou část, která krachující západní elitě ještě věří.

A protože krize, které tato skupina beznadějných osobností způsobila — finanční, hospodářská, energetická a v neposlední řadě mravní — se nyní jako blesky předbouří křižují v zničujícím mixu, nevědí, jak z toho.

Válka se jim jeví jako jediné možné řešení.

Tlačí proto napětí už ne na hranu, ale za ni a doufají, že Rusko přece jen učiní nějaký dramatický krok, který jejich katastrofální selhání ospravedlní.

No, tisíce lidí přijeli tento víkend na dny letectví v Mošnově. Pozorují létající stroje jako zábavné divadlo. Stroje, které řídí piloti podléhající rozkazům.

Aby bylo už dokonale jasno: po německé předsedkyni Evropské komise se politickým šéfem NATO stane německý generál Pudlík, který si obnovené hitlerovské ostruhy vysloužil svou okázalou rusofobií. Ten, který se nezakecá, bude nyní v čele. Němec bude zprostředkovaně velet pilotům, jimž s telecí tupostí radostně mávají jejich budoucí oběti a naslouchají přitom nadšeně slovům ještě horšího bezectného pasáka Telata z Pražského hradu.

V téže chvíli si Andrej Babiš navlékne tričko s příkladným anglickým nápisem "No war", protože "ne válce" v češtině mu přijde jednak málo světácké, ale především moc odvážné. Tohle je takhle — je to přece jen trochu odfiltrované, řekněme — a řeční do videa, že musíme zabránit třetí světové.

Když předtím na pražské konferenci zbrojařů ujišťuje, jakí jsme to odhodlaní bojovníci za NATO a přes Okamurovy opatrné protesty navyšuje výdaje na zbrojení z vykradené státní kasy proti Putinovu Rusku, které je prý agresorem, jak do omrzení opakuje. Jeden by si řekl, že už si to snad i myslí, pokud by ho podezříval, že si myslí vůbec něco svého. Kdepak, svatá prostota! Tohle opravdu s duchem nesouvisí.

Ostatně přidávají se i církevní hodnostáři, pokud chtějí být na výsluní telecí doby. Neslýchaný rusofobní válečnický dopis biskupa s příznačným jménem Holub se skandálně četl v mnoha kostelech, jež vedou stejní černokopytníkovi lemuři. S Kristovou církví mají společného pouze to, že jsou sfetovaní satanovým kouřem, který se již dlouho vznáší nad Vatikánem.

Ti všichni pasou svá telátka, pro něž je válka jen propagandistická zábava, která se odehrává toliko na obrazovkách televizí. Že tady byla poměrně nedávno a že pokračuje jen zatím jinými prostředky, takže na jejich domy, byty, dílny a kanceláře ještě bomby fyzicky nepadají. To tihle dospělí nedospělci už vůbec nevnímají.

Jsme v jejich rukách.

No, mnozí, mnozí však věří, že jsme v rukách Páně.

Co z toho pro naši na pohled bezvýchodnou situaci plyne? Velké tajemství, velké naději, ovšem její součástí může být i dopuštění.