Skálova simultánka: Pohádka, co je Dobro a co Zlo, dostává za uši čím dál víc

Krásný všem, dobrý večer, vážení přátelé vám všem, kteří jste dorazili na dnešní tradiční středeční skálovou simultánku, pořad, který má dlouholetou tradici. Ale i přes tu dlouhou tradici vždy přinese něco nového.

A já tady vítám samozřejmě našeho guru Josefa Skálu.

Ahoj.

Ahoj, Péťo.

Srdečně zdravím i naše publikum, ať už to, které už se dívá teď, nebo které to shlédne později.

A těším se samozřejmě na reakce z publika, ať už psané nebo telefonem tlumočené.

Tak ééh, děje se to, víš, okurková sezóna, ne? A ne, ne stát tak nějak. Pořád se to tady všude kolem nás jako mele.

Ééh, naopak, já mám takovej pocit, jakoby ééh věci jako začínali eskalovat a stávat se dít se čím dál rychleji.

E ty vůbec vnímáš teďka tuhle, tohle období?

Tak Petře, je to velká křeč těch, kteří zahnali nás i okolní svět tam, kam nás zahnali. Ten éérární optimismus je opravdu k smíchu a k pláči, protože každý, kdo trošku přemýšlí vlastní hlavou, tak ví, že to směřuje nedobrým směrem.

Mě potěšil Péťa Blahinka, náš společný kamarád, který – já už jsem o tom vysílal ééh v té srdcovce, co dělám s Káčou venku. On ti asi na osmi nebo devatenácti minutách spočítal, co se to vlastně stalo s naší ekonomikou.

A v závěru má dvě věty, které já jsem řekl, že je třeba Vítězu do Žitela.

Rád to zopakuji tady.

On říká: V 90. letech jsme projedli výsledky práce minulých generací. Zhruba od počátku tohoto století projídáme budoucnost.

To jsou strašlivé věty, ale jsou neuvěřitelně pravdivé.

A on samozřejmě z toho vyvozuje nějaké závěry a tak dále, ale to je na jiné téma.

No, Petři, já bych to dneska formuloval asi tak. V úvodu tady o tom řeknu pár příkladů.

Ta snaha vylíčit věci úplně jinak, než jsou, ve které, jako soutěží ten takzvaný mainstream, dostává stále víc prostě trhlin a ééh ran prostě do vazu, abych tak řekl.

A celkově se hroutí ta pohádka pro dospělé, kde na jedné straně je takzvané dobro, na druhé straně je takzvané zlo.

A to dobro prostě, já nevím, člověk musí být velmi slepý a zasažený i jinými – řek bych – impotencemi ducha ééh, aby to, co se vydává za dobro, považoval za dobro a priori, to, co se vydává za zlo, považoval za zlo.

Já začnu několika příklady.

V Izraeli, kterou kritizovat je samozřejmě svatokrádež, tam se smí úplně všechno. Tak tam je ministrem obrany – ono se to jmenuje trošku jinak – jakýsi Bengvir.

A ten Bengvir po spoustě jiných šílených výroků přišel s tím, že Palestince je třeba soustředit do jakýchsi takových internačních táborů vězeňských nebo jak jinak a aby neutekli, tak je třeba ty tábory obklopit aligátory.

To jako vyžaduje tohle ještě nějaký komentář? Aligátory kolem Palestinců.

Další příklad o našich, o těch, co který představují dobro neskonalé.

I zahraniční zdroje a nikoli ruské jenom zaznamenali, že tak jak i ukrajinská armáda ustupuje postupně z některých lokalit, tak když civilní obyvatelstvo se pokouší uniknout ze zóny bojů, tak si ty ukrajinské ozbrojené síly někdy dopřávají střelbu do jaksi prchajících civilistů.

Viděl jsem i záběry na kameru. Je to otřesná podívaná.

My se 5. září sejdeme na Malostranském náměstí, kde bude tématická demonstrace proti Majdanu a tak dále u nás.

A jistě podobné věci tam zazní také.

Jo, mluvili jsme tady před nedlouhým časem o novém britském premiéru Andy Barnhamovi.

