HOVORY ZE ZEMĚ - Díky práci v kriminalistice jsem zjistil jak je všechno iluze - Robert Vlášek

Ahoj, vítejte u našeho dílu "Hovoru ze země" s Robertem Vláškem.

Podruhé.

Ano, podruhé, protože vy jste nám často psali, že byste stáli o to, aby ten rozhovor měl pokračování.

Také samozřejmě se v komentářích našli někteří lidé, kteří měli třeba problém s tím, čím se Robert živí, že se živí zlatem. A když se tím živí, tak přece o tom nemá co mluvit, protože jakmile o tom začne mluvit, tak je to reklama.

Prosím vás, my dneska žijeme v takovém světě, že všechno, co řeknete, tak už je vlastně reklama, a my bychom vlastně neměli vůbec mluvit v tomhle pořadu, protože si děláme reklamu tím, že mluvíme.

[smích]

No, já jsem někde i četl, že máme nějaký kryptopeníze, že mám nějakou kryptopeněženku a žežto a žežto tady, jako se to jako praskne, takže zmáčkneme čudlík, přiletí helikoptéra a odletíme na pustý ostrov.

Velmi zajímavá, [smích] velmi zajímavá doba, jak někteří lidé dokážou uvažovat.

Si dovolíme vám poděkovat za to, že se spolu podílíte na tvorbě hovoru ze země. [smích] Dáme tady drze náš účet a je to z toho důvodu, že právě nejdeme přes nějakou platformu.

Dneska si člověk musí, nebo většinou si musí, platit všechno. Dokonce i rádio, které nemá. Tak u nás to není. U nás se může každý dívat na obsah zadarmo, jak chce. A když se najde někdo, kdo nás chce podpořit svobodně — my nikoho nenutíme — tak my jsme za to moc rádi, a to je všechno.

Roberta máme moc rádi a je tam opravdu [odkašlání]. My to možná nebudeme ani říkat v úvodu, čím se třeba Robert živil, jakou má historii. On to tam všechno krásně popisuje.

Pro mě je to i takové trošku šokující, protože asi i pro tebe. Robert, nebo možná je to i tím, co si vlastně zažil, že působí velmi klidně, rozumně. Prostě z něho jde takové sympatické. Je to prostě sympatický člověk, kde z něho velmi příjemná energie, když jste v jeho blízkosti. Takže já jsem ráda, že on si to tady také oblíbil a že se můžeme takhle občas vidět.

Přesně tak. Já si myslím, že to řekla za mě úplně krásně, že to nemusím nějak extra doplňovat.

Doplním také, že mám Roberta velmi rád a baví mě se s ním bavit, i když dělá zlato. [smích] Samozřejmě, já to a mě to baví, protože já se s ním dokážu bavit absolutně o všech možných věcech. A fakt jsem za to rád, že do té maringotky takhle za námi mohou přicházet různí lidé z různých branží a můžeme si povídat vlastně o jejich světě, o tom, jak oni to vidí.

Často se to tady protne. Máme podobné názory, podobné smýšlení, a moc se mi to líbí, že nejsme sami, kdo uvažuje nebo vidí svět podobně. Tak to jsem za to moc rád.

A Robert tam říká nádherné věci v tom povídání na konci, takže určitě doporučuju podívat se do konce. A to je vlastně asi všechno.

Jenom jsem chtěl ještě vlastně dodat k tomu úvodu, jak jsi měla. My ta povídání vlastně vytváříme na základě toho, protože hlavně nás to baví. Nás baví potkávat ty lidi, a se spoustou lidí, který tady byli, tak jsme navázali super kamarádství, ať je to třeba Ladislav Péš, který prostě přijde si to tady rozáří, nebo prostě teď Robert. Takže vlastně i pro nás je to takové, že rádi poznáváme lidi, se kterýma najednou vznikne takové hezké kamarádství.

My vám mockrát děkujeme za podporu. Děkujeme vám prostě za to, kde nás všude podporujete, ať je to odběrem tady toho youtubeového kanálu zvonečkem, nebo buy me coffee, nebo na náš účet. Jsme za to moc rádi.

