Vyostřená debata ve Sněmovně! Spor o Sudetoněmecký sjezd

v obecné rozpravě.

Prosím chvíli.

>> Eh, vážené slečny poslankyně, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, je mi na zvracení z toho, co jsem tady teď slyšel.

Připomenul bych blízkému spolupracovníkovi tady asi těm německým zemančaftům, že před pár dny jsme si připomenuli výročí vypálení obce Ploština právě na Zlínsku, pane kolego.

Právě na Zlínsku.

Dne 19. dubna 1945 byla obec vypálena a 27 jejich obyvatel bylo zavražděno a upáleno za pomoc osvoboditelům proti fašistům.

Byl bych velmi rád, abyste si to uvědomil, protože to, co jste tady teď předvedl, tak nemá na paměť těch lidí, kteří bojovali za osvobození.

Je to pár dnů, co jsme si připomenuli osvobození města Zlína.

Je to pár dnů, co jsme si připomenuli to, co tam dělaly fašistické zrůdy.

A musím vám říct, dotýka se mě to osobně, protože můj děda byl členem partyzánské brigády a jeho bratr byl taktéž členem partyzánské brigády, který bojoval v Hosinských horách za osvobození České republiky.

Je mi z vás opravdu špatně a že vy lidovci se zapojíte do propagování landmu, tak to jsem opravdu nečekal.

Děkuji.

>> Tak eh nyní eh vystoupí eh na faktickou oznámku pan poslanec Václav Pláteník.

Prosím.

>> Prostřednictvím vás, pane vážený předsedo.

Mně si Klaun z PŠE nebude tady brát do úst.

Já na Ploštinu, na Liptal a všude chodím.

To, co se tady snažíme říct, že my neporovnáváme, které zlo je větší.

My se bavíme o smíření.

To je to, čeho vy zjevně nejste schopen.

My tady nechceme neustále vykopávat sekery a sypat sůl do ran.

To není tím záměrem, ale vy to nejste schopni pochopit, protože vám vyhovuje svár v té společnosti.

Proto se tady na mě obořujete.

Ale naším cílem, nikoho cílem není neustále sváry, neustále rozsívat.

Naopak, bavíme se o smíření a to vyžaduje určitou odvahu a taky určitou velikost ducha.

Chápu, že u vás to zřejmě narazí.

Tak nyní ještě jedna faktická poznámka.

Pan poslanec Marek Výborný.

Prosím, máte slovo.

>> Tak prosím.

>> Děkuju za slovo, pane předsedo.

Eh, vaším prostřednictvím já cítím povinnost se zastat kolegy Václava Pláteníka.

Pane poslaniče, to, co jste si dovolil, je nehoráznost.

Pojďte sem a omluvte se.

Omluvte se, kolegovi.

Toto nepatří na půdu poslanecké sněmovny.

Opravdu ne.

Jestli jste toho schopen, tak pojďte a omluvte se za to napadení, kterého jste tady předvedl.

>> Eh, přesně.

Eh, tak eh jinak nyní tedy faktická poznámka Miroslava Ševčíka a stále je připraven v obecné rozpravě Jan Lipavský.

Prosím.

Dámy poslankyně, paní poslankyně, páni poslanci, v žádném případě se neomlouvám za nehoráznost, která tady zazněla.

V žádném případě nebudu omlouvat to, co se stalo na Ploštině.

Jestli to nevíte, tak si to zjistěte.

19. dubna tam přepadly naprosto domácnosti, které pomáhaly partyzánům osvobodit od fašistického zla eh naši republiku.

V žádném případě se neomlouvám.

Naopak přitvrzuji to tvrzení a budu říkat, že to je nehoráznost, za co se teď KDU ČSL staví.

Neexistovatost.

Neomluvím se.

Neomluvím se.

Neomluvím se.

Tak není faktickou poznámku. Přednostní práv není před faktickou poznámkou, takže eh prosím, ale registruju vás, jo?

Registruju vás.

Takže nyní faktická poznámka Vítězslava Kušáka a s přednostím právě pan Hladík.

Prosím.

Děkuju za slovo.

Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, ty emoce jste sem návrhem tohoto usnesení vnesli vy a ta debata se míjí.

Nikdo tady nezpochybňuje nacistické zlo.

Nikdo tady nezpochybňuje fašistické hrůzy.

Já jsem tady několikrát veřejně mluvil o svém dědovi, který čtyři roky byl v táboře Sachsenhausen.

Byl zatčen po událostech 17. listopadu roku 1939 jako osmnáctiletý student a nejlepší léta svého života mezi 18 a 22 lety strávil v koncentračním táboře.

Mučili ho tam.

Byla to strašná léta, podlomila mu zdraví.

A každopádně on stejně jako celý mezinárodní prostor, stejně jako mezinárodní právo, stejně jako spousta národních právních systémů označila nacismus a fašismus za jednoznačné zlo, které se nesmí opakovat, které dokonce nesmí být propagováno, které nesmí být adorováno, ke kterému už se nikdy nesmíme vracet.

Ale to tady nikdo nezpochybňuje.

To nezpochybňuje pan kolega Pláteník.

To nezpochybňuje naším slovem vůbec nikdo.

A to jste do této debaty zanesl vy. Všech obětí nacistické hrůzy si určitě vážíme.

Kláníme se před statečností všech partyzánů jako vašeho otčíma, všech, kteří proti nacistickému zlu statečně bojovali a pokládali za něj život.

O to více bychom měli i na půdě této poslanecké sněmovny svorně odmítat projevy některých našich kolegů, kteří hajlují z oken svých aut, kteří používají ve svých projevech slova jako deratizovat nepřátelé, kteří mluví o druhých lidech jako o méně cenných.

