Děsí mě zbrojení Němců. Rusko není sebevrah. EU nás chce šmírovat | Kateřina Konečná | Rádio TO #18

Vážení posluchači, trilogii našich rozhovorů na rádiu To v pořadu rozhlas bezdrátu s poslankyní Evropského parlamentu Kateřinou Konečnou začneme otázkou, zda je Rusko skutečně připraveno zaútočit také na země Evropské unie a NATO nebo zda strach z Ruska se stává současně politickým nástrojem, kterým lze ospravedlnit výdaje a rozhodnutí, jež by se v Bruselu za jiných okolností prosazovala podstatně obtížněji. A komu vlastně pokračování války prospívá? Určitě neprospívá svobodě slova. Evropská unie stále zarputileji bojuje proti takzvaným dezinformacím. Kdo ale bude rozhodovat, která informace je ještě přípustná a kdo bude hlídat samotné hlídače? A především zůstává svoboda projevu právem občana i tehdy, když říká něco, co se politické moci hluboce nelíbí? Od mikrofonu rádia to zdraví Václav Musílek a především v našem studiu znovu vítám Kateřinu Konečnou. >> Děkuju za pozvání. [hudba] >> [hudba] >> Evropská unie výrazně posiluje vlastní obranné kapacity a stále více se mluví o evropském zbrojení. Vy jste vůči tomuto trendu kritická. Co vám na něm vadí nejvíc? >> Eh, víte, mě jako vlastně dvě věci. Jedna mě historicky těsí, když mi Němci eh když se podíváte dneska na německé výdaje na zbrojení a zjistíte, jaké jsou a všichni víme, jak nebo co způsobilo Německo, když naposledy zbrojilo a vždycky říkám, že historie se opakuje velmi často a já bych nerada, aby došlo k opakování téhle historie. Takže mě na tom děsí, že vlastně hlavními nositeli té myšlenky je je jsou Němci. E děsí mě na tomto, když vám šéf Volkswagenu řekne, že budou předělávat některé své továrny z automobilek na vojenské závody a dodá k tomu, což už v českých novinách se nedočtete, to už tu jednou bylo. Tohle nechcete slyšet od nikoho z Německa a v němčině, pardon, omlouvám se, ale fakt jako všichni asi víme eh jako, kdo jsme tu historii ještě někdy studovali. co to znamená. A vadí mi na tom hlavně to, že eh se v podstatě dneska jednostranně investuje do eh investujou obrovské peníze bez jakékoliv kontroly do něčeho, co si myslím, že navíc stejně nemá v budoucnostu v budoucnosti jakékoliv jako opodstatnění pro produktivitu, pro konkurenceschopnost Evropy jako takové. To mi na tom vadí asi nejvíc. Já si prostě nemyslím, že kdyby mi někdo řekl, že Evropa dává tyhlety peníze do vývoje své vlastní umělé inteligence, kdyby mi někdo řekl, že Evropa bude dávat e tyhle peníze do startupu, do svých prostě strojírenských společností nebo i farmaceutických společností, které budou vyvíjet něco to, co tomu světu přinese něco pozitivního, bych to asi vnímala jinak. Ale mě ta mantra toho, kolik musíte investovat do zbrojení bez toho, aby vám někdo řekl, že to je stejně k něčemu, přijde jako absolutně šílená. Já vždycky říkám, když se podíváte na výdaje, na zbrojení zemí NATO a třeba toho teď nenáviděného Ruska z pozice Evropy nebo i Číny, tak eh to na to vydává čtyřnásobky, pětinásobky. A a k čemu to je? Jako v čem se cítím víc bezpečně? Když já jako česká občanka, když mi vláda řekne a teď budu investovat 2 % a dokonce se i Babišova vláda znovu zavázala až k tomu závazku 5%, to vlastně potvrdila teď v tom Turecku, že ano, my si za ním stojíme 400 miliard v tuhle chvíli eh korun. Tak já