Vlastenecké setkání Příčovy 22.8.2026 Panel 1

Krásný sobotní den.

Všechny vás vítám a jsem strašně vděčná, že jste přijeli navzdory předpovědím počasí a navzdory tomu, co je kolem nás, ale myslím, že si můžeme říct, že nám prší a třeba i bude pršet štěstí.

Já tady hned ze začátku uvítám pana předsedu poslanecké sněmovny pana Tomia Okamoru a ráda bych mu poděkovala za to, že dnešní den zaštítil. Naprosto bez váhání, stopro skvělá spolupráce s jeho týmem a vlastně díky němu máme takovou ochranu a možná bude naše vlastenecké setkání v jiném duchu, než třeba bylo před rokem.

Takže já jsem opravdu vděčná a přeju vám, aby těch kapek štěstí bylo co nejméně teď už a abyste si den užili.

A věřím, že tomu napomohou i panely, které máme tři přichystány a věřím, že tomu pomůže i moderace, písně a to, že jsme tady všichni spolu pohromadě.

Děkuju vám všem.

Mockrát děkujeme. Já se moc těším na to, že dnes vás budu celým dnem provázet. Moje jméno je Jana Turoňová a Alice Tomková, naše hostitelka, mě požádala, abych se stala moderátorkou dnešního dne.

Alice nám na začátku představila pana Tomia Okamuru a poděkovala za jeho záštitu. Já se k tomu přidávám, taky moc děkuji.

Já jenom připomenu, že i v minulých letech už vlastenecké setkání v Příchovech bylo pod záštitou. Tehdy to byl prezident Miloš Zeman, takže teď vlastně v této tradici pokračujeme.

Ale komu bych chtěla moc poděkovat a vlastně připomenout tu roli, kterou hraje, tak je právě Alice Tomková, majitelka tohoto zámku, krásného zámku, který určitě brzo bude ještě krásnější po té rekonstrukci, protože to je žena velmi odvážná. Ona už opravdu několik let tato setkání pořádá a my víme, hlavně z minulého ročníku, že to není vždycky úplně jednoduché a ty útoky, které se i v loňském roce odehrávaly, byly poměrně ostré.

Doufáme, že letos bude situace klidnější. Prosím vás, kdyby náhodou k nějakému konfliktu docházelo nebo mělo dojít, zůstaňte v klidu. Máme tady policii České republiky, která by měla zasáhnout a vyřešit případné konflikty.

Takže prosím zůstaňme klidní a ukažme, že naše vlastenecké setkání, byť ho mnozí nazývají dezolátské, je klidné a přátelské.

Tak a teď už mě dovolte, abych předala slovo panu předsedovi Tomiu Okamorovi, který má pro vás řeč a na konci si nachystejte tři otázky, které potom rychle zodpoví, než se k vám zase vrátí.

Prosím.

Vážené dámy a pánové, jsem rád, že tady s vámi mohu být na vlastenecké setkání v Příchovech. Moc děkuju organizátorce, velice odvážné organizátorce, paní doktorce Tomkové, protože opravdu to chce velkou odvahu pořádat pravidelně takováto setkání.

Já když jsem se díval na program, tak ten program, který tady máte, je úplně skvělý, musím říct. Je aktuální, je super. Nestrannost, nezávislost, objektivita a vyváženost ve zpravodajství a publicistice.

Já když se dívám i na složení toho panelu, tak jsou to fakt lidé, kteří se zaprvé vyznají, jsou to odborníci a zadruhé jsou velice odvážní a říkají svoje názory na rovinu.

E, takže je mi tady čest sedět tady a být tady aspoň tu chvilku tady mezi vámi na pódiu.

Další téma: příčiny a následky aktuálních válečních konfliktů. Tak to by člověk nevěřil, jakým způsobem se překrucují v posledních letech dějiny a jakým způsobem se dělají výklady.

Mimochodem tleská se těm, kdo svalovali okupaci, píská se na ty, kdo s tou okupací nemají nic společného. No, jsou to tady zajímavé paradoxy, ale určitě si o tom popovídáte z různých pohledů v tom panelu.

Ani západ, ani východ – možné podoby středoevropské spolupráce. No to je přesně ono.

