NAPRAVO s Kateřinou Dostálovou | Bez reklam na www.verox.cz

Hezký večer.

Srdečně vás vítám v pravidelném pondělním vysílání pořadu Napravo.

Jmenuji se Kateřina Dostálová a vy sledujete vysílání Živě na platformě, aby bylo jasno.

Peklo se otevřelo.

To byla první emoce, kterou jsem pocítila včera, když jsem se dozvěděla, že zemřel senátor Lincy Graham, neokonzervativní senátor, jeden z největších jestřábů Ameriky a NATO, kterého si pamatuju a jeho jméno se mi vybavilo v roce 1999.

Pár týdnů potom, co jsme vstoupili do NATO, on byl jedním z těch v čele bombardování Jugoslávie a my jsme to řešili v našem českém parlamentu, ale on byl tímto jestřábem nejen ve válce v Jugoslávii, ale v spouše dalších válek od konce 90. let v čele NATO.

A proto jsem si dovolila zahájit takovouto emocí. Já to neumím říct jinak a myslím si, že je to celkem v pořádku, protože se budeme bavit opět o válce, o zbrojení, takže se podíváme na summit v Ankaře. Ale já bych vám tentokrát ten summit nechtěla probírat tím, kdo udělal větší ostudu. Já bych vám ho chtěla ukázat jinýma očima, svým pohledem, pohledem člověka, který se na to dívá s otevřenýma očima a ušima. Poskládám vám ukázky a pohledy lidí, které vám dají jiný obrázek, než vidíte v mainstréamu.

Také bych vám chtěla říct, že naprosto chápu Andreje Babiše, když prohlásil, že se nebude potkávat na pravidelných schůzkách s prezidentem Pavlem na téma zahraniční politiky. Protože poté, co se stalo o víkendu, kdy nám prezident Pavel dal jasně najevo, že se stal opozičním lídrem, a to nejen u nás, ale také na Slovensku. Slovensko čekají za rok volby a on se účastnil opoziční akce, přestože tam slavili svátek deklarácie štátnosti, založení Slovenského státu. Tak se podíváme na festival Pohoda spolu s prezidentem Pavlem.

Zaujal mě tam výrok Zuzany Čaputové, která se bavila o demokracii, o té jedné skutečné, která se opírá o instituce, jako jsou veřejnoprávní média, jako je občanská společnost, neziskový sektor a potom ta demokracie, která je volená.

Já se přiznám, že jsem si to musela přesně přepsat, abych vám mohla zprostředkovat. Já budu slušná, takže to řeknu přesnou citacíexprezidentky Zuzany Čaputové a ta mě posune k tomu, že když institucí jsou ta média, o kterou se opírá ta demokracie, tak se dostaneme k veřejnoprávním médiím.

První část bude zajímavá, taková trošku tragikomedie, protože vám redaktorka České televize, která tam pracovala 24 let, vysvětlí, co je to veřejnoprávnost, podání správného novináře.

A pak jsem si veřejnoprávní média položila do tří takových pohledů. Jeden pohled, kde uvidíte dvě ukázky – to je neprofesionalita. Druhý pohled je aktivismus. Uvidíte aktivistickou ukázku a ten třetí pohled, ten je sprostota. A tam se dostaneme. Tím nechci říct, že by člověk, kterého budu jmenovat, jehož ukázku vám pustím, by byl sprostý, ale je nebezpečný.

A dostaneme se k Ústavnímu soudu, protože včera byl vydán rozhovor s Janem Kyselou, člověkem, který pomáhal vybírat Ústavní soudce Petru Pavlovi. A já jsem si říkala, že to bylo velmi rychle domluvené a uveřejněné. A myslím si, že to bylo vzhledem k tomu, co řekl Andrej Babiš včera dopoledne ve svém vyjádření, že nemá zájem se setkávat s prezidentem Petrem Pavlem.

Takže už jsem byla příliš dlouhá, tak abych neubírala čas, který mám. Vrátíme se k Lincy Grahamovi.

Jsou to věci, které my jsme nesměli před pár lety, prakticky před čtyřmi, pěti lety, vůbec ani vyslovit, protože bychom dopadli možná i hůř. Pojďme si ukázku od paní učitelky Martiny Bednářové.

