Renata Vesecká v Nedělní debatě: Jak řešit dětskou kriminalitu?

Pane ministře, eh já vím, že vy nejste poslanec, ale vysvětlíte mi, co jsme sledovali v pátek a v sobotu, co se dělo v poslanecké sněmovny. >> Tak ještě jednou hezký den. Eh, sledovali jsme emoce, které jsou v poslanecké sněmovně běžné. Já musím říct, že mám tu výhodu, že srovnávám poslaneckou sněmovnu možná před 10 lety s tím, co vidím dnes po mém návratu do politiky. E, někdy, e, e, někdy těch emocí je více. Eh, ty vztahy jsou možná vyhrocenější, než byly v minulosti. Možná tomu přispělo to minulé období, kdy se nějak chovala tehdejší koalice k opozici. Eh, než se možná diví, co se co se děje, že se ty stejné nástroje, například stanovení pevného času na hlasování používají eh stejně tak tu novou vládní většinou. Ale to si každý >> to znamená, že tehdejší e opozice dnešní koalice za to nemůže podle vás. No, já myslím, že za to za to vyhrocení určitě mohou všichni. Nicméně nicméně pokud se dnes nezmoralizuje současná opozice o tom, že tady nějaké noční hlasování, já si pamatuji, když ODS tehdy prosaděl noční hlasování na den výročí bitvy na Bílé hoře o církevních restitucích a nezabíhat do minulosti. Já se omlouvám, když vím, že vy jste dlouholetý poslanec a zažil jste, koneckonců vy jste také byl účasten e interpel, pardon, obstrukcím, pamatuju si rok 2011, rok 2012. eh dlouhé hlasování. Ale já se ptám na to, co se děje v té poslanecké sněmovně. To, co sledujeme a to, co sleduje veřejnost a to, co sledují občané. Dám vám hned prostor, ale třeba ministr Robert Plaga, váš kolega, e, to jednání opustil, odešel o půlnoci a dodal k tomu, že debata je v pořádku, pokud bude oboustranně věcná, ale dodává, že tahle debata není věcná ze strany jak opozice, tak i koalice. >> Já si nemyslím, že by nebyla věcná ze strany koalice. Já jsem sledoval vystoupení pana ministra kultury a ten podle mého názoru velmi věcně popsal, proč chce dosáhnout vláda změny v tom, že nemají nově být placeny poplatky veřejností, e, ale má má dojít ke změně financování. A pokud někdo říká, že to je nástroj, jak umlčet někoho, jak někoho řídit, tak buď ten zákon nečetl a nebo ho četl a brutálně lže. Protože nemění se nic jiného než způsob financování, přičemž když dnes budete chtít změnit a snížit například v České televizi příjmy, můžete to udělat zákonem. Změníte okruh těch pláců poplatků, snížíte například eh ty to, kolik se kolik ti lidé platí. Pokud bude ta úprava nově, zase budete to muset udělat změnou zákona. Je to úplně stejné teď, jako to eh bude v budoucnu, pokud ten zákon projde. Takže nezmění se v podstatě nic. Je tam garance dokonce navyšování prostředků v případě inflace. Pokud dojde kumulativně ke zvýšení inflace o 10 %, e, tak >> není tam riziko, není tam riziko vyšší závislosti médií, e, veřejné služby na státu? Bylo by tam riziko, kdyby o tom nebylo stanoveno zákonem. Kdyby každý rok zasedli zákonodárci a řekli, máme málo peněz, tak do rozpočtu, protože televize na nás je zlá, dáme České televizi nebo Českému rozhlasu mně peněz, ale ten systém, který je nyní zůstane úplně není rizikový podle vás. >> No, není rizikový nebo respektive je stejně rizikový, jako je ten současný. Pokud dnes zákon říká, kolik se platí v objemu formou poplatků, tak stejně tak zákon bude říkat, kolik se platí a kolik musí ministerstvo financí vyčlenit a ministerstvo kultury. Proto. Takže já tomu rozumím. Ale já když jsem si ten zákon přečetl, protože já jsem si ho prostudoval, tak tam se přímo na straně devět říká a budu