Pátý ročník spol.výstupu na posvátnou horu Říp s Danielem Landou a obrozenci 2.0 🇨🇿 zdroj raptortv

[hudba] Tak já vás tady všechny vítám a eh začneme tím, že si připomeneme dva velké muže naší historie, kteří v leto v letošním roce měli výročí, konkrétně tedy slavného básníka Jaroslava Sejferta, který zemřel 10. ledna 1986, to znamená před 40 lety a herce Zdeňka Štěpánka, Národního umělce, který měl výročí 22. září, výročí narození, tedy abych upřesnil a narodil se 22. září 1896, tedy před 130 lety. A tito dva mužové eh se spojili. Jaroslav Sejfert napsal báseň Říp a Zdeněk Štěpánek jí tedy úžasným způsobem odrecitoval. My začneme tím, že si pustíme tedy tu recitace recitaci básně Říb od Zdeňka Štěpánka. Poprosím pustit básničku. Viděl jsem hory plné ledu, však zpívat o nich nedovedu. Jiskřely dálky nad hlavami, jak bledě modré drahokamy. Jímala závrať při pohledu. Zpívat však o nich nedovedu. Když ale vidím na obzoru uprostřed traje nízkou horu, na nebi mráček bělosoucí, přestane srdce chvíli tlouci. Oblaka letí v klasech zralých a koně dupou pomaštalých. V panácích jsou už všude snopy a svatý Jiří zvedá kopí, aby jej vrazil veán [odkašlání] dračí. A motýl spěchá pobodláčí a jako krůěj na prstenu třpití se drobná kvítka rmenu. Tu nemohu se vynadívat a všechno ve mně začne zpívat. Zpívat i plakat. Maminko má, jak je to hezké u nás doma. >> Takže to byl národní umělec Zeměk Štěpánek, který t citoval tedy báseň našeho prvního a zatím jediného laurereláta Nobel Vyceny za literaturu Jaroslava Sejferta. A v letošním roce měl výročí další významný muž, spoluautor naší hymny Josef Kajtan Tyl, který tedy měl 170 let od úmrtí 11. července 1856 a i on chodil rád na Řýp a on ve svých textech napsal o Řípu a já teď poprosím Líbu, aby nám přečetla, co napsal Josef Kaajantil o říp. Říb. Říp osamotnělá hora Čedičova. U Roudnice vyniká asi 200 m nad své okolma a jest jak v hororopisném, tak v geologickém ohledu jedna z nejnáročnějších hor českých, významnějící se podobou zvonovou. Vyhlídka z řípu náleží s nejkrásnějším v Čechách, zahrnujíc v rozsáhlém obzoru nejúrodnější krajiny české. Dle staré pověsti praotec Čech přišel, do země z řípu krajiny obzíral a v nich s rodem svým usaditi se uzavřel. Pravděpodobno, že Říp byl pohanským Čechům místem posvátným. kde konaliy žertvy a bohům svým se klaněli. Na místě snad někdejšího pohanského chrámu vystavěn tu záhy kostel křesťanský svatý Jiří zasvěcený, který však již ve 12. století byl velice sešlý. Na místě tohoto starého dal v roce 1126 kníže Soběslav na památku slavného vítězství nad Němci u Chlumce postaviti kostel nový kamenný, který ve své podobě udržel se až na naše doby. V každoročně se o svatého Jiří konají z celého okolí poutina na říp. Já děkuju. že nám připomněla tedy, co napsal Josef Kajetan, spoluautor naší národní hymny. A teď předám slovo nejslavnějšímu současnému řečníkovi na říp Jardu Janovi, známému též jako řečník řípu nebo pod přezdívkou úplně nejlepší řečník a společně s ním eh nebo respektive po něm vystoupí Jan Oldřich Krůzo. >> Tak dobrý den, já jsem nejlepší řečník hřípů jenom proto, že jsem jediný řeční řípů. [smích] E, což teda záhy uvidíte. Eh, dnes je den české státnosti, což asi tušíte a já bych chtěl promluvit o tom, co se váže k dnešnímu datu, to znamená k 28. září a souvisí s českou státností. Ona česká