Děkujeme vám také za krásné komentáře a děkujeme vám za to, že to vůbec i sdílíte, protože to je pro nás strašně důležité.

Moc si užijte povídání s Robertem. A mějte se krásně. Uvidíme se příští neděli.

Ano. Ahoj, Roberte. My tě tady v Maringoce vítáme. Já jsem moc rád, že se tady spolu zase můžeme vidět a máme tady pokračování toho našeho povídání, které proběhlo v dubnu. Takže vítej tady u nás v Maringoce.

A první věc, která mě zaujala a kterou tady mám i napsanou, je: proč jsi šel do finanční správy, neboli kriminalistiky? To znamená, že ty jsi vlastně vyšetřoval finanční toky. Prostě byl jsi kriminalista. Tak mě to zajímá, jak ses k tomu dostal vůbec.

Já zdravím diváky, děkuju za pozvání. Ty to víš, že já jsem rád, že pro mě to není práce, ale příjemné povídání. Ujalo se mi to tady. Krajina, maringotka, všechno. Takže děkuju za to.

No, kriminalistika. Já možná začnu trošku jinak, protože to s tím souvisí. Moje původní profesí jsem vlastně voják.

Ano.

Já mám vojenské gymnázium, které jsem studoval. Potom jsem studoval vojenskou vysokou školu, takže jsem byl v armádě.

Aha. A můžu se zeptat, kde jsi byl na vojenské gymnázium?

Studoval jsem v Praze a vojenskou vysokou školu jsem studoval v Liptovském Mikuláši, kde jsem studoval na katedře vlastně spojovací techniky. Tam byla protizlušná obrana a spojovací technika.

Pak jsem sloužil nějakou dobu jako voják z povolání. To jsem byl v Berouně u 58. spojovací brigády generálního štábu, takže mám takovou historii v ozbrojených složkách, řekněme.

Pak jsem z armády odešel. Nějakou dobu jsem trošku podnikal, pracoval. A později jsem potom šel do celní správy. Takže moje cesta k té policii byla ještě přes celní správu, kde jsem pracoval vlastně jako vyšetřovatel. Tam se tomu říká boj proti podloudnictví, což je vlastně potírání celních deliktů.

A vlastně z tohoho útvaru na generálním ředitelství jsem potom odešel na úřad vyšetřování. Takže já jsem dělal vyšetřovatele. Abych byl úplně přesný, začal jsem tak, že jsem si musel udělat nějakou policejní střední školu, ještě kriminalistickou nástavbu. Studoval jsem nějaké školy, policejní akademii taky, a vlastně začal jsem jako asistent vyšetřovatele nejprve. Takže jsem šel od píky — vlastně jsem nosil, roznášel jsem obálky s modrým pruhem a zval jsem lidi a dělal jsem nějaké úplně základní jednoduché výslechy.

A teprve když jsem dosáhl věku, který byl předepsaný vlastně proto, abych si mohl vyšetřovat — a myslím, že byl limit 24 let a výš — to muselo být — tak jsem se stal vyšetřovatelem, byl jsem jmenovaný a začal jsem sám vyšetřovat vlastně ty kriminální kauzy, řeknu na tu trestnou činnost.

Začal jsem úplně takovými běžnými věcmi, jako jsou krádeže, obecná kriminalita vlastně. Potom jsem tak trošku přičichl i řekněme k drogové problematice, k násilné trestné činnosti. No a mimo jiné, a ty jsi to tím uvedl — vlastně pak jsem vyšetřoval i ty finanční kauzy, tu finanční kriminalitu. Takže to byla taková moje historie.

A vlastně vždycky jsem měl vztah trošku k té státní správě. Měl jsem vztah jakoby k prosazování nějaké zákonnosti a tak dále. Měl jsem to dáno vlastně od svého dědečka, který zase byl důstojníkem armády první republiky.

On byl dokonce velitelem protivzdušné obrany v pevnosti Dobrošov.

Takže měl jsem takový vztah – on to byl velmi vzdělený pán, moudrý, a to na mě hodně působilo. Takže mě to nasměrovalo tímto směrem.

>> To je hustý.

To ti asi bavilo něco ohledně armády a těch vojáků a tak.

