Ve finále Eurovize! w/Dan, Míra, Terka | KOVY

[potlesk] The time has come to announce the last finalist for the grand final.

The 10 final is [hudba] [jásání] je 11:57.

>> Ty už natáčíš, KL.

A proč mi to neřekneš, že?

Já tady zpívám jak idiot.

>> Já jsem to zapnul teďka a možná i před malou chvilkou, že bylo trošku slyšet, jak zpíváš, ale nemusím to používat, kdybys nechtěl.

Ale je pravda, že včera Eduard, no, pan profesor Eduard Klezla.

>> Klezla ti včera říkal, jaký máš krásný druhý hlas.

Je to tak příjemné.

[smích] Zdravíme pana profesora.

Včera to bylo absolutně crazy.

V loňském roce jsme byli velmi opatrní.

Nechtěli jsme moc projevovat svoje emoce.

O to víc jsme si potom užili ten moment, když řekli, že to opravdu dopadlo.

A ta naše reakce, prosím vás, byla absolutně, ale absolutně autentická.

Mně se mísily takový dvě emoce.

Já jsem do poslední chvíle věřil, ale zároveň už jsem se začal naštvávat a říkal jsem: „Co víc ještě chtějí než takhle fantasticky zazpívanou věc?" A pak to dopadlo a tato polovina emocí odpadla a už to byla čistá radost.

My jsme připraveni.

Dneska nás čeká Sun.

>> Dneska nás čeká zkouška odpoledne a potom večer nás čeká Jury show, což znamená, že se všechno jede jedna ku jedné, jako to potom pojede na finálovém večeru.

Akorát tentokrát je to pro producenty z různých zemí.

Jde o hodně a vy s námi dneska zažijete tyhle zkoušky a zítra i samotný finále.

Tak pojďme na to.

Vítejte ve Vídni.

>> [hudba] >> Momentálně se nacházíme v backstagei celé Eurovize.

Za mnou je recepce.

Tamhle se dělají vlasy a makeup a tady se hraje fotbalíček.

Tu výhru.

Tady je Louie, Michal a Toničky.

Janinko, >> ježíš, Janinko, >> Janinko, Janinko, ty.

>> Janinko, vděčninko, Janinko, dobrou chuť, lásko moje.

>> Děkuji.

>> Můžete po roce opět přivítat Michale a Františka.

Jak se cítíte? O rok krásněji?

>> O rok krásněji.

>> Takhle, já vím, že to je vidět.

Jestli to sledují lidi, kteří to sledovali i loni, tak nás nepoznají, protože my máme o pár vlasů míň.

My nemáme příčesku letos.

Není tu Martin.

>> Martin.

>> Není tu Marty a my máme kukli, takže >> ale cítíme se dobře.

Je tady hodně lidí a >> a hlavně, a hlavně je tu Ahmad.

>> Počkej, hele, už jde.

Je tam >> Ahmad.

>> Hi. How are you? Hello, congratulation Ahmad. Jak se jmenuješ?

>> Ahmad je jeden z klíčových lidí české delegace přímo v Eurovizi.

Zařizuje PR a hlavně o téhle soutěži ví doslova všechno.

>> Schválně, pojďme to prověřit.

Ahoj, Dane, vítej ve vlogu.

>> Ahoj.

>> My děláme kvíz Ahmadovi.

>> Říkáme random datum a random zemi a Ahmad říká, co to bylo za vystoupení.

Zkusíme to.

Ahmad 2016 [hudba] [smích] And was [hudba] about attacks. [smích] Classic Eurovision 2019 [hudba] Germany, sisters, yeah, it was called, and it was, I think the song also was, the group was called Sisters. Thank you for making a great content that I can't publish, that's amazing.

>> [hudba] >> 2014 Austria. 2012 France. 2012 Angunita. Angunita, I think that's how you pronounce her name. Ang, it was you and no Faton.

>> [hudba] >> Pro mnoho lidí je těžko uchopitelný, o čem Eurovize vlastně je.

Rozhodně to není pěvecká soutěž, to by řada výsledků vypadla jinak.

