Prezident má stáhnout žalobu. Pak může chtít po Babišovi dohodu. ÚS se do toho neměl nechat vtáhnout

[hudba] [hudba]

Cyril Svobora, bývalý ministr zahraničí, někdejší tajemník vládní komise expertů pro přípravu ústavy.

Dobrý den.

>> Dobrý den, děkuju za pozvání.

>> Co vy osobně jste si odnesl z toho vystoupení České delegace v Ankaře? Váš dojem?

>> Nic. Mě to vůbec nezaujalo, protože já teď vůbec nevím, co tam bude. Já teď vůbec nevím, kdo tam co řekl. Já to nevím obsahově, co řekl premiér a co řekl prezident.

A teď mě ty říkají: já jsem měl tolik schůzek, já jsem byl na večeři a já jsem byl někde. No a já vlastně nevím, co vlastně bylo řečeno. Nikde... Možná mi to uniklo, ale nečetl jsem projev ani premiéra, ani prezidenta, že by byl někde otištěn, abychom věděli, co bylo řečeno.

>> Takže tohle je pěna všedního dne. Ta pomine. Takže moje odpověď je: nic.

Přesto tato cesta se ale stala, řekněme, součástí příběhu, kam vstoupil i Ústavní soud a ještě do toho vstupovat bude, protože tam bylo to předběžné opatření. My se k tomu dostaneme, ale právě proto pokládám tu důležitost, protože právě tato schůzka možná bude do budoucna formovat nové vztahy mezi prezidentem, vládou vůbec ohledně vlády jako moci výkonné. Je to ten jediný aktér. Teď si pokládám řečnickou otázku, ale když se na to podíváte z hlediska diplomacie, vy jste byl přítomen, když jste byl ve funkci takovýmto jednáním. Znovu se zeptám, znovu se proto ptám na vaše hodnocení.

Pan premiér tam mluvil jako poslední. Nevíme úplně zcela ten obsah. Zároveň to provázely ty půdky s prezidentem. Pan premiér byl velmi, nechci říci agresivní, ale hodně emotivní ve svém vystoupení na Instagramu. Pan prezident zase říká, že tam vedl bilaterální schůzky. Může toto nějakým způsobem se otisknout do zahraniční politiky České republiky, nebo je to spíš věc, která zasáhne tu vnitřní politiku?

>> Je to čistě vnitropolitická záležitost. Ano, možná to vzbudilo tam pozornost. Všimli si... Hele, prezident Petr Pellegrini, slovenský prezident, říká, že ano.

>> Dobře, tak Pellegrini řekl, že ano. Možná se zase Petr Pellegrini bojí, aby mu třeba premiér Fico neudělal totéž. Možná jo. Tak proto musí mluvit o tom, že to musí být prezident a nemůže někdo jiný, protože možná taky mluví o sobě: co kdyby Ficovi napadlo, že někam pojede on a nepošle Pellegriniho.

Víte, já bych to bral s velkou lehkostí. Ty výroky vádím s lehkostí. Ano. Určitě si tam někdo všiml. Všiml si to, že je zvláštní, že hlava státu sedí v druhé řadě a premiér mluví. To si všiml. Ale stejně tak si možná všiml, že někdo je nevhodně oblečen a že hlava státu chodí v teniskách či něco takovýho. Tak na stejné úrovni si to asi ostatní všimli.

Prosím vás, byl jsem na těch jednání mnohokrát. Nepředceňujme tuto otázku toho dojmu. A to, že jsme mluvili na závěr, bylo v pořadí podle výše příspěvku. Takže se odhadovalo, že bysme měli být... Takže předposlední. Takže to pořadí bylo takhle dáno.

Tak ten summit pro mě skončil podle mě hlubokým zklamáním a rozčarováním, totálním, protože vlastně ukázal, že ta severoatlantická aliance semknutá není. Přesto, že ve všech prohlášeních a v závěrech se mluví o tom, jak jsme sjednoceni, jak držíme pohromadě. Protože tento summit nedal odpovědi na klíčové otázky: co s Blízkým východem, co teda opravdu s tím myslíme, co s Ukrajinou a co se vztahy uvnitř aliance. Takové to řečnění: jsme pevnější, než jsme byli vždycky, jsme odhodlaní.

Tak proto říkám, to tam v nějakém závěrečném stanovisku bylo: že potvrzení, že ten článek pět, pakliže by se musel aktivovat, že platí.

>> Platí.

>> No a co?

>> No to platí, protože ve smlouvě.

Tak jako se mě to říci, že nechci vám jenom oponovat tím, že tam nějaké ujištění... Všimněte si do smlouvy, tady koukáte, článek pět tak ten pořád platí.

>> Spojené státy také. Tak také se spekulovalo, že Donald Trump... Divoké scénáře byly, že Donald Trump přiletí a řekne: "Spojené státy vystupují z NATO," nebo velmi budou snižovat svojí přítomnost v Evropě. To se také zatím nestalo, nic se nestalo.

