Taťána Malá: ,,Vytočil mě příspěvek Marka Bendy!”

Malá, máte slovo. >> Tak já děkuji. Já slibuju, že se pokusím zklidnit emoce, ačkoli se přiznám, že mě vytočil příspěvek pana kolegy Marka Bendy, který označuje poslance za panoštvo a podobně. Můžete si to pustit na jeho sociálních sítích. Takže jestli je někdo hulva, tak to nebude úplně Hubertlang, ale možná eh pan kolega z ODS. Tak a už věcně. Vážené dámy a pánové, třetí den tady vedeme debatu o tom, jestli tato vláda má mít nebo nemá mít důvěru. Aspoň formálně se to jmenuje jednání o nedůvěře vládě. Reálně a to už jsem říkala ve v tom svém příspěvku předtím jsme se stali svědky předvolební kampaně. dlouhé projevy, známé vítky, staré příběhy, staré a stejné argumenty, které jsme četli v novinách, na sociálních sítích a slyšeli ve všech televizních studiích. A přesto jsme se nedozvěděli to nejdůležitější. Proč by tahle vláda neměla být mít důvěru, že byli jsme zvoleni v demokratických volbách, předložili jsme občanům volební program a ten plníme. To nejsou dojmy ani hesla, ale prostě fakta. A na rozdíl od některých vlád před námi jsme po půl roce předložili veřejnosti hodnocení své práce. Řekli jsme, co jsme lidem splnili, co jsme rozpracovali a taky moc dobře víme, kde máme rezervy, protože odpovědnost není slogan, je to povinnost. A právě o odpovědnosti tady mluví opozice dost často. Jenom škoda, že mluvíte hodně málo o té vlastní odpovědnosti. Slyšela jsem tady plno kritiky a bohužel jenom málo návrhů, plno výčitek, ale minimum řešení. A musím se přiznat, že fakt mě někdy překvapuje sebevědomí bývalých ministrů, těch, kteří měli možnost ty věci měnit, měli roky moc a měli příležitost a kteří ji nevyužili. Právě jejich nečinnost, nerozhodnost a neschopnost byly jedním z důvodů, proč vám voliči vystavili účet. A vy tady vystupujete jako učitele politické moudrosti. Fakt pozoruhodné. Dámy a pánové, asi jste si všimli, že v to úterý tady vystupovali nejprve zástupci vládní koalice. Nebyla to náhoda a nemělo to tak být a bylo to vědomé rozhodnutí, protože už se odmítám spoléhat na to, že vedení opozičních klubů bude svým poslancům předávat informace tak, jak se skutečně staly. Fakt už mě nebaví následně v zákulisí vysvětlovat různá nedorozumění, která nevznikla omylem, ale neochotou některých lidí dodržovat dohody. A právě o tom chci teď tady mluvit, protože to není maličkost, to nejsou procedurální spory, ale je to jeden ze zásadních důvěrů, proč lidé ztrácejí důvěru, důvodů, proč ztrácejí lidé důvěru v politiku. Jak máme chtít respekt veřejnosti, když neplatí podaná ruka? Jak chcete mít respekt veřejnosti, když některé sliby vám vydrží jen do chvíle, než se přestanou politicky hodit? Já jsem fakt byla vychovaná jinak, že dohoda platí a že podpis něco znamená a že charakter člověka poznáte ve chvíli, kdy se mu přestane ta dohoda hodit. Protože pokud někdo nedodrží slovo, tak je to prostě kalkul a bez důvěry to nefunguje. Nefunguje rodina, nefunguje obec, nefunguje firma a nefunguje ani stát. A my jsme v posledních týdnech byli fakt svědky toho, že jsme s opozicí na něčem uzavřeli dohodu, podali jsme si ruku, něco jsme si potvrdili a pak jsme zjistili, že ta dohoda přestala platit. Ne proto, že byla špatná, jenom se prostě přestala hodit. Posledním příkladem byl ten minulý čtvrtek. Procedurální formalita zkrácení lhůt vás nepochopitelně