se ptám, a v čem se budu jako cítit bezpečně, když tyhlety peníze budou investovány do toho zbrojení? Ve chvíli, kdy tady občané nebudou mít základní lékařskou péči, kdy to ve školství bude vypadat tak, jak to budou vypadá, kdy nebudou mít kde bydlet, kdy nebudou mít postavené cesty, tak pro mě je daleko větší riziko ta nespokojenost těch lidí, než to, jestli mám někde nakoupené nějaké stíhačky, které nemlich ovládá někdo s americkými tlačítky, nebo jestli mám prostě tady tanky nebo něco podobnýho ve skladech. Já pořád jako nechápu tu logiku těch, kteří říkají, pro nás je dneska bezpečnost České republiky založená na tom, kolik nakoupíme v armádních zakázkách. Pro mě, jako pro Kateřinu Konečnou, je bezpečnost České republiky založena na tom, jestli máme suverénní energetickou politiku, do které nám nikdo nešáhne. To znamená, budeme mít dostatek energií za rozumné ceny. Jestli máme například vodu ve svých rukou, což se tady stalo v těch 90, kdy jsme ji prodali a dneska na to můžeme krutě dojet, protože prostě ty eh systémy jsou v rukou úplně někoho jiného a může to být velký maler a ti občané nebudou mít na to, aby si tu vodu zaplatili. jestli tady mám nějakou základní výrobu, která mi poskytuje pracovní místa a zároveň vytváří nějaký ten hrubý domácí produkt, jestli se tady odvádí desítky nebo stovky miliard do zahraničí za to, co je vytvořeno českými rukami a jestli tady existuje nějaký základní sociální smír. To je pro mě z pozice bezpečnosti občanů České republiky daleko zásadnější, než jestli někdo nakoupí zas nějaký nesmysly a s odpuštěním vojenské hračky za 40 nebo 50 dalších miliard, protože to po nás někdo chce. Ten někdo to po nás chce proto, protože si Amerika potřebuje vydělat a protože všichni víme, že v té Evropě tady ty firmy zbrojní prostě nikdy nebo ještě poměrně dlouho nebudou, takže to všecko budeme valit těm Američanům. To, kdo na tuhle tezi přistupuje, že 2 % HDP z nás udělají bezpečnostní nebo více bezpečnou republiku, tak je podle mě prostě hlupák. >> No, Evropa ale současně čelí argumentu, že spoléhala po desetiletí na bezpečnostní ochranu Spojených států a Američané se k tomu stále méně znají. Nemá v tomto ohledu jisté zvýšení obranných výdajů racionální základ? Já nevím a nevidím žádný racionální základ v tom, že Česká republika koupí F35, přijdou jí možná za 10 let a teď ten čudlík na nich bude ovládat ten Američan. To mi fakt jako nepřijde absolutně racionální. E, já bych si přála, aby vždycky se musíte ptát na to, proti komu to vlastně děláte. A tu otázku jsme si jako nikdy nepoložili. Teď tady máme tedy to zlé Rusko, které zaútočilo na Ukrajinu. Ale jaká bude vůbec, pokud bude nějaká válka za 10, 20, 30 let? Jak se to bude odvíjet? Dneska to vidíme. Eh, dneska se místo letadel nakupují drony. Dneska se řeší místo protiletecké protidronová ochrana, protože ty malé drony za pár stovek s odpuštěním dneska dokážou daleko víc než jakékékoliv eh jakékoliv prostě sofistikované systémy, které jako nakoupíte. A já nejsem teda, přiznám se a fakt nechci, aby to tak vyznělo vůbec žádný bezpečnostní expert. Já se na to dívám možná příliš sským rozumem, ale přijde mi, že když budeme země, která nebude mít agresivní zahraniční politiku, nebude nikomu vyhrožovat, nebude se snažit být eh pupkem světa a zároveň tady bude