>> [frknutí] No, můj děda vlastně byl velmi vzdělený, moudrý pán. On mě hodně naučil věcí. Vlastně všechno, z čeho já dneska čerpám, ty základy jsem nabral s ním.

Já jsem vlastně vyrůstal u něj nebo u babičky s dědou do nějakých osmi let v Sedlčanech, což je městečko mezi Příbramí a Prahou v tom regionu. A on mě hodně vedl k takovému vlastenectví, k historii první republiky. Takže já jsem přirozeně inklinoval bez ohledu na to, jaký režim byl nebo nebyl, inklinoval jsem k těmto věcem. A vlastně to mě přitáhlo k armádě, potom postupně k celní správě a až vlastně k policii.

>> Na co jsi ty přišel v kriminalistice? To znamená, že jsi tam určitě musel nahlídnout v té době na to, jak fungují peníze, na ten tok těch peněz.

>> Eh, na co se všechno vlastně dá vůbec přijít? Ono vlastně to vyšetřování, to co jsem dělal já, ten úřad vyšetřování – ten vyšetřovatel je trošku specifická postava trestního řízení, protože on vlastně to trestní řízení vede. Ty kriminalisty jednotlivé si jako organizuje, aby mu dokládali ty důkazy, které potřebuje. Takže on si vede to trestní řízení až do té fáze, kdy státní zastupitelství to potom přebírá a předává tu žalobu soudu.

Takže je to důležitý prvek. V té mé době ještě vyšetřovatel byl profesně nezávislý. To se trošku změnilo. Teď tam funguje trošku takové vojenské řízení. Tehdy byla nezávislost toho vyšetřovatele relativně velká.

Mně to dalo obrovskou zkušenost. Já jsem za to vděčný, protože jsem tam strávil relativně dlouhou dobu. Vyšetřoval jsem přes deset let. Prošel jsem celým tím řízením od obecné kriminality až po řekněme finanční. Takže obrovská zkušenost.

Naučilo mě to pracovat se zdroji. Naučilo mi to metodiku – když něco vyšetřuješ, stanovují se nějaké vyšetřovací verze, které musíš odzdrojovat, zjistit, vzájemně je popírat nebo potvrzovat. Takže práce se zdroji, analýza, analytika těch věcí je velmi důležitá.

Takže to mi dalo určitě obrovskou zkušenost. Ale zároveň mi to vzalo některé růžové představy, protože jsem později zjistil, že to všechno nefunguje, jak jsem si myslel. Existují různé jiné než jenom zákonné zájmy. Tam se jaksi vyplatí. Vlastně mnohdy nemůžeš tu práci dělat tak, jak by ji nejlépe chtěl, protože to prostě nejde.

Ztratil jsem trošku ty iluze. A když ztratíš iluze, tak to nemůžeš podle mě dělat. Protože to vyšetřování neděláš kvůli penězům. Nejseš u policie kvůli kariéře, ale seš tam kvůli nějakým ideálům, protože tě to baví, naplňuje. Ve chvíli, kdy zjistíš, že to funguje trošku jinak, než sis myslel, tak to trochu ztrácí smysl.

Takže to bylo moje poznání, kde jsem řekl: „Tohle už není moje cesta. Já prostě nechci být v systému, který neumožňuje to, co jsem si myslel. Není tam ten ideál spravedlnosti, poctivosti a ochrany společnosti – to není hlavní ani v těchto složkách."

Tak jsem se to rozhodl opustit. Ale samozřejmě kromě jiného – další zkušeností bylo to, že jsem hluboce pochopil, jak fungují různé finanční toky, jak funguje finanční systém. Což mě potom následně dovedlo k tomu, že jsem začal podnikat v té finanční branži.

>> A my jsme tady měli minulej týden o víkendu Zdeňka Šampalíka, se kterým jsme se bavili o větrných elektrárnách. A já jsem postřihl na tvém Facebooku, na tvé sociální síti, že máš napsáno Robertův sdílený status ohledně VTE ze 17. května, kde jsi sdílel ekonomické rozpory, které v tom jsou. Můžeš nám prozradit, prosím tě – jenom chci malinko navázat na to, co tady Zdeněk řekl ohledně těch větrných elektráren. Vyplatí se to vůbec?

