Ursula je loutka. Větrníky jsou tunel. Podpořila bych odchod z EU | Kateřina Konečná | Rádio TO #12

Vážení posluchači, Václav Musílek vás vítá u dalšího vysílání pořadu Rozhlas bezdrátu na rádiu To. Mý dnešním hostem je poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná. Co se to děje s Evropskou unií, že stále méně připomíná spojenectví svobodných demokratických republik? Jak bychom měli reagovat na postupné proměny Evropské unie a stále agresivnější politiku Bruselu? Katko, vítejte v rádiu. To >> děkuju moc za pozvání a je mi ctí, že teda gratuluju Toučku, že má už i rádio. Nevím, kam dál, do vesmíru nebo nevím, kam se chcete posunout, ale je to su, že že má už i rádio a díky, moc si vážím toho, že jsem jedna z těch prvních, která bude moct říct, že tady u vás byla. My si vážíme toho, že jste přišla a aby to nebylo tak jednoduché, tak začnu hypotetickou otázkou, kterou většinu respondentů rozhodím. Mm. Představte si, že jste byla včera zvolena předsedkyní Evropské komise. Eh, co byste udělala v tom případě? Já jsem první reportér, který se vás na to ptá. >> Co bych udělala? Určitě bych eh donutila členské státy, aby mi dali spolupracovníky, komisaře zodpovědné za jednotlivé agendy, kteří budou mít něco jako zdravý rozum, kteří budou z provozu. Já vždycky říkám, že největším průserem téhle komise je, že vlastně nikdo z nich nikdy nedělal ve fabrice, ale tvoří průmyslovou politiku. Ono je to takový jako dost blbý, když se a pak to vypadá, jak to vypadá. A určitě bych té byrokracii, která je tam obrovská, jasně řekla pravidla, že je třeba ji omezit. Mluvíme o tom všichni. Je třeba se podívat na to, jakým způsobem velmi rychle přenastavit Green Deal, migrační pravidla a financování a a další věci. Takže eh chovala bych se jako ne pohunek, tak jak to má Uršula, která vlastně dělá jen to, aby vydržela, ale snažila bych se dělat tu suverenní politiku a protože já vždycky říkám, že Uršula fakt není všemocná. Oni nám to ti premiéři, předsedové eh vlád nám tady tvrdí, jak nemůžou nic kulové. Protože kdyby bylo dost premiéru Ala Fico na Slovensku, tak si Uršula nikdy nemůže dovolit to, co si dneska dovoluje. To znamená, určitě bych jednala především s těmi premiéry a prezidenty, kteří jezdí na radu a tam bych se snažila říct, ok, tak pojďme teda udělat to, co chcete a pojďme to udělat rychle. Když už jsme u té stávající předsedkyně Evropské komise, jaké je vaše hodnocení její činnosti? Nedávno nás oblažila svým projevem ke stavu Evropské unie a ten projevt byl docela silně kritizován. >> Tak ten projev byl šílený. Já teda nevím, kdo jí ho psal a co zrovna bral, ale jako to prostě nemoh psát nikdo příčetný, kdo tu Evropu zná. Jo, ona si samozřejmě tyhle věci nepíše. Ona je jenom opakovač toho, co jí někdo říká. Zažili jsme to za covidu, zažili jsme to za energetické krize, za konfliktu na Ukrajině. Prostě ona jede jenom to, co se po ní chce. Řekněme, ona je ta loutka a ti loutkovodiči jsou jinde. E, to, co mně ale přišlo absolutně šílené, je, že tomu projevu pořád ještě huronsky tleskali jak socialisté, tak lidovci evropští, kteří vlastně si stoupali a a dělali ty gesta. A jeden pro mě velmi silný moment, kdy vždycky říkám, že poznáte, že ten politik je úplně v háji, eh, tak byla ta ukrajinská holčička, kterou tam pozvala. Já strašně nenávidím a jsem v politice dlouho, ale nenávidím, když někdo do politiky tahá děti a jsou to přesně