fungovat základní eh sociální smír. Eh, bude tady fungovat základní prostě infrastruktura té země, kterou potřebují ti občané k tomu, aby se jim v tom dobře žilo, tak je to daleko víc než to, co máme v těch hangárech nebo eh v těch kasárnách schováno. Zároveň, když se bavíme o tom, o té technice, tak já vždycky říkám, a kdo ji bude jako ovládat v těch Čechách? Máme absolutní nedostatek jako lidskýho potenciálu, lidských kapacit. Já bych ještě pochopila, že ta vláda bude investovat právě do těch do toho lidského potenciálu, do těch lidských kapacit, do těch vojáků jako takových, protože ano, nám se tady jednou může stát a vůbec to nemusí přijít z Ruska, že budeme potřebovat ochránit v nějakou chvíli vlastní hranice. Vidíme to. Dneska si hrajeme na Schengen, ale když jedete do Německa, vy stojíte si půl třič hodinovou frontu na té dálnici, protože ti Němci to prostě mají ohraničený ze všech stran. A vracíme se k tomu. Může se mi to líbit, nemusí, ale musím respektovat, že to tak je. Měli jsme tady ty migrační krize, kdy tady i přes Českou republiku procházelo obrovské množství občanů, kteří byli obrovským bezpečnostním rizikem daleko větším než ty mocnosti, o kterých dneska mluvíme. A zároveň prostě kapacitně víme, že to nezvládáme. My asi tady nikdy už nebudeme mít jako armádu stylem, že budem schopni tu republiku nebo bude schopna ji ubránit. Ale to, aby ta armáda byla nějakým základním prvkem v té bezpečnostní architektuře, je určitě důležité. Ale to fakt jako těch 400 miliard to nevytvoří, protože je tam dáme. >> Jak jste zmínila, představitele Evropské unie a některých evropských států stále častěji hovoří o dlouhodobé bezpečnostní hrozbě ze strany Ruska. Myslíte si, že Rusko skutečně může v budoucnu napadnout některý stát členské členský stát unie nebo NATO, nebo je skutečně Rusko tou hrozbou? Teď to budu brát zcela racionálně. Samozřejmě netuším já s Vladírem Putinem ani s Lavrovem nikdy nebo s Lavrovem kdysi jednou, ale asi před 20 lety, ale ani s Putinem jsem jako nemluvila, takže nevím, co se jim honí v hlavách. Ale jak to čtu já, Rusko není sebevražedný stát a zároveň nebude nikdy loutkou. A to bychom si měli všichni uvědomit. Já si myslím, že Rusové si moc dobře uvědomují, co by se stalo, kdyby na napadli stát na to, protože teď si zas potvrzujeme velkou silou tu [kašel] kolektivní [odkašlání] obranu, že všichni za všechny, jeden za jednoho, jediný Robert Fico říká zcela racionálně sorry, ale nenechám se zatáhnout do vaší války, nemyslím. nebo možná mi posluchači nedají za pravdu a možná mi do komentářů napíšou, že takové politiky jako Robert Fico máme i v České republice, ale zatím je tady nevidím. Neumím si představit Petra Macinku potom po všech těch jeho prohlášeních, že by měl tu sílu a odvahu říct OK, máme tady nějaký článek pět, ale neznamená, že ve chvíli, kdy vy si to tady vyprovokujete, tak my budeme umírat za vás ve vaší válce, vám vyprovokované válce, což je přesně to, co Robert Fico v podstatě řekl. Hele, hoši, respektujem článek pět, ale pardon, jako jestli si tady chcete tu válku vyprovokovat a chcete ji vyhrotit, tak ale pak s náma jako nepočítejte, protože to už není o kolektivní obraně, ale to je o nějaké útočné válce. A ale tohle je určitě věc, která jakoby je něco, co pro to Rusko je odstrašujícím nějakým modelem