Já jsem sám ocenil, že věnuje takovou pozornost tomu, aby lidé nebyli bezdomovci. Tak je to hezký cíl.

Já bych přál jeho realizaci Britům, ale zaznamenal jsem z celé řady zdrojů docela střízlivých a realistických, že Andy Barnham asi nebude žádnou zásadní změnou v čele britské politiky.

Mimo jiné proto, že si vybral za ministra financí Huntera Dalena a ten Dalen to je velký stoupenec militarizace britské ekonomiky a přesunu dalších gigantických prostředků do válečnických příprav z oblastí, kde by mohli nějakým způsobem napravit stav britské ekonomiky a hlavně pomoci lidem, kteří jsou v nedobré existenční a sociální situaci.

Já teď přejdu na několik věcí, které jsem ti poslal v podstatě všechny, Petře, a budu je tak uvádět a komentovat trošku.

Tak začneme. Třeba vydržte, prosím.

A začneme třeba s články Petra Saka, mého letitého kamaráda více než padesát let.

Péťa je sociolog – řekl bych jedna z ozdob levicové české sociologie dnešní. Přestože je Péťovi už osmdesát pryč, tak je velmi čilý a vystupuje s celou řadou bojovných a vlastně kvalifikovaných článků, vydává knížky a tak dále.

A tentokrát si bere na paškal zlaté komunistické děti v uvozovkách.

Tak říká, že má na mysli ty, kteří vyrostli za socialismu, ještě třeba v 50., 60. letech, a pak se vydali nějakou úplně jinou cestou.

Tak a on říká, že se člení do několika skupin.

První skupina je nejjednodušší a bez dramatických zvratů. Tito jedinci jsou bez hodnot, názoru a ideí. Svým způsobem předjímají umělou inteligenci.

Za každé okolnosti se přizpůsobují pro svůj materiální prospěch.

Ééh, David Risman říká tomuto typu chování vnějšně řízený člověk, který se přizpůsobuje jako podle gyroskopu.

Před listopadem normalizační komunisté, po listopadu antikomunisté.

Typickým příkladem je Petr Pavel.

Leckdo se diví, kolik má podporovatelů, ale kromě oligarchů, kteří ho dostali do funkce, ho podporují také bývalí komunisté stejného typu osobnosti.

To je docela vystižné.

Druhou skupinu tvoří děti vysoce postavených nomenklaturních komunistů, kteří se však nechovali konformně a lojálně ke komunistickému režimu.

Chovali se kritičtěji, protože si to mohli dovolit. Měli politické krytí od svých rodičů.

Jedinci, jejichž rodiče nebyli nomenklaturními komunisty, by s tak podobným chováním mohli mít problémy.

Typickým reprezentantem této skupiny je Václav Marhoule.

Jestli ho znáte ze své hry, filmu a tak dále.

Jeho matka byla docentkou marxismu na vysoké škole ekonomické a jeho otec byl ředitelem odboru mládeže a tělovýchovy na úřadu české vlády a v posledních letech socialismu byl faktickým šéfem vládního výboru pro tělesnou výchovu a sport při vládě Československé socialistické republiky, jehož předsedou byl Lubomír Štroul.

Byl agentem – tedy Marhoule – starší STB a na něm vyloučená byla součinnost s KGB.

Kupříkladu nelze na internetu funkce otce Václava Marhoule dohledat. Umělá inteligence dokonce tvrdí, že byl úředníkem na námořní lodi.

Ve společnosti všeobecně rozšířenému názoru, že před listopadem 89 nemohly studovat děti nekomunistů, se osud Václava Marhoule vymyká.

Dokonce navzdory jeho takzvaným antisocialistickým postojům mohl studovat prestižní vysokou školu FAMU.

Dále se angažoval v divadle Sklep a v 80. letech byl manažerem a ředitelem tohoto divadla.

Po listopadu 89 se zmocnil filmového studia Barandov v intencích logiky převratu STB.

A na potvrzení své image se produkuje vojenské uniformě majora v záloze.

Třetí skupinu tvoří jedinci, kteří se z exkluzivní pozice vysoké komunistické nomenklatury propadli mezi obyčejné lidi.