>> Váš boj je náš boj. Vaše борьба naše борьба. 2017 bude rokem útoku. 2016 bude rokem... Všichni se vrátíme do Washingtonu a budeme prosazovat náš postoj vůči Rusku. Vrátíme se do Washingtonu a budeme prosazovat sankce proti agresi. Jsem přesvědčen, že zvítězíte. Uděláme vše pro to, abychom vám poskytli to, co k vítězství potřebujete.

Já vám tu otázku kladou – je otázka, jestli ti muži, ti kluci jsou ještě vůbec naživo? Je to prosinec 2016. Lincy Graham, John McCain, který umřel v roce 2018.

Takže ta válka byla opravdu vyprovokovaná. Nikdo nezpochybňuje agresi, ale byla to válka vyprovokovaná. Ale Ukrajina prostě naletěla. Tam se odehrál puč a Ukrajina je oběť. To je jasné.

Ale abych to připomněla, tak mě zaujala jedna věc, kterou teď v souvislosti vůbec, nejen s touto válkou, která byla pod nátlakem NATO, ale s tou druhou válkou vlastně, ve které figurovaly Spojené státy na prvním místě – s tou dvacetiletou válkou v Afghánistánu. Tak bych chtěla připomenout to, jak se vlastně Spojené státy v Afghánistánu zachovaly.

Donald Trump nikdy nebyl prezidentem, který by podporoval války. Všichni jsme byli překvapeni z toho, co se stalo v Iránu. A byl to on, který ještě ve svém prezidentském období v únoru roku 2020 se domluvil za zády všech spojenců – to je velice důležité říct – s Talibanem.

A my jsme pak sledovali ten překotný úprk, tuším někdy na konci léta roku 2021.

Proč to zmiňuji? Ukázala jsem vám Lincy Grahama, Ukrajinu a teď mluvím o Trumpovi a Afghánistánu. Proto jsem vám řekla, že toto je můj úhel pohledu na to, co prožíváme a co se nedočtete v mainstréamu.

Protože já vám teď chci pustit Luboše Zaorálka. Nebude to poprvé, kdy o tom slyším od našich čelných politiků, kteří se dlouho pohybovali v politice zahraniční. Slyšela jsem to poprvé od Cyrila Svobody. Bylo to asi dva až tři roky potom, kdy Cyril Svoboda mluvil o tom, že Spojené státy nikomu nedaly vědět, jak uprchlo – jak jak se utíkalo z Afghánistánu, jak to bylo velmi nebezpečné.

A teď vám Luboš Zaorálek řekne, jaký má pocit z toho, co se odehrálo v Ankaře. Pojďme si to pustit.

>> My jsme na nejlepší cestě, aby se zopakovalo to samé, co se stalo na sumitu v Bruselu v roce 2021, kde vlastně byla podobná snaha to harmonizovat, udělat klid. A dva měsíce po tom sumitu se zcela zhroutila situace v Afghánistánu a my jsme byli téměř vykopnuti z Kábulu. A na tom sumitu v tom roce 21, dva měsíce předtím, než jsme byli vykopnuti velice ponižujícím způsobem, zaznělo – tuším, že v tom usnesení bylo, že Afghánistán, že to jde, že je to něco takového. Teď si to úplně nevybavuju, ale bylo tam o Afghánistánu napsáno, že to máme pod kontrolou, že prostě všechno probíhá hladce. A do dvou měsíců byla absolutní pohroma.

A tehdy, já to musím připomenout, tehdy to bylo o tom, že Donald Trump tajně vyjednával – ty to byly důsledky toho, že on předtím tajně vyjednával s Talibanem bez našeho vědomí. Obsah toho jsme dlouho vůbec neznali a ten důsledek byl potom tady tento odchod. To byla jako kdyby dýka v zádech.

Prostě my jsme tam něco oficiálně říkali, dokonce jsme to přijímali na summitech a ve skutečnosti pod tím se odehrávalo něco úplně jiného a my jsme byli pak vykopnuti, postaveni před to. A teďka mluví Donald Trump o tom 95 minut rozhovoru s Putinem.

Do toho si dejme to, že ten Erdogan se hrává také roli, jak vůči Rusku, tak i vůči tomu, co se děje. Může pomoci i s Íránem, Trumpovi.