vybudila ke snaze vykolejit jednání sněmovny. Několikrát jsem to přešla, upozornila na problém a několikrát jsme se bavili o tom, že už to uděláme jinak. odpovědí, výmluvy, pořád dokola výmluvy. Jako dokážu fakt pochopit chybu, špatný odhad a nebo i klidně neúspěch na jednání klubu, ale to, co fakt nesnáším pokryteectví. Poslouchat přednášky o hodnotách lidí, kteří je opusti ve chvíli, kdy to pro ně není výhodné. Odmítám poslouchat řeči o slušnosti těch, kteří se fakt pravidly neřídí. Jsou tu politici a jeich tady celá řada, kteří se strašně rádi dovolávají Václava Havla. Pravda, láska, odpovědnost, slušnost. Je to úplně v pohodě. Jenomže je ta úcta k těm hodnotám se nepozná podle citátu na sociálních sítích, ani podle fotek na pozadí počítače a nebo podle toho, co vám visí na zdi v kanceláři a co je vidět na sociálních sítích a na videích, která točíte. Poznáte se to prostě podle činu. Pozná se to podle toho, co uděláte ve chvíli, kdy můžete beztrestně porušit vlastní slovo. A právě tehdy se ukáže fakt charakter. Takže si všimněte jedné věci. Jak probíhalo tohle jednání ty tři dny? Nebyly tu obstrukce, žádný noční divadlo, žádný naschvály. Nebyly tady provokace. Ne teda z naší strany. Vedli jsme korektně, věcně, slušně a ne proto, že bysme neuměli nic jinýho, ale proto, že jsme se rozhodli chovat odpovědně. A eh fakt chci říct jednu věc. E nejsem člověk, který si nechá donekonečna líbit provokace, pošťuchování a porušování dohod. A říkám to tu proto, že se to děje opakovaně a zažíváme to stále a stále dokola. A to, co mě štve, je, že si pletete slušnost s hloupostí a se slabostí. Nepleťte si fakt snahu o dohodu s neschopností se bránit, protože to by byla chyba. Pokud chcete konflikt, tak ho umíme vést. Pokud chcete tvrdý politický střed, umíme to taky. A pokud chcete vyostřenou sněmovnu, umíme ji vést taky. Ale není to naše volba. Drahá opozice, vy jste si svolali tohle jednání, vy jste otevřeli tu otázku důvěry a teď vás tady sedí nejvíc za ty poslední tři dny. Ty lavice, ty tři dny tady byly prázdné a vy se pokrytecky dovoláváte toho, kde je Andrej Babiš. Fakt neuvěřitelný. No, takže až budete hodnotit důvěryhodnost této vlády, tak si zkuste prosím položit úplně jednoduchou otázku, jestli si tu důvěru zasloužíte vůbec vy sami, protože fakt nevzniká na tiskových konferencích, ani v televizních debatách, ani na sociálních sítích. Důvěra vznikne tehdy, když člověk drží slovo a když dodržuje ty dohody, o kterých jsem tady mluvila. a pak se ukáže, kdo hájí hodnoty a kdo o nich pouze mluví. Takže bych chtěla proto požádat všechny opoziční poslance, aby si o tom promluvili z vedení svých klubů. Já myslím, že to je ta správná cesta, protože ta situace už je fakt vážná a já jsem přesvědčena o tom, že nedostáváte všechny informace jako členové vašich poslaneckých klubů, a když tak jsou pokroucené jako všechny ty dohody, které se mění hned za prvním rohem. Takže my jsme trpělivost prokázali, my jsme dohody hledali, drželi jsme slovo a udělali jsme maximum pro to, aby ta sněmovna fungovala důstojně. Ale na rovinu říkám, že už jsme na hraně. Takže jenom krátce. Dohoda není slabost, slušnost není hloupost a trpělivost není nekonečná. A proto, že parlamentní politika nemůže být součástí o to, kdo dokáže vytvořit větší konflikt, má být soutěží o to, kdo dokáže něco prosadit. Děkuji za pozornost. M.