EURODŽUNGLE s Ondřejem Dostálem | www.verox.cz

Dámy a pánové, zdravím vás u Eurodžungle s Ondřejem Dostálem.

Doufám, že se vidíme a slyšíme, protože teď je polovina roku, polovina prázdnin a také máme polovinu činnosti v Evropském parlamentu. Respektive tahle se nám rychle blíží.

Za chvilku se naplní ten dva a půl letý čas, kdy se budou znovu volit obsazení výborů, dokonce obsazení předsednictva Evropského parlamentu a bude se dít mnoho věcí. O tom, jaké šance budou mít jednotlivé frakce a jakou roli v tom sehrajeme my, budeme diskutovat během dnešního pořadu.

Začnu ale něčím jiným — a to je obecným zhodnocením toho, kde je vlastně svět.

Možná jste zaznamenali zprávu, že se nám prolnuly dvě války: iránsko-izraelská na jedné straně a rusko-ukrajinská na druhé. Zelenský, respektive jeho armáda, zaútočili na moři na íránskou loď s tím, že říkali: To máte za to, že jste Rusku dodali šáhy, ty útočné drony proti nám. A Irán říkal, že toto považuje za nepřijatelné.

Není podstatné, co si udělali Írán s Ukrajinou. Je podstatné, že to jenom více a více vykresluje to, o čem mluvíme celou dobu.

Ani íránský konflikt, ani ukrajinský konflikt nejsou izolované. Jedná se o pouhé projevy — pouhé, v uvozovkách, protože oba dva mají strašlivé lidské náklady — větší války mezi řekněme západem, etablovanými mocnostmi a východem, rostoucími mocnostmi a větší částí světa. Kdy stávající hegemon se snaží udržet své postavení, potlačit ty ostatní, a ostatní se snaží dojít k multipolárnímu světu, kde již hegemona nebude.

To staví celkem přirozeně — navzdory ideovým rozporům, navzdory kulturním rozdílům — do jedné skupiny státy globálního jihu a na druhé straně státy řekněme NATO, možná by se dalo říci G7.

A je dobrá otázka, kde v tomto je Česká republika.

Slyšeli jste v kampani, že jsme součástí západu. Není tomu tak. My nejsme součástí. To je trošičku urážlivé vůči České republice říkat, že je součástí. Česká republika je svrchovaný stát. Česká republika je, jak by řekli Latiníci, tady sem.

My nejsme povinni účastnit se žádného konfliktu. Nejsme povinni bojovat jako pěšáci v boji o udržení či získání hegemonie jakékoliv velmoci. Měli bychom naopak se snažit být co možná stranou jakékoliv války a naopak spolupracovat s těmi ze států velkých, středních i malých, které prosazují mírovou politiku, které prosazují spolupráci. Dívat se po velmocech, které posledních třicet, padesát let neválčily, a odhlížet od těch, které vedou permanentní agresivní války.

Toto je důvod, proč jsme už s koalicí stačilo. Mluvili o tom, že neutralita České republiky po rakouském vzoru vlastně nemusí být tak špatný nápad. My nemáme na zapojení se do války, širší války, co získat, a naopak můžeme mnohé co ztratit.

Pokud jste sledovali můj duel rozhovor minulý týden s panem Farským, tak pan Farský se domnívá, že jediná možnost pro Českou republiku je být součástí západu, financovat jeho vojenská tažení, financovat válku na Ukrajině a vést obchodní válku, uvalovat sankce na všechny, kteří tuto válku neodmítají, odmítejí vést na naší straně a kteří by v ní chtěli zůstat neutrálními.

Otázka je zaprvé, zda je to správné, a zadruhé, zda se to podaří, protože za předpokladu, že by se tato válka rozšířila, Česká republika se stane její obětí.

Nyní nás to stojí peníze. Pokud porovnáme, jak je na tom Rakousko z hlediska bezpečnosti a Českou republiku, tak Rakousko nemusí kupovat F-35, nemusí mít základny na svém území. Může si vybrat takovou techniku, takové vybavení, které potřebuje pro obranu svého území. My tak bohužel nečiníme.