A já se prostě obávám, že se může naplnit velmi podobný scénář, protože z obou stran zaznívá, že se něco děje.

No, já se toho neobávám, protože se domnívám, že bysme dospěli ke konci té tragédii, kterou prožíváme prakticky zataženi do cizí války už prakticky pátým rokem.

Ale tam bylo zajímavé to, co řeklo Erdoganovi.

Ano, slyšeli jsme taky, že Donald Trump přijel především proto, že to pořádal Erdogan.

A já jako určité znamení beru, pojďme se podívat na obrázek. To, co daroval jako dárek všem lídrům členských států NATO. Bylo to samozřejmě v řeči diplomacie znamení, že Turecko chce, aby se uvolnilo omezení na zbroj, turecký zbrojní průmysl.

Ale víte, já bych zatím hledala také jakési pohrdání Evropou a těmi evropskými lidmi, které 40 let natahují Turecko se sliby o vstupu do EU. To, co slyšíme od našich politiků o Turecku, co jsme slyšeli poslední roky, tak já si myslím, že to nějaký symbolický význam má.

A já se vás teďka zeptám, co si myslíte? Dáme pryč ten obrázek? Co si myslíte? Bude se teď po Ankaře opakovat summit v Bruselu 2021?

Asi před týdnem nebo 14 dny jsem vám ukázala kousek projevu Andreje Babiše z konference o rekonstrukci Ukrajiny v Gdaňsku. Mě překvapilo, že ten projev nikde nebyl očištěn. Ten projev byl silný, byl o míru. Pojďme si ukázat, co nám říká Andrej Babiš v Ankaře.

Na zbrojení. Oni příští rok chtějí to navýšit na 1500 miliard dolarů, takže ta atmosféra je taková, že všichni mluví o válce, všichni mluví o zbrojení a zatím jsem neslyšel slovo mír. Teda včera vůbec.

No, mě v této souvislosti se přiznám, docela mě pobavil či zdá se velmi výstižný a příhodný článek Erika Besta, který vyšel na Final World. Andrej Babiš tam jel s tím, že by rád slyšel slova o míru, a prezident Pavel, který se tam vetřel až tak, že musel žalovat vládu, tak tam prakticky přišel zbrojit. A já jsem si ten článek vzal, protože mě to velmi... on prakticky přirovnal prezidenta Pavla k Dustinu Hoffmanovi, když jsme měli teď ten karlovarský festival.

Pardon, ještě.

Ano.

No, tady vidíme obrázky z toho summitu, jak si podávají ruku Donald Trump. Ale ještě chvilku počkáme. Já bych se chtěla zmínit, že v tom článku přirovnává prezidenta Pavla k Dustinu Hoffmanovi. Dustin Hoffman vlastně byl tam největší hvězdou díky tomu, že jeho filmy vydělávají nejvíc peněz. Ne Dustin Hoffman, ale ty filmy, to znamená to okolí, to pozadí, ta studia.

No a Erik Bes tady píše, že vlastně ten Petr Pavel byl tou tváří toho projektu. Dustin Hoffman je tváří těch studií a Petr Pavel je tváří projektu, kolektivu autorů, mezi níž patří Tomáš Poer, Jana Černechová, prezident Pavel a jeho okolí.

A na základě toho by se snad dalo říct, že Pavel jako tvář některé iniciativy pomohl společnosti CSG inkasovat více peněz než Dustin Hoffman svým filmovým studiím.

A teď avšak na rozdíl od Hoffmana Pavel teprve začíná. Na ankarském summitu to řekl pro The Telegraph, že bychom měli uvažovat o kapacitních platbách pro výrobce zbraní. To by si pak Pavel připsal body i za granáty, které ani nebyly vyrobeny. Neuvěřitelné.

Takže chápete to? My máme prezidenta, který není odpovědný ze své funkce, který tam jede zbrojit jako Dustin Hoffman a zastupuje ten byznys. Ještě si dokonce sám řekne to, co řekl Daily Telegraph zahraničnímu tisku.

A pak máme Andreje Babiše, který říká, že se tam nemluvilo o míru.