Tento pád do zcela jiného světa pro ně znamenal trauma, šok, se kterým se, jak je vidět z jejich chování, nedokázali vyrovnat. Jejich rodiče nebo oni sami v politických poryvech nezachytili správný vítr a ocitli se mimo politickou moc.

To bylo typické pro rok 68. Na rozdíl od politické změny v jiných obdobích, kdy změny probíhaly pozvolna, v srpnu 68 během jedné noci byla politická moc jinde a ne každý mohl a dokázal změnit politickou pozici a udržet si moc.

Typickými reprezentanty jsou Jan Urban, Petr Pitthard a Jiří Dinbír, i když u každého nacházíme specifiká.

Otec Jana Urbana byl v první polovině 60. let vedoucím oddělení školství a kultury ÚV KSČ a později velvyslancem ve Finsku. Tuto pozici si neudržel a v normalizaci Jan Urban ke komunistické elitě již nepatřil. Přesto však dostudoval filozofickou fakultu univerzity Karlovy.

Uvedený společenský propad můžeme hledat za jeho žlučovitostí a nenávistí vůči všemu, co souvisí se socialismem. Tihle kluci ale byli, jak já říkám, jaksi krmeni tuzexovým mlékem, takže ta nenávist potom byla zajímavá.

Otec Petra Pittharda byl přední kladenský komunista, jehož diplomatická kariéra vyvrcholila na postu velvyslance ve Francii. Petr Pitthard vstoupil do KSČ okamžitě, jak mu to věk dovolil. Lidé z jeho okolí tvrdí, že až do 60. let byl stalinistou a v pražském jaru radikálně doháněl změnu politické pozice.

Vzhledem k rodinnému zázemí se přes odbornou nepřipravenost stal členem exkluzivního odborného týmu vedeného Zdeňkem Mlinářem, který měl reformovat politický systém.

Normalizaci se Petru Pithartovi nepodařilo udržet stranickou pozici. Na společenský a politický pád reagoval flexibilně, stal se disidentem placeným v markách a proměny politické pozice dále pokračovaly. Změna vždy Petru Pittardovi přinášela osobní prospěch a výtah k moci.

Politické metamorfózy ho dovedly až k neúspěšné prezidentské kandidatuře, kterou oplakal. Za život změnil Petr Pitt politickou pozici pětkrát a na závěr života se dostal až na pozici sudetoněmeckého lobbisty a poplivání české historie.

Životní dráha Jiřího Dinsbíra byla jiná. Jeho otec zastával v 60. letech díky silné stranické pozici nejexkluzivnější post zpravodaje Československého rozhlasu ve Spojených státech. Informovaní lidé tvrdí, že vedle novinářské práce působil v USA i jako kapitán vojenské kontrarozvědky.

Jiří Dinsbír se narodil v roce 49 v USA a má proto i americké občanství.

Otec Jiřího Dinsbíra v normalizaci přišel o členství ve straně, politickou pozici i profesní kariéru. Jiří Dinsbír neprožil vědomě události propadu společenské pozice rodiny, ale jeho sociální zranění v rodině obsahovalo všechny minulé sociální rodinné procesy a jevy a ty se staly součástí jeho společenské osobnosti.

Výsledkem je extrémně pravicová protisocialistická a antikomunistická pozice, překvapivě i navzdory tomu, že jeho otec byl výrazným představitelem dissentu a Charty.

Jiří Dinsbír mohl studovat vysokou školu. Proto se mohl stát v listopadu 89 takzvaným studentským vůdcem. Tím byla nastartována jeho politická kariéra, která dospěla dál a dostal se až k nenávistným reakcím na vítěze voleb Miloše Zemana.

Já myslím, že to jsou zajímavé profily. My se tady o tom bavíme často, ale Péťa to tady myslím si docela pěkně shrnul.

Pojďme, prosím tě. Kde to vyšlo?

Jenom na prvních zprávách to má.

Já jsem ti to poslal. Máš to? Jo, jo, jo, ale pro diváky teď, aby to viděli…

Jo, ano, ano. No a asi jsme zaznamenali všichni záslužný zestup tajuplné osobnosti Thomase Pauknera, což je pseudonym jakéhosi velmi investigativního publicisty, kterému se daří pronikat do velmi pozoruhodných zákulisí našich dnešních svěrů. Například do zákulisí ODS a spousty jiných hvězd naší politiky.

