TERAZ TAKTO: Známy ekonóm varuje pred Chat control. “Z mobilu bude permanentný eštébák vo vrecku!"

Z mobilního telefonu, co by nástroje pro komunikaci, eventuálně pro zábavu, se stává nástroj pro sledování nás samých.

Je to vlastně nyní chat control, špech, který nás neustále permanentně sleduje, donáší na nás a posílá informace.

To donášení o nás někomu, koho my nevidíme, kdo ale může kdykoli rozhodnout o tom, zda nějaká informace, nějaká naše komunikace je závadná a eventuálně nás i trestně právně postihovat.

Přeji dobrý den.

Vítejte při nové epizóde relace Teraz takto s Ankou Žitnou.

Hovořit budeme o nařízení Chat Control. To je to nařízení, které vám bude špehovat mobilní telefóny a aplikace a před několika dny prošlo hlasováním Evropského parlamentu.

Všichni zde pozastavují nad tím, že to bude narušením soukromí. Leč chat control není jen o soukromí, je to i o penězích.

Známý ekonom hovoří, že chat control je průmyslová sebevražda Evropy a může to být až miliardy eur nákladů ročně, které vyvolá toto opatření.

Jak se to celé bude vyvíjet a co vlastně chat control pro naše peněženky bude znamenat, bude hovořit Lukáš Kovanda.

Dobrý den, vítejte.

>> Dobrý den. Děkuji za pozvání.

>> Pán Kovanda, už to zmínila v úvodu. Mnozí právníci hovoří o tomto nařízení chat control z právních pohledů. Jakým způsobem to naruší naše soukromí, jak se z toho mobilu stane špión v našem vrecku, který bude sledovat, než odešleme nějakou správu, kterou chceme odeslat?

Já jen povím, že chat control je něco v tom smyslu, že první požadavek byl, ať chráníme naše děti před sexuálním zneužíváním. Ale z té dobromyslné záležitosti se stalo něco, co přerostlo jakékoli naše fantázie.

Vy jste ještě před rokem tomuto věnovali a napsali jste ve svém blogu na webu, že tento zákon naruší listové tajemství, které je garantováno ústavně od časů císaře Františka Josefa. To je úplně šílená věc.

Jak vidí ekonom tento zákon? Co je pro vás nejdůležitější, možná nejpodstatnější říci?

>> Jedna je ta dimenze, kterou jste už zmiňovala. To je tedy řekněme ta dimenze eticky-společenská, kdy je to skutečně posun v době někam před právě polovinu 19. století, nebo možná ještě dříve v některých zemích, kdy bylo uzákoněno listovní tajemství.

To listovní tajemství bedlivě dodržovali dokonce i komunisté. Dodržovali — samozřejmě víme, že tam byly přešlapy — ale alespoň navenek se tvářili, že jej dodržují a že jej tedy ctí.

Samozřejmě víme, že když byli pronásledováni za minulého režimu disidenti, tak jim STBáci sekávali třeba zásilky, které dostávali. Dopisy jim četli ještě dříve, než je dizident obdržel. Stejně tak balíky — když je dostávali, také se nejdříve někde na poště STBáci prošacovali, zda tam není něco závadného nebo nějaký materiál podvratný například ze západní ciziny a tak dále.

A tomu přece jsme chtěli zabránit po roce 1989, aby takto bylo narušováno naše soukromí, řekněme z důvodu nějaké ideologie nebo z důvodu zajištění vedoucí vládnoucí úlohy jedné strany a tak dále.

To všichni ty dříve narození z nás si dobře pamatují.

A nyní se vlastně oklikou vracíme právě k tomuto, protože pokud bude chat control opravdu zavedena v plné palbě, tak to znamená, že každý z nás, nebo drtivá většina z nás, která používá mobilní telefon, eventuálně nějaké jiné podobné zařízení, tak vlastně bude mít v kapse permanentně svého STBáka, který bude monitorovat, jak komunikujeme, s kým komunikujeme, zda tam není nějaká závadnost.

