Martina Kociánová: Vyhladovět nás? To by se jim líbilo. Máme větší dosah než pořady na ČT.

Kamalá to je Eva. Je ještě malá, aby chápala cenu za svobodu poslouchat si, co chci a dřív než ti ostatní. Tohle jsou teď ti kluci, co je zajímá, kdo, co a kdy poslouchá. Eva nám vyrostla. Teď chce zase ona poslouchat dřív než ostatní to, co jí baví nejvíc. A tady paní soudružku, vychovatelku ze svazu ČSM taky zajímá, co Eva poslouchá a proč. Eva teď poslouchá jen malé nezávislé redakce, protože velký muž nevěří. Ty jí neřeknou nic dřív a poslech je i zdravější. Teď už nikdo z kluků na dveře neklepe. Funguje to jinak. Tenhle říkal něco o sviních a chce, aby se Eva cítila sama. Tenhle zase říká, že Eva je proruská, protože byla na Václaváku s ostatníma dezolátama a tenhle jí zas straší jistou smrtí. Tady se ale spletli. Eva nové tenisky nepotřebuje. Ona ví své a dřív než ostatní. Za cenu pouhých tří kafí >> dřív než oni. Podpořte nezávislou žurnalistiku. S předstihem bez reklam, bonusový materiál, zvuk pro poslech, komentáře, redakce bez cenzúry na sítích pouze za 149 Kč měsíčně. Odkaz na web Hero pomocí QR kódu nebo na webu svedomnaroda.cz. Dnes uvidíte. >> Eh, jedna věc je, že když se vyskytujete v přeci jen sledovaném čase každý den, tak by se idolem stal i Mickey Mouse. E, to tak je. Eh, není to někdy ani otázka kvality, ale lečetnosti výskytuů, ale eh vy i já potřebujeme, aby nás lidé poslouchali, aby nás vzali za své a aby dali třeba měsíčně trvalý příkaz na 50 Kč. Když když se jich sejde hodně, tak se z toho dá zaplatit to pronajaté studio, ti stříhači a tak dále a tak dále. Ale a teď řeknu věc, kterou nechám tak jako vyznít. Eh, já si opravdu nejsem jistá, jestli Václav Moravec trpí stejnými eh potřebami a potížemi a jestli tu sledovanost toho pořadu z nějakého důvodu potřebuje. si rozumíme, že >> obohacují mě zvláštním způsobem rozhovory s bývalými politiky, protože to, jak byly stejně neakční a eh řekla bych v mnoha případech nevýkonní, když když byli těmi aktivními politiky, tak teď mají tak jasný názor, úžasné úžasné postoje, rázné a já vždycky říkám Ám, kde jste byli, když jste tam byli? >> Váš projekt dříve nesl název Svobodné univerzum. Nyní používáte rádio univerzum. Je to naše univerzum, ve kterém se všichni nacházíme v podstatě svobodné nebo se zde svoboda jen předstírá a fungují jen bubliny, kde se združují lidé toužící po svobodě, jako třeba vaši posluchači. >> Svobodu skutečnou najdete nakonec vždycky jen ve své hlavě. A jediné, co mohu dělat já, je, že se snažím udržovat svoji mysl svodnou, nepodléhat módním trendům, nepodléhat poslechovosti, sledovanosti, ale zkrátka eh dělat věci, které si myslím, že mají smysl a jistým způsobem, řekněme eh vykrývat díry na informačním trhu. které tady jsou. Ale to, že by snad kolem nás nevznikaly bubliny, e, to si nenalhávejme. Vznikají, vznikají. A pravdou je, že se mi stane, že někam přijedu a někdo mi řekne: „Jé, vy jste tak zmizela z té televize." A já říkám: „No, asi před 25 lety, že zkrátka eh k nim se ta bublina nepropíchla. Ale pevně věřím, že ty bubliny, které se sdružují kolem rádia univerzum, jsou v tom nejlepším smyslu slova snadno propustné, protože si zveme eh hosty z jiných bublin, z jiných názorových proudů. Zvu si hosty, se kterými třeba nesouhlasím právě proto, aby se u nás vytvářela jistota, že ta diskuze je zkrátka svobodná a nebo že je aspoň taková, jakou já jí chci a nebo ten host, protože někdy si mě host samozřejmě také povodí. A >> každý host je svým způsobem výjimečný. Přesto vzpomenete si na