Zastihl jsem, mimochodem — jezdím na Plzeňsko vlakem — že se má za 72 miliard postavit tunel, který zkrátí cestu Praha-Plzeň. Neboť se tam kolem Berouna, za Berounem, udělá dlouhý, dlouhý tunel, který bude hotový v roce 2032. Dělali jsme si legraci, že je to sice trošku dražší, za to bude, bůh ví kdy.

Měl jsem možnost navštívit země, kde si jeden den řeknou, že by bylo dobré mít tunel, a za půl roku ho mají naplánovaný a za dva roky tamtudy jezdí rychlovlak. V Evropské unii jsme na tom bohužel tak, že za ty dva roky si možná získáme první povolení, první razítka a do země se kopne teprve později.

Ale to není nic proti tomu, že jak jsme na tom v armádě, kdy jsme si koupili F-35, které poctivě platíme, ale budeme je mít v roce 2035.

Čili být v určité situaci neutrálním státem, který se rozhoduje o tom, jak bude bránit své vlastní území bez tlaku zvenčí, může mít své výhody. Ovšem to nebylo věcí politickou garnitury Petra Fially, ani Petra Pavla, současného obyvatele hradu. Současná vláda je v tomhletom trošičku umírnější a je schopna si uvědomit, že nejsme povinni účastnit se každého boje a vést ekonomickou válku a stát si její obětí za cizí prospěch.

Pojďme si tady ukázat první obrázek. Je to věc, která byla diskutována opakovaně. Čína ukázala svou tvrdost. Tatra na sankčním seznamu Číny není náhoda, říká odbornice.

Pokud máme ještě jeden obrázek předtím, poprosím u něj, abychom viděli druhou mocnost. Když pak máme, tak řeknu ústně: Spojené státy uplatnily cla — ke zklamání evropských partnerů — kdy my pro Spojené státy máme nulová cla, oni na nás uvalují deset, dvanáct procent a v některých případech i vyšší.

Jak je vidět, v tento moment jsme v tom nejhorším možném postavení. Jsme biti ze všech stran, protože neumíme dělat sebevědomou diplomacii jako země, jako Česká republika, ani jako Evropská unie. Naopak platíme to, co na nás jiní uchystají.

Je to škoda, protože toto by tak být nemuselo.

Změní se na tom něco? To je otázka, protože v České republice proběhly volby. Máme vládu, jak říkám, o něco rozumnější, která je schopná budovat lepší vztahy, ale stane se to v Evropské unii? A teď se dostáváme k tomu důležitému.

Dámy a pánové, v polovině fotbalového zápasu je poločas — přestávka, otočí se strany. V polovině funkčního období pětiletého Evropského parlamentu je taky poločas, halfftime, kdy se můžou otočit některé strany, respektive některé výbory.

Současná koalice v Evropském parlamentu je složena z docela nesvaté aliance. Na jedné straně zdánlivých konzervativců Evropské lidové strany, křesťanů, evropských konzervativců a reformistů. Na druhé straně zahrnuje i socialisty francouzské, zejmé ve vleku Francouzů frakci Renew, a také liberály, progresivní liberály.

Mají toho málo společného. Mají společného jediné — že potřebují utlačit všechnu rozumnou opozici, která by prosazovala svrchovanost svých národů. A proto za kordon sanitář posílají jednak to, čemu říkají far left, krajní levice, tak far right, krajní pravice.

S tím, že ta pravice už zdaleka není tak krajní, ale začíná být spíše mainstreamová.

Jak víme, v Německu se teď chystají volby v některých spolkových zemích, kde Afd možná dosáhne přes polovinu zástupců v příslušném parlamentu a tedy bude vládnout bez ohledu na ostatní.

Čili vydrží v Evropském parlamentu ta koalice, kterou zde máme.

Početně by byl i jiný, početně by byla možná i jiná možnost.

Početně by bylo možné, aby se středová pravice, to znamená EPP, evropští lidovci, evropští konzervativci, dali dohromady s patrioty a nebo dokonce se suverénisty, což zní možná trošičku šíleně, ale existují hlasy, že by se tak mohlo stát, protože třeba v hlasováních o migraci už hlasovala v podstatě tato skupina hodně spolu.