A to, zda je naše komunikace závadná, posoudí zase někdo úředně, jako za minulého režimu.

To znamená, že teď to může být pouze v případě ochrany dětí, ale to samozřejmě je jen záminka pro zavedení chat control.

Jakmile bude chat control zavedena v plné palbě, pak si někdo usmyslí: My budeme chránit nejen děti, my budeme chránit nějaký třeba světonázor. My budeme postihovat třeba i někoho za to, že bude šířit nějaké závadné názory, a to, co je závadné, o tom rozhodneme my. Nebo si tam mohou najít jiné důvody, pro něž budou vlastně špehovat a pak eventuálně postihovat naší komunikaci.

Jinými slovy, opravdu z mobilního telefonu, co by nástroje pro komunikaci, eventuálně pro zábavu, se stává nástroj pro sledování nás samých.

Je to vlastně nyní chat control, špech, který nás neustále permanentně sleduje, donáší na nás a posílá informace.

To donášení o nás někomu, koho my nevidíme, kdo ale může kdykoli rozhodnout o tom, zda nějaká informace, nějaká naše komunikace je závadná a eventuálně nás i trestně právně postihovat.

>> To znamená, tady skutečně je to jednak porušením listovního tajemství, jednak — takže návrat před rok 1848 nebo před polovinu 19. století — nebo před rok 1989 v tom smyslu, o němž jsem teď hovořil.

Je to zkrátka totální návrat do minulosti.

Je to podkopání toho všeho, co jsme si minimálně od roku 1989 mysleli, že už máme jednou navždy dané a že je tím klíčovým atributem naší svobody.

A samozřejmě pak to doprovází ta rovina ekonomická, protože tím, jak lidé ztrácí pocit svobody a pocit důvěry, tak to má fatální negativní dopad na ekonomiku.

Na to jsou rozsáhlé studie. O tom můžeme se bavit ještě dále — čím větší míra svobody, větší důvěra obyvatelstva v instituce, v systém, tím také větší ekonomická prosperita.

Takže toto je skutečně opatření, které je škodlivé nejen společensky, ale také ekonomicky.

Vy jste to vyrátali. Věnujete se této témě, jak jsem již pověděla v úvodu, již od začátku, když se tento zákon začal nějakým způsobem pertraktovat na veřejnosti, a vy jste již před rokem varovali, že to bude stát miliardy.

Vy jste to vypočítali i v dopadu například na českou ekonomiku. Vám tam vyšlo v nejhorším scénáři, který by mohl nastat, kolem 50 miliard českých korun, ale zhruba takové sume, ale v eurech — hovoříme o tom evropském rozsahu. Si asi nevědí představit, jak se vlastně dostaneme k té finanční škodě z takového opatření. Že vám někdo šmíruje ten mobil a sleduje, co si píšete, s kým si píšete, co si chcete poslat.

O tom si možná ještě stihneme říci, jak vlastně to celé zašifrované momentálně dnes vypadá a jak nebude vypadat podle toho nařízení, ale jak se to přepočítává vlastně tam, kde ta čísla nabírají finanční škodu.

>> Asi se všichni shodneme na tom, že digitální komunikace skutečně urychluje naše životy, zlepšuje naše životy, pokud se s ní samozřejmě nepřežene, což právě teď je hrozí.

A pokud to není zneužíváno té komunikace, ale víme, že prostě třeba rychlý platební styk – to, že můžeme rychle se dorozumět, domluvit s někým na druhém konci světa, na druhém konci země, na druhém konci města – že je to poměrně levné v porovnání s tím, jak draze se komunikovalo třeba právě za minulého režimu, tak to všechno usnadňuje společenskou koordinaci. To usnadňuje naše dennodenní rozhodování, to usnadňuje rozhodování na úrovni firem, to usnadňuje, řekněme, naplňování rozpočtových plánů firem.

To pak usnadňuje to, že plní prostě rychleji své nějaké projekty.