z druhé strany, ale já vždycky říkám a teď to řeknu hrozně hloupě a co by si jako na nás vzali, k čemu by nás měli. To dosko se ne jako neříkám, že krachuje, tady se říká čtyři roky, že už krachuje, ale rozhodně ekonomicky jako neprospívá, válka neprospívá nikdy nikomu. To je prostě faktem, když se podíváte na ty data, i ty ekonomická data, které jsou nějaké relevantní, tak prostě ano, jim to pomohlo k větší soběstačnosti, k větší samostatnosti, k většímu napojení na ty asijské obry. Tam si myslím, že nás to jednou bude mrzet, protože ve chvíli, kdy odkloní tu cestu těch nerostných surovin do Asie, místo do Evropy, tak i ve chvíli, kdy my se jednou možná budem chtít aspoň kamarádit, neříkám, že přátelit, ale kamarádi, tak nám řeknou: "Hele, děcká, sorry, ale už to už to mám nasměrováno všechno. Prostě na druhou stranu, OK, ale z druhé strany jako já si nemyslím, že by byly takový jako blázni a zároveň sebevrazy, že by do tohodle šli, jo. A le z druhé strany nechtějí být ty loutky, jestliže dneska, já nevím, dva dny zpátky proběhlo to jednání Lavrova, německého ministra zahraničních věcí v rámci valného shromáždění a ti Němci si myslí, že tam přijdou a donesou jako podmínky, jsou tam 20 minut. Eh, tak ten Lavrov jim to vzkázal úplně správně. To jste nám mohli poslat tiskovou zprávu. Asi bysme si to jako uměli přečíst. Takhle se prostě s mocností nejedná. A zase pro všechny škarohlídy, kteří mi, protože já tady jsem furt placená Ruskem a jsem proruská. To samé bych řekla, kdyby se tohle dělo v Americe. Jako fakt si někdo reálně myslí, že kdyby Rusové na Kubu dali jaderné zbraně, takže ta Kuba je dneska ještě nějakým životoschopným ostrovem, by se s tím ti Američani vypořádali tak rychle, že bysme se nestihli nikdo divit a všechny ty mezinárodní dohody a konvence a mezinárodní právo by šlo jako v tu chvíli do háje, jo. A to prostě je o tom, jako ve chvíli, kdy my nebudeme respektovat to postavení těch velmocí. A říkám, já jsem se narodila v malý český republice. Mně se jako nemusí stokrát líbit, ale ale je to prostě realita geopolitická. Tak pak se ale nedivme, že prostě dochází k tomu, k čemu dochází. čímž opět znovu a velmi razantně říkám, že neobhajuju to, co se dneska na Ukrajině děje a a trošku jsem doufala, že to bude jinak, ale a nebo že se to dá vyřešit ještě třeba jinou cestou, ale ve chvíli, kdy nemáte partnery, kteří by to řešit chtěli na té druhé straně, ve chvíli, kdy se vám smějou, možná kdyby tam neseděl Biden, ale Trump, tak ten konflikt nebyl. I tomu já osobně docela věřím, protože pro Bajt na to i z pozice jeho rodinného majetku a rodinných kšeftů měl svůj velký význam a eh z pozice všech těch jeho poradců, kteří si na tom udělali ten svůj byznys, to mělo velký význam, to co se stalo. Ale a asi Trump si uvědomoval, že je to jenom další kolbiště někde, kde už jakoby nemusel bejt. No tak uvidíme. >> Dnešním hostem rádia to je europoslankyně Kateřina Konečná. Katko, kde je podle vás hranice mezi legitimním varováním před nějakou hrozbou třeba ruskou a vytvářením atmosféry strachu, která může sloužit k ospravedlnění dalšího zbrojení, takové té militantní atmosféře, které jsme teď svědky? >> Tak tu hranici už jsme překročili. E, tady se o válce mluví jako o normální věci. tady nás politici, ať už bývalé fialovy vlády a