PETR DRULÁK: Zelenskyj může utéct, Trump Evropou pohrdá a Babiš zařadil zpátečku?

Nebude zlobit, ale vypadá to, že u mě to běží fajnově.

Tak u tebe vypadá, že taky.

Milí diváci a sledující a kritici, vítejte v tomto rozhovoru s Naše přání.

Je to takový follow-up s panem profesorem Petrem Drulákem.

A dnešní téma, které jsme určili, je i to, které vyplývá z toho, co sledujeme kolikrát v médiích tu přestřelku: Padne Rusko do dvou měsíců nebo padne Ukrajina?

Ještě předtím, než se do toho pustíme, děkuju vám za vaši přízeň a podporu. Díky tomu můžeme být nezávislí, zvát hosty a nemusíme si nechat diktovat od žádných korporací to, kdo je zlobivej a kdo je hodnej. Takže moc vám velké poděkování.

Zároveň vám chci doporučit a také vás odkázat na popisek tohoto rozhovoru, kde je spolek, který založil Petr Drulák společně s dalšími. Sledujte, odebírejte, máte to v popisku. No a přednostně všem děkujeme za sdílení, protože toto vysílání může někoho inspirovat. Můžete si posléze aktuální názory Petra Druláka a zároveň nám můžete říct své názory, což je velmi důležité. Takže děkujeme za sdílení a za vaše komentáře.

Petře, tobě moc velké poděkování za tvůj čas.

>> Ahoj, díky za pozvání.

>> Dnes si položíme tady zásadní otázku, Petře. Kdo je blíže svému politickému konci? Podle tebe Volodimír Zelenský nebo Vladimír Putin?

Ukrajina čelí dlouhodobě nedostatku vojáků v závislosti na zahraniční pomoci a rostoucímu tlaku na své vedení. Rusko mezitím pokračuje v postupu, ale platí za něj vysokou cenu v technice, lidech a ekonomice.

Ty přicházíš s odvážnou odpovědí. Já jsem sledoval některé tvé rozhovory, které jsi dělal v minulosti i na YouTubu Svatopolka. Zelenský by mohl během několika měsíců ztratit moc nebo dokonce Ukrajinu opustit. Je to realistický scénář, nebo se karta může obrátit a dříve bude otřesaná pozice Vladimíra Putina?

Kdo má dnes podle tebe, Petře, silnější pozici a může se během pouhých dvou měsíců změnit politická mapa Evropy? I o tom si budeme, diváci, tady povídat společně s Petrem Drulákem.

Já budu rád, když budete psát i své otázky případně do komentářů. Já je tady budu promítat a také své názory. Zároveň jsme vypsali průzkum, kde můžete hlasovat a říct nám, jak to vnímáte vy.

Petře, jak jsem už uvedl v tomto rozhovoru: Volodimír Zelenský, Vladimír Putin, jak ty vnímáš jejich současnou politickou pozici a čemu jsme blíž podle tebe? Jsme podle tebe blíž tomu, že Zelenský opravdu skončí tak, jak jsi avizoval, nebo že se něco stane, co třeba avizoval Petr Pavel, že Rusko by mohlo v příštích dvou měsících výrazně oslabit?

>> Tak já nemám moc co měnit na to, co jsem říkal v posledních měsících nebo dokonce i v posledních letech. Ukrajina v tom konfliktu tahá za slabší konec. Zelenský je ve velmi prekérní pozici, ve velmi slabé pozici. Sua v podstatě drží na Ukrajině už jenom zahraniční donoři a represivní aparát, který vytvořili.

Myslím si, že kdyby Ukrajinci měli možnost sami se rozhodnout, kdo je povede, rozhodli by se určitě jinak.

Co se týče Putina, tak Putin je na tom pořád stejně. Pořád stejně. To znamená, jsou v Rusku lidé, kteří ho nesnášejí, jsou, ale ta většina Rusů ho v podstatě přijímá. Přijímá ho, berou ho jako svého představitele. A to nijak nesouvisí s tím, jestli v Rusku demokracie je nebo není.

