Harakiri Motoristů na festivalu ve Strážnici. Co je největší morální kýč od listopadu 1989?

Velké téma o příčinách a důsledcích ústavního sporu vlády s prezidentem.

Proč mají dnes ženy problém najít si partnera?

Jak se z klimatizace stal údajný zabiják planety.

To a mnoho dalšího v týdeníku Echo číslo 27, který je právě v prodeji.

Milí posluchači a čtenáři týdeníku Echo, hezky vás zdravím u 166. epizody.

Po dlouhé době jsem řekl číslo epizody, protože mě tam zaujaly ty dvě šestky. Čekám na tu třetí šestku.

Dnes v té nejtradičnější sestavě s Terezou Matějčkovou.

>> Dobrý den.

>> Jiřím Peňásem.

>> Dobrý den.

>> A z Británie se vrátilším se Daniel Kaájer.

Ty jsi tam trpěl, že tam neměli klimatizaci a že pokoj byl overbooked — to znamená, že jsi přišel na pokoj a těsně přede mnou tam přišel jiný člověk, kterému ten pokoj prodali.

>> Ale řekl mi, ať nepanikařím, že se hned vystěhují. Proč je tam to tak husté?

>> A ty jsi to vydržel.

>> Jsem to musel vydržet a neměl jsem tam klimatizaci.

No, to bude taky jedno z našich témat.

Máme článek Ondřeje Šmigola, kterej byl tak dobrý, že jsme ho zařadili ještě jednou do týdeníku Echo — o fenoménu klimatizace a o to, proč Evropa s klimatizací na rozdíl od Spojených států bojuje.

Přitom klimatizace je základem prosperity a rozvoje mnoha oblastí, jako třeba jižních států ve Spojených státech nebo třeba Singapuru.

To je všechno v tom textu Ondřeje Šmigola. Velmi zajímavý text, argumentačně velmi dobře vystavěný.

Dan byl v Londýně na konferenci — jak se to jmenovalo?

>> Aliance pro zprávené občanství.

>> No, to samozřejmě tam Dan nemohl chybět. Přivezl rozhovory.

Tentokrát s představitelem — rozhovor je v tomto čísle.

Pak bude ještě další s vůdcem albánské opozice nebo jedním z představitelů albánské opozice. Je to o plameňácích a Trumpech.

>> A Jirka, jak sám řekl, dělal rozhovor v pražské nebo brněnské či východomoravské kavárně.

>> Rozhovor jsi udělal?

>> No, udělal jsem rozhovor s Monikou Rychlíkovou.

To je zajímavé.

>> O čem?

>> O Moravě a o dětech, o polívce a tak.

Na titulní straně je text Adama Růžičky, který je uveden titulkem Vzmuž se, probůh. Je to o tom, proč ženy mají problém najít partnera. Není problém v ženách, ale v těch mužích. Protože muži začínají přestávat být muži.

Mimochodem říká nám tam takový archetyp — norský útočník Haaland — který svým vzhledem, postavou a výkony dává naději nejenom Norům.

Ale radši se do toho nebudu pouštět, protože by z toho byl strašlivý průšvih.

My bychom chtěli poděkovat za pozornost, kterou jste věnovali naší poslední speciální poradě Echa. Kterou si získala na kanálu YouTube pozornost téměř 80 000 shlédnutí.

A teď aby mi zas nikdo nechytal za slovo — mělo to 80 000 shlédnutí.

Na YouTubu jsou nové analytiky těch lidí, kteří si to prý pustili — je to trochu víc — ale nechci zabíhat.

Máme spoustu velmi pestrých reakcí.

Nakonec vyberu jenom jednu, protože jich bylo ohromná spousta — komentářů jak na YouTube, tak jinde. Zaujal nás Tomáš Mylovec, který nás vyzval všechny, abychom si ještě jednou přečetli esej paní Matějčkové o cnostech a hodnotách.

>> O čem to tenkrát bylo?

Já jsem to určitě četla, ale já to nebudu teďka nějak tady měnit téma nebo zabředávat do toho. Mě dlouhodobě zajímá ten fenomén, jakým se vztahujeme na veřejnosti k určitým hodnotám. Zaklínáme se jimi a často jsou to takové hodnoty jako svoboda, odpovědnost, solidarita — taková hesla, pod kterými se sjednocujeme a často tím signalizujeme určitou příslušnost, což je v zásadě v pořádku. Je to nějaký konsenzus na tom, co nám má jít.