státnost nebo obecně státnost sama o sobě eh neznamená skoro nic. Vždy je důležité, aby k ní byly přeřazeny nějaké další hodnoty, jako je například suverenita nebo svoboda národa. E teprve tyto další hodnoty společně se státností vytvářejí takový mix, eh, kvůli kterému naši eh předci bojovali a umírali a o který se snažili. Protože k čemu je národu stát, pokud je řízen například cizinci a nebo k čemu je národu stát, pokud eh ten stát neusiluje o to, aby ten národ zkétal, aby ten národ vůbec vydržel, aby jeho identita byla posilována. 28. září je beze sporu důležitý eh den, který se několikrát zapsal do historie české státnosti, suverenity i svobody národa. E když opomenu to, že 28. září má narozeniny Miloš Zeman a taky já, tak meze sporu nejdůležitějším okamžikem je 28. září 935. Tehdy byl nedaleko odtud ve Staré Boleslavě zavražděn panující kníže Václav. Tehdejšího součastnice jej považovali za slabého, protože on se zřejmě poprvé v historii našeho národa, našeho státu bez boje vzdal eh cizím vojsku. E tehdy ještě Sasové nepřišli nám uloupit území. E nechtěli si nás ani podrobit, ale [odkašlání] chtěli jenom výpalné. Ale přesto Václav nebojoval. vzdal se a to okolí to neuneslo a zavraždilo ho. Eh, z něj se stal díky té smrti teda duchovní symbol státu a jak to v dějinách bývá, paradoxně potom vedl další generace Čechů v jejich boji za to, za co sám on jakoby nebyl schopen bojovat. Ale to není na tom 28. září 935 to nejdůležitější. To nejdůležitější je, že eh vlády se ujal jeho bratr Boleslav, který teda železem a ohněm sjednotil nebo začal sjednotovat české kmeny a eh udělal pro naši státnost a suverenitu asi nejvíc ze všech našich panovníků. Eh mimo jiné zavedl jednotnou hradskou soustavu. To znamená podřídil veškeré orgány jenom jednomu vedení. To znamená, nedovolil, aby byly nějaké jiné orgány v nějaké třeba jiné zemi. Já nechci jmenovat žádnou zemi. V té době byl třeba Brusel jenom bahnitá vesnice o třech chalupách. A eh [zpěv] také zavedl a co je třeba důležité, zavedl eh samostatnou měnu. To znamená, že od té doby víceméně Čechy mají samostatnou měnu. Eh další událost, která se váže k české státnosti a suverenitě o 60 let později 28. září 995, kdy v Libici nad Cidlinou byl vyvražděn konkurenční rod Slavníkovců. Tím byl dovršen sjednocující proces a před tisícem let vznikl český národ. Ono vám to může přijít jako jako běžný, banální fakt. Nicméně český národ je díky tomu jeden z nejstarších národů Evropy. Když si vezmete, Němci se ještě v 18. století považovali za bavory, sasy nebo Branibory. Francouzi až do francouzské revoluce se považovali za bretoňce nebo akvitánce. Eh, a třeba Italům vtiskl celárodní ráz až Garibaldy na začátku 19. století. Nám tím sjednocením začal ovšem neúprosný boj o přežití. Ve stovkách bitev naši předci museli hájit státnost, suverenitu i svobodu národa. Někdy se jim to dařilo, jindy podléhali. Dostali jsme se do područí Habsburků. Čeština byla utlačovaná němčinou. Čech musel ve své vlastní zemi sbírat jenom drobky, které nám cizáci nechali. Eh, s naším národem to mnohdy vypadalo špatně. Vždy jsme ale dokázali vstát a bojovat. Někdy to vstávání trvalo i 300 let. To je teda pravda. Naprosto zásadním mezníkem ohledně české státnosti a suverenity je 28. září 1938. >> Někdo nám tu poletuje. 