Vnitřní volání a rozhodnutí | ZPRÁVY IR The 1989 Storm

Takže někdo sem přijede tramvají, ale většina z vás sem přijede Šalinou.

Jsme na Špilberku a dotočili jsme tady super příběh s člověkem, kterej vlastně pochází z Brna a dělá v Brně velmi zajímavou akci se svými přáteli. Je to zároveň charitativní akce.

Takže vítám vás u takovýchto tvůrčích zpráv a inovací republiky.

Zveme vás na čtyři dohody s Jaroslavem Duškem. Zveme vás taky na koncert s Jaroslavem Svěceným a na záchranu, pokus o záchranu památníku Škroupova domu.

No a nebo taky vás zveme na Špilberg 236, kde bude něco zajímavého, ale hlavně za chvíli otázka na Vojtěcha Svatoše, se kterým jsme teďka dotočili rozhovor, který mě teda, musím říct, moc bavil, protože nic nebylo domluvené, nic nebylo připravené.

O tom příběhu jsem nic nevěděl a proto jsem byl příjemně překvapený.

Vojtěchu, ještě jednou moc zdravím.

>> Já také.

>> A děkuju moc za rozhovor, který tady najdete, kterej jsme odvysílali támhle. Bavili jsme se o příběhu, vlastně o tom, že z vědce se stal muzikant, člověk, kterej si projít cestu poznání. Dělám sice vědu, čipy v Americe, studium v Berkeley, ale srdíčko mě táhne úplně jinam.

>> No, jak to shrnout? [smích] Bych tak asi, mi trvá se rozhodnout. A jak to shrnout? Dynamika. Asi taková konstantní dynamika, ale jsem už teď šťastný, kde jsem, a byla to jako krásná cesta. Ničeho nelituju, ale říkám si, že kdybych něco dělal jinak, tak bych rovnou skočil na tu hudbu, protože když to vnitřní volání je tak silné, tak nemá cenu, i když to vypadá jakkoliv.

>> Tohle je vlastně deska, která teďka vyšla v květnu.

>> Ano, je to tak. Ano, 6. května vyšla.

>> Jaká to byla bouřka? A jaká byla bouřka, když se člověk rozhodne vlastně udělat vlastní projekt, vydat vinyl?

>> A není to jednoduché? Já třeba vím, jak je těžké dát dohromady knihu.

>> No ano, ano.

>> Ano, a pak třeba ta postprodukční realizační fáze, jak je to náročné. Jak to byl proces? Dát to a držet to pak takhle v ruce.

>> Absolutně moje nejtěžší album v životě. To musím uznat. Poděkovat skvělému týmu. Když si uvědomuju, jak bych sám, i když jsem se snažil pracovat co nejvíc sám, tak bych nic neudělal bez prostě skvělých lidí. Takže cesta, bych řekl, trnitá, použiju i slovo velmi trnitá, ale ten konec krásný. Teď jsme šťastný a myslím si mnoho na to, co jsme udělali a že to těší lidi.

>> Mám největší radost.

>> Lidé, kteří vůbec třeba netuší, o čem teďka mluvíme. Co to je za styl? Protože jsme se bavili a to mě taky zaujalo, že vlastně kombinovat lidi ze Senegalu, že tam je parťák, a tady z pobřeží Slonoviny. Ale právě to je díky tomu skvělému rozmanitému týmu. Je tam právě i americký kytarista, skotský písničkář. To je ta moje cesta, jak ta životní cesta byla i po těch kontinentech a právě i v Americe, jak věda, tak hudba, tak teď se ty přátelé všichni sjíždějí a točíme.

A styl, eh, nejvíc mě asi baví, když někdo říká, že je to vlastně taková kombinace filmové muziky a rockové. Já používám rád orchestry, ale zároveň rockovou kapelu.

>> Hezké.

>> Takže takhle nějak. A pak ještě mám rád, když někdo řekne, že jsem kombinace Bruce Springsteena, Freddyho Mercuriho [smích], něco takovéhoto se tam asi objevuje.

>> To je hustý. Ten si věří, co?

>> Ne. Ale to se o mně řeklo. [smích] To se právě o mně řeklo, což já si to právě nemyslím, ale zkuste to. Já si dneska v klidu pustím za odměnu, protože celý den jsem vstával hodně brzo ráno. Krásný program tady v Brně, natáčení s pamětníky a tak dále. To do toho teďka tahat nebudu, ale opravdu jsem se těšil, že to si pustím. Mě pak zajímá, co na to řeknete.