takové ty příklady a tady sedí ta holčička, které teda teď už nevím, co se tam odehrálo, jestli jí zabili rodiče. Já si pamatuju eh maminku, kterou jsme tady měli ještě před tím konfliktem někdy v roce 2016217, eh, která byla z oblasti Donbasu a které před jejími očima ukrajinský dron na jejich zahradě v Donbasu zabil jak manžela, tak její dceru, čtyřletou dceru. Tehdy to tady nikoho nezajímalo. Ona tady jezdila, dělala tady nějaké přednáškové turnée. Chtěli jsme, ať se potká s ministerstvem zahraničních věcí, tam byl ještě Zaorálek a další. Nikdo se s ní nechtěl potkat. Nikdo o tom nechtěl slyšet. A teď prostě, když jsem si to vlastně jako se mi to hodně vybavilo zpětně, je jsou to strašné lidské tragédie, ale jako když už si vemete do rukou jako nástroj to dítě, tak mi přijdete jako odpad té politiky víc než cokoliv jiného. >> Eh, abychom nebyli jenom negativní, existuje něco, čem podle vás Evropská unie funguje dobře a kde je společný evropský postup výhodnější než postup jednotlivých členských zemí? A jo, určitě ne. Není to asi tolik jako to, co dokázala a zase za určiny vlády vlastně za těch posledních sedm let, tak ona dokázala ještě víc ty pravidla jako přetočit, ještě víc té byrokracie tam dostat a všechno tohle. Z druhé strany určitě to, že máme nějaké společné kontroly na hranicích, že se k nám nedostávají výrobky, které jsou různě ovlivněny chemickými látkami nebo maso potraviny, které prostě nejsou nejsou pod kontrolou léky, které máme jako v rámci společného trhu. Bohužel léky nejsou tedy tedy eh až tak volné, jak bych si já představovala, aby třeba pacient ve Francii s rakovinou mohl mít nebo pacient v České republice s rakovinou mohl mít ten lek ve stejné době jako ve Francii, ale i na tom děláme. Takže jsou to určitě věci, které jsou fajn. E, z druhé strany, ale ptejme se za jakou cenu a ta cena je čím dál vyšší. A já si prostě myslím, že ten, kdo vymyslel Lisabon, protože všechno tohle, co se teď v Evropě děje, je jenom díky tomu, že máme nějakou lisabonskou smlouvu, která té komisi dala ty obrovské pravomoci, tak že byl vlastně geniální strateg pro to, jak tu Evropu buďto zničit nebo sfederalizovat, ale vlastně úplně omezit funkce těch jednotlivých členských států. A ve kterých oblastech byste tedy omezila pravomoce Evropské unie vůči členským státům? >> Tak já pevně věřím, že nikdy nedojde k tomu, co je možná vlhkým snem pana prezidenta nebo někoho dalšího, eh, jako je eh společná třeba my pořád ještě máme kompetence v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky, alespoň nějaké. Určitě bych neomezovala jakkoliv pravomoce, co se týče daní, protože tam ta jednomyslnost má obrovský smysl. A to, co bych si ale moc určitě přála, abysme nějakým způsobem byli schopni dostat zase do normálu, tak by byla energetika, protože tam sice jakoby ofiko to je v rukou členských států, ale všemi těmi nařízeními a směrnicemi se to vlastně dostává do toho, že na to tu komisi potřebujete, vidíte to při dostavbě jaderné elektrárny, kterou teď potřebujem dostavit. Jsou to různá povolení, prostě nesmysly, eh, to, jak zasahujou do bankovního sektoru v rámci komise, jakým způsobem eh ty banky můžou, nemůžou půjčovat, to je další příběh sám pro sebe. Takže za mě je energetika eh velmi důležitou součástí každého státu. Je to strategický, e, strategická součást a každý ten stát by za měl mít na tu energetiku svůj vlastní vliv a neměl