Jestli jste si všimli, tak v podstatě s příchodem nové vlády jsme vrátili do České republiky tu pragmatickou zahraniční politiku, kde musí být Česká republika na prvním místě bez nějaké ideologie. V tomto chceme pokračovat.

Takže já už nebudu dlouho řečnit. Já tady budu samozřejmě s vámi a tím myslím támhle tady pódium už nechám odborníkům a účastníkům panelu a těším se na osobní setkání s vámi a na to, že si popovídáme a určitě spoustu aktuálních věcí.

A když už jsem přišel, tak se spoustu z vás už ptalo na různé aktuální věci, takže je to super. A těším se na to, že si popovídáme.

Tak ať se daří, mám hezký den. Teď přestalo pršet, tak doufám, že nám to vydrží a děkuju.

A ještě jednou děkuju organizátorům, protože je to skvělá akce.

Možná děkujeme. Taky jsem chtěla říct, že krásně vychází sluníčko. Tak možná to byla z části ta myše, která tady od 10 hodin probíhala, nebo taky to, že se tady scházíme v přátelském duchu.

Já jsem slíbila tři rychlé otázky. Máte někdo něco, co se chcete zeptat pana předsedy, nebo už ho můžu vypustit mezi vás? Máme tam jednu, dáme jednu. Děkuju.

Dobrý den, pane předsedo. Radek Jihlan, média, parlament České republiky, senát pod kontrolou lidu. Já bych se chtěl zeptat na otázku, kterou pokládám i ve sněmovně.

Jaký máte názor na to, kdysi Ústavní soud veřejně si přisvojil pravomoc tím, že teď rozhodl věc ve vztahu k Ankaře, kdy uložil něco konat vládě, ačkoliv mu to zákonem nepřísluší. On smí před běžným opatřením pouze a jedině zakázat.

Tak já si myslím, že toto rozhodnutí Ústavního soudu určitě není z mého pohledu správné. I když bych měl říkat, že všechno respektuju, ale já prostě nebudu vždycky respektovat to, s čím nesouhlasím.

A ústava mluví jasně, že za exekutivní moc, za výkonnou moc je odpovědná vláda a zahraniční politika je výkonnou mocí. Tam žádný jiný výklad není.

To znamená i to předběžné opatření takto rychle a v tomto typu věci je velmi nezvyklé, respektive je přelomové. A mně připadá, že Ústavní soud začíná vstupovat do politiky.

Jenže to by byla velká chyba a to nemůžeme samozřejmě s tímto tiše souhlasit, protože my jsme zvoleni výsledkem voleb. Kdežto ústavní soudci nejsou zvoleni občany. Navíc samozřejmě jsou zvoleni v podstatě v tom tandemu prezident senát, který má odlišný volebný výsledek než poslanecká sněmovna.

To znamená, já si myslím, že Ústavní soud tímto vstoupil do politiky a já si myslím, že to není dobrý trend.

Proto my samozřejmě trváme na tom ve vládě, že za výkonnou moc je odpovědna vláda a samozřejmě budeme dál dělat kroky, aby jsme se nestali státem, kde ústavní soudci rozhodují o politice.

Ono je to i podivné třeba ohledně těch platů ústavních činitelů. Jak víte, já důsledně prosazuju to zamrazení platů. No tak teď se to tam snad zase už konečně dostane na ten program schůze.

Ale všimněte si, že ve stejném zákoně jsou soudci a soudci úplně ustřelili platově a sami sobě vlastně vždycky zruší to zamrazení, jo.

To znamená sami sobě rozhodují o platech. Když se jim něco nelíbí Ústavnímu soudu, tak to rozhodne proti vůli té zvolené většiny.

Takže já tedy můj názor je jasný na to.

Já si myslím, že to není dobrý trend a že je potřeba postupovat a respektovat výsledky voleb.

>> Tak ještě jednu a potom už budeme pokračovat.