hosta, který se vám nyní vybaví jako ten, na kterého vzpomínáte s láskou a byl i nějaký, na kterého byste možná raději zapomněla, jestli se to tak vůbec dá říci. >> Eh, určitě bych vám to neodpověděla zejména ne na tu druhou část otázky, protože to by mi přišlo neprofesionální. Eh, musím říct, že jsem zrovna nedávno jsme se stěhovali zpátky do bytu a tak jsme vyklízeli prostě sklé a teď mi můj muž přinesl obrovskou krabici MG tonek těch a byly to e kazety, které mi ji natočili ještě na frekvenci jedna, když jsem tam několik let dělala víkendový pořad odpolední klid. A teď jsem tam četla ta jména. Valdemar Matuška, doktor Plzák, Pavel Tygryd, otec Reinsberg, ale celá plejáda lidí, kteří už tady zkrátka nejsou. Boris Resner. A mně z toho bylo tak vlastně tak vděčně, že jsem je mohla potkat a zároveň smutek, že už tady nejsou a mnozí tady chybí. A když jsem si některé ty rozhovory pustila, tak zároveň mě dojala dojal určitý druh naivity, který jsem tehdy ještě měla. A zároveň se to smísilo i se smutkem mezi těmi lidmi. Je jedno jméno, o kterém jsem se pak dozvěděla. Velmi, velmi, velmi nehezké věci a vlastně mě to trápí a a jsou to okamžiky, kdy tomu snad ani už nechci přijít na kloub. Takže eh to toto je sentiment, to jsou vzpomínky a baví mě lidé, kteří mě eh obohacují. E a musím říct, že to je v poslední době obrovské množství hostů, které si zvu. Jen namátkou mě na napadá, eh, historik Michal Téra. Eh, když si, když si vzpomenu také na to, jak děláme rozhovory třeba s bývalými prezidenty, tak to myslím není nic proti ničemu. Když prozradím, že zrovna ten nejnovější, který se bude vysílat v době, kdy odvysíláte náš pořad, tak už bude dávno venku. A a bylo to roztomilé, protože jsme na tom scénáři pracovali s mým mužem, se kterým teď děláme společně na na celý úvazek. A eh můj muž si našel nějaký průzkum a část toho rozhovoru stavěl na tom průzkumu, protože byl zajímavý ten průzkum. A já jsem si pořád jela vedlejší vedlejší nohy toho rozhovoru a eh právě můj muž mi říká: „Počkej, tohle je nosné, tak se jako nerozptyluj." A já jsem říkala:„Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Co když mi řekne, že ho průzkumy vůbec nezajímají? První otázka, první odpověď, ale nebudeme se přece věnovat nějakým průzkumem. Já jsem takhle vzala půlku toho rozhovoru, mohla jsem jí vyhodit a a šli jsme si jinými cestami. Ale takže to je dobrodružství a eh obohacují mě, víte co? Obohacují mě zvláštním způsobem rozhovory s bývalými politiky, protože to, jak byly stejně neakční a eh řekla bych v mnoha případech nevýkonní, když když byli těmi aktivními politiky, tak teď mají tak jasný názor, úžasné úžasné postoje, rázné. A já vždycky říkám, kde jste byli? Když jste tam byli, ale to se netýká ani jednoho z bývalých prezidentů, protože řekla bych, že ti byli výrazní, svojiští a provokativní ve své éře také, stejně jako teď v důchodu. M. Vidím tady určitou paralelu v tom, že naše redakce je také rodinným podnikem. Vy jste zmínila svého muže. Jaké to pro vás je pracovat s takto blízkým rodinným příslušníkem? >> My jsme o e rozhovorech e a o tématech a o dramaturgii eh vedli dlouhé debaty celé večery od vzniku tehdy svobodného univerza. Později jsme se přejmenovali na rádio univerzum, tak eh vlastně přítomen byl vždycky, ale pravdou je, že teď se stal prostě mým parťákem na plný úvazek a je bála jsem se toho trochu. Bála jsem se toho, aby aby prostě někdy člověk přicházel do práce a někdy z ní odcházel. A takhle to úplně není, protože prostě jak to znáte asi i od vás z domova, tak