Skaldoviny - Jan Schneider a Jaroslav Novák - 17. listopad 1989 dnešníma očima
Skaldoviny - Jan Schneider a Jaroslav Novák - 17. listopad 1989 dnešníma očima
Přepis videa
Zobrazit / skrýt přepis
เฮ [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] >> [hudba] >> Dobrý večer, přátelé. Vítám vás dneska na Skaldovinách a hned se vypínám a předávám slovo samozřejmě někomu jinému než Honzovi našemu. Takže já se chlapci zmizím a je to všechno vaše. Mějte se zatím hezky. >> Jo. Děkuju. >> Děkuju Hitce a děkuju samozřejmě Pete Bureš TV. Já dneska vítám svoje hosty ve Skaldovinách 17. listopadu 2026. Já jsem dlouho přemýšlel, dlouho mám na mysli třeba poslední dva měsíce, když jsem viděl události, který se teďka dějou, o tom, jak uchopíme dnešní skaldoviny, protože úterý vyšlo právě na 17. listopadu a proto jsem pozval Honzu Šnejdra. Ahoj Honzo. >> Čau. >> Jardu Nováka. Čau Jardo. >> Hej, zdraví Novák Plzeň. A vememe to tak, že já začnu s Honzou a budu probírat věci, který se týkají skutečně řekněme politologickoch záležitostí a vztahů kolem tohodle toho svátku, který dneska proběhnul už po 30, tuším, že to je 6, že jo, nebo sedmé už to je. Jak to je dneska vlastně? Přiznám se, >> že se to neslavilo >> na přesně. A >> to je 36. výročí lehnutí Zivčáka. Přesně tak. Přesně tak. A pak se budeme bavit ještě o tom, co se vlastně stalo od toho 17. listopadu, zejména v tématech, která mě velmi zajímají. A to je rozvoj, eh, voda, energetika, lesy a tak dále. A na to jsem pozval Jardu Nováka. Nicméně začnu s Honzou. Milej Honzo, a půjdu na to z Hurta. Kdy se ve školách budou mladý český republiky učit úplně normálně, popravdě, jak 17. listopadu proběhlo? To znamená student Martin Šmít alias Zivčák. To znamená organizace průvodu, kterj nesměl přes most, ale musel přímo do chřtánu ten policajtům, uměle vyhrocenej přístup policajtů a tak dále a tak dále. Protože já se osobně domnívám, že tadleta pravda, která je dneska už dokázaná, prokazatelná, zám Zivčák jí už zveřejnil, tak vlastně eh tadleta pravda přece nekazí to, že došlo k nějaké společenské změně, které 17. listopadu došlo, která evidentně nebyla natolik spontánní, jak byla prezentovaná, ale prostě byla vyvolaná, byla vyvolaná tajnejma službama a tak dále. To nechám na tobě, ale mně jde o to, bude se to v nějaký dohledný době normálně učit, aby naši mladý věděli, došlo ke změně, takhle se naše země vyvíjí, todle se povedlo, todle se nepovedlo, todle je potřeba, ale ne, že se tady prostě hraje divadlo na druhou. Bude ta pravda ve školách, Honzo? >> Hm. Já bych ti řekl, no, učit, učit. Lidi se to dozvěděj, až se to právě vyřadí z osnov a v podstatě se zakáže o tom mluvit a ty lidi si to budou ty informace sbírat a po svým ve svý režii a budou o tom sami přemejšlet. Já myslím, že když to bude v oficiální režii, takže to vždycky bude strašně zkreslený. Jo, každopádně eh kdo to může učit dobře, tak to nejsou tito žáci, kteří jednou budou pedagogy, ale ve své kariéře by mohli oni naznat, že to není tak úplně celý. Takže svým žákům, to je druhá generace, by mohli říct, že tam jsou určitý takový jako nejasnosti, odchylky, varianty a teprv ta třetí generace z nich by mohla bejt generace učitelů, kteří by k tomu eh přistoupili normálně. Čili je to skutečně na dlouhý lokté. Chce to velkou trpělivost, ale prostě asi jako nedělám žádný iluze, protože když vidím tady to, já bych to řekl dokonce normalizační liturgie, jo, to je už prostě úplně jako kladení svátosti. Teď tam prostě jdou a pytvořejí se všichni kolem toho. Eh, vůbec se nedivím