28. září 38 uplynulo ultimátum, které nám dal vládce sousední naší západních nápadní země a požadoval odevzat třetinu našeho území. Den na to se sešli v Mnichově eh zástupci čtyř mocností, kteří rozhodli bez nás o tom, jakou máme mít budoucnost, teda přesně o tom, že žádnou budoucnost mít nemáme. Eh, můžeme tady nadávat na zrádného spojence, můžeme nadávat na hamižného uchvatitele, ale faktem je, že za naši státnost, suverenitu a svobodu nikdy nebude bojovat nikdo jiný než my sami. Ta odpovědnost je vždycky na nás a je testována každá generace Čechů, jestli tyto hodnoty jí za to stojí, aby bojovali. My jsme se tehdy vzali, odevzdali jsme bezboje eh z Nojmo, kde je v Rotundě vymalován celý cyklus českých přemyslovských králů. Odevzdali jsme Fulnek, kde psal Komenský svoje spisy. Odevzdali [frknutí] jsme nikdy nedobitý hrad bez jezd. Odevzdali jsme bojiště bitvy u Chlumce, kde naši čeští válečníci porazili na hlavu Němce a zajali jejich císaře. Odev a ostatně nahoře uvidíte rotundu, kterou nechal vystavit kníže na počet tohodle vítězství. Odevzdali jsme husický žatec, odevzdali jsme Českou lípu i český Krmlov. Odevzdali jsme tehdy bojiště bitvy Utachova, kde Husiti porazili křížovou výpravu z celé Evropy. Dokonce na místě, kde stojíte, když se podíváte támhle tím směrem, tak zábor byl 10 km odsaď na břehu Labe. Až sem sahala ta hamižnost sousedního státu. Jeho to ani todle, i když jsme mu tole všechno dali, ho to nezastavilo. Velké finále přichází 28. září 1941. Vlády protektorátu se ten den ujímá Reinhard Heidrich. Přichází se svým plánem poněmčení celé oblasti, zničení českého národa, hřímá z černického paláce. Ostatně Čech nemá v tomto prostoru co pohledávat. Ještě 28. září vyhlašuje stané právo a začínají reprase. Ještě toho dne 28. září 1941 nechávají v ružinských kasárnách popravit dva čelní představitele obrany národa, což byla odbojová organizace. Umírá pod kulkami německých uchvatitelů generál Vojta a generál Bílý. Generál Bílý, když stojí před popravčí četou, nenechává si nasazovat pásku přes oči a sám velí popravčí četě. Ať žije Československá republika, psi palte. Tak umírá hrdina. Až dnes dojdete nahoru, vzpomeňte si na tohoto generála a na jeho odvážný boj, protože dnešní den je i dnem tohoto člověka. Eh, den pár dní po této hnusné vraždě se v Londýně sešel tlukovník Moravec s jedním takovým nevýrazným rotmistrem, kterj se jmenoval Gabčík. pověřil ho úkolem sejmout tu hlavu nacistické hydry v Čechách, zlomit tu píchu nacistů. Pro Hricha si spravedlnost česká přišla po půl roce v Praze. Doprava v Praze je nebezpečná, to se obecně ví. [smích] Eh, dnes už na nás nemíří bodáky rakouských četníků. Ani nestojíme před hlavněmi německých okupantů. Přesto si nemyslím, že by byla česká státost úplně zajištěná, že by česká suverenita nebo svoboda národa nebyly v ohrožení. Je to právě naopak. Nemáme dneska jenom ty cizí nepřátelé, které by, kteří by do toho usilovali, ale mám pocit, že spíš u nás vevnitř eh se hromadí síly, které eh chtějí eh suverenitu, státnost, svobodu národa oslabovat. A já vás prosím, nevěřte lidem, kteří říkají, že je nezbytné, abysme neměli hranice jenom proto, aby se lépe cestovalo, protože hranice jsou naprosto zásadní element státnosti a suverenity. Nevěřte lidem, kteří vám říkají, že je dobré, abyste se zbavili své měny, protože měna je základní atribut státnosti a suverenity. Nevěřte lidem, kteří