Zdravím, au zdravím Tomáše a všech přijatých pozdrav ze Slovenska z Humenného a přeji si, aby jsme nekonečně rozvíjeli československé vztahy a přátelství. To kladem otázku: jaké máte představy a plány pro zlepšování našich vztahů mezi oběma republikami, pro výměnu názorů, schopností a zlepšování kulturních a dalších výměn mezi našimi oběma republikami? Protože naše společné přátelství národů je tak blízké, třeba nekonečně rozvíjet vzájemnou historii, poznat vzájemné kultury, rozvíjet. A to je nejsprávnější. A musíme vždy odsoudit, opovržení... řekl Peter Fiala. Peter Fiala, nech si řeší s osobními kompesy mimo československé své a může jen se rozvíjet. Takže představit plány rozvoje českých vztahů a zlepšování, eh, prostředí.

>> Jo, děkuju.

Tak já jsem, eh, udělal jsem už ty první kroky hned po zvolení předsedou sněmovny. Eh, já jsem se nalehavě, ukázaná platí, a okamžitě jsem jel na Slovensko. Jestli si pamatujete, už loni v listopadu a během dvou dnů se podařilo opět vrátit československé vztahy či slovensko-české vztahy.

Eh, se nám podařilo vrátit do těch přátelských a standardních rozměrů. Eh, protože samozřejmě Slovensko je náš nejbližší národ. Eh, Slováci to uvítali a politika SPD, kterou prosazujeme i ve vládní koalici, je vůči zahraničí politika respektu a porozumění.

To znamená, my nehodláme komentovat vnitrostátní záležitosti Slovenska, ale i třeba Srbska a podobně, což dělala právě minulá vláda. Eh, že vlastně demonstrovali, nebo já bych to řekl, peskovávali Slovensko, účastnili se na protivládních demonstracích. A to prostě se těch Slováků samozřejmě logicky dotklo, protože Slováci jsou rovnocenný národ, který máme rádi. A my tady máme svých problémů dost. Co si budeme říkat, třeba svoboda slova. Eh, dlouhotrvající soudy, soudní rozsudky. A je tady těch problémů spousta.

Máme problémy samozřejmě, eh, důchody a podpora, zdravotní podpora rodin s dětmi. A já si myslím, že vůbec nejsme v situaci, abysme tady ukazovali na Slovensko a poučovali ho.

To znamená, my jsme ty vztahy vrátili do velmi přátelských vztahů. Eh, mimochodem ta spolupráce probíhá výborně, protože my, když prosazujeme na unijní úrovni v Bruselu naše záměry — to znamená například chtěli jsme zpřísnit podmínky pro pobyt cizinců i Ukrajinců v České republice — eh, výsledkem naší snahy je mimochodem i to, že teďka ti, co tam neplnili eh vojenskou povinnost, tak nebudou už nově dostávat tu dočasnou ochranu a tak dále.

Eh, ETS2, že jo, emisní povolenky, zrušení zákazu spalovacích motorů od roku 2035. Vždycky se zeptáme Slováků, protože jsme narovnali ty vztahy. Slováci, protože jsou nám fakt úplně nejbližší.

Já to vnímám, protože teďka jezdím i na ty zahraniční návštěvy, že jo, po eh s těmi jinými zeměmi. Tak ti Slováci jsou tak blízko, že v podstatě v uvozovkách po telefonu dokážeme konzultovat to stanovisko. A oni vlastně v podstatě řeknou: ano, souhlasíme s vámi taky. A už jsme dva. Už jsme dva vůči tomu Bruselu.

Jo, takže, eh, takže je to strašně dobrá spolupráce, strašně rychlá spolupráce. Hrozně si cením, když rozumíme prostě okamžitě ve všem i v tom názoru. To znamená to narovnání vztahu.

Já možná už taky chápu i z tohoto pohledu, nebo je mi zřejmé, proč to bývalá fialová vláda chtěla narušit. Protože to v podstatě oslabovalo tu vlasteneckou pozici České republiky. Teď ji naopak posilujeme společně se Slováky. A ta spolupráce je prostě výborná.

Eh, my jsme mimochodem — já jsem udělal, eh — jsou i třeba přečetli sněmovny, tak začaly být výměny mladých Slováků, co mají zájem o politiku a českých mladých, eh, zájemců, co mají zájem o politiku, vzájemně mezi parlamentama. Eh, aby absolvovali určité návštěvy.