ho citovat, to je ten zákon, model založený na přímém financování ze státního rozpočtu je, cituji, rizikem je možnost vyšší závislosti médií veřejné služby na státu. To tam je napsáno v tom zákone >> v zákoně v Platem ziní to rozhodně není. E a pokud si ten zákon každý přudokoli ten zákon přečte, tak samozřejmě musí vidět, že se mění pouze financování. Nemění se žádné pravomoci rady, nemění se žádné pravomoci vlády ve vztahu k televizi. E takže eh dnes se rozhoduje o tom, e jestli se sníží nebo zvýší příjmy příjmy rozhlasů a televizí zákonem. Stejně tak se o tom bude rozhodovat v budoucnu, pokud ta úprava projde. E, myslím si, že vytváření nějakého >> to znamená, že se bude měnit i pokud ta úprava projde, tak se i nadále budou měnit to, kolik veřejnoprávní média mají dostat. >> No, samozřejmě, pokud to někdo bude chtít změnit, bude to muset udělat zákonem, stejně tak jako to musí udělat zákonem dnes. Takže pokud zákon stanoví nějakou částku a bude valorizována o inflaci, což ten zákon říká, tak úpravám zákona logicky docházet nebude. >> Je to věcná debata. To, co probíhalo v poslanecké sněmovně. Tak já jsem ráda, že se k tomu můžeme vrátit, protože mě trošičku mrzí, že ministr spravedlnosti to zcela přešel a já si myslím, že je důležité, aby v tomhle v tomto pořadu zaznělo, že to, co se děje nebo to, co se stalo vůči Míši Šebelové prostě není akceptovatelné. A >> pardon, dostaneme se k tomu. Pojďme, pojďme se vrátit k té sobotní, tomu sobotnímu ránu, respektive zpátku na sobotu. E, já se tím tématem chci zabíhat to, co vy to, co vy zmiňujete, ale pojďme se nyní e, abysme se to rozdělili, jak se do těch dvou dvou částí zabývat právě tou sobotou, protože to je to, na co jsem se ptal pana ministra a rád bych slyšel vaší reakci. >> Myslíte tím, jakým způsobem vládní koalice vůbec zařadila daný zařadil, jak ta debata probíhala, jestli to byá probíhala debata. Já určitě nejsem žádný sněmovní harcovník a je to mé druhé sněmovní období, ale myslím si, že jak pro veřejnost, tak i pro nás standardní poslance není úplně normální, že se dozvídáme teprve ráno, aniž by to bylo sděleno na grémiu, kde vlastně to znamená, že na Grémiu vládní zástupci lhali, což není úplně standardní situace. není standardní situace a nemusíme k tomu probírat žádné ústavní a nemusíme chodit nikam daleko. Není standardní, že se takto veřejně složitý a probíraný zákon zařadí na hlasování v sobotu ráno a na 4:36 a není standardní, že v zásadě nikdo z těch, kdo vystoupil za koalici, nevysvětlili, nevyvrátili ty obavy. Tady zaznívá, že všechno bude v pohodě, jenom se to přeleije z jedné kapsy do druhé. Ale tady nezaznívá, současně bude snížen rozpočet jak České televize, tady podle některých o 14 % u rádia nebo Českého rozhlasu, ať to nazýváme správně, o 16 %. Jsou zde jednoznačné námky, že je to v rozporu proti evropskému aktu o svobodě médií. My vidíme, že veřejnost se obává jakým způsobem a ona se obává oprávně, protože Andrej Babiš nejenom, že dlouhodobě mluví o nějaké mafii justiční a nás to trápí v justici, ale my víme, jakým způsobem se dnešní koalice vyjadřuje proti novinářům. A pak jenom promiňte, ale poslední, vy jste se ptal, vy jste se ptal [odkašlání] na tu sobotu. No a potom ta Andrej Babiš není. >> Andrej Babiš není u takto důležitého hlasování. >> A to podle vás znamenalo co? No, že je mu to úplně jedno, že od toho dává ruce pryč nebo co si z toho já mám dovodit. Jakože celé nejenom sítě, ale i veřejnost proto to pro všechny je to důležité téma. Evidentně pro koalici