A právě proto to je smutek, protože se ukázalo, že státy severoatlantické aliance nebyly schopny zaujmout jednoznačný postoj k některým klíčovým otázkám. Že jsou spojenci, tak je v pořádku, a potom najednou vidíte, že se schází koalice ochotných pro Ukrajinu. Zase to znamená, že se najednou ty země houfují mimo rámec severoatlantické aliance. Pár dnů po aliančním summitu. Myšlení by mělo být: řekli jsme, když jsme všichni pohromadě a držíme.

>> O čem to svědčí podle vás?

>> Ruská schůzka byla zajímavá. Teď to připomíná, svědčí to o tom, že podle mě je to tak: Donald Trump a jeho administrativa světem třese, ať už v dobrém nebo špatném. Rozjela se tu válka, kterou nikdo nechtěl, a to je otázka Blízkého východu. A teď se neví, co se všemi aktéry, co s tím udělat. A Evropa vlastně neví, co s tím vším udělá, aby si udržela svojí váhu. Myslím, že je potřeba spíš, aby si uvědomila, jakou skutečnou váhu má.

A víte, co mě v tom trápí? Co ta Evropa dělá? Pořád mluví o tom, jak budeme zbrojit. Ano, zbrojíme, jistě. Počítáme kanony, počítáme letadla, počítáme drony. A já se ptám: "A kdo počítá mrtvé? A kdo počítá raněné? A kdo počítá zmrzačené na těch frontách?"

A otázka je: je to ten skutečný šájem? Proto říkám: pojďte si přečíst Klausevice, jeho knihu o válce. Ona je dlouhá a dvě třetiny se nedají číst. Jo, ale tam na počátku si dovíte základní myšlenku. Válku vedu jenom tehdy, když mám strategický cíl, kterého chci dosáhnout.

A já jsem očekával od tohoto summitu, že nám řeknou, čeho chceme dosáhnout na Ukrajině, čeho chceme dosáhnout na Blízkém východě, co chceme dosáhnout, abychom to věděli, o co usilujeme. A když ne, tak říkám: tak se ptejme, jestli ty tisíce mrtvých za to stojí, za to, že vedeme válku.

A proto mě vyděsilo, když jsem se dozvěděl, že Evropská unie říká: "No, my jsme připraveni Ukrajině půjčit na dva roky."

Tak si říkám: Aha, to znamená, že my počítáme už s tím, že ta válka bude trvat ještě dva roky.

>> Myslíte těch 70 miliard, které mají jít letos a Evropská unie je připravená ty peníze poslat i rok příští?

>> No, v zásadě, pakliže by měl někdo čerpat nebo získávat dojem a pocit a informace, tak je to i z těch novinových článků, které dnes ukazují, že Ukrajina v rámci těch útoků, řekněme na Moskvu, je dokáže Rusko výrazně potrápit. To množství dronů, které na Rusko míří, je a znovu říkám, to je skutečně jako technologická revoluce v získaní vedení bojů.

Tak jestli v zásadě to není o tom, že existuje pocit a ti lidé mají mnohem lepší informace než my, že Ukrajina je schopná, než zasedne za ten jednací stůl. A chápu ty oběti, to je příšerné. Tak ona pracuje na tom, aby měla prostě lepší podmínky pro to, než se sedne za nějaký stůl.

Není to tak, že Ukrajině je dáván ještě čas a prostředky, aby, když mluvíme o tom spravedlivém míru, aby byl co nejspravedlnější pro Ukrajinu?

Byť chápu váš bod ohledung obětí, jak civilních, tak vojenských.

Ano.

A já zase sdílím postoj, který se teď řekl, že Ukrajina hledá lepší pozici a žije v naději, že ji budoucnost přinese pozici lepší.

Na Ukrajině se něco děje. Padla vláda. Dokonce dneska už bývalá premiérka dostala nabídku jít do Washingtonu jako velvyslankyně a říkala, že nepůjde. To znamená, že odchází vlastně v konfliktu. To není v dohodě, protože kdyby bylo v dohodě, tak by se něco našlo. To znamená, že i na Ukrajině se něco děje.

A já se dívám po Evropě, dívám se na německou politickou scénu, kde AfD zřejmě volby vyhraje. Dívám se na Francii, kde soud Salamounský umožnil Marine Le Penové stát se prezidentkou Francouzské republiky. Díváme se kolem sebe a říkáme si, že je potřeba se na některé otázky podívat jinak.

Já mám obavu, že my pokračujeme v tom historickém vidění, že vidíme, jak jsme viděli před třemi a pěti lety, říkáme, že takhle to půjde dál, a ono se nám to všechno mění. Jestli bude Andy Belham premiérem ve Velké Británii, tak já jsem mluvil i s naším diplomaty, který slouží ve Velké Británii, a říkali mi: „Hele, to je tedy nejtvrdší levice Labor Party, jakou si dokážu představit."

Takže očekává, že ten člověk — těžko říct, co čekat od člověka, který přijde do funkce z manažerského postu v Manchesteru. To se skutečně děje, ten britský systém je ojedinělý a tam skutečně nevíme, co očekávat.

Přesně tak.