by dostat diktováno, co může a nemůže. >> Ostatně první evropská integrace, první společenství, které vzniklo, se jmenovalo společenství uhlí a oceli. Dnešní Evropská unie, myslím, že uhlí a ocelo jsou její nepřátelé, se mi zdá. Já myslím, že dělá všechno proo aby se to naše děti učily už jenom jako v nějakých historických dokumentech, protože ocelárny se zavírají jedna za druhou. My vlastně taky v České republice nám zůstala jediná a taky v jinou komise, protože když se prodával Arcelor na Liberty, tak v tom komisi hrála strategickou roli a neuměla dát Liberty ty podmínky, aby nedošlo k tomu, k čemu tam nakonec došlo, že byly vyvedeny ty prachy z Liberty v rámci volných povolenek. A vlastně bylo úplně jedno, jak to s tí s tou fabrikou dopadne. No a uhlí, tak to je smutný příběh. Já jsem s Ostravská a a to teda jako ale vyčítám jedné vládě za druhým za to fakt nemůže jenom Fiala. Ale to už si jako podělal i Babiš předtím a teď to dodělali. Zasypat a znehodnotit ty miliony tun kvalitního uhlí. Eh, tomu, že jenom člověk, kterýmu je úplně jedno, co se s touhle republikou bude dít v následujících stů. se mají zaplavit, jestli si době pamatuju. >> A prostě uhlí je strategická surovina. Dobře, když si s tím hoši nevěděli rady, tak to měli zakonzervovat tak, že to prostě ale chemie, potravinářství, všude to přece není jenom ospalování a a z toho jako mi bolí, no, srdce. A musím říct, že jsem si to asi trochu i obrečela, protože já jsem tam mezi těmi doly vyrůstala a přišlo mi vždycky, že je to něco, co máme vlastně navíc. Teď vozíme uhlí z Ukrajiny nebo z Austrálie, je to směšný a ještě ho jsme schopni zlikvidovat a to jako každá vláda, která se na tom podílela, by si za tohle měla nést nejenom politickou, ale i majetkoprávní odpovědnost, protože zlikvidovala prostě miliardy pro budoucí generace. Eh, >> posluchačům připomínám, že hostem vysílání rádia to je poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná. Když jsme u těch chyb, když Evropská unie udělá chybu, kdo za ní vlastně nese politickou odpovědnost. V národním státě přece jen může volič tu vládu vyměnit. Koho má ale vyměnit evropský volič, když je nespokojený se směřováním Evropské unie? No, vlády členských států především, protože jak jsem říkala, ono jako mě vlastně trochu štve, že já teď nemyslím točko, ale ty správná mainstreamová chytrá nejchytřejší média v České republice vždycky říkají jakože ta Uršula, Uršula Uršula, ale Uršula by bez podpory těch premiérů členských států prostě nikdy nebyla. Oni koneckonců navrhli. Tehdy ji náš Petr Fialenko prostě schvaloval, viděli jsme to, objímal se s ní tady. V Litomy šli pod deštníkem za deště romantika. Helenka Zagorová jim k tomu mohla zpívat. Ale tak to je prostě ale přesně o tom. Uršula by nikdy nebyla Uršulou, kdyby jsme měli suverénní premiéry a prezidenty členských států. To znamená, ta změna musí zákonitě začít především od toho, koho volíme v těch národních státech. A já věřím, že Uršula, ale i Mert jsou nervózní, protože příští rok jsou zásadní a velmi důležité volby v mnoha členských státech Evropské unie. Ať už je to Francie, ať je to tuším Itálie, ve Španělsku myslím taky. Pak je tam Bulharsko, Polsko má nějak prostě jako v Slovensku bude mít volby. Je spousta ten rok 27, jak my v Čechách ho vlastně máme nevolební, tak všude jinde bude velmi velmi volební a může velmi zamíchat těmi kartami. A samozřejmě, když