bohužel vlastně i té současné, někteří tedy ne všichni ministři, ale někteří nás v podstatě připravují na válku a mě to děsí. Tady se válka stala normou, něčím, o čem se standardně bavíme jako u piva. Tady se přece dělaly příručky na to, jak se máme chovat ve válečném stavu. Tady se říká zcela otevřeně fajn, musíte se uskromnit, protože potřebujem prachy na zbrojení. E tady zároveň neskutečné peníze vydělávají zbrojářské firmy a přitom tomu všichni tleskáme a říkali říkáme, však je to v pořádku, však tady zaměstnávají lidi. E tady se prostě vůči nebo eh na válku navazuje všechno, co je nepopulární. No my za to nemůžem, ale to Rusko a proto to třeba musíme nakoupit nebo to tam musíme investovat nebo si nemůžem dovolit ty levné suroviny, protože ježišmarj, oni by byli z toho Ruska, tak je radši koupíme třikrát ráž od těch Američanů. To je jako hodně špatnej příběh, ale ta válka se stala realitou a já nechci být jako špatným prorokem a moc bych si přála, aby tohle vlastně mi nikdo v tom nedal za pravdu, ale teď nemyslím druhou, ale první světovou válkou. před první světovou válkou o tom taky všichni mluvili a vlastně všichni zároveň říkaliimy to nechcem a všichni víme jak to dopadlo. A to, co se dneska děje i napříč tou Evropou, ty různé útoky pod falešnými vlajkami, takové to vyprovokování, ta ta změna politických eh nebo změna ve volbách a preferencích voleb díky tomu, že někde proletí dron. Si to vemte, já si to pamatuju měsíc před volbama. Polsko, drony. Do dneška jako pak se nad tím zavřela voda. Do dneška vlastně nikdo neřek, čí byly, jak se tam objevili, proč a co a jak. Ale ty titulky v českých médiích 200 km od Ostravy máme drony. Teď >> podstatně před nedalekými voli, >> volbami to bylo to samé. Pak se zjistilo, že tam energetickou infrastrukturu stříhal nějakej zelenej blázen, kterýmu vadily prostě elektrárny, které tam fungovaly. Rumunsko, jak sundali toho zvoleného prezidenta, protože přece ruské trollí farmy a pak se zjistilo, že to nebyly žádné ruské trollí farmy, ale že to byly normálně evropský peníze, který tam valily, aby to jako ovlivnili. To je jeden špatnej příběh za druhým. Nad Varšavou. Minula mi tam nějaká paní redaktorka, mě z toho zkoušela, tam lítaly ty drony, pak se zjistili, že to bylo Ukrajinci. Jako já vždycky říkám, že a je to obrovská pravda a proto říkám, že už v podstatě ve válce jsme, protože první obětí války je pravda >> a my v podstatě čtyři roky tady posloucháme jako jenom příběhy, které někomu slouží. Eh, jenom pohádky a povídky, které mají sloužit někomu do budoucna. Děsíme lidi, protože s vyděšenými lidmi se nám lépe manipuluje. To si přiznejme, to tak prostě je, když se bojíte a každý z nás má rodinu. Já chci žít v České republice navždy. Nechci se nikam stěhovat. Taky tu mám rodiče, mám tu syna, mám tu prostě příbuzný. To znamená jako vlastně vás to vnitřně a já potkávám strašnou spoustu lidí, kteří jako vám řeknou, já se toho fakt bojím. Jako myslíte si, že je to reálné, ale je to jenom tím, jak se to vlastně do toho mediálního prostoru neustále jako vtlačuje a zároveň s tím, ale přichází to jako tohle nesmíte, eh tady vás budem monitorovat, tady vás budem sledovat, chaty různý v rámci Evropský unie. Tohle můžete říkat, tohle nemůžete říkat, to mi vytáčí totálně. Tady vám budou sledovat lidi na