V Rusku svého druhu demokracie je, ale není to liberální demokracie. S tou nemá příliš společného, ale to nic nemění na tom na legitimitě toho lídra. To znamená, i když v Rusku není možnost úplně svobodné volby, protože kdyby tam byl skutečný konkurent vůči Putinovi, tak by patrně ten systém ho nepustil, tak pozice jeho pozice jako představitele státu je nepochybně silnější v ruské společnosti, než je pozice takového Merze v německé společnosti nebo Macrona ve francouzské společnosti. Jeho legitimita je nesporná.

Tohle o sobě samozřejmě nemůže říct Zelenský. On nemůže připustit ty volby. On se vlastně vymlouvá na to, že se nedá volit, protože válka, z čeho také vyplývá, že nemá zájem na tom, aby válka skončila, protože jakmile válka skončí, bude se volit a on půjde pryč.

Když sledujeme poslední měsíce západní média, tak to vypadá, jako kdyby Ukrajina vyhrávala a Rusko prohrávalo. To je obrovský omyl, protože to, co se změnilo, je, že Ukrajinci skutečně pokročili ve schopnostech útočit drony na cíle na ruském území a někdy i na hluboko v ruském území. Nicméně tato skutečnost, která Rusko určitě oslabuje, určitě mu vadí, není nic, co by mohlo cokoliv změnit na průběhu války.

Kdybych to chtěl nějak přirovnat, tak je to jako kdyby Ukrajina dostala nový klacík a tím klacíkem mohla Rusko píchat a občas ho píchnout, bodnout na citlivé místo. To Ukrajina určitě může. Nicméně na každé to bodnutí odpoví Rusko ránou palicí. A když si to teda představíme tento obraz nebo tuto situaci v pokračování dál, tak je jasné, pro koho je to zničující. Jestli pro toho, kdo je popichován klacíkem, nebo pro toho, kdo dostává rány palicí.

Myslím si, že skutečně Ukrajina je teď. Ukrajina už je řadu měsíců ve velmi zoufalé situaci. Docházejí lidé. Ti lidé se čím dál tím více bouří. To, že se mladým Ukrajcům nechce na frontu, už platí poslední, řekl bych, tak tři roky. V tom prvním roce předpokládám, že tam byl skutečně upřímný zájem bojovat za vlast, že měli chutí do toho boje. Poslední tři roky to neplatí, ale v posledním roce dochází k tomu, že Ukrajinci se brání násilím, útočí na ty verbíře.

Před několika týdny dokonce došlo k obrovským nepokojům ve Lvově, na západní Ukrajině, což má být ta bašta ukrajinského nacionalismu. A je to bašta ukrajinského nacionalismu, ale mladí ukrajinští vlastenci ze Lvova, západoukrajinští vlastenci, patrně docházejí k názoru, že jejich budoucnost nespočívá v mlinku na maso někde na Donbase, takže se brání, bouří se a je to násilné. Je to násilné. Ti verbíři také někteří už několik těch verbířů zahynulo za poslední měsíce, jo?

To znamená, tam se roztáčí ten skutečný boj za ukrajinskou svobodu. Dneska se vede spíše než na Donbase mezi Ukrajinci, mezi mladými Ukrajinci a jejich verbíři.

No a pak jsou tu samozřejmě peníze, protože Evropa neustále přísahá na Ukrajinu, ale těch peněz se nedostává a Ukrajina jich bude dostávat čím dál tím méně. A na tom vlastně ty poslední události nic nemění.

Když slyšíme o těch částkách, o tom, jak se v Evropě dohadují, je vidět, že Evropa, ačkoliv přísahá na Ukrajinu, tak těch peněz pro ní bude mít méně a méně. Přitom Ukrajina bez evropských peněz nemůže přežít.

>> Diváci, napište nám, jak to vnímáte vy.

Děkuju, Petře, za tvůj úvod. A jak v kontextu toho, co říkáš, vnímáš výstupy z setkání na TAFA Ankaře? Protože tam se tedy spojenci shodli na půjčce nebo investici 70 miliard pro Ukrajinu.

Zároveň se zavázali i k plnění článku pět, že útok na jakéhokoliv člena NATO bude považován za útok na všechny. Zároveň také stále byl ten apel na zvyšování rozpočtu jednotlivých členských zemí na těch pět procent.

Amerika také dovedla spojence k tomu, že se zavázali nějakým způsobem k zvyšování výdajů na obranu z amerických zbrojovek.