>> Eh, nevyplatí se to určitě. A je to celá ta problematika celého Green Dealu. My opakovaně všude, kde se o tom bavíme, komunikuju, že celý ten Green Deal není o ekologii. To je byznys. To je byznysová věc. To je o řízení lidí. To má úplně jinou agendu než ochranu této planety, což je věc, na které bychom se asi všichni shodli.

Tak ty větrníky jsou jenom jedním z projevů toho Green Dealu a té nesmyslné zelené politiky.

Ty větrníky samozřejmě, když se na to podíváš ekonomicky – bez dotací by nemohly vůbec fungovat. Vychází to jenom s těmi dotacemi, které do toho dostáváš. Kdyby si vzal náklady na výrobu větrníku – od toho, že musíš udělat obrovské základy, to bylo i v tom statusu, kde jsou desítky tun železa, betonu a tak dále – musíš vyrobit ten nosič, musíš vyrobit tu vrtuli, musíš vyrobit všechny ty věci. Zjistil by si, že větrník za celou svojí dobu životnosti si bez těch dotací nevydělá ani na svoji výrobu.

Takže z toho hlediska je to nesmysl. Musíme počítat ty náklady spojené s tím ukotvením větrníku, s tím, že to poškozuje přírodu.

Dalším samostatným tématem je, že větrník, když je v provozu, vydává nízkofrekvenční zvuky, které nejsou úplně přírodě ani lidem příliš šetrné. To znamená, není to ekologické ani z tohoto hlediska. Takže ze všech důvodů to nedává smysl a už vůbec ne v České republice. Možná by to dávalo smysl někde v severním oceánu, ale určitě ne. Ne ve střední Evropě.

>> Máš nějakou teorii, proč kolem toho je takováhle agenda?

>> Má to určitě dva směry. Z mého úhlu pohledu. Jeden je obrovský byznys těch, kteří na těch dotacích vydělávají. To znamená, když ty budeš příjemcem dotací na stavbu větrníků, tak z byznysového hlediska je to pro tebe velmi zajímavé. To znamená, ty těmi dotacemi korumpuješ určitou část byznysu, aby dělal věci, které by normálně smysl nedávaly.

To znamená, kdyby ty dotace nebyly – jako byznysmen to nebudeš dělat, protože si to nevyplatí. Ale když ty dotace jsou, tak jsou mezi námi lidé, kteří, i když asi musí dobře vědět, že tím škodí lidem, škodí přírodě, škodí krajině, že to nedává smysl, tak kvůli tomu, že na tom hodně vydělají, to vlastně udělají.

To znamená, ta celá ta agenda Green Deal je postavená na téhleté korupci, která vlastně ty lidi – když si uvědomují, že to nedává smysl, že elektromobilita není ekologická, že větrníky nejsou ekologické – ale protože lidská chamtivost je obrovská, tak ty dotace pokřivují ten prostor a jako lámou tu morálku těch lidí a ti to dělají z těchto pragmatických důvodů.

No a pak je druhá věc celé té agendy – proč někdo vůbec vytváří agendu Green Dealu, jak to celé jakoby vzniklo.

No a to bychom se dostali k tomu, že ta agenda má svoje kořeny v 50. letech 20. století v takzvané teorii technokratismu, která vlastně vycházela z toho, že je to kolektivistická ideologie, která říká prostě – ideální nebude žádné soukromé vlastnictví. Ideální bude, když lidé nebudou soukromě vlastnit majetek, když majetek bude ve správě něčeho jako nějakých fondů, družstev a tak dále. V jejich čele budou akademici, odborníci, vědci a tak dále. To znamená velmi kolektivistické – vlastně kolektivistická filozofie.

A tahleta filozofie vznikala v těch 50. letech 20. století. Ona má už nějaké kořeny trošku předtím – ve 30. letech 20. století – a jejími protagonisty jsou třeba takové ty věci jako Římský klub, které myslím úplně typický Římský klub asi jak ho známe nebo znáš. Diváci jistě ho také znají.