trochu jste v té práci stále, ale musím říct, že zase zároveň ta ten soullad, který mezi sebou máme vybudovaný 30 lety společného života, to jak si předáváme novinové články, to, jak si posíláme odkazy, to, jak si nosíme v knihách zatržené odstavce, co si musí musíš přečíst, když už na tu knihu nemáš čas, tak to vytváří eh velmi velmi e hezkou symbiózu, tvůrčí proces a zároveň i ten názorový třask, protože pořád to samozřejmě není jenom jako, že naše srdéčka tlukou v jednom rytmu každou minutu našeho života nebo práce, tak i to je takové jako osvěžující. Můj muž si mě občas dobírá, tak přijde s počítačem a řekne:„Šéfová, můžeš mi schválit titulky?" Ale ale tohle toto je jedna z z výhod. Já jsem chtěla být vždycky moderátorka a nikdy jsem nechtěla být šéfová, takže já netrpím tady tímto eh v tomto smyslu slova zbytnilým egem. jinde určitě ano, protože když ta profese to se trošičku sebou nese, trošku vybuzuje a trochu předpokládá a eh tak vlastně já jsem tady v tom, to bych řekla naprosto na tak řeknu blbý obrat, ale v pohodě, že je to znát a proto to také může fungovat. Jsou malé redakce jako ta vaše či naše opravdovou konkurencí rozhlasu a televize nebo se nás nikdy i s nástupem internetových projektů nemusí bát? Třeba i kvůli svým příjmům z reklamy. >> Tak kvůli příjmům z reklamy určitě, protože u nás si reklamovat prakticky nikdo nedovolí, protože by si mohl takzvaně zadat. Ale co se týká dosahu, tak na to, že se na Českou televizi a Český rozhlas skládáme všichni a jejich pořady pak mají shlédnutí a dosah e velikosti statistické odchylky, tak tady už by se možná nad tím někdo zamyslet měl a to, jak oni teď trucují, když jim vláda eh chce chce ty eh koncesionářské poplatky vzít, tak na to jdou úplně přesně tím způsobem, jaký bych od nich čekala, že se rozhodli třeba teď, to jsem se dozvěděla ráno, zaříznout eh vzdělávací pořady pro děti, třeba takové ty draky v hranci a podobně, protože musí zbít peníze na to, aby se natočila nějaká další řada superdektivního seriálu. To je služba veřejná. Máme tady příklad pana Moravce, moderátorské hvězdy, která odešla z Primetime veřejnoprávní televize. Přešel do prostoru, který je nám velmi dobře známý a platí zde pravidla, která nemilosrdně odsoudí nezajímavý obsah. Jeho projekt zdaleka nedosahuje našich čísel sledovanosti. Znamená to, že není mimo televizi schopen tvořit kvalitní obsah nebo jak to číst? Jedna věc je, že když se vyskytujete v přeci jen sledovaném čase každý den, tak by se idolem stal i Mickey Mouse. To tak je. Není to někdy ani otázka kvality, ale lečetnosti výskytu. Ale eh vy i já potřebujeme, aby nás lidé poslouchali, aby nás vzali za své a aby dali třeba měsíčně trvalý příkaz na 50 Kč. Když když se jich sejde hodně, tak se z toho dá zaplatit to pronajaté studio, ti stříhači a tak dále a tak dále. Ale a teď řeknu věc, kterou nechám tak jako vyznít. Eh, já si opravdu nejsem jistá, jestli Václav Moravec trpí stejnými eh potřebami a potížemi a jestli tu sledovanost toho pořadu z nějakého důvodu potřebuje. Si rozumíme, že? Někteří lidé z té opozice vůči minulé vládě, kteří se dost brali za svobodu slova a vystupovali třeba proti takzvanému fakche checkingu na sítích, se nyní dostali do poslaneckých lavic. Je už docela dlouho odvole. Pomáhá vstup do politiky něco změnit v mediálním internetovém prostředí nebo se po tom roce ukazuje spíše setrvačnost rozjetých agent a určitá stagnace? On to ještě ani není rok a to musíme vzít do úvahy, že za těch pár měsíců se možná některé věci stihnout nedaly. na druhou stranu