Jinde neuvidíte: Okamura napravil škody po Fialovi a Lipavském

Tomio Okamura při své cestě do Srbska napravil pověst České republiky, kterou zničil Fiala Lipavským.

Nabízím vám své osobní svědectví.

V tomto videu se totiž skutečně dozvíte to, co vám nikde jinde neřeknou. Prostě proto, že to mainstreamová média nezajímá a veřejnoprávní média už vůbec ne. A také proto, že jsem byl přímo u toho.

Mé jméno je Radim Panenka a vítám vás na svém YouTubovém kanálu. Prosím, odebírejte můj kanál. Ty z vás, kteří tak ještě neučinili, pomůžete mi tím, a děkuji vám za to ještě jednou.

Předseda poslanecké sněmovny a předseda SPD Tomáš Okamura, třetí nejvyšší ústavní činitel naší země, před několika dny absolvoval oficiální zahraniční návštěvu Srbska.

V Bělehradě byl přijat kompletním politickým vedením státu včetně prezidenta, což není vůbec běžné. Když cestuje předseda parlamentu, tak se setká s předsedou parlamentu té druhé země, setká se s nějakými dalšími politiky, řekněme na své podobné úrovni, ale vůbec vůbec není běžné, aby byl přijímán premiérem a prezidentem, jak jsem řekl, nejvyšším politickým vedením státu.

Já jsem byl součástí delegace, která Tomia Okamuru doprovázela do Bělehradu, takže vám mohu všechno podat z první ruky, tak říkajíc. A pozor, to včetně zákulisních informací o tom, jak Srbové vnímali Fialu, fialovou vládu a ministra zahraničí Lipavského, o kterém na tomto kanálu byla hodně řeč. V knize Cirkus Fiala, kterou některé z vás asi čtete – ti, kteří ne, doporučuji, podívejte se tam k tématu. Je tam kapitola Diplomatická katastrofa, kde i díky neveřejným, nikdy nezveřejněným až v této knize zákulisním informacím z nejvyšších pater české politiky a diplomacie, popisují, jak to za té bývalé Fialovy vlády fungovalo, co si o ní mysleli zahraniční partneři a jak ta vláda podlézala některým velmocem a skákala jako vycvičený pejsek zpátky k Srbsku a Bělehradu.

Toto video bude mimořádné na tomto kanálu, protože uvidíte také exkluzivní záběry z důležitých míst v Bělehradě, které jsem pro vás natočil. A budou to nejen takzvaně nekomentované záběry, ty tam možná některé uvidíte taky, ale budou tam také videa ke konkrétním tématům, která jsem natočil na několika místech v Bělehradě, včetně jednoho místa, kam se běžný smrtelník v současné době nikdy, nikdy nepodívá.

Takže vydržte, za chvilku ta videa uvidíte.

Teď ještě krátce k té cestě Tomia Okamury.

Srbové si jí mimořádně považovali a to nejen proto, že Tomia Okamuru považují za velkého přítele Srbska, jak ostatně říkali i sami srbští politici. A to ne z jakýchsi důvodů, ale z celé řady důvodů – hned se k tomu dostaneme ve výrocích, které pronesla předsedkyně srbského parlamentu.

Ale váží si Tomia Okamury také proto, že pro předsedu České poslanecké sněmovny ta návštěva Bělehradu byla teprve druhou oficiální cestou. První pochopitelně byla na Slovensko do Bratislavy, a to ještě před jmenováním vlády Andreje Babiše. A ta druhá vedla do Bělehradu – to znamená druhá v pořadí.

Oni si toho opravdu skutečně mimořádně považovali a to mi samozřejmě vysílal jasný vzkaz, že Česká republika má Srbsko ráda, že si Srbska považuje a že stojí o skutečně hlubokou spolupráci na všech úrovních. Především také o obnovení spolupráce na všech úrovních, protože za té minulé vlády, jak jsem říkal, to byla katastrofa – nejen diplomatická, ale tak to prostě bylo.