tam potom budete mít šest, sedm premiérů Ala Orbán nebo Fico, tak už i ta Určula má jako jiný manévrovací prostor. Evropský parlament, tam sedí poslanci, kteří slíbili věrnost a nikdy jinak. E prostě a ti to prostě dokopujou, že vemte si takové Tomáš Zdechovský, jo, Danuše Narodová, jenom jako příklad pro posluchače, co by si mohli představit, kdo je ten, kdo podporuje Ursulu von den Lien a kdo jí vždycky odsouhlasí. My jsme se samozřejmě snažili vyvolat několikrát hlasování o nedůvěře za zcela konkrétní věci, které se pokazily. Nevyšlo to. A eh to znamená za mě je to dneska vůbec se nedá spolíhat v tomhle na Evropský parlament. Tam ti poslanci jsou spoko a budou tleskat. Ale ten míč je v rukou těch členských států a příští rok může být velmi zajímavý z toho pohledu. A pak je samozřejmě míč v rukou německé politiky. Dívejte, jako Uršulo by doma zpátky nikdo nechtěl. >> Tak byla ministryjní obrany a úplně to nedopadlo. >> A možná škoda, že nebyla ještě chvíli. Nemuseli bysme řešit Bundesver jakoby. Asi by se to rozpadlo definitivně, ale upřímně eh Uršulu doma v Německu podle mě fakt nechtěj a proto dělají všechno proto, aby se jim udržela v tom Bruselu. To znamená, ale zase držet jí můžou jenom ti, kteří ji tam nanominovali a zvolili. Pokud se zásadním způsobem změní situace v Německu a Merc prostě jí držet dál nebude, tak sice Němci to teď dělají i proto, že si uvědomujou, že už jim nikdy nikdo podle mě nedovolí, aby měli tak důležitou funkci. To znamená ztratí přece komise, ale z druhé strany prostě chtějí mít klid a ve chvíli, kdyby to byl někdo jiný, tak i Uršula není jako máme občas pocit, že žije nad zákony, ale ale není eh někde mimo systém. I ona je součástí systému. >> Eh pojďme k občanům. E, kdyby dnes někdo navrhl Evropskou unii přesně v podobě, v jaké funguje v letošním roce a občané členských států, oni měli hlasovat v referendech, myslíte si, že by taková unie vůbec vznikla, protože unie v roce 2003, kdy jsme o ní hlasovali my, vypadala úplně jinak? Eh, myslím, že nevznikla a ale zase jako kdybychom to nežili, tak nemůžeme být poučeni. Podívejme se do toho zrcadla velmi reálně, jo. To, co se tady slibovalo v roce 2003, když se hlasovalo o vstupu, tak a já znám spoustu lidí, kteří tehdy pro to hlasovali a dneska by hlasovali přesně naopak, ale ta podstata >> ukazuj na sebe nebudem z toho zeně. jsem to nechtěla prásknout, ale eh teď nechci říct, že jsem to predikovala, protože já jsem teda nehlasovala pro vstup ani v tom roce 2003, ale ten problém je přece úplně někde jinde. To je to, o čem jsem mluvila už jednou dneska a to je ten šílenej Lisabon. Evropská unie po Lisabonu se v podstatě stala nebo Lisabon je začátkem federalizace, začátemkem diktátu, začátkem společných nařízení, směrnic. Vemte si, když byl premiér Mirek Topolánek někdy v tom roce 2009 za našeho předsednictví, jakou moc a váhu měl? Tehdy jezdil za Timošenkovou vyjednávat plyn na Ukrajinu. E, to byla ta plynová krize. E, tehdy se řešila energetika a řešil to vlastně tehdy ten předseda těch členských států, ten, který měl to předsednictví. Dneska víte o tom, kdo vůbec předsedá. Já myslím, že kdybychom se zeptali i těch, kteří se třeba o politiku trochu za zajímají, kdo dneska předseda Evropské uni to úplně jedno, který stát to je. Vždyť je to úplně i vždyť koštu nikdo nezná jako předsedu rady. To znamená v Lisabonu vzniklo to, co se nikdy nemělo stát. A já