Například je to důležitý příspěvek k tomu, ta každodenní komunikace, že se mohou pracovníci firem s námi koordinovat, že mohou mít schůzky nejen tedy fyzické, ale jak jsme viděli například za covidu, i schůzky online, že nemusí se střetávat fyzicky.

A to všechno je obrovská úspora času a peněz. Když ty firmy uspoří na komunikaci, na tom, že nebudou muset se slétávat pracovníci na jedno místo, že mohou komunikovat levněji, tak samozřejmě ty ušetřené peníze ta firma může dát do investic, může je dát do vytváření nových pracovních míst.

Nová pracovní místa vytvářejí novou hodnotu, nové nějaké nápady, inovace a celkově se ta ekonomika posunuje rychleji.

Teď si vezměte, že přijde chat control a najednou ty firmy, ale i jednotlivci, domácnosti, prostě znejistí. Teď si nebudou – budou si říkat: tak co když mě někdo špehuje? Budu řešit finanční složku třeba nějakého firemního projektu, budu řešit prostě nějaké rodinné věci, typu třeba zdravotních problémů, které mám.

Budu to řešit online, budu to řešit telefonem skrz mobilní telefon.

Nebo raději někam pojedu.

Když někam pojedu, abych třeba řešil nějaké své zdravotní problémy se svým blízkým, který bydlí na druhém konci země, no, tak si musím vzít třeba v práci volno.

Nebudu ten den pracovat, protože jedu na druhý konec země.

Firma, když také bude mít nedůvěru v to, zda není špehována, no, tak také raději prostě svolá fyzicky někam své pracovníky.

Řekněme: odložte tady do vedlejší místnosti své mobily. Teď řešíme něco interního. Bojíme se, že by nás mohl někdo odposlouchávat nebo někdo špehovat, ať už pod tou či onnou záminkou.

Pak třeba to můžou být i hackeři, protože samozřejmě ten chat control se pak stává náchylnější i k hackerským útokům, k cyber útokům.

A ty firmy pak raději tedy přejdou do těch starých časů, kdy se komunikovalo fyzicky, ale právě proto, že to bylo těžší: budeme faxovat, nebo prostě se budeme setkávat osobně, což je samozřejmě drahé.

Proto všichni komunikujeme mobilními telefony, protože prostě je to levné, usnadňuje to náš život.

Zlevňuje to pak i chod firem, zlevňuje to ekonomiku, zlevňuje to investice firem, zlevňuje to nakonec tedy vytváření nových pracovních míst.

Ale je to založeno na té důvěře. Je to založeno na té elementární důvěře, že ty informace, které takto sdílíme, jsou v zásadě nedotknutelné a nezneužitelné.

Jakmile o tuto důvěru přijdeme, ať už na úrovni domácností nebo firem, což právě chat control může zapříčinit, no tak ty firmy tu důvěru ztratí.

A tím mazivem každé vyspělé tržní ekonomiky je právě jakoby důvěra.

To je to, co odlišuje ty vyspělé ekonomiky.

Důvěra ve firmy ostatní, ale také důvěra v instituce.

A jestliže nyní tu důvěru ztratíme, protože si řekneme, že nás ty instituce špehují, tak my už jim nevěříme.

Tak se vlastně rozleptává to předivo, které v podstatě drží tu společnost pohromadě a také se narušuje to mazivo celé ekonomiky, kterým je ta důvěra.

A to je opravdu významná záležitost, kterou nelze podceňovat.

Historicky ty nejúspěšnější ekonomiky právě vyrostly na tom, že umožnily skrze své instituce zajistit důvěru mezi lidmi, ale i důvěru lidí právě v ony instituce, v ten stát, řekněme.

A takové ty ekonomiky, které jsou dnes nejvíce prosperující, ať už to jsou Spojené státy, skandinávské země, země anglosaského světa, tak to jsou všechno ekonomiky, všechno hospodářství, která vlastně, řekněme, už po stovky let si uvědomují důležitost institucionálního zajištění důvěry v instituce.