Teď k tomu, proč si Srbové Okamuru tak považují.

Když předseda sněmovny zavítal do národního shromáždění – jak do češtiny přeložíme oficiální název srbského parlamentu – tak jeho předsedkyně řekla několik důležitých věcí.

Za prvé, že Tomáš Okamura je, teď cituji její slova, jeden z několika málo světových státníků, kteří otevřeně mluví o tom, že bombardování Srbska ze strany Severoatlantické aliance v roce 1999 byla agrese. Agrese, agresivní útok na suverénní zemi.

Za druhé, že české uznání takzvaného Kosova byla chyba a porušení mezinárodního práva a že pro Okamuru Kosovo je Srbsko. To také řekla předsedkyně srbského parlamentu Ana Brnabičová. A to pro ni, jak dále uvedla, je obrovský znak přátelství a úcty, na který Srbové nikdy nezapomenou.

Byla to slova, která – a já trochu znám předsedkyni srbského parlamentu a bývalou premiérku – jsou od ní velmi mimořádná. Ona není člověk, který by nějak vyjadřoval emoce a mluvil tímto jazykem. Zpravidla mluví stroze, vážně a řekl bych technokraticky. A ona sama upozornila na to, že takhle emocionálně se téměř nevyjadřuje. V případě Okamurovy návštěvy ale učinila právě proto, kvůli těm důvodům, které jsme si právě řekli.

Mluvil jsem o tom, že je mimořádné, aby byl předseda parlamentu přijat také premiérem a prezidentem.

Srbský prezident Alexandr Vučič je velmi výrazná postava. Je to, jak někteří asi víte, velký přítel třetího českého prezidenta Miloše Zemana. Mimochodem, jméno Miloše Zemana bylo během té návštěvy ze strany nejvyšších srbských státních představitelů také velmi často zmiňováno.

Vučić řekl, že Okamura je pro Srbsko velkým přítelem, velkým přítelem srbského národa, že si toho Srbové obrovsky cení. A nejen že s ním jednal se jeho delegací, jak se jedná mezi politiky a státníky, ale také Tomiovi Okamurovi ukázal Bělehrad z terasy prezidentského paláce. Vy tu terasu za několik okamžiků vidíte. A na tu terasu prezident Vučič bere jenom skutečně vybrané světové státníky a lídry, ne každého.

Takže to já považuji – protože to prostředí a tu politiku znám – za velmi mimořádnou věc.

Tomáš Okamura, když do Srbska přiletěl, měl v prestiži bělehradském deníku Politika velký rozhovor a to hned na titulní straně. Ještě abyste to viděli, tak to takto ukážu. Tomáš Okamura tam říká, že uznání Kosova byla nelegitimní krádež.

Samozřejmě v tom rozhovoru je řeč o celé řadě dalších věcí – o našich společných vztazích a tak dále – ale tím rozhovorem se Tomáš Okamura opět po několikáté velmi dobře u Srbů zapsal.

Mám tady program návštěvy Tomia Okamury v Bělehradě jenom pro ilustraci, abyste viděli, jak je obsáhlý. Program trval den a půl, možná den a třetinu.

Takže na to, jak krátký čas Tomáš Okamura v Bělehradě strávil, skutečně nezahálel. Jednal na všech možných úrovních, absolvoval velké množství jednání, která se týkala nejen politických vztahů, společenských a kulturní výměny a podobně, ale také vzdělávání, vědy, výzkumu a umělé inteligence. Srbové v umělé inteligenci jsou velmi napřed. Řekl bych, že dokonce bohužel velice napřed i proti České republice, což bychom se možná měli trochu zastydět. Ale můžeme toho využít a bavit se se Srby i o těchto věcech a využít toho společného přátelství.

