Rozhovor s Petrou Rédovou o práci T. Pauknera

Danuše Nerudová nikdy nebyla starostkou.

Danuše Nerudová byla paradoxně rektorkou a člověk se ptá, jak se vůbec něčemu takovému mohla dostat, protože ona se nedá ani poslouchat.

To já vždycky říkám, že to je takový omyl planety.

Eh, to, že se považuje za mladou a krásnou, to je její pohled.

Já si myslím, že jsme věkově asi stejně podobní, protože máme stejně staré syny.

Krása je taková subjektivní věc, to nevím, ale ona je fakt úplně blbá a rozumím tomu, proč si ji ten stan vybral, protože oni potřebují tyhlety typy lidí.

Je tady další host, Barana.

Otázky i odpovědi jsou před námi.

Vážené divačky, vážení diváci, já vás vítám u tohoto rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijala Petra Rédová, pravděpodobně nejznámější zdravotní sestra v České republice.

Vítejte.

Děkuju. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dlouho jsme se neviděli, že?

Pár měsíců to už bude.

Pár měsíců to určitě bude. Ano.

Mnoho věcí se děje.

V České republice nám lítají různá videa, která se týkají opět korupce na Ukrajině. Myslím tím takové ty videa o těch nově postavených luxusních rezidencích, které ani v Česku nejsou vidět.

Takže z jedné strany tady máme na Ukrajině válku a jsou místa různě bombardovaná, ostřelovaná a tak dále.

Z druhé strany na mnoha místech Ukrajiny se staví, investuje, dělá se mnoho černých staveb a lidé, kteří kolem toho se motají, tvrdí, že je to placení z peněz, které se vybírají přes různé systémy z rozpočtů zemí západní Evropy, to znamená i nás.

Jak to vidíte tahle tu korupci a tyto jevy na Ukrajině jako poplatník České republiky?

No, já o tom docela často mluvím, píšu a samozřejmě zveřejňuju i ta videa.

Ono se to netýká jen těch luxusních center jako lyžařské centrum a teď je tam nějaké zábavné centrum a relaxační centrum.

Ono se taky objevuje hodně videí těch luxusních jachet a nemovitostí v zahraničí.

Dokonce už média psala i o tom, že se našly přesunuté peníze vlastně na účtech rodičů pana Zelenského.

Takže to jsou prostě fakta, která jsou daná.

U nás v České republice policie postupně odhaluje korupci v rámci zneužívání sociálních dávek, o kterých jsme mluvili už v roce 2022, protože tehdy vlastně ti pracovníci věděli, že věci, které mi sjely, já je samozřejmě anonymně řeknu ven a tehdy jsme byli nálepkováni, že jsme závistiví dezinformátoři.

Ono rok na to se to samozřejmě ukázalo být pravdou a člověk by očekával, že to bude Jurečkovi stát hlavu.

Nestalo se nic.

A teď až s nástupem nové vlády možná našla policie konečně odvahu a začala to zveřejňovat.

Takže ona ta korupce samozřejmě běží i tady.

Bohužel my jsme pořád takový rozdělený národ a je vidět, ono to je vidět i na těch komentářích, že když vy ukážete, kde ta korupce opravdu někde běží, to video je natočeno zahraničním reportérem nebo zahraničním účastníkem, tak si to furt nechtějí přiznat.

Oni si prostě nechtějí přiznat, že my tady dotujeme nadstandardní život lidí, kteří zbohatli na válce, zbohatli na tom, že jiní lidé a většinou jsou to ti chudí lidé, ti nevinní lidé, ti umírají a oni vlastně bohatnou.

Takže mně ta korupce vadí.

Já jsem jednoznačně pro zastavení téhle války, vyšetření tady těch korupčních kauz a věřím, já jsem přesvědčena o tom, že to jde za našimi politiky, bývalou sociální Fialovou vládou, protože ti tam měli svoje záměry, neustále tam jezdili, posílali tam peníze, ale taky jsem tehdy říkala, že ty peníze berou ehť vlastně smykem zatáčku a vrací se na jejich nějaké účty v zahraničí.