taky, když to prosadila takhle, tak to já si dovolím říct fakt jako nechutně. Tohle nejsou standardní parlamentní zvyklosti a Andrej Babiš sedí v Průhonicích a natáčí videa. Co to odpovídá o té kultuře? Paní poslankyně Vesecká, než se dostaneme k tomu, co tady zaznívalo, zajímalo by mě, jestli vy jste věděla o tom, že se ten zákon bude hlasovat. >> Já myslím, že to není vůbec podstatné, protože protože tento zákony, >> tento zákon byl eh vládou prošel a byl zařazen do jednání poslanecké sněmovny. A jestli to bude ten který den nebo jiný den, není to vůbec rozhodné. A to proč vlastně byl zvolen tento? >> Slyším z toho, že jste to nevěděla. Já vám nebudu říkat ano nebo ne, protože >> kdybyste to věděla, tak byste řekla ano. Třeba tak transparentně. >> Pardon, pare. Se omlouvám, necháme důvod, protože to není rozhodné, kdo věděl a kdo [odkašlání] nevěděl. Podstatné je to, kdybyste mi položil stejnou otázku jako kolegům, že se pracovalo ve sněmovně a plnilo se prohlášení, programové prohlášení vlády. A to, že sněmovna byla dlouhou dobu zablokována, že se vlastně nedařilo právě prosazovat zákony vlády, eh to, co bylo slíbeno voličům, tak to vlastně byl důsledek toho postupu, protože e volby, které proběhly, ukázaly, že voliči jsou skutečně nespokojení s tím, že je práce pomalá, že je potřeba rychleji prosazovat to, co svým voličům celá koalice slíbila. Dobře, když mi neřeknete to, jste to přistoupeno tady k tomuto postupu, >> tak děkuju. Když mi neřeknete, jestli jste to věděla nebo nevěděla, dobrá, eh můžem si udělat obrázek z toho, tak mi aspoň řekněte, jestli máte pocit, že to, jak to probíhalo, je naprosto v pořádku a to je ta věcná debata, jako, jak má vypadat debata v poslanecké sněmovně. Jinými slovy, 436, bude to teď standard, >> ne? Budeme hovořit spíše o té debatě a ta debata skutečně nebyla v pořádku, ale bylo to v důsledku toho, že debata se vlastně zvrtla a nebyla využita konstruktivně možnost vést konstruktivní debatu. zvrtla se v to, že po dvou minutách se střídala opozice, která měla krátké připomínky k tomu, co poté komentovala eventuálně i koalice. Takže ta debata věcná, která mohla probíhat po celou tu několikahodinovou dobu, kdy probíhaly tyto krátké pouze vsuvky, bych nazvala, tak mohla probírat probíhat celá debata. Ale důležité je k tomu říctáí znacího řádu pardon. Prosím, určitě. Samozřejmě to nechci zpochybňovat, že by se jednalo o něco, co není opřeno o zákonnou normu. Určitě ne. Ale eh považuji za důležité říci to, že cílem a smyslem bylo skutečně eh docílit eh toho, aby tento zákon, tato norma se dostala k projednávání ve výborech, ve výboru, který byl tedy ustanoven jako garanční. A tady je vlastně ten prostor pro diskusi. Tady je to to velké prostředí, kde mohou diskutovat všichni poslanci a teprve druhé čtení přinese pozměňovací návrhy. Možná. Takže citovat i zde dnes z návrhů není úplně zcela relevantní, protože tento zákon může být ještě mnohokrát změněn jeho >> ústav. Dám prostor panu ministrovi a pak paní poslankyně. Já bych řekl, že skutečně e my jako vláda nepřistupujeme k opozici tak, jako to bylo v těch posledních čtyřech letech. Tady nikdo neříká to, co říkala bývalá paní předsedkyně sněmovny, že má opozici nebo někteří opoziční politici sedět v koutě a šoupat nohama. My jsme na tu debatu připraveni, ale ve chvíli, kdy já jsem předložil do sněmovny, včetně těch poslaneckých návrhů, na kterých jsme pracovali 16 návrhů, je rok od voleb a nebyl ani jeden schválen. Ani jeden nebyl schválen. Ne díky tomu, že bysme