V takovém případě bude otázkou, co bude nejlepší pro Českou republiku, do čeho se zapojit.

A to bude předmětem i debaty, kterou máme, neboť my jsme v tento moment nezařazení. My můžeme podpořit jednu stranu, tak druhou, ale v tento moment se neúčastníme. Nemůžeme se účastnit boje o třeba předsednictví výboru, což není proto, že bychom chtěli nějaké funkce. Ani z toho nejsou peníze navíc, ale jde o to, že můžete určovat agendu, třeba řízení zdravotnické politiky nebo politiky životního prostředí nebo mezinárodní politiky.

Můžete být těmi, kteří vítají důležité zahraniční delegace, se kterými se potom jedná o obchodu.

Čili v postavení nezařazených poslanců si sice neneseme tu vinu na tom, že tady máme zničující Green Deal, regulaci svobody slova, která do něj přísně zasahuje, že děláme špatnou zahraniční politiku. Ale na druhou stranu toho můžeme jenom málo ovlivnit.

Pokud bychom se stali součástí některé opoziční frakce, třeba patriotů nebo suverenistů, měli jsme tady pana Bistroně, který je ze strany z frakce suverénistů. Příliš to našemu vyjednávacímu postavení nepomůže. Pouze nás bude více v té opozici, což je hezké z lidského hlediska, ale tito jsou v tento moment naprosto odřezáni od možnosti určovat agendu výborů.

A to je smysl toho takzvaného sanitárního kordonu, kvůli kterému se spikli ti středoví i s progresivisti, bez ohledu na názor, jenom aby udrželi tyto lidi venku.

Nebo se můžeme teoreticky stát i součástí některých dnes mainstreamových stran za předpokladu, že by zásadním způsobem změnili svojí politiku.

Lze si představit, nyní vidíme třeba na příkladu španělských socialistů, že se otáčí směrem od podpory války v Perském zálivu, směrem k větší spolupráci s asijskými mocnostmi, což může být rozumnou politikou.

Taky byl Donald Trump velmi smutný, když Španělsko uspělo na světovém fotbalovém poháru, protože nemohl nadále říkat, že to jsou lozři a že nic neumí, ale jak na té světové, tak na té fotbalové scéně to tak je.

Je možné, že se mezi socialisty najdou podobně rozumní lidé, jako byl Miloš Zeman, nebo jako je Robert Fico, který je dnes bohužel z té jejich frakce vyhoštěný.

Nicméně pokud by tam došlo ke změně poměrů, protože ty strany, které tam jsou, fatálně prohrávají a budou muset něco změnit, tak v takovém případě se může změnit i jejich politika.

Je možné, že se znormalizují, že se stanou normálnějšími, rozumnějšími strany jako evropští konzervativci a reformisté. Možná jste zaznamenali, že už na sáli protimigrační Nikolu Bartůšek je otázka, jestli se to promítne nějak v jejich další politice, nebo jestli naopak spíše ti, kdo se tam dostanou, se také stanou podporovateli Ursuly von der Leyenové.

Nicméně takto je to rozehráno a většina, která se utvoří, bude rozhodovat o tom, jestli Evropská unie bude aktivním hráčem, mírovým hráčem ve světové politice, nebude pouhým vazalem, který platí a který vystavuje své státy riziko války. Nebo zda zůstane takovým vazalem a prostě budeme směřovat k úpadku a bude trvat do příštích voleb, než se ty většiny změní, než se to převolí.

A nebo se také může stát, že se Evropská unie pod takto špatným vedením dokonce zcela rozpadne, respektive změní se na to, čím byla dříve, čili na mnohem volnější uskupení států, které bude spojovat jenom trh, ale nikoliv už boj za nějaké společné zahraničně politické cíle.

Čili toto je věc, ke které se vrátíme určitě v diskuzi a která bude velice důležitá pro naše rozhodnutí, které budeme muset učinit já, Kateřina Konečná, lidé ze Smeru, lidé z německého Bundestagu Wagenknecht, ta naše skupina nezařazených poslanců.

