Vypálili Motoristi Pavlovi rybník?

Zdraví vás Petr Holec.

Tohle je pořád na férovku a se mnou ve studiu sedí jako pokaždé můj parťák politolog Jan Kubáček.

Honzo, prezident Petr Pavel si přišel do Strakovky pro letenku do NATO a po 15 minutách si odnesl letenku do OSN.

Eh, Petr Macinka, vicepremiér a ministr zahraničí, který mimochodem byl i za tím, aby mu tu letenku do OSN – nebo řeknu, aby prezidenta pustili do OSN – eh, tak zatím byl. Protože on je to svým způsobem takový chytrý krok, aby vlastně nemohli být osočováni z toho, že prezidenta nikam nepouštějí. Ale na ten summit NATO zatím letenku nemá.

Eh, já jenom když jsem viděl prezidenta, jak přišel pěšky do Strakovky, říkal jsem si: on, když se potkal naposledy s premiérem Andrejem Babišem, tak se koukal demonstrativně na hodinky. Tak tentokrát jsem si říkal, měl se podívat na své hodinky, jestli tam má datumku, aby zjistil, že 8. června vláda řekla, že o Ankaře Verdikt oznámí až 22. a 20. června.

>> No, tak hrajou se poziční hry. Pravda je, že musí se nechat Petru Macinkovi, že tu situaci ovládl, protože v podstatě udělal kompromis. Já to trošku vnímám jako taktický ústup, protože podle mě ten sport prostě nefunguje. Vyprázdnil se. Eh, je to lišácký krok.

Bylo vidět, že prezident byl trochu v negliži, protože chtěl bojovat. On tam vlastně shrnul argumenty, které bych očekával, že pokud to udělá, tak budou v kompetenční žalobě. Opravdu šel je sesumírovaně. Bylo vidět, že si je jako osvojil, prošel spolupracovníky, kteří mimochodem šli za ním. Ono také bylo zajímavé, kdo s ním šel. Proto já mimochodem mám rád, když politici chodí pěšky. Ono to má hezkou symboliku, neurazí to, ale je velmi důležité také, koho si na ten výlet před kamerami berou. A tady bylo vidět, že to je z hlavy poradců.

Prezident je naladěn bojovně a Petr Macinka mu podobně jako kabinet – jak hodil jiné datum – tak vytřel a vysušil rybník. Tím, že mu nabídl poměrně prestižní událost, kam se prezidenti také vydávají, čili místo Ankary New York, což si myslím, že špatná varianta není, ale my to pak budeme rozebírat v detailu. Ale já jenom tak nadhodím titulek, že vlastně kuriózně ten, kdo je nejvíce v tahu v tuhle chvíli, je Andrej Babiš. Protože právě dnes, když natáčíme, tak je to pověstný půlrok vlády Andreje Babiše a v tom duelu vidíme na jedné straně motoristy a na druhé straně svitu a prezidenta k té skupině. Petra Pavla. To je podle mě charakter doby.

>> Já musím říct, když jsem to sledoval, ten kolorit toho, tak prostě mě Petr Macinka baví v tom, že on je škodlivý ironik, ale evidentně vlastně je velmi zručný rétor a ukazuje se a on si to užil, protože ten spor, který má s prezidentem Pavlem, samozřejmě se už táhne od doby, co prostě prezident Pavel nejmenoval Filipa Turka ministrem a od té doby pochopitelně motoristé s ním eh vedou takovou zákopovou válku.

Ale Petr Macinka tak jako jemně nadhodil: eh, jsme samozřejmě poctěni návštěvou prezidenta Pavla. Jenom přišel 8. června si kvůli Ankaře a o Ankaře se rozjede 22. června, ale pak si odnese letenku do OSN. A mimochodem eh ono je to pro motoristy tahleta komunikace typická. Eh jak pro Petra Macinku, tak pro Filipa Turka.

Já vlastně musím říct, že zaprvé jak styl komunikační – mě vždycky v politice, no, politika pro mě není něco tam chybí, když někdo tam není ironický, takový uštěpačný, škodlivý, ale nějak vulgární nebo hloupý. Vlastně je to, on svého času to plnil. Uměl to Miloš Zeman, když nesklouzával do peprnějších výrazů. Miroslav Kalousek to uměl, Mirek Topolánek, Václav Klaus byl pověstný. A myslím, že Petr Macinka tohoto a vůbec motoristé obnovili.

