Co a proč se děje v Íránu? | KOVY

Ahoj všichni, tady Kovi.

Pokud se vám povedlo vyhnout se zprávám o zabití nejvyššího vůdce Íránu, jmenování nového zavřených letištích v Dauha v Dubaji, zdražujících energiích, záběrům bombardování a další válce, pod kterým kamenem žijete? A můžu se k vám přestěhovat?

Já jsem si přišla hrát s kamenem.

Koordinovaný letecký úder Izraele z USA na rezidenci íránského nejvyššího vůdce zabil 28. února ráno kromě diktátora Chajího i nejvyšší vedení íránského režimu. Ten se zhroutil, lidé převzali vládu, zavládla demokracie. USA nyní těží veškerou iránskou ropu a minerály a v Teheránu se točí sequel Barbie s Gal Gadot v hlavní roli v hebrejštině. Tak nějak mohla vypadat vize ideálního výsledku pro Donalda Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua při ohlášení ofenzivy.

V reálu se ale Írán na smrt 86letého vůdce překvapivě připravil čtyřmi vrstvami nástupnictví pro všechny klíčové pozice státu. A v reakci na útok nepálil jenom na Izrael, ale úplně všechny kolem: Emiráty, Jordánsko, Qatar, Ázerbájdžán, Kuvajt, Saúdskou Arábii, Kypr.

Proč taková reakce? Kromě útoku na americký a izraelský cíle je to snaha vyvinout tlak. Poškození roky budované image Dubaje nebo Dauhy, ztráta miliard z turismu a nebezpečí pro obyvatele expaty i byznysy. To je přesně tím, co může vrazit klín mezi spojenectví USA a států v Perském zálivu.

Přeškrcený Hormouzský průliv a pokles těžby ropy zvedá ceny pohonných hmot, ale i zkapalněného zemního plynu, což je problém i pro EU, která byla na začátku konfliktu znepokojena dokonce značně. Halleluja, to už je co říct, ale hlavně dlouhá válka je přesně to poslední, co by Trump a republikáni před letošními průběžnými volbami do Kongresu potřebovali.

Takže íránský režim má teď jediný cíl: přežít. A ten mají i Íránci.

Věřte nebo ne, tohle byla opravdu zamýšlená strategie: sejmout vůdce a vyzvat lid ke svržení režimu. Je pravda, že Íránci proti režimu masivně protestují. Před pár lety třeba žena, život, svoboda. Protesty poté, co mravnostní policie usmrtila 22letou Mahu Amíny, kterou zadrželi za nesprávně nasazený hidžáb, nebo po nedávném kolapsu měny, kdy obchodníci na velkém bazaru stávkovali – byla extrémní inflace a po těch stávkách do ulic vyšly miliony lidí v celé zemi.

Jenže v obou případech byly tyto protesty režimem brutálně potlačeny. Během prvních zemřelo přes 500 lidí, během nedávných minimálně 7 000 dalších. Takže je celkem logické, že si lidé úplně neřekli: „Jsme v Teheránu, jdeme do ulic."

V zemi jede masivní propaganda. Třeba během prvních protestů lživě označovala Mahu Amíny za americkou agentku. Je to americká agentka – obecně populární fráze. Tahle propaganda v zemi prostě šlape dekády a zrovna teďka si ujíždí na AI generovaném obsahu. Zatímco oficiální účet Bílého domu postuje memy se SpongeBobem, Call of Duty nebo GTA. Gratuluju. Tohle fakt vypadá, že jsme se ocitli v té nejhloupější verzi reality.

Nic Američané nemilují víc než baseball a války na Středním a Blízkém východě.

Každopádně z vlastní zkušenosti jako turisti v Íránu potkáte anglicky mluvící, většinou mladé lidi ve větších městech. Všichni z nich ten režim absolutně nenávidí. Takže naší západní optikou se jednoduše může zdát, že tohle je realita všech. Jenže Írán má 90 milionů obyvatel, řadu z nich na venkově bez internetu, znalostí jiných jazyků, s jedinou televizí a jediným narativem.

Takže proč režim nepadl? Zemí je prorostlý skrze ozbrojené revoluční gardy. Těm zaručuje obří moc i peníze. Opozice je pak roztříštěná velmi podobně jako etnická mapa Íránu, která vám dobře ukáže, jak hodně komplexní a složitá tahle země je. Výraznější osobnosti občanské společnosti rychle končí za mřížemi.

A když si vzpomenete na to, jak dopadla Libye po pádu Kaddáfího režimu nebo Irák po Huseinovi – v rozvratu občanské války, zmítaný konflikty radikálů a okolní země včetně Evropy čelily přílivu uprchlíků – tak tahle složitost začíná být docela jasná.