Zhruba do nějakého konce listopadu nebo začátku prosince, neboť někdy na přelomu roku dojde vlastně k tomu přeskupení frakcí, které potom následně určí, kdo bude předsedou Evropského parlamentu a zda se třeba podaří odvolat Ursulu von der Leyenovou, protože už pro ní bude dostatek hlasů.

Čili toto se děje v Evropském parlamentu.

V tento moment se sice hádáme o rozpočtu a o dalších záležitostech, o kterých jsem referoval z minulého Štrasburku, ale to, na co teď všichni čekají, je jak to bude vypadat po půlení, po poločase. Kdo nastoupí na hřiště a kdo z něj bude odvolán nebo dokonce dostane červenou kartu.

Dámy a pánové, pojďme se podívat na jednu věc.

Vrátíme se k tomu titulku, který jsme měli, a vrátíme se k němu schválně, protože uvidíme, jak funguje propaganda.

My tady vidíme na obrázku paní Bastlovou ze Seznamu, která si pozvala sinoložku Olgu Lomovou. Pokud by byla dobrou akademičkou a toto byla akademická publikace, tak by nepochybně musela deklarovat, že má poměrně významný vztah, který by šlo nazvat podjatostí, vůči těm, kteří platí nejrůznější proti pevninské Číně směrované spolky.

Nechávám to na svědomí každého akademika, co bude říkat, ale tímto prizmatem protajwanským, protičínským vnímejme, co je zde psáno.

Pojďme se podívat, jak ta propaganda vypadá.

Tom Okamora byl v Číně, jak víte, což je průlom. Ježišmarj, doteďka jezdil, vystrčil na Taiwan, jako předseda senátu, a teďka předseda Poslanecké sněmovny pojede do pevné Číny. Tak bylo zapotřebí.

Podívejte se, co tady odbornice na Čínu říká.

Tomio Okamora vlastně je bezvýznamný člověk, který se sešel se zástupci čínského pseudoparlamentu. Prosím vás, ten parlament má mnohem větší legitimitu z hlediska svého národa než lecjaký jiný parlament, ale prostě se používá opakovaně čínský pseudoparlament.

Možná kdyby se říkalo evropský pseudo-parlament. Pseudo znamená jakoby rádoby, ale ne skutečný parlament. Možná by se jí někteří zlobili, ale prostě paní sinoložka, odbornice na Čínu, říká, že Čína má pseudoparlament.

Nicméně nemůže zapřít, že předseda tohoto Všečínského shromáždění lidových zástupců je významný člen číslo tři v Číně a člen užšího vedení Číny.

Takže vlastně ten Tomio Okamora, ten bezvýznamný člověk, který tam jel a nejel jako významný, vystrčil na Taiwan, tak jel bezvýznamně do Číny, se s ním vlastně sešlo číslo tři světové supervelmoci. Z hlediska průmyslu číslo jedna, z hlediska patentů pomalu už se to láme, také soudruhům v některých věcech i první. Z hlediska vojenské moci to by se vidělo.

Každopádně takto probíhá propaganda. Pseudoparlament.

Pojďme dále.

Paní sinologa říká, že je hezké si o Číně číst, ale vízová politika — že bychom třeba neměli víza a mohli se tam jet podívat, jak to tam skutečně vypadá, abychom nemuseli být závislí na propagandě — tak bezvízový styk vlastně není důležitý.

Nevidí úplně žádný přínos pro Českou republiku, když budeme mít bezvízový styk s Čínskou lidovou republikou. Protože z jejího hlediska je patrně dobré, aby tam byly bariéry, které máme akorát my a tuším Litva. Aby tam naši lidi moc nejezdili, aby si vlastně neudělali svůj názor.

Samozřejmě, je tam 400 milionů lidí, kteří rádi jezdí za turistikou, ale paní sinologa nám říká, že jako občanka Prahy si nemyslí, že by mělo zásadní přínos pro českou ekonomiku, pokud sem budou jezdit turisti a pokud sem budou jezdit velké čínské skupiny.