Ale pochopitelně na jedním z prvních míst těch jednání byl obchod, byznys, vzájemná obchodní spolupráce, investice českých firem v Bělehradě, případně srbských firem.

U nás tady v tomhle je to spíš tak, že české firmy hodně investují, nejen v Bělehradě, jak jsem řekl, ale v celém Srbsku. Těch firem je tam opravdu hodně. O Srbsko je velký zájem. Srbsko stojí o české firmy a když vidí, že to má i tu politickou podporu a prioritu na rozdíl od bývalé vlády, tak zkrátka tomu jde naproti.

Já jsem mluvil o zákulisních informacích, které se dozvíte a jdeme na to.

Já tomu Srbsku, Balkánu, ale především Srbsku, nebo tomu, čemu říkám srbský svět, protože Srbové žijí také v Bosně a Hercegovině, kde v rámci toho státu je Republika Srbská, kde žije velké množství Srbů. Srbové tvoří zhruba třetinu obyvatel Černé hory. Takže proto srbský svět. Ale teď se bavíme o Srbsku.

Já to znám, znám celou řadu i těch současných politiků. Znám osobně i prezidenta Alexandra Vučiče, se kterým jsem pro parlamentní listy v roce 2021 dělal velký rozhovor tady v Praze. To byla jeho návštěva, kdy se Miloš Zeman, prezident republiky, omluvil srbskému národu za to, že jako premiér dal souhlas, nebo že jeho vláda vyslovila souhlas s přelety těch vražedních bombardérů na Srbsko. Požádal srbský národ o odpuštění, říkal, že ho to velice trápí. Soudě z těch reakcí, Srbové mu odpustili a nejen to, ale tleskali mu. Miloš Zeman je v Srbsku celebrity. Řekl bych, že velmi podobnou celebrity je nyní v tom Srbsku i právě Tomáše Okamury.

Já jsem se tam bavil s některými svými známými, kteří pracují na různých ministerstvech, mají nějak blízko k vládě, s některými diplomaty, srbskými, českými, a oni mluvili v podstatě velmi podobným hlasem. Vyjadřovali, zvlášť tedy ti Srbové, velkou radost z toho, jaká vláda se po těch podzimních volbách dostala v České republice k moci. A na konkrétních příkladech popisovali tu diplomatickou katastrofu, jak já často ten termín používám, bývalé fialové vlády a hlavně Jana Lipavského, o kterém taky budu mluvit v jednom z těch videí, které hned uvidíte přímo z Bělehradu. Mluvili o neskutečné aroganci, se kterou čeští představitelé fialové vlády, fialovci, tak říkajíc, mluvili se Srby.

Někteří říkají, že přece ta bývalá vláda ty vztahy úplně nezničila. No, ona je nezničila možná tolik jako vztahy se Slovenskem, ale řekl bych to tak, že to Srbsko fakticky ignorovala. Srbové měli zájem spolupracovat absolutně ve všech myslitelných i nemyslitelných oblastech, ale z České republiky za fialové vlády nepřicházela žádná odezva.

Setkávali se ti čeští představitelé. Prakticky jen s těmi srbskými představiteli se setkávali čeští představitelé na nižší úrovni. Ano, pravda je, že Petr Fiala a Jan Lipavský také v jiné době, tedy ne současně, byli v Bělehradě. Ale pozor, velice zajímavá informace. Oba dva v Bělehradě takzvaně slavnostně otvírali český dům. Jak Jan Lipavský, tak o několik měsíců po něm Petr Fiala. Takhle směšné politické divadlo jsem dlouho neviděl. A víte proč, dámy a pánové?