vám říkají, že je dobré pro nějakou akceschopnost bruselské byrokracie se vzdát práva veta, protože pro naši samostatnost a suverenitu je to nezbytně nutné. Nevěřte takovým lidem a i vy, stejně jako každá jiná generace Čechů, stavte se za státnost, stavte se za suverenitu, stavte se za svoublud národa. O to vás prosím. Děkuji vám. A jenom jak jsem zmínil eh o to, jak jsme byli pod útlakem, představte si, že v jednom období, konkrétně v Bachově absolutismu, bylo v Čechách zakázáno zpívat některé české písničky. Tak jsme na tom byli a není to tak dávno, je to 150 let zpátky. Jedna z těch písniček, která byla zakázána, byla píseň Kde domov můj. Ta píseň má dvě sloky. Nemá jenom jednu, tak jak je dneska ve státní změ. Má dvě sloky. Obě dvě ty sloky jsou strašně důležité. Každá je jinak. Ta první sloka je o našem vztahu k naší rodné zemi. Já věřím, že vy všichni tu zemi milujete. Ta druhá sloka je o vztahu k našemu národu. A myslím si, že je to úplně stejně důležité jako vztah k zemi, protože není jenom důležité, kde žijeme, ale také je důležité, s kým tam žijeme. A můj odvěký sen bylo zazpívat tu píseň jednou tady. A dnes jsem poprosil teda, mám tady někde sbor? >> Tady je >> a jo, mám tady sbor, dvoučlenný sbor teda. A dnes my jsme vám tady teda zazpívali celou píseň Dedomov můj, to znamená obě dvě slovky. Kdo umí, ať se přidá. Nejméně předpokládám, že se přidáte alespoň k první slovce, kterou byste mohli znát. Děkuju za tuhle příležitost. Když jsem viděl ohlášku, že se hledá někdo, kdo by na řípu před váma naši hymnu mohl zazpívat, tak mi bylo obrovskou ctí se přihlásit a říct, že to chci udělat. A ještě bych k tomu spontánně dodal, že tím, že tu píseň teďka zazpíváme, chtěl bych, abychom posílili tu skutečnou jednotu mezi náma, která je silnější, která přetrvá i kdybychom v těch vnějších věcech jako hranice, měna a tak dál neprosadili svou, aby ta pravá hluboká jednota zůstala. Kde domov můj? Kde domov můj? Voda hučí po lučinách. Bory šumí po skalínách v sadě skví se jara květ. Zemský raj to na pohled. A to je ta krásná země. Země česká, domov můj, země [hudba][zpěv] česká, domov můj. Kde domov můj? Kde domov můj? V kraji znášli Boh milé. Duše útle v těle číle mysl jasnou vznik a zdar a tu sílu vzoru zmar to je slávné Čechu plemě mezi Čechy Domov můj [zpěv] mezi Čechy domov můj. Já moc děkuju všem zpěvákům, tedy a řečníkovi, nejlepšímu řečníkovi, tedy ještě jednou Jarda Janovec, Jan Oldřich Krůza a Jan Poklou zvaný Vysáč. A eh nyní se stane to, že za chviličku se tady objeví host velice jaksi vzácný, kterýho máte všichni rádi, předpokládám, a ten se tu objeví takovou formou, aby eh jednak tedy vás všechny pozdravil a jednak upozornil na to, že obrozenci 8. října pořádají vzpomínkovou akci na legendárního českého pilota Zdeňka Lhotu, který zemřel v roce 1926. byl držitel mnoha rekordů, mnoha ocenění, průkopník, který dokázal v té době s letadlem jako jeden z prvních řadu věcí a eh zemřel tedy tragicky na mezinárodních závodech v Itálii v době, kdy už byl v Itálii fašistický režim a je podezření tedy, že byl italskými fašisty zavražděn. Konkrétně tedy tak, že mu před závody bylo poškozeno letadlo, eh, díky kterému tedy pak díky tomu poškození tedy pak zahynul. Čili při této příležitosti vás chci pozvat na tu vzpomínku na Zdeň Kalhotu. Bude od 1700 na Vyšehradském