Tentokrát rozebírá financování deníku N od roku 2018. On to sebral skutečně, jak to skládali dohromady různí oligarchové, jak tam přitékaly spousty peněz, jak ten deník pokračoval v činnosti, i když byl ve ztrátě. Takže to znamená, že si ho někdo přeje opravdu moc a drží ho nad vodou.

Tam se protáčejí peníze za 150 milionů a podobně.

Thomas Paukner v závěru říká, že je velmi pravicový a tak dále. Dobře, to je jeho svaté právo, ale vykonává velice záslužnou práci. Doporučuji si ten článek přečíst celý.

Pojďme ještě dále.

Vždycky to chviličku bude trvat, za což se omlouvám.

Dneska vám dám také určitý vhled do pozorhodného zdroje, který jsem několikrát už tady popularizoval, ale možná ne všichni jste ho stačili zaznamenat v té míře. Jedná se o kanadský, ale mezinárodně rozkročený webový zpravodajský zdroj, který se jmenuje Global Research. Vede ho profesor Michel Chossudovský, velice vážený kanadský akademik, který kolem sebe shromáždil řadu dalších pozoruhodných lidí.

Projdu se několika články, které mi Petře poslal a vřele doporučuji pozornost každému z nich. Je to v anglickém jazyku a dnešní počítače jsou schopné velice rychle vám pomoci. Pokud anglicky moc neznáte, mám dojem, že tam má i nějaký překladač do cizích jazyků.

První je stať jistého Roberta Burouuse pod strašlivým názvem: "Už se bojujeme ve třetí světové válce a vy jste terčem" s podtitulem "Odpor proti programu elit, jak nás zabít, nebo technologicky zotročit." To je zdrcující článek, opravdu zdrcující.

Je v něm také o geoingeniérských zbraních, o pokroku v technologiích satelitního charakteru.

Jestli chceš, zacituj kousek, jestli tam něco, co tě tak zaujalo…

Tak mentík, já to mám ještě hodně, ale počkej.

Ne, tak přetáhneme o kousek, když bude nejhůř.

No jestli dobře…

Říká, že počítačové systémy se dostaly do fáze, kdy umožní kybernetické útoky na velení nepřítele, jeho kontrolní a komunikační vybavení. Říká, že Británie je ve válce každý den z tohoto hlediska.

Pak říká, že pokud nepoužíváte programy jako Linux, tak prostě přes ty ostatní operační prostředí je člověk velmi zranitelný, protože se permanentně sleduje a může se vstupovat do jeho komunikace a zdaleka nejenom to.

Pokud jde o užití technologií na satelitním základě, říká autor, že neuvěřitelně narůstá jejich schopnost podílet se na vraždění, na útocích, prostě na naše životy.

Popisuje celou řadu technologií a říká, že i Rusové si museli do toho investovat, ale že to je úplně nic proti tomu, co představuje Starlink vlastněný Elonem Muskem.

Článek vstupuje i do sféry, kterou někteří označují za spikleneckou. Jsou to geoingeniérské zbraně, které mají ničit civilní terče na dálku bez velkých problémů.

A dokonce se hovoří, že se o nich uvažuje jako o prostředku, který shodil ta známá dvojčata v roce 2001 na Manhattanu v New Yorku a i tu vedlejší budovu.

Pak je tu dlouhá pasáž o zbraních na bázi umělé inteligence nebo o využití umělé inteligence ve zbraňových systémech.

A tady já učiním drobnou odbočku, málem bych na to zapomněl.

Přátelé, tento pátek budou mými hosty dva lidé, kteří se zúčastnili už pěti akcí Institutu České levice na téma umělá inteligence. Je to Štěpán Kotrba, který už naším hostem byl také, a Míša Ševčík. Oba velmi, řek bych, obeznámení s touto tématikou.