Protože český dům v Bělehradě slavnostně otevřeli v lednu 2023 Miloš Zeman a Alexandr Vučič, srbský prezident. Protože skutečnost, že ten český dům opět v Bělehradě stojí a funguje k tomu svému účelu, je zásluhou Miloše Zemana, který si to prakticky vydupal ze země na srbském prezidentovi. Říkal, zval do Bělehradu a Miloš Zeman říkal: „No, já přijedu rád, ale musíš zařídit ten český dům." No tak Alexandr Vučič nelenil. Ten dům tehdy patřil srbskému státu. Kompletně ho nechal zrekonstruovat za peníze srbského státu a zrekonstruovaný ho předal s mašličkou a klíčem České republice.

A to je zásluha Miloše Zemana, který taky na konci svého prezidentského mandátu ten český dům otevřel. No a když už byl otevřený, tak tam milostivě přijel Jan Lipavský, který ho takzvaně otevřel a odjel. Po něm přijel Petr Fiala, který ten český dům taky otevřel a odjel. No tak nejde otvírat něco, co už je dávno otevřeno, co funguje, že jo.

Takže si myslím, že tohleto absolutně skvěle vypovídá o tom, jak fialová vláda fungovala. To ti Srbové také vnímají a jsou skutečně rádi, že na úrovni vlády a na úrovni poslanecké sněmovny teď ty vztahy vzájemné budou absolutně vynikající. A je to koneckonců dobře, protože českosrbské vztahy mají dlouhou tradici.

Uslyšíte to za několik okamžiků a také bych řekl, že tam bude několik důležitých informací, o kterých jste vůbec netušili a které měly velkou roli při vzniku samostatného československého státu. Možná jednu z nich můžu říct krátce teď, protože si nejsem úplně jistý, že to tam potom je. A to je srbský diplomatický pas Tomáše Garrika Masarika, který vozil sebou. Díky tomu srbskému diplomatickému pasu, který byl vydán Masarikovi dokonce dvakrát, mohl takzvaně založit Československo.

Za chviličku uvidíte ty další věci.

Dobrý den, zdravím vás z Bělehradu, ze srbské metropole, kde jsem na jako součást mediální delegace s předsedou poslanecké sněmovny Tomášem Okamurou. Říkal jsem si, že využiju téhle příležitosti, abych vám tady natočil nějaké video, protože Bělehrad je město nesmírně zajímavé, ale také město s nesmírně pohnutou historií.

Během 20. století bylo několikrát bombardováno. Bohužel to poslední bombardování v roce 1999 si vyžádalo více než 2500 životů nevinných civilistů, žen a dětí. Dětských obětí tohoto bombardování bylo něco kolem stovky, což je strašné číslo. Malá holčička jménem Milica Rakič, která nebyla zabita nikde poblíž nějakého armádního objektu, ne. Ona byla zabita v domě, v bytě svých rodičů v koupelně, kde se schovávala se svými rodiči. Tam přišla o život. Dnes by to byla více než dvacetiletá dívka. Měla by svojí budoucnost, ale žádnou nemá, protože ji zabili letouny na to.

Během akce, vojenské akce, kterou bohužel tehdy, 12 let po našem vstupu do NATO, schválila i česká vláda. Ano, je pravda, že to bylo na základě enormního tlaku západu, především Spojených států a především Madeleine Albrightové, která řvala na tehdejší české ministry do telefonu, aby tu akci schválili.

Je vynikající, že prezident Miloš Zeman, který v té době byl předsedou vlády, se před několika lety během návštěvy srbského prezidenta Alexandra Vučiče v Praze omluvil veřejně srbskému národu za to, že tehdy dal souhlas s přeletem letadel k bombardování, a požádal srbský národ o odpuštění. Srbský prezident to tehdy ocenil jako mimořádně silné gesto a hlavně jako gesto unikátní, protože žádný jiný politik na takto vysokém postu v aktivní službě během svého mandátu takovou omluvu nikdy nevyslovil.

Já se zrovna nacházím v bělehradském parku Tašmajdan. Za mnou tam vidíte chrám svatého Marka, ve kterém je pohřben císař Dušan Silný, současník našeho Karla IV.