je nepřipravili, ale prostě o nich ani neproběhla diskuze z velké části, tak asi není něco v pořádku. A jestliže se opozice rozhodne zablokovat, e a to je její legitimní právo, nechtít nějaký zákon, tak pak musí být nástroje na to, jak tu obstrukci překonat. A to je pevné hlasování, které vymyslela současná opozice, když byla u vlády. Takže oni se rozhodli, že budou používat stanovení pevného času. Ten pevný čas byl 9 hodin na tu debatu. To, že to vyšlo na 4:36 ráno je asi nešťastné. To uznávám. Možná kdyby se nechala ta debata běžet o 2 hodiny déle nebo o 3 hodiny déle, tak by to bylo někdy v radních. Se >> umožnili přestávky, >> ne? Kdyby se umožnily přestávky, tak by to znamenalo jenom obstrukci. Pokud chce někdo přestávku, tak se určitě opoziční kluby mohly domluvit. A kdyby si vzali přestávku napsaná >> pravidla přestávku 2 hodiny, e tak určitě by jim bylo vyhověno. Pokud se rozhodli, že napočítají 10 hodin, tak jim vyhovněno nebylo, protože by to bylo skutečně obstrukcí. A já řeknu [frknutí] jenom ta k těm nepsaným pravidlům. Ano, tohle pravidlo tady bývávalo ještě v době možná před 10, 15 lety, kdy opoziční strany byly dvě. Byly to 4 hodiny maximálně. Teď je těch opozičních stran pět a znamená to 10 hodin. Takže to je asi k tomu, jak se ta doba mění a proč některé zvyklosti prostě nemohou platit, protože to znamená totální destrukci sněmovny. >> Vy jste na to chtěl reagovat. >> Já myslím, že pan ministr dokládá to, co v zásadě já říkám taktéž. Je prostě snaha to prosadit na sílu za každou cenu. Pokud se zde dostáváme už do situace, nepsaná pravidla vždycky sloužila k tomu, a já si to pamatuju z minulého volebního období, protože sama jsem navrhovala hlasování o přestávce, vždycky sloužila k tomu, aby se na chvilku zastavily ty emoce, aby se sešlo grémium a aby společně strany jednaly. Ale my jsme opravdu a já si dovolím říct snad jako poprvé v situaci, k vlastně s opozicí není jednáno vůbec. To je diktát většiny tady. Ano, pevné hlasování je samozřejmě jako nástroj a je to nástroj jednacího řádu a jeho samotné použití neznamená zneužití jednacího řádu. Ale ono je to a my to z justice známe, je to přece nějaká paleta nástrojů. A co se dělo v minulém volebním období? Pokud bylo zřejmé, že diskuze bude dlouhá, tak postupně jaké nástroje má koalice? No třeba může nastavit nějakou dobu a omezit nejdříve řečnická práva, ale k tomu ani nedošlo. To bylo rovnou z té diskuze z čista jasná. zařadím a rovnou řeknu, že za 9 hodin to chci mít hotové. Máme spoustu zákonů, ale tady víme, že tohle je zákon, který je důležitý, který se týká jako opravdu nějakého zásadního aspektu právního státu a oni ráno přijdou a řeknou, že za 9 hodin to chtějí mít hotový, ať se tam děje, co se děje. To je nerespekt té diskuze, to je a >> já dám Ano, děkuju. Já dám prostor panu Vávorovi. Eh, nechci vás stáhnout do té politické debaty, ale >> to vám děkuju. Rozumím [odkašlání] tomu. Eh, nepsaná pravidla jako součást, koneckonců jsem se tady o tom bavil i s paní Branáčovou. E, a nějaká důvěra v v pravidla a v ten systém je tohleto, eh, které potom, řekněme, vyvolávají nějaké emoce ve společnosti. Jak to vnímáte vy a jak to vlastně vidíte to, co se děje? >> Tak já opravdu nemůžu komentovat průběh sněmovny. Ostatně sami se vždycky ohrazujeme, pokud politici e se vyjadřují k průběhu e nějakého soudního řízení. Nicméně pokud bych to měl vtáhnout na klasický proces soudní, tak pochopitelně, přestože ten je velmi rigidně popsán oproti oproti jednacímu řádu sněhovy, tak přesto