A protože Andrej Babiš založil spolu s Herbertem Kiklem a Viktorem Orbánem frakci patriotů Evropského parlamentu, pozvali Johna Mearsheimera 11. listopadu roku 2025 na půdu Evropského parlamentu do frakce Patrioti.

Tak my si pustíme kratičkou ukázku.

Ve skutečnosti válku vyprovokovali Spojené státy a jejich evropští spojenci. Tím samozřejmě nepopírám, že válku začalo Rusko invazí na Ukrajinu. Základní příčinou konfliktu ale bylo rozhodnutí Severoatlantické aliance přivést Ukrajinu do svých řad. Prakticky všichni ruští představitelé to vnímali jako existenční hrozbu, kterou je třeba eliminovat.

Rozšiřování Severoatlantické aliance však není celým problémem. Je to součást širší strategie, jejímž cílem je udělat z Ukrajiny západní baštu na ruských hranicích. Začlenění Kyjeva do Evropské unie a podpora barevné revoluce na Ukrajině – všichni si pamatujete oranžovou revoluci, která měla za cíl udělat z Ukrajiny pro západní liberální demokracii. Jsou další dva pilíře této politiky.

Takže to chci říct jasně. Západní politika vůči Ukrajině má tři pilíře. Prvním je rozšíření Severoatlantické aliance na Ukrajinu. Druhým je rozšíření Evropské unie na Ukrajinu a třetím je změna režimu, tedy přeměna Ukrajiny v prozápadní liberální demokracii.

Pokud si Andrej Babiš, Kikl a Orbán pozvou Johna Mearsheimera, který otevřeně mluvil už třeba po teroristickém zločinu na Nord Streamu, otevřeně tyto věci a prokázalo se, že všechno to, co říkal, je pravda, no tak jeho politika je diametrálně odlišná od Petra Pavla.

A teď jsem vám chtěla ukázat ty dva obrázky, kde uvidíte opravdové podání ruky Donalda Trumpa jako jedinému Andreji Babišovi. A já doufám, mám představu, jak by to mělo být. A vlevo vidíte Petra Pavla s Volodimírem Zelenským.

No, protože to je ten byznys, byznys pro oba.

A víte, ten střet, který teďka nastal mezi vlastně hradem a mezi vládou, o něčem svědčí.

A já vám teďka chci pustit člověka, kterého si vážím. Sleduji ho dlouho, poslouchám ho dlouho, je to vojenský expert, je to plukovník Jaroslav Štefec. A to, co říká on, si může řada z nás myslet, ale nikdo by to neřekl tak otevřeně jako on.

A já si to myslím proto, že jsem zažila nejen sarajevský atentát a puč na vládu Václava Klause. Zažila jsem attak na, a to už spolu s vámi, na prezidenta Miloše Zemana, kdy měl být zbaven svého úřadu. A já si myslím, že to, co říká plukovník Jaroslav Štefec, je věc, o které bysme měli uvažovat, abychom chápali, co se kolem nás děje.

Pojďme si to pustit.

Pan Babiš si je velmi si uvědomuje to, že balancuje na ostří nože a musí to ustát. V podstatě i ten spor s prezidentem byl čistě uměle vyvolaný. Prezident tam nemusel do té Ankary. O to nejde, ale jde o to, že on tam musel za každou cenu jet, aby ukázal, že tady existuje obrovský rozpor mezi vládou a prezidentem, aby bylo možné vysvětlit některé kroky, které se potenciálně tady připravují. A to je konkrétní, to je realita, to prostě takhle to je.

Jo, tady to není žádná konspirační teorie. Otevřeně na mezinárodním fóru se ukázaly rozpory mezi vládou a prezidentem.

Čili v určitém momentě tady dojde k pokusu o odvolání vlády a o jakousi žádost Evropské unie, aby to podpořila.

Tohle se připravuje naprosto objektivně a toto jsou konkrétní projevy.

Tady já jsem říkal na začátku, že o žádnou Ankaru tady vůbec nejde.

Samozřejmě, toto jsou konkrétní věci, které člověk musí vnímat, jak už jsem říkal, v kontextu.

A právě tohle — ta příprava jakéhosi puče v České republice — tady jede na mezinárodní úrovni, aniž se o tom kdekoliv dočtete, aniž se to dozvíte.

