Prymula se omluvil za Covid! Nejostřejší rozhovor s epidemiologem

Uděláme takový mix mezi nejlepším podcastem a mistr Kubelík Show.

>> Já se pálivým jídlem úplně nevyhýbám.

>> Vláda vlastně už zrušila klimatickou krizi.

Teďka ministr zahraničních věcí Petr Macinka.

>> Zastropujeme teploty.

>> Proč se ta epidemie vyskytla zrovna teď?

>> Začla se šířit poměrně masivně.

>> Jaká je vaše reakce na jeho výrok?

>> SPD si zvolilo za strategii negova točkování, abychom za covidem udělali tečku.

To si těžko dovede někdo představit.

>> Jak tehdy vypadal takový váš průměrný den?

>> Byl jednou varován, že ústí nám vstoupuje na pódiu.

>> Kdo měl ve finále to poslední slovo?

Byl to Andrej Babiš.

>> Permanentní trestující efekt.

>> Jak často jste měli neschody?

>> Tam prostě už jednota toho týmu nebyla.

Opravdu to příjemný pocit není.

Dělej, už něco je.

>> Už to nastupuje.

Co?

>> Já cítím to?

>> Já pouze hraju, že mě to nepálí.

Během covidu tady byla řada chyb.

>> Nepřišel čas se omluvit.

Tak přátelé, já vás vítám u nejlepšího podcastu a na úvod rovnou řeknu, že tenhle úvod je výjimečně natočený po konci rozhovoru, protože tento rozhovor bude vůbec nejostřejší rozhovor, jaký kdy Roman Primula poskytl. Brzy pochopíte, proč.

Zároveň tam zazní jedna důležitá omluva a já vám to vřele doporučuji v plné délce na voxtv.cz, protože víte, že to máte celé léto na sedm dní zdarma. Takže jestli můžu doporučit nějaký rozhovor, je to tento. Je naprosto unikátní a já vám přeju teď už příjemnou zábavu.

I dnes pro vás máme ta nejaktuálnější témata, která hýbou nejen českou společností. A i dnes pro vás mám, myslím, velmi, velmi vzácného a unikátního hosta. Epidemiolog, vakcinolog, profesor Roman Primula.

Dobrý den.

>> Dobrý den. Já vás zdravím.

Vy se tak dychtivě díváte na ty omáčky a my jsme teď přišli na to, že vy jste žil v domění, že půjdeme do mistr Kubelík Show. Je to tak?

>> Už to tak vypadá. Jsem lehce mystifikován.

Tak jsem se omlouvám. Jaksi narušení signálu není na naší straně. Mohla za to vedoucí výroby na jisté nejmenované televizi. Nicméně chcete-li, můžeme ty omáčky otevřít a udělat si takovou improvizovanou mistr Kubelík Show.

>> No, se nebráním žádnému hříchu, tak to...

>> No, tak dobře.

Tak přátelé, pojďte otevřít ty omáčky.

Já už jsem dneska jeden díl totiž točil, takže to klidně můžeme odstartovat. Tak já to trošku dobře, já si poupravím svoji přípravu a uděláme takový mix mezi nejlepším podcastem a mistr Kubelík Show.

Tak já začnu spíše otevřenou otázkou: Jak jste na tom s pálivým jídlem?

>> Tak já se pálivým jídlům úplně nevyhýbám. Nicméně zase to nepřeháním. To znamená, když jsme někde na škále pět, tak preferuju zhruba trojku, někdy výjimečně čtyřku.

>> Do těch pětek nechodím, ne?

>> No, tak uvidíme, co nám teďka narychlo připraví produkce. Nicméně já teda začnu více ve stylu Mr. Kubelík Show. Jak se vám dneska žije v Česku?

>> Tak já si myslím, že se vám žije vcelku dobře až na ty klimatické podmínky, které se výrazně zhoršily, takže si člověk připadá, jako že je někde na Sahaře, ale jinak si nestěžuji.

>> A pardon, já jsem jenom myslel, že vláda vlastně už zrušila klimatickou krizi. Teďka konkrétně ministr zahraničních věcí Petr Macinka. Protože jinak vláda nečiní žádné kroky v této oblasti, tak se pokusila odhlasovat, že vlastně zastropujeme teploty a to si myslím, že je velmi výrazný počin a asi by to bylo potřeba.