Druhá věc je, že ono nejde jenom o styl, ale o to, že my jsme tady několikrát řešili, jak se prezident Petr Pavel zvlášť po těch loňských sněmovních volbách chová, kdy skutečně vystupuje jako opoziční líder a zkouší vlastně spoluodsazovat. A tím, že má ten zásek u motoristů – nejmenováním Filipa Turka ministrem – tak vlastně jsou to motoristé, který ho zkoušejí eh zasazovat zpátky do těch, já bych řekl, mantinelů prezidentských. Eh a logicky vidíme, že za to schytávají obrovskou nenávist médií, která vidíme, že jsou primárně prostě prezidentské. Ale za tohle eh vlastně tímhletím jsou mi motoristé velmi sympatičtí. Já tam mám problém.

Samozřejmě, usmiívám se v tom, protože znám Petra Macinku ještě jako tiskového mluvčího Václava Klause a to bylo jiné pojetí. To bylo samozřejmě ideálně všude prezidentské, ale Václav Klaus tomu uměl dát dynamiku. To nebyl člověk, který by utíkal věčně k Ústavnímu soudu. Prostě věděl, že politické problémy jsou od toho, aby se politicky řešily a velmi často se řešily zavřenými dveřmi a pak byla šance najít kompromis. Dokázal tenhle prostor dát i Mirku Topolánkovi, kterého opravdu nesnášel, svého druhu nenáviděl a dokázali najít prostě logiku souhry.

Pravda je, mnozí teď posluchači řeknou: „No jo, to byla nepřímá volba." Ale ono to je také o těch hráčích. Já si dovedu představit, že by tam mohl být silný politický hráč, který by to zase zkoušel napínat podobně jako to dělal Miloš Zeman, ale s určitou dynamikou typu: hraju si to sám, nehraju to podle médií a podle chystaných očekávání a scénářů. Nehraji to skrze pavlač. To znamená, neventiluju to primárně národu, společnosti, oblíbeným denníkům, ale snažím se drbat hlavu, eh vyjednávat, eh skládat argumenty, vyměňovat si je se sochytnými politiky – tu s premiérem, tu s ministry, tu s vysokými úředníky, poslanci – ale za zavřenými dveřmi, kde ten prostor proto je. Ta politika je tvrdá, ale má jistou míru řemesla, úrovně kultury.

Ale zkrátka, když se vrátím k Petru Macinkovi, tak vtipné je, že tehdy bylo vše prezidentské, pro prezidenta maximum. Teď je to typu prostě: prezidente, pohybuj se opravdu jen v nějaké vymezené předzahrádce. Ale chápal bych to. To je prostě silová hra. V politice má své místo. Ale proč mě to štve a proč mám pocit, že to neprospívá ani motoristům sobě, ani Petru Pavlovi?

Protože to nepřináší žádný výsledek, jo? Že to je hraní pro hraní, že jo. Já mám pocit, že to už jsou takové šachy jenom pro vybranou skupinu lidí, kteří milují politiku, žijí politikou. Já tomu trošku říkám diváci od půlnoci do 3 ráno, když byly vždycky ty záznamy Poslanecké sněmovny. Ale pro zbytek je to velmi neproduktivní podívaná, která vlastně nepřináší žádnou novou kvalitu politiky, natož politické kultury, natož nějaký kompromis, natož nějaký jiný výsledek.

A podle mě tohle mínění není jenom ryze mé, protože se již podepisuje jak na míře popularity, která klesá prezidentu republiky Petru Pavlovi, tak ale i na preferencích motoristů v sobě, které v lepším případě stagnují, v některých měřeních klesají, někde stagnují, ale nerostou. Čili mám dojem, že veřejnost by ocenila klidně tvrdý spor, ale o něco smysluplného a co někam posunuje společnost, stát, ekonomický zájem státu a tak dál a ne takový: kdo bude sedět u jakého stolu a kam poletí.

>> No, ty jsi zmínil veřejnost.

Teď je oblíbené slovo veřejnoprávnost.

Já bych totiž řekl, že to, co dělá Petr Macinka s Petrem Pavlem, je za mě veřejnoprávní služba v tom, že – jak jsem řekl – on prezidenta prostě zkoušel usazovat tam, kam za mě patří.

A to, že Petr Pavel po těch volbách zdivočil. Férovku můžete poslouchat na Apple podcastech, Spotify a taky jako vždy na gazetyist.com platformě, která se teď přejmenovala na opiniio.com.

Navede vás to tam samo.

Děkuji za poslech a mějte se co nejlíp.