No a tahleta organizace – nebo tito zakladatelé té filozofie – došli k závěru, že asi lidé úplně se nechtějí zbavovat své svobody ekonomické a asi úplně se nechtějí zbavovat nějakých svých jako majetků a tak dále ve prospěch nějakých jako imaginárních společenství a nějakých autorit.

No a aby si je k tomu dovedl, tak musíš najít nějakého nepřítele přeci. Takže když bude nepřítel, tak ti lidé se spojí.

No a tam máme kořeny toho Green Dealu, kde vlastně ty chytré hlavy si dali dohromady, že ideální takový nepřítel by mohlo být něco, co ohrožuje celou planetu. A dobří lidé přeci nechtějí zničit planetu, takže pod útokem tohoto nepřítele, kterého někdo imaginárně vytvoří, se tedy spojí a uskromní se a omezí svoje svobody a tak dále.

No a když se podíváš na historii Římského klubu, tak vidíš různé ty katastrofické, klimatické, hysterické vlastně věci, které oni tam vytváří. Prapůvodně to byla – že planeta zmrzne, to znamená globální ochlazování. Pak to bylo globální oteplování, ozónová díra, dojde nám ropa v 80. letech. A mohli bychom pokračovat až k dnešní globální jakoby změně.

A to, že ta planeta prochází nějakými změnami, je zřejmé. Ta planeta prochází změnami po miliardy let, takže byly tady období prostě vysokých teplot, byly tady období daleko vyššího CO2, než je dneska, a tak dále. To všechno tady bylo, to víme z té geologie a podobných vědních oborů.

No, ale my jsme z toho udělali téma, že to způsobuje ten člověk. Takže vytvořili jsme toho nepřítele. Jinými slovy, nepřítelem této planety je člověk – vlastně, když to tak dovedeme – a ten tedy dělá nějaké hrozné věci, a my s tím tedy musíme bojovat. A abychom ty hrozné věci nedělali, tak se musíme uskrovnit.

To je ta teorie nerůstu – omezování těch potřeb, omezování ekonomických svobod a tak dále. A projevem tohoto všeho je ten Green Deal v té své obludné podobě, o které se bavíme.

Elektromobilita, která snižuje mobilitu obyvatelstva, dělá nedosažitelnými vlastně tu mobilitu pro každého, protože ty elektromobily jsou drahé, a drahé jsou zdroje energií. My si uměle zdražujeme energie, vypínáme si energetické elektrárny, stavíme si soláry a tak dále – občasné zdroje energie, jak s oblibou někdy používám, jsem si půjčil od někoho jiného, ale používám to. A do téhleté kategorie patří i ty větrníky.

To znamená, my tady vytváříme vlastně energetickou chudobu. A proč vytváříme energetickou chudobu? No, když nám obyvatelstvo shudne kompletně a komplexně, tak je daleko víc ovládatelné. Ekonomicky nezávislý člověk – nezávislý na systému – je odolnější daleko. Jestliže ho zbavíš té ekonomické svobody, té ekonomické soběstačnosti, uděláš z něj člověka závislého na dotacích, podporách systému a tak dále, no, tak je velmi manipulovatelný, protože tam už je jenom krok k tomu sociálnímu kreditu, nepodmíněnému příjmu a tak dále.

Takže když se na tu věc díváš na jednotlivost – když se podíváš na větrník – tak si řekneš: no, to je obrovské nelogické, proč to jako dělají. To nedává jakoby smysl. To přeci všichni musí vědět.

Ano.

Když se podíváš samostatně na elektromobilitu, máš úplně stejný dojem. Když se podíváš samostatně na agendu ESG vlastně – která je, to znamená environmentální pilíř, řídící pilíř, sociální pilíř a tak dále – ty věci v jednotlivosti ti nebudou tu logiku dávat, protože budeš říkat: ti lidé dělají šílenosti. Proč zavírají jaderné elektrárny v Německu, proč se tohle děje, když to je nesmyslné.

Ale pokud se na to díváš v syntéze – kompletně na celý ten obrázek – najednou dostáváš úplně jiný obraz a zjišťuješ, že to je velmi promyšlná agenda, která má lidi uhrhnout do chudoby, do závislosti na státu. V tom prvním kroku tedy samozřejmě do uskromnění se kvůli tomu nepříteli, s kterým je potřeba bojovat.