Ale podstatou toho, co jsem poukazovala v tom textu — nejenom v tomto — je, že bez toho, abychom budovali zároveň vědomí ctností, které jsou osobní, nemůžeme ani dobře zastávat ty hodnoty. Protože nebudeme vědět, kdy máme vzývat tu svobodu, kdy tu solidaritu.

Ty cnosti jsou zkrátka starý antický koncept, který vychází z toho, že člověk má kultivovat sám sebe.

Ty hodnoty jsou vlastně takový společenský konstrukt. Patříme do nějaké společnosti, která vyznává nějaké hodnoty, ale myslím si, že je málo se opírat o samotné hodnoty a že bez těch cností nefungují.

A ty cnosti jsou základní čtyři: uměřenost, odvaha, spravedlnost a moudrost.

>> Jaký je tvůj názor?

>> Kláním se tomu. A ty máš na těch — na každém jich — člověk musí sám pracovat.

A když je nemá, tak nemůže ani nemá nárok vlastně vůbec hovořit o těch hodnotách.

Takže mi připadá, že cnosti jsou aristokratické, hodnoty jsou demokratické. Když budeme mít jenom ten demokratický aspekt v té společnosti, tak nakonec nebudeme mít ani ten.

>> Máme vynikající úvod naší porady.

My se budeme muset vrátit kvůli Danielovi, který neměl možnost se vyjádřit k posledním událostem, které vyvolalo usnesení Ústavního soudu.

Budeme se bavit i o tom, proč vláda nekoná, když je vedro. To je zásadní — vlak, je vedro a vláda nekoná. Naprosto skandální, že?

Přečetli jsme si o tom spoustu komentářů.

A určitě musíme probrat motoristy a jejich sadomasochistickou marketingovou strategii, která vyvrchocila nárazem na folklorním festivalu ve Strážnici. Kdo by to čekal?

Jak významný moment to pro motoristy může být. Folklorní festival, kde nejdříve byl vypískán ministr kultury.

A po něm si zcela cíleně přijel i Petr Macenka pískot. V pondělí se o tom dohadujeme, ale určitě mu někdo — možná i pan premiér — vysvětlil, že už toho je dost a že ohrožuje tímto celou vládu a koalici.

Protože za všemi těmi spory můžeme vidět primárně mocenský boj.

Já vidím samozřejmě i snahu. Politický boj je legitimní.

Hrad prostě chce mít ten podíl na moci čím dál tím větší.

>> No a se Strážnicí asi hrad tam neposlal svoje lidi, aby ho vypískali, ne?

>> To ani nemusel.

>> No, já vím, ale — počkej, jak to?

Ne, že s tím vidíš politický boj hradu za celý ten představením, které souvisí s výletem do Ankary a s rozhodnutím Ústavního soudu.

Tak, Dane, co by jsi nám k tomu řekl? Řekl bys něco, co jsme neřekli? Na co jsme zapomněli?

>> Na nic, to já nevím.

Eh, tak myslíš si, že to rozhodnutí Ústavního soudu je precedenční?

To znamená, že bychom mohli očekávat... Zajímavý moment.

Marek Benda jako jeden z mála představitelů současné opozice řekl, že v tom vidí nástup k přechodu na prezidentský systém.

Neříká to tedy jako člověk z vládní koalice, ale jako někdo z opozice?

Eh, co si o tom myslíš?

Ty v tom... Dá se na to navázat.

V tomto bodě bych řekl, že se Marek Benda vymyká dnešním opozičním stranám. Není úplně reaktivní na velkých událostech. On je jako dokonalý opak.

Víme, že třeba strany, a teď zrovna třeba ODS, si jako každá strana dělají interní průzkumy. To zkoušení vychází už tak, že jejich publikum je jakoby zpracované nebo tak zatažené do toho souboje těch takzvaně dvou táborů, že ty strany musejí dělat politiku. Musejí se zastávat i věcí, ke kterým by jinak úplně neměly přirozeně sklon. Česká televize třeba.

Jo.

