VONDRÁČEK vs. SMOLJAK: „Pomsta Hradu?“ Ostrý souboj o pravomoci prezidenta! 🔥

Místě zasahuje 14 jednotek.

Je tam i kolega Aleš Hazuka.

Aleši, dobrý večer.

Jaká tam je situace v tuto chvíli?

>> Hezký večer.

Tak já navážu trochu tam, kde jste skončili.

Ten klíčový problém, který teď tady je, je voda. Dostat sem dostatek vody. Kolem je možná vidíte cisterny. Tady po mé pravé ruce je jedna z cistern farmářů, kteří pomáhají a dovážejí sem. Opravdu jsou teď plné a odsud směřují hadice do toho lesního porostu.

Hoří tady zhruba na 10 hektarech, na dvou hektarech jsou vzrostlé stromy, zhruba na 8 je lesní školka a další plochy. Hasiči teď krátce přerušili svoji práci, občerstvují se. Zajímavost místních – vozí jídlo a také pití, aby se občerstvili a během pár minut zase zamíří do toho porostu a budou hasit.

Je tady možná vidět, že jsou tady hasiči. Jich tady skutečně 14. Je tady zhruba 100 hasičů. Ten zásah zatím probíhá zhruba 5 hodin.

Nepodařilo se ještě lokalizovat úplně ten požár. Ten se odehrává předvážně v těch kořenových systémech. Proto plameny nejsou vidět, ale stále tady doutná. Je tady štiplavý dým a velmi obtížně se tady dýchá.

Hasiči předpokládají, že v tom počtu tady budou minimálně do 6 hodin ranní, kdy by se jim mělo podařit lokalizovat ten požár, zmírnit ho a pak sem přijedou vyšetřovatelé a budou zjišťovat, jaká byla vlastně příčina toho požáru.

S velkou pravděpodobností mohlo dojít k chybě, protože se místo ta louka, na které teď stojím, se tu v průběhu dne obdělávala, mohlo dojít k přeskočení nějaké jiskry, ale nic z toho není potvrzeného. Je to jedna z vyšetřovacích verzí, která bude teprve zítra potvrzena.

V senátu zřejmě narazí zákon o státních zaměstnancích. Ústavněprávní výbor Horní komory včera doporučil senátorům návrh zamítnout stejně tak doprovodnou novelu, která má zrušit pravomoci prezidenta republiky pověřovat a odvolávat vedoucí státních misí.

>> Že ústava velmi obecně dává, svěřuje prezidentovi kontrasignovanou pravomoc jmenovat vedoucí zastupitelských misí a tady podústavním zákonným předpisem mu tuhle pravomoc bereme. Je to úplně absurdní a pokud to projde, tak zcela jistě tohle musí být důvodem pro podání ústavní stížnosti.

>> No a toto téma rozeberu jak s poslancem, tak i senátorem. Tím poslancem je Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen klubu SPD. Dobrý večer.

[frknutí] Tak já doufám, že pan Vondráček nám během vysílání případně naskočí a že se mu budeme moct nějakým způsobem pokládat otázky.

Ve studiu tady sedí také David Smoljak, senátor. Dobrý večer i vám.

>> Dobrý večer.

>> Zkusím ještě jednou pana Vondráčka, jestli se dobře slyšíme. Dobrý večer. Slyšíme se dobře. A doufám, že teď už i vy mě.

>> Ano, je to naprosto fantastické. Máme spojení. Doufám, že spojení udržíme.

Pane Vondráčku, to, že spolu mluvíme, nemluvíme spolu poprvé na toto téma. Mluvili jsme tady v událostech, v komentářích. Dovolil bych si říci i opakovaně, minimálně jednou.

Mě zajímá jedna věc. Vy, kdy slyšíte tu kritiku a slyšel jste ji tady ve studiu z opozičních lavic, nebo řekněme z lavic opozičních poslanců, slyšíte tu kritiku ze Senátu? Slyšíte tu kritiku i od ústavních právníků. Nemáte chuť tu svojí novelu nebo tu svojí změnu prostě vzít zpátky?

Šel tu kritiku, která proběhla už ve sněmovně a dokonce bylo avizováno třeba od Víta Rakušana, že se právě hnutí STAN bude chtít obrátit na Ústavní soud.

Tak já jsem příliš neočekával, že by v senátu byla ta norma chválena. Fakt je ten, že skutečně ústava hovoří o tom, že pokud jde o vysílání do zahraničí, tak v případě toho, o čem se obvykle bavíme jako o velvyslancích, tak toto náleží prezidentovi, ale my jsme přesvědčeni, že to, co se vymezuje v tom zákoně o zahraniční službě, tak není to, o čem hovoří ústava.