A to my se nyní můžeme to rozleptat a pak si se to dá spočítat, kolik to bude stát, pokud ti lidé prostě přestanou s důvěrou komunikovat mezi sebou, protože budou mít pocit, že někdo může špehovat.

No a pak se vrátí vlastně o desítky let zpět, alespoň v části své komunikace třeba do minulého století.

No a to právě znamená obrovskou ztrátu, která třeba právě v případě jenom České republiky vychází v tom krajním případě až na 50 miliard Kč ročně.

Ztráta pro celou ekonomiku.

To už je skutečně masivní ztráta, za kterou vlastně my nic nezískáváme, jenom nějakou pofidérní ochranu dětí.

Já to nechci hodnotit, já nejsem expert na toto, ale hlavně – ale toto se může přesunout bez ohledu na to, že chat control bude špehovat všechny.

Já chci ještě budítovatl jednu dopadovou studii, kterou vy citovali, ale ono se to opravdu může přesunout do toho prostředí dark webu a tam je to jednoduše tak či tak nekontrolovatelné, čiže tam se vyléva voda i s dítětem při těchto opatřeních.

Teď k té dopadové studii, která je vytvořena nebo vznikla pro Evropský parlament.

Vy jste ji také citovali ve svých blogech.

Když si diváci chcou – doporučuji váš blog, aby si to tam našli – že při těchto vyhodnocováních těch zpráv v rámci toho chat control může docházet k chybovosti.

To znamená, že systém chybně vyhodnotí, že něco je nějaká vadná zpráva z toho pohledu sexuálního zneužívání třeba, ale ono to tak není a tam je šílené číslo: když je falešná pozitivita 0,1 % při miliardě zpráv, to znamená, že milión falešně pozitivních zpráv.

A co se děje v takovém případě, když ten systém vyhodnotí, že zpráva je pozitivní, že ji označí, že je vadná, že vy jako její odesílatel jste podezřelý, a tam se spustí nějaká mašinérie, která vás vlastně může zablokovat od komunikace na telefonu, může způsobit nějaké trestněprávní dopady, respektive minimálně vás to může jako by vypnout.

Lidé to poznají – že dostane někdo ban na sociální síti a nemůže nic.

Tak v tomto případě to bude tak, že bude ten člověk v nějakém, eh, v nějakém – já nevím, jak bych to nazvala – v takovém čistiacím nebo nějakém předběžně zadržaném režimu. Web si nebudou kontrolovat lidé manuálně. V té první fázi to budou vyhodnocovat nějaké algoritmy, nějaké – řekněme – roboti. Pokud takový robot vyhodnotí, že třeba nevinná fotka vašich dětí od vánočního stromečku, kterou posíláte svým blízkým, je prostě potenciálně nějakým skrytým pedofilním materiálem, takový robot vlastně to může vyhodnotit jako opravdu závadnou zprávu. A pak samozřejmě vy budete řekněme osoba podezřelá na základě tohoto chybného rozhodnutí nějakého robota, podezřelá ze prostě šíření nějakých pedofilních zpráv. A teprve poté vlastně dojde k přehodnocení té zprávy řekněme pracovníkem z masa a kostí. Ale ten asi rozhodne pak, že skutečně se nejedná o nějakou pedofilii. Ale už je ten pocit, že vlastně nějaký cizí člověk bude vyhodnocovat vaši soukromou zprávu s vašimi dětmi například nebo s vašimi blízkými od vánočního stromečku a bude to posuzovat ještě v tomto kontextu vašeho nějakého podezření z pedofilie.

Protože vlastně chat control je strašidelná i v tom, že ona vychází nikoli z presumpce neviny, ona vychází z presumpce viny. Každý je vinen, každý je potenciálně vinen, že prostě posílá nějaké závadné zprávy a může se očistit tak, že ho pak přezkoumá nějaký právě takový člověk, nějaký úředník a řekne: „Dobrý, tak vy teda jste nakonec posílal jenom něco hezkého od vánočního stromečku." Ale už vlastně jen ten pocit, že je člověk takto lustrován, takto posuzován, je prostě drtivý zásah do jeho soukromí, do jeho svobody.