Babišovi, že prostě odjel jako já bych odjel ještě ještě dál bych odjel jako někam do Austrálie. Já bych prostě u toho jako vůbec nebyl, protože eh mně se to teda jako e strašně ekluje, jo, když se tam leštěj ty ega prostě lidí různejch těch svazáků, který to vlastně udělali ve spojení s UVSSem, že jo. A teď tam už tam byly ty akciovky, který vlastně propíraly ty peníze. Jo, už se už na to všichni byli natěšený. Máš pravdu. ta doba prostě byla zralá na nějakou změnu. Jo, to asi jo. Ale já se přiznám, já bych v podstatě volil asi tu pomalejší komunistickou změnu podle zákona, nikoli podle ulice. E, tenkrát oni na prosinec připravovali něco, že by to nějak obměnili ten ústřední výbor. Od Pepika Skály víme, že tam spousta dobrejch nápadů byla, co se třeba cestování týče a tak dál. Oficiálně je známo, že Hegenbart s Laencem někdy v lednu 89 dávali návrh na zrušení čtvrtého článku. Čili ono by to šlo svojí cestou a v podstatě by to mohlo jít, mohlo by se podobat tý čínský cestě, jo, že by prostě ty ekonomové nepředběhli ty právníky, že by si to ty ekonomové prostě nerozervali tu republiku a a neprodali ji rychle prostě, než se všichni zpamatujou, že jo. Ty základy tohodle prostě byly položený hnedka. Eh, takže já z toho mám prostě takovej jako blbej pocit. Já jsem koukal, já se vrátím jenom k tomu, jo, prostě jde taky o tu chartu a tole někdo mi říkal kolega z Charty nějaký. Já jsem říkal, ne žádnej kolega, já jsem charta nebyla složená z kolegů. My jsme to podepisovali každej za sebe. Jo. A já jsem podepsal navíc jeden jedinej dokument v prosinci 76 a to ostatní prostě já jsem nepodepisoval. Já jsem podepsal eh dokument, který vyzývá vládu, aby dodržela dodržovala svý vlastní zákony a to je prostě žádost, která je platná, která je aktuální prostě kdykoli. Jo, to je aktuální teď. My jsme kdysi s Polreichem, s Miroslavem Polreichem napsali takovou jako nazvali jsme to washingtonská charta, protože se to týkalo washingtonský smlouvy. Výzva prostě, aby Česká republika dodržovala washingtonskou smlouvu, protože tam, jak známo, je jedinej závazek, že se všechny spory budou řešit jednáním a že se ty státy vyvarují hrozby silou. A článek pět prostě je naprosto idiotsky vykládanj. To vůbec není prostě žádnej závazek, že jo. To je prostě jenom dohoda, že si pomůžou, jo. Ale jak to je prostě na každým. Takže e to je prostě postavit. Eh, tam je důležitý prostě jít eh aby ty snažit se, aby ty lidi byli gramotní, aby rozuměli tomu, co čtou. Koní nerozuměj tomu, co čtou. Jo, Holich s tímhletím e eh rozečítáním tý washingtonský smlouvy eh zlobil, já nevím, 20 let minimálně dozádu. Všude ho vyhazovali, když jim říkal: „Přečtěte si konečně tu washingtonskou smlouvu." Jo, takže todleto si myslím, že je základ. No a když mluvím o tý charě, tak jsem naprosto stuhnul, když jsem někdo mě vystřih, upozornil na to, co Věra Roubalová, která známila strašně dlouho a měla jaksi velmi těžkej život. No a ona na tý letní vykřikne, že darivákům a lumpkům svobodu nedáme. Jo a teďka e já nevím, prostě ona v tom Rauši asi nevěděla v podstatě, co říká, protože to má dva stejně platný výklady. Buď to svojí svobodu, že ona nikomu nedá a nebo že těm darebákům a lumpům nedá svobodu. Obojí je blbě, že jo, protože se svobodou se nedá manipulovat. Jak známo, svobodu nelze mít svobodný lze pouze být. Hm. >> Ale to bylo prostě plný eh já tady bych zkázal Babišovi: "Pane Babiš, nic si z toho nedělejte. Hoďte na to Bobana, protože všichni, kteří vás nemají rádi, se vešli na letnou. Publiky je úplně někde jinde. Prostě to