tam platí celá řada neformálních pravidel, která obvykle strany respektují, ale zase ne vždycky. Nicméně je to úplně jiný charakter, charakter řízení. Přece jenom je to mocenské řízení před soudem, zatímco ten politický střed prostě přináší evidentně pestřejší varianty. Takže >> vy to chápete, rozsubíte tomu, že že je možné ta nepsaná pravidla, řekněme, nějakým způsobem upravovat, protože jsou koneckonců nepsaná. >> Ano, můžou se upravovat. Eh, my to známe. Já jsem trestní soudce. E, tak prostě některé postupy, které se standardně používají jako efektivní, tak třeba z důvodu z důvody z důvodu taktiky obhajoby prostě se nedodrží. Obhajoba jede na hraně formální upř, ale to je její naprosto legitimní pravidlo, jo. Čili já mám i pochopení proto, že se takovéhle věci stanou podlivem nějakých emocí. Ale jakkoliv jsem léta do parlamentu často chodil jako odborník do Ústavně právního výboru, tak pochopitelně těžko se vcítím do té atmosféry v jednacím sále. Takže navíc opravdu jako soudce to nemůžu komentovat. >> Dobře, mě stažil váš názor a váš pohled. Eh, >> jestli mi dovolíte, já jsem si vzpomněla, protože ono těch aspektů toho, co tam probíhalo, bylo mnoho. Třeba jeden z nich bylo to, že koalice neumožnila standardní dělení si řízení schůzí. To je to, proč z toho vlastně vznikl ten pocit totální uzurpace, že vlastně už tam nefunguje ani taková důvěra, aby pokud je ráno nějaký rozpis služeb, tak v tom okamžiku tam celý den bude sedět pan předseda. A když jsme viděli a sledovali, jakým způsobem pan předseda následně řídil hlasování, já vám můžu říct, já vlastně jako respektuju to, že aktuálně máme menšinu, umíme všichni počítat, ale známe to i ze soudních, ze soudních stání vždycky probíhá nějaká elementární nějaký elementární respekt té druhé strany a tady už jenom to, jak to řídil pan Okamura, kdy neumožnil nikomu se ani vyjadřovat k hlasování. Bylo mi z toho jako opravdu smutný. >> Nebyla chyba schvalovat změnu jednacího řádu. E, já tady v tomhle mám vlastně jako čisté svědomí, protože já už v minulém volebním období jsem říkala, buďme velmi opatrní. Kultura ve sněmovně prostě se neodvíjí od toho, jakým způsobem je napsán jednací řád. Ano. E, kultura obecně naše politická asi nejenom v Čechách, ale v celé Evropě klesá. Toto byla snaha ji nějakým způsobem udržet. Byla to chyba. >> Bohužel jako každý jako každý demokratický nástroj, který může sloužit dobré věci, může být i zneužit. >> Takže >> eh já asi slovo litovat bych do politiky tady v tomto případě nevyužila. Myslím si, že to byla cesta legitimním směrem. E je vidět, že já si myslím vlastně, že by se moc nezměnilo, že vlastně jako ta drijáčn ta drijáčnická politika a to, jakým způsobem nyní postupuje koalice by dělala podle starého jednacího řádu. To >> bylo vlastně jedno podle vás. Určitě, určitě nám to zkracuje nějakým způsobem naše práva vůbec jako do té diskuze zasahovat. To >> jste s tím souhlasili? E, >> ano, protože je to přesně jeden z těch střípků o snahy zvyšovat tu kulturu. Ale já když pak slyším paní kolegyni, která vlastně říká, že to, že poslanci společně diskutují, je obtěžuje, tak to je těžké na to zas na to nějak rád. >> Tam má prostor. >> Určitě ráda zareaguji přímo hned na na tuto připomínku. E, není to obtěžování, že diskutují, protože to je samo poslání sněmovny. věcně a neurážet se a nehodnotit záležitosti, které se absolutně netýkají projednávaného tématu. A bohužel ta diskuze, ta dvouminutová, pakliže to můžeme označit za diskusi, tak právě velice často a koneckonců občané