Prezident a vláda se musí dohodnout. ECHO Salon o cestě na Summit NATO

Krásný, horký den.

E, budeme se bavit dnes o tématu, které je také docela horké, protože už je tady s námi vlastně po půl roce, někdy od ledna, ale teď v něm vidíme takovou změnu, protože do něj zasáhl Ústavní soud na žádost prezidenta republiky Petra Pavla a předběžným opatřením řekl, že prezident se má účastnit summitu NATO v Ankaře a vlastně rozetnul ten řekněme ten půlroční spor.

Nicméně rozetnul, ale přišel další spor.

O to vlastně vytryje spousta otázek a proto se na ně dnes budeme pokoušet najít odpovědi.

Je tady s námi profesor ústavního práva z právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch.

>> Dobrý den.

>> Také bývalý poradce bývalého prezidenta Václava Klause, právník Pavel Házenkop.

>> Dobrý den.

>> A také profesor práva, dnes už, jak říká, emeritní, ale mezinárodního, ne ústavního.

E, emeritní profesor z fakulty také z Univerzity Karlovy Vladimír Baláš a také bývalý ministr školství.

>> Tak děkuji. Dobrý den. Ale to s tím moc nesouvisí teda.

>> Ano, ano. Ale tak je dobré si to. Ale já aspoň trošku vím, jak to funguje.

>> Tak pánové, to předběžné opatření, které vstoupilo do hry, já vím, když jsem se o tom bavil s několika právníky, tak říkali vlastně předem, že to nečekali nebo takovou věc. Tak jak to vidíte vy? Bylo na místě, aby Ústavní soud vstoupil, řekněme, na žádost prezidenta takhle do hry a během v podstatě rekordní doby, během dne a půl vydal to předběžné opatření? Můžeme začít u vás, pane Gerlochu?

>> No, začal bych tím, že jsem si nechal vyjet, kolik přibližně opatření Ústavní soud vydal za posledních deset let. Samozřejmě, pokud jde o tento druh sporu, kompetenční spory, ty jsou zcela výjimečné, tak tam žádné předběžné opatření nebylo, ale celkově se jedná o jednotky případů a je třeba upozornit na jednu věc, že předběžné opatření podle zákona o Ústavním soudu se vydává u Ústavních stížností. Je to paragraf 80 zákona o Ústavním soudu, eh, kde i tam je výjimečné a znamená to vlastně dočasnou úpravu poměrů, pokud se zasahuje do soukromoprávních vztahů, dá se říci, které jsou ale chráněny na ústavní úrovni, třeba vlastnické právo je typickým příkladem nebo rodinné právo nebo jiná práva tohoto typu.

Eh, nejde tedy o řízení ve věcech mezi státními orgány, což je tento případ, protože kompetenční spory se týkají toho, kdo rozhoduje v určitých věcech. Takže v tomto směru to je velmi překvapivé. Možná bych upozornil, že Ústavní soud rozdělil vlastně to řízení ve smyslu návrhu pana prezidenta na dvě části. První části uvádí, že se bude zabývat teď konkrétním summitem, který bude v červenci v Ankaře, summitem NATO a druhé, že obecně ji pak posoudí a rozhodne tuto problematiku, ale zase ve vztahu k Severoatlantické alianci, nikoli obecně.

Pan prezident tam vlastně argumentuje tím, že zastupuje stát na venek. Asi se k tomu dostaneme podrobněji potom k tomu článku 63 Ústavy, který to vymezuje a související nějakým zákonům. Ale pokud jde o to předběžné opatření, tak bych ten úvod uzavřel tím, že je to velmi sporné a že na to upozorňují i dva soudci docela v přesvědčivém zdůvodnění, proč nemělo být vydáno.

>> Pánové, jak to vidíte vy?

Tak mě to ani překvapilo, ani nepřekvapilo, protože v podstatě mě to zajímá spíš po hmotněprávní stránce, jak teda ty ústavní kompetence vlastně fungují. Takže předběžné opatření jsem začal vnímat až když se kolem toho seběhla ta mánie. Ale nicméně zpětně jsem se teda podíval, nepodařilo se mi v podstatě najít, že by v minulosti Ústavní soud žádné předběžné opatření vydal.