Inu patrně ne. Patrně si mohou tady hotely zkrachovat, protože nepotřebují, aby sem jezdili cizinci. Samozřejmě, my máme někdy s těmi cizinci trochu problém, že jich je tady moc. To je zase pravda, ale rozhodně je to něco — viděli jsme za covidu, jak to měly hotely špatně. Takže to není úplně rovné stanovisko.

Pojďme ale dále. Objevily se údajně informace o Čechovi zadrženém v Číně. A tady paní sinologa říká, že je to špatně a že se kvůli tomu měla zrušit ta cesta a tak dále. No jo.

Ale podívejte se, co tomu předcházelo. Poprosím ještě o ten obrázek. Zápětí si ho okomentuju i graficky.

Někteří komentátoři tvrdí, že vlastně ten problém mohl být někde jinde, protože Česká republika podle zákona obviňovala nebo vyšetřuje českého občana, který tady podnikal vlivové akce, a že čínský zákon o státní bezpečnosti je naprosto gumový.

A teď si k tomu pojďme pustit, jak je to doopravdy. Podíváme se na další snímek. Vyšel na parlamentních listech. „Další ricinový úspěch BIS v uvozovkách. Ironie, rozklad kauzy čínský špion."

Prosím vás, tady chytili novináře, který nedělal nic jiného, než že sbíral informace z veřejných zdrojů a psal o nich do Číny. Stalo se to, že Biska z toho udělala obrovský nafouklý problém jenom proto, aby městský soud tu věc vrátil k došetření, což znamená, že tam nejsou žádné důkazy o tom spáchání trestného činu a že ten člověk byl propuštěn z vazby.

Státní zástupce si proti tomu podal stížnost, ale vypadá to, že tahle kauza je skutečně nafouklá a říká to i pan Šándor a další odborníci.

A podle čeho toho člověka chytili? Podle naprosto gumového paragrafu o práci pro cizí moc — to není špionáž. Špionáž rozhodně nenaplňuje žádný tento trestný čin.

Napsal se gumový paragraf, který vytvořila fialová vláda na kritiky a který chtěla Babišova vláda zrušit. Tak co bylo potřeba? Bylo potřeba chytit někoho, aby se ukázalo, že vlastně ten zákon potřebujeme a že se rušit nemá.

Ale pokud tady paní sinologa říká, že v Číně mají gumové zákony, tak by se především měla podívat na paragraf 118 a do vlastní sbírky zákonu.

E skutečně správné diplomatické řešení tady bylo úplně jiné. To bylo takové, že pan předseda poslanecké sněmovny se měl — a může to stále udělat — spojit s čínskou stranou a říct: „Podívejte, vy u nás, vy u vás máte člověka, který je náš občan. Snad udělal něco, co se vám úplně nelíbí, ale je to náš občan. My u vás máme zase vašeho občana, který nic neudělal, kterého tady soud shledal jako naprosto bezproblémovým. Přesto ho tady držíme ve vazbě. Tak víte co? Já posadím do letadla čínského občana, odletíme k vám, vám odevzdám vašeho občana a vy mě odevzdáte českého občana, který ať cokoliv udělal, tak si to vyřešíme s ním v České republice."

A oni by řekli: „Okay, proč ne, takhle to může být." Pan Okamora by mohl klíčkem odmknout pouta, odvést tady zaměstnance zpátky do České republiky a vztahy by byly nenarušeny.

Tyto záležitosti jsou naprosto marginální proti obrovským obchodním záležitostem, které mezi námi a Čínou jsou. Konkrétně v oblasti léčiv — jak víme, až 90 % kriticky důležitých léčiv k nám přichází z Číny. To znamená, poškodit si ty vztahy by pro nás v tento moment bylo kritické.

A ani když začneme budovat továrny teď, tak do pěti let ještě nebudeme soběstační a ono se zase tolik do toho bohužel neinvestuje. Čili jinými slovy — odříznout se, vést obchodní válku místo toho, abychom řešili případné diplomatické rozpory o tom, že tady zatkli jednoho, tam zatkli druhého, to se dá vyřešit — to je zjevná chyba. A ta cesta byla správná a rušit se neměla.