Takže ano, je to tak, že vlastně bohatí bohatnou, chudí chudnou a vlastně takoví ti, kteří by chtěli normální život a o moc nežádají, jen o ten klid, tak ti umírají na frontové linii.

No, děje se tady řada takových nekalostí.

V České republice je teď docela známou takovou imaginární osobou takzvaný Thomas Paukner. Myslím, že vám to také něco říká. On o sobě v jednom rozhovoru zmínil, že je velmi naštvaným člověkem, naštvaným mužem.

Eh, není divu. Z pohledu toho, co se všechno tady děje, že mnoho lidí to opravdu zlobí.

Díky Bohu on tedy nesahá k nějakým násilným řešením, ale pustil se, nevíme, jestli sám nebo s nějakou skupinou lidí, do odtajňování těch zákulisních jevů, českých, přesněji českých.

Jedna z věcí, kterou zveřejnil, je Moraes Rakušanův stan, který si pronajal nějaké prostory od státu, od lesů České republiky a zároveň je státu zase zpátky se ziskem, s pěkným navýšením pronajal, respektive poslancům sněmovny. Ale od státu si to pronajal a státu to zase pronajal dál.

A takhle vlastně se vydělává, když jsou vztahy, když jsou kontakty.

Co na to říkáte na tahle tu Stanismů?

No, ono to není jen stanismus, že jo.

Ono, víte, u Rakušana jde těch kauz hodně, ale máte pravdu, že Tomáš Paukner, jak si říká, určitě má jiné jméno, jinou identitu a je dobře, že je neznámá ta identita zatím, protože se obávám, že by asi nemusel skončit nejlépe.

My víme nebo známe ty praktiky, hodně jsme toho zažili, kdy po vás jdou média, útočí na vás, pak jdou i po vašich dětech.

Takže je dobře, že je vlastně v takovém skrytém exilu a je dobře, že právě odkrývá korupci v české politice.

Právě to se mi na něm líbí, že nejde do zahraničí, protože mně je jedno, co se děje v Maďarsku, mně je jedno, co se děje na Slovensku, ale není mi jedno, co se děje tady v České republice.

A on má všechno fantasticky ozdrojované.

A to, co předvedl Stan, to vlastně se týká Brna. Myslím, je Zvidická 14, tam bylo jejich sídlo, kde vlastně pronajímali prostory, které ani neodpovídaly těm metrům a i ten internet tam byl, ten by musel vyživit asi celé Brno.

Takže je dobře, že to rozkrývá, ale očekávala bych jinou reakci médií, televizních štábů.

Očekávala bych jinou reakci policie.

Možná se pletu, možná třeba policie začala konat a my o tom ještě nevíme.

Nicméně tady se ukazuje, že vlastně Rakušan to měl velmi dobře promyšlené a on vlastně v přímém přenosu s povolením všech tuneloval tenhleten stát.

Normálně ho sprostě rozkrádal, řekněme si to tak, jak to je.

Takže já doufám, že tohle bude mít nějakou dohru, stejně tak, jak bude mít dohru odkrývání kauzy vlastně pana Hladíka a jeho dalších milionů zneužívaných.

A že tedy kromě toho, že se někdo chytne tady té společnosti, která vlastně pronajímala prostory za peníze daňových poplatníků, tak se začne někdo zabývat také selháním té filozofické fakulty, protože i tam ten příběh vyšel ven a byl utlumený na základě soudního rozsudku, kde si asi šest rodičů nepřálo, aby ten příběh šel ven.

No a dál se snad dostaneme potom i k dozimetru a k takovým těm padlým andělům, kteří zůstali vlastně bez nápravy a bez té pravdy.

No, on samozřejmě Tomáš Paukner to řekl velmi dobře, že Rakušan je jeden z nejnebezpečnějších politiků, protože ty jeho chapadla opravdu sahají daleko.