A tady za mnou je pomník zabitým srbským dětem, s dětským obětem bombardování.

"E, byli jsme jen děti," se tam píše.

Je skvělé, že tenhleten pomník tady stojí a připomíná to, měl by být takovým, eh, takovým černým svědomím těch západních lídrů, kteří si mysleli, jak dělají skvělou věc a jak se jim podaří to Srbsko ovládnout.

Což se jim tedy částečně podařilo v případě Kosova, které poté bylo Srbsku ukradeno.

Ale zabíjet děti jenom kvůli tomu.

Samozřejmě Srbsko nebylo první, kde se to dělo, ale Srbsko eh bylo, řekněme, první z těch zemí a národů, které nám jsou nejblíž, eh kterým rozumíme, se kterými máme dlouhou společnou historii.

Eh, máme si to opravdu co říct.

Máme, máme eh tu historii nejen e společnou, ale máme i podobnou v řadě případů.

A já bych na tomhle místě, když jsme mluvili, zmínil jsem to Kosovo, eh, tak samozřejmě to není nic jiného než okopírovaný případ, kdy v 38. roce na nacistické Německo Československu sebralo eh pohraničí.

Nic jiného to není.

Prostě ukradli nám část území, dali to jinému státu.

Tady to akorát nebylo zatím připojeno k žádnému jinému státu.

Eh, ale kosovští Albánci sní a dlouhá léta mluví o tom, že ho připojí k Albánii a založí velkou Albánii.

Takže eh tolik z parku Tašmajdan z Bělehradu.

Děkuji vám a když bude příležitost, tak k tomuto videu ještě něco připojím.

Já jsem pošel jenom o kousek dál.

Vidíte ten kostel svatého Marka, který jsem zmiňoval, je za mnou.

E, já jsem v tom kostele byl.

Za chviličku uvidíte fotku té velkolepé hrobky císaře Dušana, součastníka a řekl bych přítele našeho císaře Karla IV.

Karel IV měl alespoň podle dostupných zdrojů, které se ke mně dostaly, ochranku e odsud ze Srbska, ochranku, kterou eh mu eh v podobě silných mužů, které mu poslal právě císař Dušan.

A já přecházím jenom kousek, protože od toho místa, kde jsem natáčel před chviličkou v parku a a od toho chrámu svatého Marka, který jste viděli za mnou, tak je to jenom kousek k české ambasádě, která stojí na bulváru krála Alexandra a je to přesně ta budova za mnou.

Je tam nahoře velký státní znak Československé republiky.

Eh, je to ambasáda jediného státu, který je takhle blízko parlamentu, protože ten sice teď není vidět, ale parlament je hned eh v dalším bloku za námi.

Takže nejexkluzivnější místo v celém Bělehradě má ambasáda České republiky.

Eh, je to, eh, důvodem je i to, že jak víte, tak za, eh, po první světové válce, po vzniku samostatného státu eh měli Češi a Srbové k sobě velmi blízko, což dnes bohužel už úplně tolik neplatí, ale já věřím, je tady živo.

Já věřím, že nová česká vláda eh napraví ty vztahy, které e v podstatě zničila předchozí fialova vláda a e zoufalec na po ministra zahraničí Jan Lipavský, který eh si akorát nechal podstrojovat velké opulentní hostiny v Saloncích Černického paláce, ale pro Českou republiku nedělal pořádně vůbec nic.

Ta česká vláda dělá.

Tomy Okamura, předseda sněmovny, tady pracuje.

Čekají ho ještě důležité schůzky.

Ty se teprv uskuteční, až tohle video vidíte, samozřejmě už to bude jinak.

Já potom ještě tady jedno video natočím a potom to shrnu doma, eh, tak jak jste zvyklí.

Ale, e, česká vláda pracuje na to.