hřbitově v Praze, kde byl tedy před 100 lety eh slavnostně pohřbený. Tak a teď ještě máme minutu, jestli mi jdou správně hodinky. Teda. Tak já, protože ještě máme asi minutu, tak vzhledem k tomu tedy, že tady byl nasazen bojový duch, tak jář přečtu. Tak už je tady. >> Není ještě. Tak doufám, že teda nepřiletí pět letadel najednou z každý strany. [smích] To by nás mohlo uvést do rozpaku. >> Žlutá je správná. >> To já asi někteří tuší, kdo to bude, ale já jsem mu slíbil, že to řeknu, až se tady objeví s tím letadlem. Tak budeme. Eh, já řeknu další báseň eh jaksi bojového ducha, kterou složil muž, který se jmenoval Karel Drahotín Vilany. On byl jeden ze zakladatelů těch, kteří tady začali s těmi tábory lidů s poutěmi na říp, míněno tedy v 19. století. Byl tady v regionu velice oblíbený. Byl třeba starostou Benešova a byl za tento region, byl v českém sněmu, v řízském sněmu a tak dál. A on kromě toho, že byl politik, také skládal básně. A té básně odpovídaly té době, ve které žil. Já jednu přečtu. Ten správný zvuk. >> Myslím, že odpovídá tématicky tomu dnešnímu už letí. >> Tak už letí. >> Tak jestli chcete, tak mu zamávejte. On tady zakrouží nad hřípem. >> [smích] >> Tak je otázka teda, jestli se pokusí podobně jako Zeně Glhota o 57 salt v kuse, ale nepředpokládám to. To už by začal. No tak takže šťastně. Doufejme, že šťastně přistane. A my, já teda, když už jsem si tu stránku našel, tak já tu báseň přečtu. >> Kdo to je? Je to Daniel Landa. Právě nad námi proletěl Daniel Landa. Možná proletí ještě jednou. On to vlastně zakrouží. >> Takže kolikrát proletí? >> Třikrát. Tak třikrát bude. Takže já nebudu recitovat a budeme se třikrát dívat. Ale potom, když už jsem si to připravil, tak >> tak jinak je Zdenkul hotovi. Je možné, Dan to ví, je možné, že se pokusí. Zdeněk Lota přistával prostě v roce 1926 ve vývrtkách protiv větru. Překonal vzdálenostní rekord, přeletěl Kanál manch jako prdní Čech a tak dál. Tak opět bez salt. [smích] Zatím dobrý. Už odlítá >> ještě kousek ještě kousek. Jo, jo. Tak to je udělali už idioty. Zdravíme >> Honzo. Ahoj. Ahoj. >> Ahoj. Na kole. >> Pojede motorka do nádrže. >> Smě všichni a držíme se. Smějeme se mu. No přesně tak. Ahoj. >> [potlesk] [hudba] [zvon] [hudba] [hudba] [zvon] [zvon] [hudba] [zvon] [hudba] [zvon] [hudba] [zvon] [hudba] [zvon] >> Krásný den. A zatímco zvony vyhnaly a vyhánějí všechny zlé duchy, my jsme [zvon] si pro vás připravili nejstarší českou [hudba] modlitbu. Nejstarší český chorál a píseň, která je doslova mostem [hudba] mezi cyrilojským křesťanstvím a raně gotickým křesťanstvím. Byla to hymna středověku raného, tedy zpívalo jí [hudba] mnoho, mnoho lidí přes 1000 let. Jako přání, aby v našich [hudba] končinách byl mír, žíň a zdraví. [hudba] >> [hudba] >> Počkáme, počkáme. [hudba] Hospodine pomiluj [zpěv] [hudba] mi. Jezu [zpěv] Kriste, pomiluj [zpěv] mi [hudba] ty spá všeho [zpěv] míra. Spasišli [zpěv] i úsli. Hospodine [zpěv] vásy naše daj nám všen [zpěv] hospodine žiz a mír [zpěv] zemi. Hospodine [hudba] pomiluj [zpěv] mi Jezu [zpěv] Kriste, [hudba] pomiluj [zpěv][skandování] mi [hudba] ty spase všeho [skandování] míra. [hudba] Spasiš [zpěv] mi i uslyš. [hudba] Hospodine hlásy [hudba] naše, daj [zpěv] nám všem, hospodine [hudba] živizň a [zpěv] mír v zemi. Krleš, krleš, krleš. [hudba] >> [potlesk] >> Krásný duše, krásná