To je to, čeho já se bojím.

To jsou ty kořeny, e, ke kterým se vracíme.

To jsou ty kořeny nacistického a fašistického zla, které jsou v našich slovech a v našem myšlení.

Ty kořeny toho fašistického zla, toho nacistického teroru, té hrůzy, která tady byla, týrala mého dědu a vašeho otčíma, tak ty rozhodně nejsou v setkání smíření, které se má konat v Brně.

Tak já tady mám, já tady mám dvě faktické poznámky, ale jenom chci říci, že pan poslanec Hladík se mi hlásil přednostním právem.

Nemám ovšem jeho zmocnění od předsedy klubu.

Jo, takže to je. Já potřebuju vaše zmocnění od předsedy klubu, jestli se hlásíte s předsedou s přednostním právem, ale to tady nemám k dispozici a tuším, že vaším předsedou do dneška je pan Filip a od zítra pan Jurečka.

Tak jenom upozorňuji.

Tak dvě faktické poznámky.

Pan poslanec Foldyna na faktickou poznámku.

A připraví se na faktickou poznámku pan poslanec Dolanský.

>> Tak prosím.

>> Dobrý večer, kolegové a kolegyně.

Já jsem si, já jsem strašně přemýšlel nad tím, co tady řeknu poté, co jsem poslouchal ty projevy.

My jsme se dostali úplně někam jinam.

To je hrozná ta diskuze.

Oba rodiče, moji oba rodiče, ročník 1920 a 21 byli v pracovním táboře ve Vinernoštátu.

Moje matka byla zatčena v Jugoslávských horách jako partyzánka.

Ale já nechci vstupovat do diskuze, ta je úplně zbytečná.

My tu válku nikdy neprohrajem už.

Oni nikdy nevyhrajou.

Jestli nedojde k nějakému konsenzu v Evropě, tak prohrajeme válku.

Prohrajeme ten souboj o budoucnost Evropy a o charakter Evropy.

Ta politizace celého toho problému z obou stran, nejenom z vaší, ale i z naší strany, nevede nikam.

Ta diskuze se úplně míjí účinkem.

My jsme chtěli vyvolat nějakou diskuzi vůči obětem a já chápu vaše to rozpažování těch rukou.

Já to neberu agresivně.

Já, já, já nevím, co už bych na to řekl dál.

Ta diskuze nikam nesměřuje.

Nikam nesměřuje.

A domnívám se, že pakliž ji povedeme dál a dál, tak se dostaneme všichni někam, kam ani jedna strana nechtěla.

Čili pojďme se nějak racionálně dohodnout na nějaké, já nevím, usnesení, které tady je.

Zrationalizujme to usnesení, aby vyhovovalo oběma stranám.

Jinak se domnívám, že prostě to nemá smysl.

Promiňte, že jsem, já nevím, asi jste nikdo nečekal, že já to tady budu takhle rozebírat, ale moje rodiče, když přišli rozjíždět továrny ve Vansdorfu v 45.

Tak máma moje byla těžce nemocná na nervy z koncentráku nebo z toho pracovního tábora.

Ale víte, víte, kdo to dělal největší problémy? Ty rabovací gardy, který se mstily na těch lidech, protože sami měli špinavý svědomí.

My nejsme tady od toho, abysme posuzovali budou minulost. My jsme tady od toho, abychom řešili současnost.

Promiňte, že to takhle, pane předsedající. Tak jsem musel v souladu s jednacím řádem hlídat čas.

Tak prosím, pan poslane Doxanský, devět minut.

Vážené kolegyni, vážení kolegové, po několikáté už velmi prosím vraťme se k meritu. Debaty o tom, jaká strana je napojena na jakou stranu, kdo kde co řekl, ani o tom, že budeme stále probírat historické konsekvence, nás nikam neposunou.

Přeci celé to projednávání je jen a pouze o návrhu usnesení tak, jak jste ho četli, a o tom, zda považujeme či nepovažujeme za vhodné, aby se udála ta událost v Brně. To je celé.

Bavme se opravdu o tom textu, co vám případně vadí na tom usnesení.

Bod jedna: aby zdvihuje význam česko-německé deklarace podepsané 21. ledna 1997 a tak dál.

Bod dva: připomíná, že poslanecká sněmovna parlamentu České republiky vyslovila souhlas s česko-německou deklarací.

Bod tři: oceňuje dosaženou mimořádnou úroveň česko-německých vztahů a vyjadřuje odhodlání na jejich rozvoji nadále se aktivně podílet.

Bod čtyři: konstatuje, že některé politické aspekty sudetoněmeckého hnutí jsou na českém historickém a společenském kontextu spojeny s důsledky nacistické okupace a s následným poválečným uspořádáním. Proto dodnes představují mu řádničí téma.

Bod pět: vyjadřuje nesouhlas s konáním uvedeného sjezdu na území České republiky.

Bod šest: odsuzuje kategoricky jakékoliv projevy historického revizionismu, relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního majetku České republiky.

Bod sedm: zdůrazňuje význam ochrany historické paměti, úcty k obětem nacismu a zachovávání společenského smíru.

Bod osm: vyzývá organizátory této akce, zejména spolek Meeting Brno a vedení svazu německých a krajinských sdružení, aby od jejího konání na území České republiky upustili.

To je to, o čem tu jednáme. Prosím, nerozmělňujme diskuzi do všech těch půtek, které to činí nedůstojné, které zbytečně zatěžují ty vztahy. Soustřeďme se, prosím, jen na to.

Děkuji.