Tak když si prostě zbývající voliči ODS myslí, že to je zásadní boj pro demokracii, tak i ODS se musí tvářit, že to je pro ně zásadní boj pro demokracii.

Hodně podobné to je s podporou prezidenta Pavla ve všem, co udělal. Ta opozice ho vlastně stínuje.

To je prostě jako zemí země, bych řekl.

A Marek Benda se tak nějak vykročil. Ukázalo se, že ještě je v něm nějaká svébytnost. Protože to, co řekl, bych řekl, je dost objektivní popis skutečnosti. Opravdu Ústavní soud, co dělá, je bezprecedentní.

Ta okamžitost a bezprostřednost, jakou reaguje na prezidentův podnět, je vlastně úplně lapidární nebo směšná.

Tím si soud v Ústavě říká o výtky z podjatosti a z politické předpojatosti.

Jo.

A já bych řekl, že si myslím, že u Marka Bendy se ukázaly nějaké staré geny rodu Bendovců. Kdy jeho otec si vždycky vedl svou a celkem bez ohledu na to, co v jeho prostředí zrovna převažovalo. Prostě říkal to, co si myslí. A možná to je ještě i v tom Markovi.

No.

Hm, hm.

Jirko, to jsou přece dvě věci.

Takže pokud by skutečně šlo o přechod na prezidentský systém, tak by to muselo prostě následovat ještě další... Tak se nějak začít musí.

Jo, máš tady... Tak se nějak začít musí.

Takže ano. Soud, Ústavní soud, od kterého občan jako já očekává, že se chová jako soud, tudíž vynáší rozsudky, respektive rozhoduje, se nějakým způsobem zachoval.

Pro mě taky překvapivě hned druhý den.

Ale na druhé straně on přece sleduje... To není tak, že najednou ten soud byl překvapenej, co má vlastně soudit. Ale on tu půl roku sledoval ty lidi. Pravděpodobně věděli prostě jak co.

Není to tak, že najednou musíme novou situaci posoudit, protože ta situace trvala.

Tudíž to, že ve druhý den už věděli, co budou vydat za předběžné opatření, není něco nevídaného.

To má přirozené vysvětlení. Rozhodl ve věci, která byla do určité míry aktuální a měla jasný obsah. Jestli pojede prezident do Ankary nebo nepojede.

A v tomto smyslu si myslím, že je to pro lidi, kteří zatím nevidí nástup do změny režimu, docela praktické opatření.

Jirko, tam je důležité myslet podle mě na jednu věc. Momentálně to vyhovuje prezidentu a hradu.

Nicméně rozhodnutí Ústavního soudu, protože jsou precedenční, by měla být univerzální.

Představme si situaci, že by o něco takového žádal Miloš Zeman.

Ta by byla reakce úplně jiná. Jenom vyměňme tu figuru.

Ale Jirko, ty na to musíš myslet. Zákony a ústava. Principem demokracie je, že se tam moc střídá. A to, co oni dělají, musí počítat s tím, že příště tím prezidentem může být někdo jiný.

A pokud bude někdo takto pokračovat, tak někdo si řekne: už to není jenom ceremoniální funkce, která nemá žádnou exekutivní pravomoc. Tady někdo přesune moc do rukou.

Mě je celkem jedno, jestli bude prezidentský systém nebo parlamentární.

Jo, mně to celkem jedno, ale chci vědět, jaká jsou ta pravidla hry.

A jestliže to tak bude, tak se změní to postavení a bude tím pádem i mnohem více zájemců o tu funkci, protože bude mít více moci. A na to ten Ústavní soud musí.

Byl předtím prezidentský systém?

Prosím.

Měli jsme předtím prezidentský systém?

Před deseti lety?

Neměli.

Jezdil prezident na zasedání...

To fakt není... Promiň, to není vůbec... Ne?

Je to tak šlo o tuhle věc?

To je naprosto banální.

To přece není nic, co rozhoduje.

Banální.

Počkej, co je banální?

Jestli tam pojede prezident nebo jestli tam pojede předseda vlády? To je fakt úplně...

Ale 20 let tam jezdil.

20 let tam... Společně ty lidi...

20 let se taky změnilo spoustu věcí.

Tady se nebavíme o změně zákona.