Tak je podle tebe to setkání teď zpětně úspěšné pro ten konflikt pro Ukrajinu, nebo spíše negativní? Jak to ty vnímáš?

Ukrajina určitě si může připsat určité rétorické úspěchy. Prezident Trump mluvil k prezidentu Zelenskému nezvykle v Lídni. Na to prezident Zelenský není zvyklý, protože poslední rok dostával do vínaaného od Trumpa a z Bílého domu. Teď tomu bylo jinak. Mluvil k němu v Lídni, ale zase na strategické situaci se moc nemění, protože to, že Evropané nakupují americké zbraně, to nutně neznamená nějaké velké plus pro Ukrajinu.

Část těch zbraní samozřejmě na Ukrajinu přijde, ale mnohem méně, než by Ukrajina ve skutečnosti potřebovala, protože ani ti Evropané těch peněz příliš nemají. A pokud se mluví o těch desítkách miliard, tak to nejsou nové peníze. To jsou peníze, které už byly oznámeny a které se nějakým způsobem na Ukrajinu postupně dostávají.

Co byla taková věc, o níž se hodně mluvilo a byla nová, byly tam dvě nové věci ze strany Spojených států. Spojené státy přiznaly, že pomáhají Ukrajincům s řízením útoku na ruské území. To je něco, co se všeobecně předpokládalo, vědělo, ale Američané se k tomu dosud nehlásili. Tím, že to Američané takhle otevřeně řekli, se přihlásili k něčemu, co je eskalační krok.

Protože je to něco, co si v podstatě Rusko vyžaduje odpověď. Oni v podstatě říkají, že se podílejí na útocích na Rusko. To znamená, když bychom to vzali čistě z hlediska něco za něco nebo oko za oko, tak to by si vyžádalo, aby se Rusko podílelo na nějakém útoku na americké území. K tomu zatím nedochází a nemyslím si, že by to bylo něco, co by Rusko v nejbližší době chystalo.

Na druhou stranu Rusko určitě přistoupí k nějaké eskalaci. Jestli to bude eskalace v použití nějakých ničivějších zbraní na některé citlivější cíle na Ukrajině, nebo jestli to budou zásahy infrastruktury cílů mimo Ukrajinu. To uvidíme. Ale domnívám se, že Rusko bude v eskalaci opatrné, protože Rusko vychází právě z toho, že v té vyčerpávací válce, kterou vede, když vytrvá na té cestě, na které je, tak se Ukrajina v určité chvíli zhroutí a Rusko do toho nemusí zatahovat západ tím, že by na něj zaútočilo.

Takže to byla řekněme rétorická eskalace ze strany Spojených států amerických. A další věc, která Ukrajincům samozřejmě vyhovovala a kterou Ukrajina může považovat za určité symbolické rétorické vítězství: Druhé symbolické vítězství Ukrajiny spočívá v tom, že Američané řekli, že dají Ukrajině licenci na výrobu patriotů. Patrioty to jsou střely, rakety protiraketové obrany. Ukrajina je nemá a mít je nebude, protože jich docházejí. Američané je potřebují. Američané je potřebují v Zálivu. Američtí spojenci je potřebují.

Těch raket by Ukrajina potřebovala v podstatě každý den možná několik desítek, protože ty ruské útoky jsou poměrně vážné a zničující a ona nemá jak se bránit. Ukrajina, když útočí na Rusko, tak Rusko má protivzdušnou obranu. Ne všechno ta protivzdušná obrana zachytí. Třeba vůči těm dronům je to samozřejmě do určité míry slepá, ale vůči raketám slepá není. Ukrajina žádnou protivzdušnou obranu nemá a potřebuje patrioty.

Patrioty nejsou vyrobeny. Takže Američané řekli: máte licenci, budete si je moct vyrábět. No, to je čistě symbolické. K tomu, aby někdo mohl vyrábět patrioty, potřebuje speciální zařízení, speciální závody, ty největší, ty nejvyspělejší technologie. To není něco, co se dá udělat ze dne na den. Optimisté říkají, že kdyby všechno šlo jak má, možná za rok, možná za dva roky, by je mohla začít vyrábět.