>> Jak to dopadlo?

>> Bohužel to nedopadlo, takže těsně to neprošlo.

>> A kde se už jsou konkrétně i čísla jako zveřejněná, kde se budou stropovat? Jako jestli to bude 36, 38. Já jsem úplně nezachytil číslo, na které teplotě se to bude stropovat. Jestli na 28... to jsem nezachytil, ale jsem vnímal poměr poslanců, kteří hlasovali pro a kteří byli proti.

>> Aha. Tak já zatím poprosím režii. První slajd: Situace se žloutenkou je vážná. Zvýšený výskyt lze očekávat v celém roce 2026, říká hlavní hygienička.

Mě by zajímalo, jak je možné, že nemoc špinavých rukou teďka ochromila Česko v 21. století. Jak se to jako stane?

>> Grilujete a zasáhla vás fialová drahota. Špikují vám masochirurgové do vozu. Zabrali vám gril Ukrajinci, tak si hlavně nekupujte omáčky mistrury za plyn. Chutná to jak lanzda osa a pálí to, vole, jak banderovci do Poláku.

>> Prosím vás, a už jste to vůbec ochutnal?

>> Ne, ale přišlo mě to mailem.

>> Chcete si udělat tak dobrou grilovačku, že o ní napíšou v blesku? Chcete, aby se o vašich burgerech psalo v řetězových mailech? Chcete být prostě za hvězdu? Tak běžte na eshopoxtv.cz a objednejte si sadu omáček Mr. Kuberík. Seželte to než to smazou.

>> Griluješ a nechybí ti omáčky?

>> Tak stalo se to tak, že kdysi historicky to byla nemoc, která tady byla poměrně častá. Lidé, kteří prošli druhou světovou válkou, tak jsou prakticky všichni promoření. To znamená tu hepatitidu dostali. Pak jsme dlouho tady neviděli téměř žádné případy a mysleli jsme si, že nás to nemůže nějakým způsobem postihnout.

A teď řešíme situaci, kdy vlastně proočkovanost je poměrně nízká, protože tady proti hepatitidě A se moc neočkovalo.

>> Protože to riziko bylo právě malé, jenom snad s výhradou různých epidemických situací přívolů.

A teď se stalo to, že vlastně do různých skupin populačních se ta nákaza dostala, zejména na začátku mezi bezdomovce a tam to uhlídat skutečně není vůbec jednoduché. A ten hlavní problém v současnosti je, že ta nemoc se dostává mezi mladé lidi, zejména mezi žáky a ještě menší jedince, kde prakticky probíhá bez příznaků. Takže my nevidíme vůbec, že by ten člověk byl nějakým způsobem nemocen, ale bohužel ten virus kolem sebe šíří a to znamená, že je poměrně složité tu epidemii zastavit.

A já když zavzpomínám na dětské doby, kdy jsme chodili do školy a vyskytla se tam hepatitida A, tak si pamatujeme ty kliky na toaletách, které byly ofákované nějakou kázou a pruty namočeny v chloraminu. To znamená, každý to na sebe cítil. Tak dnes ta situace je v tomto slova složená.

>> Jenom pardon. Proč se ta epidemie vyskytla zrovna teď, když jsme desítky let patřili k zemím s nízkým výskytem?

>> Bohužel se dostala do té populace a začla se šířit poměrně masivně. To znamená, my jsme byli zvyklí, když se objevila na jedné, dvou školách, tak ta opatření byla poměrně účinná a podařilo se to další šíření zastavit. Dneska v té populaci je poměrně masivně, těch ohnisek je více a úplně se to nedaří. To znamená bez nějakého asi proočkování určitých kategorií populace to skutečně nepůjde.

To znamená, přesto že klinicky nás nejvíce ohrožuje ta nemoc ve vyšším věku, tak já bych volil ty mladší věkové kategorie, abychom se vlastně vyhnuli onemocnění, protože ta vakcinace u hepatitidy A je velmi bezpečná, je v podstatě celoživotní, takže tady není problém, že bychom je museli nějakým způsobem přeočkovávat.