mají možnost sledovat někdy v přímém přenosu nebo se vrátit k tomu, co zaznělo, tak je zřejmé, že opravdu ta dvouminutová diskuze se netýkala mnohdy vůbec toho, co se má řešit a eh týkala se spíšech invektiv, urážek. Ale pokud se týká potom ještě toho řízení sněmovny, já myslím, že asi není potřeba zastírat to, že nepanuje prostě důvěra mezi opozicí a koalicí. Prostě tak to je a taková je politika. A >> tak se dá dlouhodobě pracovat? >> Nedá. >> Ta nedůvěra není otázkou současné eh sněmovny. >> No, je to realita současné sněmovny. >> Je to realita současné sněmovny, ale je to realita politiky a je to realita i předcházející sněmovny. ať já jsem nebyla ve sněmovně, je to moje první období, takže já nemohu přesně hodnotit průběh těch konkrétních jednání, projednávání zákonů, ale rozhodně z toho, co jsem měla možnost sledovat i právě v tom předcházejícím období, tak bylo naprosto zřejmé, že není důvěra mezi koalicí a opozicí a přece nechceme předstírat občanům, že chceme se objímat a hledat eh nějaké souznění tam, kde máme naprosto naprosto rozdílné názory. Tam to jsou nejde o obsah, ale možná o tu formu. Pane ministře, vy jste chtěl něco k tomu dodat. >> Já jenom k té věcné debatě. Tak jestliže tady 18 zemí v Evropě, včetně Francie, skandinávských zemí, mají systém poplatku, to znamená mají jiný, >> mají ano, ale mají systémázané na daně, >> mají systém poplatků. To znamená, není to nic, nic mimořádného. Předkládáme v podstatě návrh, který tady předkládal v roce 2009 ODS a mluvila o něm ještě v minulém období a pak se místo věcné debaty o tom, co to přinese, dozvíme, že tady znásilňujeme demokracii, zestátňujeme eh televizi, tak samozřejmě ty nemusě tohleta věcná debata. To, co probíhalo v té poslanecké sněmovně? No, ta věcná debata bych očekával, že ze strany opozice bude o tom, co ten návrh přinese, jestli ta částka je >> Počkejte strany opozáte vy? >> No, my ho předkládáme. My jsme taky věcně vysvětlili, proč ano, já si myslím, že by ze strany ze strany vlády byla jednoznačně věcná, ale ve chvíli, kdy tady e slyšíme volání, volání, přesně tak, volání do ulic a tak dál, eh, pokusí se demonstranti vniknout do sněmovny násilím, tak to asi jaksi není v pořádku. A rozhodně tohle není věc vlády, která takovou atmosféru vyvolává. Takže >> Takže vláda za to nemůže. Není to věc vlády, že by vyvolala tuto atmosféru. Je to >> byla to reakce byla to reakce na nějaké jednání zase opozice. Takže ano, eskalovalo se to možná možná příliš. Já souhlasím. Já jsem také raději, když ta debata je klidnější. Na druhé straně už je to určitý zmar. Ve chvíli, kdy bysme v minulosti a to je možná 15 let zpětně, jsme zabránili tomu, aby se zákony projednávaly zrychleně, aby někdo podal pozňovací návrh a za 48 hodin se o něm hlasovalo. Ty třetí čtení jsou daleko delší. To znamená, ten prostor pro tu diskuzi tam je. A to, že teď bylo v uvozovkách 9 hodin, neznamená, že ještě dalších 30 nebo 40 hodin k té debatě není. A upřímně, já mám eh já mám pocit, že když něco chcete skutečně říct, zvládnete to za 5 minut, zvládnete to za 3 minuty. Pokud něco nechcete říct a chcete jenom něco blokovat, tak tam budete mluvit hodiny a hodiny. A myslím, že nejlepší řešení a změna jednacího řádu by bylo, kdyby lidé u pultíku nesměli číst své texty, které si připravují dnes pomocí umělé inteligence, bylo by to rychlejší a bylo by to podle mého názoru i důstojnější. >> Vy jste chtěl reagovat. >> Já já musím. Mně vlastně přijde smutno, hořko a trošku k smíchu, že jakákoliv odpověď na to, co