Ale co je podstatnější, bavili jsme se tu ještě před tím začátkem o tom, když se podíváte na zákon o Ústavním soudu, máte tam obecnou část, máte tam zvláštní část. Ta zvláštní část je takzvaná lepe, máte tam předběžná opatření ústavních stížností a ještě někde teď nevím kde. Nemáte to v té obecné části. V té obecné části ale máte odkaz, že Ústavní soud může přiměřeně použít soudní řády. To znamená typicky zejména občanský soudní řád. Nicméně tenhle, tohle ustanovení já nejsem schopen vztáhnout na předběžná opatření, pokud předběžná opatření mají speciální úpravu ve zvláštní části.

Jinými slovy, podle mě to předběžné opatření vůbec nemělo spatřit světlo světa čistě z procesních důvodů. Umím si to představit, že by to existovalo při referendu, umím si to představit v zahraničí. Český ústavní soud podle mě tuhle právomoc vůbec nemá ve vztahu nebo v řízení o kompetenčních žalobách. Pokud si pamatuju, tak v roce 2021, tehdy když Miloš Zeman vetoval nějaký návrh, myslím, co se to týkalo důchodové reformy, teď nechci kecat, ale tam bylo předběžné oatření.

>> Nevzpomínám si na to.

>> Pane Balši, jak to vidíte vy? Bylo to vlastně na místě, bylo to na místě to předběžné opatření nebo jak říká? To mě to trošku taky překvapilo, abych se přiznal, ale na druhou stranu asi Ústavní soud shledal, že tam je nějaký ohrožený veřejný zájem, protože nic jiného si myslím, že asi nepřicházelo v úvahu z těch možností, které jsou v paragrafu 80 zákona o Ústavním soudu v tom prvním odstavci.

A mám za to, že to, že nerozhodl hned, což je další otázka, proč teda když tady jste říkal, že půl roku je to tady v vzduchu ten problém, víte, jaký problém je? Ví se, že jde o vymezení kompetencí prezidenta, o interpretaci toho, co to znamená, že zastupuje stát na venek, tak asi mohl být připravený na to, že žádné velké překvapení nemůže čekat ani od toho podání prezidenta, ani případně od odpovědi vlády na výzvu, tedy Ústavního soudu od vyjádření k té žalobě.

Jo, ale je to jak to je. Já respektuju, že Ústavní soud to vydal. Taky bych se asi spíš klonil k té minoritnímu názoru, ale na druhou stranu je třeba pracovat s tím, co je tady. Mám obavu, že ten soud se bál možná toho, že kdyby rozhodl hned, tak by mohl být kritizován z jedné nebo z druhé strany, že neposkytl dostatečný prostor k tomu, aby se jedna nebo druhá strana vyjádřila k meritu toho sporu.

Takže to vlastně předešel tím, že si dal i těm stranám i sobě větší prostor pro to, aby rozhodl řádně a aby z těch procesních důvodů nebyl nějak napadán, že neměl někdo možnost se vyjádřit k tomu.

>> A vy čekáte, že to klasické rozhodnutí, o kterém se mluví, že by mohlo být třeba někdy v září, že by přineslo nějaký obrat té situaci, protože ohledně cesty do Ankarady to už nemůže udělat nic, že jo. Ta už bude dávno za námi.

Já teda si myslím, že zase je dobře, že o tom sporu obecně se bude rozhodovat, protože to ustanovení, které je napadáno, tedy jehož interpretace není jasná, tak je opravdu velmi obecné a v zásadě se to řešilo vždycky tak, že buď ten prezident měl silnější nebo slabší postavení a buď prosadil svou vůli.

Eh, prezident Zeman v tom byl naprosto místný, v tom rozdíl od prezidenta Klause, který byl zdrženlivý.

Ale ještě třeba si uvědomit, že je dobře se podívat i na tu historii. A ta ústava v tomhletom ohledu byla psána na prezidenta Havla a mám takový pocit, že tam jako nikdo nepředpokládal, že by mu někdo bránil v tom, aby zastupoval stát navenek.

Tak asi je dobře zvážit to v nějakém celkovém kontextu.

On to má politický rozměr, ústavněprávní i mezinárodně právní rozměr a je to možná složitější.