A on ještě předtím, než se stal tím ministrem, on si to všechno ošéfoval, že on si tam dosadil všude svoje lidi a udělal to tak, že vlastně když se po někom jde, tak to vždycky půjde na toho druhýho, nepůjde to na něj.

Ale já si myslím, že když to dokázal Tomáš takhle rozklíčovat a je jedno, jestli je na to sám nebo jsou na to dva, tři lidé, tak si myslím, že pro chytré policisty by to neměl být problém.

A očekávala bych, že třeba už se přestanou obávat, protože on už na tom ministerstvu nesedí, je to běžný politik, tak bych očekávala, že po těch kauzách půjdou.

No, samozřejmě taky je otázka, jak moc v čem mají lidi od policie prsty, jakože vyplouvají taky najevo různé videa o řadě amorálních lidí ze špičky, pedofilů. Eh, takže to není tady asi úplně jednoduché. Nemáme tady co řešit a potřebujeme i kvalitní lidi do vedení policie státní a podobně.

Takže toto.

No, hlejte sem. V zásadě ten stan tam u nich je mi líto klasických starostů, kde trošku padá jako to i na ně, že patřej pod ty starosty a nezávislí. Takže tam samozřejmě zvolili takovou značku, která působí sama o sobě solidně, že my máme mnoho kvalitních starostů v České republice, ale tato strana zkrátka opravdu vykazuje znaky organizovaného zločinu.

Uvidíme i teda, co pan doktor Rajichl vyšetří v kontextu té kauzy Bitcoinů a podobně.

Další stanařkou, kterou máme v Česku a působí v Evropském parlamentu, je mladá a pohledná Danuše Nerudová. Jak vnímáte tu její práci teďka v Evropském parlamentu?

Eh, no já se vrátím jenom k těm stanařům, jak jste říkal, že jsou to starostové. Máte pravdu, protože starostové jsou většinou lidé, co se starají o ty svoje vesnice a většinou mají podporu těch lidí. A tady fakt došlo k zneužití toho názvu a vím, že někteří starostové a Otakar Březina, který vlastně tehdy kandidoval, tak ho vyzval, aby přestal tady to používat, protože spousta těch lidí ani starostové nejsou a ani Danuše Nerudová nikdy nebyla starostkou.

Danuše Nerudová byla paradoxně rektorkou a člověk se ptá, jak se vůbec něčemu takovýmu mohla dostat, protože ona se nedá ani poslouchat. To já vždycky říkám, že to je takový omyl planety. Eh, to, že se považuje za mladou a krásnou, to je její pohled. Já si myslím, že jsme věkově asi stejně podobní, protože máme stejně staré syny. E, krása, to je taková subjektivní věc, to nevím, ale ona je teda úplně blbá a rozumím tomu, proč si jí ten stan vybral, protože oni potřebujou tyhlety typy lidí.

Oni hodně mluví, samozřejmě, že jo, a spousta lidí už ani neposlouchá, co říká. A ona se tady tím promluvila až do toho Evropského parlamentu a je vynikající figurkou, protože ona hlasuje úplně pro všechno, co je vlastně proti benefitům a proti občanům České republiky. Ona schválí úplně všechno a tak za peníze člověk udělá hodně, že a ona je zrovna ten typ, kterej to udělá.

Eh, teď vlastně schválili i ten chat control a tady tyhlety věci a vůbec se nestyděli, že jdou vlastně proti občanům České republiky. Eh, já jako mě opravdu zaráží, že tenhle člověk mohl vůbec dělat rektora na nějaké škole. Ty její kauzy o plagiátorství těch prací, o tom, jak kšeftovala vlastně s tituly, to by přece člověku normálnímu by to zlomilo vás, takže by zalezl někam do nory a nevylezl by.

Jo, ale ona má tendence pořád někde být, pořád být vidět a to její sebevědomí prostě to je neskutečné.