To není samozřejmě ze 100 procent pěvecká soutěž, to je pravda.

Tam jsou další sekvence, které k tomu patří.

Musím vám říct, že je zážitek se u některých vystoupení koukat na [smích] Eduardovy pohledy, které jsou někdy trochu vystrašené, jindy takové lehce rezignované a [smích] a někdy takové potěšené vlastně.

>> No, protože tady se mi potvrdilo absolutně jedna věc.

Co vždycky říkám: zpívat může každý, >> ale mě každý to musí poslouchat.

[smích] Ale tady já to musím poslouchat.

Já nemám kam utéct.

[hudba] Ty výkony jsou tak rozličné, vůbec bych si netroufal dopředu nějak predikovat, jak toto může skončit, poněvož vím, že to není zaměřeno jen jednostranně, a to na show business.

Takže show business.

>> Když skládáš song, po kterém už víš, že půjde na Eurovizi, děláš vědomě nebo nevědomě vlastně nějaký vstřícný krok směrem k té soutěži, protože je velmi specifické udělat eurovizní song.

>> Ano, souhlasím.

Já si myslím, že všechno, a to je jakoby věc, kterou zastávám celkově u své tvorby.

Se to vždycky vrací zpátky k tomu umělci, kde to, co chce umělec, je ta cesta, kterou já se pak snažím kopat.

Písnička začala vznikat předtím, než vůbec byl nápad Eurovize.

OK.

>> I když přicházely třeba názory zvenčí směrem k tomu, nějakým způsobem modifikovat věci tak, aby na Eurovizi byly co nejlepší, >> a oba jsme striktně šli za tím, že co potřebuje písnička, tak to bude, a pokud to bude fajn na Eurovizi, tak super, a pokud ne, tak ne.

Každopádně je zajímavé sledovat, co všechno je v téhle soutěži důležité.

Od umístění přes kulturní reference a samozřejmě i kontroverze, které se pojí s Eurovizí od samého začátku.

>> Určitě od samého začátku, protože vlastně úplně od začátku ta myšlenka byla spojit veřejnoprávní vysílately.

Vzniklo to v roce 1956, kdy byl první ročník.

Letos je jubilejní 70.

A když vymyslíš koncept, který má spojit napříč Evropou vlastně spoustu zemí a postavíš je proti sobě, aby se utkaly o prvenství, to nemůže nikdy nebýt promítnutý politický aspekt.

Logicky.

>> Není to ale ani čistě o show, takže o čem je vlastně Eurovize?

Dobrá otázka.

Vlastně ta samotná show je potom už jen vyšpička ledovce.

Ta třešnička na dortu, ale co všechno je zatím [hudba], to, jak se k tomu staví jednotliví veřejnoprávní vysílatelé, kolik peněz jsou ochotní do toho zainvestovat.

Jak je Eurovize populární v jaké dané zemi?

[hudba] Třeba v Česku je v kontextu Eurovize velmi nepopulární.

Češi prostě nekoukají na Eurovizi.

Proto tu jsme a snažíme se, snažíme se vlastně přilákat co nejvíc lidí.

Třeba Skandinávci [hudba] tím úplně žijí.

Naopak jižané, Balkán, taky pro ně je to trochu jako národní [hudba] sport a fakt jako důležitá akce. Ale z toho diplomatického pohledu, jo, že vlastně Moldavsko třeba přišlo s takovým hrozným živelným vystoupením, takovým manifestem vlasteneckým, kde jednoznačně ty odkazy jdou za nějakým chutí evropské integrace a podobně.

Ta televize investovala spoustu peněz do toho.

Je to velká část toho rozpočtu, s kterým vůbec na rok mají.

A třeba i moldavská prezidentka, která zastupuje taky ty proevropské integrační politiky, právě toho Satošiho interpreta hodně podporovala.

Hodně se to týká malých apoštolských zemí, které vědí, že ta kulturní diplomacie je velký klíč potom k nějaké reálné politické integraci, že nejdřív musíš jako zapadnout do toho společenství, nechat se přijmout tím západem kolektivním.

Teď tenhle label je taky trochu problematický, ale že pak je vlastně to přijetí i oficiálně administrativně jednodušší.