Tady se bavíme o tom, že někdo má někam jet nebo ne.

Úplná blbost.

Tak je to blbost.

A proč na tom ta vláda tak trvá, že tam nepojede?

Protože vedou politickou válku se prezidentem.

Zároveň víme, že... Ono to asi... Jirko, asi nemůže být tak, že někdo zahájí válku a ta druhá strana neodpoví.

Ale já to chápu.

No jasně, ale v tom případě musíš respektovat. Musíš chápat, že ta druhá strana se nějakým způsobem...

Já jenom ilustruju změnu. My jsme se tady bavili po volbách o tom, že mizí tradiční politické strany a nastupují hnutí. Což je třeba z hlediska politiky a fungování demokracie mnohem závažnější, než že se vymění osoby, které mají nějakou funkci. Že nepojede prezident a premiér.

Mnohem závažnější společenská změna je v tom, že jsme přešli od klasických politických stran. Tím chci demonstrovat, že za 20 let se může něco změnit, které... Pardon, a ještě poslední věc s tím Zemanem.

Kdyby prostě to udělal Zeman, tak doufám, že budu říkat to samé. Prostě že budu respektovat rozhodnutí Ústavního soudu.

A to ale... To asi zatím respektuje každý.

Ne, ne, ty věci se týkají představy. Kdyby to udělal Zeman. Ne.

V tomto smyslu si myslím, že i Zeman by měl nebo kdokoli by měl na to právo obrátit se na Ústavní soud a Ústavní soud, pokud nějak rozhodne, no, tak prostě musíš to brát jako to, že na to ta instituce tady je.

Jenom připomínám, že je důležité na to myslet.

Tereze.

Já chci jenom jako nějak... Kolik věcných připomínek? Jo, co se týče té rychlosti. Já jsem tu debatu sledovala. Ne, nevím, jestli je to dobrý argument. Jo, protože zkrátka na předběžné opatření je sedm dní.

Eh, to znamená, že jestliže prezident podal tu kompetenční žalobu se žádostí o předběžné opatření v pondělí večer, a soud zase dal ve středu, tak je asi logické, že to musí do sedmi dní vydat, pakliže přicházejí v úvahu předběžná opatření.

Ta otázka je spíše jiná.

Jestli v kompetenčních sporech má místo předběžná opatření.

Zákony na to v kontextu kompetenčních sporů asi nepamatují z některých dobrých důvodů, ale byla to možnost užít kompetenční řešení, nakolik chápu, dovozena z jiných paragrafů a to je to, co rozporují ta zde zmíněná nebo rozporují, namítají ta decentní stanoviska.

Takže nemyslím si, že je ten hlavní problém nebo ta hlavní otázka. Ta rychlost předběžného opatření nedává smysl, nebo je to zákoně, že jo – sedm dní. Takže zaprvé, otázka je jiná: jestli teda skutečně to předběžné opatření bylo na místě.

Já si myslím, že ne.

Já už jsem před tím rozhodnutím Ústavního soudu tady říkala, že by vlastně Ústavní soud udělal možná nejlépe, kdyby řekl, že vůbec o agendu nebude rozhodovat, že je to politická věc.

A pokud jde o prezidentský systém, jestli přecházíme k prezidentskému systému, tam si myslím, že určitě ne tímhle jedním způsobem. A teďka se zase říká, že to není rozhodnutí, protože předběžné opatření je zmražení situace. Ale samozřejmě i předběžné opatření je z laického hlediska nějaký typ rozhodnutí, protože to v tu chvíli zasahuje do té situace.

No, ale co mi připadá výrazné, když se právě srovnává ta dnešní situace s minulostí – třeba Mirek Topolánek říkal: podívejte se, já jsem jel společně s Klausem, neměli jsme se v lásce a zvládli jsme si to, rozdělili jsme si ty dvě akce. Tak si myslím, že samozřejmě je rozdíl, jestli jste přímo volený nebo volený parlamentem. Protože parlamentem volený prezident ví, že s tím parlamentem musí nějakým způsobem koexistovat.

To je strašně důležité.

Zatímco když to hrajete nějakou hrou pro své voliče, pro své občany, tím se vlastně mění to, o co vám jde – to, na koho apelujete.