Způsobilo to nějakou ostudu pro nás v zahraničí, protože třeba Polsko nedoporučilo cesty do Česka například.

Tak ono to na první pohled ostudně působí, ale já si pamatuju, když jsem seděl na boardu v ECDC ve Stockholmu, kde jsme připravovali vlastně publikaci o jednotlivých infekčních chorobách v Evropě a Velká Británie na tom právě z hlediska hepatitidy A nebyla dobře, tak oni vetovali zveřejnění právě toho grafu, protože si mysleli, že lidé k nim nebudou jezdit a že to vypadá velmi neblaze, a argumentovali tím, že v Turecku v podstatě v té době bylo méně hepatitidy a považovali to za neseriózní takový graf publikovat.

Mhm.

A myslíte si, že by české úřady postupovaly stejně, kdyby ta situace byla obrácená?

Tak já si myslím, že každý stát postupuje politicky podobně, protože ono to není ani tak o těch faktických věcech, ale o jakési politické korektnosti v uvozovkách, kde ono to skutečně může ovlivňovat ruch cestovní a když tam je nějaká epidemie, víme, že jsme na to naráželi také, tak to samozřejmě může omezit cestování.

Mhm.

Ta epidemie se vlastně šířila mezi lidmi bez domova v sociálně slabých komunitách.

Máme na to obecně vůbec nějaké nástroje, jak to zvládat nebo ne?

Tak ty nástroje jsou omezené. Je to skutečně práce s těmi komunitami. My jsme na tom tady nebyli tak katastroficky jako třeba na Slovensku a tam pamatujeme velké epidemie, které byly právě v těch romských komunitách tehda. A je to skutečně o tom, než ta populace nějakým způsobem se dostane do kontaktu nebo než je pročkována. V té době ani očkování nebylo. To znamená, používaly se různé gammaglobuliny, aby se vlastně zabránilo dalšímu šíření.

Mhm.

Já poprosím režii o další slaj. A pozor, něco se nám nese.

No, ale já potřebuji taky v tom případě.

No jasně. Tak já v tom nikdy hosta nenechám samotného.

Právě, právě.

Na to jsem spoléhal, že když tady zahynu, tak nebudu sám. Aspoň, takže než nám to improvizovaně připraví, tak já poprosím další slaj.

Primola hájí širší očkování. Sílový tlak na vakcinaci vadí.

Vy máte nějakou národní očkovací strategii. Schválila se loni v prosinci, schválila ji loni v prosinci končící fialová vláda. Nový ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, nebo staronový, ji označil za vyhovující. Jeho koaliční partner SPD ale žádá zásadní revizi.

A pan poslanec Síla o vás řekl, že jste zprofanovaná osoba odpovědná za zmatky v pandémii. Jaká je vaše reakce na jeho výrok?

Tenhle výrok jsem ještě neslyšel, ale docela mě baví, protože SPD si zvolilo za strategii negování očkování a samozřejmě působí na všech frontách, kde to jde, ale bohužel jim chybí argumenty a v řadě pořadů už bylo ukázáno, že ty jejich argumenty jsou poměrně na vodě. To znamená zpochybňovat, a tady je zase třeba korektní říci, že oni nezpochybňují veškeré očkování, ale v podstatě zpochybňují očkování proti chřipce, kde tvrdí, že je prostě neúčinné, a to samozřejmě úplně pravda není.

Mhm.

A vy se cítíte odpovědný za nedůvěru určité části společnosti případně?

Pokud půjdeme po logice toho argumentu, tak jako jistě, že během covidu byla tady řada chyb, které se udělaly, a ono je to velmi jednoduché monitorovat pět let poté, kdy tady nejste u toho, abyste nějakým způsobem brzdili epidemii, o které toho mnoho nevíte. A ono přijde další epidemie a modleme se, aby to nebyla třeba ptačí chřipka.

Přijde Bill Gates už vám volal, jo?

Nebo ono to tak jednoduché zase nebude. To znamená do doby, než tady bude nějaká vakcína, tak se bude zmatkovat, budou se přijímat nějaká opatření, a samozřejmě sekvence těch opatření nebyla úplně šťastná, tak jak se rušila a znovu přijímala, jestli tady má být výjimečný stav nebo ne, tak to určitě. Pardon.