To je stejné, když se vrátím před rok 1989, jako když ti pronásledovaní disidenti posílali nějaké nevinné balíky, ale těm stebákům se zdály závadné. Tak jim je rozbalili na puště. Pak teda shledali, že tam si neposílají nic kromě pár svetrů k Vánocům třeba. Tak to zase zabalili. Stejně už všichni věděli, že si jim v tom někdo hrabal na té puště, ale byl to nepříjemný pocit. Byl to nepříjemný pocit jakéhosi pošlapání vašeho soukromí. Co má kdo vlastně nahlížet a porušovat listovní nebo balíkové v tomto případě tajemství a jaksi čmuchat v tom, co vy posíláte někomu blízkému nebo někdo posílá vám?

Eh, ano, tam bylo nějaké podezření u malého, u relativně malého procenta populace tehdejší. A tehdy jsme to přece považovali za hrozný zásek do naší svobody. A teď se toto všechno má dít v podstatě plošně, v podstatě digitálně. Tak že nejprve robot a pak nějaký úředník potenciálně tedy budou takto čmuchat ve vaší soukromé komunikaci, ve vaší soukromé korespondenci. To je přece naprosto děsivé a opravdu nás to vrací někam do minulosti.

To znova pro mě představuje zásadní věc – že to je otevření Pandořiny skříňky. Jakmile už bude jednou zavedena chat control, řekněme s tím zdůvodněním ochrany dětí, což je samozřejmě takové těžké proti tomu úplně i z mé pozice bojovat. Protože kdo si nechce chránit děti? Samozřejmě si všichni uvědomujeme rizika, která číhají na děti na internetu, v online prostředí, v online komunikaci. Ale tady přece se otevírá Pandořina skříňka v tom smyslu, že jakmile tedy jednou to bude zavedeno kvůli ochraně dětí, dobře, tak pak za tři, za čtyři, za pět let se řekne: Ale my teďka musíme chránit i třeba – jasně, přijde další pandemia, nějaké další něco.

>> Ano.

>> Musíme chránit společenské zřízení před nějakými závadnými, tady extrémistickými názory. Kdo bude komunikovat v tomto duchu, také může být potrestán a tak dále a tak dále. A o tom, co je vlastně extrémní nebo extrémistické, už bude rozhodovat ten establishment, nějaký ten úředník. Takže on takhle může vlastně vyšachovat i nějaké nepohodlné v tu danou chvíli politicky nebo společenské názory a v podstatě zadusit svobodnou demokratickou veřejnou diskuzi. Protože se lidé budou bát, kam to až jde.

>> Ano?

>> Lidé se budou bát prostě komunikovat o těhle věcech. Už to bude zase jako před tím rokem 89, kdy prostě ty citlivé věci se zásadně nemohly řešit po telefonu. Každý mohl být odposloucháván. Eh, známe i český film Legendární ucho z konce let, který je přesně o tomto. Ale tehdy ty technologie byly naprosto nerozvinuté, naprosto v plenkách oproti tomu, co je možné nyní. Tehdy se mohlo odposlouchávat pár vybraných podezřelých lidí, ať už to byli nějaký stranické činitelé, disidenti. Dnes je možné toto provádět prostě plošně, celospolečensky, digitálně a k tomu právě otevírá dveře ta chat control.

>> No, tu vlastně je také nejsporněji to zrušení šifrování komunikace mezi jedním a druhým uživatelem té aplikace. Eh, hovoří se, jak to technicky udělají – že byste souhlasili vlastně s tím, aby aplikace již předtím, než nějakou fotografii třeba pošlete, že to nebude zašifrované, že se to někde bude shromažďovat a půjde to přes nějaké filtry, přes nějaká škodlivá slova. Otázka je, nakolik potom budou takto shromážděná data, nakolik budou bezpečná třeba před hackerskými útoky, před zneužitím ze strany zločinců v kybernetickém prostoru. Už teď je s tím problém a to šifrujeme.