>> Ale zůstanu ještě chvilku u té hudby, ale zároveň pro vás máme pozvánku, přátelé, tady na trošku jiný projekt, ale jen abyste rovnou viděli něco konkrétního, co můžete taky zažít, nějakou emoci. Ale o téhle se vlastně zeptám, ta kombinace stylů. Já si myslím, že ten svět jakože, ať se podívá člověk na jakýkoliv průmysl, jakože hudební průmysl je taky průmysl, tak vlastně lidstvo jako kdyby všechno zkusilo. Prostě totální techno, tady rap, folk spojit s něčím a tak dále. Vlastně ta kombinace těch stylů. Dá se ještě přijít s něčím. Mě to, přiznám se, že mě to i baví, ty kombinace vzít. Já nevím, svého času metalová kapela vezmi brazilský rytmus a indiány, víš jak. Já myslím, pokud se to fakt dělá autenticky, tak jak jsme každý originální, tak to bude nějak jinak. Samozřejmě. A třeba hodně by to ukázal Jacob Kollar, kdy jsem si myslel, že všechno bylo, tak on zas udělal úplně novou cestu, jinak dělal to svobodně po svém.

Takže já pořád myslím, že ano, že pokud si člověk vezme kytaru a něco zazpívá, tak to vždycky bude úplně jiné, než ten druhý vedle.

>> Hmm.

>> No a co mi ještě jako jednu otázku. Eh, pak bych se zeptal na tenhle projekt, jo, ale na který vás zveme 236 od 20 hodin na Špilberku, koncert pro dobrou věc.

>> Eh, otázka. Jednou jsem točil rozhovor s člověkem, který popisoval mimochodem nějaké zkušenosti z druhé světové války, paměti ze své rodiny.

>> Budu konkrétní. Ten ta osobnost se jmenuje Richard Pachman. Najdete tady rozhovor a on mi v rozhovoru říká: „Víte, já jsem spolupracoval, myslím, že s tímhle belgickým hudebním skladatelem. Teď se omlouvám, nepamatuju si jméno. A spolupracovali jsme na písničce Michaela Jacksona na jeho připravovaný koncert v Londýně."

A teď já úplně říkám: „Ty jo, tak to je hustý." A teď jsem koukal na ty emoce při tom rozhovoru. To je rozhovor tady fakt najdete autenticky z dřívějších let.

>> A písnička, kterou Michael Jackson pojmenoval, se jmenuje „I am still hoping for peace".

>> A do dneška nebyla natočená pořádně.

>> Mhm. Mhm.

>> Ono tam zůstalo hodně věcí. Jsem slyšel, s jedním kolegou jsem dělal s Bobym Hornem, tak jsme si několikrát volali, což je zvukař, který ho točil, a já na konci jsem se ptala a taky řikal, že ještě hodně toho někde leží, nebo možná to ani není natočené, kdo ví.

Tak možná, jestli nenastává čas dát takovýmhle šikovným lidem dohromady, sednout si k jednomu stolu, třeba v nějaké kvalitní době, a udělat „Still waiting for peace".

Což měla být centrální píseň Michaela Jacksona při tom velkém turné, nebo na tom plánovaném turné v Londýně, nebo těch sériích koncertů.

>> No nic, tak jen taková kreativní provokace, kterou myslím vážně. Myslím, že s Richardem Pachmanem bysme se mohli setkat a třeba je to na vás.

>> To bude obrovskou ctí. Samozřejmě.

>> Tak a teďka vlastně ta pozvánka. Protože 236. Co to je za den?

>> Úterý. Takže v úterý 236 tady na Špilberku. Vstupenky, nebo jak to všechno funguje?

>> Prodej na síti vlastně Goout. Dali jsme odkaz tady pod videem, za což moc děkujeme. A celé vstupné jde na dobrou věc, na konto vlastně sociálně nadačního fondu města Brna.

Takže 236. Než opustíte sto tisíc studentů v Brně, než to tady opustíte, tak zkuste třeba ten koncert zažít. Si projekt, a to bychom měli taky říct, protože vlastně to zmiňuji v tom rozhovoru. Ale vy jste se tak nějak organicky dohromady s partou přátel.

S partou Forition.

Ano, je to tak.

A vlastně tady vystoupíme s orchestrem a budeme hrát písničky legendární dvojce Habka Horáček. Strašně se na to těšíme. Bude to úplně originální pojetí té tvorby, tak já věřím, že se máte na co těšit.

Super.

Takže vás zveme v úterý 236. Hrad Spielberg, nebo takto ukážu v rámci kreativních zpráv 156 v Královéhradeckém kraji od 17 hodin a nebo taky 19:20–21:40, dohody s Jaroslavem Duškem nedaleko Prahy. Všechny ty pozvánky tady najdete, stejně tak na webových stránkách. Těším se na rozhovor s Jardou Duškem v dalších týdnech tady na Inovaci republiky. Ještě jednou moc děkuju – velká radost, velký potěšení a velkej příběh, kterej si nenechte ujít tady v samostatném rozhovoru na Inovaci republiky. Mějte se krásně.

Měj se díky.

Krásně.

Kde domov můj? To nejsou jen kameny. Je to hlas naší paměti. Nezboř jej, nech jej stát. Zachraň ho dřív, než zmizí v prach.