Prof. Peter Staněk: Co se stane s cenami, když začne chybět nafta?

Jenomže teď se najednou ukazuje, že problém není v nedostatku ropy, ale problém je v tom, že máme nedostatek nafty. A najednou se potvrdilo to, co se tvrdilo okamžitě po zahájení války na Blízkém východě. Hlavní problém v tom, že byly zničeny zpracovatelské kapacity pro zpracování ropy. A právě proto vývoz nafty se dostává do velice úzkých problémů. Na druhé straně zároveň vidíme, jako Rusko i Spojené státy zakazují vývoz nafty a benzínu. Ale paradoxně tyhlety dvě země se stávají klíčovými dodavateli energetických médií pro celej svět. No a v tomhleom důsledku například, když vemete jenom strukturu vývozu, řekněme LNG ze Spojených států, tak tankery, které vyvážejí LNG, přesměrovávají směru do Evropské unie do Asie, protože Asijci platí o třetinu až 50 % více než země Evropské unie. Teď k tomu přidejte skutečnost, že zásobníky plynu před zimnou sezónou jsou naplněny na 61 %, i když by měly být naplněny na 70 až 75%. Pak najednou zjišťujeme, že velká část skutečných energetických problémů jenom přijde. No a největší paradox tady tady máte, nejenom americké, ale i evropské leteřské společnosti ruší tisíce letů i v období Vánoc, tedy jejich žatvy, protože nebude dost leteckého benzínu a cena zbývajícího jde do stratosférických výšek. A v tomhletom ohledu energetika je velmi zvláštní. Dlouhá léta doprava byla orientována především námořní na kontejnerou dopravu komponentů, součástek a výrobku a podobně. Dnes ale velkou část námořní dopravy je vázna na přepravu energetických médií, ropy, nafty, LNG, kvapalného plynu. Toleto všechno ale vytváří zvláštní jev. Celá energetická struktura dnes závisí na bezpečnosti námořních tras. Najednou se ukázalo, že máme několik úzkých hrdel pro převoz energetických médií. Máme nejenom hormskej průliv 20% produkce, ale máme taky MAP almadap, které vede k Suezu. Máme molkej průliv v Indonézii. Máme průliv mezi Taiwanem a kontinentální Čínou. Máme severní mořskou cestu a najednou zjišťujeme, že právě tyhlety trasy ve vazbě na převoz energetických médií se stávají klíčovými dominantními faktory určujícími geopolitickou architekturu světa. To se nebavíme o tom, že jestli někdo má stínovou flotilu nebo nemá stínovou flotilu a pod jakými vlajkami plují jednotlivé tankery. A dokonce máte teď paradoxní jev, že staré tankery jsou prodávány dráž než nové tankery, protože nové tankery se staví minimálně dva až tři roky, ale vy potřebujete přepravné kapacity nyní, teď. No a právě proto se objevují takové paradoxy jako prosakující informace o tom, že ruský Lukoil uzavře s americkými firmami ropnými obrovské kontrakty v hodnotách 100 miliard dolarů. No, je to pochopitelné, protože prezident Trump je pod obrovským tlakem veřejnosti, protože 6,5 dolarů za galon může totálně změnit politickou mapu Spojených států. No a v tomhletom ohledu se ukazuje, že klíčové jsou zpracovatelské kapacity. Trump se hrdil tím, že získal ropu z Venezuely, ale ta venezuelská ropa je těžká, je sladká, vypadá spíš jak želatina. Než se naloží na tankery, musí se ředit. Bude vyžadovat investice zhruba 100 až 200 miliard dolarů na to, abyste mohl využít bohatství ropné Venezuely. Tak proto teď se prezident Ram sešel s představitel investorských kruhů, aby se investovalo ve Venezuele ne do ropních a průmyslů, ale do těžby ostatních surovin, jako je nikl, zlato, Kanádium a podobně. Ale hlavní problém spočívá v tom asymetrickém rozdělení zpracovatelských kapacit. A jestliže spacovatelské kapacity v Saudské Arábii a sjednocených Arabských Emirátech v Kataru a Bahrajinu byly zničeny útoky nejenom Iránu, ale i Hutiu a tak dále. A oficiálně experti konečně přiznávají, že obnova potrvá několik let. Pak to znamená, že výpadek nafty a benzínu na světových spotřebitelských trzích bude obrovskej. A v tomhletom ohledu živeme samotnou Evropskou unii. Denní spotřeba je kolem 21 až 25 milionů barelů a skutečný zisk dnes je kolem 13 milionů. Vzniká zásadní deficit, který se bude odrážet samozřejmě nejenom v cenách nafty, ale i v tom, že vlastně veliký problém průřezového vyžutí nafty, zemědělství, průmysl, energetika, všechno ostatní. Tak to bude znamenat výrazný tlak na inflaci a