Ano, to je další aspekt, který jsem uváděl – že tedy ten systém bude náchylný i právě k útokům kyber teroristů a nějakých dalších zločinců v kyberprostoru. Eh, tudíž zase je tady stát, který vlastně nás činí zranitelnějšími vůči právě těmto aktérům, kteří prostě mohou také ochromovat, ošlapávat samozřejmě naši svobodu, mohou nás vydírat třeba a tak dále. A před tím vším nás také stát nebude schopen vlastně chránit. Naopak tedy stát tím chat control umět těmto lidem, těmto teroristům, nějakým kyber zločincům cestičku k tomu, aby nás vydírali.

Eh, to je další aspekt – společně s tou, jak už jsme zmiňovali, s rizikem těch falešně pozitivních záchytů, těch údajně jen závadných informací, které posíláme. Je to další právě aspekt, který bude nabourávat tu důvěru v celý ten systém.

Jednak je tam tedy ten pocit toho, že už to není soukromá šifrovaná komunikace, že už kdokoli třetí, koho vůbec neznám, se může hrabat v mé soukromé komunikaci. To je jedna věc. Ale další věc je právě ta falešná pozitivita – že tedy nebude, zejména ze začátku, zřejmě ten systém tak jaksi sofistikovaný, aby skutečně odhalil jenom ty podezřelé.

Další problém je větší náchylnost, zranitelnost naší komunikace a nás samých vůči třeba vydírání kyber zločinci. Eh a celkově tedy s tím jsou spjaté z těchto klíčových důvodů ty obrovské ekonomické náklady. Které to, vedle těch nákladů, které nelze vyčíslit – to jsou ty náklady etické, společensko-morální, řekněme – má takové to opatření.

Takže je třeba, aby lidé si uvědomili, že toto je riziko a že to je riziko, které se bude umocňovat ještě s potenciálním přijetím digitálního eura, což je vlastně první taková fáze rušení hotovosti a pak prostě už to bude tak, že budeme šmírováni 24 hodin denně stran naší komunikace. Ale jakmile tam bude podezření na nějakou závadnou komunikaci – že šíříme například závadné politické postoje – tak už to bude spojeno i s tím platebním systémem.

My nejen že budeme postihováni, moci být postiženi trestně právně, ale my budeme postiženi v podstatě okamžitě tak, že se zablokuje naše možnost v podstatě platit a ten doslova nás ten stát bude moci nechat vyhladovět. Protože my si nekoupíme ani rohlík v pekárně, protože prostě nebude hotovost a nikdo nám – pokud se nám někdo nesmiluje – ten rohlík nám nekoupí a nedá. Tak my v podstatě budeme odsouzeni k tomu, že, když to přeženu, samozřejmě trochu zemřít hlady, protože si jakožto závadní lidé nebudeme moci v éře digitálního, plně digitálního platebního styku nakoupit nakonec ani ten rohlík, protože prostě naše účty budou obstaveny, naše platební možnosti zcela zablokovány.

Takže takto vlastně ten stát se skutečně stane něčím, co vlastně předjímal například právě George Orwell ve svém díle 1984.

Ta možnost na straně státu v podstatě mít toho člověka plně pod kontrolou – jak z hlediska komunikace, tak z hlediska platebního styku – už je velmi blízko.

V podstatě technologicky už je možná.

Teď záleží, jestli my jako veřejnost dáme k tomuto prostor skrze své volené zástupce. A o tom je digitální euro, o tom je chat control.

No a v obojím se zcela, nebo takřka bez zájmu veřejnosti došlo teďka v tomto měsíci k výraznému posunu na půdě Europarlamentu – jak v oblasti digitálního eura, tak chat control.