A teď se pojďme podívat ještě na jeden obrázek. Vláda Andreje Babiše říká, že chce normalizovat vztahy s Čínou. S tím ale tady paní sinologa říká, že přece Čína vyhlásila sankce na 14 evropských firem. A dořekla tam: „No jo, ale jako protiopatření evropských sankcí na 14 čínských firem."

A kde tady hnůj, že si to nechají líbit naši čínští partneři nebo strategičtí rivalové, že uplatníme jednostranné sankce na jejich firmy, a oni by to měli jen tak snést — sorry. Prostě takhle se to ve světě nefunguje.

Čili zase správné řešení je takové, že Česká republika nemá důvod podílet se — ani Evropská unie nemá důvod uplatňovat jednostranné sankce, které jsou poškozením bilaterálních vztahů. A když to dělá, tak se nemůže divit, že přijdou protisankcí.

Co se dá dělat? Buď eskalovat, rozšiřovat tu obchodní válku, tak ať se to zastaví. A pak nebudeme dovážet ani ty léky, ani ty další užitečné věci. Pro Čínu to bude zásah, kterého si určitě všimne, bude to pro ně škoda, ale přežijí to. Pro nás je otázka, jestli se obejdeme bez vzácných zemin, jako když zadupali na Trumpa.

Prostě takhle už v tom vznikajícím multipolárním světě ty vztahy víc nejde. Čili správné je urovnat ty vztahy a snažit se fungovat správně na základě pravidel Světové obchodní organizace.

Čili, ale tady vidíte, jaksi určitý závěr — že pan Tomio Okamura vykonal velmi úspěšnou cestu do velmoci, se kterou ti předchozí poškodili vztahy fatálním způsobem. Ale nemohou říct naši mainstreamoví tiskaři ze seznamu, že udělal něco dobrého. Naopak museli pozvat někoho, kdo ho — lidově řečeno — poblije.

Omlouvám se za ten výraz. Jo, proč se tomu tak děje? Proč jsem měl toto dlouhé expoze?

Protože existuje obrovský zájem na tom, abychom se nestali neutrálním státem. Abychom se nestali státem, který může nakupovat, prodávat, obchodovat, investovat napříč celou zeměkoulí — jak se říkalo za pana prezidenta Zemana — provozovat politiku všech azimutů. Ale abychom byli závislí z hlediska vojenských technologií, z hlediska energií, energetických surovin, z hlediska obchodu na tom, co je zváno západem.

A proč je to pro Českou republiku problém?

Protože my odvádíme obrovské množství na dividendách z privatizovaných podniků do zahraničních rukou a možná jsou zájmy na tom, aby to tak bylo i nadále.

My jsme říkali v kampani s koalicí, že stačilo, že si přejeme, aby toto nadále nepokračovalo a abychom byli svrchovaná země, která si určuje své obchodní pravidla sama a ne, abychom se pouštěli do obchodních nebo horých válek.

Ale o tomto, o tom střetu mezi stávajícím západním hegemonem a zbytkem světa je veškerá politika v Evropském parlamentu. Respektive to nejdůležitější, co se tam děje, je právě tohleto.

A to se nám bude dít i na národní úrovni.

Takže když pan Farský se mnou hádal minulý týden o tom, zda máme udělat 21. balíček sankcí na Rusko. Není to něco, co by zásadním způsobem v tento moment Rusko zasáhlo, ale především je to nástroj, jak oddělit Českou republiku, Slovensko, střední Evropu od možnosti mít více zdrojů obchodu, více zdrojů dodávek ropy, zemního plynu a jak mít pouze jeden a udržet nás na straně železné opony z hlediska obchodního, kterou chtějí ti v Bruselu, v Londýně, možná ve Washingtonu.

Takže toto bude o tom, o tomto bude celá politika příštího druhého polčasu evropského Evropského parlamentu.

Uvidíme, jak se nám v tom podaří obstát.