A to si myslím, že do této situace skutečně už vstoupilo.

Mění a nemění.

Ano.

A v tom případě – ale to je přece formálně se to nemění a prakticky se to asi mění.

Pořád to má – jak jsem se dočetl jako laik, tak jsem si to musel dočíst v komentáři k ústavě z roku 97, který napsali Pavel Svoboda a Dušan Hendrich – kde se zdůrazňuje, že Česká ústava má atypicky silně zdůrazněnou váhu vlády mezi výkonnými orgány a v té ústavě se to nemění.

Čili vláda je zodpovědná za prakticky všechno a ani přímá volba prezidenta na toto rozdělení kompetencí nic nezměnila.

Takže jako mění a nemění.

Ano.

Ano.

Já vlastně jen říkám – já naprosto souhlasím – ale že je tam vlastně jiná ochota těch dvou stran se domluvit nebo se nedomluvit.

A na koho já budu apelovat?

Prezident nyní nemusí apelovat na vládu. On apeluje nějakým způsobem na veřejnost a řeší to přímo.

Na parlament, myslíš?

Ano, samozřejmě, protože parlament ho volí, proto s ním musí nějak vycházet. Když to teď volí občané – protože Klaus byl taky zvolenej v přímé volbě.

Dobře, ale ty jsi tady uvedl jako příklady třeba toho Klause, ne?

Já jsem mluvil o tom, že Zeman tady vládl, byl prezidentem deset let a během toho – byť z jakýchsi důvodů tam dvakrát nebyl ze zdravotních důvodů – ale byl by brán, byl by byl úzus, že se toho účastní.

Jo, ale bez ohledu na to, jaký měl vztahy s vládou.

No dobře, ale tak prostě jde o tu nějakou kontinuitu. A tudíž to, že přímá volba něco podstatnýho změnila – to je pravda. Samozřejmě, že jeho pociťovaný nárok je jinýho typu než vůči parlamentu.

Je prostě z pozice – jak se vyvinula situace – máme vládu, která taky vzešla z nějakých voleb, ale je prostě z jiné látky než prezident.

Pravděpodobně segment těch voličů té společnosti reprezentuje jiný vláda a jiný prezident.

Máme tedy situaci, která jako někomu může vyhovovat, protože to můžeš brát jako to, že je vlastně takový dynamický systém.

Já už bych vlastně chtěl trochu přejít od toho tématu dál.

Jedinou poznámku – a už ji taky nebudu rozvětovat – ke srovnání s Milošem Zemanem. Ta situace, Jirko.

Ten myšlenkový experiment bysme museli dotáhnout dál.

Jo, jako nejenom představme si, že by Miloš Zeman se takhle zachoval jako Petr Pavel, ale představme si i to, že by Miloš Zeman v té době měl, že by ho takhle podpořil jeho Ústavní soud.

Jo, to by veřejný prostor úplně explodoval.

To je hypotéza, jo.

To můžeš říct, ano, ne?

Jo, možná jo. Možná si to tak představuješ, ale pokud prostě komentátoři, kteří by prostě vždycky byli apriori posedlí tím, jak zničit Zemana, pro mě postupem času ztraceli důvěryhodnost.

Jo. A prostě Zeman měl – pokud se nevybočil z ústavních pravomocí a tak dál – prostě měl stejný nárok obrátit se k Ústavnímu soudu jako jakýkoliv další prezident.

V čem ta srovnání nemůžou fungovat?

To je hrozně důležité připomenutí.

V čem ta srovnání nemůžou fungovat, je především v tom, že tento Ústavní soud s výjimkou jediného návrhu – což byl kandidát Fremr – byl Ústavní soud jmenován tak, jak si to prezident představoval.

Nebyla situace, kdy měl prezident takovou podporu senátu, jako v případě Petra Pavla, jo.

A to vlastně – protože když si vybavíte – řada ústavních soudců přes senát neprošla Miloši Zemanovi, neprošla ani Václavu Klausovi. Tady to bylo poprvé – až na výjimku pana Fremra, na kterém existovala společenská shoda.

Bylo to kvůli jeho aktivní komunistické minulosti.

Tak jinak se tady vlastně poprvé ukázala reálná mocenská síla senátu, pokud je v nějaké konstelaci.

