Ilona Švihlíková: "Brazilský digitální systém PIX leží Američanům v žaludku a je pro nás inspirací."

Dobrý den, vítejte opět na kanálu Ekonomika v souvislostech.

Ne, kanál neskončil, ale říkala jsem si, že když jsou teploty nad 35 stupňů, tak možná nebude úplně ten nejlepší nápad točit ekonomická videa.

Ale z toho, co jste mi někteří říkali osobně a někteří psali, jsem pochopila, že by asi nebylo úplně ideální dát příliš dlouhou pauzu.

Takže jsem tu opět tentokrát s ekonomickým tématem, které si myslím u nás bylo zmiňováno minimálně, pokud vůbec. Doufám, že vás osloví, protože tento kanál je věnován důležitým tématům, ale i tématům, která jsou u nás kompletně ignorována a přesto jsou důležitá, nebo která jsou prezentována velmi jednostranným, často deformujícím způsobem.

Dnes se podíváme na nové kolo souboje, které vedou Spojené státy, tentokrát proti Brazílii.

Brazílie jim leží v žaludku jako mnoho jiných zemí. Nemyslím si, že to je dáno tím, že Brazílie je členem BRICS, ale ty důvody jsou poněkud komplexnější. Ten, který chci rozebrat dnes, se týká digitální suverenity.

Tady je Luiz da Silva, současný prezident Brazílie.

Kdo se trošku zajímá o zahraniční média, sleduje, zjistí, že se objevovaly tyhle titulky. Já jsem to zjišťovala z jiných kanálů, zejména z Telegramu, kde mám taky svůj kanál, jen tak mimochodem.

A najednou se ukázalo, že brazilský platební systém je pod enormním tlakem.

K tomu, co říká pan Bolsonáro, se ještě dostaneme na konci tohoto videa. Takže vydržte.

Tak o co nám vlastně jde?

Spojené státy vyhrožují Brazílii uvalením cel a dalších omezení. A první zásadní důvod je tedy, že se snaží najít nějakou záminku, aby znova cla mohla uvalit.

Vzpomeňte, že Nejvyšší soud měl jiný názor – nezbytně na cla, ale na to, jaké způsoby byly využity, aby byla uvalována cla od kohokoliv z Trumpovy administrativy, aniž by to výrazně pomohlo americkému obchodnímu deficitu, což bude taky nějaké téma příštích videí.

Já jsem tam schválně dala tu zkratku USA, která se objevuje i v těch titulcích. Očividně je to děsivá zkratka v jakékoliv zemi.

V tuhle chvíli se Spojeným státům nelíbí, že ve Brazílii existuje alternativní platební systém, a ještě víc jim vadí, že ten alternativní platební systém vytlačuje jejich finanční giganty, protože jsou to Spojené státy, které do značné míry ovládaly celkovou globální finanční infrastrukturu.

Tahle jejich moc se samozřejmě postupně drolí, ale je stále obrovská. To si na rovinu řekněme.

No a najednou se tady zjeví nějaký Pix, který začínal fungovat někdy – vlastně v té pandemické době 2020 – a který je velmi úspěšný. Ve své domácí zemi si rychle získal velkou popularitu, jak mezi firmami, tak mezi fyzickými osobami.

A co víc, o Pixu se hovoří globálně jako o něčem, co je záhodno napodobit, čím je možné se inspirovat, k čemuž se také dostaneme.

Pix je vlastně okamžitý digitální platební systém, který vytvořila, zaštiťuje a spravuje brazilská centrální banka. Je to tedy systém, který má velmi silnou návaznost na stát, na rozdíl od toho amerického, který je obecně vzato jakoby decentralizován, pokud dáme stranou americké vládní dluhopisy.

Využívají se samozřejmě QR kódy, ale i různé další moderní metody. Já nebudu předstírat, že jsem ve všech těchto věcech odborník, ale jako ekonom dokážu posoudit, jak velký význam má ten okamžitý převod, zároveň potvrzení. Ten systém toho umí hrozně moc. Je tam i výběr hotovosti u daného obchodníka. Fyzické osoby mají přístup do systému zdarma.

Není to vlastní aplikace, ale lezete vlastně do toho přes aplikaci jednotlivých brazilských bank.

Ten systém si získal obrovskou oblíbenost. To znamená, dnes ho používá drtivá většina brazilské populace, což znamená, že nejen oslabil hotovost.