A já jsem se rozhodl, že poté, co jsme myslím zaujali prvenství mezi podobnými instituty politickými — nevím o tom, že by kterýkoli jiný politický proud v České republice se tomu tématu věnoval tolik jako my a uspořádal už tolik akcí. My jsme těch panelových diskuzí měli pět už. Nahrávali se všechno. Máte je někde prostě i v audiovizuálním tvaru záznamu v plném znění.

Tak jsem se rozhodl, že přece jenom ne každý sleduje tyto záznamy a že uděláme zřejmě celý seriál pořadu standardního typu. To znamená, že já v první hodině budu hostitelem diskutovat a ve druhé hodině budete mít šanci prostě se vy ptát, vyjadřovat názor a tak dále.

To téma je velmi košaté, mimořádně závažné, řekl bych tektonicky měnící ekonomiku, společnost, naše životy a pochopitelně vojenskou sféru. A je opředeno i spoustou řek bych nedorozumění a také naivních představ.

Znovu a znovu se třeba někteří vyjadřují k tématu, kterým je velký cíl — to jest jakási digitální suverenita — způsobem, který odborníky rozesměje, protože bohužel celý ten proces je rozjet tak, že kdybychom si tady v České republice dupli a já nevím, co chcete, no, tak naše možnosti v tuto chvíli jsou velmi omezené. Ale vstupuji do toho iniciativy, nebudu zdržovat už tady, ale prostě věřím, že si to užijete a pokud si to užijete, tak budeme pokračovat třeba v několika dalších dějstvích.

Já si myslím, že to téma je relativně nové a velmi závažné.

Takže v pátek v osm hodin.

Pátek v osm hodin. Ano.

Živě.

Tak tak.

No, celý ten článek jde dál. Ještě se vracím k tomu, co je na Global Research.

A poslední mezi články je Odpor proti válce elit na lidskou komunitu on humanity. No, to se dá překládat různě. Ehm, doporučuji přečtěte si. Já přeskočím k dalšímu, pč jich mám pět jenom z poslední doby z Global Research.

Myslím si, že všechny. Tak William Engdal, to je špičkový americký ekonom, který se mimo jiné zabývá sférou řek bych fosilních paliv, jejich zdrojů, ropy, plynu a tak dále, dlouhá léta a je v tom mimořádně zdatný.

Tak napsal stať kolosální finanční pyramida: Black Rock a takzvaný Great Reset světového ekonomického fóra. A teď do detailu popisuje, jak se to celé prostě připravovalo dlouhé roky a kam se to až dostalo.

Zase já kdybych teď z toho začal číst, tak by to pochopitelně trvalo dlouho, ale chci vás upozornit — ta stať je mimořádně zajímavá. Pokud vám nejsou hosté na tyto otázky, mrkněte, nahlédněte do ní minimálně.

Za třetí pak také velmi provokativní názor. Napsal to Michel Chossudovský sám a říká — Nestabilita klimatu ve světovém měřítku. Vlastní ozbrojené síly Spojených států počasí a pak používá pojmu weaponizing dovědy. To znamená změna počasí ve zbraň, tak bych to přeložil asi správně jakožto nástroj moderní války.

Michel Chossudovský tady dokonce v podstatě vychází z toho, co už napsal v roce 2017, ale dál to rozvinul. Zase mimořádně zajímavá stať. Dokonce uvádí záběry z projevu Lyndona Johnsona na texaské státní univerzitě z roku 1960. To znamená v době, kdy byl ještě viceprezidentem — ještě ani nebyl zabit John F. Kennedy — a už tam v podstatě jsou formulace, které potvrzují, že americké vládnoucí kruhy tu toto téma prostě si vzali za své a rozvíjeli ho směrem k tomu, aby se prostě mohlo stát faktickou zbraní.

Docela otřesné spojovitosti.

No, pak je tu video o tom, jak se společnost — já nevím, mám říci nahlas, ale to asi ne, Petře. My jsme se nezablokovali. No, ta společnost, co ty vakcíny dělala — jak začíná, tak že má velký vroubek, trestní záznam u amerického ministerstva spravedlnosti — a autoři článku — oni jsou dva vlastně — to je rozhovor, to je Chossudovský s Dragobosničem — hovoří o tom, že to je zabijácká vakcína.