vůbec nemá cenu se kolem toho starat. Je potřeba prostě srovnat tu televizi, protože televize není oprávněna dávat pořady na svoji podporu, že jo, nebo na podporu části svého managementu. Jo. A tady bych ještě proti tý Roubalový bych postavil eh včera moje kolegyně na ABJ Kateřina Dostálová řekla krásnou věc. citovala Ladislava Jakla a ten řekl:„Nolik si svobody vážíme, to se pozná podle toho, nakolik jí přejeme druhým." >> Ahm, >> to je nádherný. >> A to je prostě opravdu ten kontrapunkt, takže vůbec se nedá sázet na to, já nevím, co dělal v těch listopadovejch dnech hladise a Jakl. On tam zřejmě prostě [odkašlání] byl někde na tý hans palce. Já si myslím, že on je z toho z tý líhyě těch bluesemů. To je celkem jedno. Tadleta byla jako slovutná chartistka. Co kdo kdysi jednou někde udělal nebo kde byl, to vůbec nic neznamená. E třeba pan prezident si to taky odpracoval, [smích] ne? Ale prostě pro mě jsou strašně důležitý tydlety průřezy teďka prostě jak se na to lidi koukají a kde já mám eh jakousi oporu názorovou. Eh, prostě je to překvapivý někdy. Eh, někdo se v tom neorientuje, že jo, a pak přijde Olda Kaajiser a ještě do toho hodí prostě takhle vidle, že ty lidi fakt nevěděj, co si o tom mají myslet, protože oni sami nevěděj, co si mají myslet. Jo, a ještě ten Kaajiser jim tam prostě takhle jako zamíchá kartičky. Nádhera. Já jsem byl trošku zoufalej z toho nepochopení i z naší strany, ale pak jsem si říkal, no ono totiž i na tý naší straně je pár lidí, který ta ten Oldof happening trošku jako kopnul do chotníku. A pak jsem si říkal, ale pánové, todleto je pro nás strašně důležitý ponaučení, protože tady je vidět zhruba to průměrný IQ českého voliče. A my když povedeme nějaký takový hladký řeči intelektuálský, no, tak nás můžou jedině nakopat do řitě, protože eh jako to se úplně míí, jo. Bohužel to vede prostě k tomu, že eh je člověk se přestává divit těm různejm spindoktorům a piaristům prostě, který si ty politici kolem sebe dávají, protože to je cesta, jak v týdletý deformovaný eh politický situaci eh jak se snažit prostě dosáhnout něčeho, jak se nenechat prostě odstavit a tak dál. Je to docela velký problém, ale to je prostě tak takhle omlouvám se a to jsou takový ty moje reflexe k tomu 17u. Prostě já z toho opravdu šťastnej nejsem. Já jsem nic neslavil, protože bych pouze šel do tý opletalky. Vzpomněl bych na ten 39. rok a eh vzpomněl bych na to, že se na tý eh letný objevovaly ty ukrajinský vlajky a všem těm, kteří to takhle dělaj, tak bych poslal eh odkaz na americkej časopis Forward, kterej zdokumentoval, kolik je na Ukrajině nacistickejch a banderovskejch pomníků, ulic a tohodle všeho. Jo, to je prostě americkej časopis, čili tam jako to opravdu nejsou žádný ruský trolové. A vzpomněl bych si na e Simona Weentála, kterej kdysi podle vzpomínek Standy Motla e mu říkal, že ten, eh, Stalin bude e v budoucnu zatěžován čím dál větší vinou a Hitler bude naopak vyviňován. A povede to k tomu vlastně, že ten Hitler nás chtěl vlastně ochránit a že ten nacismus z tý Evropy jako vůbec nebyl vymícen, že jo. Ta ten ty žvásty o denecifikaci Německa, to je prostě jeden z nejhorších mýtů, který existujou. A teď nám prostě ta Evropa hnědne. Takže v týdletý situaci já bych kolem toho 17. listopadu eh 89 opravdu prostě žádný tanečky nedělal a pěkně bych se pochopil, >> prosím, >> jestli bych mohl doplnit právě k tomu Honz Honzu. Povídej, povídej. Já já bych chtěl říct právě ještě přímo k osobě pana prezidenta. Pan prezident sloužil tehdy v československé lidové armádě, která měla 16 