stihli eh odsouhlasit chat kontrol 1, což byla věc e o které tvrdili, že to neudělají stejně jako se podvolují DSA, což je pro mě také velmi neblahé. E stejně jako zatím nezrušily ty přílepky, jo? službě cizí mocnosti ani genocídium. Tak to jsou věci, o kterých, které pro mě jsou eh špatnými signály. Je to je to Česká vláda tu eh výjimku Check control 1 podpořila, žádné vyjádření nebo takzvanou výhradu nepřidala. To znamená, že hlasovala navzdory závazku hnutí. Ano, z volebního programu, kde se psalo, že zamezí přijetí chat kontrol. A e to, že e si budeme to, že budeme teď vystaveni tomu, že veškerou komunikaci, textový obsah zkrátka může někdo plošně skenovat a bude to pro mě není vůbec radostné. A hlavně prosím neříkejte, že když nemáme co skrývat. To to tuhle tuhle falešnou hru nechci nechci hrát. No a pro mě, to už jste určitě zaregistroval, pro mě je naprosto teď tématem číslo jedna. Kromě veškerých zákonů e omezujících svobodu slova, tak pro mě je tématem číslo jedna eh zamezitu, aby se u nás začaly stavět větrné elektrárny. A přestože chápu, že to tato vláda nemá lehké, protože ten závazek zdědila a musela by se z něho částečně vyplácet, eh, tak zkrátka to bude tato vláda, která schválí, že se začne stavět. A to by to by dělat neměli, protože a to se určitě teď kli budou mít co dělat se mnou, ale tady prostě je to padni, komu padni. E větrné elektrárny jsou eh velký energetický tunel, ekonomický nesmysl a hlavně ekologický nesmysl. A pokud se začnou stavět, tak je to jednou provždy. Jednou provždy. To se nedá jen tak odstranit. Oni ostatní ani neví, jak by se to ekologicky likvidovalo. Ty obrovské jámy na ukotvení přes 800 a toto je na ty menší tun železobetonů, to se nevykle jen tak. Takže toto je věc, kterou by si měli posluchači uvědomit. Měli by jít po těch informacích. Protože když se podíváte na tu mapu těch akceleračních zón, týká se to každého a týká se to prostě každého, kdo nechce vylézt na sebemenší kopeček a místo pohledu do prostě naší krásné české krajiny vidět eh větrníky, monstra, monstra 250 m monstra, která vy eh vyrobila za eh za tento rok 4 % energie. >> Jak omezování svobody slova, tak výstavba větrníků za sebou mají určité importované agendy, které se zde někdo snaží implementovat. Myslíte, že si s tím v nějakém rozumném časovém horizontu poradí sám trh, protože se ukáže, že jsou to vlastně utopické agendy? Donald Trump nemusel zakázat výstavbu Oze. Donald Trump zrušil dotace a včil mudrujte, jací byly. Jakmile tady tyto eh ekonomické nesmysly přestanete dotovat, no tak jestliže jestliže úhelné elektrárny eh vyrobí elektřinu a to já nepléduju za uhlí, ale musíme počítat s tím, co máme a myslím si, že jsme také do určitých odciřovacích zařízení a tak dále investovali dost na to, abychom nemuseli eh na uhlí pohlížet jako na největšího zločince. Kromě toho je to chemický prvek, ale jsme na to asi trošku zapomněli. A eh zároveň eh jaderné elektrárny vyrobí tu tu energii mnohem levněji než e než oze. A to i v okamžiku, kdy jsou záporné >> ceny, tak prostě já nevím, trojčlenka sečtu a na ve výsledku řeknu: "Státe, musíš prostřednictvím svých občanů zaplatit větrné barony, stejně jako jsi zaplatil solární. Jsi rád? A to ty soláry aspoň i když jsou na obrovských plochách, ale ekologicky pro tu krajinu nepředstavují až takový zásah. To, že se ty soláry, stejně jako ty větrníky vyrábí zoufale neekologickým způsobem v Číně a vzhledem k tomu, že se tím činíme na Číně mnohem víc závislí, to už je zase jako další příběh politický. Ale prostě tady opravdu