Né všichni ústavní soudci jsou zběhlí v mezinárodním právu a tak asi je dobře, že to někdo konečně rozhodne. Ale na druhou stranu stejně to nevyřeší ten problém, protože i v daném kontextu, když někdo přijde s nějakým dalším návrhem, tak může posuzovat tu věc úplně jinak.

Nebo v jiném složení ten Ústavní soud může změnit ten svůj původní názor.

No, tak pánové, se asi ono tam je třeba upozornit na to, že z jedné strany je to předběžné opatření. To znamená, má to jenom formu usnesení, nevytváří to žádnou překážku věci rozsouzené, není to rozhodnutí ve věci samé.

A má to dočasnou platnost. Týká se to jenom toto předběžné opatření.

Teď konkrétní věci. Když abstrahujeme od toho, že Ústavní soud spíše ho asi ani neměl vydat, tak to nepředjímá ještě to finální rozhodnutí.

To je asi důležité procesní rozhodnutí, ne rozhodnutí ve věci samé.

Z mého pohledu ovšem Ústavní soud tuto vlastně jakoby politickou záležitost neměl řešit.

Jo, podle mě nemá ten ústavněprávní aspekt. Teď myslím konkrétně na jaký summit — prostě prezident republiky má jet nebo dokonce snad se teď podává, že by měl i rozhodnout, což neudělal. Jaké je přesně postavení prezidenta v té delegaci, jak bude vystupovat nebo něco podobného.

To je skutečně záležitost mezi prezidentem republiky a vládou.

Pohybujeme se přitom v režimu kontrasignovaných rozhodnutí, takže prezident je tady omezen. On tam uvádí, že vlastně ho nikdo nemá omezovat ve výkonu jeho pravomocí, ale omezuje ho ústava na rozdíl od toho článku 62.

Kolegové tady správně upozornili, že ústava byla ovlivněna Václavem Havlem a to nejenom tím, že se počítalo, že bude prezidentem, ale on sám vlastně dosáhl toho, aby tam byl dvojí režim, tehdy, když se ústava dělala.

To znamená, článek 62: prezident rozhoduje samostatně nebo s jinými orgány než je vláda, a pak rozhodnutí, která vyžadují kontrazignaci, což je právě toto.

A zase já to vidím rozdílně, než kdyby prostě vláda zcela rozhodla, že prezident nikam jezdit nebude po dobu, kdy vládne. A tak by samozřejmě jaksi jeho pravomoc odňala.

Ale jinak si myslím, je ustálená praxe, že vláda schvaluje všechny cesty prezidenta republiky, koordinuje logicky taky, protože není ani správné, aby prostě třeba do stejného státu jeli za měsíc po sobě nějaká prezidentská delegace a vládní delegace a tak dále.

Čili samozřejmě v té oblasti zahraniční politiky každý prezident republiky má určitý rozsah pravomocí. K tomu má i kancelář prezidenta republiky.

Ale zase si musíme uvědomit, existuje kompetenční zákon, podle kterého výkonem zahraniční politiky je pověřeno ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako třeba ministerstvo obrany v oblasti ozbrojených sil nebo ministerstvo spravedlnosti v oblasti soudnictví.

Tam, kde má ten prezident prostě pravomoci, tak samozřejmě vykonává, ale těžiště je vždycky na vládě a ministerstvech.

No, já navážu na to rozdělení těch kompetencí. Tam opravdu, když se to srovnáte s prvorepublikovou ústavou, tak tam podléhaly kontrasignaci všechna prezidentova rozhodnutí, nejenom některá, jako je tomu dnes.

Nicméně já spíš jsem od toho Ústavního soudu, jak tady říkal Vladimír, čekal, že rozhodne v zásadě obratem, protože z mého úhlu pohledu to není zas až tak složitá otázka.

Teďko s prominutím naštvu všechny strany. Budu být ze všech stran.

Pokud se týče prezidenta, ano, je to jeho pravomoc. On zastupuje stát navenek a všichni ostatní, kdo zastupují stát navenek, tak dělají odvozeně od něj.

V podstatě potřebují jeho plnou moc, ať explicitní nebo implicitní.