A tak vidíš, že ta agenda také takhle běží na těch školách všech a tak dále. Ta environmentální úzkost a všechny tyhlety věci, které se jakoby budují. Ale cílem je tu společnost ovládnout, udělat ji nesvobodnou, uvést v praxi tu teorii toho technokratismu tímto způsobem.

Kdybych se zpátky měl dostat k těm větrným elektrárnám. Jedním slovem, co to pro tebe – jak na to nahlížíš?

Nahlížím na to jako na velmi nebezpečnou věc, protože to jednak extrémně poškozuje přírodu z mého pohledu. Nejsem expert na úplně větrnou energetiku, ale z toho, co jsem si mohl nastudovat, tak se domnívám, že to není žádná jaderná fyzika. Že to je práce s daty, práce se zdroji. A nemusíš být zrovna energetik, aby sis ty věci dal dohromady.

Takže z tohoto pohledu je to pro mě obrovské nebezpečí pro přírodu, pro zdraví lidí, pro ekosystémy. Obrovská ekologická zátěž.

Přesně.

A obrovské riziko pro nestabilitu celého toho energetického systému, protože ty občasné zdroje nám tady dělají obrovské jakoby problémy. Takže to nepřináší nic a přináší to spoustu jako rizik.

Jasně. Já jsem si právě říkal, že když tady budeme mít ty větrné elektrárny, tak plus vidím v tom, že když by byly, když by hrozily nějaké lockdowny energetické, tak by vlastně nemusely ty energetické lockdowny vlastně být, protože tady máme ty větrné elektrárny a máme tady prostě hromadu najednou kW energie pro všechny, víš.

Má to dobrá myšlenka, má to jedno zásadní úskalí, ale že jo – musí foukat. To je první věc.

A musí jako svítit sluníčko pro ty solární, ale ve chvíli, kdy tohle se děje, velmi často to bývá třeba v létě, tak máš přebytek téhleté energie. Ty ji musíš vyrovnávat úplně jinými zdroji. A ve chvíli, kdy bys ji zase naopak potřeboval, kdy ji nemáš, takže ti to dělá právě ty přetoky, ty obrovské jako přetlak, že té energie je hodně nebo že jí málo.

No a to naopak to riziko těch lockdownů, respektive blackoutů a tím pádem výpadků samozřejmě a různého energetického omezení.

Takže pryč od těch větrných elektráren.

Já jenom abychom trošku navázali vlastně i na to minulé povídání, které jsme tady měli s tím Zdeněkem, protože mi to přijde docela důležitý tam vyzdvihnout jednu věc.

I kdyby cokoliv, já nevím, když se nám to v přírodě nelíbí nebo tak, ono to bohužel nemá ani ten ekonomickej rámec.

No, já myslím, že někdo spočítal, že ten větrník ani nevyrobí tolik energie, která by byla potřeba na výrobu těch komponentů, té ocely vlastně, aby vůbec mohl vzniknout.

Takže za nějakou dobu, nebo za nějakou extrémní jakoby dobu.

A znova říkám, ten větrník má nějakou omezenou životnost, ale já všem doporučuju, ať si udělaj výlet do Rakouska, do okolí Vídně, aby viděli ty obludné větrné parky, jak to vypadá.

Když tam projíždíš, tak už jenom z toho nemáš dobrý pocit a to jenom projíždíš.

Je to něco, o čem víš, že to úplně nepatří do tý přírody.

No, a ty jsi zmínil, nebo i já jsem zmínil, energetické lockdowny. A mimochodem, tohle je jedna z věcí, kterou tady mám jako poznačenou a důležitou věc, protože možná jsme se toho trošku dotkli minulý měsíc.

Hrozí nám energetické lockdowny?

Já myslím, že ano.

Vlastně, jestli takový vývoj bude nebo nebude, my teď neodhadneme, ale v dnešní době to riziko nám určitě hrozí, protože my to vidíme na tom Hormuzském průlivu, který, vlastně eskalace toho konfliktu tam – Irán, Izrael, Spojené státy – která tam vznikla, blokáda toho Hormuzu, způsobuje to, že já nevím, 25 procent prostě té ropy světové nám neteče, kudy by měla téci.

