Významný host John Nash - vnuk Jana Antonína Bati 🇨🇿 26.6.2026 BULHARY 🇨🇿 KDE DOMOV NÁŠ?!

Invino Veritas.

No a my vás zdravíme v tuhle chvíli z jižní Moravy, kde jsme v obci Bulhary u takového druhého neformálního setkání festiválu, který se koná v obci Bulhary.

A v tuto chvíli dovolte, abych tady přivítal v rámci živého vysílání a rozhovoru pana Johna Neše, což je vnuk Jana Antonína Bati.

Hello.

Neš.

Dovolte, abych přivítal jeho partnerku, paní Janu.

Dobrý den.

Manželku, partnerku, životní partnerku a manželku.

Omlouvám se.

A taky děkujeme moc za pomoc s překladem a s vlastně tlumočením sem do místnosti.

Prosíme, vypněte telefony.

Děkujeme.

A taky vítám ředitele nadačního fondu Jana Antonína Bati Petra Kopčila.

A taky vítám všechny vás tady.

Je to určitá emoce, která se nedá přenést takto přes obrazovku, ale sedí tady mezi námi řada velmi vzácných lidí, řada vzácných osobností, ať už ze stran vědců, lékařů, manažerů, podnikatelů a taky bych řekl autorů knih.

Prostě je to pro mě velmi krásný pohled takto za ty kamery a to vlastně se díváme do očí i vám, co jste třeba krajané nebo co jste na cestě na dovolenou, protože většina národa se v tuhle chvíli vypravuje do Chorvatska, ale my jsme rádi, že se tady můžeme trošku zastavit nad československými dějinami.

A já vlastně než položím první otázku a možná poprosím vás i o překlad, protože to pokládám za takovou cennou informaci.

Když jsme vydali první noviny a první reportáže vlastně s Petrem Kopčilem v rámci vysílání Inovace republiky, tak se mi dostalo v únoru jedné takové odezvě a tu bych rád teďka nasdílel vám všem i Johnovi.

Měl jsem zmeškané hovory a ten hovor byl jednoho - vynechám jméno - ale bývalý vysoce postavený člověk, bývalý ministr a poradce prezidenta.

A on mi říká: "Pane Čumpelík, moc vám děkuji za to, že se začínáte nebo že se věnujete příběhu Baťovy rodiny a zejména Janu Baťovi.

Začal mi vyprávět o svém dědečkovi, jak pracoval v jedné z Baťovějích firem jako jeden z vrcholných manažerů, a taky mi řekl tuto větu, kterou teďka parafrázuji.

Jste si vědom toho, že když začnete odkrývat příběh Jana Bati, tak se může změnit pohled na moderní československé dějiny."

To je doslova věta toho poradce prezidenta.

A v tuto chvíli jsem měl obrovskou radost.

Odpověděl jsem mu: "Ano, to je ten důvod.

To je ten důvod, proč se dneska také setkáváme - aby se tyto informace, aby se ta svobodná diskuze, aby se archivní materiály dostaly široké veřejnosti, protože na to čekáme už skoro čtyřicet let.

Čtyřicet let komunismu a dalších čtyřicet let nezařaditelného materialismu."

První otázka - a já položím opravdu tři otázky, pak bych nechal lidi v plénu položit dotazy - je právě na ten archiv.

Udělali jsme do nového vydání novin rozhovor, který tady i pokřtíme ty noviny - to je včera z tiskárny - a tam jsem se ptal na archív, kdy archív vlád, archiv tajných služeb, rodinný archiv.

John, jak byste shrnul tu obrovskou badatelskou práci, o kterou zatím neprojevila zájem česká televize, čeští badatelé a kterou jste vlastně udělal vy.

Dvacet roků - on je jediný, který se tím zabýval čas v archivu, washingtonském archivu. A tam je vlastně takový proces - nazývá se to Freedom of Information. Člověk tam musí napsat a musí potom na určitou dobu čekat. Ale byli jsme velmi na to mocní. S pomocí nějakých právníků nám to trvalo skoro deset roků, aby nám vlastně poskytli první skupinu těch dokumentů.