Takže my se naopak tady v Brně stydíme za to, že vůbec pochází odsud nebo respektive, že tady odsud je. Ale to je stejně Fiala, to byl Babiš. Jo, my tady máme takovou, já jsem teda náplava v tom Brně, ale já tady vyrovnávám takovou tu hrůzu, která od nás přišla.

Ale ona v podstatě hájí bruselské zájmy. Ona nehájí české zájmy. A když dojde na konfrontaci, když jde s někým vlastně do rozhovoru, tak ona ho většinou projede, protože ona má naučený fráze, ona se o věci nezajímá, takže ona čeká, co jí ten PR tým namluví, ale když jí někdo dotlačí do konfrontace, tak používá nálepky a samozřejmě začíná útočit.

Jo, na takovým typickým je Kateřina Konečná, která vlastně ta argumentační vždycky ubije. No ona když nemá co by, tak zaútočí jako na to, že je komunistka a podobně, ale zapomíná, že její otec byl taky kovaný komunista, jo. Takže to je vždycky takový paradox.

Já jsem s ní měla nemilou zkušenost vlastně v době, kdy můj syn studoval s jejím synem a vlastně on tehdy neodmaturoval, že? Ale měl tendence šikanovat všechny na sociálních sítích a hrát si na politického komentátora.

Naštěstí už mu byla tenkrát 18 a já jsem v podstatě napsala akorát to, že teda když takhle všechny moralizuje, tak by měl napřed odmaturovat a ne, že propadne. No, byla z toho hrozná aféra. Tenkrát všichni se toho chytli, že jsem si dovolila zaútočit na syna.

Ale pokud ten člověk jako útočí na ostatní a vysílá nějaký signál, tak musí očekávat, že dostane signál zpátky. Já jsem tehdy, ona tehdy měla paní Nerudová jedno velké štěstí, že v době, kdy její syn šikanoval mýho syna, jim nebylo ještě 18, protože myslím si, že tu aféru bych asi dotáhla do konce já.

Eh, on její syn, nebyl zrovna takový vzorové dítě a myslím si, že spolužáci se hodně ulevilo, když propadnul, že konečně ta třída se tam spojila a dotáhla to do konce. A mě to tenkrát prozradili vlastně spolužáci. On to nebyl ani můj syn. On je takový introvertní, ale vlastně mě to prozradili ti spolužáci, takže e takové to naštvání, protože jsem věděla, že tam někdo je, kdo mu dělá nepříjemnosti v životě, tak nevěděla jsem, že to byl on.

Já jsem se to dozvěděla vlastně až s odstupem času a to bylo to bylo asi jako její jediné plus, protože já bych si asi někde na té ulici tenkrát, když kandidovala na tu prezidentku, odchytla.

Ona furt se staví za ty morální hodnoty. Ti starostové tak je, ale když se podíváte, tak oni chtějí eutanázii. Chtějí prostě, aby se o tom rozhodovali děti a já nevím co všechno a přitom neumí vychovat ani svoje vlastní děcka k nějakému respektu a úctě.

Ale ono, kde nic není, ani smrt nebere a když ona ji nemá sama v sobě, tak ji to nemůže naučit ani ty děti.

Takže já doufám, že Nerudová už se do dalšího europarlamentu nedostane. Já teda doufám, že Evropská unie do té doby padne a že tady tenhle člověk už nikdy nebude reprezentovat zájmy českého občana, protože ona dělá úplnej opak. Ona rozhodně nereprezentuje naše zájmy.

To já no, takový omyl planety, no.

No, z jedné strany, jak jste zmínila, že když takový člověk se stane rektorem docela velké univerzity, tak je otázka, jestli se tam nemůžou v podobných pozicích vyskytovat i lidé, kteří jsou na tom ještě hůře.

A to samozřejmě trochu poukazuje na to, co se s těmi našimi dětmi, mládeží, vysokoškolskými studenty a podobně děje. Když jestli mají takovéhle vzory, který je různým způsobem deformují, oholupují, tak to je opravdu těžká představa. Ale když je to realita, tak tomu potřebujeme zkrátka čelit.