Zatím je jeden stát, který to dokázal vyrábět patrioty v americké licenci, a to Japonsko. Německo tu licenci má také a ani Německo ještě úplně nedospělo do schopnosti vyrábět plnohodnotné patrioty. Ukrajina na to nemá technologie, nemá na to přípravu, nemá na to infrastrukturu a v okamžiku, kdyby skutečně ten závod vybudovala, tak předpokládám, že Rusové tam pošlou jeden, dva orejníky a můžou to začít budovat znova.

Takže Ukrajina si odnáší výrazná symbolická vítězství, ale na té situaci na frontě se nemění vůbec nic.

Já jsem se tě právě chtěl zeptat. Ty jako bývalý diplomat, protože my jsme viděli, že Ukrajině se opravdu daří pronikat hluboko za hranice Ruska s těmi drony. Jako bývalý diplomat, sledoval jsem, že v českých médiích se často skloňuje, že se situace obrací, že Ukrajina vyhraje, že našla cestu, jak porazit Rusko. Je podle tebe toto diplomatickou cestou nebo může to přimět Rusko, aby začalo s Ukrajinou jednat o příměří, pokud tedy sledujeme neochotu Ruska jít k jednacímu stolu?

Rusko nemá jediný důvod, aby v této chvíli jednalo. To, co si představuje západ a pořád západ a Kjev, je, že Rusko bude jednat z pozice slabšího, že Rusko bude jednat proto, aby odvrátilo porážku. Rusko na porážku není. Rusko samozřejmě trpí tím popichováním, tím dronovým klepaním, ale právě proto, že na každé to popichnutí odpovídá palicí, tak ví, že v tom období, když tohle bude pokračovat další měsíce, tak ta schopnost Ukrajiny toto dělat se vyčerpá a Ukrajina si tohle dlouhodobě nemůže dovolit.

Já bych v téhle souvislosti upozornil na rozhovor generála Zalužného v Daily Telegraph. Zalužný je velvyslanec, ukrajinský velvyslanec v Londýně. Je to vlastně bývalý šéf, bývalý náčelník generálního štábu Ukrajiny a byl to člověk, který se rozešel se Zelenským právě kvůli vojenské strategii, protože Zalužný odmítal dělat věci takové ty prvé věci, kdy Ukrajinci udělají nějaký spektakulární útok, natočí to a řeknou, že mají převahu. Ten útok je stojí obrovské peníze, obrovské ztráty na životech a ze strategického hlediska k ničemu nevede.

Zalužný řekl, že se na tomhle nechce podílet. Rozešel se Zelenským a dostal trafiku jako velvyslanec v Londýně. Dnes prohlásil, že by se mělo nechat těch řečí o tom, jak Ukrajina vyhrává. Řekl: Ukrajina je ve velmi špatné situaci. Rusko postupuje a my bychom se neměli unášet těmito představami, že se nějak situace obrací. To neříká nějaký odpůrce ukrajinského režimu, to říká jejich velvyslanec, ale je to samozřejmě patriot, který má zásadní neshodu se Zelenským a možná mu záleží na ukrajinském národě víc než Zelenskému, kterému v této chvíli už záleží jenom na pokračování války, aby se ještě udržel a aby jeho klika na Ukrajině co nejvíc nakradla.

Takže tohle je podle mě směrodatný hlás ukrajinského patriota, který rozhodně není rusofil. Není to někdo, kdo by chtěl Ukrajinu prodat Rusku, ale vidí věci realisticky.

Díky moc, Petře, za tvoje odpovědi. Já tady promítnu některé vaše komentáře. Možná si Petře zaslouží i tvoji reakci.

Tomáš Novák, vidím to takto. V konfliktu bude hrát roli Turecko. Nepodceňovat. Pak Ukrajinci zapraví Evropu a ta požádá nakonec Rusko o pomoc. Evropa je slabá. Co si o tom myslíš, Petře?

Ale roli Turecka v tomto konfliktu nějakou nevidím. Turecko může hrát roli zprostředkovatele. Jo, jako roli zprostředkovatele, to si dokážu představit. Před čtyřmi lety tuto roli už hrálo. Bylo by přijatelné jak pro Ukrajince, tak pro Rusy nejspíš. Ale nebude hrát roli strategického aktéra, který by se do toho jakkoliv zapojoval.