Tak já vám do toho vstoupím, jo? Když kdyžtak hned za chvilku ochutnáme i naše pálivá jídla. A mě by zajímalo, když teda zavzpomínáme na ten covid, nepřišel čas se omluvit občanům České republiky. Já vím, že vy jste v tom nebyl sám, jo, ale ta moje logika je: tu pandemii nikdo nečekal, nikdo nevěděl, co se děje, co se má dělat a tak dále. Tedy docházelo ke spoustám chyb, ale mně by přišlo logické v té situaci říct: my jsme to nevěděli, neznali jsme, jak se to dělá, omlouváme se za ty chyby, co se staly.

Tak ono toto je poměrně snadné vyjádření. Já si myslím, že my jsme řadu věcí věděli, řadu věcí jsme skutečně nevěděli, protože to byl nový virus, který se tady objevil, a ta opatření obecně si myslím, že byla naprosto správně. To, co nebylo úplně správně, byla určitá chaotičnost, jakým způsobem přicházela ta opatření a odcházela. A tady je bohužel efekt, kdy když to řeší současně odborník a politik, tak to nikdy nemůže dopadnout dobře. O tom jsem se přesvědčil a myslím si, že toto není úplně ideální cesta, samozřejmě.

Mhm.

Čili to, co vy říkáte, je ne?

Tak určitě je za něco se možno omluvit, ale určitě ne za to, že tady byla nějaká strategie, jak zamezit tomu viru, že se tady používaly roušky. To jsem přesvědčen, že to bylo dobře. A je otázkou, než samozřejmě se přijela vakcína, tak tady byla řada opatření, která nebyla smysluplná, ale která vycházela z té dobové znalosti. To znamená, když tady přišly informace o tom, že se na nějakém chóru nakazilo x lidí, tak se samozřejmě v řadě zemí zakazovalo zpívání a podobně, a on ten proces šíření touto cestou zas tak masivní nebyl. A záleželo vždy na tom, jestli to byl člověk, který je tím hyperšířitelem, nebo normální osoba. A určitě nesmyslné bylo zakazování nebo přikazování roušek v zemním prostředí, třeba v lese, když člověk byl sám, tak to je samozřejmě nesmysl.

A my si uděláme, jak říkám, improvizovanou mistr Kubelík show. A to znamená, já si to vezmu a nebude to jen o covidu samozřejmě, a díky tomu, že jste v mistr Kubelík show, tak já budu jemnější, než bych byl býval. Ale tedy jste ochotný se jaksi uznat chybu třeba v tom venkovním?

To je to první krok. To znamená venkovní nošení roušek byla chyba.

Určitě. Ano.

Tak protože já jsem to říkal. Já rozumím tomu a covid je za námi. Jo.

To znamená, já nemám důvod se v tom nějak zbytečně nechci říct babrat, rýpat, to jsou takové neadekvátní slova, ale vracet se k tomu. Ale chyběla mi a chybí mi tady dodnes prostě přiznání toho, že se dělaly chyby a že někteří lidé to odnesli velmi tvrdě, ať už osobní dehonestací a tak dále, jo. To znamená, v jakých aspektech jste ochotný uznat, že se chyby dělaly?

No, tak říkám, bylo to v některých těch bariérových opatřeních, kde určitě chyby byly a byla to záležitost toho, že my nemáme dobrou krizovou legislativu, takže se tady pořád ta opatření rušila a znovu se vyhlašovala, což samozřejmě vypadá velmi nelogicky.

A proč se to dělo, pardon, že vám do toho skáču?

No, protože se rušila a vyhlašovala, protože ten stav platil po nějakou omezenou dobu, a když ho parlament neprodloužil, tak to opatření nemohlo platit, protože ten, kdo ho vyhlásil, neměl oprávnění ho vyhlašovat mimo ten nouzový stav.

A tole se tady skutečně mísilo různým způsobem a vznikal z toho opravdu chaos, že některá opatření platila, pak dva dny neplatila, pak zase platila. A to je samozřejmě úplně špatně.

>> Mhm.

Čili ten chaos vycházel dle vás z legislativy?