Zmínili jsme její prezidentství, že taky se drala do tohoto úřadu.

Dokážete si představit, že máme tam teďka jiného borce? Když to tak řeknu, trochu jako — to jste mu dal hodně kreditu teda.

Dal jsem mu tak jako schovívavě — schovívavě více, než zvykem.

Máme tam teda jiného borce na hradě. A teď si vezměte, že by tam byla tato žena. Jak byste to vnímala? Takovéhoto člověka v úřadu prezidenta České republiky po našem těžkotonážním Masarikovi? Tak najednou by se tam dostal člověk tohoto typu.

No, já si myslím, že to by byl konec České republiky. To se nesmí stát. To je jenom představa. Je to strašně zlej sen a šílené sci-fi.

Jo.

Takže já doufám — já jsem přesvědčená o tom, že tě chápu, že lidé mají různé názory a někomu se Petr Pavel líbí a někdo prostě má pocit, že je to slušný člověk. Já si to nemyslím. Prostě za mě je to kabátník, kterej půjde s každým režimem a podepíše cokoliv. Ale představa, že by tam měla být Danuše? No, tak já se obávám, že bych opravdu hledala potom azyl někde v zahraničí, protože ona by byla ještě horší než Petr Pavel. On už je takovej — ohnutej a plní všechny příkazy Koláře. Co by vyváděla ona, to si nechci ani domyslet. Teď jste mi dal noční můru. Já doufám, že se vyspím.

Thomas Paukner nám to v Česku rozjíždí, dělá v mnohém dobrou práci. Tím je určitě jedním z mála občanů Česka, které zdravíme. Těšíme se na nové věci, které nám přinese.

Jedna z nich je vytažení určité praxe pana Lipavského, který jako ministr schválil dotaci ve výši dva miliony 400 000 Kč na monitorování voleb v zahraničí.

Jak sama vidíte takovéto praktiky? Tady občan je odírán, platí daně. Nezaplatí je včas, hned má pokuty. Když nemá peníze, bere si půjčku, dostane se do potíží, do exekucí. Když se obrátí na soudy, ty ho ještě osolej, vytáhnou z něho další prachy, dostanou ho do větších dluhů. A takhle tadyhle vlastně lidé, který jsou zvolení, nám tu rozdávají miliony a řeší zájmy cizích zemí a pomalu se vlují do toho, aby tam nějak zásadně ovlivňovali. Co si o tom myslíte?

No, jedna věc je ta, že o tom nepsal jenom Tomáš Fner, ale ještě předtím, když nastoupil pan Macinka, tak ten otevřeně řekl, kam šly peníze do zahraničí na tu podporu. Některé ty neziskovky byly šílené, ty snad ani nemohly existovat. Takže já jsem přesvědčená, že to byla zase malá domluva, že to bylo dohodnuté někde s někým a ty peníze určitě nešly na nějaký projekty.

A mně je teda úplně jedno, jak se cítí muži v Srbsku nebo ženy v Srbsku. Ty peníze rozhodně můžou být použity u nás v České republice. Každej stát si má řídit svou politiku. Já nevidím důvod, proč bychom měli my zasahovat do slovenské politiky, do maďarské politiky a stejně tak nevidím důvod, proč by měl někdo zasahovat k nám.

Rozumím tomu, že to chtějí ovládat. Rozumím tomu, že chtějí mít kontrolu a že to tak prostě je dlouhodobě. Ale právě proto, že to tak je, tak bysme měli udělat něco s tím, aby tohle skončilo, aby si každý stát zodpovídal sám za sebe a za svou politiku.