Takže tohle na té Eurovizi mám strašně ráda.

Miluju ty trochu intriky, které zatím jsou.

Ráda se koukám na ty vazby, které mezi sebou jednotlivé země mají.

Jsou taková nepsaná pravidla prostě, že já nevím, Kypr dá 12 bodů Řecku a opačně.

Když třeba, nedejbože, nějaké takové pravidlo, jako se zlomí – Kypr nedá body Řecku opačně – tak vždycky, jako zatím jsou, pak spekulace, proč se to stalo.

>> Letošek nebyl výjimkou.

Moldavsko nedalo obvyklý vysoký počet bodů Rumunsku, což vyústilo a teď se podržte v rezignaci šéfa veřejnoprávní televize a rozhlasu.

Asi tak k tomu, jak moc na diplomacii v pozadí záleží.

Bodíky musíte rozdělovat opatrně, stejně jako boršť.

>> Šli jsme už podruhé do téhleté restaurace, která je jen kousek od haly.

Pelmění, boršť a další dobrůdky vám tam udělá tetička, [hudba] která vypadá úplně jak ty babičky z Banátu nebo tetička někde v Gruzi, která vám prostě v chaloupce, v kuchyňce udělá jídlo.

Tak přesně takovejhle vibe to tam má.

Teď ještě dobrý kafe a budeme spokojení.

S výběrem pomáhá samotná Eurovize.

>> Jo a je to v tom Eurokafé.

To jsou kavárny, které vlastně se zapojily, řekněme, do toho dějnního celku.

Jo, to je takovéhle takové hledání, nějak obcházet různé kavárny, které jsou v tom začleněný.

No, >> co to znamená, že jsou začleněný?

>> Že když zazpíváš across, dáš kafe zdarma.

>> Tak to jdem zkusit.

Gameball.cz povolá.

>> Dobrý den.

>> Dobrý den.

Jo.

[hudba] >> To je ale hezké.

>> Takle jsem si to představoval.

>> To je tak hezký design.

Teď ahoj Rui.

>> Čauky.

>> Ehm, jak bys možná popsal divákům, co všechno letos děláš?

>> Hm, já jsem uměleckej režisér.

Znamená to, že musím jako celkově tomu vystoupení dát nějakou kohezivní myšlenku a ji nějakým způsobem dodržet.

Tak co se týče i fotek, >> hudebního klipu i vystoupení, tak ať to má celý jakoby nějakou nějaký light motiv.

Ono, ono to bylo klasickým ehm tendrem udělaný.

Nás bylo pět pozvaných >> mm >> do České televize a každej jsme udělali takovou prezentaci, jak bychom přistoupili k tomu.

Asi jsem se jako trefil ehm k Danovi jako nejlépe a proto si mě vybrali a měli jako velký obavy, protože jak máme ty zrcadla, tak věděli, že to bude prostě komplikovaný, ale mám naštěstí kolem sebe jako šikovnej tým, kterej to dokázal zrealizovat jako moc hezky.

Za mě to funguje krásně a zároveň to není tvoje první setkání s Eurovizí nebo lidma z Eurovize.

Nemove Bur Star je tvoje Nemove the Code vlastně, kterej vyhrál Eurovizi.

Zatím jsem dělal i Teu a Silenu Who the Hell is Edgar.

Předtím Weom i Light of >> a od té doby ještě Zoeme, minulej rok Vojáž a letos e Veroniku Fosaro jsem ještě dělal.

Doteď jsem dělal jako hudební klipy a to letos je to poprvé staging.

A jiná disciplína.

Totálně.

>> Byl jsem trošku jako v šoku z toho >> celý zvedněte.

Na si vezmu čepí, půjdu pro čepici.

Přijďte, přijte.

Čepice.

>> Čauky.

>> Zatě.

>> Ahoj.

>> Ehm, no je to jako dost nová zkušenost.

Byl jsem z toho jako trošku zaskočenej, jak je to intenzivní.

Je to prostě >> Jasně.

Máme 20 minut na první zkoušku.

Pak rychle jako notes, kterej jako přidáváme pak jako tomu contest teamu.