V médiích se řeší například v českých médiích se řeší teplotní rekordy, bouračka Filipa Turka, řeší se prostě nějaké z dlouhodobého hlediska naprosto podružnosti. Ale ty skutečně důležité věci? Řeší se, kdo komu podal ruku nebo kdo se s kým sešel na sumitu v Ankaře, jestli tam jel ten či onen ústavní činitel České republiky. Naprosto nepodstatné věci z dlouhodobého hlediska.

A vlastně už teď, ani ne měsíc poté, se na to prakticky zapomnělo. Ale to co je skutečně důležité – to co ovlivní naše životy na desítky let dopředu – digitální platební styk, chat control – to se vlastně prakticky vůbec neřeší. Když to nezajímá veřejnost, když to neříkáte, když to neotevíráte jako témata aktivně, tak jednoduše o nich lidé asi velmi nemají šanci vědět.

Přiznám si, že když si i chcem podívat, jak hlasovali europoslanci, tak to už je nějaká práce, kterou treba spraví – vyklikat, podívat se, najít to. A vědět, co vlastně schválili.

Já jsem si vlastně připravila, abychom možno i divákům povedali, jaký je aktuální stav – v chat control – regulace k tomuto měsíci k červenci. Evropský parlament schválil tu svou pozici ještě v příslušném období. Některé země byly tvrdo proti tomuto nařízení, byla k tomu nějaká debata, poodložilo to hlasování. Teď se hlasovalo. Aktuální stav je kompromis. Povinnost detekce zůstává relativně přijatelná pro některé, ale největší odpor je vůči povinnému skenovávání materiálu a groomingových správ v end-to-end šifrovaných telefonech.

Čiže další vývoj to ještě musí mít, protože to ještě je věc, která se právě teď řeší a už teď nám můžou nějakým způsobem vstupovat do soukromí. Ale je otázka, jak – nakolik ambiciózní bude nakonec ten finální variant.

Takže si myslím, že treba to sledovat a opravdu se možná vykašlat – pardon za výraz – na takové hlouposti, jako jsme hovořili, že je venku teplo, protože v létě je, a možná si lépe všimnu to.

Na závěr se zeptám na velmi podstatnou věc. Evropská unie, jak na úvod řekla, si podkopává digitální suverenitu a jakým způsobem to ovlivní – možná – naši situaci? Jak se tu dobře podniká třeba s Amerikou? Nakolik to bude znamenat pro Ameriku, která takové nařízení nebude mít – nějaký skokový vývoj vpřed v biznise a ve všech dalších věcech, od kterých záleží, jak se v té zemi žije?

Pokud budou mít firmy pocit, že jsou šmírovány v Evropě, tak se budou snažit prchnout jinam. Mohou si říci, že ty náklady komunikace, ty náklady ztráty důvěry jsou takové, že raději budou třeba působit právě ve Spojených státech. To znamená – Evropa tím skutečně nemůže ekonomicky nijak vůbec nijak získat. Opravdu se tím střílí do nohy.

Samozřejmě lecdo může argumentovat, že třeba v Číně mají podobný systém, nebo mají systém sociálních kreditů a vlastně ta společnost tam je jakoby také pod digitální kontrolou, což se může vlastně dále stupňovat. Ale ta čínská společnost vyrostla historicky na úplně jiných základech. To, co snesou Číňani, aby byli stále produktivní – to ten Evropan nebude snášet.

Ten Evropan prostě na rozdíl od toho Číňana se přemístí, nebo přemístí své podnikání do těch Spojených států, protože v éře samozřejmě pokročilých komunikačních technologií je to tak levné jako dosud nikdy – podnikat úplně v jiné jurisdikci. Takže samozřejmě je tu riziko dalšího odlivu mozku. Ten už samozřejmě probíhá, protože už nyní je Evropa přeregulovaná v porovnání se Spojenými státy. Probíhá odliv mozku. Nejlepší lidé odcházejí tam, kde se prostě mohou nejlépe uplatnit. A mohou se uplatnit lépe určitě ve Spojených státech než v Evropě – nebo v Evropské unii.