Druhá věc, která mi u nás chybí, je politická zodpovědnost těch lidí, kteří byli zvoleni. Oni v podstatě rozhodují o našich penězích, o nás bez nás a nemají za to žádnou zodpovědnost. Kdyby tam ta politická zodpovědnost byla aspoň částečná, tak ten člověk by sakra vážil, co podepíše, co komu naslibuje a za co se postaví. Zatímco tady chybí — to je další věc, která by se měla změnit.

Stejně tak by se určitě mělo změnit Ústavní soud. Ten teď má pošramocenou reputaci — ukázal se jako totální lokaj našeho pána hradního. Určitě by se měly změnit i zákony týkající se těch exekucí.

Já jsem teď nedávno řešila několik odvolání týkajících se České televize, poplatků. Lidé mi posílali i ty exekuce, do kterých se dostali. Oni opravdu za dluh nějakých 970 Kč dostali exekuci 17 000. Byly tam exekuce 25 000 za minimální částky. Přesto, že se snažili komunikovat, že tam došlo k nedorozumění nebo že ten člověk opravdu tu televizi nemá a podobně — ale ten soud to nezajímá. Tam rozhodují samosoudci. Česká televize to předá advokátům, ti si dají svoje nějakou marži a najednou ze směšné částky jsou prostě exekuce, které těm lidem naprosto zničí život. Protože ne každý má tu částku, aby ji uhradil. Musí si půjčit peníze a ono se to pak nabaluje. A pak najednou ten člověk přijde o domov. Takže v dnešní době přijít o domov je strašně snadné.

My žijeme v 21. století a místo toho, abysme se starali o občany, tak naopak tady živíme tyhlety instituce. A to je další věc, která by se měla změnit.

Já rozumím tomu, že když někdo nemá televizi a ji nesleduje, tak nevidím důvod, proč by ji měl platit. Loni vlastně v květnu asociální vláda Petra Fialy změnila ten zákon, že se to vztahuje i na ty chytré telefony a na ty tablety. To mně přijde absurdní, protože já jsem v životě rádio v telefonu neposlouchala ani televizi a proč bych měla platit za něco, když už za něco člověk platí?

Takže tohle jsou věci, které by se měly v budoucnu změnit. Ale já si myslím, že my musíme začít odspodu a brát to vlastně bod po bodu. Až dospějeme do toho, že nastavíme nějaký ten směr těm politikům — protože oni v podstatě jsou naši zaměstnanci, mají pracovat pro nás. A momentálně pracují v podstatě pro jiné mocnosti — ať už jsou to Spojené státy, Francie, Německo a podobně.

Takže pana Lipavského — byť to říká Paukner — se podívám, protože já vím, že on měl ten problém v Číně, kde se za něho platili ti právníci a byly to miliony, aby ho dostali do České republiky. Takže možná, že tam by ho to chtělo taky hnát ke zodpovědnosti — že místo těch svých hloupých statusů by možná mohl začít přemýšlet, jak to začne všechno té naší zemi splácet. To vidím podobně u pana Lipavského.

V Bruselu nám teďka schválili prodloužení Check Controls od 1.

Jak to vidíte? Ty tady děje?

Jedna smutná věc je ta, že to podpořili vlastně i poslanci hnutí ANO. Ano, to mě docela zklamalo. Od Zdechovského, Farskýho, Nerudové — tam jsem čekala cokoliv. Ale že to podpoří i poslanci z ANO, to mě teda dost zklamalo. Oni to samozřejmě schovávají za to, že chtějí chránit ty děti před těmi pedofily a tak. Ale v dnešní době si myslím, že už jsou i jiné systémy, jak je vyhledávat. Dneska jsem zrovna koukala na tu kauzu toho bývalého mluvčího té policie, kterého vlastně chytili.

Eh, právě tady za kontakt s těmi třináctiletými je to jenom blbá výmluva, řekněme si to na rovinu.

Oni chtějí mít naprostou kontrolu o tom, o čem si lidé povídají, o čem se baví, jestli něco chystají a nedejbože skončíme jak ve Spojeném království, že nás budou zavírat za názory.