Ale to, že Ukrajina je slabá a to, že samozřejmě můžeme čekat zase další vlnu ukrajinské migrace, tak to má posluchač pravdu.

Děkujeme posluchačům za vaše otázky. Tady se ptá ještě Hana Majstríková. Zajímalo by mě, jestli jsme přímým nepřítelem a může se nám něco stát, ptá se.

No tak Česká republika se zapojuje do těch dodávek na Ukrajinu, i když už to nedělá ze státního rozpočtu. Už to není tak, že česká vláda by tam dodávala ty věci. Dodávají to tam českých soukromí dodavatelé. A jinak samozřejmě patříme do toho nepřátelského tábora. To je jednoznačné.

Jestli, jak vysoko jsme na tom seznamu nepřátel, o tom se dá diskutovat. Rusové si dělají takový žebříček. Je pravda, že nejsme na prvním místě, ani na druhém, na třetím. Myslím, že jsme někde na pátém. A to není tak, že by to bylo pět zemí. To znamená na každé té příčce je několik zemí. Takže řekněme, že jsme v nějaké první desítce, první patnácti zemích, které Rusko považuje za nepřátele.

Nejsme patrně tím nepřítelem nejexponovanějším. To jsou z tohoto samozřejmě pobaltské státy, Polsko, Německo, Francie. Ty jsou samozřejmě mnohem exponovanější než my.

Děkujeme divákům za sdílení. Posílejte své komentáře dál.

Petře, jak si podle tebe v současné době česká vláda stojí? Je proruská? Je realistická? Jak ty hodnotíš její kroky? Je prokritická? Říká, že Ukrajinu nepodpoří. Pak vidíme určité jiné titulky v médiích. Jaké je tvé hodnocení?

Tak pro Rusko ta vláda samozřejmě není. Tam to není co řešit a asi ani není žádoucí, aby Česko mělo proruskou vládu. Ta vláda není probruselská, nebo rozhodně není tak probruselská, jako byla vláda Fialová.

Ministr zahraničí, kterého máme, je jednoznačně proamerický. To se myslím dá říct bez jakýchkoliv pochyb. Premiér Babiš je Babiš. To znamená, on má stranu, která se říká catch all party, stranu, do které se vejde všechno. Takže ten může být na všech možných stranách. To bych neřekl, že je standardními kategoriemi zachytitelný, ale ministr zahraniční Macinka je jasně, jasně proamerický.

A koneckonců i to, co se teďkon diskutovalo v českých médiích v tom posledním týdnu, to vyvolalo určitou debatu. To, že vláda přece jenom porušila ten svůj slib, že nebude financovat žádné zbrojní nákupy na Ukrajinu a dala asi 140 milionů Kč do fondů na americké zbraně, které šly na Ukrajinu. Takže oni říkali: my to nedáváme Ukrajincům, my to dáváme Američanům, tedy americkým zbrojovkám, aby za to poslali nějaké věci na Ukrajinu. Tam vůbec nešlo o Ukrajinu. Ani Macinkovi, ani Babišovi nešlo o Ukrajinu. Šlo jen o Američany, aby před summitem NATO udělali určité gesto, tímto by si získali trochu Trumpovy vlídnosti. Protože samozřejmě my nedáváme na obranu, my nedáváme americkým zbrojovkám tolik, kolik by si Trump představoval. Tak aby si ho trochu naklonili, řekli si: dobře, tak těch 140 milionů Kč, což je asi pod Trumpovou rozlišovací schopnost mezi námi, tak to dáme do toho fondu, z něhož se financují americké zbraně na Ukrajinu.

Takže asi takhle bych to viděl. Je to vláda, která se snaží manévrovat v těžké situaci. Nemyslím si, že by ta vláda byla nějaká nadšená s podporou Ukrajiny. To určitě není. V tom se liší od té předchozí vlády, ale zase to není vláda, která by byla schopná udělat nějaký rozhodnější krok, který by nás vlastně z toho angažmá v těch proukrajinských a proamerikánských strukturách trochu vzdálil, tak jak to třeba udělalo Slovensko nebo před týdnem Bulharsko.