Pak druhá zkouška zase 20 minut nebo 30 minut.

Takže jako šest zkoušek dohromady a už je to rovnou té Eurovize.

>> Přitom řešíš všechno, že jo.

Světla, úhly, kamery, jestli tam kouká.

Brutál.

Každopádně gratuluju k tomu, jak to nakonec vypadá.

Hrozně mě baví to propojení s tím minigem té písničky.

>> Nejpodstatnější na tom celém je, že to prostě je stavěný na tom Danově >> a Dan je úžasnej.

Tak prostě ten staging reflektuje jenom to, jak je, jak je dobrý.

>> Tak to by bylo kafíčko a nyní zpět do práce.

>> A nyní pracíčko.

>> A pro tebe to znamená co?

>> No, já letos nemusím žehlit, takže ehm já v podstatě jenom obležu.

>> Hele, ale reakce na semifinále – to v Čechách nemají žehlíčky.

To bylo vtipný.

>> Jo, to se musí uznat.

>> Každopádně mě ten letošní outfit hrozně baví.

>> Děkuju.

No ten outfit vzniknul ve spolupráci s Honzou Černým a společně s Drujem jsme se potkali a s Danielem nad konceptem a shodli jsme se na tom, že chceme vytvořit Danielovi civilní look a napadlo nás použít dvě košile, různě je pozapínat, což znázorňuje tu pavučinu, která taky není dokonalá.

Rozhodli jsme se, že Daniel bude bez bot, abychom tím nastínili nějakou zranitelnost.

>> Dal bych si jeden heřmánkový.

Kdo má vám ho dát?

To jsem nemyslel.

Dobře, nevadí.

Přisch.

>> Já jsem právě potkal Lordy, ne Lord, ale Lordy.

Jako malinkej jsem poslouchal na německé Vivě a německém MTV.

Babička vždycky říkala, ať to vypnu, že z nich jde strach.

No tak babička měla pravdu.

To stále platí.

Čaj mi neudělali.

My jsme se pohybovali v prostoru delegací, kde jsou ty různý bubbles a šatny a místa, kde se dělá makeup, kde se dělají vlasy.

Tady jsou všechna média, jak ty národní veřejnoprávní média, státní televize, ale zároveň i fanouškovský weby.

Ehm, za Česko jsem před chvilkou potkal zástupce ESC arény a tady za mnou se děje něco řeckého strašně divokého.

Mám pocit, že jsme v Pentagonu jako v takovém tom filmu, když máš třeba začala prostě světová válka a pouští se jaderný rakety a teďkon tam jsou všechny ty média prostě z celýho světa a řeší to: poslali, už to poslali, už to letí, už to letí.

Tak to je přesně.

>> Tak radši pojďme do klidu delegační bubliny zjistit, jak a proč vypadá letošní choreografia a s tímhle tancuju.

>> Hned po Eurovizi mám prostě show tady [smích] s tím typkem >> jako robots are here, tedy prostě.

A tak letos oproti loňskému roku je to trošku jiný, protože loni jsem choreografoval celý taneční číslo.

Zatímco letos dělám move direction pro Dana, choreografuju jeho pohyb, to, co, to, co dělá na stagei on, kam se dívá, kterou ruku mávne hore dole a snažím se, aby mu všechno tohle bylo příjemný a aby mu to vycházelo do toho zpěvu, přičemž tam máme ještě ten pohyb těch zrcadel.

Původně ho měli dělat stage hands, ale já jsem hodně si vydupal a trval na tom, aby to byli tanečníci.

Zaprvé, protože jsem tady nechtěl být sám a [smích] za druhé ty stage hands, co jsme měli minimálně my na zkouškách, tak tím, že tu hudbu třeba neslyšej nebo neuměj si to napočítat, tak jsme vždycky museli říkat: tři, dva, jedna, teď.

>> Takže hrozí prostě, že >> takže prostě hrozí, že se něco nepovede a že něco nebude správně načas nebo že ty věci se, že ty zrcadla třeba neotevřou tak stejně, tak jsem jako doručil a do kluků hučel tak dlouho, až pochopili.