Ale jinými slovy, pokud on tam nepošle Babiše s Macínkou, tak v zásadě tam ti dva nemají co dělat.

Ale současně je tu odstavec tři v tom článku, který říká, že ke každému rozhodnutí je třeba kontrasignace. Takže žádné z těch jeho rozhodnutí v tomhletom nebude platné, pokud mu to vláda neschválí.

Jinými slovy, já bych vydedukoval z ústavy, z článku 63, princip, že prostě vláda a prezident v oblasti zahraniční politiky se musí vždy dohodnout, kdyby na sůl nebylo.

Jako jinak bez toho nejede vlak, jinak prostě se nestane nic. Jinak dostanou — zůstanou všichni doma.

Takže to není tak, že když se nedohodnou, tak to dá se to dá dát k Ústavnímu soudu a ten — no, dá se to dát k Ústavnímu soudu.

Ústavní soud měl podle mě říct přesně tohleto. Dohodněně se — jako když se podíváte na naši ústavu, tak tohleto je v rámci exekutivy.

Vy máte článek 67, že vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Nejsme Rusové, takže víme, že vrcholný neznamená vrcholný, to jest nejvyšší. Je to jenom vrcholný. Jsou tam i jiné vrcholní. To jest prezident. Dokonce je před vládou.

Ovšem tam není žádná jiná kompetence vlády. Ta se dovozuje všechno z toho článku 67. Od toho se odvozuje kompetenční zákon a tak dál.

Naopak prezident tam má speciálně přesně vypsané kompetence. Čili 67 je lex generalis, 63 je ex specialis.

Ovšem omezený tou kontrasignací.

Prostě prezident bez kontrasignace se ven nepodívá.

A no — další věc — podívá se, může po vlastní moment.

Tahle roztříštěnost vlastně není jen v rámci exekutivy. Ona je i v rámci legislatury, co máme dvě komory parlamentu a je i v rámci justice, která je dokonce trojhlavá.

Pánové, co vy na to?

Je to jak na ten pohled, že prezident — vláda by nikam nepodívala.

Jednu krátkou s tou kontrasignací. Ono to — to konstatování, že prezident republiky dále zastupuje stát navenek — já jako nevidím, že k tomu by měla být nějaká kontrasignace.

To tak jako to je self-explaining prohlášení, že zkrátka když někam přijede, tak jí — a za tím účelem zastupuje. A je pravda, že to, co dělá ministerstvo zahraničních věcí, tak to poskytuje administrativní servis k tomu, aby to proběhlo hladce víceméně.

Takže mimo jiné tedy třeba se by se ty strany — a to já souhlasím s Pavlem — měly domluvit, jak budou reprezentovat, jaký mandát budou mít, co budou tvrdit, aby nemluvila každá hlava nějak jinak, aby mluvila stejným jazykem. Protože my jsme si je zvolili ne proto, aby se hádali, ale aby konali společně ve prospěch občanů a této země.

A takhle to tedy zatím nevypadá. Zatím nám tu předvádějí divadlo.

No, to já souhlasím — vlastně to se shodneme všichni, že to je takový mocenský sport, který vlastně občany nezajímá. A naopak, no, nebo zajímá je jenom v tom smyslu, že je medializován.

Jo.

Pokud byly takové spory v minulosti, tak se z větší části odehrávaly někde v kuluárech a ani takhle nebyly tak medializované.

A myslím si, že naopak to působí jako kontraproduktivně, protože vlastně se neřeší jiné věci poslední dobou, než takové spory prostě vzájemné, co kdo řekl, co kdo udělal, neudělal a podobně, které vlastně se netýkají společnosti jako takové.

Tam je důležité to, že stát může zastupovat jak prezident republiky, tak předseda vlády nebo i ministr zahraničních věcí. Ti nepotřebují plnou moc.

Teprve ostatní činitelé.

Čili podle mezinárodního práva a článku o úmluvách právu a obecně z obecného mezinárodního práva taky.

Jo, ale pokud jde o ústavní úpravu, tak samozřejmě tam je určitý problém v tom, co je to rozhodnutí, protože tady správně pan doktor upozornil na to, že ta ústava z roku 1920, tedy jako byla vzorem současné úpravy, všechny úkony prezidenta vyžadovaly kontrazignaci, souhlas vlády nebo příslušných členů vlády a teď je to jako rozděleno a to se dostatečně nezdůrazní.