slova, krásný záměr, přání toho nejlepšího. Přejeme si vzájemně zdraví. Přejeme si vzájemně dobro pro naši zem a přejeme si nějakou elementární základní lidskou jednotu. Když už já tady dneska eh představuji roli čároděje, tak jsme si dovolili vám nabídnout i eh další šperk z pokladnice eh z Českého národního kulturního pokladu a to je zaříkadlo Karla Jaromíra Erbena. mocné slovo. Za chvíli vám ještě osvětlím rozdíl mezi zaříkadlem a zaklínadlem, tak jak mě to nedávno napadlo. A zatímco já tady mága pouze představuji, tak bych chtěl zdůraznit, že vaše síla je pravá. Síla vašich srdcí je skutečná. To znamená, když vyřkneme společně to přání, můžou se v prostoru dít věci. Já teď řeknu rozdíl mezi zaříkadlem a zaklínadlem. Vlastně již jsme toto zaříkadlo zkoušeli a to zaříkadlo končí mocné slovo z hojí tebe. A teď to bylo právě to zaříkadlo. Ahtdá před bezdězem jsem se vzbudil a napadlo mě, že to chce klín. To znamená mocné slovo zhojí tebe. Staň se teď. A to teď je skutečně klín. Takový jako když zarazíte do jaksi prostoru to své přání. Takže ještě než spustíme, já vždycky zazpívám a vy to tam pošlete. Síla nebude v mém hlasu, ale ve vašich hlasech. A ve vašich srdcích můžete, odchází nám luna. Je druhý den. Vlastně včerejší noc poprvé ubývala Luna od úplňku. To znamená pošlete to, komu potřebujete, sobě. Chcete-li se něčeho zbavit, eh, přátelům, chcete-li je zhojit. Prostě myslete na konkrétního člověka. Využijte to, že jsme tady všichni a v jeden okamžik posíláme přání. Poprosil bych, abysme si zkusili ten klín na konci, aby to bylo dostatečně důrazné. Takže zkusím, zazpívám. Eh, staň se teď. A to teď bych si přeslal asi jako bič nebo jako když kladivem zarazíte hřebík. Asi takhle dlouhý. Za chviličky to zkusíme všichni. Jo, asi takovýdle teď. Teď. Takže zkusíme. Staň se [křik] teď. >> To byl to byl klín, [smích] až jste měfoukli všechny chlupy z kůže. Takže soustřeďme se. Pro část lidí to může být velmi proměňující, hojivé. Mysleme na konkrétní osoby, mysleme naší na naší zemi a samozřejmě posíláme pozdrav Karlovi Jaromírovi Erbenovi, který nám to zaříkadlo zachoval a sepsal. V poli mnoho bylin stojí. >> V poli mnoho bylin stojí. >> Některá snad tebe zhojí. >> Některá snad tebe zhojí. >> Jeliv bílý málo síly. Ji bílý málo síly, >> mocné slovo neomýlí. >> Mocné slovo neomýlí. >> Mocné slovo mračna vodí. >> Mocné slovo mračna vodí. V bouře chrání lodi. >> V bouři líé chrání lodi. >> Mocné slovo ohni káže. >> Mocné slovo ohni káže. >> Skálu zdrtí draka sváže. >> Skálu zdrtí, draka sváže. >> Jasnou hvězdu strhne z nebe. >> Jasnou hvězdu strhne z nebe. Mocné slovo zhojí tebe. >> Mocné slovo zhojí tebe. >> Staň se teď. [jásání] Ukončíme, tak poděkujem. [smích] >> Jedna už se zpívala. >> Jedna už se zpívala. My vám všem děkujeme za to, že jste přišli. Eh, je to od vás opravdu velice důležitý čin. Hodně to o vás vypovídá. Jsme na památné významné hoře. Památný, významný den. a vy jste se rozhodli, že ten den strávíte tady s námi a my vám za to moc děkujeme. Na shledanou. >> [potlesk] >> A dovolte mi taky poslední větu nebo závěrečnou větu na závěr. Naše země jediné, co potřebuje, je jiskra ve všech sférách. Jiskra znamená láska. To je jediné, co chybí naší zemi ve všech sférách. A tu jí přeju a tu jste dneska projevili. Děkujeme. Buďte zdrávi [potlesk] [potlesk] a je to. >> [hudba]