Facebooku a budou je s odpuštěním jim dávat podmínky za to, že napíšou jejich názor třeba na to, co si myslí, co udělalo Rusko a z druhé strany stejnou podmínku dostane borec, který znásilní dvě malý děti. Tak jako do prčic, do prčic, kde jsme? Jako to už přestává být normální, jo? Vůbec ten monitoring toho, že vás vlastně jako sledujou, že už nemáte, to není žádná svoboda slova. Tak co jestli někdo chce říct, že si myslí, že Rusko jako je OK s tím, co udělalo, tak ať to říká. Ježišmarja. Tím nějak ohrožuje suverenitu našeho státu nebo je bezpečnostní riziko, protože si to myslí, protože to někde řekl v hospodě nebo to napsal na Facebook. Jako mně píše denně 10, 15 lidí, jak mě pověsí, zavraždí, eh, nevím, utopí a jak kotě, počkaj si na mě, prostě přejedou mě autem. Jako kdybych to měla brát jako vážně bych nemohla vyjít na ulici bez nevím pancéřáku. Ale ok, takový lidi na těch Facebookcích dneska jsou a jsou ze všech stran, ale my jsme schopni je monitorovat, protože řekli něco, co není teď tou pravdou v tom mainstreamu. Místo toho, abychom opravdu reálně bojovali s tou trestnou činností. A jako já netvrdím, že to ti policajti dělají dobrovolně. To taky dostanou jako zadáním. To není o tom, že by tam teď byl kluk, který by chtěl sedět a sledovat, co se tady u těch dezinformátorů cimíru a nevím, jak nám všichni říkají, prostě děje na těch sítích. To je jenom proto, že mu někdo dal úkol, aby tohle dělal a možná nemonitoroval něco úplně jinýho nebo nebyl na ulici a nezajišťoval bezpečnost tam. Pokračujeme v rozhovoru s poslankyní Evropského parlamentu Kateřinou Konečnou a vlastně jsme teď volně přešli k druhému tématu tohoto rozhovoru. Vy jste se například velmi ostře postavila proti návrhům označovaným jako chatrol e pro posluchače, kteří tuto problematiku tolik nesledují. Čeho se tam nejvíce obáváte? >> No, je to jako absolutní prolomení, kdysi bychom řekli listovního tajemství. Jako my už si teď asi moc dopisů jako neposíláme, ale když jsme si je posílali, tak asi jsme všichni věřili tomu, že si je nečte pět sousedů mezi námi, než dojdou do té správné schránky. A ono se to vlastně k tomu dá jako přirovnat tohle, protože já už jsem ten první, oni oni jsou dva chatkontroly, paradoxně jednička a dvojka. Já už od té jedničky v tom roce 2022 jsem proti tomu zbrojila v rámci výboru pro vnitřní trh v Evropském parlamentu a vlastně teď oni přišli ještě s tou vytuněnou verzí. Tehdy to bylo na nějaké jako dobrovolněné bázi nebo nebylo to úplně jako povinné nebo ne všechno. A teď vlastně ten monitoring už má být zcela jasný. Mě velmi překvapilo, že třeba Andreje Babiše to podpořila na evropské radě. Zas jako se vracíme k tomu. To jsou ty signály, kdy vám jako to ta hlava nebere. Ale pro mě je to něco zcela jako neakceptovatelného. Prostě nehodlám se smířit s tím, že tady já nevím, jestli napíšem a dneska jsme si psali na WhatsAppu, že přijedu o chvíli dřív a že prostě jako jestli tady budete a a i kdybysme si psali o čemkoliv jiném, je to nějaké pro mě listovní tajemství. Já nevidím důvod, proč by se do toho jakékoliv byť trestněprávní orgány měly zapojovat, nebo by mi někdo vůbec měl mít monitoring toho, co si s kým píšu. Jako kam jsme si, já myslím, že Orvel by se měl vzbudit a přepsat některé své knihy, protože to ani v těch nejdvočejších sneho