Stejně jako se nezdůrazňuje to, že prezident není z výkonu funkce odpovědný. To tady ještě nezaznělo.

Což je ten zásadní moment, protože pokud by on rozhodoval samostatně běžně, už samo o sobě, že má nějaké právomoci samostatné v systému, kdy není odpovědný, je problémem.

Odpovídá vláda poslanecké sněmovně a to je poměrně silný argument pro každou vládu.

Já si dovedu představit, že to bude nastaveno třeba do budoucna jinak, ale nikoli Ústavním soudem. Ten tady není od toho, aby tvořil ústavu nebo ji přetvářel, ale ústavodárce se může rozhodnout.

Chceme přejít do systému proprezidentského, zrušíme to, že prezident není odpovědný, bude odvolatelný občany třeba na návrh obou komor parlamentu nebo něco podobného a oslabíme vládu. To je samozřejmě na vážnou diskusi, kdežto tady se činí jakési kroky sporné podle mě, aniž by se právě diskutovalo o tom, že chceme změnit ústavu a chceme to posunout.

To, co říkal profesor Baláš, to je pravda, že takto kolize jsou jako přirozené, ty jsou tam založené, ale v podstatě nikdy prezident se zatím nešel tím směrem, že by třeba sám inicioval nějaké rozhodnutí a vyžadoval, že ta vláda nebo nějaký ministr to musí bez dalšího akceptovat. To je novinka, protože prezident v podstatě odmítal několikrát jmenovat třeba některé členy vlády typicky nebo profesory třeba a podobně, generála, určitou osobu opakovaně, za milšana, který byl zvolen přímo, který s tím takhle nakládá i Klaus předtím vlastně odmítl jmenovat ministra zdravotnictví, že je ve sporu zájmu, když je před prezidentem lékařské komory a tak dále, ale pak ho jmenoval, když se on vzdal té funkce.

To byl Václav Klaus.

Davida Ráta.

A tam se to neřešilo nikde u Ústavního soudu. Prostě David Rát se vzdal té funkce, byl ministrem zdravotnictví a bylo to takto vyřešeno.

Čili to je ten způsob vlastně politického řešení.

Ale podle mě ústava počítá s tím, že prezident je tou brzdou. Ten má bránit nějakým neústavním věcem a to je vidět zejména z toho, že nemá třeba zákonodárnou iniciativu, kterou měl v době federace.

No, samozřejmě ji chtěl, ale nemůže nic navrhovat. Bylo to v době federace, až do roku 92 včetně, že se to řešilo, že by prezident mohl mít zákonodárnou iniciativu, ne?

To bylo v době, kdy se tvořila ústava.

Ale ta kontrolní funkce je vidět i v tom systematickém vetu samozřejmě, že se může obrátit na Ústavní soud, aby přezkoumal ústavnost zákona.

Jo, čili má takové ty pravomoci.

Pozor, tady vlastně něco není v pořádku, abych to obecně nevyjádřil a to je jeho úkol.

K těm vysokoškolským profesorům, ty v podstatě jsou tam trochu jiný režim, protože ty nejsou dneska zmíněny v ústavě na rozdíl od té první republiky a všech předtím.

Právě proto prezident Zeman tehdy narazil, protože opravdu se to jmenování tam spadá pod správní řád. To je vedlejší.

Já ještě jednu polemiku k tomu předběžnému opatření vlastně, jak se k tomu vyjadřoval třeba kolega vaš z Univerzity Karlovy, pan Kysela.

Tak já řeknu o Kyselovi a pak se k tomu dostanem. Snad to utkví ještě v paměti.

Tak on vlastně argumentoval tím, že Ústavní soud pravidelně zasedá ve středu, rozhodl tedy ve středu. Vzhledem k tomu, že pro akreditaci je to zdůvodněné i věcně, když trestní soudy rozhodují o vzetí do vazby, mají 24 hodin. Zkrátka výjimečně se objevují soudní rozhodnutí, kde se rozhoduje ve dnech, ač ne v meritu věci. Proto si nemyslím, že by to mohl být nějaký precedens z hlediska času.