To znamená, že tam dokumenty si vláda vlastně dopisovala, dávala je do federálního FBI a když se na to podívali, zjistili jsme, že tam nebyla žádná důležitá evidence, důkazy o tom z Británie, Kanady a Spojených států. Zjistili jsme, že tam vlastně nebyly žádné důkazy, které by nasvědčovaly, že Jan Baťa je kolaborant. Nebo to, co tam měli o něm, ho prostě dali na černou listinu a hovoříme vlastně o čase od roku 1946 až do roku 1950.

So you know, our investigation was really the next step - digging into the propaganda. In other words, kde to začalo, kdo to začal, o čem to vlastně bylo, a jak jsme do toho kopali hlouběji, zjistili jsme, že tam opravdu nebyla žádná evidence. Byly tam jen obvinění, smear campaigns - to, co zajímalo různé skupiny. Byly tam důkazy vlastně jen propagandy určitých skupin nebo nějakých novin. Konkrétně tam byly články, které si sami napísali a nejčastěji tam byla polovina pravdy a lži. A bylo to vždycky také zvláštní - ta osoba, která o tom hovořila, to také skrývala. Tam konkrétně - typická propaganda - a vlastně on se tomu věnoval a přišel na to, že některé úplně konkrétní věci a důkazy tam stále nebyly.

In 1946 trial - budeme se teď zastávat. Takže v roce 1946, kdy komunisté začali vlastně dělat propagandu proti Janovi, ho obvinili - to bylo šedesát bodů obžaloby - a vlastně zjistili, že ani jeden z těch bodů obžaloby není založený na něčem, kde by ho na tom mohli nachytat. A soudce ho zbavil všech těch nařčení opravdu v plném rozsahu. A bylo to vlastně jen proto, že komunistický režim mu chtěl zabavit opravdu veškerý majetek, prostě všechno, úplně komplet všechno.

A soudce Šrámek vlastně vyhodnotil pouze dva body - že nepodpořil český odboj a že na základě toho ho shledal vinným. Když to zjednoduším, tady pramení ta poválečná propaganda a - pozor - nikdy neskončila. Padesát let ji stále používal a byla používána proti jeho dědečkovi.

Že se potkal s Geringem a že se potkal s Geringem - že ho vlastně donutila česká vláda.

Ano, ano. Československá, pardon.

Takže kolem Sudet - když už byly zabrány - tak Jan Antonín Baťa ostře vystupoval proti tomu a chtěl, aby to území bylo vlastně navráceno zpátky.

Takže zkuste si představit, když Gering říká: "No, to by bylo fantastické, kdyby se Německo spojilo s Československem dohromady."

A dědeček se mu podíval do očí a řekl: "Tohle nikdy nebude fungovat. A je to asi jako když by dva muži chtěli spolu udělat dítě."

Gering okamžitě zrušil ten meeting a o dva týdny později - Jan byl uvězněn gestapem. A ta situace byla horší a horší a horší až do toho okamžiku, kdy Jan v roce 1939 definitivně musí odejít z Československa.

Jan byl opravdu velmi chytrý byznysmen a byl velmi dobře připravený.

A pro vaši představu - Jan přemístil více než čtyři tuny - já to radši zopakuju - více než čtyři tuny zlata, což je v tuto chvíli asi šest set milionů dolarů. Přemístil to do Kanady, do Jižní Afriky a do Indie - na tři kontinenty.

Udělal záměrně ten přesun, kdyby cokoliv. Bylo to ještě před válkou a válka začala v září roku 1939, pardon.

A dokumenty z rady ukazují, že Jan byl na blacklistu dávno před válkou. A je už jasné dneska z toho výzkumu, že vlastně všichni chtěli všechno, co Jan vlastnil - ty jeho zdroje - pro sebe a chtěli to už před válkou. Všechno, co vlastnil.

A Jan, tedy více než čtyři tuny zlata, udělal právě ten přesun právě proto, že věděl, když bude Československo zničené, aby to zlato proměnil na peníze a vlastně mohl obnovit nejenom svoje firmy, ale Československo.

Takže když se na to podíváte na každý ten kousek, který udělal, ať to bylo cokoliv, vždycky to udělal pro dobro československého člověka, našeho národa.

Když se podíváme například na téma slovenského národního povstání, tak dneska už víme a můžem to dokázat, že Jan Antonín Baťa financoval celé slovenské národní povstání.