Vychází z legislativy a musím říct, že dodnes jsme se úplně nepoučili a že by tady nastala nějaká skutečně dramatická legislativní změna, abychom to dali do pořádku, to se úplně nestalo.

Jakmile covid zmizel, tak už se mu příliš nikdo moc nevěnuje. A já naprosto souhlasím s tím, já bych ten covid analyzoval, protože teď řada matematiků se snaží počítat nějaké závislosti, co přineslo očkování, co nepřineslo. A já si myslím, že to je korektní přístup. Ať nech víme, co bylo špatně nebo co nebylo špatně.

>> No, ale protože tam je přece ten aspekt, že — a to mi řekněte vy, já nejsem na to odborník — co my z toho máme za data? Jak jsme se jako poučili z toho? Jak jsme připraveni na další pandemii, kdyby přišla?

My přece máme spoustu dat. Víme, jak se chovali různě, kde lidé, a děláme něco s těmi daty?

>> Tak některá data od asi dvou pojišťoven jsou k dispozici a analyzuje je matematici.

>> Já jsem na té soutěži byl, byl jsem tam v porotě. A paradoxní bylo, že vlastně ty statistici nedospěli k identickým závěrům. Ty výsledky byly naprosto rozpor uplné, takže je potřeba to analyzovat výrazně detailněji, než tomu tak bylo.

Ale když se podíváme na jednotlivé země, tak tady se za příklad dává Švédsko. Vlastně ta opatření tam byla nejmírnější a přesto na tom to Švédsko nebylo hůře než my.

Ale když se podíváme na srovnání těch skandinávských zemí mezi sebou — což je korektněj ší — a ti, kdo byli ve Švédsku, tak vědí, že tam ta hustota obyvatelstva je poněkud jiná na tom venkově — tak ti Švédi dopadli nejhůř těch skandinávských zemí. Takže ono vše má své pro a proti.

A věc, kterou já považuju za špatně a kde jsem sám byl pro to, abychom ty děti vrátili do škol třeba už v dubnu. A bohužel to neprošlo. Takže tole já považuju za další z těch asi tří věcí, za které si myslím, že je třeba se omluvit.

>> Mhm.

Čili návrat do škol.

>> To bylo, to pro mě byla jedna z nejhorších věcí, co se tam stala, protože ty děti si vlastně ty následky nesou dodnes.

Čili vy jste byl pro návrat do škol?

>> Mhm.

Dobře. To už máme kolik? Tři, dvě omluvy?

>> To jsou asi tři věci dohromady. A za těma ostatníma věcma si asi postojím.

Já jsem — diváci to neví — já taky dělám byznys. Takže pojďme negociovat. Já si chci vynegociovat tu celkovou omluvu, kde najdeme shodu.

Jak vnímáte rozdělení společnosti, které tehdy nastalo?

>> Tak — přiznáváte tam určitou část viny té garnitury tehdejší?

>> No, ta polarizace je z obou stran, že jo. Ta polarizace za polarizaci nikdy nemůže jedna strana.

A tady masmédia hrála poměrně neblahou roli v tom, že vždycky pozvala dva experty — jednoho z jedné strany, druhého z druhé strany. Ti se tam pohádali a divák si z toho odnesl, že prostě společnost je rozpolcená. A opravdu se to prohloubilo do pozic, které nejsou úplně akceptovatelné. Protože jsou rodiny, které se rozhádaly kvůli covidu téměř na do smrti. A to je samozřejmě také věc, která asi není úplně dobře.

>> A je to o tom, že tam byli ti dva zástupci odborné veřejnosti, protože to si myslím, že je běžné ve společnosti odborná disputace. Není to spíš o tom, že pak se zaviedl ten nešvar, který zůstává do dneška, a to je nějaké nálepkování?

Tak je otázkou, kdo a jak nálepkuje. Ale já považuju za poměrně nešťastné — a to se týká teď obecně těch záležitostí, které jsou teď diskutovány kolem očkování — kde vlastně 15 % populace, dejme tomu, jsou odpůrci a 85 %, když to velmi hrubě zaškatulkuji, jsou příznivci.

A když samozřejmě je vybrán jeden reprezentant jedné skupiny a druhý reprezentant druhé skupiny, tak to úplně nereprezentuje jaký poměr tady v té společnosti je.