inflace bude znamenat znehodnocení úspor. Znehodnocení úspor povede k tomu, že lidé začnou vybírat přé vklady. Vklady lidí jsou klíčovým kapitálem pro banky. Banky budou muset jít na mezibankovej trh. Na mezibankovém trhu se budou konkurenčně setkávat se snahou států prodávat státní dluhopisy. Všechno povede k růstu rizikových přihrážek a ten další důsledek si umíte určitě všichni představit. A to je energetika, která kromě jiného je zaslažena taky suchem, protože problémy s chlazením měli i ve Frani, i v Rumunsku, i v Bulharsku, i v Maďarsku a podobně. Proto teď se ukázalo, že například jaderné reaktory v Temelinu nebo na slovenských Mochovcích jsou výhodné, protože mají chladící věže a ne odebírají přímo vodu z řeky. No a další problém energetiky je v tom, že i když Evropa léta tvrdila, že vybudovala propojení energetických systémů v rámci celého evropského kontinentu, ve skutečnosti propojení energetických systémů vytváří riziko kaskadovitého blackoutu, jak se to ukázalo ve vazbě mezi Německem a Čechy nebo mezi Španělskem a Portugalskem a Francií. Kaskádovitost celáně energetické sítě se takto stává jedním z klíčových rizikových parametrů dalšího vývoje. No a toleto všechno je ještě zajímavé z dalšího aspektu. Dnes v Evropě budují obrovská datová úložiště. Google staví obrovské úložiště v Rakousku, v Německu, ve Španělsku a podobně. Ty obrovská datová úložiště potřebují nejenom obrovské množství energie, ale taky vodu na chlazení. A najednou vzniká to, co se objevilo žiých státech, kde obyvatelstvo protestuje proti budování datových center, protože je ohrožena energetická síť a ohroženy zdroje vody. V Evropě zatím ten rozběh je pomalší, ale vidíme, že se to rychle rozbíhá a v tomhletom ohledu velice rychle může vzniknout konkurenční situace. dáme elektrickou energii na cloudová úložiště dat a nebo ji dáme průmyslu a obyvatelstvu. Dáme vodu na chlazení a nebo dáme vodu zemědělcům a obyvatelstvu pro jejich život, potřebu a podobně. A tam dochází k zásadní kolizi. Vodní zdroje se zmenšují, energetické zdroje jsou ohrožovány suchem i dalšími aspekty ve vazby na šílenej zelenej grindal, ale na druhé straně narůstá potřeba energie a narůstá potřeba vody. Vemte k tomu ještě předpokládanou strategii Evropské unie, kterou prezentovala paní vonelová. Evropská unie by měla přejít výrazně na elektřinu, elektrifikovat všechny aspekty života a to znamená tím snížit jednak potřebu dovozu plynu a ropy, ale zároveň extrémně zvýší spotřebu elektřiny a skutečně stavíme nové energetické zdroje takovýmhle způsobem, nebo si opravdu myslíme, že větrníky a solární energie nám vyřeší všechny obrovské nárůsty potřeby elektrické energie a to se ještě nebavíme o tom, že v konečném důsledku může vzniknout potřeba odsolovat vodu jako běží odsolovací zařízení v arabských zemích, protože pozemní zdroje pitné vody budou nedostatečné. No a todleto všechno vytváří další rizikový fenomén. A k tomuto rizikovému fenoménu musíme připojit třetí rizikový fenomén. potraviny. Evropská unie uzavřela smlouvu s Merkosurem o tom, že se bude dodávat levné maso a obiloviny a sója z Brazílie, Argentiny a podobně. No výborně. Tak evropské zemědělce nebude potřeba, čímž ušetříme 40 % evropského rozpočtu, protože ten jde na společnou zeměděskou politiku a ušetřené peníze vrhneme na financování zbrojení. Skvělej plán. Jenomže to sucho se objevuje nejenom v evropském kontinentu, ale to sucho a pokles vodních zdrojů se objevili v Brazílii, v Argentině a podobně. Zmenšování stát dobytka, protože neměli vodu pro dobytek. Výraznej pokles úrody vzhledem na suchou Brazílii a v jiných jihockých zemích. No a když vmeme, že fenomén sucha se začíná týkat i afrických zemí, kde jsme uzavřeli další smlouvy o dovozu potravin pro Evropu, no tak budete mít velikej problém. No teď to spojte s tím, že problémem hormuzu je nejenom vývoz ropy a nafty, ale i vývoz močoviny a kyseliny, eh, a sýry a dalších věcí. No a toleto všechno vede k otázce růstu cen eh umělých hnojiv. No a jelikož jsme tak geniální, že se odstřihneme od umělých hnojiv z Ruské federaci a z Běloruska, tak pak skutečně skončíme v tom, že jak Evropská unie uvažuje o tom, že doporučí, aby se hnojilo lidskými exkrementy a močem.