A také dneska musíme to říct nahlas a můžeme to dokázat, že všichni baťovští ředitelé to dělali pro Jana, protože Jan byl majitel a byli samozřejmě k tomu instruováni vlastně v rámci odboje, co mají dělat.

Také samozřejmě, když po Mnichovu Československo mělo za úkol vybrat vlastně peníze, což byla taková národní sbírka, to můžem klidně označit, tak čeští bankéři vlastně řekli, že je to vyloučené, že se nikdy taková částka nemůže vybrat.

Takže zavolali Jana Antonína Baťu pro pomoc. A Jan Antonín Baťa pomohl v součinnosti vybrat 1,3 miliardy korun a Jan byl největší donátor tady tohoto a byl to jenom jeden z těch bodů, kdy Jan podporuje odboj. A Jan samozřejmě v dalším bodě, co je zajímavé, pomohlo přestěhovat tisíce zaměstnanců v době války vlastně mimo ty okupované zóny a vždycky je pomohl vlastně dostat mimo ty zóny, ty nebezpečné zóny.

Československá vláda a armáda potřebovala vždycky materiál. To znamená, já to jenom doplním, ať si pod tím představíte vlastně všechno. Boty, výzbroj, výstroj, vlastně suroviny, všechno.

A měli jsme v naší československé armádě přes 16 divizí.

No a potřebovali jsme vybrat na základě požadavku československé vlády nebo armády opravdu ty suroviny právě pro ně vlastně v době Mnichova. Jeden rok za své plně podporoval armádu a vlastně vybral, co bylo potřeba. A Jan vlastně tím řekl, že by se oni jako armáda nedokázali ubránit, kdyby jim nepomohl.

A tím, že měl v každém přístavu v Evropě spoustu surovin, spoustu materiálů, které nechtěl, aby dostali do ruky Němci, takže vlastně samozřejmě bylo důležité, aby to dostala naše armáda.

A když se dostaneme ještě před rok 39, před válku, Janovo filmové studio ve Zlíně na Kudlově vyrobilo jeden z nejlepších dokumentů v celé historii našeho lidstva, který se jmenuje Krize.

Ale vlastně nikdo neví, že stojí za tím Jan Antonín Baťa.

A on si myslí, že kdyby nacisti zjistili všechno to, co Jan udělal, protože za tím stojí, že by byl v těžkých problémech.

A říká, že jeho dědeček byl český patriot, který svůj život položil pro náš národ.

A když půjdeme až do konce jeho života, do roku 65, kdy měl mnoho srdečních infarktů, napsal na kus papíru poslední slova, která mohl napsat jenom ten okamžik předtím, než zemřel, že pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.

A já to jenom doplním.

Byl to osmý infarkt, na který Jan Antonín Baťa umírá, a dokonce jsme se tak krásně zachovali i k těm jeho posledním slovům, že i ty jsou přepsané a nejsou správně a jsou celé interpretované.

Tak já zkusím zapátrat po celém přesném znění, co Jan Antonín Baťa napsal, než zemřel, což se stalo v nemocnici přesně ve 12:00 v São Paulu.

Bylo nádherné slunečné poledne. Měl takhle otevřené okno. To máme všechno zdokumentováno a řekl něco ve smyslu.

Byla to skoro báseň.

Vyjde pravda na povrch jako olej na vodu. Je však třeba v ní věřit a ne v náhodu. Každému pravdy přej. Pravdy si váš.

A teď už si opravdu nevzpomenu, je příliš teplý den na ten zbytek, ale chci říct, že parafrázoval mistra Jana Husa.

Parafrázoval tím závěrem mistra Jana Husa a našli bychom v tom i kus Komenského.

A v jednom dokumentu Jan píše, že ta jeho oddanost vlastně pro můj národ je víc než moje peníze a můj život.

Tady je takovej malý dáreček pro vás, ale hlavně pro Petra. Tady máš tahák.

Děkuju.

Ano, ano. Přátelům diváků. Je to společná tvorba. Tady je přesnej ten cit.

Tak já to s dovolením přečtu. Já se poučím sám sebe.