No a pro jakési potvrzení té teorie, kterou říká Jaroslav Štefec, že tam byl záměr ze strany hradu, kolektivního hradu, ukázat ten rozkol naší zemi mezi vládou a mezi prezidentem.

Tak já jsem těsně před vysíláním a už jsem vám nestihla zařadit ten obrázek. Viděla jsem to na titulkyinfo.cz. Kdyžtak si na to najděte.

Prezident Pavel dal médiím své výstupy o tom, kdo udělal větší nebo menší ostudu na summitu Fankaře.

Takže prezident Pavel o tom mluví veřejně, takže se to otevírá venku a je tam důvod říct, že u nás tento rozkol existuje.

A proto já si myslím, že se podíváme také, proč se z Ankary dostaneme na Pohodu.

A úplně nejlépe se tam podíváme, když se podíváme na video.

Jen vás upozorním na začátku.

Všimněte si té ochranky, protože já si myslím, že když jedete na Pohodu, na fesťák, tak kolem vás nebrousí 30 lidí z ochranky.

Pojďme na to.

Paradoxně v tento slavnostní den jsou na Slovensku dneska dva prezidenti. Jeden ten současný je v Trenčíně, druhý ten minulý je ve Staré Bystrici. Já myslím, že tento rozdíl je velmi významný a v podstatě symbolický.

>> No co k tomu asi říct?

Já mám ráda Eduarda Chmelára, publicisty. Od počátku, také po ustavení nové vlády na Slovensku. Když vládl Robert Fico, tak byl také poradcem Roberta Fica, a já jsem četla jeho skvělý článek o tom, jak Slováci slavili ve Staré Bystrici den deklarace své státnosti.

A já bych vám chtěla kousíček z toho článku přečíst, jak se Slováci dívají na to, že náš aktuální prezident České republiky jel na Pohodu.

Tak se podíváme na obrázek a já vám kousíček přečtu.

Návštěvu českého prezidenta Petra Pavla na tomto festivalu namísto oficiálního setkání se slovenským prezidentem Peterem Pellegrinim označuje Eduard Chmerar za diplomatické selhání a neúctu k velké části slovenské společnosti.

Bývalá slovenská prezidentka je v textu vykreslená jako marketingově vytvořená, manipulativní a pokrytecká politička, která svými činy přispívala k extrémní polarizaci slovenské společnosti.

A vlastně v té deklaraci, v těch oslavách deklarace o zvrchovanosti Slovenské republiky, tady Eduard Chmela kritizuje opozici za to, že absolutně bojkotovala ty oficiální slavnosti.

Tady vidíte fotografii ze setkání. Vidíte tam pana Velvyslance Jindráka. Já jsem si měla možnost asi před měsícem mluvit. Takže jsme si povídali o tom videu, které jsem vám tady pustila tehdy z toho slovenského domu.

Vidíte tam pana prezidenta Pellegra, vidíme tam Vladimíra Mečiára a Eduarda Chmelára.

Ale víte, já si myslím, že opravdu, když urazíte nejbližší sousedy, s kterými se tak kultivovaným způsobem rozejdete, takže si myslím, že to byla opravdu facka i nám všem, kteří máme Slováky rádi a jsou to naši nejbližší sousedé. To, co udělal prezident Pavel.

A já vám tedy pustím kousíček ukázku z toho, co tam prezident Pavel řekl.

A zase se to bude týkat Ankary a zase se to bude týkat toho, že dneska musel na tiskové konferenci po vládě vicepremiér Karel Havlíček vysvětlovat to, že Andrej Babiš se nechce s prezidentem Pavlem teď bavit o aktuální zahraniční situaci, když on na Slovensku pro nás dnes v zahraničí na opozičním festivalu Pohoda prohlašuje to, co prohlašuje.

Teď si to pojďte pustit autenticky ten výrok, který už byl několikrát okomentován v médii.

Pojďme na to.

>> Já si možná pomohu aktuální zkušeností z summitu NATO v Ankaře, kde jsem měl možnost se bavit řadou svých kolegů ze především západní Evropy a severní Evropy.

A to, co mě zaujalo, je rozšířený pocit obav, že nás ztrácejí.

A já bych to považoval za mimořádně nebezpečnou věc, protože před nějakými 30 lety jsme se snažili vrátit do Evropy, jak jsme tomu říkali.