Tak i to vám velmi doporučuji. U nás někteří říkají, že také to je konspirační teorie.

A pak je tu mimořádně zajímavý taky článek od nějakého Jeremyho Kuzmarova o tom, v jaké míře se politické atentáty znovu a znovu opakují — jak se tady říká v titulku — předávají z ruky do ruky v americké politice. To by nástroj, řekl bych spiknutí elit počínaje atentátem na Abrahama — nebo Abrahám, jestli chcete — Lincolna.

Všech pět článků v řadě doporučuji. Máte je tam.

Pojďme dále. Velmi hezký příspěvek napsal, myslím, že to je Radim Panenka, jo, v parlamentních listech pod titulkem Další ricinový úspěch BIS, rozklad kauzy čínský špion.

No a Radim tady cituje experty, kteří nechtějí být jmenováni, ale také Andora Šandora a v podstatě usvědčují tu tajnou službu z velkého amatérismu, který je velmi účelový. Oni ho teď, jak jsem pochopil, museli pustit toho čínského kluka, mladého, z vyšetřovací vazby.

Já jsem tu neskrýval, že jsem ho několikrát viděl na nějakých politických akcích. Takový nesmělý mladý klučina a občas jsme se nějak pozdravili. Nemusíte mě věřit, ale kdyby opravdu vyzvídal něco někde a tak dále, asi by mě i mně třeba položil nějakou otázku, kterou bych se dovodit, že se snaží proniknout kamsi prostě do nějakého zákulisí. Ale ujišťu vás, že nikdy takovou otázku nepoložil. Vždycky byl velmi zdvořilý a pouze naslouchal tomu, co bylo veřejnou akcí.

Tak to snad trestné není.

No.

>> Člověče, ale já jsem mluvil s Honzou Schneiderem, dotkli jsme se tohodle spíš jako příkladu.

>> A on právě upozorňuje na to, že vlastně vůbec neexistuje, aby nějaké poznatky tajné služby byly vlastně součástí trestního řízení, protože není nikde záruka, že ty poznatky jsou legální, jsou získány legálně, jo. Protože tady tajná služba, že jo, může nezákonně odposlouchat, může nezákonně lhát a vymejšlet si mimochodem atd. atd.

Takže vlastně policie a tam vlastně ten soud velice dobře, když to je celý na vodě, není proti. Není tam jediný důkaz nic, jo, jenom nějaká domněnka. Takže to prostě shodili ze stolu, protože nic jiného s tím dělat nemohli.

Tady bych vzpomněl kauzu Vrbětice.

>> No jistě.

>> A ehm, jak byl ricin a tak dále.

>> No, jak byli všichni zděšení. Když v komentářích jistý, asi možná znát, Josef Skála, tam se pustil do těch problémů a říká: „Já si počkám na verdikt soudu, ano, ano, ano. Soudu. Já to chci vidět. Chci vidět důkazy." A oni byli úplně všichni jak při vidění.

>> Ehm, je pravda, že potom ti teda zrušili tu primu.

>> Totálně.

No, já jsem říkal, tak soud je jediné, jediné místo.

Díky, žes to připomněl.

Už jsem to zapomněl téměř.

A já jsem říkal, tak u soudu musí ten, kdo žaluje, unést důkazní břemeno.

Jsem velmi zvědav, jak unesete důkazy. Mě to nezajímá.

Koukal, počkejte, služby přeci říkají.

No a co tak říkají?

Už to napovídali.

Nikdy nic nedokázali.

No tady, díky, Petře, žes to připomněl.

Ale tak to je.

Ten kluk už nějak pustili z basy.

Teď nějak všichni mají strach, že se skryje na čínské ambasádě a já nevím co všecko.

A tady Radím Panenka cituje velmi šťavnaté výroky.

Tak zaprvé, jestliže deník jen tvrdí, že jde o muže obžalovaného ze špionáže, tak to má prostý nesmysl.

On je viněn z neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Špionáž znamená shromažďování informací, které nejsou veřejně dostupné, tedy utajovaných informací podléhajících speciálnímu režimu.

Naproti tomu trestný čin neoprávněná činnost pro cizí moc řeší informace, které utajení nepodléhají.