Vyjde pravda na vrch jak olej na vodu. Je třeba však v ní věřit a ne v náhodu. Cti pravdu. Váž si pravdy. Pravda tě osvobodí. Ono tam je ale i pravdu přej.

Možná jo. Možná jo.

Tak věříme.

Snad se jednou s sebou potkáme a budeme se moct zeptat osobně. Moc děkuju za ty krásný slova.

Já mám chuť se zeptat teďka na pokračování toho příběhu v tom kontextu dějin a československého odboje. Ale položím úplně jinou otázku.

Máme tady jednoho globálního lídra, kterej je velmi úzce spojenej s městěm na tomhle světě. A to je Donald Trump, kterej je úzce spojenej a jeho rodina je spojená se Zlínem.

Myslíte, že tydle jména, jako je současný americký prezident, zná třeba československý kontext v souvislosti tohohle citátu o pravdě?

A jenom podotýkám pro všechny, že babička rodiny Donalda Trumpu stále žije vlastně a v blízkosti Zlína. Ano, paní Zeleničková ve Zlíně.

Něco, co se stalo nedávno v Spojených státech, co nacházím zajímavé, je, že víme, že u lidí, když měli dítě, vytvářeli si účty, takové úsporové účty. A právě Trump začal s tímto letos pro děti, které se narodily, tak myslím, že nějaká velká firma darovala velké miliony a vlastně peníze, pensiony, na účty těch nových dětí. Je to taková paralelní zajímavá, pocit, že by to bylo z té knihy, Baťovy, toho systému.

Eh, zeptám se tedy na ten odboj.

Já jsem si dneska, jak jsem zmiňoval na začátku, vzal tydle dvě legendy československého odboje. Nedávno jsme si připomínali to zabití Reinharda Heydricha a když se plánovala tady akce v Bulharech, tak pravidelní diváci víte, že je plán, je záměr, ale necháváme kolikrát tu vyšší moc.

Já se za to nestydím. Beru to jako součást našich životů, že na nás působí duchovní světy. Myslím si, že i Jan Baťa to tak měl a Baťova rodina.

No zkrátka se začal odkrývat během sedmi dní neuvěřitelný příběh.

A ta otázka je, jak souvisí Gabčík, Kubiš, operace Antropoid, zabitý Heydrich s Janem Baťou.

Jak to souvisí?

Jan říká, že nemá ještě všechny informace, ale říká, že je tam mnoho těch bodů, které se s tím spojují.

Něco, co třeba ví, je, že Čurda vlastně utekl a schoval se do Zlína.

Václavské. OK.

Víme také, že kolo, na kterém vlastně odjel jeden z parašutistů, tak bylo vystaveno ve výkladu Baťova obchodu na Václavském náměstí. Nebyla to náhoda.

Víme také, že Josef Hlavníčka byl vlastně tím hlavním důležitým ředitelem, když Jan Antonín Baťa odjel z Československa.

A Hlavníčka byl donucený vlastně k tomu, aby promluvil po smrti Heydricha, aby pronesl nějaký projev.

A takže vlastně jeho názor je, že to kolo tam bylo umístěno proto, aby to zamaskovali jakoby účast baťovy firmy, aby zamaskovali účast baťovy firmy v této operaci, aby udí by možno poslali do koncentračních táborů nebo by je vraždili.

OK, jo.

A protože tam je ještě víc detailů, máme prozradit?

To nechám na vás. Jako klidně to můžeme nechat možná mimo kamery. Já bych klidně to nechal mimo kamery, protože bude se vám špatně spát.

Já myslím, že ne.

A je tu ještě jeden bod. Takže chce John ještě upustit... A je tady ještě dopis, poválečný dopis dědečka pro amerického velvyslance. Mimochodem je kousek v těchto novinách. A že když potřebovali experty do Londýna, tak Jan říká: Pošlete je okamžitě do tří dnů do Londýna. Experty myslíme ty experty, kteří provedou operaci.

A když si budete chtít poslechnout tu naši vládu, která byla exilová, tak vám vždycky řeknou, že Jan nám nikdy nepomohl.