Je nutno říct, že když někudy tečou obrovské peníze a obrovská rozhodnutí z hlediska světového obchodu nebo jeho bránění, tak tam se nedbá na city, tam se dějí škaredé věci, tam se platí urážlivé kampaně, útoky a podobně. Ale prostě s tím musíme být smířeni — ne spokojeni, ale smířeni — že takový boj se vede a bojovat ho musíme co nezdolněji.

Neboť byly časy v české historii, kdy to bylo hůře, kdy jsme skutečně stáli proti všem.

Dnes proti všem nestojíme. Dnes máme na své straně mnohé další.

A proto bude velice zajímavé a tady se podíváme ještě na jeden snímek. Co se stane v jiných zemích.

Francie rýsuje černý scénář — prezidentský duel krajní pravice a krajní levice. Podívejte se zase na tu manipulaci. Černý scénář.

To, že by v demokratických volbách prezidenta Francie do druhého kola postoupili dva kritici toho stávajícího směrování Francie, kteří už nechcou to, co chce fatálně nepopulární Macron. Levičák Mélenchon, ten starší pán, se chce úplně odtáhnout od jakékoliv imperialistické politiky. Lepenová je suverénistka.

Ta říká: „Sledujme zájmy Francie, nebuďme pouze součástí něčeho jiného. Dělejme vlastní zahraniční politiku." Co je na tom špatného?

Není na tom špatného nic.

Pokud takové preference se projeví skutečně ve volebních výsledcích a budou tam tito dva kandidáti bez nějakého Macronvce, tak je to vůle francouzského lidu. Co je na tom za černý scénář?

Ale přesto takový titulek čteme.

Ale pro nás je to důležité, protože nejsme sami v tom, kdo říká, že nepotřebujeme mít vazaly ani lokaje, ale že si můžeme tvořit naši politiku sami.

To znamená, my velmi brzy — ve Francii v dubnu 2027, čili za tři čtvrt roku, v Německu v některých státech už za dva měsíce — uvidíme, kam se hýbou ty velké státy a také uvidíme ještě před půlením, co se vlastně stane ve Spojených státech v těch takzvaných midterms elections.

A podle toho bude možno rozhodnout, jaké šance má intenzivní odpor proti stávajícím pořádkům, které České republice nesvědčí, i v Evropském parlamentu, a to předznamená další volby.

Mimochodem budeme mít kandidáty na prezidenta. Jsem zvědavý, kdo se tam vynoří. Ale pokud ten celosvětový vývoj půjde tam, kam si myslím, tak Petr Pavel nebude mít šanci, protože prostě ta politika, kterou tvoří ne on, ale ti lidé za ním, se ukáže být neúspěšnou.

A v té době v roce 2028 už to bude každému jasné.

Ale necháme se překvapit, jak to bude.

Dobře.

Pojďme po tomto dnes trošičku obecnějším úvodu si říci jednu věc, kterou mi říkal jeden kamarád, významný právník, o provinciích ze Starého Říma.

Dvě byly dva druhy provincií. Jedny chytré — když už byly porobeny římským impériem, tak když tam přišel nějaký císař a řekl: „Dejte mě 100 000 zlaťáků", oni řekli: „Dobře, my vám dáme 50 000 a těch druhých 50 000 za dva roky, ale musíte nám dát tady povolení vařit pivo a obchodovat s tímhle a ty výhody." A císař řekl dobře. Ta provincie sice pořád musela platit, ale byla na tom relativně v pohodě.

Nebo řekli: „Dobře, my vám dáme 150 000 zlaťáků, ale dáme vám je hned na vysoký úrok." A císař, který potřeboval peníze, řekl: „Jo" a vznikl tam určitý dýl. A takto dobře řízené provincie se časem staly — jejich vyslanci i význační hráči v tom tehdejším centru v Římě.

A pak byly jiné provincie, kde to dělali tak, že když jim císař řekl: „Dejte mi 200 000", oni řekli: „Ne, my vám dáme 300 000, protože jsme vaši největší obdivovatelé" a sedřeli z kůže všechny ty rolníky a farmáře, aby mohli odvézt. Čímž pádem se ti rolníci dříve či později zbouřili, to vedení popravili. Ale z centra z Říma jim tam posadili jenom nějaké jiné zdánlivé zachránce. Ale ti o něco později zase dávali 300 000 tam, kde stačilo dát 200 000, když ten chytrý dal 150 000 s úroky, nebo za to něco vyhandloval.