Tedy že ten náš návrh mě obrátí na Ústavní soud. Já bych si netroufal úplně odhadovat, jak Ústavní soud v tomto bude rozhodovat, protože vím, že v minulosti, ať už se zkoumala retroaktivita například při změnách stavebního spoření nebo při změnách výpočtu důchodu, tak Ústavní soud v jiném složení rozhodl trochu jinak, než jak rozhodl před těmi mnoha lety, když se jednalo o změnu zákona ještě v čase, kdy ministrem financí byl Miroslav Kalousek.

Takže pokud se samozřejmě obrátí a je to zlaté právo senátorů i poslanců obrátit se na Ústavní soud, tak Ústavní soud to nějak posoudí. Ale já bych do té doby určitě netvrdil, že je to protiústavní a nestahoval bych kalhoty, když brod je ještě daleko.

A pokud by náhodou Ústavní soud řekl, že to protiústavní je, no tak to pochopitelně bude zrušeno. Ale opravdu si myslím, že je zbytečné, abychom teď ten náš návrh, který má vyjasnit, že Česká republika je opravdu parlamentní, nikoliv prezidentská republika, tak že ten náš návrh bychom měli sami od sebe vzdávat, když už jednou získal potřebnou většinu ve sněmovně.

Řekněte mi, jak se vyjasní tím, že nejsme, jak vy říkáte – já vás cituju – nejsme prezidentská republika, jsme parlamentní republika. Když je tady jaksi systém v tomto konkrétním případě, který prostě funguje dlouhá léta, desítky let. Desítky let jsme nebyli parlamentní? Tady jsme nebyli prezidentská demokracie, byli jsme jaksi parlamentní demokracie. Jak najednou z ničeho nic podle vás se tahle situace změnila, že je potřeba hledat tuto úpravu?

V těch posledních měsících je přeci jenom ostřejší a se více o té povaze demokracie v České republice diskutuje a právě v kontextu těch diskuzí, které jsou posledních týdnech a měsících aktuálnější, nám připadalo vhodné tuto věc dát a svěřit jí opravdu v rámci parlamentní demokracie vládě, nejvyššímu orgánu moci výkonné, tak aby do toho pan prezident nemohl nějak vstupovat.

A přiznám se na novinu, že nebýt toho, že se tady tatořená diskuze o povaze naší demokracie vedla, tak by nás možná nenapadlo se tím zabývat. Ale tím právě, jak třeba pan prezident, na vzdory svým předvolebním slibům, přistupoval ke jmenování ministrů a k dalším věcem, které prostě on vnímal, že může dělat jinak, než třeba vnímali ti prezidenti předchozí, tak tím se tady ta diskuze otevřela.

My chceme přiložit jedno polínko navíc k tomu, k těm postojům, že tedy jsme skutečně parlamentní demokracií, že určitě to není ta určující kompetence, která by rozhodovala o povaze české demokracie, ale je to jedna z mnoha kompetencí a myslíme si, že má náležet právě vládě, respektive ministrovi zahraničí.

>> Hm.

Ještě dokud se slyšíme, tak ještě poslední otázku v tomto bloku. Říkáte polínko, že jste chtěli přikládat. Není to prostě pomsta?

[frknutí] Tak pane Vondráčku, na tuhletu otázku dostanu odpověď.

>> Nežijeme ve vzduchoprázdnu a povídám.

Pomsta to není a určitě je to tak, že nežijeme ve vzduchoprázdnu a nemůžeme oddělovat to, co probíhá ta diskuze a ta konfrontace ze strany pana prezidenta vůči vládě, tak určitě to nemůžeme oddělovat od toho zákona.

Na druhou stranu, tohle se má týkat všech prezidentů v budoucnu. Tak, pane Smolňaku, eh nežijeme ve vzduchoprázdnu, eh přikládání polínek — je to pomsta?

No, nepochybně ano, je to prostě pokračování té války, kterou vlastně se odstartovala tím, že pan prezident odmítl jmenovat ministru Macinkovi, jeho kamaráda do vlády, a od té doby vidíme prostě jeden útok za druhým.

Všichni jsme byli svědky toho, co se dělo okolo summitu Fankaře, a teď to je jenom pokračování stejného příběhu jinými prostředky.