se aktuálně děje, tak za to může předchozí vláda a předchozí minulé období. Prosím jenom uvědomme si, máme tady člena vlády, máme tady předsedkyni Ústavněprávního výboru, máte většinu ve sněmovně. Proč pořád máte pocit, že za něco může opozice? Pokud pane ministře, vy říkáte, že nejste schopen prosadit ve sněmovně své zákony, tak je to asi selhání vaší většiny. Pokud aktuálně je situace ve společností, jaká je, tak se na to podívejme, jakým způsobem vláda komunikuje s veřejností. Pan premiér komunikuje videi z průhodnic a na tiskovkách uráží novináře, >> ale pravidelně uráží novináře. Pravidelně říká o tom, co se má a co se nemá číst. pravidelně uráží justici. Vy to vždycky přecházíte mlčením. Já vám rozumím, já bych nechtěla být, já bych to teda nikde nikdy nemohla být ve vaší pozici, kdy můj premiér uráží justici. Můj premiér nikdy se takto nechová, ale vy jste potom překvapení, že jak veřejnost, tak opozice na to reaguje. Když vy zvyšujete tu eskalaci, vždyť vy jste, ale pane pane ministře, pane ministře, vy jste nevysvětlili vůbec 90 % obav. Vy říkáte, žádné zestátnění nebude. Tak jak tože nejste schopni to té jak tože nejste schopni to té veřejnosti vysvětlit? >> Já dám prostor, prosím. Já bych chtěla jenom říct, že to vysvětlení padlo, myslím si, naprosto perfektní a skutečně bych doporučila každému, aby si poslechl pana ministra Klempíře, který přesně komentoval a říkal a vysvětloval, jak nová úprava bude fungovat, že nedochází ke změnám struktury, nedochází ke změnám řízení, nedochází ke změnám veřejno, ale př něco jiného. Ty prostředky se snižují u všech veřejnoprávních, když to tak nazvu, institucí. >> U některých takže je to U některých takže je to zlikviduju. >> Jde o rozpočet. Jde o rozpočet a snižování peněz, ale nejde [odkašlání] o podstatu demokracie, tak jak zaznívalo u pultíku. Nejde o to, že vyzýváme občany, že hrozí to, že tady propukne snad nějaký půjč. To je přece naprostá lež. Já omyl. jenom dodám k tomu, že to snižování znamená, že se to reálné financování přesune do roku 2028, eh, pardon, do roku 2008, e, protože tehdy od té doby se nezvedaly poplatky české televize. To jenom abychom, ale já dám prostor pro minysvětluj. Já jenom já jenom možná k tomu finání takhle. Máte pravdu vy a budu mít pravdu i já, když řeknu, že se vrací do roku 2025, do května, protože to byl celou dobu ten objem byl stejný a teď se teď se najednou říká, že to, co bylo v roce 25, už nemůže být v roce 27 nebo upřímně potřebujeme potřebujeme v dnešní době sociálních sítí eh 25 stanic stanic rádia. Pardon, pardon, já skočím jen ř pane ministře, pane ministř, pane ministř, já se omlouvám, pardon, já se omlouvám. rok 2020, v roce 2008 ministerstvo spravedlnosti mělo rozpočet 20 miliard, nyní má rozpočet 40 miliard. To je ten rozdíl. To znamená, že pokud se vrátíme do roku 2008, tak je to asi stejné, jako kdyby vy jste musel nyní eh jaksi řešit svoje ministerstvo společným rozpočtem. Ale prosím, >> těch úkolů, které má ministerstvo, je víc a víc a já si naopak myslím, že úloha veřejnoprávních médií byt velmi důležitá a určitě tady veřejnoprávní média potřebujeme je otázkou, jestli potřebujeme v takové šíři, jako potřeboval jsme potřebovali rozhlas v roce 1930 a nebo veřejnoprávní televizi v roce 93, k než byly soukromé, než byly sociální sítě. Takže je to debata o tom, co se dá ušetřit. Já jsem sám na ministerstvu snížil počet například míst po svém nástupu o 5 %. Snížil to by měla dělat vláda. Vláda by měla rozhodovat, kolik bude mít třeba rozhlas. Vláda