letišť, 687 letadel, z toho 407 bojových, 101 vrtulníků, 77 systémů PVO, 4500 tanků, 540 protitankových raketometů a systémů 4 4900 bojových vozidel pěch. choty 445 děl a raketomotů 128 000áků >> zkrať to >> tomu bylo 22 000 letectva 45 000 velení 15 000 bojových útvarů 23 000 PVO. Takže toto všechno mělo Československo jako silově k obraně svýho území. Co máme dneska? To bych ani nespočet hnedle na jedné ruce, ale to chci říct, že této obrovské síly asi [odkašlání] někdo měl obavu, tak proto šel do toho intrikánskýho způsobu převzetí té společnosti takovým způsobem, že i mrtvý živčák byl v réži mimořádně umě využit k tomu, aby ta moc byla předána jak říkáme Sametově. >> No, já myslím, že ta obrany schopnost byla narušena nejvíc tím, že Petr Pavel odešel do civilu. [smích] To byl dobrej ford tedy. No, je to pravda, že on vlastně musel toho KGB se nějak vyvázat, když dal toho rozvědčíka. A >> počkej, ale tak zkráč z tvýho hlediska to, co všechno j řekl, to bylo hrozně neekologický, protože to vypouštělo strašnejch smradů. E, takže to bych spíš od tebe očekával takovoudle rekapitulaci. Ale eh řekni něco politickýho. Jak ty jsi slavil Jardo dneska? Dneska nějak jsem se tady babral trošku v materiálu, kdy chceme dohonit ještě jednu výzvu, která skončila 1311. Eh, v Evropě si uvědomili, že je třeba posilovat bezpečnostní systém energetický soustavy Evropy a vypsali výzvu, která skončila 13.11. a bylo do ní uvolněno 30 miliard euro, čili 750 miliard Kč. A Česká republika se tam nepřihlásila kromě linky Přeštice Kočín. Tak si vemte, že tam je rozdělováno 750 miliard Kč na zodolnění, zpevnění spolehlivost přenosové soustavy je základní. A po tom eh blackoutu, který byl loni 28. dubna ve Španělsku hned Evropská unie někdy v dubnu vypsala výzvu. výzba byla pro Českou republiku a pro naše spojky do Bruselu téměř utajená, takže se tam nikdo nepřihlásil a my jsme to odhalili minulý týden ve středu, takže na to makám, abysme alespoň některé dodatečné projekty tam mohli přihlásit, protože jako takhle promarnit dalších šest let budoucího vývoje a dotování finančními e [odkašlání] nevratnými dotacemi z Evropské unie, minimálně třeba řeknu 20, 30 miliard Kč z toho celkového budgetu je prostě nehorázná neodpovědnost. A zejména v té energoenergetické nebo elektrizační soustavě střední Evropy je to díky těm OZE větným elektrárnám v Německu, fotovoltajským elektrárnám v Německu, mimořádně v Evropě střední našponovaný, napjatý a oni si to prostě ty naši eh manažeři ani neuvědomují, jakým na jakým tenkým ledě ta evropská ta elektrizační přenasová soustava funguje. A když jsem se potom s kamarády dozveděl od kluků, spolužáků, jak je to našponovaný v každým, dá se říct větším, větší oblasti, tak si nikdo neumí představit, v jakým úsilí a v jakým vypětí ty dispečinky pracují. A my si tedy neřekneme ani vo 30 miliard korun na podporu toho [odkašlání] zodolnění. To je prostě nevidí. Vemte si, to je jako těma vojákama >> 198 vojska a dneska nic. První část se bude týkat listopadu 17 a todle bude v tý druhý části, co jsme neudělali, co se stalo. Od toho, když teďka nechám Jardu mluvit, tak zbytek večera 2 hodiny budou strašný události, který se dějou dneska a my se potřebujeme teďka ještě vypořádat s tím 17. listem, protože si myslím, to je to, co nás dneska mimochodem ohrožuje do budoucnosti, to nepochopení mladý generace. Já jsem dneska o tom mluvil sérou. Ptal jsem se jí, jestli něco z těch věcí, teďka mluvím hlavně k Honzovi právě jako je Martin Šmít, Zivčák, jestli to třeba ve škole jenom jako