Chtěli jsme se stát součástí Evropské unie i být považováni za součást rodiny demokratických zemí.

A dnes, když vidíme vývoj v našich zemích, tak my možná to nevidíme tak kontrastně, jak to vidí oni, ale oni ten pocit, že nás ztrácejí, už delší dobu mají.

A pokud skutečně nechceme být součástí nějakého vákua, ať už bezpečnostního nebo politického někde mezi východem a západem, tak bychom si měli udělat jasno v tom, kým chceme být a co proto musíme dělat.

Tak Petr Pavel samozřejmě lže. Lže v zahraničí jako prezident České republiky, neodpovědný za svou funkci.

Dnes prohlásil Karel Havlíček, vicepremiér naší vlády, že nic takového není pravda. Popřel tyto informace, že by si stěžovali naši přátelé. Vyjmenoval tam všechny naše závazky, které plníme, a tak dále a tak dále.

Já už v tom nechci pokračovat.

Já vám chci říct jinou věc, ale která mě vyděsila daleko nejvíc.

Všichni víme, že toho rozpoutání vlastně toho Majdanu v Kyjevě v roce 2014 se účastnila řada neziskovek u nás, jako člověk v tísni, a jezdil tam taky Karel Schwarzenberg a Jan Lipavský tam jezdil to podporovat, a jezdila tam spousta lidí. Teďka víme, že tehdy ten příslib toho vstupu do NATO byl jak v Ukrajině tak v Rusku. A teď se odehrává něco, co já považuju za nebezpečné. A já jsem přesvědčená o tom, že Petr Pavel to musel vědět. Že tento festival se nadál Telemostem spojil s šéfem gruzínských legií Georgi Mamuašvilem.

A já jsem vám připravila, abyste věděli, co je to za organizaci a co vůbec je festival Pohoda.

Takový krátký minutový přehled.

Pojďte si to poslechnout se mnou.

>> Slovenský hudební festival Pohoda oslavuje v roce 2026 svůj jubilejní 30. ročník. Jde o multižánrovou akci se silným společensko-politickým přesahem.

Festival organizuje Michal Kašťák se svým týmem. Ten se začal politicky a společensky profilovat prakticky od svých začátků koncem 90. let. Založen byl v roce 1997, kdy vznikl jako svobodný protipol tehdejší mečárovské politické éry na Slovensku.

Organizátoři systematicky propojují středoevropský prostor s nezávislými umělci a lidskoprávními aktivisty z celého světa.

Co tam dělá Georgi Mamuachvil?

Mamuachvil je lídrem gruzínského hnutí Sha Movement, které v Billyi organizuje proevropské a protiruské protesty.

Na festivalu Pohoda vystupuje v diskuzních stanech, například v Kafe Kušně. Jako host zde využívá festival jako mezinárodní platformu, šíří povědomí o situaci v Gruzii a upozorňuje na aktuální hrozby pro gruzínskou demokracii, včetně kontroverzního zákona o zahraničním vlivu.

Já jsem přesvědčená, že o tom prezident Pavel musel vědět, a proto ochranka 30 lidí na festivalu Pohoda. To je, my se budeme přidávat k dalšímu podněcování nepokoju ve světě, který je daleko od nás, který je nám cizí.

My se díváme čtyři roky na utrpení Ukrajiny, která se stala obětí války, na to vyprovokované války.

My víme o těch aktivistách, o těch neziskovkách, o tomhle všem, které tam jezdili.

Tu Gruzii konkrétně vím, že tam byl třeba senátor Pavel Fiser a náš prezident České republiky se účastní festivalu Pohoda, a my si teďka poslechneme, ještě nám to přiblíží premiér Robert Fico.

Pojďme na to.

V tomto duchu sledujeme i festival politické piesně Pohoda v Trenčí. Tolerujeme, že z hudobného festivalu se stal politický protivládný festival plný různých rozporných hostí a vystupujících.

Stačí připomenout, že organizátorovi tohoto festivalu pánovi Kaščákovi udělil právoplatně odsouzený daňový podvodník, kdysi prezident Slovenska Kiska, vysoké státní vyznamenání.

No za dobrou muzičku to určitě nebolo.