má říct, kolik tam má být peněz. A ta politická debata je teď v tuhle chvíli o tom, jestli 7 miliard, tuším a 2 miliardy, 7,5 a 2 miliardy e postačuje veřejnoprávním médiím. Eh nebo ne, jestli se shodneme, že se máme, že máme tam nechat tu částku, která je teď aktuálně po zvýšení od miliardu poplatků, které se vybírají od lidí, kteří vůbec nesledují televizi, například od podnikatelů, kteří platí za zaměstnance, kteří v práci opravdu nemají čas u u tovární linky pracovat a koukat u toho na Českou televizi. Tak tak si řekněme, že to tak má být. >> Dobr. Já já dám protiargument, ale jenom abych to opět zasadil do kontextu. Je to stejné asi jako kdo někdo, kdo nemá děti, platí školství. Eh, není ten systém podobný? Také přece byste mohl říct, že ten, kdo nemá děti, tak přece proč by platil nějaký školy. >> Určitě, určitě jakoby těch filozofických úvah a těch ideových pohledů na to může být řada. Proto já říkám, že eh nejsprávnější řešení je, když to budeme platit formou daní, e to znamená, bude to částka, kterou ze zákona bude muset stát vyčlenit. Ten zákon říká, že musí vyčlenit každý rok tuto částku a když se zvýší inflace o 10 %, musí zvýšit. V zásadě se skutečně nezmění objem těch prostředků. a můžeme vést tu debatu, jestli se má nebo nemá vrátit do roku 25 nebo ne. Eh, já teda nevím, jestli ten nárůst zhruba miliardy korun tuším v České televizi nebo více než miliardy za ty, co se stalo mezi 25 a 26, že že zvýšily se náklady opravdu 28, >> pardon. 28. >> No, >> 2008. >> No, ale v roce 2025 jste přece s tím rozpočtem vyšli, tak tak potom jakoby to zvýšení zvýšení, >> no, po zvýšení mezi 25 a 26. >> Dobřá. Nicméně je to návrh na rok 2. Dobrá, já se nechci točit v kuhu. Prosím paní poslankyně >> já myslím, že je důležité, kam se ta debata teda v tomto okamžiku a v tomto studiu vyvíjí, protože konečně zaznělo to důležité. Už nezaznívají ty floskule, chceme změnit systém, ale pan ministr jednoznačně pojmenoval, potřebujeme vůbec veřejnoprávní média, aby dělala, aby dělala to, co dělají dnes? Vy jste říkal, spotřebujeme opravdu v takovém rozsahu a my samozřejmě víme, že tam to směřuje, protože vy se, ačkoliv to neříkáte nahlas a vy to říkáte, no vy říkáte, nepotřebujeme veřejnoprávní média v takovém rozsahu v jakém dnes. A tomu odpovídá, >> pan minister říkal v rozsahu, abych byl úplně úplně správně. Přesný. On říkal v rozsahu. Nikoliv nepotřebujeme obecně. To >> ne, pan ministr říká: nepotřebujeme veřejnoprávní média veřejnoprávní médií, nezlobte se. To máte ráda když vlastně jako hrozně jednu minister ministlu. Já rozumím, že se vám nelíbí, co říkám. Když já znovu zopakuji. Vy jste řekl, že nepotřebujeme veřejnoprávní média v takovém rozsahu jako dnes. A to je vlastně jádro pudla celé té debaty. Vy říkáte, že je pro vás legitimním politickým nástrojem ořezat rozpočet veřejnoprávních médií, protože přece je to otázka peněz a otázka do dám prostor panu ministrovi. A já dám prostor panu ministrovi. Děkuju. Já dám prostor panu ministrovi a potom máte prostorovy. Já eh já se opravdu bavím. vrátit rozpočet o dva roky zpátky nebo o rok zpátky takový, jaký byl. Vy považujete za nějaké ořezání médií. To, že vy jste se rozhodli před volbami navýšit poplatky a z peněz lidí, kteří tu televizi musí platit na základě těch poplatků, jste se rozhodli dát nějaký předvolební dárek, možná možná televizi a rozhlasu? Můžu si to myslet. Může to být pravda, nemusí to být pravda, ale každopádně to je realita, takže my se nesnažíme opravdu e ta média udusit. eh nemě