A my teď říkáme: my spoléháme na to, že se nezměnilo nic.

Jo.

Britský premiér Starmer má ruksak na zádech a už odchází. Ten už otevírá dveře. Merz odejde velmi brzo, taky odejde, protože v Německu nemá šanci podle mě příští volby vyhrát.

To možná ne, ale víte, jak je v Německu schopno uzavřít jakoukoli koalici, aby tam nebyla alternativa.

Jo, ale potom ano, ale potom to budelink. Bude, ale nebude tam alternativa pro Německo.

No, ale tak dobře. Tak je to. I tohle je možné. Angelu. Ano, ano. A uvidíme letos.

Tak já nechci predikovat, ale chci říci, že já jako člověk, který se zajímá o strategii, si říkám: „Hele, pojďte si říci, co vlastně chceme dosáhnout, co je reálné, pojďme se na tom domluvit." Ano, zbrojit Evropa musí, protože má tady velký dluh. O tom nepochybuju ani vteřinu, ale aby jsme nežili v naději, že příští doba bude pro nás lepší. Já myslím, že ne.

Rozumím tomu tak, že vám chybí nějaká debata, co bude dál. Pojďte se podívat na počty obětí a zda-li se to bude, zda-li je to únosné.

Přesně tak. Cena za to stojí.

Když by byla konference v Gdaňsku k rekonstrukci Ukrajiny, tam jsem slyšel zajímavý komentář: „Proč máte schůzi o rekonstrukci Ukrajiny, když ta země stojí ve válce?"

Jeden z těch mírových projevů v uvozovkách měl právě Andrej Babiš. Vede on si podle vás — je on tím hlasem, který zastupuje to, co jste teď naznačil?

No tak to by bylo — říkám, to by bylo možné, kdyby si Vlad řekl, bude to jako Marshallův plán. A já připomínám, že Marshallův plán byl po válce vázán na pět podmínek.

Za prvé: že si Evropa, co se bude pomáhat, řekne v dohodě sama.

Za druhé: že představí konkrétní plán.

Za třetí: že do pěti let bude soběstačná.

Za čtvrté: že zruší všechny bariéry, aby vznikl jenom společný trh a založilo se OECD, aby kontrolovalo Evropu.

A Ukrajina nic z toho, nic z toho není schopná teď předložit. Ona říká: „No, děláme reformy a tak, ne?" To je hodně málo. A já chci vidět toho, kdo by dávat do Ukrajiny po válce, až tam budou frustrovaní a zničení lidi z fronty se pohybovat, a je tam asi 3,5 milionu ručních zbraní bez registrace. Až bude v tomto stavu — kdo to vezme do ruky, kdo tam bude investovat?

To teď říká, že je to protože teď jsou pořád tyto síly vázané na frontě. Teď je to o bitvě na frontě, ale já nevím, kdo bude ochoten dávat peníze do tohoto projektu, když jsme si ani neřekli, jaké podmínky přesně chceme. Opět to totéž — neznám podmínky.

Rozumím tomu.

Pojďme ještě do té české vnitřní politiky. Ono to souvisí s tím, co říkáte. Nějaký onen. A my se dostaneme postupně k tomu ústavnímu soudu, protože v té zahraniční politice zvlášť je to o nějakém jednotném hlasu, jakým způsobem ta země komunikuje navenek.

Když pan premiér Babeš řekne, že nemá zájem už na schůzkách s hradem nějakým způsobem koordinovat, přečtu citaci: „Proč bych se měl na něčem koordinovat? My máme svoji politiku, máme programové prohlášení vlády. Nechci být součástí kampaně pana prezidenta. Nemám čas se s ním setkávat. Tak co bych s ním řešil?" — říká pan premiér pro Českou televizi.

Na druhou stranu, šéf komunikace Vítkoly říká: „Prezident považuje koordinaci ústavních činitelů za velmi důležitou. Určitě bude usilovat o to, aby nějaká forma spolupráce a dohody byla."

Jak toto sledujete? Protože se vracím k tomu, o čem se bavíme. Když někdo mluví jedním hlasem, co chce Česko, artikuluje to, je to přece mnohem srozumitelnější. Je to možná srozumitelné i pro investory z hlediska spolupráce. Jak se na tohle díváte? Takové to rezolutní, ne?

Ano.

Určitě zemi prospívá, když všichni mluví jedním hlasem.

Ale já jsem se zájmem poslouchal, co jste říkal, a taky ty citáty jsem si dokonce přečetl. A tady je jedna věc: prezident republiky říká, buďte velkorysí, chci dohodu, a trvá na žalobě. On je žalující strana, žaluje vládu. Jak těžko pak můžete chtít po vládě, aby vláda říkala: „Tak v pořádku, tak co jsme si řekli?" Protože jakmile by teď vláda — vláda napsal nějaký text, 81 stran textu odpověď Ústavnímu soudu, nevím, co tam je, protože ještě nebylo publikováno, takže netuším, co tam je — ale vláda říká, my jsme ve sporu. Takže za mě — kdyby prezident republiky řekl, stahuju žalobu k soudu...