Jo, Bulharsko má novou vládu a ta zahájila kurz, který je jednoznačnější. To Babišova vláda nechce. Takže ona tak nějak hraje takovou tu chytrou horákýní, aby se vlk nažral a zůstala celá. To je taková strategie naší vlády ve vztahu k Ukrajině.

Tady jste zmínil premiéra Andreje Babiše a my jsme sledovali určité schizma mezi vládou a představiteli vlády a panem prezidentem Petrem Pavlem. Ty jako politolog, jak sleduješ tu dohru této kauzy? Sbírá premiér Andrej Babiš body nebo naopak Petr Pavel? Je to podle tebe již určitá předkampaň? Jak v to reflektuješ?

No tak samozřejmě, že to je politická kampaň. Oni teďkon sbírají body na politických sítích. Já myslím, že je úplně jedno, co se odehrálo v Ankaře. Podstatné je, jak to teďkon se každý z nich snaží prodat na sociálních sítích u svých příznivců.

Takže prezident Pavel říká: já jsem byl v Ankaře, všichni mě tam obletovali a říkali, jak je fajn, že jsem tam já, že mají obavy z Babiše, jestli netáhne Českou republiku někam na východ. Takže to je prezidentova verze.

Babišova verze je: mě tam všichni obletovali a divili se, co tam dělá ten prezident, a ujišťovali mě, že já jsem ten, že jsem pro ně partner.

No tak myslím si především, že nikoho z těch účastnických států v Ankaře vůbec nezajímalo, že tam máme premiéra a prezidenta. Maximálně to brali jako takovou kuriozitu, takový vtípek, ale že by tomu přičítali jakýkoliv význam. Toho jsem daleko. Neverím, že něco takovému došlo.

Takže to, co se tady hraje, je vnitřní politika. To se zahraniční politikou nesouvisí. Je to vnitropolitický boj mezi vládou a prezidentem.

Já považuju zde tu pozici vlády za legitimní. Vláda je u nás zodpovědná za zahraniční politiku. V okamžiku, kdy prezident dává najevo, že s tou zahraniční politikou vlády nesouhlasí, že má jiné názory a že není připraven to akceptovat, tak bylo naprosto na místě nechat ho doma.

To, že si vymohl na Ústavním soudu, že se tam půjde podívat do té Ankary, to vláda nějak akceptovala, ale postavila se k tomu způsobem, který mi přišel poměrně adekvátní.

Takže tolik asi z té zahraniční politické stránky. Jinak je to čistě vnitropolitický boj mezi Babišem, vládou a prezidentem a samozřejmě souvisí také s tím, že příští rok se rozběhne prezidentská volební kampaň.

Diváci, co si od ní slibujete? Od prezidentské volby? Máte svého kandidáta?

Kdyžtak napište nám komentáře.

Trochu jsme odbočili, ale vrátíme se zpět k Ukrajině a Rusku. Potřeba, abysme uzavřeli to téma.

Vláda poukazuje na to, že s prezidentem má rozkolej i z pohledu diplomacie z důvodu toho, že pan prezident kritizuje stávající vládu v zahraničí na různých setkáních. Je tohle podle tebe adekvátní argument? Prezident by to neměl dělat, nebo na to má jisté pravomoce? Jak to vnímáš?

Prezident toto nemá dělat. Myslím si, že je to jednoznačné. Tady není žádný prostor pro interpretaci. Prezident nemůže kritizovat českou vládu v zahraničí. To neodpovídá jeho ústavní roli. Prostě za zahraniční politiku odpovídá vláda.

Prezident v naší tradici si občas troufne, že něco řekne trochu navíc, pokusí se vybudovat svůj prostor, ale není možné, aby se prezident stavěl proti vládě. Samozřejmě, pokud by vláda měla dostatečnou většinu, tak by to bylo na impeachment, na odvolání prezidenta z funkce. Takové chování porušuje jeho ústavní roli.

Neočekávám, že by Ústavní soud, který si pan prezident nominoval, v tom něco dokázal udělat. Ale to souvisí s tím, že české instituce prostě nejsou postavené tak, abychom mohli mít akceschopný stát. Tady by byla potřeba docela zásadní revize toho, jak máme instituce postavené. Bylo by potřeba předefinovat jejich pravomoci.