Vytvořil jsem teďka s předsedou, řekl jsem českému střadu parlamentu československou cenu. Eh, kdy jednou za rok budeme udělovat cenu osobnostem, které si zasloužily o československém přátelství. A musí s tím souhlasit obě dvě strany. Ale tedy jo, to znamená jak slovenský parlament, tak český parlament. Prostě i tyhlety drobnosti děláme.

Eh, samozřejmě rozvíjíme. Uzavřeli jsme memorandum na vládní úrovni o spolupráci se Slovenskem a to i třeba v oblastech obranné spolupráce a další. Prostě, my s tím Slovenskem ho bereme skutečně jako nejbližší stát, nejbližší národ. A já si myslím, že je to tak správně.

Nehledě na to, eh, jaký je výsledek voleb na Slovensku nebo u nás, tohleto přátelství by nikdy nemělo být, eh, prostě narušeno. A znovu říkám, má to i ten pragmatický politický přesah, nejenom ten přátelský, lidský, že přece jenom jsou to potom už dva hlasy.

A s těmi Slováky teď mám nové zkušenosti. Díky tomu, že jsem součástí vládní koalice, se fakt jedná skvěle, protože si rozumíme úplně ve všem. Prostě tam je stoproc jazykový přesah i společná historie. Takže ta spolupráce je velmi přínosná, velmi přínosná. A já vám můžu garantovat, že dokud bude SPD ve vládě, tak určitě vztah se Slovenskem bude absolutní priorita vždycky.

Děkuju mockrát. Děkujeme.

Myšt zahájíme první panel, který nás čeká. Takže můžete — mezi vlastence — děkuju. Děkuju.

>> Mockrát vám děkujem.

Tak setkání přírodčů má vždycky svoje tradiční moderátory. A tím prvním je Petr Žantovský. Eh, ten se bude ve svém panelu věnovat tomu, co je nejdůležitější. Proto měli dostatek informací, aby ty informace byly pravdivé, skutečné, nezabarvené, aby to prostě nebyly dezinformace.

Eh, Petr Žantovský si pozval původně — to bylo i na programu — sestavu, jejímž součástí byli pan Vladimír Železný a Tomáš Kulikavic. Bohužel se omluvili. Pan Žantovský vám vysvětlí z jakých důvodů. Ale je to vlastně pro nás na jednu stranu i eh přínos, protože tady máme Martinu Kociánovou, kterou tady moc vítám. A potom jsou tady ti, kdož tady být měli. Takže Marek Stoniš a Petr Štěpánek.

Tak a já už teď předávám slovo našemu moderátorovi Petrovi, aby si v následující hodině a půl vzal toto pódium. A tak v tu hodinu skončíme. A potom dostanete další zprávy, informace a tak dále. Tak užijte si první panel.

Tak dobré dopoledne, přátelé, dámy a pánové. Já bych to měl vzít od konce. Já jsem se pokoušel najít si nějaký takový ten, eh, startovací můstek. A teď mě tady, eh, paní kolegyně řekla, že mám jednu a půl hodiny na to, vzít si to pódium. Já se strašně bojím, že to nezvládnu. Prosím vás, kdybych měl trable, tak mi pomozte. To je jedna informace. Ale zas nevím, na jakém podiu budou pak vystupovat ti ostatní. Tak já bych jim ho půjčil aspoň na dnešek, když už si ho vezmu blíž.

Jo, jo, jo. Já se bojím, abych to nedělal, jakoby selhání. Takže o tom, eh, vzpěti toho podjazdu slyšeli.

Tak ještě jednu potřebnou takovou společenskou, eh, připomínku. Takovouto. My jsme tady byli i jako nazýváni. A jsme nazýváni, že jsme tedy nějaká menší skupina nezodpovědných a horšolidů a podobných. A tak jsem si říkal, že by bylo fajn tady mít taky nějakého lepšího. A přemýšlel jsem, eh, ale Marko, já tě vrazím až potom.

Eh, přemýšlel jsem o tom, kdo je takový typický lepšočlověk v České republice dneska.

A vyšel mi z toho takový známý umělec, můj režisér, který, jak víte, vystupuje zásadně v prohovaném tričku. Jmenuje se Jan Hřebejk. Ale to je pro mě typický, typický lepšočlověk.