Takže na stagei seš taky >> čtyři zakuklení ninjové, kteří se rozhodli ukrást tuto show.

>> Ten outfit letos je geniál.

Jo, >> tady máte záběr z toho, ať víte, jak to vypadá při show, když jste v publiku.

[hudba] Jinak teďka odpoledne to je hodně i o čekání, ehm, což možná není úplně atraktivní pro vlog, ale já >> jdu pro víno.

>> Jdeš pro víno.

Dobře.

A tady koukám funguje takzvané resortové plážové rezervování sezení. Uy >> Show před zítřejším finále začíná za chvilku.

Vždycky, když tady uděláme nějaký průšvih, je důležitý nepřiznat se k tomu, že jsme z české delegace.

>> Odkud říkáš, že seš?

>> Ostřija.

>> Hojda.

Lampička.

>> Ne.

Ježišmárie.

>> Já jsem to schválně nechtěl dělat na tom počítači.

>> Víte co?

Tenhle počítač už zařídil.

>> No tak dobrý.

>> Na zdraví.

Letošní moderátoři byli kapitola sama o sobě.

Dnešní Eurovizi moderuje Jaroslav KSL. Málokdo to ví, ale je to tak.

[hudba] [jásání]

Zabil to. Mega to zabil.

[hudba]

A je to tady den finále. Vítejte v nezaměnitelně české šatně. A todle je, přátelé, stylingová práce mého Snowbce.

[smích]

Teď jsme v civilu. Jsme v civilu. Jsme mimo stage.

A ahoj, Dane.

>> Ahoj K.

>> Gratuluju velmi za celej tenhleten výkon, za celou tu Eurovizi. Já myslím, že jsme mimochodem rozmazaný, jo. Takže počkej, já jsem youtuber už asi 20 let, prostě nejsem schopnej. Teď tady mám nějakej režim se zvířátkama.

[smích]

Motýl, veřejná doprava, obličej. Super.

>> Co bys řekl, že je na Eurovizi nejlepší a co je naopak takový, jakože si říká, že to je největší challenge na tom celém?

>> Co je na tom nejlepší? Překonat to takovýho toho vnitřního kritika, překonat ty, jako pochyby, který máme jak všichni v sobě. Uklidnit se předtím, než tam člověk jde a jakože říct si takový to, že to prostě jak zvládnu, že to si nejvíc jak vezu zpátky.

>> A nejnáročnější si myslím, že je ta asi ta únava, no. Protože když vlastně je člověk ve druhým semifinále a pak postoupí, tak jede pak vlastně čtyři dny vési dvakrát denně to vystoupení. Takže, ale třeba dneska fakt mě ty lidi jak dobyli hrozně hezky.

>> To, co mě třeba nejvíc potěšilo, když jsi přišel z toho semifinále, je jak jsi říkal, že sis to užil.

>> Jo, jo. Že to mně přijde, že je úplně fantastický a že spousta lidí jak strašně intenzivně prožívá ten moment a tu soutěž a všechny to očekávání a tohle a pak to skončí a oni říkaj: "Ale já jsem si to vlastně vůbec neužil," víš, jako, nebo se chtěj vrátit zpátky, prožít to znova, aby si to mohli víc užit. A ty si to fakt užíváš.

>> Za to jsem taky rád. Já taky jsem se bál, že protože jsem trochu ten typ člověka, co přesně se soustředí, co dál, co dál, a někdy mi utíká ten příjemný moment. Ale právě jak jsem strašně rád, že jsem si to stih už.

Mimochodem v tomhle videu představuju i tu bublinu, která je kolem tebe, ten support toho týmu. Eh, jak moc důležitý je mít při takovýhle výzvě po boku ty správný?

>> Úplně jak zásadní, úplně zásadní. Za prvý, jak co musím říct, že ten, že celej ten tým cejtím hrozně takovou přízeň, cejtím, že ve mně věřej, že prostě už od začátku si pohlídali to, abysme všichni měli jednotnou vizi. Vždycky čekuju, jestli jsem si všim v pohodě.