Ministr zahraničí Petr Macinka tu sice ještě nebyl, věřím, že se sem taky brzo podívá, ale naopak zase u něj v Praze byl srpský ministr zahraničních věcí Marko Durč, e, který jednal s ním, jednal taky právě s Tomy Okamurou, s předsedou sněmovny, který sám říkal na letišti, když jsme sem letěli, že sem jede napravovat to, co Fiala s Lipavským pokazili.

Eh, takže přesně v těch intencích, jakých jsem si myslel, je to strašně potřeba, protože Srbové nás mají rádi a bylo naprosto ostudné s jakou odtažitostí a vlastně arogancí se k nim chovala fialova vláda a jsem velice rád, že ta doba už je pryč.

Ještě jedno krátké video na zasy prezidentského paláce v Bělehradě, kde sídlí srbský prezident Alexandr Vučič.

Za malý okamžik jsem prezident dorazí s předsedou poslanecké sněmovny Tomi Okamurou a budem ukazovat za mnou vidíte novou část Bělehradu, která se díky prezidentu Čičovi postavila, takzvaný Bilehrad na vodě.

Je to krásné místo i tento palác, který mimochodem je dílem českého architekta, respektive syna českého emigranta Vladislava Titlbacha, inženýra, který od roku 1875 žil tady v Srbsku a tady se proslavil jako malíř.

Jeho syn Stojan Titlbach byl architekt a spolu s dalšími proměnil na začátku 20. století architektonicky tvář Bělehradu a je autorem i tohoto paláceného Štěpaše. Stojím, eh, který byl původně pro královskou rodinu Karaževičů a dnes je to sídlo prezidenta Srbské republiky.

Tak viděli jste, e, pro ty z vás, kteří eh, které by téma zajímalo ještě víc, tak vám mohu doporučit svůj článek, takovou shrnující reportáž, komentář, analýzu, kde jsou další zajímavé informace, svůj článek na parlamentních listech, který se jmenuje "Škody po fialově napraveny. Srbsko přivítalo Okamoru."

Takže eh pokud vás to zajímá, podívejte se.

Odkaz na ten článek najdete v popisku pod videem.

A teď ještě poslední věc.

Eh, tahle cesta Tomy a Okamury do Bělehradu nebyla poslední.

On už při cestě zpátky mluvil o tom, že se tam chce podívat znova.

A ještě se teďka můžete podívat na to, jak sám Okamura komentoval na moji otázku na letišti, na vojenském letišti ve Gbelích po příletu svoji svoji cestu a obnovení českosrbských vztahů.

K tejito srbsku jedna otázka.

Ve vztahu.

My když jsme startovali odsady, tak vy jste mluvil vlastně o tom, že tu cestu vnímáte jako jistou, když to tak řeknu, nápravu škod po fialově vládě v té diplomacii a zahraniční politice.

Eh, do jaké míry můžete říct, že ti srpskí partneři předpokládají, že to tak je, že si cení nebo oceňují výměnu změnu vlády v České republice?

Eh, tak já nevím, jestli oceňují změnu vlády nebo ne, ale to, že vztahy byly ochlazené, to potvrzuje ostatně i srbský velvyslance v České republice. To potvrdil.

Eh, protože prostě bývalá Fialova vláda nedokázala přijmout, že eh srbská vláda nebo srbský prezident a srbská vláda stejně jako některé jiné evropské státy, eh, prostě nesměřují tím liberálním a prounijním úplně takovým tím slepým prounijním způsobem.

A to prostě ochladilo ty vztahy.

To je jednoznačně toto stanovisko víme ze srbské strany a jedním z mých úkolů bylo ty vztahy napravit, znovu obnovit, jako to bylo se Slovenskem, protože Srbové je národ, který je prostě evropský národ, je blízký národ, oni nás mají hrozně rádi a prostě respektují nás a prostě my přeci, je to fajn, když když máme nový spojence, když máme přátele, s kterými se můžeme bavit, můžeme mít společná stanoviska.