Kromě toho nám tam netečou další nějaké suroviny.

Teď opravdu velmi autenticky a normálně jako člověk, který o tom nic neví, je to fakt takový problém, že kvůli jedný užině by celej svět a celá ekonomika a všechno mělo jít do háje.

Je tam obrovskej problém, že vlastně těch 25 procent ropy, pokud by neteklo dlouhodobě tím Hormuzem, nebo pokud by 50 procent toho plynu neproudilo dlouhodobě tím Hormuzem.

Plus samozřejmě tam jsou ještě další suroviny, jako je močovina a podobně, které jsou velmi potřeba pro zemědělství, pro výrobu umělých hnojiv a tak dále. Takže je to obrovský globální problém, protože najednou nebudeš mít dostatek těch surovin a ty máš potom nějaké další regiony, kde se také těží.

V principu je to třeba Rusko, kde je velká těžba, je to Jižní Amerika, Venezuela a podobně, nebo i Spojené státy, ale ty regiony mají tu nevýhodu, že nejsou schopny rychle zvyšovat objemy té těžby. Rusko, Venezuela a tak dále.

Takže vlastně jediný region, který je velmi flexibilní v tom rychlém zvyšování těžby, když je potřeboval, jsou právě ty země Perského zálivu.

No a ty jsou odstaveny, jsou ochromeny.

Teď se tam trošku blíská na lepší časy. Spojené Arabské emiráty vystoupily z OPEC, to znamená vystoupili z toho kartelu, aby mohli sami si regulovat to, co chtějí těžit. A staví ropovod, který by do konce příštího roku měl obejít ten Hormuzký průliv.

Oni to budou chtít dát do toho Rudého moře a vlastně ty tankery nebudou jezdit do Hormuzského průlivu, ale oni se vlastně vyhnuli tomu problému tím ropovodem, což je pro budoucnost světové energetiky vlastně dobře, ale tam zatím nejsme.

A pokud by skutečně dlouhodobě ten Hormuzu byl uzavřen, tak my máme dva problémy.

Máme problémy s nedostatkem plynu, máme nedostatek zemního plynu, máme problémy s nedostatkem ropy, máme problém z nedostatku surovin pro výrobu hnojiv, tedy se zemědělstvím. A hrozí tam dvě velká rizika.

První je potravinový problém. A dneska se odhaduje – OSN odhaduje –, že by to mohlo hrozit v některých zemích jako Afriky až hladomorem, že je ohroženo prostě, já nevím, kolik set milionů lidí tímto.

A druhá věc je, že skutečně bychom neměli paliva.

A my to vidíme, my to vlastně vidíme třeba na letecké dopravě.

Vidíme, že třeba v Německu teď ruší 4000 vnitrostátních letů. Ty aerolinky vlastně v červnu se odhaduje, že by evropské aerolinky měly na 23 dní jenom kerosin rezervy. A asijské aerolinky jsou na tom ještě hůře.

Takže ten problém skutečně je legitimní. A ta Světová energetická agentura – já ty světové agentury nemám moc rád, jako WHO a podobné organizace, to je stejnej případ – ty už vlastně začali mluvit o energetických lockdownech. Prostě ty už říkali, že taková situace může nastat.

No, tak jako, teď do toho máš tady tu loď s tím hantavirem, ne?

Hantavirus.

Hantavirus.

To by mohlo být taky, ne?

Jako když si vzpomeneme, co jsme tady zažili – teď nejenom, že hantavirus, ale taky ebola, tady začali s tím hodně spekulovat, žonglovat s tím tématem.

Takže tady máš to, které by taky mohlo řešit ten problém, že vlastně máme tady zdravotní problém. Můžeme udělat zdravotní lockdowny, které by nám překlenuly ten problém s těmi energetickými lockdowny, protože když oni se tam mezi sebou domluvěj, že to takhle, tak by mohli.

Myslím si, že takhle někteří hráči uvažují – že vždycky mají ve hře nějaký alternativní scénáře. Takže bychom měli být velmi pozorní, že celá ta věc s tím hantavirem je taková dost pofidérní.