No, tak jsem se snažil dostat přes všechny ty gorily a hlíbače a mluvčí a tak dále k tomuto velkočlověku a nepovedlo se mi to. Tak prosím vás, berte to tak, že uctívám velikost všech těch, co si myslí, že my jsme malí tímto drčkem. Tak jenom abyste tomu rozuměli.

A nyní již tedy k věci. My jsme si dneska vytkli několik takových zdánlivě banálních, zdánlivě srozumitelných a zdánlivě věčných témat, jako je nestrannost médií, nezávislost médií, objektivita toho, co se píše v novinách a podobně. Ale jak za chviličku uvidíte, uslyšíte, to jsou jedny z nejtěžších slov, které vůbec lze v tomto kontextu vyslovit.

A proto jsem rád, že moje pozvání přijali ti, kdo sedí tady vedle mne.

Nejprve k tomu, jak slíbila paní Toronová, proč to nejsou ti druzí. Vladimír Železný se moc těšil. Mám mu vzkázat vaše jeho pozdravy, ale zlomil si cosi na dovolené v Itálii a skončil na operaci, takže je bez pohybu v tuto chvíli. Je mi ho líto a zdravím ho. Prosím o potlesk.

Jak jste si mohli povšimnout, Vladimír Železný za poslední léta udělal hodně velký oblouk ve svých názorových výstupech a byl jsem účastníkem několika konferencí, kde ty jeho příspěvky byly opravdu jako kdybychom mu je psali my kolektivně, ale byly lepší, musím říct.

Thomas Kakakis tady není a to vím od včerčka, protože Thomas chytil někde něco, čemu se týká pneumokokus, což je sice nepříjemné, dá se to léčit antibiotikama, ale je to aspoň v prvních okamžicích a dnech hodně infekční, takže on tu není kvůli vám. Ne, že by vás nerad viděl, ale nechce vám ublížit. Takže i pro něj prosím potlesk.

No, a teď jsme se dohodli, že pojedeme pěkně po abecedě. Takže pojďme na vaší pravé straně, z vašeho pohledu levé.

Tak víte, je zvláštní ten pohled. To je strašně důležitý. Něco je z pohledu pravé a z téhož pohledu nebo z opačného pohledu levé. Ale kde to je vlastně ta pravice a levice?

A teď tady píjeme pšenák nebo?

No, my jsme tady v druhém ročníku zažili nálet vojenských bojových vrtníků, oficiální armády České republiky. To budou drony, možná od velkého. No, každopádně nás to ruší. Já bych možná takhle na dálku poprosil moc paní doktorku Tomkovou, zda by nebyla schopna policajtům sdělit, aby to odstřelili třeba nebo aspoň umlčeli.

Takže po mé pravé ruce sedí Martina Kociánová. Už jste jí tleskali.

To děkuji. Přeji vám všem hezký den.

Martinu znáte všichni strašná léta, protože je to neobyčejně zkušená novinářka a kromě toho, a já to strašně rád připomínám, také koncertní umělkyně, pěvkyně. A já mám vždycky takový dobrý pocit z toho, když někdo umí více věcí a je v nich dobrý, protože když by mu náhodou tu jednu věc sebrali, tak může dělat ještě tu druhou. A to už jsme zažili taky v minulých režimech. Takže pěvkyně a novinářka.

Martina pracovala dříve v takzvaných mainstreamových médiích. Známe její rozhovory z vysílání Českého rozhlasu. To je minulost. Dnes známe její vysílání ze Svobodného univerza, web rádio univerzum, pardon. Já si to furt tu svobodu tam strčím. Jo, to je moje chyba, já se omlouvám. Tak příště už nesvobodné, ne? Raději ne.

Takže já poprosím nejprve Martinovu jako člověka, který prošel těmito typy zkušeností, ať se zkusí vyjádřit stručně podle svého názoru na ty pojmy, který jsem říkal: nestrannost, nezávislost, objektivita, vyváženost, všechny ty sáhodloubé pojmy, které se týkají zejména názorové publicistiky.

Petře, já ti velmi děkuji. Ještě jednou vás všechny zdravím, milí přátelé, milí spoluobčané, kteří máte rádi svoji zem a nestydíte se za to.