A ta konstelace byla taková, že zatímco v poslanecké sněmovně měla vládní koalice většinu z logiky věci, tak v senátu tam byli převážně představitelé opozice a ti prosadili všechny návrhy, které chtěl prezident.

Tedy vemte si – Miloš Zeman taky prosadil jako předsedu Ústavního soudu Pavla Richeckého, který mu věrně sloužil. Místopředseda a tak dále, byl jeho politickým spojencem, ale pak nějak vycítil jinou společenskou atmosféru a totálně otočil a stal se vlastně nepřítelem Miloše Zemana.

Jo, ale během jeho politické dráhy po roce – během svého života – velikou měrou se totálně otočil znova v tém aktuálním sporu, kdy úplně dokonale popírá to, co říkal zrcadlově vlastně ve sporu tehdejšího premiéra Zemana s Andrejem Babišem, kde Zeman nechtěl odvolat tehdejšího ministra kultury Staňka, jestli se dobře řekl.

A potom se vzpěčoval při jmenování Jana Lipavského Petru Fialové ministrům zahraničí.

Tak Pavl Richeckého tehdy úplně explicitně říkal s veškerou svojí váhou ústavní autority, že česká ústava vůbec prezidentovi nedává milimetr prostoru tady v tý věci jmenování nebo nejmenování, protože premiér, protože je tam takzvaná kancelerská kompetence, kterou má premiér a určuje to jenom premiér.

A dnešní spor přece taky vyplývá ze sporu u Filipa Turka, jestli prostě ho prezident moh premiérovi zamáznout nebo nemoh.

Jo a já jako nechápu Pavla Richeckého a další lidi tady z toho ranku, který už jsou jako v pokročilém věku a měli by dbát o nějakou svojí důstojnost a nějaký svůj historickej odkaz, že dokážou kvůli takovýhle vlastně jako malichernímu sporu otáčet během prostě dvou, tří let, kdy si to ještě všichni pamatujou.

A právě proto jsem zdůraznil tu jednu věc, že poprvé dostal senát obrovskou moc, která se projevuje tím, že tento ústavní soud je v plném souladu s politikou hradu, jo, což nikdy nebylo.

Můžu ještě jenom poslední dvě věci říct, pak už klidně budu mlčet.

Ještě ta věc, já vlastně jako souhlasím s tím, že Babiš a motoristé se asi úplně domluvit nechtěli.

Na druhou stranu, co mi taky jako neustále už mě nějak napadá nebo jsem k tomu vedená, neustále se tady mluví o těch tradicích, že vlastně nás tam zastupuje prezident, ale pak je otázka, jestli opravdu ty tradice i s ohledem na to, co říkal Dan, to znamená na silnou exekutivní roli vlády, jestli prostě dávala smysl ta tradice taky.

Jo.

A ukazuje se, jestliže skutečně za tu zahraniční politiku odpovídá premiér nebo odpovídá vláda.

No, tak by tam asi jako zkrátka měla být tak, jak tam jsou zastoupeni premiéři v případě jiných zemích, kde skutečně ta exekutivní role je především na straně vlády.

Takže ještě jakoby je otázka teda, jestli skutečně jsme tu tradici nezaložili jako nějak na úplně vhodně, jo, nebo nějakým způsobem protilogicky, nebo tak to vychází, ale z toho navíc mluvit o samotné tradici, prosím tě, mluvit o tradici v případě summitu NATO je dost nesmyslné, protože neexistuje pravidelné setkávání.

Státu reprezentuje na to neznamená, že je venku, jak říkali, jak napsal náš čtenář.

To mi přišlo vtipné.

Tam počkej, počkej, nechte mi to dopovědit.

Dám si to teda jak jsem si to četl, že jo.

Byly období, kdy třeba nebyly dva roky samity, jo, ale byly období, kdy byly dva v jednom roce.

To záleží na aktuální politické situaci.

To je dokonce tak.

A proč nebyly... to byl jako covid a generálové se báli věnovat?

Ne, ne, ne.

Nebylo to jako politické potřeba. V těch, jako třeba já nevím v roce 2000, nebyly vždycky každej rok, když se vedla válka proti covidu, tak to nebude zase dávat na to smysl, jo.