Mohl by to být precedens z hlediska volnějšího využívání Občanského soudního řádu, kde k zákonu o Ústavním soudu něco v uvozovkách přidává.

Takže vlastně pan Kysela to obhajuje, že ten soud se k tomu postavil takto rychle a říká, že prostě jsou situace.

Eh, beru to jako poměrně nesmysl. Ta podstata je vyjádřena těmi dvěma rozumnými soudci.

To by bylo možné, pokud by to zasáhlo do soukromých práv, základních práv někoho třetího, protože tady jsou dva státní orgány, který vedou spor a kvůli tomu není rozhodnuta věc, která se dotýká základního práva, třeba vlastnického. A někdo trpí kvůli tomu, že tady třeba dvě ministerstva nechují rozhodnout. Je to negativní kompetenční spor.

Ale tady vlastně je spor mezi dvěma státními orgány, který se bezprostředně netýká těch fyzických ani právnických osob, které upravuje Občanský soudní řád. Proto je vůbec otázkou, jestli měl být subsidiárně použit v té věci.

To už pan doktor tady vysvětlil.

No, tak to řeklo několik vlastně kolegů, ale to mi připadá jako směšné, protože pokud je něco mimořádného zcela, což si nemyslím, že tady bylo, kdyby Ústavní soud řekl přednostně to projednáme a tím to hasne, a tady konkrétně by to neřešil prostě, co bude, protože to, jestli Českou republiku zastupuje prezident republiky nebo předseda vlády v konkrétní věci je úplně jedno.

Ty oba dva mají prostě stejnou pozici ústavněprávně. To já chápu, že politické zájmy mají třeba odlišné, ne?

Je to tak prostě, oba i podle mezinárodního práva nepotřebují zvláštní zmocnění. To je věc určitého sporu.

Potom by to znamenalo, že prezident si skutečně může nárokovat, že on bude přednostně si vybírat, kam bude jezdit. Třeba i na jednání rady Evropské unie a tak.

Ale vláda mu to může neschválit.

Jinými slovy musí se zase dohodnout. Každý z jiné pozice.

Jak já říkám, prezidenta hned bílými, vláda černými.

>> Když sám říkáte, že to musí schválit vláda, tak samozřejmě potom je silnější vláda.

Jo, vy správně jste upozornil na to.

Ale nemají stejnou pozici.

>> Ne, ne, protokolárně ne, teda.

No, ne.

To bych se vrátil k tomu, co jsem chtěl tehdy ještě k tomu článku 63.

Tam je to rozhodnutí.

Tady už v podstatě zase od první republiky byl obrovský spor o to, jestli rozhodnutí je jenom to, co je na papíře, nebo jestli je to každé rozhodnutí.

Já když jsem se díval tady na to >> Pozor, tam to byl ale úkon, to bylo něco jiného.

>> Právě, jestli je to úkon. Takže, jestli každý úkon a v zásadě každý úkon, pokud ho chcete kontrasignovat, potřebujete ho mít na papíře. Byť ano, občas se tam uznávalo, že ne.

Nicméně já jsem se díval tady na tu stížnost, nebo jak tomu říct, žalbu, návrh prezidenta republiky a mě to velice zklamalo tím, jak je to napsané.

Tam v podstatě není žádná analýza toho článku 63, žádný kontext. Tam v podstatě je jenom nějaká faktografie, co kdo, kdy, komu, a že on má právo, a v zásadě žádný rozbor tam není.

A co mě zarazilo nejvíc, na Hradě knížka, ze které my jsme vždy vycházeli. Jmenuje se to Československý prezident republiky od Emila Soboty a kolektivu. Vydal Orbis 1934.

Působí to dojmem, že autor tuhletý stížnosti — já věřím tomu, že si to napsal pan prezident sám — tuhletu knížku v podstatě v životě nečetl.

Přitom ta by mu dala, tahle knížka by mu pomohla, kdyby se obtěžoval do hradní knihovny, kde je, a přečetl ji.

>> Mhm.