Ty pojmy, které tady zazněly a které jsou náplní tohoto našeho dnešního prvního panelu, jsme si mysleli po roce 89, že budou natolik automatické, že nebudou vlastně potřeba znovu připomínat, znovu o nich diskutovat, protože přece tehdy jsme si vycinkali všechno tohle, o čem je řeč. To znamená zpravodajství bez cenzury, takzvané vyvážené zpravodajství, takzvané nezávislé zpravodajství.

Tak už je to dlouho a některé věci se mění. Pravděpodobně se ty věci měnily už tehdy, ale my jsme to nechtěli vidět. Viděli to lidé jako byl třeba Karel Kryl, kteří měli zkušenosti, které nám scházely, a my jsme se na něj tehdy mračili, protože nám přišlo, že je to škarohlíd, ne? Karel tehdy věděl, kudy se ubíráme a viděl, zasáhl terč, který my jsme ještě tehdy ani neviděli.

Já jsem se svého času věnovala cenzuře, a vlastně s úplnou melancholií a nostalgií jsem si četla, jak za Rakousko-Uherska a později, kdy byla ještě horká sazba, když vydavatel, strana, generální tajemník zjistili, že něco v těch novinách není v pořádku, tak se zkrátka, protože se to nestihlo měnit, tak se ten řádek vynechal. A tak se stávalo, že na titulní straně vyšla jenom polovina článku. To přece bylo tak krásné, protože vy jste jasně viděli, že v tom článku bylo ještě něco jiného, něco, co se nehodilo. A tak jste si mohli představovat, co tam asi autor psal, co tomu šéfovi vadilo.

Dnes jsme tady v situaci, kdy vidíme manipulaci s daty, manipulaci s fakty. Eh, bohužel, ušetřeni jsme, pokud nevěnujeme veškerý svůj volný čas tomu, abychom dohledávali, jak se věci skutečně mají.

Takže pokud se bavíme o nezávislosti, pokud se bavíme o informovanosti, tak se mi vybaví věta vynikajícího herce a komika Milana Lasici, který říkal: Před rokem 89 jsme si mysleli, že lidé jsou hloupí, protože mají málo informací. Tak tím to nebylo, říkal Milan Lasica. Máme informací, máme informací mnoho a po hříchu většina z nich. Bych řekla, v dnešní době už opravdu většina z nich slouží jako kouřová clona.

V podstatě ty nejdůležitější věci, které se můžete dozvědět, tak jsou to ty, o kterých se vůbec nepíše. Čeho to vede? Vede to k tomu, že přijímáme některé věci za normální. Pozor, slovo normální jenom proto, že jsou běžné. A tak jsme za normální přijali i třeba dvojí metr. Už nám vůbec nepřijde divné, že když jsem tady přišla ke stánku a říkám si turka, tak mi k tomu hned dodali: "A chcete ho s jogurtem?" A všichni víme, o čem je řeč.

Všichni víme, že je to dvojí a vyhrabávají se na nejrůznější lidi, kteří se pohybují ve veřejném prostoru, informace, které jsou naprosto marginální. A zatímco jiným lidem, kteří jsou z toho správného názorového spektra, procházejí kauzy jako je dozymetr, procházejí bitcoinové kauzy, ale my řešíme jogurty. Proto mluvím o té kouřové cloně.

A můžu ještě, ale máme hodinu a půl, takže když se podíváme na to, jaké informace dostáváme. Některé jsou ohnuté, některé jsou vysloveně nepravdivé, ale pak je tady kromě zpravodajství, já se na to postavím, pak je tady ještě ta měkká síla.

A já vám jeden z příkladů uvedu věc, která je z roku 2022, kdy začal konflikt na Ukrajině a tuším, že 28. února se v České televizi měl dávat skvělý film Stíny horkého léta.

A protože je to báječný film, který byl oceněný mnoha mezinárodními cenami, mimo jiné i Zlatou Palmou, tak jsme se s mužem těšili, že si ho pustíme.

A také měl nějaké výročí Juraj Kukra, hlavní hrdina tohoto filmu.

A ten film bez jakéhokoliv ohlášení nešel.