neexistuje jednota slov a skutků a už vůbec ne logiky. Sedíme zde naproti sobě jako dvě redakce v podobné pozici. Kde bude tenhle prostor za pt let? Může z něj vzniknout nová etablovaná vrstva médií se svými vlastními nedotknutelnostmi a vlastními zakázanými tématy. Tedy přesně to, kvůli čemu jsme opustili mainstream. >> Já nevím. Záleží to na tom, jestli se nám podaří udržet si svobodu v hlavě. Záleží to na tom, jestli se nenaplní, jakože to naplňují měrou vrchovanou slova tehdy eurokomisařky paní Jourové, která řekla, že nás nemusí zakázat, stačí vyhladovět. Tak nevím, jestli půjdeme na ruku a začneme říkat, že větrníky jsou super a ty covidové šmakulády dejte si přídavek. Myslím si, že už by nám to ani nevěřili. Takže tady tuto čáru namalovanou na zemi asi nepodlezem. Otázka je, jestli se situace eh ve světě nebo v Evropě spíše vyhrotí a v okamžiku, kdy pořád někdo bude strašit válkou, tak eh se tady už nehraje o to, jestli si budeme muset vzít brigádu v Tesku, abychom přežili, ale bude se tady hrát o to, jestli jsme ochotní jít na Bory nebo já bych šla na rozumí, tam je ženská věznice. Anička Hogenová mi slíbila, že se mnou bude na celé jenom aby nám vyhověli. Tak to je to je věc, k která může být rozhodujícím faktorem. a nebo jestli se ta společnost jaksi uvolní a nebude potřeba vlastně jakýchsi eh dalších eh doplňování eh informačních prostorů a a vyplňování informačního vaku a ale pak v tu chvíli já si myslím, já bych tak ráda se bavila o historii, o hudbě, o filozofii, o umění, o o moderních o moderní historii. Zkrátka já myslím, že je tolik témat, o kterých bychom se mohli bavit. Duchovní témata, tělo, duše, duch. Eh, zkrátka já bych se nebála, že když nebudeme štvaví, tak nemáme e místo na světě. Já bych si to přála, protože by to znamenalo, že se společnost normalizuje, že spolu jsou lidé a skupinky schopny komunikovat a že uvolníme prostor ve svých hlavách pro krásné věci, důležité myšlenky a lásku. >> Na čem, Martinu, aktuálně pracujete? Co je vaše aktuální pracovní, srdeční záležitost? Eh, moc jiného než rádio univerzum se zvládat nedá. Já i v rámci toho rádia tam třeba mám rubriku Rada starších, která se odlišuje tím, že si tam zvu právě lidi na ne eh abych se bavila o tématech, ale o nich, protože napsali zajímavé knihy, protože jsou to dobří hudebníci, skvělí lékaři. Tak to jsou e témata, která si občas tak jako šlehnu proto, abych zkrátka neřešila stále, ale abych vzdala hold některým osobnostem. A jinak, co mě občas, i když už fakt nemůžu a jsem unavená a umluvená, tak co mě vrátí eh na nohy, postaví na nohy, je hudba. Takže rovnou od vás jdu na zkoušku s Jkou Hosprovou, violistkou a Láďou Horákem, protože nás čeká společný koncert a trénuju na to už 14 dní zase intenzivně, protože to se nedá ze dne na den, že jo. Člověk si musí ten zpěvní hlas udržovat stále. Takže vlastně každý týden jdu k paní profesorce na hodinu zpěvu, na korepetici, učím se nové věci. A pak mě ještě těší, když eh od jednoho z nejstatečnějších mužů eh našeho showbznysu dostanu tak jednou za rok eh možnost moderovat nějakou krásnou akci. Naposled to byly 80y Jiřího Žáčka a před rokem to byl koncert k sedátinám velkého hitmakera a skladatele filmové hudby Zdeňka Bartáka. Tak to si vždy užiji, protože na to čtvrt roku píši scénář, ale ten večer pro 4 000 lidí e s prostě partou velkých profíků, tak to je moje radost. Mockrát vám děkuju za rozhovor, Martino. >> Já vám děkuju, Viktore, za pozvání a těším se, že si zase vyměníme role u nás v Rádiu Univerzum a pozvu si vás. Díky.