A původem český československý kongressman Štefan... bohužel v náš neprospěch. Teda, že on měl tady tento Štefán nějaký velký seznam, a kde bylo napsáno, že Jan Antonín Baťa věnoval našim českým československým letcům v Anglii dva letouny Spitfire, a kolik byla ta část? 250 000. A 250 000 dolarů. A je tam také napsáno o Janu Masarekovi, že tam vložil na 40 000 dolarů.

Dolarů. Hej.

Já možná jenom doplním, že to, co jste tady slyšeli, tak je úplně mimo paradigma mainstreammu a celého příběhu Baťů. Když někde řeknete, že Jan Baťa zaplatil letům RAF dva Spitfire, tak je to podložený fakt, který se tady absolutně nekomunikuje.

A já možná bych se podělil trochu o emoci tady pro vás všechny a i pro Jana.

My jsme byli před dvěma lety dokumentovat věci v Londýně a vlastně nás propojili čeští bývalí nebo současní letci, kteří se starají o odkaz RAF.

Mhm.

Možná promluvil tom dokazený.

A teď, jestli můžu poprosit o překlad.

Tohle je pro mě velmi emotivní věc, kterou říkám poprvé do živého přenosu a ještě tady před vámi všemi.

My jsme odlítli do Londýna dokumentovat věci. Covidové události, setkání s krajany.

A díky českým letcům, těm současným, kteří se starají o odkaz, jsme se potkali s Tomem Doležalem.

To je Tom Doležal.

A s Tomem Doležalem jsme se potkali ve velmi vzácném místě, v muzeu, kde mimochodem je uniform, originální uniforma Ginga a tak dále a tak dále. Velmi unikátní věci.

Pointa je ta, že mi je obrovskou ctí, že to tady můžu teďka říkat před Johnem, protože to, co teď řeknu, jsme ještě neodvysílali, ale máme zdokumentovaných x hodin záznamu.

Pan Tom Doležal nám brečel před kamerou, že jsme první v historii, kdo se ptá na příběh jeho tatínka.

Takže jsme udělali takový dokument, který se právě týká toho, co John tady řekl z té druhé strany, z rodiny Doležalů.

Mhm.

Což je mimochodem i člověk, který bez vlivu nějakých dotací, politiků a tak se stará jako dobrovolník a jako jediný v podstatě o hroby československých letců.

To je situace. Taková je situace našeho národa. Žádná ambasáda, žádné úřady, ale syn, anglicky mluvící syn pana Doležala.

Velvyslanec byl all things... John říká, že vlastně v tom dopise tomu americkému velvyslanci taky Jan vypisuje vlastně konkrétně všechny body, jak pomohl československému národu.

A taky tam píše o tom, že když vláda požádala o výcvik tisíce pilotů, což byla Masaryková liga, a ze Zlína bylo sedm pilotů, a Jan ale doručil... Bylo aplikováno jenom sedm, ale Jan se pokusil a poslal až požadovanou... Ale Jan poslal až 250. 250. A mnoho z nich létalo pro RAF.

Z mé strany poslední otázka dneska pak promyslete vy.

Eh, cítím potřebu se zeptat na tu minulost, ale zejména současnost. Na ten odkaz.

Eh, a budu se držet Jana, protože on udělal impérium 70, více než 70 měst po planetě.

Mimochodem tady je plno baťalogů mezi vámi, kteří některá místa navštívili.

Támhle vidím kamaráda, který dělal přednášku v Indii o baťových městech.

Mezi vámi jsou obrovské osobnosti tady za kamerou.

A ta otázka: Jaká je inspirace Baťů? Inspirace Jan Baťa v té duchovní spolupráci? V té víře, že ty věci dotáhnout spolupráci jako takové a vlastně inovace, které přinášel?

Jaká je ta inspirace pro budoucnost?

Education, jednoduše. Ty lidi se konečně začnou zajímat o Jana a ne o propagandu.

Jsme na tom správném startu. Teď to začíná.

Pracujeme velmi tvrdě.

Takže vlastně když najdeme malinkaté kousíčky a dáváme je dohromady, a může to být desítky takových drobných detailů, tak si říkáme: Moment, tady je Jan. Tady něco pasuje do sebe.

A bavíme se o filmu Krize. Kdy zjišťujeme třeba zajímavost, že tento film nikdo nevlastní, nikdo na něho nemá autorské práva, žádnou licenci.