Místo toho šla božská Ema s Jurajem Kukurou.

A my jsme se dívali, co se to děje, jak to, že ten film není, jak to, že to nikde neohlásili, neomluvili.

A tak jsme se podívali do programu na anotaci k tomu filmu.

Ten program vyšel dlouhou dobu předtím a tam bylo napsáno, že tento film zastihuje poválečnou dobu nebo konec války na beskytském pomezí, kdy Juraj Kukura jako sedlák se svojí rodinou musí čelit teroru banderovců.

A v tu chvíli nám to došlo.

A v tu chvíli jsme hned psali do České televize, proč tento film nezveřejnili.

A poprvé nám přišla omluva, že byly potíže s autorskými právy.

Vzhledem k tomu, že ten film vznikl v době, kdy žádná jiná televize než česká nebyla, tak je těžko představit si potíže s autorskými právy.

No dobře, je těžko představit si, že nasazujete do vysílání film, který má potíže s autorskými právy.

A proč o tom mluvím?

Protože to je měkká cenzura.

To je cenzura, kdy někdo pár dní poté, co vypukl konflikt, už byl tak zorientovaný, že věděl, že tento film je kontaminovaný.

A to je věc, na kterou si musíme dávat pozor, protože jsme svědky toho, že se obrací klasická literatura, že se upravuje klasická literatura, že někteří myslitelé mají dokonce nápady, že se z knihy o kocourku Mikešovi vypustí kapitola o tom, jak kocoura Mikeše ukradli cikáni.

Můžeme se podívat, na co chodíme do kina.

Můžeme se podívat, kdy Hollywood natočí pohádku, na které jsme všichni vyrůstali.

Sněhůrka a sedm trpaslíků, ale v hollywoodské provenienci. Sněhůrka, což je v angličtině Snow White – nic bělejšího už nevymyslíte, než spojení těchto dvou slov.

Tak hlavní hrdinku hraje latinskoamerická herečka, což tedy nic proti, ale Sněhůrka je Sněhůrka a protože musíme být vyvážení, tak se ten film jmenuje Sněhůrka a sedm roztodivných společníků.

Můžete se na to podívat.

Můžete na to jít i do kina.

Ta její parta vypadá jako jednotka Boko Haram po akci, protože jeden nemá nohu.

A to je jenom taková drobná freska, kterou jsem vám chtěla předestřít, protože je spousta věcí, které vidíme, které pojmenováváme, které jsou zjevné, které se dozvíte, ať už tady od Marka Stoniše, od Petra Žantovského nebo od pana Štěpánka, ale pak jsou věci, které se k nám dostávají plíživě, kterých si nevšímáme a přijímáme je jako fakt.

Třeba takovou věc, že Marek Ztracený beznadějně vyprodal Letnou se svojí prý skvělou show a beznadějně vyprodaná Letná čítá 70 000 lidí.

Když zaplní miliony chvilek pro demokracii Letnou, tak je to čtvrt milionu.

Můžete se dopočítat.

Uvidíte, jak vám to půjde.

Jsou zkrátka věci, které jsou skryté a nás provázejí všechna témata.

Myslím si, že v roce 2015 jsme všichni byli xenofobové, protože jsme varovali před masivní nelegální migrací.

Posléze jsme se stali antivaxery, posléze jsme se stali přisluhovači nejrůznějších mocností.

A já se do budoucna hodlám stát antivětrníkem.

To je téma, které ode mě a od rádia Univerzum budete slyšet do té doby, dokud někdo neusoudí, že je to energetický nesmysl, ekonomický nesmysl a to, o čím jde především, ekologický nesmysl.

Já samozřejmě děkuju Martině za krásné expozé, jeho tématická šíře mě moc potěšila, protože ona trošku jakoby nám tu před sebe nahnula ty cesty, kterými můžeme dál pokračovat.

Takže vlastně udělala tu práci za mě.

Děkuju za to.

Ale já tady občas zneužívám tyhle mezi slova k tomu, abych to tam něco zlehčil nebo zesměšnil.

Asi jste zaznamenali, co se týče toho kukuřičního příběhu, tak já jsem se trošku obával, když teda vyhodili ty Stíny horkého léta, že teda bude, když Kukura, tak a božská Ema, takže to bude nějaký postmoderní provedení, remake, kde Kukura bude hrát ve svém dnešním věku božskou emu.