zaznělo, jestli třeba paní učitelka mezi řečí neřekla, že tam nějaký takovýhle věci se odehrály, tak samozřejmě v žádným případě, jo. Čili ta dnešní mladá generace, která Jardo, a teďka se obracím na Jardu, bude v podstatě velice brzo rozhodovat na ministerstvech o tom, jak bude Česká republika se stavět k těm výzvám a nemyslím jenom dotačním, ale k výzvám vůbec jakoby rozvoje země v energetice, vodohospodářství, průmyslu. Tak tadle mladá generace dneska žije v domění, že dvojitečka. A teďka to, co řeknu, Honza už to ví, já už jsem mu to říkal, ale pro veřejnost to bude nová věc. No ta dvojtečka tě spadla pod stůl, kamaráde. >> Neměl říkat slovo dvojtečka. >> Přesně. Já takhle zůstanu skrytá, pánové, ale mluvte dál. >> Kdo z vás si teďkon vezme slovo, než se Honzíkovi podaří seř? Onziku: "Já jsem si myslel, že když už bude ta letná, že na tom let na té letné budou opravdu téma z jak se zasadíme vo obnovu vodních zdrojů, obnovu lesa, takové věci, které by ta mladá generace přeci měla vidět, že to je zhroucen za těch 35 let, eh, až bysme řekli, e, brutálního vývoje ve vodním hospodářství, spíš hlavně v lesním hospodářství, kdy jsme si mysleli, že nám tady kdy příroda pomůže se vším sama sobě, ale ona nám pomohla tu přírodu a hlavně ty krásný lesci, které přitahují tu oceánskou vlhkost zničit. Tak to je ten problém, že my jsme si ani k tomu 17. nebo k té letné nezvolili témata. milionový chvilky a tak dále, které by té společnosti trošku aspoň naznačily, co je třeba dělat, co je za průsery a jak to řešit. Ale oni se tam eh kochají s nějakou prolhanou televizní scénkou. Chudárek má 7 milionů odměnů roční. Kolik jakých hercí a jaký týmy zpravdajství? Nevím, ale prostě je to přebujelá, neúčinná, nevýkonná parta. Nějakých kolik 5 000 lidí. Víc to nebude. Kolem se tý televize víc nemotá. >> Když se někdo jmenuje Chudárek, no, tak to se otevírá ruka pádně, že jo. No, kys tam byl ty, tak těch sedm nedostaneš. se někdo jmenuje Chudárek, tak jo. Ty hele, todleto, co říkáš, je e samozřejmě důležitý, ale má to jedno velký nebezpečí, že to eh by přivádělo lidi k přemýšlení, jo. A eh to není tak nějak asi teďka to nejvhodnější úplně, protože by začli přemejšlet o listopadu, začli by přemejšlet prostě o energetice a o tomhleom všem logicky. Začali by přemejšlet i o tom 17. listopadu. [povzdech][vzdechy] Jak to? Já vždycky dávám jednu jedinou otázku, e, řekněte mě jinej den, jinou příležitost, kdy eh se policajti e někdy v pátek odpoledne sami od sebe shromáždili v Mikulanský ulici v plný zbroji, když byla nejdlůžší akce byla eh ohlášená na Albertově. Jo. Takže kde se tam vzali ty policajti? Jo, todleto mě vysvětlete a pak já budu kapírovat prostě všechny ty řeči, když mě to vysvětlíte, že to bylo prostě normální, že to byla taková tradice, že tam ty policajti prostě chodili vždycky v pátek se tam postavili v plný zbroji a čekali, jestli tam náhodou nepůjdou studenti. Jo. Tak když todleto mě někdo prostě přesvědčí o tom, že to byla taková policejní tradice, tak zmlknu do tý doby prostě nezmlknu. Takže todleto je eh samozřejmě odvádění. Já jsem to řekl jako úmyslně. Mně to přijde prostě jako taková liturgie, že to je takový pohanský e slavení čehosi. Nikdo neví už čeho, ale jdou se tam vyřvat, jdou si zanadávat. A teďka mě teď můžeš Honzo říct tu dvočku, protože to přesně navazuje. >> Já vím, já vím. Já děkuju, žees to takhle uchopil. Já totiž právě tím ta dvojtečka, která měla měla zaznít potom, než mě to vypadlo, slyšíme se, jo, teďka. Ano, ano. >> Výborně. Děkuju. Tak ta dvojtečka zněla: "Pozval jsem na večeři svýho ajťáka 19letýho a chtěl jsem mu vysvětlit právě souvislosti s listopadem a návaznosti, který budem za chvilku řešit s Jardou. A Jardo, tobě se tole bude líbit. Já jsem se ho ptal, eh, na základě čeho on si myslí, že Česká republika pořád má ještě určitou energetickou bezpečnost. A ukázal jsem náhoru na zá na žárovku a říkám, co co musí předcházet tomu, aby tady byl proud. Ten proud nevzniká v zásuvce, že jo. A on se na mě podíval a řekl mě, že ten proud tam je díky tomu, že studenti bojovali za svobodu. Jo. A já jsem říkal, eh, to je to je zajímavá myšlenka. a který studenti? A on mě řekno to bylo nějak 1880. Jo. A já jsem říkal studenti 1880. A on ne, ne, ne, možná to bylo 1980. Já říkám, čili studenti 1989. A ono, jo, jo. A já mu říkám „T a teďka pozor, já jsem byl jeden z nich. Já jsem sice už tenkrát první měsíc nebo jak to bylo, pracoval v nemocnici v Rasiy Králové a každý večer jsem autobusem jezdil zvonit klíčema, ale byl jsem jako studentskej vlastně ještě pořád účastník těch těch demonstrací a toho listopadu. A jestli jsem něco tenkrát nechápal, tak to je vlastně rozvoj státu, potřeby státu, co ten stát musí udělat při převratu, co musí fungovat, co se musí zachovat. V podstatě jsem vůbec nerozuměl chodu společnosti, jestli mě pánové a diváci rozumíte, jo, prostě jsem vlastně neřešil chod společnosti. Já jsem řešil svůj obor, řešil jsem svobodu, cestování, svobodu slova, řešil jsem západní zboží, který může u nás bejt, že jo, a tak dále. A byl jsem spokojenej, že se jako ubírá Česká republika někam. No, ale následně na následujících asi 40 let, když jsem zkoumal vlastně, jak funguje stát, včetně toho, že jsem byl třeba ve funkci ředitele vodních sest, čili jsem viděl, jak jeden obor, jeden z oborů, stejně jako Honza byl člověk, kterj vhlídnul do jednoho, řekněme, bezpečnostního oboru, no prostě jsme viděli, jak ten stát funguje, co se tam musí dělat, co nefunguje, co je potřeba změnit. A vím s naprostou jistotou, že ty studenti při těch revolucích todleto opravdu neřešej. Já se jim jako nevysmívám, že bych říkal, to můžou řešit ty, který tomu rozuměj celýmu. To určitě ne, ale zároveň to zjednodušení, že na demonstraci se prostě nastaví chod státu a bude to lepší, tak to je evidentně prostě nepochopení situace. A já bych tady tudy chtěl skočit k jedný věci. My jsme s Honzou Schneiderrem dneska se o tom bavili. On se k tomu určitě dostane a bavili jsme se o tom, kde bylo za poslední dobu největší seskupení chartistů, že jo, který podepsali chartu. A to nebylo na letný, že jo. To bylo na demonstraci u televize. U televize. Proč? >> Ono to takhle, já bych to řekl jinak. Eh, tam jich bylo, já nevím, kolik jich svezli z tý republiky, prostě statisíce a nás bylo před televizí 2000. Jo. >> A mně to přišlo podobný, protože do listopadu 89 tu Chartu podepsalo necelých 2 000 lidí. Jo. >> Mhm. Hm. >> A teďka všichni na to přísahají, jo. Všichni se do toho milujou to a odkazujou se a dělají prostě veškerý skopičiny. Eh, eh, ve smyslu tom, co prosazovalo tehda vlastně 2000 lidí. >> Do toho listopadu. Jich nebylo více. A tak mě napadlo, že prostě za čas se zase budou dostávat jako do našich trepek se budou nazouvat, jo, a budou říkat, že toleto, co tam říkalo těch 2000 lidí před tou televizí, zatím mi jde a a to si nenecháme vzít a zase to s odpuštěním zkurvěj a posunou prostě někam jinam. Jo, >> ale ty počty jsou podobný prostě. My jsme teďka před tou televizí, stejně jako těch 2000 chartistů, tak jsme řvali prostě proti obrovskýmu davu >> a to