Ostatně i proto bylo jeho zavedení tolik kritizováno.

To je absurdní, naprosto.

No, tak oni ho teď nějak museli pustit a teď i ten Andor Šandor a lidé, kteří nejsou nějak bůh ví jak alternativní.

Koneckonců byl to šéf vojenské rozvědky.

Tak tady já cituji závěrečné slovo v celém tom článku od Andora Šandora.

Ozdývají se hlasy, že ten člověk dělal to, co dělá každý novinář, a snažil se prostě sbírat informace veřejně dostupné, které jsou k dispozici.

Získávat informace od kohokoli není nic trestného.

Trestné je, když se snažíte s provozováním činnosti ovlivňovat politické rozhodnutí státu a získávat utajované informace, čímž poškodíte daný stát a podobně.

Jestli ten čínský novinář mluví s českými politiky a ti mu něco řeknou, tak je to spíš problém těch politiků, než onoho čínského novináře.

Nechci se ho zastávat, ale pokud je někdo souzen za to, že legální cestou získává informace z jakéhokoli prostředí, tak naplňuje své poslání novináře a důvod svého pobytu zde.

Nedá se na druhou stranu vyloučit, že zde mohl dělat jiné věci, které nejsou známy.

Bylo by ovšem zajímavé vědět, proč Městský soud rozhodl o propuštění z vazby.

Jinými slovy, to naznačuje, že síla předložených důkazů není tak vydatná, aby to stálo za to, aby byl ten člověk už přes pět měsíců ve vazbě.

Otázka, jestli tráví čas ve vazbě důvodně či nikoli, je důležitá, říká exšéf vojenských spravodajců Andor Šandor.

No, svatá pravda.

Tak to celé je takhle.

Zaprvé se shodují mnozí pozorovatelé, že toho nebohého mladého kluka zašili prostě do vyšetřovací vazby.

V podstatě krátce poté, co nová vláda i ve svém programovém prohlášení dala najevo, že nehodlá pokračovat v zavilé nepřátelské činnosti vůči čínské lidové republice v provokacích směrem k Tajvanu a podobně.

No tak někdo rychle chtěl jako, řekl bych, vyznamenat kroky přesně opačným směrem a celkově je to i v širším kontextu, kdy nynější šéf této tajné služby končí nějak sám počátkem příštího roku a teď se jako hledá nějaký nástupce.

On prý má tu troufalost ho nějakého jako navrhovat dokonce.

Jo, tak lidé znalí typu Henryho Schneidera, kteří v branši pracovali, říkají, že jo, asi že asi sotva soudný politik dá na názor tohoto člověka, který předvedl spoustu velkých přešlapů.

Tak uvidíme, co z toho vyplyne.

Kéž by vláda zaujala stanovisko na základě objektivních faktů a podobně, a ne nějakých nátlaků.

Atd.

No, dostanu se k dalším zajímavostem.

Malý momentík.

Tak ještě ne, pardon.

Tady ne, ještě ne.

Už to bude snad.

Jo, časopis Argument, což je takový alternativní zdroj zleva, mnozí ho asi znáte, přinesl velmi pěkné povídání o Elke Kárové, což je už podruhé starostka Štýrského Hradce za komunistickou stranu Rakouska.

A ona tentokrát ta strana vyhrála ty volby ještě větším náskokem.

My jsme tady ty cifry uváděli.

To je pomalu 40 % prostě získali ve volbách v druhém největším městě Rakouska.

A já budu citovat pár názorů Helky Kárové.

To je obdivuhodná žena.

V uplynulých pěti letech jsme dokázali, že města mohou podniknout konkrétní kroky k tomu, aby bydlení bylo dostupnější.

Štýrský Hradec má nyní jedny z nejnižších cen obecních nájmů v Rakousku.

Zavedli jsme strop pro nájemné u více než 4 000 obecních bytů.

Od roku 2022 jsme přidělili více než 3 700 obecních bytů.

Postavili jsme 400 nových bytů a zrekonstruovali jsme přes 380 bytů.

Rovněž jsme výrazně zlepšili dostupnost bytů pro širkou veřejnost.