Podle nejnovějších průzkumů vláda sílí ve svých preferencích. Motoristé ztrácí. Jako politolog vidíš tam nějaký signál varovný? Je tam něco, co opozice dělá, že vyloženě nefunguje a přispívá svojí aktivitou k popularitě vlády?

Tak je tu Babiš. Babiš je fenomén politický. On umí ty věci dobře prodávat, umí komunikovat s voliči.

Problém těch motoristů je v tom, že každej, kdo vládne s Babišem, na to docela doplatí. Myslím si, že motoristé a SPD budou mít co dělat, aby se dostali přes pětiprocentní hranici při příštích volbách. To je zřejmé.

Takže ano, vláda posiluje, motoristé oslabují. Nevím přesně, jak je na tom SPD, ale neočekával bych, že by SPD nějak výrazně šla nahoru.

No a pak je tu opozice. Kdo jsou ti lídři té opozice? Na jednu stranu máme pana Kuberu, který je ještě o něco bezbarvnější než Fiala. To je myslím velký výkon, ale ODS se to povedlo najít někoho, kdo má ještě méně charismatu a méně věrohodnosti než Petr Fiala. Dokázali to, mají ho tam, takže se dostali dokonce pod Piráty. Piráti jsou tam v průzkumech jinde.

A pak tu máme Stan, kterého vede Vít Rakušan, který má na krku opravdu velmi závažné kauzy. Zdá se, že voličům Stanu to tak úplně nevadí, ale každopádně tam je určitý limit i u ostatních voličů, protože to závažné podezření z mafiánských praktik, do nichž měl být zapojen sám Rakušan. To je něco, co prostě Stanu nikdo nesmází a bude to limit jakéhokoliv růstu Stanu.

Ale ukazuje se, že to stačí na to, aby si Stan udržel slušné místečko někde mezi deseti a patnácti procenty. Takže další existence té strany ohrožena není. Nicméně myšlenka, že by měla vládnout v nějakém příštím volebním období, to je něco jiného.

Díky, Petře, za tvé odpovědi. Dám teď komentáře od některých diváků.

Tomáš Novák ptá se: Nebojíte se, že by Ukrajina získala jadernou zbraň? Co vaše kandidatura na prezidentskou funkci? Volil bych.

To jsou dvě docela odlišné otázky. Nevím, jak by mohla Ukrajina získat jadernou zbraň. Nedokážu si úplně představit, že by Američani, Britové nebo Francouzi jim to chtěli dát, protože oni ty technologie nemají.

V okamžiku, kdyby se Rusové dozvěděli, že se něco takového chystá – a já předpokládám, že ruská rozvědka na Ukrajině působí a ví, co se tam děje – tak by dokázali zasáhnout.

A i kdyby Ukrajinci tu jadernou zbraň měli, moc by jim to nepomohlo. Co by s ní dělali? Pohrozili by, že zasáhnou nějaký cíl v Rusku? Pak by asi Ukrajina zmizela. Už by žádná Ukrajina nebyla. Na mapě by byla velká černá díra. Takže nemyslím si, že je to něco, s čím je potřeba se vážně zabývat.

A co se týče kandidatury na prezidentskou funkci, tak o něčem takovém neuvažuju.

Máte, diváci, možnost Petra v tomto vysílání ještě případně přesvědčit? Já se teď dostávám k otázkám ve skupině Zákony bohatství, kde máte možnost pokládat kritické otázky nebo to, co vás zajímá. Diváci vás zvou tam, tam můžete nominovat i hosty. My budeme brzo vypisovat anketu. Nemáme žádné noty zprava, zleva, takže pokud máte zájem, přidejte se do skupiny, pokud nejste.

Petře, otázka, která směruje v tuto chvíli k tobě od Audiho Josefa: Kde nastal zlom, že musíme porazit Rusko, i když si budou lidé v EU již jistí, že podporujeme nacistické a korupční zřízení nebývalého rozsahu?

Víte, ten zlom, to není letošek. To je něco, co se objevilo v roce 2022. To je něco, co se objevilo před čtyřmi lety. A musím říci, že mě to tehdy obrovským způsobem zaskočilo. Vůbec jsem nechápal, co ti lidé říkají.