byli prostě, ale to byli antichartisti, čili celá ta letná byli v podstatě antihartisti. >> Tak se takhle se to dá nazvat. Ještě bych měl poznámku k tomu člověče. Mě tak napadla taková věc, jak jsi říkal, že se vlastně ta elektrika vzniká díky tomu, že ty studenti Jo, tak já bych jenom těm studentům vysvětlil, že to nebyly ebonitový tyče a liščí ohony, ale pendreky, co tam tenkrát lítalo. [smích] >> No jo, jo. Právě, právě. [odkašlání] A já, já chci říct, že >> a ještě promiň ještě jednu věc. Tys řekl strašně důležitou věc, co se týče tý změny Kurciho Malaparte, já nevím, jestli znáš to jméno, napsal dvě knížky Kaput a kůže. To strašně zajímavej italskej spisovatel, tak napsal ve 30. letech knihu, která se jmenuje Technika státního převratu. Jo, >> já jsem vždycky zlobil, že si dám inzerát, koupím knihu Technika státního převratu, značka Nutné spěchá. Jo, >> spěchá. [smích] A on tam přesně popisuje, rozebírá tam právě přesně toleto, co ty říkáš. Ono od tý doby jsem zaznamenal ještě dvě další knížky na podobnej způsob, ale tam je prostě vysvětleno, po čem se jde, po těch logistickejch centrech, že jo, po spojovacích těch eh mosty se obsazujou, tunely a tak dál. Prostě je to hrozně zajímavě e detailně udělaný. Takže kdyby ti studenti chtěli se trošku tím dekvalifikovat, jo, co se týče techniky státního převratu, myslím, že by eh přímo se jaksi úplně nechtěně naučili, co je kritická infrastruktura státu. Tak ano, to je v podstatě to, co říkal říkám já v tom řekněme rozvoji státu, infrastruktuře, strategii. To pak budem probírat za chvilku s Jardou a je to něco, co jako je pod prahem vnímání veřejnosti, dokud to funguje. Dokud to funguje. Jo. A ono je to asi dobře, protože kdyby se každej tím zabejval a trápil, no, tak to by nemusely bejt potom jednotlivý profese a podobně. Nicméně, když se pak dostáváme do bodu, kdy někdo požaduje změnu vlády například, tak tady v tuhletu chvíli si musíme říct a já bych, je to hrozně, já vím, složitý, košatý téma, ale já bych, Honzo, se k tomu ještě chtěl dostat právě přes tebe jako znalce tý e samentový revoluce, řekněme z tý strany těch 2000, to znamená těch, který chtěli změnu, věděli, proč jí chtěj, podepsali chartu a tak dále a nebo chtěli prostě dodržování zákona a tak. Ale na druhou stranu většinově si uvědomovali, jak ten stát funguje, protože to znali, protože měli kontakty, že jo, věděli, kdo, jaký funkce, jaký profese musej prostě fungovat. A dneska se s tím setkáváme hodně, protože s těma starýma bardama se potkáváme, že jo. A vidím, že oni jsou ti, kteří vlastně pořád chápou, jak stát funguje. A teď dvojtečka, když vidím Mikuláše Mináře na letný, kdy on podle mě naprosto přešáhnul svoje, řekněme, když to řeknu v uvozovkách, kompetence, který má daný takovou demonstrací a požaduje vlastně víceméně změnu vlády. Jo, on tam nejradši by takhle vlády. On zatím chce pouze hlavu eh předsedy poslanecký sněmovny, jo, čili druhýho nejvyššího ústavního činitele, ale on by nebo třetího, ale on by chtěl určitě nejradši toho toho otu Klempíře sesadit. To je takový jenom první krůček, že ho nutí, aby něco udělal. A stačí si poslechnout, co tam třeba říkal Trojan, herec. Jo, Ivan Trojan tam křičel, deklamoval: "Oto, klempíři, nasedni, já nevím, na ruskýho medvěda a odjeď s Okamurou do Ruska, takovýdle šílený věci." No, já jsem a teďka budete koukat, co řeknu. Já jsem rád, že to udělali takhle, protože to ukazuje jejich představu o tom, co vlastně jako oni chtěj e v následujících měsících nejspíš jako vyprovokovat a dělat. Jo. A z mýho pohledu eh