jsem na to upozorňovala, protože jsem byla i proti přijetí Lisabonu. Moc mě mrzelo a seděla jsem v té české sněmovně. Byla jsem jedna z těch, která proti tomu hlasovala a >> myslím, že tehdejší prezident za to hodně bojoval, abychom Lisabonskou smlouvu nepřijali. >> To si myslím, poprvé se ukázalo, že ODSka je tím, kým je dneska a taky to vidíme vlastně stejně jak s tím Lisabonem. Ona ona vlastně tehdy >> se zachovala tak, jak se zachovala a už to s ní šlo z kopce. Ale ale je ano ano byl to Václav Klaus, ale tehdy neměl ten mandát takový, aby s tím mohl cokoliv víc udělat a byli jsme to my jako komunisté tehdejší, kteří proti tomu hlasovali. Ale jinak všichni rukou nerozdílnou společnou Odsk, socani, lidovci si pro to hlasovali a todle, ale to, kde je dneska ta Evropská unie, to je výsledek Lisabonu a toho, co Lisabon dovolil. O Evropské unii si dnes na rádiu to povídáme s poslankyní Evropského parlamentu Kateřinou Konečnou. Evropa se už několik let potýká s problémem drahých energií a se ztrátou části své průmyslové konkurenceschopnosti. Do jaké míry je podle vás tento vývoj výsledkem Green Dealu? Nejen Green Dealu, ale Green Deal tomu určitě pomohl. Ona jako dlouhodobě ten vývoj té průmyslové nekonkurenceschopnosti, tak to jako takhle Green Deal začal reálně platit nebo začíná platit teď, ale to, že se na něho všichni připravují a dělají ty blbý opatření, to je jedna strana příběhu. Z druhé strany to, že jsme si právě třeba v té energetice nechali vnutit, že si necháme diktovat a teď jsme to tady viděli, dědný příklad těch větrníků šílených. Jak někdo z České republiky může vůbec podepsat a vyjednat, že budeme mít větrníky jen proto, abychom dostali nějaký peníze? To jako se na mě nezlobte, ale to žádný suverénní politik prostě přece nemůže nikdy dovolit. Jako vždyť každý z nás ví, jak je to tady s těmi větrníky. Já řeknu takový příběh, který se stal před sedmi lety. Znamená tehdy o Green Dealu nikdo ani nevěděl, že nebo >> tak on je vrcholem jisté evropské klimatické politikyé politiky, ale v té době ještě opravdu to bylo před tím rokem 2019, to znaký rok 2017 se vyjednávala jedna z revizí eh ETSky, tedy systém >> ETS1, >> ETS1, kdy jsme tam vyjednávali a já jsem měla jedno z vysoce postavených úředníků komise ve své kanceláři, protože jsem tu ETS vyjednávala tehdejší svojí politickou skupinu a seděla jsem tam A říkám: „Pčkejte." A bavili jsme se o tom, co dál. A on říká: „Ne, uhlí vůbec, to jako to je špinavý. To vám jako to vám tady škrnem, to to prostě nepůjde." A já jsem říkala:„No dobrý, no, ale tak plein jako vy ho tu máte jenom přechodový do roku 2040." J. No, já říkám:„ A co máme v tý český republice jako dělat? Víte, my nemáme jako a i kdybysme postavili, já nevím, elektrárny, fotovoltaiku nebo elektrárny prostě tady někde na Šumavě v první zóně národního parku, tak vám to nevyjde. A jádro nám nechcete povolit. V té době se proti jádru hodně zbrojilo a on se na mě tak zcela vážně podívá. Seděl Važko tak, jak sedíte vy tady a tak se na mě podívá a říká: „No, budete ji nakupovat?" A o tom to je. A o tom je to do dneška. Je třeba to zničit, je třeba to, Zaprvé je třeba to prodat, protože ti investoři tady těch šílenejch větrnejch parků nejsou žádný miláčci. Podle mě je to stejný tunel, jako byl fotovoltaika v roce 2010. Už si fakt v té politice hodně pamatuju. Já jsem v té sněmovně seděla s tím Římanem a Urbanem, kteří tam