Ona, jak tam říká ta tazatelka, se ptá, že městské nájemné je o 40 % nižší než tržní sazby.

Jaký je realistický cíl počtu nových městských bytů, které mají být postaveny v příštích pěti letech, aby bylo možné uspokojit rostoucí poptávku?

A Kárová říká: "Dokládá to zásadní význam veřejného bydlení.

V závislosti na spolufinancování ze strany federální vlády a spolkových zemí je realistickým cílem pro příštích pět let rozšíření výstavby.

Pozemky budou získávány z rezerv ve vlastnictví města a z přeměny stávajících obecních nemovitostí."

Uvádí příklady.

V nové koncepci rozvoje města budou vymezeny zóny městského rozvoje, které zajistí rovnováhu mezi ochranou zeleně a sociálně orientovanou výstavbou.

To vše však zajistí – pardon – závisí na zajištění nezbytných finančních prostředků.

Ačkoli Štýrský Hradec nemůže změnit federální zákon, můžeme prokázat, že stropy nájemného fungují a tím vytvořit politický tlak.

Můžeme se také pokusit o to, aby nečinnost byla politicky nákladná.

Tahle věta se mi strašně líbí.

Až se česká levice a širší blok alternativy schopí k energickému tlaku na skutečné řešení té prasárny, ve kterou se zvrala situace na bytovém trhu, tak toto je klíčové.

To ona říká, jinými slovy to, co já miluju říkat zase malinko jinými slovy.

Kdo tomu bude klást odpor?

Musí to pro něj být politicky nákladné.

On ti musí politicky ztrácet.

Ale tak také hovoří o tom, že je třeba změnit daňový systém a pak to bude ještě snadnější.

A také říká, že někde se jakoby vnucuje takové ty PPP projekty za každou cenu.

Ona říká: "Odmítnutí partnerství veřejného a soukromého sektoru neznamená odmítnutí všech soukromých investic.

Znamená to žádnou privatizaci veřejného majetku, žádné dlouhodobé smlouvy, které by zatěžovaly budoucí generace, a žádné zadávání základních služeb externím subjektům.

Velké národní infrastrukturní projekty, jako je tunelban, financuje spolková vláda EBB, nikoli město.

Grác takové projekty podporuje, ale nepředá kontrolu nad nimi soukromým konzorcím."

No tak a teď k tomu, jak se podílejí komunisté ze své kapsy, abych tak řekl, Elke Kárová říká: "Od roku 1998 věnovali zástupci komunistické strany Rakouska v Grácu lidem v nouzi více než 3,8 milionů euro."

To není náhrada za sociální politiku, je to závazek.

Pokud se však budoucí zástupci rozhodnou jinak, sociální programy města tím nebudou dotčeny, protože jsou financovány z městského rozpočtu, nikoli z darů.

Ona je notoricky známá tím, že v té funkci odvádí polovinu svých peněz pravidelně na pomoc existenčně, sociálně, prostě znevýhodněným a řekl bych zranitelným lidem.

Obdivuhodná žena. Obdivuhodná žena.

Měli jsme nedávno akci tady v Praze, kde vystupovala jedna z jejich kolegyň a to bylo mimořádně zajímavé.

No, pak zase přeskočíme na jiné téma. Zase je řeč o tom dobru, které se valí v těch obrovských vlnách z Ukrajiny.

Je dokázáno, že tady to nazývají sabotéři. Ukrajinci zaútočili na irácké vládní objekty v operacích pod falešnou vlajkou ve snaze svést to na jakési proíránské skupiny odporu, jenomže to udělali nějak amatérsky a byli pochytáni a zatčeni a teď se to bude nějak řešit.

Článek, který to popisuje, říká, že jde o jeden z nejvýznamnějších případů, kdy se operace ukrajinských špionážních služeb údajně rozšířily mimo evropské bojiště na Blízký východ po dřívějších operacích, které měly podobně zasahovat protivníky západu v Sýrii, Sudánu a západní Africe.

Podle iráckých úřadů se ukrajští agenti údajně pokoušeli provádět útoky a následně je připisovat irákým odbojovým skupinám, což je označení běžně používané pro síť převážně milicí podporovaných Íránem.