Část Íránců teďka vidí naději v Rézovi Pahlávím. Irán, jeho otec vládl jako šách, panovník sekulárnímu Íránu, který byl před islámskou revolucí v roce 1979 královstvím. Neměli právo volit, nemuseli nosit hidžáby. Stát s podporou blízkých spojenců – tehdy USA a Izraele – budoval infrastrukturu, zaváděl reformy, ale zároveň vládl pevnou rukou, potlačoval opozici, využíval brutální tajnou policii SAVAK a v zemi stejně jako dneska bujela korupce.

Před revolucí stála proti Šáhovi pestrá opozice. Z revoluce vzešla Íránská islámská republika, teokratická diktatura, která zbytek téhle pestré opozice buď úplně odstavila nebo rovnou popravila. Nám sebrala práva, nasadila hidžáby. Právní věk pro uzavření manželství u dívek snížila na devět let a absolutní moc svěřila do rukou nejvyššího vůdce, tehdy Chomejního. Tenhleten režimní pilíř nenávisti k USA a Izraeli stojí dodnes.

Z čeho vlastně ta nedůvěra nebo přímo nenávist k západu pramení?

Na počátku zájmu USA o region stála nepřekvapivě ropa. Tu začali těžit Britové – předchůdce dnešní BP. 16 % zisků šlo Íránu a 84 % Británii. Taková britská férovka vlastně.

Mohamed Mosadek, tehdy ještě demokraticky zvolený íránský premiér, to označil za ekonomický kolonialismus. S podporou veřejnosti a parlamentu těžbu znárodnil, aby zisky zůstaly Íránu. Legitimní krok suverénního státu.

Británie, tehdy ještě vedená Churchillem, spustila námořní blokádu přístavu, takže Íránu zabránila ropu prodávat. Hlavní bylo to přerušení obchodu, které Írán obchodně izolovalo. Británie se pak obrátila na USA. Pod zámínkou Mosadekovy náklonnosti k Sovětům, což nebyla pravda, spustila americká CIA s britskou MI6 operaci Ajax. Založili magazíny, platili demonstranty, novináře, důstojníky a premiéra označovali za komunistu – což v roce 2013 CIA odtajnila ve vlastních dokumentech. Částí tím pomohli k převratu v roce 1953. Výsledkem bylo, že šách tehdy získal absolutní moc, utáhl šrouby, což ironicky později vedlo k revoluci a režimu, který byl zcela otevřeně nepřátelský vůči západu i USA.

Vlády se ujaly. Režim se rychle zocelil a etabloval válkou s Irákem. Po smrti Chomejního nastoupil Alí Chamenej, kterého teďka po atentátu vystřídal jeho syn Mozhtaba Chamenej, zástupce ještě tvrdší linie než jeho otec.

Možná si říkáte, proč jsme si teď udělali tenhleten výlet do historie. Na začátku ofenzivy si ho v projevu udělal i americký prezident. Tím se dostáváme k otázce, proč válka vypukla. Nejsou to totiž jenom historické kapitoly, ale i současný vliv íránského režimu. V regionu přímo podporuje hnutí Hamás v Gaze.

Hizbalách v Libanonu, Husí je v Jemenu, donedávna i Asadův režim v Sýrii a Milice v Iráku.

Dodávkami munice, informace, výcviku i peněz vytvořil osu odporu, kterou víc než cokoli spojuje nepřítel.

Proč je Izrael ve válce, je naprosto jasný. Islámská republika je od svého založení jeho úhlavním nepřítelem. Neuznává jeho existenci. Dokonce ho odmítá nazývat Izraelem. Otevřený konflikt byl léta jen fantazie, ale dneska už ne.

Ale proč jsou ve válce Spojené státy? Pro ně je hlavní riziko letitá snaha Íránu vyvinout jaderné zbraně. Režim obohacuje uran na úrovně, pro který neexistuje mírové odůvodnění a budiž tahleta fackovací reakce všech sousedů kolem výbornou ukázkou, proč jaderní zbraně v rukou tohodle režimu opravdu nejsou úplně ideální scénář.

Netaniahu se do konfliktu snaží americké prezidenty zapojit dekády a právě jaderné zbraně jsou hlavní argument. V roce 2012 nic není horší než představa Íránu s jadernou bombou. Stejně urgentní varování přišlo v roce 2015 a s trochu méně komiksovou ilustrací i v roce 2018.

USA dlouhá léta volily sankce a diplomacii. Ta v roce 2015 vyústila v jadernou dohodu. V rámci té Írán slíbil, že nevyvine jaderné zbraně, výměnou za zrušení sankcí. Pak ale přišel Donald Trump. Od jaderné dohody ustoupil a aplikoval taktiku maximálního tlaku. Írán obnovil vývoj jaderných zbraní.

První otevřená eskalace přišla v roce 2020. Íránem podporované milice tehdy zaútočily na ambasádu USA v Iráku a Trump odpověděl nečekaně tvrdě. Sulejmani vedl Quds Force, speciální jednotky íránské revoluční gardy. Ve své době to byl druhý nejmocnější muž Íránu, který si od Chameneího vysloužil uznání, který v českých vodách velmi dobře známe.