Takže tady už je jasné, že vlastně za tím stojí Jan Antonín Baťa, protože on se po tom tehdy nemohl podepsat, a je vlastně pak jasné taky to, že za tím prostě stojí on.

A what's the next? OK.

Takže prostě říká: Tam už nic není.

Je důležité to, že nikdo nemá autorské právy na tento film a stojí zatím Jan Antonín Baťa, což jsme zjistili z drobných desítek malinkatých útržků.

Eh, pro vás, kteří ten film nebo kteří jste ten film ještě neviděli.

Eh, doporučuju v Americe, podotýkám, ne v Evropě.

Vyšel před rokem už i na Blu-ray v nejvyšší možné remastered kvalitě máme ten film.

A díky tomu, že na něho nejsou oficiální autorské práva, v podstatě je máme my, díky Johnovi, dá se říct, a jeho dědečkovi. Ten film by mohl být veřejně promítán.

Já dokonce řeknu: Měl by být veřejně promítán.

Takže vyzýváme lidi v regionech k projekci filmu Krize.

A teďka možná to, proč za sebe řeknu a jenom podotknu: Tady zase sedí jedna z osobností. Víťa támhle.

My jsme, než jsme se dostali do kontaktu takhle s nadací Jana Antonína Baťu, tak jsme natočili celý pořad o tom, že ten film existuje, protože ten film je spojen ještě s jedním obrovským fenoménem, a to je Voskovec a Werich, kteří v tom filmu hrají a zpívají a jezdí do pohraničí.

A v letošním roce 1926 tydle dva pánové společně s Jaroslavem Ješkem založili takzvané Osvobozené divadlo, což byl velmi kreativní protifašistický a protinacistický odboj.

Takže jenom takové zase zamyšlení.

Čekám, co odvysílá Česká televize. Čekám, co udělá mainstream. Čekám, co udělali všichni příznivci Václava Havla.

Myslím si, že právě Osvobozené divadlo je obrovským symbolem pro náš národ a slavíme v letošním roce 100 let.

Jenom taková krátká. 26.

Ne dnes, ale 26. září v umělecké zahradě vzpomínková akce pod vedením paní profesorky Denisové.

Takže Voskovec a Werich, film Krize se souvisí s dvěma fenomény.

A mimochodem Vavrečka byl jeden z těch, kteří, nebo který pomohl Voskovci s Werichhem vlastně uniknout, utéct z Československa.

Takže zase Baťa. Jan Baťa.

A Vavrečka byl vlastně něco jako ministr bez portfolia, ale byl ministrem pro propagandu. Takže mohl vlastně komukoliv pomoct, se kamkoliv pohnout, kamkoliv se dostat.

Tak teďka teda poprosím možná otázky od vás.

Pak teda se přesuneme i na to neformální setkání.

Tady možná ukážu, pokřtíme noviny, pokřtíme brazilskou kávu.

Takže ve vinotéce potom bysme pokračovali dál neformálně s Johnem Nešem a společně.

Ale otázky teďka.

Kdo chce položit otázku?

Jo, já vždycky.

A poprosím stručně na mikrofon.

Já jsem se chtěl jenom zeptat: ty čtyři tuny zlata, to bylo podnikové zlato firmy Baťa?

Takže odpověď i pro diváky, co se na nás dívají.

Ano, bylo to firemní zlato, ale jak John podotýká, majitelem byl Jan Antonín Baťa.

Další otázka.

Dobrý den.

Mám dotaz takový: nedávno, no, je to zhruba tak tři roky, vyšel v časopisu Vlasta článek a teď nevím přesně, jestli to byla dcera ještě nebo už vnučka Jana Antonína Baťy, která s ním žila v Brazílii.

Mhm.

A popisovala spoustu věcí, které tady byly dnes řečeny, včetně toho, že Jan Antonín pomáhal československé vládě exilové, a že byl potom nařčen, že to bylo naopak.

Děkuju.

Takže John to potvrzuje.

Říkal: OK, jasně, udělal to.

A vlastně opět potvrzuje: Jan Antonín Baťa byl největší podporovatel československého odboje, aniž by si uvědomoval, že to udělal.

A tady říká vztah Beneš a Jan Antonín Baťa: Beneš neměl Jana Antonína Baťu rád a Jan neměl rád Beneše.