>> No, já se jenom trošku zastanu toho Ústavního soudu s tím zastoupáním navenek, tak to není jako rozhodnutí, že se rozhodne a pojede někam. To je opravdu tože z mezinárodně právního hlediska je úplně jasné. Je to něco, co opakuji, ale kdybyc hom to interpretovali jenom takhle, tak to je notorieta, jenom prohlášení, a já si myslím, že třeba zvolit nějaké interpretační postupy k tomu, abychom tomu vdechli skutečný obsah.

A ten obsah tomu může vdechnout zaprvé původní záměr toho zákonodárce — do jisté míry telologický význam, historický význam — ale také následná praxe.

A to, že všichni prezidenti jezdili v zásadě, kam si řekli, a nejezdili úplně všude, že si vybírali, tak taková praxe tady podle mě spíš byla, než nebyla.

Ale to ví Pavel líp než já.

Tohleto >> Tohle musely být všechno předjednaný věci. Tyhlety věci se mají řešit zavřenými dveřmi, a ne v hlavním vysílacím čase.

A >> a ještě, ještě si myslím, že je rozdíl mezi tím ustanovením 1a a 1b.

Samozřejmě, kdyby prezident překročil své pravomoci a sjednal nějakou mezinárodní smlouvu, což se taky už povedlo bez kontrasignace, tak z hlediska mezinárodního to je irelevantní, protože je to orgán státu, který je oprávněn ten stát zavazovat.

Jo.

A mám takový pocit, že tam ještě docela zajímavá věc. Prezident vydal to rozhodnutí o přenesení pravomoci.

Tak když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si říkal, může to odvolat, když je to kontrasignovaná pravomoc.

Určitě >> jakože.

Ale samozřejmě otázka je v praxi, jestli to bude nebo nebude, do jaké míry to bude respektovat.

No, ale je to něco jiného.

Kdybys jednal tu smlouvu, tak tam z toho vyjde nějaký závazek, který je nitrostátně třeba implementovat, provést, a k tomu ten prezident ty nástroje nemá. Má k tomu ty nástroje ta vláda.

Takže proto je to zjevně kontrasignovaná pravomoc, protože abychom dostáli svým mezinárodním závazkům, tak je třeba proto vnitrostátně něco učinit na úrovni exekutivy, na úrovni zákonodárné moci taky.

Takže >> tam je zajímavá otázka, jestli se to týká jenom formálně uzavíraných mezinárodních smluv, nebo nějakých politických závazků, jo, protože například právě v Hágě v loňském roce ty známé 3,5 plus 1,5 % jsou politickým závazkem, jakoby pomáhat.

>> No tak jako [smích] neformálně, samozřejmě, to je v rámci té mezinárodní organizace.

Ano, ale ta mezinárodní organizace je zase tvořena státy, že jo, čili prostě to není nějaký úplně organismus oddělený od státu. Státy jsou páni smluv.

Ale tam jde o to, jestli ten prezident republiky, když pojede třeba teď, tak řekne, my nebudeme dávat 5 %, ale budeme dávat 7 %, abychom byli lepší, třeba.

No, tak bude to závazné nebo ne?

>> K tomu asi tu kompetenci nemá. Jako závazné by to mohlo být, kdyby se zavázal způsobem, který to mezinárodní právo předvídá.

Ovšem mezinárodní právo v podstatě stojí na tom, že vnitrostátní právo včetně ústavy je pouhá právní skutečnost, kterou u Mezinárodního soudu dokonce musíte dokazovat.

Od East Greenland Case, kdy se v podstatě jednomu norskému ministrovi zahraničí podařilo vzdát se půlky Grónska, se uznává, že vůbec nikoho nezajímalo, že k tomu neměl plnou moc.

Takže tohleto opravdu je rizikový, a až v podstatě Vídeňská úmluva diplomatických styků to zase trošičku posunula a dala tam takovou tu podmínku, že pokud to má být neplatný ten úkon bez oprávnění, tak musí být zcela zjevné, že byl učiněn bez oprávnění.

Což v našem případě, kdy v podstatě tady nikdo pořádně na domácí půdě neví, jaký je ten rozsah těch kompetencí, tak to zjevně naplněné není.

>> [odkašlání] >> Jo, jako v tuhle chvíli platí, že kdyby prezident Pavel se na to k něčemu zavázal, tak nás z toho už nikdo nevyreklamuje.