Takže my už si nebudeme moct říkat asi nic po tom telefonu a budeme jak v té bývalé době, kdy byly tlačítkové telefony, tak teď budeme odkládat telefony, než někam půjdeme, abychom se mohli o něčem bavit.

Vždyť to je naprosto jako šílené.

Já doufám, že tohle zahájí destrukci Evropské unie a že to bude její začátek konce, protože jak tohle vůbec může někdo dovolit, tak to je prostě pro mě nepochopitelné.

A ještě o to víc je nepochopitelné, že europoslanci, kteří berou neskutečný plat a mají hájit zájmy českých občanů, tak to prostě odhlasují a souhlasí s tím.

Jako určitě pedofili, že jo, asi oba dva vidíme jako problém. Jsme proti.

Ale zároveň, že jo, v České republice máme takzvané lovce pedofilů. Jsou tady vlastně některé skupiny, které nachytaly lidi takto nějakým jakoby úchylným způsobem více.

Samozřejmě většinou to dopadá tak, že policie si potom zaklekne na ty lovce, ale vesměsty to vypovídá o tom, že policie sama svoji práci nedělá a ti, co jí tedy dělají za policii, tak nakonec ještě jsou jakoby ti špatní, jo.

To znamená, že nepotřebujeme tady asi check control, abychom šli po pedofilech, ale potřebujeme nějakou iniciativu v řadách policie, aby tady v té věci začali dělat více práce, než se jim doposud chce.

A nemuseli to jakoby nějak nahrazovat nějaké skupiny jako amatérské, které zkrátka těžce nesou, když jim někdo zneužije dítě v rodině známé a chtějí nějak to řešit.

Takže, takže to není problém. Teda omlouvám se, že skláču do řeči, ale není problém i v tom, že v podstatě díky Evropské unii jsme začali povolovat všechny ty možné LGBT, Q plus a já nevím co všechno, a dostává se jim strašně moc privilegií.

Jako jo, v dnešní době být heterosexuál už je podle mě pomalu trestný čin, protože se tady dělají všechny různé pochody, oni se domáhají různých nároků a všeho a chtějí mít prostě všechna možná práva, a to otvírá právě cestu úplně všemu všem možným zvrácenostem, všechné té pedofilii.

Ale oni to nejsou jenom policisté, kteří nedělají svoji práci.

To jsou i novináři, protože kdyby novináři dělali svoji práci, tak lidé aktivisté tady na scéně vůbec nejsou, tak se vůbec nevzniknou a nemají tendence pořádat demonstrace, různá shromáždění a ukazovat to, co ten novinář vlastně nezvládl. Protože dřív ti novináři byli respektovaní, protože odhalovali, ukazovali, jo, investigovali. Teď prostě tu svoji práci nedělaj, teď jenom kopírují narativ, který je předložený, a nedejbože, když se někdo ozve.

Teď vlastně ten seznam šel i po tom Pauknerovi, že uvolnil ta data, jo.

Takže tam je nádherně vidět, že jakmile se vymyká tomu systému a neodpovídá tomu narativu, který je daný, tak se objeví na čarodějnici a zadání je jasný – zlikvidovat.

Hlavně když se ukáže vlastně, že odkrývá ty naše kamarády, které my kryjeme, jo, z pozice těch novinářů i politiků, tak to jako je problém.

No, máme tady pár měsíců novou vládu. Omlouvám se.

Jedna z věcí, co tedy začala řešit, tak je to zařezávání těch politických neziskovek. Vítáte to nebo byste je podpořila? Jak to vidíte?

Já to naprosto schvaluju. Já to naprosto schvaluju, protože ty peníze se tunelují a jdou na věci, které jsou nepotřebné.

Pokud někdo – já samozřejmě znám neziskovky, které dělají dobrou práci, jo, je spousta neziskovek, to ať zase nehážeme do jednoho pytle – které se věnují dětem, postiženým dětem, kupují jim různý, eh, já nevím, vybavení, pomáhají rodičům, kteří se starají o postižené děti. Tam, kde selhává stát, tam to přebírají tady ty neziskovky a nahrazují ten systém.