A teď vím, že na to budou určitě u vás i různé názory. Možná jste třeba zaznamenali, že Švédsko najednou přehodnocuje svůj postoj k hotovosti. Je vždycky dobrý, aby hotovost v tom systému byla. O tom žádná.

Ale na druhou stranu nemá smysl snažit se vrátit do jeskyně a nevyužívat moderní technologie. Vždycky záleží, jak je využíváte, kdo má nad tím dohled, jaká je případně demokratická kontrola a podobně. To jsou důležité věci.

No, zkrátka dobře – tady prostě narazila kosa na kámen těch amerických finančních zájmů, protože to vytlačování i těch platebních karet je zde velmi výrazné. Tohle je prostě rychlejší a jednodušší.

Není to ovšem jenom Pix.

Pix do určité míry – i když to fungování je malinko jiné – inspiroval indickému UPIM, což je jedno ze velmi starých videí na tomto kanálu. Já mám vždycky tu smůlu, že přicházím s tématy podstatně dříve, než se stanou populární, a pak se objeví všichni ti, kteří říkají, že už tomu dávno rozuměli.

No, tak to tak mám. Říkám některé věci příliš brzy.

Tyhle dva systémy byly velmi silně chváleny v Davosu. Já vím, že teď to může u některých z vás vyvolat spíše zděšení. Říkáte si: Ježišmář, Davos.

Ale přece jenom tam bylo konstatováno, že ve světě digitální infrastruktury jsou zkrátka mnohem úspěšnější digitální systémy ze zemí globálního jihu – což je Indie, Brazílie – než z těch zemí vyspělých.

Už jsem říkala vlastně, že tady je to automatické potvrzení těch transakcí, že je to bezplatné využití pro fyzické osoby.

Ten Unified Payment Interface, který má Indie, má i ambice mezinárodní, což Pix zatím nikoliv. Pix je typicky národní systém.

Jsou tam i další rozdíly. UPIM je spravovaný institucí, která je pod indickou centrální bankou, zatímco Pix je přímo pod centrální banku Brazílie.

Oni, brazilci, si dovolují hodně – řekněme si to na rovinu. Nejenom ve formě Luíza da Silvy, který je velkým zastáncem alternativ vůči americkému dolaru v rámci BRICS, ale v posledních letech třeba hodně vydávají dluhopisy ve své měně, ne v amerických dolarech, což má obrovská rizika, ale ve svém brazilském reálu a tak dále.

Takže Brazílie zkouší podobně jako jiné země, hledá cesty k posílení suverenity. Tohle je digitální suveranita.

A jak už jsem zmiňovala, Pix je domácí populací extrémně dobře přijímán. Během pár let ho používá nevím, kolem 70–80 % Brazilců.

Důležité je pochopit, že v tomhle sporu nejde jen o využití moderních technologií, což to může někdy vypadat. Ano, je to beze sporu krok k modernizaci, řekněme větší dynamizaci brazilské ekonomiky, ale ten klíčový faktor, který je za tím střetem a vyhrožováním – protože chtějí uvalit cla – takže hledají prostě různé záminky ve smyslu jako, že někdo vyrábí moc, což je Čína, a vyrábí to moc dobře, což by mělo být trestné. Nebo že někdo prostě podhodnocuje svoji měnu, když je prostě pod útokem finančních trhů, což bude třeba Indonésie.

Takže vždycky se prostě hledá nějaká záminka, aby Spojené státy mohly jednak trestat a hlavně z toho ale jako co nejvíc mít pro sebe, že jo, což je ten typický neoimperiální přístup.

No, ale takže tady jde o to, že vlastně se zmenšuje ta finanční dominance a co víc, tím, že se to hovoří, tím, že se o tom hovoří jako o inspiraci, tak jaksi hrozí, že by i ostatní země mohly prostě jít tímhletím směrem a začít prostě vytlačovat tu americkou dominanci a navíc jako technologicky postoupit vpřed, což jako je hrozba pro prostě firmy, jejíž kartičky máte buď v mobilu, nebo v kapse, nebo kde je máte peněženky.

Ta americká dominance ve finanční infrastruktuře je strašně důležitá, protože je to jeden z úhelných kamenů moci Spojených států.

A zase nejde o to, že firma XY na tom jako hezky vydělává a že jí jdou poplatky za služby. To je mimochodem jeden z důvodů, proč Spojené státy mají přebytek v obchodu se službami. Velký deficit u zboží, ale přebytek u služeb.