jestliže tady je nová vláda a ta má něco v programu a byla byla s tím zvolená, no, tak samozřejmě ty poplatky televizní zruší, to je celkem logický a Okamuru nechají předsedou, protože prostě si ho zvolili a jediným, kdo má právo volit předsedu poslanecký sněmovny, tak je ta poslanecká sněmovna sama. Takže ono je to jakoby v klidu. Jenomže to je v klidu pro zákon, pro nás, pro tu poslaneckou sněmovnu, ale není to v klidu pro přemýšlení lidí. Jo. A proto se tomu chci mediálně věnovat a proto dneska v tdovinách o to vysílám, protože prostě je potřeba upozorňovat na to, co se děje. A právě se tě chci zeptat a teďka to bude taková otázka možná složitější, jo? Když vemeš tenkrát v tom roce 89, když ty změny vlastně prokazatelně byly vyvolaný určitou skupinou. To znamená někdo a to, že si připravoval Václava Havla, to je beze sporu, jo. Ale někdo prostě dal pokyn t policistům, aby nepustili průvod na mosty, aby se nerozpílil po Praze, ale aby šli do tý národní tří, do tý mikulanský ulice, že jo. Aby tam šli čelit tm policajtům, který tam jako náhodou, jak ty říkáš správně, zrovna prováděli nějaký cvičení. Jo, todle někdo řídil a někdo připravoval ty lidi. A já si teďka troufám říct takovouhle myšlenku. Někdo připravuje Mikuláše Mináře, někdo za a někdo si ho ladí, aby vlastně on plnil roli a ta role jakoby se bude projevovat postupně a oni budou testovat, co jde a co nejde. Podívejte se, jak když dostal sedm nebo 8, na novou stranu, tak tu >> tak opět pane Šneider. >> Tak zase >> to vypnul Honří. >> Tu stranu vlastně nakonec ani nepustil do voleb, že jo. >> Už je tady mezi námi. Vítej mezi námi. No, ono to mělo zase nějakou pauzičku. >> Slyšíme se. Jo, slyšíme se. Slyšíme se teď. >> Jestli by bylo lepší, že by sis slyšíme se, že by sis vypnul kameru >> a jenom zvuk. Ono to někdy pomůže. >> Seš tam? Ne, >> nevím. Je teď je černej. Tak uvidíme. Já vás když tak zase >> tak někdy, někdy právě ten přenosrazu kazí ten zvuk. Takže uvidíme >> určitě. No, >> tam je nějakej šum velkej. Dšť nebo něco mi cinkl Honzík. >> Jo, už tam je Honzík. >> Tak už jsem >> a zase se nehejbe. Tady dvakrát. Já to zkusím. Tadyle nechci skrývat. Já chci tady. Já ho tady nemám. On zmizel zase. >> Takže Honzík se chtěl dopídit, kdo řídí asi mináře. To byla asi taková, bych řekl, oklikou položená otázka do prostoru. Honzíku, tedy >> no. Eh, mě tam na tom na tý demonstraci jaksi potěšilo, že oni v podstatě několikset tisíc lidí demonstruje za totéž, co my před tou televizí. A to znamená za svobodná média. Jenomže oni si je představují trošku jinak a nechtějí se o tom s nikým bavit. Ale to heslo je v podstatě identické. Já si myslím, že celý toleto řešení spočívá v tom, že ten Babiš a Spol, že se prostě neleknou, že se nadejchnou, že to dotáhnou eh ty zákony a především, že ten zákon o, já nevím, ty poplatky, ať udělaj, jak chtěj. Mně by se to líbilo docela, kdyby to bylo eh dobrovolný a stát, kdyby platil. Já si myslím, že v rámci tý kritický infrastruktury by bylo dobře, aby stát měl vliv na jeden kanál rozhlasový a jeden televizní právě pro účely informování veřejnosti v kritickejch situacích. Jinač by ty kanály v tom normálním čase provozovaly zpravodajskou činnost. To znamená, mohli by spojit ty svý prostředky a obsadit svými e eh zpravodaji celý svět. E my nemáme informace moc z Afriky, z Jižní Ameriky a tak dále, z Asie velmi zřídka. Eh, takže bych to bylo prostě čistě informační kanály. Žádný eh těch komentářů by nemuselo být moc. E, bylo by
Zobrazena první část přepisu (28 000 z 86 381 znaků).