Hudobní notu pro věrné služebníky. Tím nezískala Írán jenom osu odporu, ale i obraz režimu, protože odpověděl velmi symbolicky a navíc nakonec omylem sestřelil civilní letadlo.

Od té doby Írán oslaboval. Válka Izraele s Hamásem a Hisbaláhem oslabila klíčové spojence. Asadův režim v Sýrii padl. Husí v Jemenu bombardovala Amerika, padly měny, protesty a minulý rok se opět ozval Netaniahu.

Tentokrát ale i Mezinárodní agentura pro atomovou energii. V roce 2025 vydala zprávu, podle níž Írán nashromáždil zásoby obohaceného uranu k výrobě devíti jaderných zbraní, pokud by ten materiál obohatil na zbraňovou úroveň.

Izrael tehdy zaútočil na strategické cíle a USA se přidaly devět dní později shozením takzvaných bunkerbuster bomb na klíčová podzemní jaderná zařízení. Byla to krátká dvanáctidenní válka.

Jenže to nebyla úplně pravda. Írán obohacený uran stále má. Netaniahu nevidí pozitivní výsledky průzkumu před volbami a Izrael tak začíná chystat další útok na Írán, ať už z USA nebo bez nich. Podle novinářů si přijel pro posvěcení tohodle plánu. Varoval Trumpa před íránským přezbrojováním a připomněl mu, že je režim oslabený a také, že v minulosti plánoval prezidentovu vraždu, což celé téhle záležitosti pro Trumpa dodává osobní rozměr.

No a potom přišlo tohle. Běžně by taková zpráva znamenala klasické oznámení státní návštěvy. Tentokrát to byla řekněme nedobrovolná a trvalá státní návštěva.

Poučení pro diktátory světa je jasné. Nenapodobujte Trumpův tanec, jinak vás odešle do věznice s Didim, což může být větší trest.

Výsledek. Překvapivě snadná operace možná přesvědčila Trumpa, že se o to samé pokusí s Izraelem v Íránu. Týdny před útokem sice probíhala jednání v Maskatu a Ženevě, mezitím ale USA přesouvaly do regionu obří množství vojenské techniky. Tehdy se zdálo, že to je možná nátlaková taktika pro tahle jednání.

Jeden z mediátorů den před zabitím Chameneího ho prohlásil. A dál už to známe.

Zabití Chameneího a nejvyššího vedení, oslavy i truchlení v ulicích, odvetné dronové a raketové útoky na americké základny i civilní cíle států v Perském zálivu.

USA hlásí eliminaci námořnictva, 90 % pokles vystřelených raket a o 83 % méně vystřelených íránských dronů. Optimismus a cena ropy klesá, dokud ve stejný den nevystoupí ministr války Hexet s trochu jinou zprávou. Panika a cena ropy stoupá.

Aktuálně si můžete poslechnout 20 rozhovorů s odborníky a každý vám vyjeví trochu jiný scénář vývoje. I proto, že se cíle operace dynamicky mění a Donald Trump může klidně dneska vystoupit a říct, že to taky, ale hlavně bombasticky oznámit vítězství a vyzvat ke složení zbraní.

Ale bude o to mít zájem Írán nebo Izrael? Těch otazníků je tady spoustu, ale jedna věc je jistá. Tenhleten plán je, po tom, co USA omylem zacílily se základnou revolučních gard sousedící dívčí školu, Izrael odpálil zásobníky ropy, která napršela na Teherán a režim znovu brutálně potlačil demonstrace, už docela nepravděpodobný.

Takže nezbývá nic se modlit. Administrativa míru se na rozkaz hrdého držitele Nobelovy ceny míru vydala do další války.

Íránský režim se snaží nezhroutit, stejně jako Hillary, když jí Bill strká do silnice. Oficiální účet Bílého domu postuje memes s bowlingem.

No a Rusku. Írán mu léta dodává drony pro válku na Ukrajině. Sice oslabuje spojenec, za to teďka kešuje vyšší ceny ropy a sleduje další úbytek volné munice i mediálního prostoru pro Ukrajinu.

Orientace v situaci je složitá. Nejen, že jsou sítě zaplavené AI videama, ale zprávy z Izraele, Íránu nebo třeba i Emirátů prosakují občas hodně skromně.

Jedna věc je jistá. Konflikt běží a stejně jako zítra může přijít příměří. Možná může přijít i nějaká eskalace situace.

To bohužel neví nikdo a nejspíš ani Donald Trump. Ale já moc doufám, že po dnešním videu trošku lépe tušíte, co všechno vedlo k tomu, co se právě teďka děje a že ten historický kontext je velmi zajímavej, bohatej a důležitej.

Pokud jste se dneska něco nového dozvěděli, budu moc rád, když video budete sdílet. Přidejte like, přidejte odběr a vidíme se zase příště.

Mějte se hezky a ahoj.