tlačili tehdejší sud z Demod ODS opět. Ale >> no a zelení tam hráli svoji roli tenkrát. >> Já myslím, že ne tak moc. Tam to šlo na kšefty tam jako podívejme se, kdo si viděl. Nevším obhájcem byl Bursík, že >> to jo. Ale podívejme se, kdo si reálně viděl na té fotovoltaici, jo, zahjch bylopart, tyhle dvě parté si v tom jako žili a bužírovali a teď je, ale teď je jsou ty větrný parky úplně to samý, ale jako vlastně ta evropská ten ten zástupce té Evropské komise, ten opravdu vysoce postavený úředník vám to řekl úplně natvrdo. Hele, my vás vlastně to je to je stejný, jak s tím, jak jsme prodali fabriky a ty se tady teď, co máme tady brownfieldy a a prázdné baráky, to je pořád dokola ten samý příběh. Proč bychom vám to neprodali, sice dráž, sice na nás budete závislí, ale pro nás je to výhodný, protože pak budete aspoň držet hubu a krok. A teď se omlouvám vůči všem posluchačům, že to říkám tak natvrdo, ale mi to tak prostě přijde. Takže v tom je ta podstata celé teď současné Evropské unie. Oni chtějí, aby ty jednotlivé členské státy byly závislé, byť o Fiko tak úplně závislé nebudou, protože oni potřebujou mít páku, kterou jim potom prostě nebo oprádku, kterou jim dají na krk, kterou občas přitáhnou, občas povolí. A ona to vlastně a to pro mě ještě jedna součást, ten Určulin projev byl tak šílený, že se člověk až postupně vzpomíná na ty šílené věty. Když vám tam předsedkyně komise stojí a říká duben 2026, tak jsme to v tom Maďarsku dokázali. Tak vám v podstatě říká, že se podílela komise na politickém přev on Oni za to zatleskají opět ti lidovci a socialisté. To je ta šílenost, ve které tam žijete. A oni j za to zatleskaj a ona říká: „Ano, my jsme ten převrat jako vlastně chtěli a teď už máme to, co jsme chtěli. A udělali jsme to proto, protože jsme jim vzali ty peníze, protože jsme jim řekli, že nedodržujou ty regulace. Tohle hrozí každému dalšímu státu, který se komisi potvrdí, eh, postaví. A jestli si to ti státníci teď neuvědomují, tak až si to uvědomují, tak už všichny ty operátky na krku budou mít a bude konec. To je to největší riziko, které já vidím. Já si nemyslím, že jsme 5 minut před 12. My jsme 5 minut po 12. Buď se ti odvážní v roce 27 najdou a tohle zastaví a nebo už bude jenom hůř a nezastaví to nikdo. >> A dá se to vůbec zastavit? Dá se Green Deal jako vrchol evropské klimatické politiky opravit, nebo je potřeba ho smáznout jako takový? A všecko se dá, když se chce, když jsou ti politici odvážní, když neříkají doma něco a nepřijedou do Bruselu a neklaní se a nelíbou prsteny s odpuštěním, což dělají naši čeští politici. Všechno se dá. Všechno se dá. E, když najdete správné spojence, eh, nic není nemožné. Je blbost si myslet, že je něco na papír. Tak jak je to na tom papíře, tak to nemusí být na tom papíře zítra. To, co je problém u toho průmyslu a třeba zrovna u toho automobilového průmyslu, tak tam se obávám, že a to na to jsme zase upozorňovali celých pt let. Vy přece nemůžete jako investovat do těch věcí během eh roku. Tam se ty investiční plány, vy když budete akcionář automobilky, tak budete chtět vědět, co bude za 10 let. Ty automobilky to nastavily bohužel tak nebo museli to nastavit tak, jak se tady lidi jako Uršula a další problémy >> a další prostě rozhodli, že to bude. Dneska se stávají nekonkurenceschopní. V podstatě je to podle mě konec a moc bych si přála, abych neměla pravdu, ale já tady nevidím dobře, tak