A přesto, že jo, z toho logicky v těch masmédiích vychází, že se tam prostě dva pohádají. A ten laik tomu ani nemůže úplně dobře rozumět.

>> Jo, čili nemusíme se v tom zbytečně dlouho zdržovat. Já jenom teda, jestli jste ochotný dát omluvu prostě jako celkovou za chyby, které se během toho staly?

>> Za ty tři, co jsem říkal. Ano.

>> Dobře, takže máme omluvu za chyby?

>> Za chyby ano.

>> Mhm.

>> Ale jinak se myslím, že až přijde další epidemie, o které nebudeme vědět, jaký je původce, tak ta opatření budou podobná.

Pokud to bude respirační patogen — např. ptačí chřipka — tak ono to bude rychlejší, protože tady ta vakcína je svým způsobem připravena. Takže to bude řádově dva tři měsíce, ne? Nebudou to léta. Ale ten proces během těch dvou tří měsíců bude možná ještě tvrdší, protože tam ta smrtnost je výrazně vyšší.

Ale nikdo si nepřeje a už vůbec ne já, abychom tady bojovali s hantavírem.

>> A teď, jak jste vnímal třeba — teď byl hantavirus a tady tyhle záležitosti? Byli jsme kousek od světové pandemie?

>> Hantavirus byla massmediální komedie, když to nazvu.

>> Massmediální komedie. V jakém ohledu?

>> V tom ohledu, že to riziko bylo prakticky nulové.

Tam bylo pár jedinců, kteří byli vlastně v těsném kontaktu. A já jsem byl nervózní pouze jednu chvíli, když se řeklo, že se nakazila letuška v letadle, která obsluhovala jednoho z těch postižených.

>> A to jsem si říkal, to je problém. Něco se stalo, protože to šíření takto nevypadá.

A pak se ukázalo, že tomu tak nebylo. Že to byla specifická záležitost. A v podstatě ten hantavirus nikdy nemůže způsobit takovouto epidemii, jaká se stala s covidem. To je případ eboly. To je lokální záležitost a tam se nemusíme děsit, že by Evropa byla jakkoliv ohrožena.

>> Hmm. Jak to ale můžete vědět? Jako mi je jasné, že jste epidemiolog, ale přece nemůžete vědět, že by Evropa nebyla ohrožená?

>> No, já se na to dívám z hlediska ohrožení populace.

Že sem občas může přijet člověk, který je nakažen, a že ještě hypoteticky by mohl nakazit někoho dalšího, je pravda. Ale nikdy tady nebude epidemie, která by čítala 100 lidí. To prostě nenastane.

>> Mhm. A teď mě tam ještě zajímá — vy jste uvedl Švédsko. My jsme byli tehdejší best in covid, protože my jsme byli nejhorší — na tuším milion nebo tisíc obyvatel. Teď nevím, jak byl přesně ten počet úmrtí. Čím si to vysvětlujete?

Protože když to začalo a já se nechci zbytečně zdržovat u covidu, ale když už vás tady mám — když to začalo, tak my jsme byli opravdu best in covid. A pak v určitém okamžiku se to otočilo a byli jsme worst in covid. Kde vy vnímáte ten rozpor v tomhle? Kde došlo k tomu bodu zlomu?

>> Ten rozpor je v těch opatřeních, že jo. Ehm, naším zvykem — a v tom jsme Češi mistři — že hledáme různé cesty, které jsou poměrně křivolaké.

>> Mhm.

A ono se ukazuje, že buď dobře jít pořád doleva, nebo jít pořád doprava. A my jsme tam začli kličkovat.

To znamená na začátku opravdu my jsme měli velmi přísná opatření a pak se dramaticky rozvolnila. Když tady byl signál, že vlastně přichází ta obrovská vlna, tak se možná z politických důvodů nereagovalo tak, aby ta opatření byla znovu zavedena.

A došlo k tomu, že při té vlně, kdy tady byla skutečně dosažena kapacita našich hospitalizačních zařízení a už tady nebyly žádné rezervy, tak to na první pohled ještě nevypadá dramaticky, ale to dramatické bylo uvnitř toho systému, protože už nebylo dostatek kvalifikovaných zdravotníků, kteří by se o lidi na těch lůžkách starali.