A čím více zemí se od toho odpojuje, ale je schopno najít alternativu, je schopno najít prostě jiný systém, který vyhovuje místnímu obyvatelstvu a který mají pod kontrolou oni, tak samozřejmě tím víc to Američanům vadí. Říkám, ano, zisky jednotlivých firem beze sporu něco, co Trumpovu administrativu zajímá.

Ale řekněme si na rovinu: když máte finanční systém, vidíte do něj, máte informace, máte hromady dat a máte moc nad tou ekonomikou. Jakmile budete odříznuti od tohodle, no, tak to není úplně dobrá zpráva, jo? Nejde jenom o to, že firma XY začínající na V a nebo M prostě nebude mít tolik peněz z brazilského trhu, jak byla zvyklá. Tam jde skutečně hlavně o to, že prostě ztrácí tu vazbu na ten trh a takový ten informační monopol, který s tím jde v ruku v ruce. To si prostě uvědomme.

Takže Brazílie tady statečně bojuje.

Luiz Inácio Lula da Silva toto jednoznačně odmítl. Myslím, že to neodmítl jenom tím, že se blíží volby. V tomhle je poměrně konzistentní, i když je samozřejmě pod obrovským tlakem западní hemisféry. Monrealova doktrína, nebo spíš Donaldova doktrína. Ale samozřejmě se najdou krysy, jako je Bolsonaro, které už navrhují, že by se mělo Američanům ustoupit a že by to mělo být nějak změněno, aby to ty Američany nedráždilo.

Dodávám to hlavně proto, že někdy si myslíme, že ti naši milí udavači do Bruselu, určitě si vzpomeneme na některé rozkošné europoslance nebo spíš europoslankyně, kteří mají tendenci do Bruselu dodávat informace. Tohle není jenom česká specialita, jo? V Brazílii se nedonáší do Bruselu, ale do Washingtonu. Vliv je tam blíž. Ale tenhleten způsob chování, kdy se pokorně klečí před mocností – no v případě Bruselu to ani není mocnost, ale kontrolním centrem – říkám, to není jenom u nás.

A tenhleten obrovský střet mezi suverénisty, což by byl Lula, a mezi těmi, kteří chtějí poklonkovat téhle mocnosti, se týká i takových zemí, jako je Brazílie, které měly tu drzost, že si navrhly vlastní infrastrukturu.

Mluvím o tom mimo jiné proto, že my potřebujeme taky zoufale něco jiného. Musíme vymyslet, jakým způsobem obejít obrovský vliv těch nadnárodních bank, které u nás působí z mnoha různých důvodů. Zmíním asi jenom dva.

Zaprvé mají obrovský vyděrací potenciál. Drží většinu vládních dluhopisů spolu s těmi zahraničními pojišťovnami a tak dále. To jsou všechno zahraniční matky. Takže ten vydírací potenciál z jejich strany je velký.

Je fajn, že jsou dluhopisy pro občany. Já jsem to taky využila, jako jo. Jasně, že jsou lepší investice. Je to dobrý mít v portfoliu. Patří to do portfolia v nějaké míře, kterou si sami vyučíte, ale to není to úplně ta zásadní změna. Je to dobrý, ale není to prostě ta úplná zásadní změna poměru sil.

A druhá věc je samozřejmě, že právě tyto banky dominantně vedou jako hlavní odváděče zisků z republiky. To znamená, že těch 300 miliard každý rok jde dominantně právě za touž finanční sférou.

Takže my musíme najít něco jiného. Bylo by dobré možná se inspirovat Brazílií a digitální suverenittou a nesnažit se za každou cenu zavádět prostě něco, co je z 20. století, ale prostě opravdu využít těch moderních technologií. Skočit, jestli mi rozumíte, přeskočit jednu vývojovou fázi.

Budu ráda, když mi dáte informaci, zprávu, co si o tom myslíte. Doufám, že se mi i v následujících týdnech podaří něco natočit a taky doufám, že vás to osloví, i když je hezky teplo, sluníčko, protože svět stojí a neustále se něco děje.

Mimochodem koukněte i na můj ekonomický klub, protože my jedeme i přes léto. Není to tak, že bych řekla: teď je pauza a pak se zase vrátíme. Jsem moc ráda, že členové o to mají zájem.

To je všechno ode mě dneska. Doufám, že vás toto téma trošku oslovilo a budu ráda, když se zase uvidíme u dalšího ekonomického videa.