A jeden z dokumentů, který je z amerických archivů a dokument, který máme, je z města Sezimova Ústí, které mimochodem postavil Jan Antonín Baťa.

Je tam velmi detailní mapa toho osídlení a zjistili jsme, že dům číslo jedna, tento dům věnoval Jan Benešovi, a archív, který jsem věnoval městu Zlínu.

Jsou to stovky tisíc dokumentů a stran.

A Jan v jednom z těch dokumentů, který v tom archivu je, tak v tom jednom dokumentu Jan popisuje, že prezident Beneš požádal Jana o vytvoření města se zimovkou.

A já přidám ještě jednu zajímavou novinku s dovolením, když se bavíme o vztahu Beneš a Jana Antonína Baťy, kterou jsem objevil opět náhodou.

Teď mi úplně tady stojí chlupy.

Takže zhora Duch svatý potvrzeno.

Zajímavost: jani, prosím tě, překládej Johnovi.

A existuje a stále stojí rodný dům Edwarda Beneše.

Není to dům v Sezimově Ústí, není to jeho vila, je to rodný dům.

Řekněme kousek za Plzní.

A v tomto jeho rodném domě firma Baťa po levé straně otevřela obchod Baťa.

A je velmi zajímavé, máme srovnávací fotografie z let, protože i v době osvobození, takže řekněme obecně v květnových dnech roku 1945, jsou tam transparenty v angličtině a ruštině: Osvobodilci, osvoboditele, vítejte.

A obchod Baťa i v roce 1945 je stále v rodném domě Edvarda Beneše.

Reakce jste slyšeli sami, že je to zajímavé.

Dneska už tam obchod Baťa nenajdete, ale možná je to dobrý motiv tam umístit aspoň pěknou ceduli na památku z jejich dobrého vztahu.

But you know one thing I find incredible: jedna zajímavá věc, že Jan Antonín Baťa vytvořil největší vlastně možnou organizaci a Beneš jedním papírem a podpisem ji celou zničil, zrušil.

Stačil jeden podpis.

Další otázka, nějaká příležitost důležitá?

Šlo by jenom toto dovysvětlit?

Možná jsem jenom nepochopil ten koncept, kontext toho, že jakoby jde o druhou organizaci a oni ji zrušili. O co se jedná?

Takto Jan Antonín Baťa na vrcholu své expanze v podstatě vytvořil a teď to bude muset správně popsat a rozdělit, řekněme a zaokrouhlím to korektně, třeba 105 000 pracovních míst, 105 000 zaměstnanců firmy Baťa.

Budeme jim říkat kmenové po celém světě.

Ale je to jako dnes, když se podíváte na například Škodu Mladá Boleslav.

Ví někdo, kolik má Škodovka kmenových zaměstnanců, asi?

Mám za to, že by to mělo být 30 000.

Může mě někdo opravit? Pletu se.

Ale stejně jako Škoda Mladá Boleslav má nejenom kmenové zaměstnance, ale navázaný průmysl, který dodává technologie, materiály a tak dál.

A jsou to lidé, kteří pracují v podstatě pro Škodu Mladou Boleslav, takto sekundárně.

Takže John počítal, už jsme tu úvahu měli.

Kolik dalších desítek tisíc lidí mělo práci díky tomu, že bylo těch 105 000 kmenových zaměstnanců? Takže jich mohlo být a teďka fabuluju 140 000, třeba.

Třeba, říkám třeba.

A to je právě to, že tohle Jan budoval roky a pak přijde někdo, kdo řekne jedním podpisem hotovo.

A jakým podpisem?

Na základě čeho?

Eh, OK.

Přelož dobře tu otázku, co stálo za tím, že vlastně Beneš opravdu to takhle skratchoval?

Prostě byla to jednoduchá ideologie, závist, a závist se tam projevovala.

OK.

Takže když se podíváte na dva poslední projekty, které Jan Antonín Baťa realizoval v Československu – jeden z nich byl projekt Baťovy železnice na Slovensko, což bylo mezi roky 1934 nahoru – a druhý, který byl zajímavý, druhý, který byl vlastně jeho vstup do médií, ale to není film, nýbrž televize.