To znamená, že to není... tam přečti, Jirko.

Já jsem si to studoval, právě proto, když počkej, ale co to je?

Takže se... takže že je to úplná blbost nějakého samitu na to, blbost teda.

No jistě, blbostí, tak za to stálo, že ho tam nevzali, když je taková blbost, protože je to o osobní sport.

Nechci říkat úplně banální, jakože co to jako přineslo versus co to reálně bude znamenat pro tu politiku domácí.

To je jako blbost, říká, jak je to, jak to bude strašně významné.

Jirko, to jsem nikdy neřekl.

Ne, neřekl.

To fakt jsem nikdy neřekl.

Opakuju přesně tady tuhle věc, že je to... Babiš teď na konferenci řekl, jak to bude strašně významný a že tam musí mluvit jeden.

Ne, ne, ne, Jirko, já si na to dávám pozor.

Já říkám, že takže to je, takže je to banalita.

I ten samit je banalita.

Ale tak není tak významný, aby se kvůli tomu, aby se k tomu vyjadřoval Ústavní soud.

Andrej Babiš taky neřekl, že to je jako super významný, ale vysvětloval, proč je důležité, aby tam měla vláda, protože se má jednat o vysoké podpoře Ukrajiny.

Ano, ale tomu rozumím, stejný postoj a on to vysvětluje z toho důvodu, že má jiný postoj vláda, která o tom bude rozhodovat, než prezident.

A proto by tam měla jet vláda.

Dokonce řekl, tak podívejte se.

No, Jirko, prosím tě, já jsem nikdy neřekl, že nevýznamný.

Ne, já to říkám, že to je banalita.

Ano, je to banalita v kontextu toho, jak rozhodl Ústavní soud.

Netvrdil jsem nikdy, že je nepodstatný, ale že ten spor o to je v podstatě jako banální.

Jo, jako tak a my jdeme do placené části s touto hádkou.

Jo, ne, už tady kolega ukazuje.

To musí být dobře, jdeme do placené části.

Ale než začneme — chcete ještě k tomu něco říct?

Možná se nerozumím ve slovu banální a nevýznamný.

Banální může být i třeba vražda, jo, prostě jako pak píchneš, banální zlo, jo, ale není nevýznamný, rozumíš?

Jo, banální může být prostě sport.

Bylo to vždycky, to mělo spíš charakter takový jako spíš společenského setkání, jak nechci, že nic tady se nerozhoduje o osudu České republiky v osmiřování.

Andrej Babiš našel nějaký důvod, proč by tam měla jít vláda.

To znamená, že je to vysoká další vysoká podpora ze strany na to navrhovaná podpora ze strany NATO Ukrajině.

Oni mají na to jiný názor.

Nechtějí na to ručit.

Tak jako Jirko, Ježíši Kriste, jak proč nejel prezident na jednání Evropské unie, kdy se taky rozhodovalo o podpoře Ukrajiny?

To je úplně identické.

Ano, může se teďka dít.

Ano, bude jezdit teda prezident na jednání Evropské unie jako na základě tady toho principu.

Ano, já tvrdím, že je mnohem závažnější to, co provedl ten ústav, ne neřekl, ale provedl Ústavní soud, než prostě to samotné jednání.

To já tím chci vyjádřit.

Vzdávám se.

Nemusíš se vzdávat.

Ale jako to se nevzdá, Věrko.

To zas ne.

To bych jako protože si nerozumím v těch pojmech.

No, možná banální, významný, nevýznamný.

Ne, tak ne tak významný, jak se to jeví, ale je pravda, z našeho sporu, nejenom tady, ale v České republice, ale je pravda, že my vlastně se bavíme teda neustále o té formální stránce.

Teď nemyslím jenom tebe a mě tady, ale o té obsahové už ne, co se tam teda bude řešit.

A my vlastně já třeba taky nevím přesně, jak, jestli je to opravdu jenom společenská akce nebo jestli se tam skutečně bude rozhodovat o těch 70 miliardách ročně na Ukrajinu.

A to už je zase a to už je zase, to už je myslím zase jako důležité.

Jirko, předtím o tom nikdy...

Máš pravdu, ale tím spíše by tam možná měl jet premiér a prezident.