Ani naší širokej toleranci však nemusíme být ostražití vzhledem k telemost velitela gruzínských národních légií, který se přihlásil delegátům festivalu politické piesně v Trenčí.

Je známé, že tento člověk se podílel na Majdanu v Kyjeve, na pokusu zvrhout legitimní gruzínskou vládu, začestihnaný.

Gruzínské legie 2016 se staly součástí ukrajinské armády a řízené rozkazem ukrajinského ministerstva obrany.

Tento člověk nám po posledních parlamentních volbách motal i po Slovensku.

Na jeho účasti, ačkoli telemost vraj měla trvat vícero mimovládných organizací.

Čímž pro boha takový člověk má přednášet na festivale, který označuje za hudobný a politický? Vyslovuji, že všechny příslušné orgány situaci zhodnocují vzhledem k možným bezpečnostním rizikům pro Slovensko.

Tak já jsem vám tady už před parlamentními volbami na Slovensku tohoto člověka ukázala a ta zpravodajská služba Slovenska zafungovala, a já bych se zajímala, co o tom víš, nebo jestli to víš vy, že prezident se účastní festivalu, kde vlastně člověk, který byl trestně stíhaný v Gruzii a byl účastníkem Majdanu v Kyjevě, se spojuje s tímto festivalem.

Ale já jsem vám slíbila výrok Zuzany Čaputové, protože to mě dostalo.

Já jsem si pomyslela, když jsem to slyšela... já jsem si pomyslela, když jsem to slyšela.

Já už vám tu ukázku pouštět nebudu, ale ukážu vám obrázek.

Já vám přečtu tu poslední pasáž. Když tak si to zastavte a pak si to přečtěte v klidu, protože ona tady říká, že nejdřív se chytí zvolený nějaký autokrat vlády, a potom začíná ten autokrat.

Rozumějte to? Ona myslí na Fica a myslí na Andreje Babiše.

Potom úprava norem a pravidel až na konci.

To, co je pozorované všude na světě, je, že demokracie teraz neodcházejí prevratmi, tanky na ulicích nebo rušením institucí, například parlamentu a podobně.

Všechno toto zůstává, ale je to pomalý a postupný proces, kdy zrazu už nehrajete v férových pravidlech a ta demokracie se mění z té skutečné, plnohodnotné pouze na tu volenou formu.

Tak to je pro mě tedy absolutní novum, musím říct.

A já se ptám, co to je? Jenom volená forma demokracie?

Zuzana Čaputová mluví o médiích jako institucích.

Tak já bych chtěla říci, že v té ukázce Robert Fico taky řekl, že podle posledního průzkumu Reuters 81 % Slováků nevěří mainstreamu, nevěří médiím.

Když se podíváme na to, že jsme za Slováky o víc jak dva roky po volbách a že jdeme prakticky v jejich šlépějích, a u nás jsou veřejnoprávní média, jak řekl pan docent Lukáš Valeš v neděli odpoledne na televizi CNN Prima.

U nás jim nedůvěřuje 50 % lidí.

Tak a já bych vám teďka chtěla ukázat tu slíbenou ukázku a pak vám k tomu něco řeknu.

Pojďme na to.

Jako mě to, že novinář vyjádří nějaký svůj postoj k nějaké věci, naopak dokazuje, že dělá tu svoji profesi, že nad těmivěcmi přemýšlí, a dělat z novinářů z nás takové stroje, který jenom přinášejí nějaké informace od politiků, je podle mě nesmysl.

To je úplně nesmyslný koncept.

Jako to, pozor. To mě vlastně připadá jako normalizační.

Já jsem Noru Friedrichovou, která se postavila na vlastní nohy poté, co jí byl zrušen pořad 168. To vám dala záměrně.

A to proto, že Nora Friedrichová v České televizi pracovala 24 let.

Nastoupila dva měsíce před tím, než vypukla televizní krize.

Takže ona je v podstatě taková ta historie těch 26 let, do kterých já mluvím, že v těch před těmi 26 lety byla ta televize zprivatizovaná.

Ale jako já nevím, jak víc vám mám přiblížit to, že ten kodex České televize a Českého rozhlasu, který byl zaveden, je trhací kalendář. Myslím si, že lépe než tím, co říká Nora, vám to předvést nemůžu.

