BABIŠ: PROLHANÝ SEZNAM. Problém Turek. Trafiky ve sněmovně

Dobrý večer.

Dnes uvidíte českou sněmovnu jako dobře promazaný automat na příplatky.

Filipa Turka mezi dopravní nehodou, politickou odpovědností a údajnou nabídkou trafiky.

Andreje Babiše ve válce se Seznamem, Petra Pavla v roli prezidenta, který vládě rozhodně neuhýbá.

Brusel, větrníky a miliardy, o které se politici bojí přijít.

Okamurovu pragmatickou cestu do Číny, mocenské otřesy v Kyjevě a další evropský teroristický útok, kterému možná šlo zabránit.

Začínáme.

Když se mluví o politických trafikách, většinou si představíme dozorčí rady státních podniků.

Jenže pro začátek úplně stačí poslanecká sněmovna.

Z jejich 200 členů bere pouze základní poslanecký plat pouhých 130.

Základ přitom činí přibližně 115 000 Kč měsíčně.

Ostatní mají k platu ještě placenou funkci.

Kraluje TOP 09 a motoristé, všichni poslanci těchto stran mají zároveň placené funkce.

Ve sněmovně navíc funguje 18 výborů a 53 podvýborů.

Předsedů, místopředsedů a dalších funkcí je zkrátka dost pro každého, kdo se umí správně posadit.

Je dobré si to připomenout pokaždé, když politici začnou veřejnosti vyprávět o úsporách, zeštihlování státu a odpovědném hospodaření.

A právě v této atmosféře přichází server Neovlivní s tvrzením, že Andrej Babiš údajně nabídl Filipu Turkovi možnost vybrat si méně viditelnou, ale dobře placenou veřejnou funkci.

Třeba místo v dozorčí radě státní společnosti.

Důležité upozornění.

Server se odvolává na anonymního člověka z Babišova okolí.

Žádný dokument, nahrávka ani veřejné potvrzení předloženy nebyly.

Není to tedy prokázaný fakt, ale závažné zákulisní tvrzení.

Petr Macinka svého nejviditelnějšího poslance přes palubu nehodil.

Prohlásil, že počká na výsledek policejního šetření a nebude se účastnit lidového soudu.

A to je správně.

O vině má rozhodnout vyšetřování, ne titulek, sociální síť ani politický soupeř.

Motoristé ale stojí před těžší otázkou.

Filip Turek totiž byl jedním z hlavních důvodů jejich volebního úspěchu.

Parlamentní listy dnes tvrdí, že Andrej Babiš vytrestal prolhaný seznam více, než se původně zdálo.

Jisté je, že předseda vlády vede se Seznamem a novinkami otevřenou válku.

Už v květnu je na oficiální tiskové konferenci vlády označil za prolhané a začal veřejně rozebírat konkrétní titulky, které podle něj zkreslují postoje vlády.

Nejde jen o jednu redakci, jde o širší změnu.

Politici už nejsou odkázáni na to, jak jejich slova převypráví televize, noviny nebo zpravodajský portál.

Mají vlastní videa, profily a přímé přenosy.

Mohou ukázat celý výrok a postavit jej vedle titulku.

To je pro tradiční média nepříjemné.

Jejich stará výsada rozhodovat, co lidé uslyší a v jakém rámci, slábne.

Ale pozor, stejná pravidla musí platit i pro politiky.

Také oni mají povinnost nezamlčovat nepříjemné informace a nevyrábět si vlastní propagandistickou realitu.

Jindřích Richl mezitím označil prezidenta Petra Pavla za faktického lídra opozice.

Důvodem je prezidentovo veto změny zákona o rozpočtové odpovědnosti, kterou Babišova vláda potřebuje pro sestavení státního rozpočtu.

Richl tvrdí, že prezident tím nefauloval pouze vládu, ale celou Českou republiku.

Současně představil vlastní ekonomickou představu: 15% daně, státní kontrolu strategické energetiky, více zakázek pro české dodavatele a orientaci na země, které nejsou svázány evropskou zelenou a regulační politikou.

Jistě Petr Pavel má právo zákony vetovat, ale vláda má právo jeho veto přehlasovat a občané mají právo posoudit, zda prezident používá svou moc jako nadstranická hlava státu nebo jako protiváha vlády, kterou osobně nechce vidět u moci.

Rozhodnout o tom budou moci už brzy ve volbách.

Další konflikt přichází kolem takzvaných akceleračních oblastí pro větrné a solární elektrárny.

Ministerstvo průmyslu tvrdí, že původně zvažované území zmenšilo z přibližně 2685 km² na 474 km².

To odpovídá asi 6 desátinám rozlohy České republiky.

V těchto zónách se má povolování elektráren výrazně zrychlit.

Obce ale namítají, že s nimi stát jednal pozdě nebo vůbec.

Některé se o svém zařazení do zóny dozvěděly až z hotových map.

Filip Turek prosazoval minimální vzdálenost větrníků 900 m od domů.

Andrej Babiš návrh zastavil kvůli obavě, že by Česká republika mohla přijít o 10 až 20 miliard Kč z evropských peněz.

Jenže ani tady není historie černobílá.