nenapadlo, že k tomuhle jako dojdem a všechno a to je to nejhorší, že všechno je to zase děláno pod tou zásěrkou bezpečnosti a a boje proti válce a pod tím, že jsme v nějakém rizikovém teď zrovna prostě časovém úseku, jsou to kecy v kleci. To je jenom o tom, že vás někdo chce sledovat, monitorovat a pak s tím pracovat. To není přece o ničem jiném. A oni tady na to jdou tak jako, že to vlastně dají plošně na pohodu a řeknou:„No, tak jako dobře, tak normální člověk si řekne, asi to nebudou stíhat, ale jak víte, že zrovna váš telefon nebude ten, který si budou chtít stíhat, že nic neděláte špatně? To nikoho nezajímá. Věřte mi, že z těch zpráv se dá udělat taková taková kauza, že se z toho zblázníte. Stačí pár slov vynechat, pár smsek nedat a a už je to vždyť to všichni jako známe prostě. Oni jsou schopni takhle prostě postupovat a a ta Evropská komise tomu jde naproti a ty členské státy tomu jdou naproti. My jsme v Evropském parlamentu teď udělali, co jsme mohli. Nějak se to jako prodlužuje, zastavuje. Teď evropští lidovci přišli jako s takovou blbou obezličkou, kdy to tam zase vrátili. Oni to teda ještě argumentují jakoby trestněprávní činnosti vůči dětem, to znamená ty různé, ale na to ta policie má nástroje už dneska. Na to nepotřebuje šmírovat celej svět nebo celou republiku. Prostě nepotřebuje. Ona když chce, tak ten nástroj má v té ruce. A to, že zároveň přitom omezíme ty ostatní, víte, to je takový ten syndróm, já vždycky říkám, to je pomalu vařící se žaby. Ano. >> Jo, oni nás hodí do toho hrnce, tu vodu budou pomalu ohřívat, tak teď jsme snesli, že nevím, že se nám to jenom monitorovalo. Teď už přece sneseme, že víme, že nám do toho fakt půjdou natvrdo. Pak sneseme možná to, že nám začnou dělat domovní prohlídky. Pak sneseme to, že budete vyzpovídán u svého zaměstnavatele, s kým se a proč se scházíte. To fakt chceme. Já ne, já nechci žít v téhle společnosti. A vůbec mě točí, že tohle prosazují lidé, kteří na návazně mají plná ústa demokracie, protože to už s ní fakt nemá vůbec nic společného. >> Evropská unie také bojuje proti dezinformacím, zahraničnímu ovlivňování, nenávistním projevům. Kritici namítají jako vy, že právě pod těmito pojmy může postupně vzniknout infrastruktura umožňující omezovat také legální politické názory. >> Je tato obava oprávněná? Asi ano. >> No, je oprávněná, protože tak já jsem to zažila na vlastní kůži před tím rokem, před těmi volbami, tak obrovská kampaň, ty desítky milionů, které byly vynaložené na to, aby se hnutí stačilo, nedostalo do poslanecké sněmovny, protože by asi nebylo tak hodné. A bylo bylo jako nebezpečné v tom, že nás nikdo neovládal. Tak to jsem si užila. Já si pamatuju ty plakáty, jak jsem tam byla v červeném a a já nevím, jak jsem podporovatel Ruska a něco podobné. Vždycky říkám, tak mi jednou dokažte, jak a proč. Ale to samozřejmě podvědomě funguje. Zažili jsme práci s dezinformacemi u a tam to bylo zcela evidentní u rumunského kandidáta na na prezidenta, který v podstatě byl zvolen demokraticky lidem. Jenom proto, že se jim nelíbilo, kdo byl zvolen, tak to nabasovali na to, že měl nějaké trollý účty, trollí farmy. Eh, do toho prostě to teď asi budeme moct čekat ve Francii u Lepénové. Tam si myslím, že to přijde jakoby na talíři. Tam se s tím bezpochyby bude hrát. Vidíme to u AfD v