To si myslím, že by stálo za vidění, ale bohužel tak nebylo.

>> Muž stát, že zjistí, že má jiné pohlaví.

Nevylučovala bych vůbec nic.

No, tys mi zase nakopla pěkně na smeč, protože já ty všechny kraviny o LGBT, o zvýhodňování určitých věcí, také se chystám brzy reflektovat.

To znáte.

To je z tohoto týdne kauza, jak Ukrajinci zakázali Mášu a medvěda, což je překrásný ruský dětský animák, slavný po celém světě.

Ten má miliardy shlédnutí, ale na Ukrajině je vyhodnocený jako ruská propaganda.

Takže ty všechny voloviny já shromažďuju a na jaksi po dohodě a z laskavého zájmu časopisu měsíčníku to tam každým číslem najdete rubriku Příběhy nekultury.

Takže se můžete vrátit i zpětně a zjišťovat, jakými všemi kravinami jsme procházeli za poslední, dejme tomu, necelé tři roky.

Já teď samozřejmě mám milou povinnost tady uvítat nalevo ode mě.

Tím prosím pěkně, nemyslete si, že když je nalevo ode mě, že je nalevo.

Musím to vždycky vysvětlovat.

Marka Stoniše, šéfredaktora časopisu a deníku a také webu, který každému doporučuju, protože je velmi aktuální, velice jasný.

Petr tam ostatně píše taky, takže to už je ta nejlepší možná společnost, jaká se mohla sejít.

Marka znám nějakých přes 30 let.

Sleduji jeho profesionální novinářské postupy.

Velmi si pamatuju, že jsi dělal taky šéfredaktora časopisu, který byl zajímavý, vycházel krátce, ale byl zajímavý.

Jmenoval se 51 pro a bylo to, pokud se dobře pamatuju, zhruba v době, kdy začal růst politicky Mirek Topolánek a potom vyhrál volby za ODS asi vůbec nejvyšším číslem – 36 % v roce 2006.

Takže Marka vidíte i v těch docela důležitých dějinných okamžicích.

Potom jsem ho sledoval jako svého šéfredaktora týdenníku Reflex, kterej se skládal z rozumných názorů Marka Stoniše a z velké části z dalších nesmyslů, které tam padaly.

Já ani nevím, jak se ten člověk, co to vede, jmenuje, ale číst se nedá.

Takže jsem ho vypustil ze svého života a přijal jsem do něj opět Marka Stoniše.

Takže Marku, stejná otázka na tebe, na kterou tady odpovídala Martina.

Co ty pojmy pro tebe znamenají?

>> Dobrý den, já jsem rád, že jsem v tak dobré společnosti a děkuji za pozvání.

Ty jsi nastrojil hned několik otázek, než začnu vlastně - než řeknu to, co jsem chtěl říct, tak zaprvé já, když se mě někdo ptá, kde sedím nebo kde stojím, tak já vždycky říkám, že napravo ode mě už je jenom zeď, takže jsem sice nalevo, ale napravo.

>> Ale to říkal Kalousek taky.

>> No, že to prvý řekl Kalousek taky.

No, tak ještě za to zní Kalousek.

No, je těžké mluvit po Martině, protože to ona je profesionálka opravdu na rozdíl ode mě v mluvení.

Ale zaujala mě jedna věc, Martino. Co jsi říkala o Rakousku-Ohrsku a horké sazbě. Já jsem horkou sazbu zažil, ale nebylo to Rakousko-Uhersko, bylo to na začátku 90. let.

Já k nezávislosti médií a k svobodě jako takové, která se váže k situaci na mediálním trhu, mám vlastně takovou osobní vzpomínku. Nebudu dlouhý, nebojte se.

V roce 1988 jsem se sešel s takovou malou partičkou lidí. Já jsem studoval polonistiku. Oslovili mě a byla to z dnešního pohledu skupina takzvaných dezolátů. Oslovili mě, že chystají časopis – samozřejmě nezávislý – který by měl popisovat situaci nejen v České republice či Československu, ale také v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a u nás.