A vlastně tyto oba projekty byly zablokovány Benešovou vládou.

A proč to Beneš udělal?

Je to zajímavé, že?

Tak já přidám kontext.

V roce 1936 Jan Antonín Baťa řekl: „Já chci svoji vlastní televizi a já ji budu mít."

Eh, OK.

Jenom doplním, vrátím se k tomu.

Jan Antonín Baťa si z Brna povolal odborníka.

Inspirovali se americkým trhem, který už cosi chystal, a ruským, který cosi chystal.

A jak to bylo dobrým zvykem, ve Zlíně to muselo být to nejlepší.

Takže v roce 1935 a 1936 se ve Zlíně skutečně vyvíjí Baťova vlastní televize před 90 lety.

A já tady, jestli můžu, tak s dovolením.

Please hold my microphone.

Možná poprosím, když také si promyslíte nějaký další dotaz, třeba poslední dva dotazy potom.

Baťa TV.

Wow.

Hezky.

Přátelé, už to běží.

Běží to živě.

Jestli jedete do Itálie, Chorvatska, zapněte si IR Baťa TV.

Já s dovolením doplním, že nejde jenom o formát.

Ale my jsme loni v létě začali skutečně naplňovat vizi televize Jana Antonína Baťy.

Takže od loňského léta vznikají autorská hudba, autorské znělky, autorské pořady.

Od letošního dubna natáčíme všude, kam sehneme, dokumentární vlastně zpravodajství.

Takže něco mezi BBC, CNN, Fox, co chcete, jakákoliv jiná televize.

A už máme natočené i studiové pořady, které vychází z toho, co od roku 1932 nahoru Jan Antonín Baťa skutečně dělal.

A je to fascinující, je to úžasné dobrodružství, velmi nákladné, a já věřím, že ještě letos o prázdninách uvidíte první díly televize Baťa.

To zní hodně štěleně, že?

Takže už na tom opravdu makáme.

Děje se to.

Děje se to každý den.

Krásný tvůrčí.

Další otázka.

Tak já podám vždycky mikrofon.

Nezapomeňte, jo, aby to slyšeli i diváci cestující na dovolenou.

Děkuji.

Já jsem se chtěla zeptat: jak byl Jan Antonín Baťa dědečkem?

Taková osobní otázka – a jestli po něm zdědil nějakou jeho vlastnost?

Děkuji.

DNA by povedla, je vid čas Jana Antonína. On to vidí, že každý má nějak čže někde vi umělecky založen. Jeho sestra koncertná pianistka – ta zbožňuje hudbu. Jeho maminka takistoš sestra je skr naznysová, že to bude žéže asi možno aj o 100 rokov nájde nkto tako on naozaj génius. Pod jeho názoru on vpredu 30 rokov vpredu možnoš v tom čase si predstavz naozaj chod našeho československého národu. A v knhe k on napísal ulenéo. Tak to vidí, že vlastně je to škoda – ho okradli a vlastně okradli sami seba.

Otázka?

Jo, tady.

Tak tady, já bych se jenom chtěl zeptat, jaký je názor na Baťovy ateliéry ve Zlíně a jestli tam už někdo se byl podívat.

Já jsem tam osobně byl a bylo to tam docela zajímavý.

Dokonce tam přednášel nějakej nebo prováděl mladej borec, kterým mu bylo, já nevím, kolem 30, ale byl tak zapálenej a podával takové informace, že teda to bylo perfektní.

Děkuju.

Já si to myslím, že to byl a tímto ho zdravím Jirka Mazia.

Jirka.

Ano.

Ano.

A Jirko je velmi, velmi ten je opravdu velmi zapálený.

Zapálený člověk.

A my jsme včera měli takové setkání ve Zlíně a právě Jirka Mazia tam byl a říká: "A mimochodem, John, nevím, jestli to víš, ale týden před oficiální premiérou tento film byl promítán přímo v Bílém domě prezidentovi, film krize. A tímto Jan chtěl vlastně upozornit celý západ na nebezpečí Německa.

A mimochodem Hensmith byl ten, který vlastně byl jeden z baťovských filmařů. Ten točil všechny reklamy a zajímavé propagační vlastně filmy přímo na Kudlově pro Jana Antonína Baťu.