V roce 2022, kdy Rusové vtrhli na Ukrajinu a zahájili agresi – což bylo porušení mezinárodního práva (sice ne tak vážné jako to, co udělali Američani vůči Iráku, ale i tak porušení mezinárodního práva) – najednou se tady objevuje představa, že Ukrajina s pomocí západu to Rusko porazí, aniž by se západ přímo angažoval.

To západ od začátku vylučoval. Dneska se angažuje mnohem víc, než bylo v roce 2022 vůbec představitelné. A pořád se vede ta mantra, že se Rusko nějak zhroutí, rozpadne.

Po čtyřech letech je vidět, že se Rusko nehroutí, nerozpadá. A teď se chytli samozřejmě těch dronových útoků. Říkají, tak Ukrajina má dronové útoky, Rusko se zhroutí, rozpadne. Je to stejný nesmysl jako před čtyřmi roky.

Ale samozřejmě otázka je, jak je možné, že něco, co je tak očividně nesmyslného, se stalo mantrou Evropské unie, mantrou západní elity. Já si to dokážu vysvětlit pouze tím, že oni jsou tak zvyklí žít ve světě lži, že je to, že nějaký narativ neodpovídá vůbec realitě, vůbec nevzrušuje. Protože oni jsou na to zvyklí. Oni jsou zvyklí říkat, že Green Deal podpoří evropskou konkurenceschopnost. My víme, že opak je pravdou.

Oni jsou zvyklí říkat, že migrace nás obohacuje.

Opak je pravdou.

Migrace nás zničí.

A když si takto uvyknou na ty různé lži, tak úplně ztratí smysl, cit pro realitu.

Na to jsou trénováni řadu let.

Evropská elita je v takovémto světě vychovávána.

Ona je vychovává v tom, že je obklopena lží, lžemi, kterým prostě kývají a sami je pak šíří.

Takže toto impérium lží v roce 2022 přijalo další lež o té porážce Ruska.

A v téhle lži prostě žijí.

Žijí ve lži.

Co k tomu říct dál?

Co zásadního by se podle tebe, Petře, muselo stát, aby se karta obrátila tak, jak je avizováno, nebo tak, jak si přejí teďka západní politici, včetně třeba České republiky?

Co by se muselo zásadního stát, aby Ukrajina začala vítězit nejenom podle titulku v mainstreamových médiích, ale ve skutečnosti?

Já si to nedokážu představit. Nenapadá mě žádný reálný scénář.

I kdyby třeba došlo k tomu, že prezident Putin náhle zemře. No, tak jako se to třeba stalo senátoru Lindsey Grahamovi předevčírem. To nikdo nečekal. Normální zdravý člověk, něco přes 70, prasknul a konec ze dne na den.

Takže každému se může něco takového stát.

Řada Evropanů si myslí, že kdyby třeba Putin zmizel, tak že by ta situace byla mnohem lepší.

Opak je pravdou. Putin hraje poměrně trpělivou hru.

Pokud by tam přišel někdo jiný, tak za prvé tu válku by neukončil a za druhé patrně by přitvrdil.

Patrně by ji vedl mnohem brutálněji.

Jestli by to bylo dobře pro Rusko, těžko říct, ale každopádně by to bylo asi hodně špatně pro Ukrajinu, protože by mohla čekat zničující vlnu útoků.

Takže to je scénář, na který možná někdo v Evropě sází, že pokud by zmizel Putin, že by bylo lépe.

Já tam nic takového nevidím.

Kdyby Číňané řekli Rusům: "Musíte toho za každou cenu nechat, nebo vás odřežneme od světové ekonomiky." Proč by to Číňané dělali? Já tam nevidím nějaký realistický scénář, který by mohl vést k tomu, co si představují evropští představitelé.

Proto říkám, že lžou, že to není Mílka, to je lež.

Oni lžou a vědí, že lžou.

Divci, napište nám, jak to vidíte vy.

Děkujeme za vaše komentáře.

Souhlasíte, nesouhlasíte, pište nám.

Petře, my tady polemizujeme nad odchodem prezidenta Zelenského a prezidenta Putina.

Existují nějaké alternativy, nebo ty vnímáš, kdo by případně nahradil?

Existují některé nápovědy, které by nám řekly, kdyby Zelenský opustil úřad, byl odvolán, nebo se cokoliv stalo, kdo by ho mohl nahradit?