tady přijedou Číňani, budou to mít na našem území, ale nebudou to evropské automobilky, protože to neustojí. A to už jako i když ten Green Deal jako škrnete, tak už v tom vlastně už nemáte šanci, aby se to vyvinulo jinak. To už je prostě takovj jako příběh, který je příliš rozběhnutý. E zas na druhé straně třeba v tom ocelářství si myslím, že vysoké pece pořád ještě máme lidi, kteří je umí eh znovu nahodit. můžeme být ocelá, já vždycky říkám, každá země by měla mít svoji strategický průmysl a mezi to právě třeba ocelářství, ale i plasty i cementárky a a další prostě řadím, protože ve chvíli, kdy přijde ten průserlý, samozřejmě kdy přijde ten průser zvenku, tak jsme to zažili za covidov menším, ale prostě když to nebudete mít, tak tak smůla, voda, elektřina, to je asi ten zásadní rozdíl mezi mnou a řadou dalších. Já si myslím, že stát by se měl své strategické podniky držet a Evropská unie by si měla říct, co je pro ní strategické. Hostem rádia to je dnes poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná a já se jí ptám, Katko, kdo podle vás nakonec skutečně zaplatí evropskou zelenou transformaci, pokud bude takhle pokračovat? Předpokládám, že jako vždycky to bude nakonec občan. >> Všichni ti, co jí platí doteď lidé. Jasně, tam se nepočítá s žádným jiným příběhem. Proč by jim měl platit někdo jako někdo jiný? Tady se tady se i celá ta to zbrojerská politika tady se podporá Ukrajině. Dneska jsme někde na 220 miliardách eur, které se tam naposílaly. Kdo to platil? No, ti lidé to platili. My všichni těch 450 milionů, 500 milionů občanů Evropské unie, které tady, kteří tady žijou, platí se to z těch rozpočtů, oni teda vám řeknou, že si na to vlastně půjčí ještě, což je ten horší příběh a pak to ale zase s těmi splátkami e zaplatí lidé. A to vidíte v každém dalším jako to je to je to, že a mi to vlastně hrozně vadí, že my se jako umíme spokojovat s málem, jo? I v České republice my eh Uršula přijde nebo někdo z komise přijde s tím dobře, tak teď to třeba odložíme něco v rámci třeba toho automobilového průmyslu. Ty pokuty se odkládaly, bylo z toho velká vřava. Na co to do je? Pardon, já se omlouvámům, ale jako mě to fakt štve, jako proč to odkládáme, když víme, že to je nesmysl, že že je to blbost, že to nikdy nebudou schopni dodržet, že je to finančně úplně z ničí. To samé jsou celý ETSy. Celý ETSky nejsou o ničem jiným, než o tom, že v podstatě to zase zaplatí ten občan a bude to jako a někdo bude vysmátý a ty firmy, které dneska za tím stojí, budou vysmáté, protože jim to ti občané budou platit. Ale my se i tady bohužel v České republice občas tváříme, že jsme jako vyhráli. Vyhráli jsme kulové. Hráli jsme kulové, protože je to jenom o odkladech, jenom o malých úpravách. Je to o tom, že >> Ano, ty odklady byly vydávány za velký úspěch >> jako. Ale proč jako tak jestliže někdoří a myslím, že dneska už i fyzikálně a a matematicky všem vychází, že je to totální nesmysl, tak proč to budu jako odkládat? Ano, kolegové třeba s Patriotomí říkaj, my to teď to musíme odložit a pak jak vyhrajem, tak to teda definitivně zrušíme. Jenomže zase říkám, ten průmysl nefunguje na bázi politických rozhodnutí, politiků nebo současného schvalování směrnic a nařízení. Ten průmysl je založený na nějaké dlouhodobé strategii. To znamená, ve chvíli, kdy vy to tam necháte, tak ti akcionáři budou na ty ředitele tlačit a budou říkat: „Hele, kámo, ale tady