Jako to, eh, já ráda tady ty hleďete podpořím, jo. I třeba Dobrý anděl, toho jsem členem strašně dlouho a pravidelně ty peníze posílám.

Ale ty neziskovky tady ty politické, které vznikaly na základě toho, že parazitovali, vysosávali vlastně peníze, jak se říká, ze státního cecíku a pak to používali proti vlastně lidem, ať už je to Milion chvilek, jo, a tady ten Štít pro demokracii a podobně, ne?

Pokud se chcou živit a chtějí dělat tyhle věci, tak ať se živí normálně prací tak, jak všichni ostatní. To zase já schvaluju, že se jim ty peníze vezou.

Víte co, my máme strašně málo peněz v tom sociálním systému právě tady u těch postižených dětí.

A když se podíváte, spousta rodičů se stará o svoje postižené děti, protože je nechce dávat nikde do ústavu. Vlastně ušetří tím spoustu peněz státu, ale stejně tu podporu nedostanou.

No.

Já jsem mluvila teď nedávno s paní, která vlastně si dítě nechává doma a dostává na to nějaké příspěvky, a jakmile ho dala někam do stacionáře, tak jí na ty příspěvky sáhli.

Vždyť to je přesně todleto je prostě špatně.

Máme spoustu autistických dětí. Oni, když dovrší osmnáct let, nemají kam jít a ty rodiče potřebují pracovat, aby ty děti živily.

Jsou to problémové děti, že nezvládají tady to chování a je potřeba prostě mít individuální péči.

Neustále se dělají sbírky na děti, které potřebují nějakou speciální terapii, nějaké léky, aby dostaly lepší kvalitu života, aby dostali šanci na ten život.

No a místo toho, aby se o to postaral stát, tak se o to starají běžní občané, kteří posílají z toho mála, co jim zůstává, s tím dobrým srdcem pošlou prostě, eh, na tu sbírku.

A tyhle peníze se na to dají použít. Tyhle peníze na to úplně s klidem můžou jít, jo.

Stejně tak na rozšíření Klokánku a jiných iniciativ. Tam bych ty peníze směrovala.

Všechny neziskovky, pokud chtějí nějak fungovat a neprokážou se, že mají nějakou pozitivní viditelnou činnost – což zrovna ty jsou jako nevykazovaly – naopak si vypláceli neskutečné odměny a stavěli si svoje baráky, jezdili si v luxusních autech – tak, eh, tohle tam jako těm bych to vzala.

Když dělám nějakou charitu nebo nějakou dobročinnost, tak se to neprojeví tím, že já budu chodit ve značkových hadrech a jezdit si v nejluxusnějším autě, tam už je něco špatně.

A mít luxusní dovolené.

Pokud dělám nějakou charitu pro ostatní a pomáhám těm ostatním, tak to má být hlavně vidět na tom výsledku, na té práci, komu člověk pomohl.

Takže já tohle naopak vítám, a i když s některýma věcma třeba nesouhlasím, tak co se týká těch neziskovek, pan Macinka má ode mě palec nahoru.

Určitě, to v tomto s vámi naprosto souhlasím.

Tímto zdravíme vás všechny, kdo pracujete v neziskových různých organizacích v sociálním slova smyslu, pracujete s postiženými, všechny ty Klokánky, a doufám, že i vy diváci nám dáte za pravdu, že bysme chtěli peníze, které braly politické neziskovky, jim sebrat a věnovat je něčemu rozumnému.

A tyto finanční prostředky místo monitoringu nějakých voleb v Kosovu radši dejme lidem, kteří se starají o naše lidi, ať už staré nebo různě postižené.

Děkuju vám za návštěvu, Petro. Mějte se hezky, brzy na viděnou.

Těšil nás, vážení diváci, a zase někdy příště.

Mějte se dobře.