A víte, oni jsou o tom přesvědčení, že na to mají právo a že je to správně.

Jejich liberální přístup: to, co oni nám chtějí prezentovat, se vám zdá v pořádku, že si to myslíme všichni, že dobrovolně platíme.

A já tak já vám ukážu novináře, kterého by Nora asi ocenila. Také si myslím, že mluvila o Janu Moláčkovi, že ten je tedy přece taky v pořádku.

A Michal Burý tam vysvětloval, že když odešel ze státních médií, dělat dlouho pro ČTK do soukromého sektoru, tak už by se nikdy nedokázal vrátit, že tam má mít ten novinář nějaký svůj etický kodex zabudovaný sám v sobě.

Takže Jan Moláček, který dělá prodník N a pak se vrátí do veřejných médií, to v pořádku není, ne?

Nora to nepochopila.

Tak já vám ukážu dalšího novináře, který to nepochopí nikdy.

Je z aktuálně.cz, je z ekonomie, je z bakových novin.

Takže se podíváme, jak se připravuje na tiskovou konferenci s Andrejem Babišem.

Sláva Ukrajině.

Aktuálně cz, Radek Bartoníček, který nás sítí bohatě na sociálních sítích takovými videy, ale víte, on je součástí mainstreamu.

Aktuálně.cz dělá velké rozhovory, a konkrétně i on velké rozhovory s premiéry, s politiky, kteří mají poměrně vysoké funkce v parlamentu a tak dál.

Takže jako já vím, že si z něho občas všichni dělají srandu. Já ho samozřejmě znám, on je takový, že vlastně strašně dlouho si děláme srandu, že jako Rádo a co říkala maminka a podobně, ne?

On má velký dosah, dělá velké rozhovory, takže já vás zrovna z toho, co nám teďka řekl „Sláva Ukrajině", vám předvedu ukázku z tiskové konference vlády.

Pane premiére, úžasné, fantastické.

Řada voličů si musí říci, to je parádní vláda.

Jak je to možné, že má tak nízkou podporu?

Jako řada z vás na žádný rozhovor nepůjde.

Někteří z vás, pane Havlíčku, paní Šilerová, samozřejmě to je jiná třída.

Nepůjdete.

Vy jste nešel do České televize strašně dlouho.

Některým novinářům odmítáte poskytovat rozhovory.

Není to skutečně libovůle moci?

Takže co byste řekl téhle měře?

Všude jste. Propaganda dokonalá. Ale prostor pro dotazy novinářů veřejnoprávních televizí, aby se vás ptali v debatách, je minimální.

A mám pocit, že si tady neuvědomují novináři, že ti politici nemají povinnost se s nimi bavit.

Andrej Babiš po těch zkušenostech nemá povinnost se bavit s Českou televizí, s Radkem Bartoničkem a s dalšími, a on to tam říká na tiskových konferencích.

Já ty tiskové konference sleduji, tam mají možnost přijít novináři, bavit se s nimi.

A víte, tady tohle napadání, to, co předvedl na té tiskovce, prostě když vláda předváděla to, co za půl roku udělala. Lidi se chtěli poslechnout to, co předváděl, tak jako až den nato vyšel průzkum Medianu, nebo později dva dny, nebo já nevím jak to celkem je — jedno.

Pojďme se podívat na obrázek.

A vláda, vládní koalice — on tam říká, klesají vám preference — tak vládní koalice má podle těchto výsledků ne 108 poslanců, ale 115 poslanců.

Takže pro mě je to vyloženě ukázka toho, že ta míra sprostoty těch novinářů, té agresivity — já ty tiskovky fakt poslouchám. A to, co tam třeba předvádí někteří z Deníku N a další, tak já si myslím, že toto jsou výsledky. Takže já bych Radkovi Bartoničkovi — pokračuj jen tak dál. Ještě přitlačte na pilu a budeme cestou, necestou, pěšinou, půjdeme krásně k ústavní většině.

Ale já bych tady tenhleten bizár nějakým způsobem ještě vám okomentovala.

Víte, Česká televize — jako hosté, které si často zve, jsou jiní než my. Většina z nás dneska už kouká třeba na CNN Prima.