A ještě věř, řeknu, když tady se srovnávali Klaus a Zeman a Petr Pavel, takže jako výrazný i ten žánr, jaký se mění, nejenom možná jak vlivem té přímé volby, ale možná přímá volba nám skutečně bude házet teda prezidenty, které vlastně nejsou moc politicí.

Jo, Klaus a Zeman byli homo politici.

Takhle.

Eh, takže, a nedokážu si vůbec představit, že by odevzdávali nebo chtěli vyprovokovat situaci, kde by hrozilo, že může do jejich hry vstoupit nepředvídaný, nějak, soud, policie. Zatímco zkrátka Petr Pavel rád jezdí na motorce, fotí, je to takový příjemný chlapík, ale potom když dojde ke sporu, podá trestní oznámení a ústavní žalobu.

Jo, karty, které může použít.

Takže a vlastně tudíž vycouvá z té politické hry, kde by si myslím, že by se Klaus a Zeman chtěli co nejdýl udržet.

A tak si myslím, že je to taky změna žánru.

Ale Jirka, už se — to trvalo půl roku.

Půl roku přesně.

Počkej, a uděláme ty motoristy, ne? Ty strážníky, začneme to ještě předtím, než ukončíme tu první část. Co jsi říkal na to, když viděl toho Petra Macinku, když páchá harakery ve Strážnici?

To je banální pro Jirku, ne?

Já jsem neřekl, jako banální. Co myslíš?

Ne, já jsem teď měla dojem, že jako přicházíme k nedůležitému věci. Že rozhodně jsem neměla pocit zadostiučinění.

Jo, samozřejmě, ta věc je smutná, trapná na obě strany. Na druhé straně, proč tam tedy lezl, to je otázka. Možná, jestli myslel.

Teď samozřejmě to jsou různé teorie a něco člověk mezi tím něco četla, hypotézi, co to je. Oni si možná mysleli, jak tedy ministr kultury, tak potom Macinka, že to je jejich publikum.

Myslíš?

No počkej, počkej, počkej. Rod jednak a jednak, no jasně, jsou my, pokud vím, tak oba dva pocházejí, že přišli do svého prostředí. A ministr kultury před tím půl rokem řekl, že folklor bude priorita jeho resortu. A tak dost překvapivě pro někoho, protože najednou by člověk, kdyby se potom zjišťuje, že možná tam bude nějaký ještě význam, ten původ a tak dále, ale působilo to dost bizarně, jo. Ale takže z toho, že to bude prostě osa kulturní politiky — bude folklor, což působilo dost. Já mám folklor rád a vážím si ho a je to pro mě důležitá věc opravdu, ale tady to působilo poněkud násilně, jo.

Eh a ne právě autenticky.

Souviselo to možná se setkáním s inspirací u slovenské ministerny kultury, kde to prostě skutečně — věděl bys mi, Jirko, tak by mohlo být — kde tam, kde to je skutečně ostře ideologická věc, jo, která už není jenom takovou, protože my máme folklor svým způsobem potlačený bohužel, jo, s výjimkou té východní Moravy. Jo, na Slovensku je to prostě osa národní identity pořád ještě.

Jo, možná, že fakt budeš mít tady v tom pravdu.

No já si myslím, a z toho důvodu si myslím, že on prostě neodhadl potom situaci, jací skutečně lidi do té strážnice jezdí. A tam nejezdí národovci. Jo, když to tedy použiju to slovo, abych to zjednodušil, tam nejezdí prostě pravděpodobně opravdu takové, nějaká kultivovanější podoba takzvaných dezolátů, jo. Tam jezdí prostě docela. Já jsem na stránce a párkrát jsem byl na horňáckých slavnostech. To je docela elitní skupina lidí, která tam jezdí.

Jo, to nejsou opravdu jaksi, u toho folklóru zůstaly skutečně čtyři něco jiného.

Něco jiného je prostě představa nějakého odporu ke kosmopolitismu, která by mohla mít podobu jakoby — když to zjednoduším a nějak to politicky, abych to řekl takého národovecko-pravičácko-nacionalistického pojetí — jako že to je ta záchrada, jak to může být.

V Německu se tomu říká filkisch, že jo.

Ale to je taky velmi nes.

No ne, to je taky nes.

No ne, to je zajímavé.