Když se podíváme na současné provincie západu, tak Ukrajina je ta hloupá provincie. Obětovala všechno. Přijde o území, přijde o lidi. Už jim tam nebude patřit ani nerostné bohatství, ani půda, ani podniky. To všechno si vezme v případě vítězství Ukrajiny západ. Viděli jsme ty minerální dýly Donalda Trumpa a britské.

Pokud prohrají, tak samozřejmě na tom taky nebudou dobře.

Pak jsou chytré provincie, jako třeba Irsko. Irsko si ze sebe udělalo takový trošičku daňový ráj a sídlí tam všichni ti nadnárodní giganti, takže vlastně z té spolupráce mají skvělé výhody. No a tam není důvod, aby se nějakým způsobem bouřili. Tam vlastně teď nám slavnostně předsedají Evropské unii a říkají, jak máme být všichni solidární. Ale prostě ty daně se platí v Irsku. Když si tady koupí ta GAFAM, tak jako nejspíš budou zdaněny a ten prospěch na konci dne patrně dojde do Irska.

Je tu samozřejmě možnost nebýt vůbec provincií. V takovém případě to znamená vydat se na rozbouřené vody, abychom se nestali pouze součástí nějakého jiného impéria.

A právě k tomu menší státy nebo i střední státy musí dělat rozumnou světovou politiku a vyvažovat jednu velmoc druhou — ke všem mít blíže než oni mezi sebou navzájem — tak aby když jedna se zblázní a rozhodne se, že by si zase někoho zabrala, nebo tam provedla změnu režimu a ukradla jim, co mají, tak aby bylo možno jednat s jinou, která řekne: „Ne, nedělejte to, protože v takovém případě narušíte mezinárodní řád a v takovém případě to bude špatné pro obchod." Takže to nechceme.

E, ten, kdo bude tím, tou vyvažovací mocností, tou dobrou, nemůže být někdo, kdo vyvolává každé desetiletí hned několik válek.

Musí to být někdo, kdo má historii mírové spolupráce.

I to je důvod, proč jsem velkým příznivcem spolupráce s asijskými státy.

Tam jsou obrovské lidnaté země jako Indie, Čína, ale také třeba čtvrtmiliardový Pákistán, nebo 700 milionů lidí v zemích Jihovýchodní Asie, ASEAN.

A ty vědí, že pokud by proti sobě spustili obrovskou nějakou větší válku, tak by to bylo pro ně zničující.

Některé z nich jsou jaderné velmoci a proto tu válku tolik nevedou.

A proto, když se bavíme o budoucím přicházejícím světovém řádu, musíme mluvit se zeměmi, které uvažují takto a které pokud možno neválčí, a když válčí, tak se hledí co nejdříve domluvit.

Dámy a pánové, co já s tím budu, jakou roli v tom mohu mít já?

Bohužel nejsem ani ministrem zahraničí, ani premiérem, ani Kajou Kalasovou, abych mohl toto ovlivnit přímo.

Lze však vytvářet dobrou vůli a jednat s těmi zeměmi, které dnes jsou například sdružené v BRICS, ve sdružení států, které je ekonomické svojí povahou.

Má smysl a já se vydám z toho důvodu do Pákistánu za týden, neboť tato země je mírotvorcem v té válce v Perském zálivu, která pro nás znamená mimo jiné dražší ceny nafty na pumpách, což máte možnost každou chvíli vidět.

Takže je v našem zájmu, abychom mluvili s mírotvorcem, podporovali mírotvorce, tak aby ta válka zanikla.

Další kus mé cesty bude směřovat do Číny, protože Čína je zemí, která za posledních 50 let nevedla žádnou válku, přestože má vysoce technicky zdatnou armádu.

Jak zdatnou, nevíme, protože neválčila.