Já jsem vůbec nepochopil ty argumenty s tou ochranou parlamentního systému. My musíme ze všeho nejvíc chránit náš ústavní systém a v něm prostě ústava České republiky říká úplně jasně, že prezident republiky pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.

Takže pokus změnit to nějakou doprovodnou novelou k úplně jinému zákonu je prostě směšný a je odsouzený k nezdaru. To je už teď úplně jasné.

>> Tady jenom potřeba říct, že tento návrh, o kterém se bavíme, nemění ústavu. Eh, mění, jak vy říkáte, doprovodný zákon. To znamená zákon o zahraničí službě. To znamená, že to je věc, která vlastně nemíří na ústavu. To je potřeba říct. A tam o tom hovořil i pan Ondráček. Je potom otázka, jak rozhodne Ústavní soud.

Na druhou stranu, eh, prezident už nyní nepodepisuje u stálých misí pověřovací listiny a jde o akt ministra zahraničních věcí. Není tohle ukázka, že v zásadě by se mělo jít touto cestou, jak chce jít pan Vondráček? >>

Tak, jako ústava předepisuje kontrasignaci u těchto věcí, a eh, což je vlastně dobře, protože vlastně tím nutí ty ústavní činitele, aby se dohodli mezi sebou, aby si neházeli klacky pod nohy. A to samozřejmě je pro tuhle vládu jako něco nestravitelného, protože pojem kompromis nebo dohoda je pro ni úplně cizí.

Tak to samozřejmě naráží, ale já si myslím, že to je v pořádku, že ta ústava požaduje po těch ústavních činitelích eh nějakou spolupráci, úplně elementární spolupráci a dohodu, protože eh to je něco, co je v civilizovaném světě úplně běžné.

>> No, eh, to máte pravdu, ale z historie oba dva víme — a teď nemluvím jenom o současné vládě a současném prezidentovi, ale můžeme se podívat na ty minulé vlády a na minulé prezidenty — kdy ty konflikty byly také velké, ať to byl Miloš Zeman, pan premiér Sobotka a tak dále, Václav Klaus, Petr Nečas a tak dále. To jsou prostě momenty, které byly velice komplikované, řekněme, ty vztahy.

No a není proto, eh, můžeme se vrátit i k Václavu Havlovi — když bychom chtěli zabíhat do minulosti — kdy vlastně se mnohokrát mluví o tom, pojďme vyjasnit některé zákony, některé ústavy nebo části ústavy, aby to bylo jasné, aby vlastně nevznikala... eh, já nechci říct takové to operativní, ta operativní možnost prezidenta i jaksi hledat ty momenty mimo ústavu, ale aby prostě ta ústava byla jasná.

No někde ano, koneckonců od toho máme Ústavní soud, aby v případě té nedohody vlastně vyřekl nějaký konečný verdikt, co je v souladu s ústavou a co už jako jde za její rámec.

Ale tady v tomhle případě ta ústava mluví z mého pohledu úplně jasně, tím, že říká, že prezident zkrátka pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, takže mu prostě není možné tuto pravomoc odebrat, eh, jak už jsem říkal, tímhle návrhem toho doprovodného usnesení.

Takže já jsem, eh, v tomhle případě vlastně nemám obavu o to, že by to celé skončilo nějakým neprůhledným, nekonečným sporem. Myslím si, že ta věc je dost jasná a vsadil bych si cokoliv na to, že pokud to skutečně bude schválené, tak to ten Ústavní soud odmítne.

>> Uvidíme. Eh, o tom aktu Ústavního soudu koneckonců hovořil i pan Vondráček.

Pane Modráčko, a když se ještě vrátím k té samotné premise, k tomu, co vy vlastně navrhujete — že chcete zpřesnit pravomoci prezidenta v případě těch eh stálých misí, což jsou například eh šéf mise v Bruselu, takzvaný velvyslanec, nebo dva v Bruselu, případně NATO, OSN. Byl tam někdy nějaký problém, nějaký konflikt, kvůli kterému je potřeba eh tuhletu otázku vyřešit?

Nejde o to, že by byl nějaký konkrétní problém s nějakým konkrétním velvyslancem. Eh, tohle spíš opravdu reaguje na to, že celá ta změna v rámci služebního zákona, v rámci vyjasnění těch úředníků státních se zabývá výkonem moci, výkonné v rámci České republiky. A součástí toho nakonec jsou i velvyslanci nebo stálí delegáti v rámci těchto organizací, kteří jsou vykonavatelé té státní moci.

