Kdo dostal Pavla v Ankaře na večeři?

Jedna večeře v Ankaře otevřela otázku, která je mnohem větší než samotný summit NATO. Kdo dnes skutečně řídí českou zahraniční politiku?

Vláda opakovaně tvrdila, že Českou republiku bude na sumitu NATO v Ankaře zastupovat premiér Andrej Babiš. Ministr zahraničí Macinka navíc veřejně prohlásil, že prezident Pavel na slavnostní večeři pořádané tureckým prezidentem Erdoganem nebude. Jenže prezident tam nakonec seděl a sám vysvětlil, proč. Řekl, že se na tuto večeři nemohl dostat jinak než na osobní pozvání tureckého prezidenta. A právě tady celý podivný příběh začíná. Kdo toto pozvání vlastně vyjednal?

Vláda rozhodla, že českou delegaci povede premiér. Současně probíhal kompetenční spor s prezidentem Petrem Pavlem. Ústavní soud následně rozhodl, že prezident může být členem české delegace. Jenže členství v delegaci automaticky neznamená účast na uzavřené slavnostní večeři pořádané hostitelskou hlavou státu. Přesto prezident krátce před odletem oznámil, že na večeři dostal osobní pozvání od Rečepa Taipa Erdogana. Takové pozvání ale nevzniká samo. Předchází mu diplomatická jednání, komunikace mezi ambasádami, protokol a koordinace s hostitelskou zemí. Kdo tedy tuto komunikaci vedl?

Na sumitu navíc působila Česká republika řekněme nezvykle. Premiér a prezident přiletěli oddělenými armádními speciály. Odděleně je vítali turečtí představitelé. Odděleně odjeli na slavnostní večeři a podle veřejných vyjádření se jejich program téměř nekoordinoval. To otevírá další otázku. Věděla vláda o prezidentově pozvání?

Ministr zahraničí Penetr Macinka ještě před sumitem veřejně tvrdil: prezident na té večeři určitě nebude. Jenže prezident tam byl. Pokud ministr vycházel ze správných informací, co se mezitím změnilo? Podařilo se získat správné informace? Ne. Proč je neměl? Vědělo o pozvání ministerstvo zahraničních věcí? Vědělo o něm české velvyslanectví v Ankaře? Byl informován premiér? Nebo vznikla diplomatická komunikace mimo běžnou vládní koordinaci? Na tyto otázky zatím veřejnost nedostala jasnou odpověď.

Každá zahraniční cesta hlavy státu je mimořádně složitá operace. Bezpečnost, protokol, akreditace, diplomatická komunikace, koordinace s hostitelskou zemí – nic z toho se neděje samo. Proto je zcela legitimní se ptát, kdo prezidentovu účast na Erdoganově večeři připravil. Komunikovalo české velvyslanectví v Ankaře s tureckou stranou? Pokud ano, dostalo pokyn od ministerstva zahraničních věcí nebo přímo od kanceláře prezidenta republiky? Kdo premiéra informoval, že prezident bude na této uzavřené části programu přítomen? A pokud vláda skutečně nevěděla, že prezident na večeři bude, vyvolává to další otázku. Kdo v této věci koordinoval zahraniční vystupování České republiky? To nejsou spekulace, to jsou otázky, které vyplývají z veřejných výroků představitelů státu.

Přátelé, na celé věci není nejdůležitější samotná večeře. Důležité je něco mnohem zásadnějšího. Vláda tvrdí, že řídí českou zahraniční politiku. Prezident získá vlastní pozvání na jednu z nejcitlivějších neformálních částí summitu NATO. Ministr zahraničí veřejně prohlásí, že prezident na večeři nebude. O několik dní později prezident u Erdoganovy stolu sedí a dodnes není jasné, kdo jeho účast vyjednal, kdo o ní věděl a jak byla koordinována s českou diplomacií. Právě proto nejde o jednu večeři, jde o mnohem zásadnější otázku. Má česká vláda zahraniční politiku skutečně pod kontrolou, jak nám tvrdí, nebo vedle ní funguje ještě druhý diplomatický kanál, o kterém veřejnost a evidentně ani část vlády neví? Na tuto otázku by měla zaznít jednoznačná odpověď.