S Eborou je to taky hodně zajímavý, jak se to rozehrává.

Proč nějaký americký doktor, který nemá s Českou republikou nic společného, hospitalizován na Bulovce?

Jako nedává to úplně smysl, že ho tam dovezou, převezou teatrálně ve skafandrech a tak dále.

Je to zvláštní minimálně.

No a do toho víš ten energetický problém.

Takže mohou být dva takové scénáře. A tím nechci malovat čerty na zeď.

Já jsem velmi pozitivní v tomto smyslu, ale upozorňuju na nějaká rizika, která ve hře jakoby jsou.

A to, že někteří hráči toho globálního finančního světa a ekonomiky, ne vždycky s námi mají úplně křišťálově čisté plány, si pojďme říct, že je docela realita.

Člověk si pak klade otázku: Roberte, proč by to dělali?

Já ti na to odpovím, proč by to dělali.

Třeba by to dělali pro moc a peníze, jako to dělají tisíce let.

Mnozí z mých přátel, kteří mají třeba jiný trošku pohled na ten svět, mi tohle přesně říkaj: Neříkám, no, představ si, že by to mohli dělat pro moc a pro peníze.

Oni teda ještě, někteří z nich mají takový ty ten specifický smysl pro humor, že se pasovali do role jaksi, já nevím, takových vyšších jako bytostí, že oni takových sociálních inženýrů, že si myslí, že ta planeta je jejich, oni si jí tak nějak zprivatizovali a že tak nějak se jako došli k závěru, že nás tady zbytečně moc a že by nás bylo méně, to taky jako nevadí ničemu. Takže jako oni mají zvláštní smysl pro humor.

Tam je ten transhumanismus se tlačí, takže na tu robotiku a rady, jo, světloekonomické fórum. A pak ten Bill Gates, ne, s tím s tou Rockeflerovou nadací.

Ano, to jsou velcí, no, jsou to, jsou to velcí dobrodinci. Oni mají ty nadace a zase když ti lidé jako neměli jasno v tom, co se děje kolem toho Covidu, a říkám: "Sledujte to těch peněz, jestli s tím začal." To je to vyšetřování od nějaké silo.

Minimálně 50–60 % financí tam teče z nadace Melindy a Billa Gatesových, z Rockefellerovy nadace. Oba tyhlety instituty jako mají svoje specifické investice ve vakcinačním byznysu. To jakoby mají. To, co dělá Bill Gates a jeho nadace v jižní Africe, jako někteří lidé považují až na hraně zločinnosti, co tam jako provádí.

No a do toho oba dva tyhleti nebo obě dvě tyhle instituce a ti lidé vlastně dlouhodobě se zabývají eugenikou, že by jako bylo dobré tady jako nás jako nějak jako regulovat a dokonce to jako říkají, že když by se snížila populace o 10–15 %, že by to nebyl problém. Jo. Takže jako tady pak máš tu motivaci.

No třeba ty si tam zmínš to ještě tu kriminalistiku. Mě to u tebe velmi fascinuje, protože ty jsi člověk, který si tady vystoupil z auta a teďka jsi šel jako spokojeně k nám tou maringoce a mě by vůbec jako nenapadlo, že bych se bavil s nějakým tady policejním vyšetřovatelem.

Já jsem šel spokojeně k Maringotce, že tady skvělá úplně energie. Zpívají tady ptáčci, ale ono to vůbec jako nevyzařuje, že by, víš jako, eh, řekni mi nějakej, máš nějakej případ, který jsi třeba takhle vyřešil třeba?

Ale vyřešil jsem spoustu případů za tu dobu samozřejmě, úplně banálních. Po nějaký to bylo, jak třeba a něco víš, něco jako, co, třeba ne že bych vyšetřil, ale podíval jsem se třeba na vyšetřování H systému. To byl ten obrovský podvod s těmiak. No, tak to vyšetřoval Gregdor, tam nás dělalo spoustu na tom, to byly místnosti plné spisů, to byla obrovská kauza. Dělal jsem NH Invest, což byl taky velký podvod, jako investiční z Pardubic, z Hradce Králové z toho regionu. Tam Victor Wolf a podobně.