Eh, v tom doprovodném zákoně — v tom zákoně o státních zaměstnancích nebo státních úřednicích — tak v tom doprovodném zákoně se zkrátka mnoho věcí vyjasňuje a my jsme nabyli toho dojmu, že by bylo dobré vyjasnit si i tuto kompetenci a nebylo to nic, že by nějaký konkrétní člověk se dopustil něčeho špatného, eh, v Bruselu nebo při OSN.

No a nechtěli byste rovnou tuhletu ten princip vytvořit i na jaksi představitele stálých misí, kterým myslím třeba jaksi bilaterální velvyslance, >> ne?

Tak v tuhletu chvíli my jsme vnímali, že právě ústava by při těch bilaterálních misích, eh, mohla spíše být vykládána v duchu toho, že tohle náleží prezidentovi republiky. Ale pokud jde o speciální tyto konkrétní islance, vykonavatele, eh, teda reprezentanty české politiky v zahraničí při eh těchto mezinárodních organizacích, eh, tak tam jsme vnímali, že by ten problém Ústavního soudu být nemusel, byť nakonec může Ústavní soud to zhodnotit jinak.

Takže jsme se zaměřili výhradně na tuto záležitost.

Ne, vy, pane Smolňaku, jste naznačil, že si myslíte, že Ústavní soud se zastane té současné, eh, platné normy nebo toho platného principu. Eh, myslíte si, že to bude ještě dlouhá bitva?

>> Já si myslím, že ne. Já jsem přesvědčený, že senát vlastně, eh, obě ty novely — jak ten zákon o státní službě, tak tenhle doprovodný zákon — odmítne. Pak bude samozřejmě záležet, jak to, jestli to sněmovna přehlasuje. Pravděpodobně ano.

Eh, já vlastně oba ty zákony považuju za velice špatné, takže eh já pevně doufám, že nebudou mít dlouhou životnost, ale jak to dopadne, samozřejmě uvidíme. Každopádně s tím diváky i v komentářové sekci seznámíme tady v událostích komentářích.

Pánové, děkuju, že jste byli se mnou v událostích komentářích. Mějte se hezky. Na shledanou.

>> Děkujeme za pozvání. Na shledanou.

>> Krásný večer z Benešova nad Lipou. Na shledanou.

>> Spojené státy a Írán nadále vysílají protichůdné informace o situaci v Hormuském průlivu. Donald Trump říká, že úžinu kontroluje americké námořnictvo. Tehránský režim to odmítá.

Islámský režim dokonce popírá i samotnou existenci vzájemných rozhovorů.

Už sedí další hladírápek - bývalý generální konzul rusku za piráty. A ve spojení jsme také s Cemem Svobodou, bývalým ministrem zahraničí. Opět jsme mluvili na toto téma. Tak jste říkal, že Trump se nechal vtrhnout do této války. Spojené státy tuhle válku prohrály. Předpokládám, že na tom se příliš mnoho nemění.

>> Ne, na tom se nemění. Ne příliš. Nic na tom se mění. Vůbec nic.

>> Výborně. Takže Cem Svoboda je konzistentní.

Proto se vás zeptám: kdyby vám Donald Trump zavolal, jak teď má vycouvat z této šlamastiky? Co by udělal? Nebo co by měl udělat?

>> Máme tady čtrnáctibodový, dneska šestibodový plán.

Znamená to, že Spojené státy mají říci: Dobře. Irán nebude obohacovat uran. Ale jinak couváme my zpátky.

Zaplatí se náhrady škody, které byly způsobeny Iránu.

Iránu se rozmrazí jeho majetek a Irán bude kontrolovat hormuský průliv.

O čem se bude jednat, je - Irán může nebo nemůže zpoplatnit průplav hormuskou úžinou.

Irán chce 3, 5, 7 % a okolní státy nechtějí žádnou platbu.

Takže o tom se může jednat.

Ale problém je v tom, že Irán říká: My Spojeným státům nevěříme ani noži v očích. My chceme, aby všechno Spojené státy přiznaly, uznaly, a potom bude mír. Nic mezitím. Protože oni mají obavy, že když proběhnou volby ve Spojených státech, tak že se bude pokračovat ve válce dál.

Takže na tom, co jsem řekl, se nemění vůbec nic. Naopak vývoj podobně potvrzuje jenom to, že tato vize je správná.

>> Pane Votápku, Cem Svoboda mluví o tom, že nějakým způsobem prostě Irán bude chtít kontrolovat ten samotný průliv. Je tohle vlastně obrovská prohra západu a těch, kteří potřebují ten průliv pro to, aby mohli volně obchodovat?