Dotkli jsme se i migrační politiky, protože samozřejmě Srbsko je důležitým záchytným bodem.

Ostatně proto jste na letišti viděli i českého policistu, i českého vojáka a hlavně a hlavně policejní přidělenec na české ambasádě v Bělehradě.

Jeden z jeho úkolů je právě výměna informací ohledně migračních toků právě s policií u nás a informovat nás o těch migračních tocích.

Takže to vám jen říkám jako v praxi – že ta situace tady je. My to monitorujeme jako stát a je potřeba spolupracovat, to si řekněme na rovinu. Není vůbec místo na to, abychom si říkali, že někdo má rád Srbsko nebo ne. Já ho rád mám a v každém případě ta spolupráce je na místě ve všech oblastech.

Úplně závěrem – a teď už se to nebude týkat pouze Srbska, ale zahraniční politiky obecně. Tomio Okamura se v dohledné době chystá na návštěvu Číny, čínské lidové republiky. Chystá se tam v nějaké širší budoucnosti, podle mých informací i ministr zahraničních věcí Petr Macinka, což bude vůbec první návštěva vrcholných českých politiků od doby Miloše Zemana, který ty česko-čínské vztahy obnovil, pracoval na nich.

Ta takzvaná pražská kavárna, ta současná opozice se mu smála, že ty investice, které nasliboval do Česka, nepřišly. No, nakonec nepřišly, nebo nepřišly v takové míře, jak bylo původně oznámeno. A víte proč nepřišly? Ne kvůli Miloši Zemanovi, ale právě kvůli těm lidem jako Fiala a další, pirátům a jim podobným z TOP 09, kteří poštěkávali na tu Čínu, nadávali, házeli do těch vztahů vidle.

A když to Číňané viděli a zjistili, že tihle lidé pravděpodobně tady přijdou k moci, což se v roce 2021 jich stalo, no tak přece neměli důvod sem ve velkém investovat. Tak doufejme, že se teď ta situace povede změnit.

Vláda začíná skutečně dělat pragmatickou zahraniční politiku, ekonomickou diplomacií. Vrací se k tomu vlastně po čtyřleté fialovské pauze. Já bych dokonce řekl, že pragmatismus v zahraniční politice bude teďka ještě daleko výraznější, než byl dříve za předchozí Babišovy vlády.

A nepochybně obrovský podíl na to má to, že součástí vlády vedle hnutí ANO je také SPD a jsou také Motoristé sobě. Koneckonců, poslední věc – viděli jste, že Andrej Babiš byl teďka v Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Uzbekistánu? To pozor na jeden zátah. Stihl během necelých pěti dnů tyto tři země. Měl tam desítky a desítky a desítky důležitých jednání, s sebou obrovskou podnikatelskou delegaci a za čtyři a půl dne stihl objet tyhlety tři země centrální Asie.

A malé srovnání. Jiří Drahoš, místopředseda senátu, byl nedávno v Itálii, v Římě. Byl tam pět dní – pozor – pět dní. A za těch pět dní absolvoval čtyři schůzky. A to ještě tam původně chtěl letět vládním speciálem, který mu Andrej Babiš zatrhl. Armáda mu ho nakonec neposkytla na příkaz vlády a chudák Drahoš musel letět linkovým letadlem jako my všichni.

Já jsem byl v Římě nedávno, je to pohodlné, ale panu Drahošovi to zřejmě nevonělo. Možná i proto, že do toho speciálu by si v pohodě mohl vzít manželku, rodinu na výlet, kafíčka, nákupy, restaurace, památky, že jo. No jo, ale ten zlý Babiš mu to zakázal.

Takže Drahoš tam letěl linkou a místo toho, aby ta cesta stála daňové poplatníky milion korun – kdyby letěl speciálem, tak byla stokrát levnější.

No, takže to na úplný závěr. Děkuju mockrát, že jste dokoukali až sem.