Požadavek na rychlejší povolování obnovitelných zdrojů se do českého plánu obnovy dostal už v roce 2021 za první Babišovy vlády.

Později jej rozpracovala sněmovna a pro příslušný zákon hlasoval i Andrej Babiš.

Bruselský tlak je reálný.

Stejně reálná je ale politická odpovědnost českých vlád, které evropské podmínky postupně přijímaly.

Teď se bude rozhodovat, zda bude mít poslední slovo obec a její obyvatelé, nebo tabulka s termínem čerpání dotací.

Tomio Okamura se vrátil z Číny, kde jednal mimo jiné s předsedou čínského parlamentu Čao Letim, považovaným za třetího nejvyše postaveného muže země.

Na stole bylo obnovení přímé linky Praha–Šanghaj, zjednodušení vís, návrat čínských turistů, podpora českých firem i případ českého občana zadržovaného v Číně.

Jan Zahradil označil cestu za logickou a potřebnou.

Mluvit s druhou největší ekonomikou světa není kapitulace.

Je to zahraniční politika.

Výsledek se měří jednoduše.

Obnoví se letecká linka, přijedou turisté, dostanou se české firmy k zakázkám, posune se případ zadržovaných českých občanů.

Volodimir Zelenský opakuje, že Ukrajina společně se spojenci dotlačí Rusko k míru.

Současně ale řeší stále větší otřesy uvnitř vlastní země.

Odvolání ministra obrany Michala Fedorova spojovaného s technologickou modernizací armády a odporem proti privilegovaným zakázkám vyvolalo protesty i otázky, zda prezidentská moc nezačíná likvidovat vlastní reformátory.

Následovala také výměna velitele armády Alexandra Sirského.

Ukrajinské útoky drony mohou Rusku způsobovat bolestivé škody.

Sami o sobě ale nemusí změnit strategický vývoj války.

I bývalý ukrajinský ministr zahraničí Dmitro Kuleba varoval před tvrzením, že jednotlivé úspěšné operace automaticky obracejí situaci na bojišti.

Kyjev tak bojuje na dvou frontách.

Na první proti Rusku, na druhé o důvěru vlastních občanů, kteří nechtějí, aby se boj za přežití země změnil v omluvenku pro korupci, mocenské čistky a umlčování kritiků.

Po smrtícím útoku v Berlíně se opět ukazuje známý evropský scénář.

Podezřelým je 21letý Abdul B., kterého německé úřady znaly jako člověka spojeného s islamistickým prostředím.

Už dříve byl odsouzen za přípravu útoku proti státu a vyhrožování.

Přesto byl podmínečně propuštěn a měl pouze docházet na deradikalizační program.

Nyní je podezřelý, že najel do lidí a následně útočil nožem.

Prezident Miloš Zeman v reakci uvedl, že evropská politika dlouhodobě odmítala pravdivě pojmenovat islámský terorismus a rizika nekontrolované migrace.

Pokud stát zná konkrétního islamistu, který už připravoval útok a přesto jej nechá volně pohybovat mezi lidmi, nejde o nedostatek informací, jde o selhání státu.

Evropa nepotřebuje další pěkné fráze, nasvícené budovy a sliby, že se nenechá zastrašit.

Potřebuje bezpečnostní systém, který nebezpečného člověka zastaví dříve, než jsou na ulici mrtví.

Web Protiproud slaví rozhodnutí Městského soudu v Praze, který sprostil většinu obžalovaných ze spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír.

Současně mluví o soudní mafii a případ přirovnává ke kauze Čapí hnízdo.

Větš­ina obžalovaných byla skutečně osvobozena.

Dva lidé však dostali podmíněné tresty a jeden také zákaz organizování vojenských nebo polovojenských výcviků.

Rozsudek není pravomocný a státní zástupce se odvolal.

Veřejnost má právo ptát se, proč některé politicky citlivé kauzy putují mezi soudy celé roky, proč se rozsudky opakovaně ruší a zda trestní řízení někdy samo nepůsobí jako trest.

Nejsilnější kritika justice nepotřebuje konspirační nálepku.

Stačí přesná časová osa, jména, rozhodnutí a počet let, po které stát člověka držel v nejistotě.

Dnešní zprávy mají společného jmenovatele.

Nová vláda naráží na staré struktury, bruselské závazky, nepřátelská média, prezidentské veto, soudní systém i vlastní personální problémy.

Jenže moc přináší také odpovědnost.

Politici nemohou donekonečna vysvětlovat, co všechno pokazili jejich předchůdci počínaje císařem pánem za Rakouska Uherska.

Teď vládnou oni.

Občané je proto nemají hodnotit podle počtu ostrých výroků, selfíček, zahraničních fotografií ani videí na sociálních sítích, ale podle výsledků, podle cen energie, bezpečnosti v ulicích, stavu veřejných financí, počtu zbytečných trafik, obchodních zakázek pro české firmy a podle toho, zda se stát konečně začne řídit zájmy vlastních občanů, nikoli termíny dotačních tabulek.

To jsou zprávy Veroxu.

Děkujeme, že jste s námi a sledujte www.verox.cz, kde toho najdete mnohem více.