A hlavně jak co mě taky naučila tady ta zkušenost, že prostě máme u nás jak tolik talentovanejch lidí, kterej jsou jakože prostě world class talent. Je to úplně klíčový. Vůbec si nedokážu představit, že jsem tady s týmem, kterej mě tlačí do něčeho, co necejtím.

>> Já si myslím, že moc lidí si nedokáže představit, co zatím v pozadí vlastně jak zatím je.

>> Pracovali jsme vlastně denně. Poznávám, že najednou ten hlas začíná poslouchat.

>> Počkat. Takže i víkendy, jo? Odhodlávám, že to tak z obou stran. Tys musel vidět potenciál.

>> Já jsem viděl velký potenciál. Když ten hlas stavíš, to nejde rychle. Vybíráš adekvátně k tomu repertoár.

>> My se s Danem známe přibližně 10 let. Vlastně od našich 12 let. Daniel ke mně vlastně přinesl písničku ve stavu, kdy ona už byla nějakým způsobem napsaná. Že jsme se vlastně úplně vyhýbali jakékoliv pyčkorekci. To znamená jakoby upravování jeho intonace. To znamená, že jsme úplně 100% naturální.

>> Ano, 100% naturální. Že se nedostaneš do toho, že to zní skvěle studiově, pak jdeš na stage a najednou si říkáš: "To je strašný."

>> Takže kdyby bylo crossover, případně to vystoupení vino, tak je na tom prostě etiketa, že je to naturální a 100% naturální vystoupení.

>> Ano. Ano, přesně tak.

>> Na co se těšíš nejvíc, až to všechno skončí a dojedeš domů?

>> Těším se na svojí postel.

[smích]

Takový divný, takový ty, víš, na tom hotelu jsou takový ty polštář, takový ty moc jak basulý. Já jsem s nima nebyl schopnej smířit za ty dny, než jsou takový neforemný vůbec.

>> Ne, nefunguje to prostě.

>> Takže to je [smích] na polštář.

>> Jo, jo. A já mám takovej ten, víš, na tu krční páteř, takovej ten, jak jsem jak trošku mumie.

>> Máš perfektní prostě vyrovnanou páteř. Perfektně.

>> Ano. Takže to mi tady chybí. A můj pejsek.

Tak a jdeme na to. Nastupujeme do green roomu finále Eurovize, na které minulý rok koukalo 166 milionů lidí po celém světě. Na internetu miliony dalších. A letos v České republice finále sledovalo nejvíc lidí od roku 2016, takže no stress.

[hudba]

A není divu, protože Dan nás reprezentoval fantasticky. Navzdory tomu, co se během jeho finálovýho vystoupení stalo – nikoli jemu, ani jeho hlasu, ale kameře. Tak jsme to aspoň tak trochu po Česku oglosovali. Byl z toho čtvrtý nejlepší výsledek České republiky v historii Eurovize.

>> Na to nelze říct nic víc než bangaranga.

[křik] [jásání] [hudba]

>> Pokud nás někdo sleduje a má třeba podobnej sen, jak jsi měl ty 10 let zpátky, je něco, co bys dokázal vzkázet teďka z té pozice někoho, kdo ušel tu cestu a teď prožívá ten sen, kterej jsi dlouho měl?

>> Je to hrozný kliché, ale jak prostě důleží. Vlastně, co si myslím, že je klíčový, je naslouchat té svojí intuici.

>> Mhm.

>> Protože někdy mám pocit, že když se takhle radí, tak jak lidi prošli nějakej příběh, ale pro někoho jinýho to může bejt úplně jiný. Ale mám pocit, že vždycky máme v sobě takovej ten hlas, kde slyšíme, jak co je správně. Chvilku si dát na to den dva a prostě cejtit, co mi to jak říká. Takže následovat ten vnitřní hlas mně přijde jak nejzásadnější. A o tom je vlastně ta písnička.

>> Což se nám hezky uzavírá full circle. Prostě crossroads. Takže [smích] na každé křižovatce poslouchejte svůj hlas.

>> To je krásný.

>> Tak to bylo nádherné. Děkuju. Držíme palce na finále a ať se daří.

>> Děkuju.