A tady, když srovnáváme data třeba z Izraele s námi, tak tam jsme měli podstatně horší výkonnost než ti Izraelci. To znamená, tady já vidím hlavní důvod toho, že těch úmrtí bylo poměrně hodně. Byla to ta otázka těch dvou vln, zejména té vysoké.

>> Mhm.

A tedy abych se vrátil k té druhé otázce, jak jsme na to teď připraveni, kdyby přišla pandemie tohoto typu znova, nedejbože ještě s vyšší smrtností — jsme na to připraveni.

>> Na to, na co jsme — je tam ta samá garnitura, nebo s mírnýma obměnama samozřejmě, ale ta samá garnitura, včetně amerického prezidenta.

To znamená, co by se stalo, kdyby to přišlo znovu? Tak já teď nebudu mluvit za svět, protože svět mě připadá v tuto chvíli ještě mnohem chaotičtější, než tomu bylo dříve.

Ale pokud budu mluvit za Českou republiku, no tak my jsme se dramaticky v pozitivním slova smyslu posunuli v informatice, v digitalizaci a podobně. Máme systém, který nám umožňuje v online režimu sledovat jak očkování jednotlivých jedinců, tak testování, kapacitu jednotek intenzivní péče, obsazenost lůžek. To prostě vidíme prakticky okamžitě.

Tam jsme se posunuli a to, co se vůbec nepodařilo, je personálně ten systém vyřešit a legislativně. Ta legislativa nějakým způsobem se posunuje, ale ještě nejsme u úplného konce.

Ale to, co je naprosto tragické, je personál. Protože tak, jak bylo jednotlivým zaměstnancům těch hygienických stanic slibováno, že dostanou přidáno a že tam přijdou noví lidé, tak opak byl pravdou. Bezprostředně po epidemii se začalo šetřit a oni nejen, že nedostali přidáno, ale v podstatě ty podmínky byly takové, že řada z nich ještě odešla. Takže si troufám tvrdit, že personálně jsme na tom hůře než při covidu.

>> Personálně ještě hůře.

To znamená, kdyby teď se to stalo, tak jak vy byste očekával situaci? Očekával byste, že to je ještě horší, že jsme se fakticky nepoučili z toho, že jsme neudělali žádné věci, které by tomu předcházely.

Fakticky jsme se ne úplně poučili a ten systém na to opravdu není připraven.

Druhá věc je, že si musíme uvědomit, jaká je reálná kapacita toho systému. Tady, když budeme mít závažné infekce, třeba kdyby tady byla ebola, tak si troufám říci, že jsme schopni velmi rychle vytrasovat veškeré kontakty toho člověka, s kým se potkal.

Ale když si představíme, že těch lidí nakažených by bylo 1000 za den a máte vytrasovat všechny jejich kontakty, tak to bylo iluzorní a prostě od určité fáze v covidu tohle byla slepá cesta. Tam nebylo možno ty lidi prostě nějakým způsobem označit.

>> Mhm.

Prosím.

>> Tak no, a teď tedy uděláme — tímto končí náš nejlepší podcast. Děkuji vám, přátelé. A teď uděláme improvizovanou Mr. Kubelík Show.

Já jsem chtěl říct, já bych byl skoro zabil naší produkční, ale jak jsem pochopil, tohle není úplně chyba z naší strany. Takže já začnu klasickou mojí otázkou: Jak jste na tom s pálivým jídlem?

Tedy, jak říkám, můj organismus má takovou vnitřní záklopku.

>> Mhm.

>> A tou je, že když to je opravdu extrémně pálivé, tak dostanu škytavku. A to se mě stalo v té Malajsii, kde jsem to měl asi čtyři z pěti. Opravdu mě pálila pusa neuvěřitelně, tak jsem hledal, čím to zneutralizovat, a žádný nápoj tam nebyl adekvátní. Tak jsem na talíři uviděl nějaký zelený lusk, tak jsem si myslel, že tím to zajím a ten pálil ještě víc, než to předtím.

Takže to by — jo, tak uvidíme, jestli to bude jako Malajsie.

Tak já vás poprosím, začneme tady tou oranžovou. Příjemné utrpení.