A to samozřejmě chat control dále umocní. Takže to je opravdu střelba do vlastní nohy. Do té jedné už se v podstatě EU střelila, takže by se nyní střelila jakoby do druhé nohy. Každý si asi umíme představit, co se pak s tou ekonomikou stane.

Hlavní problematičnost – nebo ta zásadní problematičnost – celého toho chat control je právě ta obrovská míra zneužitelnosti. Ať už těmi kyberteroristry, ale i třeba nějakou další politickou vrstvou, která může přijít po této politické garnituře, po této politické generaci, která nyní vládne v Europarlamentu, v Evropské komisi, v Bruselu. Co my víme? Jaké lidé tam budou za 30, za 20, za 10 let? My to nevíme.

Co když to budou lidé, kteří se nebudou už vůbec rozpakovávat zneužít takový systém, jako je chat control proti nám? I kdyby na dnešní politici – tato současná generace těch bruselských politiků – to opravdu nechtěla činit a činí to prostě čistě bohulibě kvůli ochraně dětí. Já třeba i věřím tomu, že ti politici si to mohou myslet, že skutečně konají dobro. Ale my přece víme z historie – mnohokrát prověřené – že cesta do pekel je dlážděna bohulibými úmysly. A my nikdy nevíme, jaká generace dalších politiků nastoupí a dávat jim do rukou takto třaskavý, silný nástroj, který může prostě takto poškodit, rozleptat celou naši společnost – to je obrovský hazard prostě, který je nezměřných proporcí. I když se samozřejmě nemusí projevit hned, ale je to stará ověřená salámová metoda.

Oni již Otašik ve své knize Jarní probuzení, když popisuje komunisty v 60. letech, tak přesně říká, jak postupovali salámovou metodou, kolečku po kolečku.

No a nyní je to tady také, takže se mluví o digitálním euru. To je jenom takový doplněk, hotovost zůstane, ale to je první kolečko. Další kolečko bude za pár let – když už bude digitální euro, tak rušíme hotovost a pak už jsme rukojmím toho digitálního eura.

Stejně tak chat control. Teď se říká: „No, to je kvůli ochraně dětí." To je to první kolečko. Pak se chat control zavede a další kolečko salamony už bude nějaké popotahování nás za nějaké nevhodné závadové – jak se říkalo za minulého režimu – názory.

Takže je to velmi nebezpečné dávat tyto obrovským silné nástroje do rukou prostě politikům. A já nemám třeba vůbec na mysli ty současné politiky. To mohou být politici, kteří přijdou po těchto.

My nevíme, kdo to bude, koho vygeneruje celý ten politický společenský proces. Víme, že politici rádi porušují své sliby, které dávají voličům jak na Slovensku, tak v Česku, tak v dalších zemích Evropské unie. Co když nám něco naslibují v nějakých volbách a pak to zneužijí? Pak své postavení, své nástroje, které my jim nyní dáváme skrze tento Evropský parlament, je zneužijí proti nám.

Já už bych prostě politikům žádné další takové silné nástroje do rukou nedával, pokud nebude jednoznačně průkazná ekonomická společenská přínosnost. A ta v případě ani digitálního eura, ani chat control prostě není.

Kam jsme se posunuli od principů evropského společenství, které byly postaveny na tom, aby ulehčily obchod a zrychlily prosperitu svým členům, až k tomu, že budeme své lidi kontrolovat a špehovat jejich soukromé komunikace a budeme vlastně vytlačovat firmy a byznys z tohoto prostoru.

Velmi pěkně děkuji, že jste si našli čas a přeji ještě pěkné léto. Děkuji za pozvání.

Krásné konce. A mým hostům dnes ekonom Lukáš Kovanda. Děkujeme za pozornost a vidíme se příští epizóde relace Teraz takto s Ankou Žitnou.

Dovidenia.