ti něco hrozí, ty na to nejsi připravenej, tak my radši jdem." No jasně, že půjdou radši kamkoliv, než aby žili v šílené Evropě přebyrokratizované, hrající se na nějakou barvu zelené a tvářící se, že rozhoduje, že je pupkem světa, kterým jako dneska všichni víme, že není. >> Co s tím? Máme vystoupit z Evropské unie? >> Eh, takhle já jsem to je to je otázka. Já vzhledem k tomu, že jsem v tomhle jako velký jako opravdu vnitřní demokrat, tak vždycky říkám, že když jsme do ní vstupovali v referendu, že by si o tom měli rozhodnout občané. Já vím, že se to jako, že mi pan Babiš i Fiala řeknou, že tomu nerozumí a že o tom nemůžou rozhodovat. Já si fakt nemyslím, že občané České republic republiky jsou pitomci. Ale z druhé strany e za mě bysme měli využít toho, pokud opravdu k těm změnám těch vlád dojde, že najdeme ty partnery a začneme to vlastně rozvolňovat zevnitř, aspoň prozatím a začneme hledat ty sousedy a partnery nám nejbližší tak, aby ona vlastně ta Evropská unie jako taková klidně za 10 let může být jako celek, ale může mít různá pravidla pro různé země. mě Honza zahradil, kdy si říkal a já jsem, přiznám se, že jsem tehdy vlastně tomu úplně jako jsem z toho nebyla nadšená, když říkal ta více rychlostní Evropa, ale ono to možná vlastně k tomu spě a možná to pro nás může být v nějaký moment velmi výhodné, že se nebudeme muset zavazovat k těmhle kravinám, které chtějí Španělé, Portugalci, Italové z nějakého racionálního důvodu pro ně a my si budeme moct hrát to svý. Vždycky to ale bude muset být samozřejmě o tom, že v ideálním případě ty státy kolem nás nám budou muset být blízkými partnery a budou muset s náma být v nějaké, ať už tomu budem říkat, e pomalejší nebo rychlejší části té Evropy. Ale určitě je to jedna z cest. Já bych pro vystoupení hlasovala, byli jsme před Evropskou unií, budeme jít po ní jako tyhlety nesmysly, že nevíme, co potom jsou nesmysly. Z druhé strany, ale myslím si, že daleko nebo že než by k tomuhle došlo, když vidíme, jak je to ve Velké Británii nebo bylo to s Velkou Británií, tak daleko rychlejší postup může být to, že najdeme ty partnery a začneme si v té Evropě taky prosazovat svou nejenom na Gbalském letišti, když odjíždíme na radu, ale i když tam sedíme a budeme hájit suverenitu a zájmy České republiky, jak se jak se patří. Naštěstí prezident v tomhle nemá žádný pravomoci, takže to divadlo, co tu hraje s federalizací a podobně, tak jsou jenom tak jako titulky, ale on tam naštěstí zatím nejezdí a pořád nejsme prezidentská republika. Doufám, že nikdy nebudem, takže to bude v rukou vlády a premiéra. >> S Kateřinou Konečnou, poslankyni Evropského parlamentu, jsme se dnes bavili o Evropské unii, o jejich současných problémech a deficitech a také o tom, jak by měla unijní politika v budoucnosti vypadat. Katko, velice vám děkuji za rozhovor. >> Já děkuju za pozvání a přeju rychlý raketový start točkovému rádiu. Takže všichni o něm musí, musíte o něm všichni mluvit. Já vždycky říkám, co se v Čechách nevykecá, to jak by nebylo, tak musíte vaše kamarády zvát. A >> tak my zveme širší politické spektrum, nejen politické, ale i odborné. Tak doufám, že posluchači nám zůstanou věrní. A Václav Musílek na závěr může prozradit, že připravujeme s Kateřinou Konečnou další rozhovor, v němž se my mimo jiné budeme bavit o české zahraniční politice, zejména ve světle pokračující války na Ukrajině. Přeji vám hezký a úspěšný den.