To je takové na rozjezd. Já to běžně dávám našim hostům jako pozdrav na začátek. Možná některí naši diváci na nejlepším podcastu teď poprvé vidíte vlastně Mr. Kubelík Show.

Jak to zatím zvládáte?

>> Tole taková příjemná pálivá chuť krku. Je to — já bych možná produkci poprosil, aby ještě přinesli mléko. Možná se vám bude hodit.

>> Možná se bude hodit. Ano.

Já jsem — ale tak já toho využiju a budeme improvizovat ve stylu Mr. Kubelík Show.

Mě by zajímalo, jak vy byste se viděl, a rád bych to využil k tomu, že bych chtěl znát váš vhled do vaší hlavy, do vašeho uvažování, do vaší osobnosti. Kdo je Roman Prymula? Jak vy byste, jak vy sám sebe vidíte? Jak vy byste se popsal?

Uděláme z toho naprosto unikátní rozhovor, který nemá obdoby.

>> Jsem snad jedinec, který se chová racionálně, byť určité období. Jsem — nechci říct, že jsem byl cholerikem určité období, ale prostě občas mě něco dokázalo vyškádlit, ale pak jsem se zase vrátil do nějakého klidnějšího řešení situace. Ale všechno má své meze a dovedu vybuchnout, ale je to zřídkavé.

>> Takže býval jste cholerikem, dnes už ne tolik.

>> Ne, ne, ne. Jako to byly nějaké období právě takovéto, ale je to výjimečné. To se u mě děje opravdu tak jednou za rok, často ne.

>> Mhm.

Takže, a popsal byste se, že jste spíš analytický typ, emocionální, strukturovaný, chaotický? Jak to máte?

>> No, já si myslím, že jsem opravdu spíše analytický typ, jak to už vlastně z popisu oboru, který dělám, vyplývá. A já jsem ani neinklin k medicíně. Já musím říci, že jsem v podstatě v té rané fázi života inklinoval k matematice a snažil jsem se hrát polozávodně šachy a v určité období jsem prostě chtěl jít na matematiku a studovat teorii grafů a her.

No, pak přišla matka a lehce mě zbouchala a řekla mi, že tímhle se nemůžu nikdy uživit a že půjdu na medicínu. Tak jsem skončil na medicíně.

Takže ona vám řekla, že matematikou se nemůžete uživit. Nejsem si jistý, jestli se úplně trefila. Ne, že bych si myslel, že medicínou se uživíte špatně, ale matematika v dnešní době si myslím, že by mohla být velmi zajímavá, zvlášť s AI.

>> Tak nepochybně matematika je zajímavá, ale čím rozvinutější bude AI, tím méně bude asi matematiků, protože ta AI to je schopna eliminovat. Já jsem kdysi amatérsky programoval, opravdu amatérsky. A dneska s AI jsem schopen naprogramovat leccos, protože ty placené systémy jsou opravdu už velmi výkonné.

Takže řada profesí bude mít problém s tím, jak se uplatnit, a tím myslím třeba i právníky, protože ta umělá inteligence za chvíli bude velmi profesionální, a bohužel to dojde i do medicíny.

Takže dnes už třeba v diagnostice rentgenových snímků ty profesionální rozpoznávací systémy jsou vlastně schopni třeba s pravděpodobností 98 % říci, že je to taková diagnóza, to člověk nikdy takovou vysokou pravděpodobnost mít nebude.

A my se tomu bráníme. My pořád říkáme, že to není možné. My jsme kdysi bojovali s počítačovými programy v šachách a tvrdili jsme, že člověka nikdy neporazí, ale dneska už nikdo neporazí ten program, takže prostě to přijde.

Mám pro vás skvělou zprávu. Půjdeme teď do druhého chodu.

>> Já jenom, abyste šel správným směrem.

>> No, správným směrem. Tady kolegyně mi to vysvětlila, že tedy od nich ke mně a >> Hm.

Akorát já teď nevím, jakým já to mám směrem.

>> Já už vím. Jo, končí to červenou. Doporučuju, pomáhá k tomu pak mléko, kdybyste potřeboval.

Toto je ještě ještě tolerovatelné, jako já jsem si říkal, kde bude hůř, jestli venku. >> Ne?