Německu, která naráz vyhrávají protisystémové strany, tak je třeba je, když už nemáme na to porazit je politicky a demokraticky, tak je pojďme porazit těmihle nesmysly, že z nich uděláme ty dezinformátory a navážem na ně různé fiktivní lidi, který se nikdy nepotvrdily. Je to taková ta politická hra, která se teď hraje. bohužel stále vyhrávají ti, kteří s ní umí pracovat, protože se ukazuje, že prostě zatím mají na své straně jak tu evropskou legislativu, tak velmi často třeba ty soudy těch těch členských států. Viděli jsme to právě v tom Romansku toho Ústavního soudu, který se tehdy jako pro mě nepochopitelně neuměl postavit vlastně za to demokratické právo být volen, být zvolen a a respektovat tu volbu. A to, že na sociálních sítích jsou různé farmy asi ze všech stran, nevím, ale ale prostě to jako každý z nás, kdo na nich je, tak s tím prostě to ví. Ale vždycky říkám, sociální sítě nejsou život, ale oni to z jedné strany mají vyzkoušené na těch sociálních sítích a pak to ale vlastně přenáší do té demokratické volby v těch jednotlivých členských státech. A to už je ten nebezpečný model. Ve chvíli, kdy by jako vlastně tu ten život z té sociální sítě, si tam posílá boty komise nebo nějaký náš, nevím, nepřítel. OK. Tomáš Zdechovský vždycky říká, že to má zmonitorovaný. Možná si ho pozvěte, jestli bude mít odvahu přijít, tak vám řekne, jak jsou ty ty trollí farmy. On teda zná jenom ty ruské, já znám i ty lidovecké. Těch mám na sítích docela dost. Každý má svý, ale ale vlastně OK, to si řeknete, to je nějaký fiktivní prostor, který ovlivňuje samozřejmě to mínění, ale ale ve chvíli, kdy jako máte demokraticky zvolené ty lidi a vy jenom proto, že nevyhraje váš kandidát, tak řeknete, že to demokraticky nebylo, najdete nějakou fiktivní kauzu, e, vlastně toho kandidáta položíte, aby se za rok ukázalo, že to ale vůbec nebyla pravda, ale prostě karavana jede dál, tak to už je jako šílený a a Myslím si, že bychom měli dělat všechno proouhle zabránili jakoby. Ale zase z druhé strany vrátím oklikou k tomu Evropskému parlamentu. Vemte si, kdo tam dneska vládne. Jim to vyhovuje. Vyhovuje to socialistům, vyhovuje to lidovcům, vyhovuje to zeleným, protože to je přesně celý Green Deal je přece postavený na nějaké pohádce o tom, co jak jak tady zhoříme a jak se ten svět prostě zničí a jak jako bez bez toho, že budeme jako teda se tady omezovat, tak nepřežijem. Vždyť je to dneska směšný příběh, který každý ví. Přitom kolik tvoří emisí Evropská unie, tak všechno to bylo asi jenom o nějakém převodu obrovských finančních prostředků, ať už do nevládek nebo do různých e nadnárodních korporací, který je využili tak, jak je využili. >> V Evropském parlamentu sedí také Kateřina Konečná, které současný stav ale nevyhovuje. Katko, velice vám děkuji, že jste třikrát byla hostem rádia [odkašlání] To a podělila se o své názory a myšlenky. >> Děkuju moc za pozvání. Doufám, že to posluchače bavilo a že mi třeba eh napíšou i zpětnou vazbu i vám, protože jak jsem mockrát říkala, vím, že se to možná některým nebude líbit, ale já už asi jiná nebudu. Tak jestli to někoho nadzvedlo ze žil, tak doufám, že jste u toho neřídili a nenabourali. Tak to je jediný. >> Děkujeme. Děkujeme. Václav Musílek přeje všem, kdo nás poslouchali. Příjemný a úspěšný den. >> [hudba] [hudba] [hudba]